NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Červen 2009

MAB - MARIE BROŽOVÁ - Pastelková čarodějka

28. června 2009 v 19:14 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
S Marií Brožovou a jejími obrazy jsem se poprvé setkal v září roku 2005 ,když na Táborském náměstí malovala po několik dní obrázek Žižky sedícího pod dubem. Fascinovaně jsem sledoval jak pomalu pouhými barevnými pastelkami pokrývá obrovskou ploch čtvrtky formátu A0. Její obrázky jsou plné barev a titěrných detailů. Můžete stát před kterýmkoliv jejím obrázkem třeba 10 minut a stále zde budete objevovat nová ,na první pohled ukrytá tajemství. Při pohledu na tónování a vrstvení barev nemůžete zprvu uvěřit ,že něco takového je možné vytvořit pastelkou. Obrazy Marie Brožové uvádějí diváka do snově krásného pohádkového světa zabydleného skřítky a vílami. Z jejího pseudonymu MAB i mnohých motivů na obrázcích lze vytušit její spřízněnost z keltskou mytologií.
To co je mi na Marii Brožové sympatické je také její vzdorování oficiálním uměleckým kruhům ,které hovoří o malování pastelkami jako o nevýtvarné technice a jejích obrazech jako o infantilním naturalismu. Nejen výtvarní umělci ,ale akademičtí umělci obecně mívají totiž tendenci hodnotit co se za umění považovat dá a co ne. Marie Brožová se mínění "vyvolených" nepodřizuje ,dál kráčí svojí vlastní cestou a vrací umění do rukou obyčejným lidem ,kteří inspirovaní jejím příkladem berou do rukou pastelky a tvoří.
Včera jsme v Praze navštívili její malou galerii ,nedaleko Staroměstského náměstí. Naše Anička si odtud odnesla nové pastelky a instruktážní DVD ,na kterém MAB prozrazuje některé své techniky malování. Všichni si nakoupili několik pohlednic s jejími obrázky a já asi od manželky dostanu k svátku ,narozeninám ,nebo vánocům novou sadu pastelkami namalovaných Tarotových karet.
Všem návštěvu galerie ,nebo alespoň webových stránek MAB: http://www.pastelky.cz/ vřele doporučuji.

O institucích (Emma Goldman)

28. června 2009 v 19:05 | Emma Goldman |  CITÁTY A MYŠLENKY
Každá dnešní instituce ,rodina ,stát ,náš morální kodex spatřuje v každé silné krásné
nekompromisní osobnosti nepřítele na smrt. Proto je vynaloženo veškeré úsilí k sešněrování lidských emocí a originálních myšlenek jedince do svěrací kazajky od jeho nejrannějšího dětství ,nebo k zformování lidské bytosti podle jednoho vzoru ,ne v ucelenou osobnost ,ale v trpělivého pracovního otroka ,profesionální automat ,občana platícího daně ,nebo poctivého moralistu.

