NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

KOLO ROKU

3. března 2009 v 10:52 | Miky |  KOLO ROKU
Pohanský kalendář

Jedním ze způsobů jak se naladit na přírodní cykly a jak zjemnit svoje vnímání okolního světa je oslavování ročních dob pomocí pohanského kalendáře ,který vychází především z keltských a germánských tradic.
Musím se přiznat ,že když jsem se s tímto kalendářem setkal poprvé připadal mi dost divný. Jaro ,léto ,podzim a zima podle něj totiž začínají přibližně o půldruhého měsíce dříve,než podle kalendáře současného. Začínat jaro únorem ,léto květnem ,podzim srpnem a zimu listopadem mi přišlo prostě nepochopitelné.


Později jsem si však uvědomil úžasnou věc.Totiž to,že vlastně většina věcí s nimiž se setkáváme začíná velmi nenápadně,pozvolna až skrytě. Život rostliny například začíná už v semeni,v době je pod zemí skryto našim očím.Také život člověka začíná ukryt v temnotě matčina těla a dalo by se jistě pokračovat dalšími příklady.Keltové si byli této skutečnosti dobře vědomi a právě proto začínali své dny po západu slunce a nový rok oslavovali už v listopadu v počátcích nejtemnější části roku.Keltové vnímaly začátky ročních dob vždy v čase,kdy se začínaly objevovat první nenápadné známky změn.Není snad právě únor tím měsícem němž si lidé začínají uvědomovat přibývání denního světla?Není snad únor měsícem,kdy obvykle nacházíme sněženky,první nepopíratelné posly jara?A podobné je to i s ostatními měsíci,které podle keltského kalendáře otevírají roční období.Květen přináší záplavu kvetoucích stromů a keřů a také první dny v nichž jsou již teploty vpravdě letní. Srpen přináší první sklizeň úrody,tedy něco,co tradičně spojujeme podzimem a pozornému pozorovateli neujde,že listy některých stromů se začínají pomalu barvit do žluta. Listopad je měsícem,kdy je již většina stromů holá a kdy také obvykle přichází první sníh. Každé z keltských ročních období má svůj pozvolný začátek ,svůj vrchol a pozvolný konec. Vrcholem období IMBOLK (1.únor-31.duben) je jarní rovnodennost (21.března).Vrcholem období BELTINE (1.květen-31.červenec) je letní slunovrat (21.červen). Vrcholem období LUGHNASADH (1.srpen-31.říjen) je podzimní rovnodennost (21.září). Vrcholem SAMHAINU (1.listopad-31.leden) je zimní slunovrat,tedy (21.prosinec). Každý počátek i vrchol daného ročního období oslavovali staří pohané specifickým svátkem.


SAMHAIN 1.listopad


Podle keltské tradice nastoluje o Samhainu svoji vládu bohyně zimy a smrti Cailleach (mezi slovany známá jako Morana).Cailleach udeří svým kladivem do země a ta zmrzne na kámen až do příchodu období Imbolk. Samhain je časem ,kdy se setkává starý rok s novým a kdy se setkává svět mrtvých se světem živých.Keltové skutečně věřili,že se v noci z 31.října na 1.listopad vracejí duchové zemřelých předků,aby navštívili své rodiny.Pohané si svých pře
dků hluboce vážili a věřili,že jim mohou pomáhat i po své smrti.Proto v tento čas doma ,nebo přímo na mohylách a hrobech zapalovali ohně a pořádali hostiny na nichž bylo prostřeno i pro zemřelé příbuzné.Dávalo se tak duchům najevo, že se na ně pamatuje a mají u domácího krbu stále své místo.
Ještě v 19.století zaznamenali etnografové v Rusku zvyk domácích hostin pro mrtvé.Když bylo jídlo přichystáno hospodář otevřel okno a vzýval předky těmito slovy: "Svatí dědové ,zveme vás,svatí dědové přijďte k nám!Je tu vše,co Bůh dal,co jsem já vám připravil,čím je dům bohatý.Svatí dědové,prosím vás,přileťte k nám." Pak následovala večeře a vzpomínání na předky.Po skončení hostiny hospodář opět promluvil: "Svatí dědové,vy jste sem přiletěli,pili,jedli,nyní leťte k sobě!Řekněte co ještě potřebujete a raději leťte do nebe! A kyš,kyš!"
Svátek Samhain,který má tisíciletou tradici se v pozměněné podobě uchoval až do dnešních dnů.V Americe mu říkají Hellowen a známý průvod masek,který se při něm odehrává představuje vlastně duchy rozličné strašidelné bytosti s nimiž je možné se tuto noc setkat.U nás známe tento svátek jako "dušičky". Slavíme ho až 2.listopadu a před bujarým veselím dáváme přednost tiché vzpomínce na naše zesnulé.Místo dřívějších ohňů dnes zapalujeme na hrobech či za okny svíčky.A pokud vám schází ta hostina,můžete si letos na dušičky po slovansku připravit talířek dát na něj jako poctu předkům chléb ,sýr a med a při zapálené svíčce věnovat vzpomínku blízkým ,kteří vás opustili.