POSELSTVÍ RUDÉHO MUŽE

26. června 2009 v 23:18 | Miky |  JINÉ

Zatímco Michael Two Feathers (Dvě pera) vyťukával pomalý rytmus na svůj buben ,poslala jeho žena Whope do kruhu shromážděných hostí v misce z lastury zapálenou bílou šalvěj. Hosté si pomalu podávali lasturu a omývali se v jejím bílém voňavém kouři ,který postupně naplnil celou místnost. Setkání s Americkými indiány na škole Bernarda Bolzána v Táboře právě začalo.
Když jsem přebýral doutnající šalvěj od své sousedky po pravici málem jsem si popálil prsty o
rozžhavenou lasturu a musel jsem rychle přehmátnout.Dříve něž jsem nabral dým do své dlaně a přejel jím svoji hlavu a tělo ,sklonil jsem se k lastuře a zhluboka přivoněl. Vůně bílé kalifornské šalvěje se od vůně naší domácí šalvěje lékařské ,kterou používám ke svým obřadům já příliš nelišila. Když jsem předával kouřící bylinu své sousedce po levici pošeptal jsem jí ať si dá pozor ,že lastura pálí.Whope oblečená do koženého oděvu s dlouhými třásněmi si toho všimla ,vstala ,vzala rozpálenou lasturu opatrně do svých rukou a obešla s ní zbytek kruhu. U každého hosta se zastavila a nabídla mu trochu kouře k očištění.
Pak se Michael ujal slova. Mluvil o tradicích kmene Lakotů z něhož oba pocházejí. Mluvil o starém způsobu života a o současné civilizaci ,která podle něj není nic jiného něž vytváření bariér a hranic ,které berou lidem jejich vrozenou svobodu. Uprostřed jeho povídání se malá kudrnatá holčička vysmekla svým rodičům ,přeběhla sál a zastavila se přímo před Michaelem. Ten se na ní usmál ,podal jí paličku a naznačoval bubnování. Drobounká dívenka začala skutečně bubnovat ,pak si na buben dokonce sedla a nakonec zanechala paličku i buben u Michaela a začala pobýhat po sále v kruhu mezi lidmi. Michael na ní ukázal a řekl: "Všichni bychom měli být takto svobodni ,když vyrosteme usilovně hledáme svobodu ,kterou jsme měli kdysi v dětství."
Potom předal slovo své ženě. Whope se rozpovídala o ženských tradicích siouxů ,o spojení žen se silou Měsíce a o obřadu první menstruace. Dívky jejich kmene odcházejí v čase menstruace do ústraní a babičky ,nebo matky je zde učí o osmi ctnostech ,které má rozvíjet správná žena. Za pomněl jsem bohužel doma zápisník a tužku a tak teď nedokážu tyto ctnosti vyjmenovat.
Whope dále vyprávěla o tom ,že žena dostala veliký dar nosit v sobě bijící srdce jiné bytosti. Muž tento dar nemá a tak dostal od Stvořitele jiné bijící srdce - buben. Když muž bubnuje a zpívá žena ho doprovází zpěvem jen polohlasně ,aby vyjádřila svůj respekt k tomuto mužově daru.
V druhé části večera jsme mohli Michaelovi a Whope pokládat své otázky. Věděl jsem z novin ,že se Michael zúčastnil v roce 1969 obsazení ostrova Alcatraz u San Francisca ,poprosil jsem ho tedy aby na tuto událost zavzpomínal.
Na Alcatrazu bývala věznice pro nejtěžší zločince v zemi. Když bylo toto zařízení zrušeno a opuštěno obsadili ostrov původní Američané a snažili se zde vytvořit indiánské vzdělávací centrum. 21 měsíců vzdorovali snahám vlády ostrov vyklidit. Akce vzbudila velkou pozornost a mnoho indiánů díky ní nalezlo svoji ztracenou hrdost. Nakonec indiáni ostrov opustili ,dostali ale od vlády jiný pozemek pro výstavbu indiánské university. Michael postupem času vyměnil cestu politického boje za cestu do hloubky tradiční indiánské spirituality.
Všiml jsem si zvláštního tetování na Michaelově levé ruce ,které připomínalo medvědí tlapu. Také kámen na prstenu téže ruky byl ve tvaru medvědí stopy. Chystal jsem se zeptat má-li to nějaký význam. Odpověď přišla v reakci na otázku jiného účastníka besedy ,který se ptal na obřad Hledání vize. V tomto obřadu odcházejí chlapci nebo muži do divočiny ,kde se čtyři dni postí a čekají na vizi ,sen či znamení. Michael podstoupil tento obřad mnohokrát a ve vizích k němu často přicházel duch medvěda. Medvědi ho také naučili posvátnou píseň ,kterou nyní používá při obřadech léčení.
Michael Two Feathers u nás zůstává ještě v sobotu a v neděli a na jedné louce nedaleko našeho města pořádá pro zájemce se svou ženou rituál Inipi (potní chýše)
Chtěl jsem vám přiblížit "poselství rudého muže" ve videonahrávce jedné z písní ,kterou v průběhu večera Michael zazpíval. Byl jsem však požádán ,abych tuto nahrávku dále nešířil ,snad vám tedy atmosféru setkání zprostředkuje alespoň několik následujících fotografií.









SNY NOCI SVATOJÁNSKÉ

22. června 2009 v 19:59 | Miky |  KOLO ROKU
Třezalka tečkovaná ,které se lidově říká také Svatojánská tráva ,je rostlina zasvěcená Slunci a letnímu slunovratu. A není divu ,když se do ní Slunce opře svými paprsky ,září její zlaté květy jako malá sluníčka.



Proto nemohla tato bylinka chybět ani na mém letošním Svatojánském oltáři.


A protože jsme si letos toho Slunce při slunovratu moc neužili zažehnul jsem si jedno malé v kotlíku.


Mezi slunovratové rostliny patří také kapradí. Ten ,kdo o Svatojánské noci nasbírá květ kapradí stává se podle lidových pověstí neviditelným a porozumí řeči zvířat.


Přeju Vám všem hezké dny plné Slunce a kouzel v nastávajícím létě.

DUHOVÝ POCHOD gayů a lesbiček v Táboře

20. června 2009 v 16:00 | Miky |  JINÉ
Od malička naše děti s manželkou učíme ,aby nikdy neposuzovali lidi podle barvy kůže ,náboženství ,nebo sexuální orientace ,ale vždycky podle toho jací opravdu jsou. Přišlo mi tedy logické vzít je dnes na tuto akci ,která se v našem malém městě nekoná zrovna každý den ,sebou. Maruška mi to ale nakonec rozmluvila ,protože se bála o jejich bezpečnost a já jí musel ,ač nerad ,dát za pravdu. Ve městě měli totiž kromě gayů a lesbiček sraz i náckové z Dělnické strany.
Vyrazil jsem tedy sám ,ale přímo na místě ,kde se průvod shromažďoval jsem potkal spoustu
známých. Bylo tu pár kamarádů od skautů a také moje nadřízená staniční sestra se svým mužem. Lidí by přišlo určitě mnohem víc ,ale mnozí se opravdu zalekli Hitlerových pohrobků. Strach to byl,ale vcelku zbytečný protože policisté tu měli pravé manévry. Kromě plných aut těžkooděnců ,zde byla i policejní jízda na koních a nad městem neustále kroužila helikoptéra.
Po několika kratičkých projevech z pódia před Zemědělskou školou se dal pestrobarevný dav s duhovými vlajkami do pohybu. Průvod prošel celým starým městem a pak zamířil vilovou čtvrtí doúdolí Tismenického potoka ke Stiborovu mlýnu. Průvod byl po obou stranách doprovázen davem zvědavců mezi nimiž jsem byl i já ,ale v úzkých uličkách starého města jsme se s gayi promíchali a tak neplánovaně odpověděli na jejich skandování : "Pojďte s námi!" Cítil jsem se v průvodu naprosto přirozeně. Nebylo zde žádné obnažování a nic ,co by mohl kdokoli označit za zvrhlost ,bylo tu jen spousta barev a radosti. V Pražské ulici se k průvodu připojil agilní křesťan s velkou cedulí na prsou a megafonem v ruce vyzývající všechny účastníky průvodu k pokání a všechny přihlížející k tomu aby přestali tento hřích tolerovat. Náckové by z něho měli radost. Gayové se tomu smáli a hladili ho soucitně po hlavě. Okna domů kolem kterých průvod procházel byla plná lidí ,kteří se většinou usmívali a na queer menšinu dole mávali.
V cíly ,tedy u Stiborova mlýna mě ,ale čekalo zklamání. Těšil jsem se na další program ,informační stánky apod. ,ale pozemek mlýna byl malinký jako dlaň a zjevně nebyl schopen pojmout obrovský dav ,který s průvodem přišel. Akce tak bohužel pokračovala spíše jako soukromá queer party a mnozí ,kteří by se rádi zdrželi ,včetně mne ,to otočili a odcházeli domů. Když jsem stoupal od mlýna zpátky do města našel jsem v trávě ležet malou duhovou vlaječku. Sebral jsem jí ,pečlivě složil do mošny a odnášel si ji domu ,jako upomínku na dnešek a na to ,že svět kolem nás není černobílý ,jak by to někteří chtěli ,ale září všemi barvami duhy.
















































































LETNÍ SLUNOVRAT

17. června 2009 v 20:01 | Miky |  KOLO ROKU
Osm pohanských svátků je zaměřeno na oslavu vegetačního cyklu země a měnící se energii Slunce. Už za čtyři dny ,přesně řečeno v neděli v 5 hodin 45 minut ráno nastane okamžik letního slunovratu. V tento čas dosahuje vliv sluneční energie na Zemi svého vrcholu. Země se ocitá na své roční pouti oblohou nejblíže Slunci a tak prožíváme ten nejdelší den a nejkratší noc v celém roce.
V den letního slunovratu stoupali naši předkové ozdobeni věnečky z květin na vysoké kopce a
zapalovali zde velké "svatojánské ohně". Někdy také zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky ,nebo pouštěli z kopců zapálené dřevěné obruče. Pro Slovany představovalo Slunce boha Svaroga ,a oheň živoucího Svarogova syna Svarožiče.
Svatojánská noc v sobě nese velkou magii. Léčivé byliny natrhané této noci mají prý zvláštní sílu. Z Pošumaví se nám dochovala tato říkačka :
Kdes chodila dnešní noci?
Sbírat bejlí na nemoci.
Kdopak s tebou chodil
kdo tě lesem vodil?
Nejmilejší přítel
sám svatý Jan Křtitel
V historických ,středověkých záznamech se také dochovaly zprávy o očistných svatojánských koupelích. Lidé od rána vstupovali nazí do potoků a řek a očišťovali svá těla i duše pro nastávající slunovratový rituál. K řekám se pak vraceli ještě v noci ,za tmy a pouštěli po proudu malé dřevěné vory a lodičky se zapáleným svatojánským ohněm.
Způsobů jak oslavit tento zvláštní okamžik je mnoho ,od tiché meditace u svíčky až po exaktické tance okolo ohně ,bylo by určitě škoda nechat ho bez povšimnutí....