Zimní slunovrat 21.12. (Yule)


Také tento svátek přežil až do současnosti,jenže dneska mu říkáme vánoce. Je to okamžik nejkratšího dne a nejdelší noci v roce.Je to,ale zároveň doba obratu od tmy ke světlu.Až dosud se dny krátily a slunce sláblo,od nynějška bude sílit a nabírat na intenzitě.Nové slunce se narodilo!Tak to chápali naši předkové ,kteří v dobách bez elektrického osvětlení prožívali temné období roku jistě daleko intenzivněji než my.
Jednou z tradic zimního slunovratu kdysi bylo a na některých místech je dodnes obcházení světlonošek,neboli Lucií.Bíle oděné ženy v maskách s podivnými zobany vcházeli mlčky do stavení,vymetali husími perutěmi tmavé kouty,nebo bílili kus stěny.Zaháněli tak symbolicky tmu a přinášeli světlejší polovinu roku.Svátek Lucií slavíme dnes už 13.prosince,před gregoriánskou úpravou kalendáře však připadal tento datum právě na nejdelší noc roku.
Novodobí druidové nazývají svátek zimního slunovratu Alban Arthuan,tj. Artušovo světlo a pro staré kelty byl dnem stříbrné jedle.Zdobení vánočního stromu má však svůj počátek spíše u římanů.Ti v den zimního slunovratu slavili svátek narození nepřemožitelného boha slunce a krášlili své chrámy právě nazdobenými stromky.Po keltech nám zbyl jiný vánoční zvyk.Totiž,nosit si domů jmelí.Jmelí bylo nejposvátnější bylinou druidů.Tato rostlina nemá svoje kořeny v zemi,ale zapouští je do stromů na nichž cizopasí.Roste tedy v prostoru mezi nebem a zemí.Keltové jí chápali ,jako dar boží a přisuzovali jí vekou magickou moc.Druid Divitaicus the Aeduan popsal Juliu Caesarovi obřad při němž keltští čarodějové právě v době zimního slunovratu sklízeli jmelí pomocí zlatých srpů z dubů.Dnešní historikové však o věrohodnosti tohoto líčení pochybují,neboť dosud žádný archeologický průzkum existenci zlatých srpů nepotvrdil.
Lidé všech evropských kultur si však nicméně jmelí nesmírně vážili ,považovali ho za všelék a věřili v jeho kouzelnou moc.Slované mu říkali "metla duchů" a věřili,že dokáže vyčistit domácnost od všech zlých sil.
V germánské mytologii sehrálo jmelí zlověstnou úlohu, když se stalo vražednou zbraní která zabila boha Baldra. Baldr byl zářícím bohem, podle předpovědi se jednou po ragnaröku vrátí a jeho světlo opět zalije svět. I v tomto příběhu se tedy střetává nejtemnější den v roce, jmelí a příslib nového světla.
A jak se stal pohanský svátek zimního slunovratu křesťanskými vánocemi? Podobně,jako ty ostatní.První misionáři přišli brzy na to,že mnohem účinnější než staré zvyky zakazovat je dát jim nový,křesťanský obsah.A tak místo narození slunce dnes slavíme narození Ježíše Krista.Kristus je v bibli přirovnáván ke světlu,které přišlo na tento svět a které tma nedokázala pohltit. A tak symbolika narození nového světla zůstává o svátku slunovratu již po tisíce let nezměněná.




Imbolk 1.2.