Jeden ze způsobů oslavy Letního slunovratu ukazuje i následující video :


BOHYNĚ VELKÁ MATKA

15. června 2009 v 10:48 | ASET MOON |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Velká Matko Bohyně
Ty, která jsi byla před počátkem času
A z vodní propasti
stvořila veškerý život

Přijď ke mně, Babičko
uč mě o přílivových vlnách života
Pomoz mi pochopit, že věci, které mají být znovuzrozeny,
nejdříve musí zemřít
Ukaž mi, že jejich vnitřní sílu a dary, které leží uvnitř
vejdi do mého moderního světa
Pomoz mi zůstat ve spojení s tím, co je opravdu důležité

Připomeň mi zprávy ve větru
Velká Matko Bohyně
Bezejmenná ,nikoli zapomenuta

Dovol mi tě uctít.

Aset Moon


" Matka Země je věčně plodným zdrojem všeho. Ona je prostě "Matka". Vše, pochází od ní, do ní se vrací a jí náleží.Celý Vesmír je její tělo. Vše se rodí zjejí dělohy a všechno vyživují její prsa. Nikdo a nic neexistuje mimo ní. Každá věc je jejím projevem a všechno se podílí na jejím životě ve věčném koloběhu zrození a znovuzrození. "

Encyklopedie Britannia.

Zkusme se ve své mysli vrátit, pokud je to možné, do doby před více než 20.000 lety. Velké
ledovce, které kdysi pokrývali velkou část Evropy a Asie ustoupili. "Homo Sapiens", naši ranní lidští předkové, postupovali za stády zubrů, koní a dobytka tam ,kde vznikaly nové travnaté stepi. V jihozápadní Francii, v jeskyních na hranici úrodného údolí v Dordogne, v VEZERE a Ariège se objevilo nové umění. Posvátné obrazy byly malované na zdech a vyřezávané z kamene a slonoviny. Bylo zde objeveno více než 130 rytin a soch ,mnohé z nich posypané červeným okrem a většina z nich nesoucí ženskou podobu.
Sošky nesly znaky mateřství. Měly velká ,nalitá
prsa a těhotná břicha. Skutečný význam těchto sošek byl ztracen v průběhu času. Ještě dnes však, jsme schopni využít, toho ,co bylo jednou zapsáno do kolektivního nevědomí v lidské rasy.
Tyto anonymní obrazy ženské postavy hrály důležitou roli v duchovním vývoji našeho druhu. Nevíme, jak byla tato postava nazývána - snad jenom jednoduše "Ona." Dnes se o ní hovoří jako o tzv. " Bohyni Velké Matce " - a zdá se nám, že představuje - Velkou Matku všech starověkých národů .
Nejstarší reprezentace Velké Matky Bohyně sahají nejméně do staršího paleolititu a byly nalezeny v celé Evropě - od Pyrenejských hor, které rozdělují Španělsko a jižní Francii až na Ruskou Sibiř a její mrazivé pláně .
Z jihu Francie pochází nález rytiny ,kterému dnes říkáme " Lausselská Venuše" Rytina byla pojmenována po údolí, ve kterém byla objevena. Kamenné nástroje z místa nálezu určují její stáří do období mezi 22.000 a 18.000 lety před naším letopočtem. Koho rytina znázorňuje? Upřímně řečeno ,můžeme jen hádat. Postava má v ruce půlměsíc zubřího zakřiveného rohu s 13ti zářezy což odpovídá počtu lunárních měsíců v roce. Je snad první chovatelkou dobytka? Její silné boky a břicho, možná svědčí o těhotenství. Je snad symbolem plodnosti? Nebo představuje velký cyklus času a plodnosti země?

POSVÁTNÉ TICHO

11. června 2009 v 21:29 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Poklid ,v němž bychom byli sami sebou ,je velmi vzácná věc. Často jen v situacích nedobrovolného čekání můžeme do tohoto ticha volně vstoupit ,ale okolnosti nebo prostředí jsou tehdy obvykle nevhodné. Pro mnohé je rozlehlost ticha nesnesitelná a rychle ji zaplaší rozhlasem ,televizí či hudbou. Nejsme zvyklí na ticho rozsáhlých pustin ,nikdy nevstupujeme na hranice svých duší ,abychom našli tu prostornou svobodu ,v níž dlí mír. Ti ,kdo si netroufli do vlastní vnitřní pevnosti v lásce a svobodě ,přijímají tento mír jako pustou ,statickou prázdnotu ,kde se nic neděje.
A přesto jen v záměrném tichu bdění a meditace nebo na tichých místech v přírodě můžeme slyšet píseň kosmu. Zní jako vítr prohánějící se telegrafními dráty po cestách kosmické sítě. Patří k ní nebeské otáčení se planet stejně jako bzučení hmyzu a taneční píseň trávy ,je v ní píseň předků a duchů stejně jako tlukot našich vlastních srdcí. Píseň kosmu je hlasem Ducha.

(Caitlín Matthewsová)



Původní Američané hluboce věřili v sílu ticha - známku dokonalé rovnováhy těla ,mysli a duše. Člověk ,který si chrání své já ,je vždy klidný a neotřesený bouřlivostí života ,ne jako list na stromě či vlny na hladině jezera ,má ideální postoj k životu a ví ,jak jej vést v duchu neučené moudrosti.
Když se ho zeptáte: "Co je ticho?" ,odpoví : "Je to Velké Tajemství! Svaté ticho je Jeho hlas!" Když se ho zeptáte : "Jaké jsou plody ticha?" ,řekne : "Je to sebeovládání ,skutečná odvaha nebo schopnost snášet utrpení ,trpělivost ,důstojnost a úcta. Mlčení je úhelným kamenem charakteru."

(Ohiyesa ,Santí Siouxové)


SVATÝ JAN POD SKALOU

10. června 2009 v 9:59 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Ve Svatém Janu pod Skalou jsem byl poprvé v roce 1986. Tehdy jsme místem ale pouze procházeli na našem vandru po Berounsku. Klášter byl zavřený ,spravovalo ho tehdejší komunistické ministerstvo vnitra a výstup ke kříži na vysokou skálu by nás v našem putování zdržel. Přesto mě tehdy krása tohoto místa okouzlila a já si slíbil ,že se sem ještě někdy vrátím. Podařilo se mi to však až po dvaadvaceti letech ,loni v létě. Mezitím jsem se o Svatém Janu dozvěděl spoustu zajímavých věcí.
Místo je ,jak už sám název napovídá ,spojeno s postavou křesťanského poustevníka Jana (též Ivana) ,který žil v jeskyni u vodního pramene na konci devátého století. Na jedné ze svých loveckých výprav se zde s poustevníkem setkal kníže Bořivoj tehdejší vládce země České. Svatý muž se stal Bořivojovi i jeho manželce Ludmile (babička sv.Václava) duchovním rádcem a přivedl je na křesťanskou víru. Když poustevník Ivan zemřel nechal ho Bořivoj pohřbít přímo v jeskyni a nechal u ní vystavět kapli zasvěcenou svatému Janu Křtiteli. Jeskyně byla později přetesána a stal se z ní podivuhodný skalní kostel a také pohřební krypta pro opaty z přilehlého kláštera.
Jeskyně se silným vodním pramenem ,který ani v zimě nezamrzá byla uctívána lidmi odnepaměti. Archeologové prokázali ,že lidé jeskyni i pramen navštěvovali už v mladším paleolitu (40 000př.n.l.) a velmi častá přítomnost lidí přímo u pramene je doložena i v době bronzové a železné,kdy se na skále nad pramenem rozkládalo hradiště. Jeskyně i vodní prameny jsou v našich zeměpisných šířkách tradiční kultovní místa a tak není pochyb ,že křesťanské uctívání svatého Jana a léčivého pramene pouze navázalo na dávnou pohanskou tradici.
V jeskyni se nachází zvláštní kámen v němž jsou prý vytlačeny otisky chodidel a kolenou svatého poustevníka. Jakým způsobem otisky ,které skutečně svým tvarem chodidla připomínají ,vznikly ,dodnes nikdo uspokojivě nevysvětlil. Jisté však je ,že ,že tento velký a těžký kámen musel být na toto místo přinesen z míst vzdálených 10- 20 kmodtud ,protože křemence podobného typu se nikde v blízkém okolí nenalézají. Dříve se kameni připisoval keltský původ ,nyní se odborníci přiklání k teorii ,že by mohlo jít o původní náhrobní kámen ,který sem nechal pro sv.Ivana dopravit kníže Bořivoj. Podobný kámen totiž kryje hrob i sv.Ludmily v nedalekých Neumětelích.
Opustíme-li jeskyni a vystoupáme-li na vysokou skálu nad ní ,otevře se nám úchvatný výhled do kraje. Kousek pod vrcholem skály je loučka na které roste zvláštní druh trávy jménem Kavyl Ivanův,který nikde jinde na světě nenajdete. Lidé mu podle jeho dlouhých úzkých pokroucených listů říkají Ivanovy vousy. Co říci závěrem? Nádhera ,nádhera ,nádhera. Svatý Jan patří jistě mezi ta nejkrásnější místa ,která lze u nás navštívit.



Kříž na skále nad klášterem.

Nádherný výhled do údolí.



Na loučce ,kterou mám za zády , rostou Ivanovy vousy.

PATTI SMITH - rocková šamanka

9. června 2009 v 13:41 | Miky |  JINÉ
Patti Smith 01
O Americké básnířce a zpěvačce Patti Smith se často mluví jako o rockové šamance ,nebo čarodějnici a každý ,kdo někdy viděl její koncert ,nebo se zaposlouchal do některé její desky dá asi téhle přezdívce za pravdu. Uhrančivý styl jejího projevu uvádí posluchače často až do jakéhosi transu ,alespoň u mě to funguje obstojně. Tajemství spočívá zřejmě ve zpěvaččině upřímnosti. Patti si nikdy na nic nehrála a v sedmdesátých letech ,kdy se předpokládalo ,že populární zpěvačka musí být zároveň i sexbomba se objevila jako zjevení - vychrtlá ,rozcuchaná v mužských šatech a nehodlala na tom nic měnit.

ŠALVĚJ

8. června 2009 v 19:55 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
ŠALVĚJ
Latinský název : Salvia ....
Vládnoucí planeta : Jupiter

Další rostlinou mého magického herbáře je šalvěj. Její latinský název Salvia je odvozen od slova salvare ,což znamená spasit ,nebo vyléčit. Ve středověku se věřilo ,že pravidelné užívání šalvěje zahání smrt a prodlužuje život. Podle křesťanské legendy zachránil hustý porost šalvěje Marii a malého Ježíška před Herodovými pronásledovateli. Za to se šalvěji dostalo slibu ,že bude jednou z nejmocnějších bylin.

ÚPLNĚK

8. června 2009 v 19:46 | Miky |  JINÉ
Včera byl úplněk. Jindy bych vytvořil kruh a udělal si alespoň hodinový rituál ,ale vrátili jsme se pozdě ze zahrady a mě padaly oči únavou. Zapálil jsem tedy alespoň svíčky a bez kruhu a bez kadidla si udělal mini ,anebo spíš mikrorituálek a trochu se při tom bál ,že se promění v mikrospánek.


PLANETY,BOHOVÉ,KOUZLA A DNY V TÝDNU

6. června 2009 v 21:17 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Podle stará astrologické tradice je každý den v týdnu zasvěcen jedné planetě a božstvu s touto planetou spojeným.
Dříve lidé začínali týden nedělí ,které vládne planeta Slunce a příslušná sluneční božstva ,jako
například řecký Hélios.
Pondělí spadá pod vládu Měsíce. Měsíc sice není v pravém smyslu planetou ,ale vzhledem k nevelké vzdálenosti od Země ,je jeho vliv na naší planetu velmi silný.
Úterý je zasvěceno planetě Mars. Mars byl římským bohem války a jeho hlavní energií je vitalita a rozhodnost.
Středě vládne Merkur ,římský bůh moudrosti a obchodu.
Čtvrtek byl zasvěcen nejvyššímu z římských bohů Jupiterovi ,vládci hromu a blesku.
Pátek ovládá planeta Venuše a s ní spojená bohyně lásky a krásy.
A konečně sobota patří rozporuplnému římskému bohu Saturnovi.

V anglosaských zemích byly dny v týdnu zasvěceni božstvům germánského panteonu ,která svými charakteristikami odpovídala svým římským "příbuzným." Jména germánských bohů se dodnes objevují v současných anglických a německých názvech dnů.
V anglickém slově Sunday (neděle) nalézáme slovo sun - slunce ,které staří Germáni uctívali v podobě bohyně Sól.
Ve slově Monday (pondělí) je skrytě přítomné slovo moon - měsíc a také jméno měsíční bohyně Mani.
Tuesday (úterý) je den boha ,který se nazýval Tiwaz ,Tiw ,Tuisco ,nebo Tyr. Tyr byl odvážným bohem ,který obětoval svou ruku při spoutání nebezpečného vlka Fenrira.
Wednesday (středa) v sobě skrývá jméno boha Wodena (Odina) ,který byl vrchním bohem germánského panteonu ,velkým básníkem ,šamanem a válečníkem.
Thursday (čtvrtek) byl zasvěcen hromovládnému Thorovi a byl nejuctívanějším dnem mezi pohany vůbec. Mnoho historických církevních listin bojuje proti pohanskému svěcení čtvrtečního dne. Ze záznamů se dovídáme ,že čtvrtek byl houževnatě svěcen i v českých zemích. U nás byl ovšem zasvěcen Perunovi ,který byl Thorovi v mnohých ohledech tak podobný,až se zdá že šlo vlastně o jednoho a téhož boha.
Friday (pátek) byl ovládán germánskou bohyni plodnosti Frigg a vládkyni valkýr Freyje.
Sobota (Saturday) byla zasvěcena zlověstnému anglosaskému bohu jménem Saeter a také "ďáblíkovi" germánské mytologie Lokimu.

Mnoho současných čarodějnic plánuje svá kouzla podle jejich účelu na určité dny v týdnu ,aby bylo kouzlo podepřeno energií odpovídající planety a božstva.
V neděli zaměřujeme svou magii na věci spojené s úspěchem ,rodinou ,vztahy se sourozenci a kariérou.
V pondělí je vhodné magický podpořit svou intuici ,sny a zaměřit svá kouzla k ochraně dětí.
V úterý můžeme využít energii Marsu a boha Tyra k řešení konfliktů a přivolávání odvahy.
Ve středu se naše magie zaměřuje na věci spojené s uměním ,komunikací a partnerstvím.
Ve čtvrtek podpoří energie Jupitera kouzla zaměřená na kariéru ,finance a bohatství.
Pátek je vhodnou dobou pro kouzla lásky a přátelství.
V sobotu můžeme využít planetárních sil k odstraňování negativity a zla.

KUS DŘEVA ZE STROMU

6. června 2009 v 11:23 | Miky |  JINÉ
Rád bych upozornil na nový seriál z dílny Bedřicha Ludvíka ,autora úspěšných cyklů např. Rozhlédni se člověče ,Paměť stromů ,Zpět k pramenům atd.,který nese název Kus dřeva ze stromu.
Seriálem diváka provází výtvarník a znalec stromů a dřeva Martin Patřičný a jeho vnuk. Každý z třinácti dílů seriálu je věnován jednomu stromu. Pan Patřičný se za stromem vydává na místa ,kde roste a ve své dílně pak předvádí různé vlastnosti a zvláštnosti daného dřeva. Kdo si oblíbil laskavý styl předchozích Ludvíkových dokumentů nebude jistě sklamán ani nyní. Seriál běží na Čt dvojce vždycky v pátek odpoledne a v časných sobotních ranních hodinách dávají jeho reprízu. Opsal jsem si citát z posledního dílu věnovanému borovici : "Ona mezi lidmi panuje taková představa ,že naši předkové byli k přírodě nějak laskavější ,citlivější než my ,ale není to pravda. Byli to stejně hrabivý hovada ,jako my a kvůli smůle ,nebo kolomazi ,kvůli tomu mamonu by vykáceli celé lesy ,a bory by už po skalinách dávno nešuměli. Dokonce musela být vydána přísná nařízení ,která omezovala tuhletu jejich aktivitu a nařizovala výrobu kolomazi pouze z pařezů."
Také já patřím k lidem ,kteří si v tomto směru naše předky občas idealizují ,ale tady se asi pan Patřičný trefil do černého. Od doby ,kdy lidstvo opustilo kmenové uspořádání společnosti a jednoduchý životní styl lovců a sběračů ,dáváme té naší přírodě pěkně zabrat.
Máte-li rádi dokumenty o přírodních krásách naší země nenechte si nový seriál rozhodně ujít.


RAVEN GRIMASSI

6. června 2009 v 7:48 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Raven je známým autorem mnoha knih o čarodějnictví a Wicce. Je také uznávaným odborníkem na italském čarodějnictví a především na dílo Karla Godfreyho Lelanda v této konkrétní oblasti.

O nenásilí (Dalajlama)

5. června 2009 v 23:16 | Dalajlama |  CITÁTY A MYŠLENKY
Nenásilí neznamená ,že bychom měli být k problémům lhostejní. Naopak ,je třeba se plně zapojit. Musíme se ale zapojit způsobem ,který nepřináší zisk pouze nám samotným. Nesmíme škodit druhým bytostem. Nenásilí není absence násilí. Nenásilí vždy zahrnuje soucit a zájem o druhé. Je to téměř jakási manifestace soucítění. Jsem přesvědčen ,že je naší povinností propagovat koncept nenásilí jak na rodinné úrovni ,tak i na úrovni národní a mezinárodní. K naplnění takového ideálu může přispět každý jedinec.

O nenásilí (Ghandí)

5. června 2009 v 23:02 | Ghandí |  CITÁTY A MYŠLENKY
Nenásilí neznamená poslušné podřízení se vůli zlého člověka, ale nasazení veškerých duševních
sil proti vůli tyrana. Odmítání násilí neznamená omluvu a ospravedlnění zbabělce, je naopak tou nejvyšší ctností člověka odvážného. Jednání na principu ne násilí si vyžaduje mnohem větší odvahu než použití zbraně. I pomsta je projevem slabosti ... Pes štěká a kouše má-li strach. Člověk, který se nebojí nikoho na světě, považuje za zbytečné hněvat se na někoho, kdo se jej marně snaží urazit.