Svátek Imbolk si připomínáme v čase Hromnic.Jak už stará pranostika "Na Hromnice o hodinu více" napovídá jedná se o období,kdy začíná být zřetelné prodlužování dne.Staří pohané tento čas považovali za období v němž se pomalu uzdravuje Bohyně matka po porodu svého syna Slunce a přibývání světla oslavovali v průvodech v nichž nesli zapálené svíce a pochodně.Křesťané si v tuto dobu připomínají svátek očišťování Panny Marie a na Hromnice si nechávají v kostele světit své "hromnička"tj. svíce,které se užívaly k různým rituálním účelům .Nejčastěji se však "hromničky" ,jak už jejich název napovídá zapalovaly jako ochrana před bleskem a bouří.
Imbolk je především svátkem zemědělským.Oslavuje se v době,kdy se rodí jehňata a ovcím se tvoří mléko.Imbolk ohlašuje začínající probouzení země.Byl to čas,kdy bylo možné začít první orbu.Pro kelty začínala svou vládu bohyně Brigit,které se říkalo též nevěsta.Je to bohyně jara ,léčení a pramenů.Prochází krajinou a každé místo,kterého se dotkne se zazelená,rozkvete sněženkami a jinými jarními květy.Slované říkali této bohyni Vesna,nebo Lada.V keltských zemích se o Imbolku vyráběly malé panenky ze stébel obilí,které měli Brigit představovat a zpívala se píseň:

Bride namočila prst v řece
na svatou Bride
a matka zimy odešla.

Omyla si dlaně v řece
na svatého Patrika
a matka zimy odešla.

Ve slovanských zemích je únor také tradičním časem pro oslavu masopustu. Těsně před začátkem křesťanského předvelikonočního půstu a rozjímání nastává divoká oslava plná nevázanosti,smyslnosti a veselí.Jedná se o jakousi obdobu karnevalů,které známe z jižních krajin.V průvodu masek,který prochází obcí najdeme kromě těch novodobých i některé s velmi starým původem.K těm nejstarším patří jistě masky dědů (didi),pozdější židi ,kteří znázorňují mrtvé předky,kteří dohlíží na svět živých.Tanečníci s vysokými klobouky z papírových růží a jejich kruhové tance zase odkazují na dávný sluneční kult.
Masopust je bláznivý den,kdy je všechno obráceno naruby. Muži chodí v ženských šatech ,masky si tropí legraci z úřadů a vrchnosti a každému,kdo jim přijde do cesty provádějí naschvály.Nezastaví se ani před zjevnou sexuální symbolikou ,protože všechno co je jindy tabu je v den masopustu povoleno. Bláznivý rej masek je vlastně jakási alegorie původního chaosu z něhož podle některých legend vznikl svět.


Jarní rovnodennost 21.3. (Ostara)


Jarní rovnodennost je svátkem v němž pohané symbolicky ukončovali vládu bohyně zimy Morany.Figuru,která představovala Moranu,nebo-li Smrtku,vynášeli lidé v průvodech za vesnici či město.Tam ji buď rozbili klacky napadrť,nebo častěji vhodili do proudu řeky či potoka.Neúčast v průvodu byla považována za velký prohřešek a nekonání rituálu mohlo způsobit neštěstí ve formě nakažlivých nemocí.Morana bývala vyrobena ze slámy,oblečená do ženských šatů a
ozdobená náhrdelníky z vyfouklých vajec.Podle staroslovanské legendy povstal kdysi z vejce veškerý život.Pro slovany,kteří dávali vejce i do hrobů bylo vždy symbolem a příslibem v skrytu se tvořícího nového života. A o to šlo i v případě výzdoby Morany.Bohyně stařena,která nosila mráz a nemoc musela zemřít,aby se později znovuzrodila v podobě panny,která přináší nové léto a život.Proto lidé,vzali rozbité figuře Morany šaty,navlékli je na figuru novou,kterou ozdobili vejci a rašícími zelenými ratolestmi.Jindy místo figury zdobili jen ratolest samotnou a vraceli se s ní do obce za zpěvu: "Smrt neseme ze vsi,nové léto do vsi.V pozdějších dobách nosili Moranu pouze děti,které po návratu do vsi obcházeli s ozdobenou ratolestí , tedy novým létem (také létéčkem,nebo lítem) jednotlivá stavení.Hospodář věřil,že mu děti přinášejí skutečné požehnání a plodivou moc nového léta a odměňoval je pamlsky. A to je vlastně základní princip veškeré koledy.
Motiv smrti a znovuzrození pak volně přešel do křesťanských velikonoc, které se po pohansku slaví první neděli po prvním rovodennostním úplňku. Místo Morany,ale umírá a z mrtvých vstává Kristus.
Neodmyslitelným velikonočním zvykem je ve slovanských zemích také pomlázka.Dnešní koledníci už většinou nevědí,že původním smyslem pomlázky bylo dotykem čerstvých proutků v nichž se skrývá síla jara,dívku "pomladit." To znamená učinit jí zdravou,krásnou a plodnou.Dívka pak na oplátku odevzdávala mládenci,jaké překvapení, malované vejce ,jako závdavek nového života.
Malování kraslic bývalo kdysi přímo posvátnou záležitostí.Každá barva,tvar a znak měl svůj zvláštní význam a dodával vejci určitou magickou moc.Skrze červeně obarvené vejce mohlo děvče vyznat chlapci svojí lásku.Jiné barvy a znaky mohly obdarovanému zajistit např.ochranu,požehnat mu úrodu,odehnat nemoc apod.Dnes už mnohé znaky neznáme a u těch co známe se můžeme o jejich významu často jen dohadovat.Přesto bych některé tradiční významy barev a znaků rád připomenul.Kdo má zájem může se podívat na článek JARNÍ ROVNODENNOST - DODATKY.


Beltine 1.5.


Na kole roku tvoří Beltine protějšek magického svátku Samhain.Zatímco Samhain zahajuje zimu,Beltine je bránou,kterou vstupujeme do léta. 30.dubna po západu slunce zapalovali staří
keltové posvátným způsobem,pomocí tření dřev tzv. nový,čistý nebo-li svatý oheň. Takto zapálený oheň měl očistnou moc. Lidé kolem něj prováděli dobytek a samy ho přeskakovali,aby se zbavili nemocí a všeho zlého . Věřili , že tento oheň má moc zahnat zlé duchy a nečisté síly , kterých bývá v noci 30.dubna v povětří velké množství. Proto někdy vyhazovali do vzduchu kusy hořících dřev,nebo na ohni pálili figuru "zlé čarodějnice". Možná se tak symbolicky vyrovnávali s posledními služebníky bohyně Cailleach.
Tu samou noc chodili mladí lidé do lesa skácet předem vyhlédnutý nejvyšší strom . Zelený vršek stromu vyzdobili barevnými stuhami a postavili ho doprostřed vsi. Májka uprostřed obce byla nazývána také "král lesa" ,nebo "král máje" a lidé jejím prostřednictvím přinášeli do vsi požehnání , ochranu a plodivou sílu vládce vegetace ,Zeleného muže.Součástí oslav bývala i volba královny máje. Zvolená dívka byla ostatními ozdobena květy a na hlavu jí byla posazena nádherná květinová koruna . Takto vyzdobená královna byla symbolicky zasnoubena s králem lesa a tím bylo pouto mezi plodivými silami přírody a lidmi potvrzeno.
Kolem májky symbolu definitivního vítězství léta probíhala na 1.května divoká oslava plná zpěvu ,tance ,dobrého jídla a pití a také erotických zkušeností. Z těchto důvodů byly májové slavnosti církví tvrdě kritizovány a zakazovány. Lidé si však ,jak je vidět nenechali tento svátek léta a plodnosti vzít. "Pálení čarodějnic" a májové veselice probíhají úspěšně dodnes.Až se budete letos vracet ze svých "čarodějnic" ztemnělou krajinou prosvětlenou desítkami ohýnků vzpomeňte na to,že stejný obraz mohli pozorovat v tento den i naši předkové už před tisíci lety.