ZLATÝ KŮŇ

4. června 2009 v 8:36 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Oblast Zlatého koně v Českém krasu je úzce spojena s kultem bohyně Kotys. Kotys je bohyní války a koní. Původně byla uctívána starými Dháky ,později se její kult rozšířil i mezi další národy ,např.Řeky. U Keltů se její kult prolínal s uctíváním bohyně Epony ,která byla rovněž patronkou koní a někdy se i v samotného koně proměňovala. Západní část návrší Zlatého koně dodnes nese jméno bohyně - Kotýz. Také další místní názvy z blízkého okolí např. V koníku , Na kobyle ,Zlatý kůň a Koněprusy ,v sobě nesou stopy dávného kultu koní. Jedna z místních pověstí také praví ,že na Zlatém koni býval ,kdysi chov vzácných koní mimochodníků ze kterého pocházel i Horymírův kůň Šemík. Jiné pověsti zase vyprávějí o pohanské velekněžce zvané Baba (tj.pramatka) ,která se po okolí prohání na bílém ,zlatém zdobeném koni.
Podobně ,jako tomu bylo na Plešivci a na Blaníku ,i zde na Zlatém koni stávalo keltské a později i slovanské hradiště. Posvátným okrskem hradiště bývalo místo dříve zvané Zlatá ,dnes Aksamitova brána. Bránu tvoří skalní oblouk tyčící se nad propastí vedoucí do nitra kopce. Zlatý kůň totiž skrývá rozsáhlé podzemí s krasovými jeskyněmi. Dá se předpokládat ,že staří Keltové uctívali Aksamitovu bránu jako vstup do tzv. dolního světa - tajemné říše duchů a předků. Možná právě odtud vyjížděla na své cesty po okolí kněžka bohyně Kotys na svém bílém koni - kdo ví.
Zlatý kůň i Koněpruské jeskyně rozhodně stojí za návštěvu. Byl jsem zde už několikrát a stále mě to v tato místa táhne. Kdysi bývala stezka na Zlatém koni plná turistů ,dnes je podivně opuštěna. Většina lidí teď přijíždí automobilem přímo na parkoviště pod jeskyněmi a pěší tůra po hřebeni už je neláká. O to víc si můžete magickou krásu zdejší krajiny užít. Až sem někdy zavítáte zkuste se sehnout a podívat se do trávy. Žije zde totiž nádherně zbarvený pavouček stepník rudý. Na travnaté stepi nad Aksamitovou bránou se jich prohání všude plno.













Úvodní foto ze http://jeskyne.cesky-kras.cz ,obrázek bohyně Epony z www.thaliatook.com

O zotročení sama sebe (H.D.Thoreau)

3. června 2009 v 21:02 | Henry David Thoreau |  CITÁTY A MYŠLENKY
Člověk se v městské civilizaci stal pouhým výrobcem a spotřebitelem a ztratil vlastní cestu. Otroctví nespočívá pouze ve formě zotročení černochů ,ale v zotročení celé společnosti. Nejhorší je ,že se lidé zotročují sami.

ČERNÝ BEZ

2. června 2009 v 17:29 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ

ČERNÝ BEZ

Latinský název : Sambucus nigra

Vládnoucí planeta : Venuše

Už staré přísloví : "Před bezem smekni ,před heřmánkem klekni." napovídá jaké úctě se černý bez mezi lidmi od pradávna těšil. Němci a Dánové věřili ,že v bezovém keři žije Bezová paní jménem Holda ,Hulda ,Holle či Hylde Moer. Kořeny ,kůra ,listy ,květy i plody bezu obsahují léčivé látky a patřili a dodnes patří k nejužívanějším prostředkům v lidovém léčitelství. V minulosti však bylo třeba nejprve o tyto dary Bezovou paní požádat a nalít jí ke kořenům keře trochu mléka ,jako oběť. Tomu ,kdo se k bezu choval s úctou oplácela Bezová paní požehnáním. Lidé sázeli bezové keře před své domy a věřili ,že dokud se bude keři dobře dařit ,bude Holda jejich příbytek chránit. Vyrábět však z bezového dřeva nábytek ,nedej bože kolébku ,přinášelo smůlu. Naopak čarodějné hůlky vyrobené z bezových větví mají prý velikou sílu.
Bez patří mezi ty léčivé rostliny ,které není třeba užívat dlouho ,abychom pocítili jejich účinek. Mnozí z nás mají jistě osobní zkušenost s tím ,jak se člověk při chřipce po bezovém čaji krásně vypotí. Bez je potopudný a močopudný pomáhá snižovat vysokou teplotu ,odhleňuje a zbavuje revmatických bolestí. Bezový květ se dá obalit v těstíčku a jíst ,vyrábí se z něj sirupy a šťávy, sušený se přidává do kadidel při oslavách letního slunovratu. Z bezinek se dá udělat dobrý likér ,dají se použít na koláč místo borůvek ,dělá se z nich zavařenina a druidové z nich prý vyráběli silné víno používané při iniciačních rituálech.
Až budete příště sbírat bezinky ,či bezový květ nezapomeňte pošeptat svou modlitbu Bezové paní.