Letní slunovrat 21.6. (Litha)


V tento den lidé oslavovali slunce,které je na vrcholu své síly. Pohané se na slavnost připravovali očistnými koupelemi v řekách a potocích. Po řekách se pouštěli také lodičky a malé vory se zapálenou svící ,očišťovali se nejen lidé ,ale také sám posvátný oheň. Za soumraku se zapalovali na kopcích veliké ohně a pak pouštěli ze svahů zapálené dřevěné obruče, jako sluneční symboly. Všichni se zdobili květy a nosili na hlavách věnečky z pelyňku,které pak s přáním štěstí vhazovali společně do ohně.
Slunovratová noc, později nazývaná svatojánská byla natolik významná ,že ji podle pověstí oslavovaly také víly,skřítci a podobné bytosti. Ten ,kdo měl štěstí mohl se s nimi tuto noc setkat. Staré bylinkářky vyráželi v noci na svatojánské koření,protože bylinky v ní natrhané mají mimořádnou moc. V pohádkách a pověstech se říká ,že pouze o svatojánské noci kvete tzv. zlaté kapradí. Kdo ho najde ,tomu prý dá moc rozumět řeči všech ptáků a zvířat. Nevím ,jak je tomu se zlatým kapradím ,ale jsem přesvědčen ,že ten komu stojí za to oslavovat staré pohanské svátky získá časem pro přírodu a její tvory skutečně větší porozumění. Škoda jen,že je tradice svatojánských ohňů a nocí ,dnes už u nás téměř zapomenuta.



Lughnasadh 1.8.



Srpen,který dnes chápeme jako letní měsíc,vnímali naši předkové odpradávna ,jako začátek
podzimu. Svědčí o tom např. lidová pranostika: Svatý Vavřinec, první podzimec (sv.Vavřinec 10.srpen). Lughnasadh ,který oslavujeme 1.srpna otevírá podle staré tradice podzimní období - čas sklizně.
Tento svátek prý ustanovil keltský bůh Lug na památku své pěstounky Tailtiu,která zemřela vyčerpáním ,když připravila zemi k zrození úrody. Tailtiu je jednou z podob Velké matky,která po vydání úrody spotřebuje značnou část své energie a odchází do podsvětí ,kde sbírá síly až do příchodu jara.Tento motiv se objevuje i ve víře v obilného ducha (viz.podzimní rovnodennost) a našel svou odezvu i ve svátku nanebevzetí panny Marie , který si křesťané připomínají 15.srpna. Stejně , jako pohanská Bohyně matka , vzdaluje se z tohoto světa i matka Boží Marie. Rozdíl je pouze v tom , že neodchází do podsvětí ,ale do nebe. Aby však o jejím spojení s úrodou a zemí nebylo pochyb , nazývá se někdy 15.srpen také svátkem panny Marie Kořenné a v kostele se světí plody a květiny. Římané zase slavili přibližně ve stejném čase tedy 13.srpna Den měsíční bohyně Diany. Putovali tento ten v dlouhých procesích k posvátnému háji u jezera Nemi kam přinášeli v oběť malé sošky bohyně.
Lughnasadh byl spojen s velkými několikadenními slavnostmi . Býval to oblíbený čas pro uzavírání sňatků.Drobní rolníci si totiž tou dobou už dokázali spočítat zda si mohou ženění dovolit či ne.Sňatek mohli o Lughnasdhu uzavřít i ti méně šťastní,kteří svou lásku dosud marně hledali.K tomuto účelu sloužila zeď z jejíž jedné strany se postavili chlapci a z druhé děvčata.Pak si podali ruce skrze otvory ve zdi a vzali si prostě toho ,kdo stál na protější straně.Pokud toto "manželství na zkoušku" neklapalo,bylo o devět měsíců později během svátku Beltine zase rozvedeno.


Podzimní rovnodennost 21.9. (Mabon)



Posledním svátkem ,který uzavírá kruh roku je podzimní rovnodennost. Přichází v čase zralého
podzimu a odpovídá našim dožínkám. Je to radostná oslava úrody a všech darů země. To co bylo zaseto je sklizeno ,nyní nastává čas odpočinku.
K dožínkám se váže prastará tradice posledního snopu.Jak už jsme řekli naši předkové věřili,že všechny věci v sobě mají život a duši.Výjimkou nebylo ani obilí.Sídlil v něm ochranný duch známý pod mnoha jmény,např. Obilná matka ,Baba ,Žithola ,Košířka apod. Tento duch se odměňoval těm,kdo se chovali k obilí s úctou a trestal ty,kdo po něm šlapali a trhali ho. Takovému člověku se mohl ukázat v podobě zvířecí i lidské a zle mu zvalchovat hřbet. Mdlobou ,nebo nevolností zase mohl potrestat ,kdo se při žních dotkl obilí kosou jako první. Ostatním žencům už žádné nebezpečí nehrozilo.Probuzený duch stále ustupoval a přecházel z posečeného obilí na to ,které ještě stálo.Když nakonec zůstal stát na poli poslední trs,byla v něm shromážděna veškerá síla obilného ducha.Někdy se takový trs uvázal v chomáč a zanechal na místě,aby nebylo pole oslabeno. Jindy se v podobě věnce ,snopu nebo slaměné figury z pole odnesl a slavnostně předal hospodáři.Ten ho pak postavil na čestné místo. Příštím rokem se zrno z posledního snopu přidávalo do osiva ,aby do něj přešla síla loňské sklizně.




KOLO ROKU : LEGENDA BOHA A BOHYNĚ



Příběh ,který si wiccané v souvislosti s Kolem roku vyprávějí začíná v den zimního slunovratu. V nejtemnějším dni v roce se čas nachýlil a Bohyně uprostřed nejtmavší noci porodila syna. Nové světlo přišlo na svět ,zářilo do tmy a den za dnem nabývalo na síle. Znavená Bohyně odešla do ústraní kde po mnoho dní odpočívala.
V čase Imbolku získala znovu část své ztracené síly a opustila svou skrýš. Malý Bůh skotačil a jeho záře prodloužila den.
V čase jarní rovnodennosti se síly tmy a světla vyrovnají. Mladý Bůh zahřívá zemi a společně s Bohyní probouzí k životu rostliny skryté v semenech a ponoukají zvěř k páření.
V čase Beltine je země a veškerá příroda plná napětí a energie. Všechno raší ,pučí a kvete - všechno je nachystáno k veliké oslavě. Bohyně a Bůh k sobě vzplanou láskou milují se a jejich spojení naplní zemi přemnohým životem.
Přichází letní slunovrat ,sluneční Bůh je na vrcholu své síly. Jsou nejdelší dny v roce ,Bohyně předává rostlinám svou léčivou moc.
A pak přijde Lughnasadh a s ním první sklizeň. Přichází doba plodů a semen.Bůh pomalu ztrácí svoji sílu ,ale Bohyně už nosí pod srdcem zárodek nového světla.
Podzimní rovnodennost je časem radostného díkuvzdání za úrodu ,kterou dali zemi Bohyně a Bůh. Bůh sám už je velmi slabý. Bohyně tuší jeho brzký skon ,ale cítí zároveň naději v novém životě ,který v sobě nosí.
V čase Samhainu odchází Bůh do podsvětí. Brány říše mrtvých jsou otevřeny. Duchové navštěvují své potomky ,které zanechali na tomto světě. Přichází čas temnoty a chladu ,celý svět se noří do přízračného spánku.
A pak v čase ,kdy temnota dosáhne svého vrcholu Bohyně porodí syna a nové světlo zazáří. Celý koloběh se spustí nanovo.


Více v článku: Jak slavit svátky . rubrika KOLO ROKU


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Járinka Járinka | 8. června 2009 v 10:45 | Reagovat

Drahý příteli, kam se poděly tvé křesťanské začátky?! Tak snadno jsi vše hodil za hlavu? Vše co jsi napsal a shromáždil je jistě úžasný, ale já to nemohu číst. To ty ale víš, viď.

2 Miky Miky | 8. června 2009 v 20:55 | Reagovat

[1]: Vím.

3 Kytka Kytka | 21. prosince 2010 v 20:21 | Reagovat

díky za tyhle informace je to moc zajímavé a inspirující.

4 Miky Miky | E-mail | Web | 21. prosince 2010 v 21:26 | Reagovat

[3]: Rádo se stalo. ;-)

5 petr petr | 15. března 2012 v 14:50 | Reagovat

"Jarinka"
nechapu proč by tohle nemohl někdo čist když jsou to uplně běžné věci :-D

6 pet pet | 4. listopadu 2013 v 12:35 | Reagovat

není nad všudypřítomný obrázek stolku s pentagramem :oDDD - prostě konec.

7 Honza Honza | 19. prosince 2015 v 21:20 | Reagovat

Díky za připomenutí kořenů. Matka příroda je jistá a je tu s námi, otec Bůh nejistý, občas se toulá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama