NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Červenec 2009

LUGHNASADH 2009

31. července 2009 v 13:57 | Miky |  KOLO ROKU
Dnešního dne si pohané a čarodějnice na celém světě připomínají svátek Lughnasadh ve kterém vzdávají díky za plody léta a nastávající čas podzimní sklizně. Někde jsem četl ,že se Lughnasadhu říkávalo také svátek chleba. Chleby se tento den pekly a žehnaly. Zkusil jsem si tedy na svůj večerní rituál jeden takový chléb také upéct. Ženu mám dnes až do večera v práci a tak jsem se do toho musel pustit sám. Výsledek myslím není vůbec špatný. Posuďte sami.






Čas podzimu čili Lughnasadh přináší dary zralosti a je obdobím fyzických žní a spirituální sklizně. Nastává velká změna počasí od pálivých veder na počátku k mrazivým nocím v závěru. Je obdobím tradičních oslav úrody a náročných příprav na zimu. V cyklu lidského života koresponduje Lughnasadh s periodou středního věku ,která se vyznačuje jistým zklidněním a odpovědností... Období Lughnasadh je časem přechodu ,kdy přivykáme na ubývající teplo a hodnotíme plody naší práce ,zatímco listí začíná zvolna padat.

(Caitlín Matthewsová)


Nyní už mohu vložit obrázek ze své večerní oslavy Lughnasadhu.




DUB LETNÍ

29. července 2009 v 11:20 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
Dub letní

Latinský název : Quercus robus
Planetární vládce : Jupiter


"V severních krajích je Hercynský les, s duby obrovské velikosti ,které byly celý čas ponechány nedotknuté a které vznikly na počátku světa. Je skutečně největší a díky svému téměř nesmrtelnému stavu je nejohromějším jevem vůbec. Netřeba zmiňovat fakta ,jež by se zdála nepravdivá ,je však skutečností ,že kořeny dubů se proti sobě velkou silou tlačí ,a tím pozvedají pahorky ,anebo pokud je půda nedoprovází a nepřemístí se spolu s nimi ,pokřiví se kořeny do výšky větví a vytvoří prostor k průchodu jezdeckým eskadrám."
(Gaius Plinius Secundus)


Citát z úvodu svědčí o tom ,jakým úchvatným dojmem působily na římské vojáky staré dubové lesy v keltských a germánských krajích na sever od Alp. Dub ,který se může dožít úctyhodného věku (i 1000 let) ,a který se v čase svého stáří stává skutečným obrem byl odedávna nejuctívanějším stromem v celé Evropě. Blesk prý uhodí ze všech stromů nejčastěji právě do dubu a tak není divu ,že ho všechny starověké národy zasvětili svým bohům hromu a blesku. Římané přinášeli oběti dubům zasvěceným Jupiterovi ,Řekové se u svatého dubu v Dódóně dovolávali proroctví od boha Dia ,pro Germány byl dub stromem Donarovým a Slované u dubů vzývali jednoho ze svých nejctěnějších bohů Peruna. Navzdory romantickým představám našich obrozenců nebyla tedy předním stromem Slovanů lípa ,ale právě dub.
Ze srbské Makedonie se nám dokonce dochoval i popis obřadu ,který se u jednoho takového Perunova stromu konal. Mladé dívky se nejprve ověnčili květinami a pak přednesli Perunovi prosby svého lidu za úrodnost polí. Potom hospodář (dříve jistě kněz) obětoval berana ,nebo býka. Pod obětním stolem leželi "haluzky do nichž Perun bije" a krev oběti stékala do jakéhosi otvoru pod dubem. Nakonec všichni ochutnali koláč ,což bylo pro Slovany tradiční obřadní pečivo.
Samo jméno boha Peruna vychází ze slovního základu "per ,práti" ,ve smyslu bíti ,nebo-li dávat rány. Základním znakem Perunovým byla sekyra ,kterou bůh vrhal z nebes v podobě blesku. Strom ,který pocítil Perunův dotyk (byl zasažen bleskem) se těšil zvláštní úctě.
Germánskou obdobou Peruna byl bůh Donar (Thor) ,který se pohyboval po obloze na voze taženém dvěma kozly a místo sekyry vrhal shora své kouzelné kladivo.
Posvátné háje a v první řadě svaté duby se stávali prvním cílem útoků křesťanských misionářů. Pokácet posvátný strom bylo pro misionáře nejjednoduším důkazem bezmocnosti pohanských bohů. U nás tímto proslul zejména kníže Břetislav I. (1035 - 55) o němž se dočteme že : "Hned na počátku svého knížectví jsa rozlícen velikou horlivostí pro křesťanské náboženství ,vyhnal pryč ze své země čaroděje ,kouzelníky a hadače ,rovněž dal pokácet a spálit i háje a stromy ,které na různých místech lid sprostý ctil…" V sousedním Německu to byl zejména svatý Bonifác ,který v roce 723 porazil nejznámější Donarův dub v hlavní svatyni germánského kmene Chattů.
Pohané tuto "misionářskou" činnost snášeli z velkou nelibostí a tak není divu ,že leckterý křesťanský lovec duší zaplatil svojí horlivost životem ,tak jako například svatý Vojtěch který skončil v jednom z pohanských hájů s kopím v srdci. Jinde např. ve Štětíně prosil lid biskupa ,který se chystal skácet svatý dub "…aby to nedělal ,slibujíc ,že již nikdy víc jej nebude uctívat a že jej potřebuje jen k zpříjemění."
Také u Keltů patřil dub mezi stromy nejvýznamnější. Druidové se prý bez dubového listí neobešli u žádného svého obřadu ,nemluvě o jmelí ,které na dubech rostlo. Irská světice Brigita založila svůj první klášter v Cill - Dara (dnešní Kildare) ,což v překladu znamená dubový kostel. Podle keltské legendy vyjíždí také z posvátného dubu ve Widsorském lese o každém zimním slunovratu parohatý lovec Hern. A tak by se dalo pokračovat dále.
Dub je napříč kulturami považován za symbol síly a mužské plodnosti. Svojí existencí poskytuje podmínky k životu velkému množství dalších tvorů. Jeho dutiny a větve jsou obydlím pro řadu druhů ptáků a hmyzu. Žaludy poskytují potravu lesní zvěři a dříve i člověku. Kůra dubu má léčivé vlastnosti a používá se jako prostředek na kožní nemoci ,hemeroidy a bolest v krku. Kořeny dubů zpevňují hráze rybníků a krášlí jejich zjev. A kdo to zkusil jistě ví ,že posedět v kořenech dubu ,dotknout se jeho kmene a pocítit jeho sílu je zážitek nad jiné vzácnější.



ŽIVLOVÉ NABÍJENÍ PŘEDMĚTŮ POMOCÍ MAGICKÝCH GEST

28. července 2009 v 9:49 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Ve filmu Merlin ,učí královna Mab tohoto čaroděje ,že existují tři stupně magie : čarování pomocí slov ,čarování pomocí gest a čarování pouhou myšlenkou. Film o Merlinovi je samozřejmě pouze fantasy příběh ,ale slova ,gesta a myšlenky jsou věci s nimiž pracuje i ta skutečná magie ,kterou máme všichni nadosah a která nepochází z pohádkových příběhů. U každého magického konání je vždy primární myšlenka ,nebo chcete-li záměr. Slova ,gesta a magické předměty jsou pak symboly které mají tento záměr posílit a upevnit. Osobně mám slabost pro gesta. Magické pohyby ,doprovázené správným dýcháním uvádějí v soulad tělo a ducha a pomáhají nasměřovat naší mysl a vůli potřebným směrem. Viděli jste někdy někoho cvičit Tai-či ,nebo provádět japonský čajový obřad? V ladných pohybech bojového umění tai-či i dokonalých pohybech gejšy při přípravě čaje je přítomna magie.
V Knize čarodějství od Silver RavenWolf o které jsem se zmiňoval nedávno je uvedeno cvičení v němž pomocí magických gest nabíjíme předměty silou čtyř živlů. Cvičení mne velmi zaujalo a tak jsem nakreslil pár obrázků a rozhodl se vám ho představit v tomto článku. Pomocí tohoto cvičení lze nabíjet takřka jakýkoli předmět. V knize je jako vzor uvedeno nabíjení svíce ,která má sloužit k pročišťování aury.

Cvičení je nutné věnovat dostatek času a pohyby provádět jemně a pokud možno plynule.


1/ Pohodlně se postavte čelem k východní straně ,s chodidly asi třicet centimetrů od sebe. Zavřete oči a představujte si své tělo obklopené bílým světlem. Dýchejte a počkejte až se tato vizualizace ustálí.



2/ Otevřete oči a uchopte předmět svíci (nebo jiný předmět) ,který budete nabíjet. Nezapálenou svíci držte oběma rukama před sebou ve výši mezi čakrou srdce a solárním plexem.
Pomalu zvedejte svíci ,až dosáhnete úrovně korunní čakry ,a mírně při tom zakloňte hlavu. S očima na zvednuté svíčce budete hledět k nebi. Nyní svíčkou pohybujte dolů přes úroveň třetího oka ,krku srdce ,solárního plexu ,až k základní čakře a níž až skoro na zem. Pomalu zvedejte svíci zpět na úroveň čakry srdce. Těmito pohyby jste spojili energie nebe a země. Dalším krokem bude shromáždění energií čtyř živlů :vzduchu ,ohně ,vody a země.



3/ Stojíte stále čelem k východu (strana symbolizující živel vzduchu) s nohama mírně od sebe. Svíčku držte před sebou v úrovni mezi srdcem a solárním plexem a hýbejte s ní po směru hodinových ručiček ,jako byste něco míchali v obrovském kotli. Pohyby by měly být plynulé ,ale né příliž rychlé. Cílem je shromáždit energii daného živlu v tomto případě vzduchu. Pohyb opakujte tak dlouho ,dokud neucítíte ,že jste energii načerpali.


4/ Ve chvíli ,kdy jste nasbírali potřebnou energii pozvedněte svíci ke korunní čakře a pak ji sneste zpět na úroveň solárního plexu. Při zvedání paží se nadechněte a při jejich pokládání vydechněte směrem na svíčku. uzavřete tím energii vloženou do svíce a předáte jí tím svůj posvátný dech.



5/ Nyní se úkrokem pravou nohou pootočte k jižní straně (sídlo živlu ohně) a zopakujte cvičení z bodu 3/ a 4/. Všechno proveďte stejně ,pouze jste zaměřeni místo na vzduch ,na živel ohně.

6/ Totéž provedete i na straně západní (voda) a na straně severní (země). Začali jste na východě vzduchem ,nejlehčím živlem a dostali jste se až k zemi ,jež je nám nejbližší a kde se naše přání projeví. Tak jako na počátku i nyní spojte energie nenbe a země vertikálním pohybem svíce od korunní čakry až k zemi.



7/ Pravou nohou udělejte úkrok a natočte se tak znovu k východní straně. Místo toho abyste svíčkou kroužili jako při míchání ,budete s ní nyní kroužit před sebou jako byste malovali štít. Provedete tři krouživé pohyby ve směru hodinových ručiček ,přičemž svíčka začíná i končí v poloze "dvanáct hodin". Každým krouživým pohybem se spirálovitě přibližujete k čakře srdce. I když se vaše ruce zastaví, vaše mysl může ještě chvíli kroužit ,dokud nedosáhne "stavu bez mysli". potom si znovu připomeňte k jakému účelu má vaše svíce (či jiný předmět sloužit) ,zhluboka se nadechněte a vydechněte směrem na svíčku. Účel můžete nyní vyslovit i nahlas ,v našem případě řeknete : "Aurální očista!"



8/ Tím jste cvičení zakončili a můžete svíčku odložit.



9/ Pomalu zvedněte ruce ,a spojené ve tvaru misky je dejte před třetí oko ,potom je (stále spojené) posouvejte níže podél meridiánů vašeho těla. Jedním plynulým pohybem ruce rozpojte a umožněte jim jemně klesnout na příslušnou stranu těla ,dlaněmi dolů. To uzavírá meridiány a přináší zklidnění.

Kromě toho ,že pomocí tohoto cvičení nabíjíme předměty energií čtyř živlů ,harmonizujeme jím i energie našeho vlastního těla.

PETROVY KAMENY

27. července 2009 v 15:27 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Skalní útvar Petrovy kameny najdeme ve výšce 1446 m.n.m. na dohled od Pradědu ,nejvyšší hory Jeseníků. Tyto nádherné a tajemné skály jsou opředeny řadou pověstí. Podle jedné z nich získaly kameny své jméno po kováři Petrovi , který zabil nenáviděného tyrana Bélu ,sluhu krutého pána ze Sovince a pak se zde ve skalách skrýval. Jeho vyhnanství ukončil až duch těchto hor Praděd ,zjevující se lidem v podobě starce s dlouhými vousy. Praděd věnoval Petrovi kladivo a ten pak dobýval železnou rudu ,hloubil šachty a stal se oblíbeným mezi lidem. Lidé na jeho počest pojmenovali skály v nichž se kovář kdysi skrýval - Petrovy kameny.
Mnohé legendy zase hovoří o tom ,že se na Petrových kamenech scházívaly čarodějnice k oslavám sabatů. Tyto pověsti se staly osudnými pro mnoho nevinných obětí honu na čarodějnice v 17tém století. Nechvalně proslulý inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu ,který dostal na hořící hranice více než sto lidí ze Šumperska obviňoval své nešťastné oběti právě z účastí na čarodějných sabatech na Petrových kamenech.
Nevím jestli se na Petrových kamenech konal ,byť jediný sabat ,jisté ale je ,že je to místo nádherné a magické. Když jsme se s Maruškou před patnácti lety brali ,prožili jsme svojí svatební cestu na chatě Ovčárna v Jeseníkách a na Petrovy kameny jsme měli výhled přímo z okna našeho
pokoje. Už tenkrát jsme měli oba přečtený román Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického ,takže skály vzbuzovaly naší pozornost a jedna z našich průzkumných cest do okolí vedla právě k nim. Petrovy kameny leží přímo na horském hřebeni a tak jsou vystaveny mlhám a větrům a jejich rozervané balvany vypadají skutečně nevlídně. Byli jsme zde začátkem června a na svahu pod kameny dosud ležel sníh. Na druhou stranu v sobě nese tento útvar jakousi divokou krásu a za pěkného počasí je na ně pohled vskutku impozantní. Petrovy kameny jsou také unikátním místem z botanického hlediska. Přežívají zde relikty z doby ledové - řada vzácných lišejníků a mechů, vrba bylinná a zejména dva jesenické endemické druhy: zvonek jesenický a lipnice jesenická, která přežívá jen v několika ostrůvcích právě pod Petrovými kameny.
Jako čeští pohané bychom si měli Petrových kamenů vážit. Kromě toho ,že je to přírodní místo velké síly ,je to i jakýsi přírozený pomník a připomínka náboženské nesnášenlivosti a pronásledování lidí ,kteří byli podezřelí z praktikování starých přírodních kultů a magie.

První dva snímky jejichž autorem je Libor Malý jsem si vypůjčil z http://foto.mapy.cz
Snímky které nyní následují a na nichž by mě už málokdo poznal pocházejí z naší svatební cesty před 15ti lety.




O stromech (Scott Cunningham)

25. července 2009 v 12:09 | Scott Cunningham |  CITÁTY A MYŠLENKY

Stromy jsou od pradávna úzce spojené s magií. Tito obrovští zástupci rostlinné říše rostou a kvetou i tisíce let a tyčí se jako věže vysoko nad hlavami nás smrtelníků. Jako takové jsou symboly a strážci veliké síly, dlouhověkosti a nadčasovosti. Nedotčené lesy, hustých stromů všech věkových kategorií, velikostí a typů, jsou více než tajemným a magickým místem - jsou energetickou nádrží přírody. Jsou prastarou i novou hraniční stráží střežící univerzální síly , které se projevují na Zemi. . . . . . .



Citát Scotta Cunnighama - O posvátnosti přírody zde.
Citát Scotta Cunnighama - O čarodějově životě zde.





VODNÍ PRAMENY

24. července 2009 v 13:31 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA


Málokterá místa se těšila u našich pohanských předků větší úctě než vodní prameny ,studánky a jezírka. Od kronikáře Kosmy víme ,že ještě v roce 1092 musel kníže Břetislav II. vydat zákaz provádět pověrečné zvyky ,které konal prostý lid ,napolo prý ještě pohanský. Mezi jmenovanými zvyky je také přinášení obětí pramenům. Také v Homiliáři Opatovickém z 12.století kárá kazatel své bližní za to ,že hledají u vodních pramenů pomoc a uzdravení a usmrcují u nich zvířata.
Prameny ,tedy místa kde voda vyvěrá z temného nitra země jsou vstupní branou do jiné říše tzv.dolního světa. Voda z pramene bývala považována za čistou ,svatou a nezřídka jí byly přisuzovány i léčivé vlastnosti. Ochránkyní studánek je samotná Bohyně Matka ve své panenské podobě. Naši předkové vkládali k její poctě do studánek a jezírek obětní dary. Dokládají to i archeologové ,kteří ze dna některých pramenných vod vyzdvihli hotové poklady. Tuto tradici udržujeme někdy nevědomky i dnes ,když vhazujeme do kašen ,studní a studánek drobné mince pro štěstí. Na některých místech se dodnes také uchoval zvyk zjara studánky takzvaně otevírat a čistit. Naopak znečistit pramen dříve znamenalo urazit samotnou Bohyni. Z křesťanských dob ,kdy úlohu ochránkyně pramenů převzala Panna Marie máme pořekadlo : "Kdo plivá do studánky ,plivá Panence Marii do očí."
Voda vytékající proudem od pramene se používala k různým obřadům a k léčení. Byla-li nabrána v místě styku tří pramenů ,byla považována za obzvlášť účinnou a říkalo se jí "Trojschodnica." Tato voda směla být nabírána pouze před východem Slunce a do nádoby dosud nepoužité. Měla-li být užita ke kladnému účelu nabírala se po proudu ,k zápornému účelu se nabírala naopak proti proudu. Největší sílu měla samozřejmě voda načerpaná o úplňku. Bylo-li však jejím účelem něčeho se zbavit (vyrážky ,bradavic ,atd.) ,byl vhodnější Měsíc ubývající. Při omývání se touto vodou se pak užívala rozličná zaklínání např. : "Vodýce ,Jordanýce ,umýváš hóry i dóliny ,bílé kořeny ,žluté kameny ,obmyj i mne ze všelijakých vyrážek ,strupů,abych byla čistá jako přenejsvětější panna." Nebo : "Od vší nečistoty ,abych byla spanilá jak Vesna ,pěkná jak Zorajasná ,jak se lidé radují z Vesny ,tak aby mne milovali ,abych byla sytá jak podzim a bohatá jak Země."
V dobách velkého sucha prováděli mladé dívky ,dosud panny ,rituál Vylévání studánek. Před východem Slunce vyrazili za modliteb ke studánce. Jedna z nich se vysvlékla do naha vstoupila přímo do studánky a připravenou nádobou všechnu vodu ze studánky vylila. Ostatní dívky následně studánku vyčistili. Tento rituál jímž se uctila Panna ochránkyně pramenů prý přivolával spolehlivě déšť.
Prameny dosud svoji sílu neztratily ,kdykoli se octnu v blízkosti studánky vím ,že se ocitám ve svatyni Bohyně spjaté se Zemí ,Vodou a Měsícem. Kapličky u pramenů zasvěcené Panně Marii ,kterých jsou v naší zemi spousty ,mi vůbec nevadí ,vlastně naopak. Jsou dokladem toho ,že úcta k vodě a její ženské ochránkyni u nás ještě docela nevymizela.




JAKUB ACHRER - Zahrada

23. července 2009 v 12:54 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Wicca má obrovskou poetiku a mluví k té části mojí duše, která oceňuje přírodu, krásu a tajemství. Otevírá dvířka jak do komnaty pohanství, lidových tradic a mýtů, tak i do komnaty klasické západní magie. A jelikož mě zajímá obojí, tak pro mě není jiná cesta.
(Jakub Achrer v rozhovoru s Codym na stránkách http://bloxxter.info )

Jakub Achrer (Zahrada) je bezpochyby nejznámější osobností české wiccanské scény. Mít Zahradovi webové stránky WICCA.CZ v rubrice oblíbených je pro každého pohana u nás ,který se pohybuje na internetu takřka "povinnost."
Zahrada je jedním z mála českých wiccanů ,který byl zasvěcen v tradičním Gárdnerovsko-Alexandrovském covenu. Samozřejmě ,že ne u nás (v ČR zatím žádný tradiční coven není) ,ale v Rakouském covenu se sídlem ve Vídni. O těchto svých zkušenostech napsal knihu : WICCA - První zasvěcení ,a stal se tak zároveň prvním českým publikovaným autorem v této oblasti.
Zahrada je rovněž zakladatelem a duší BMWC (Bohemian Moravan Witcheś Conference), což je skupina ,která pořádá každoroční setkávání lidí se zájmem o pohanství ,čarodějství ,wiccu ,šamanismus ,hermetismus ,apod. Na těchto setkáních si novopohané vyměňují své zkušenosti ,pořádají společné rituály ,ale místo zde mají také výlety a zábava. "Slety" BMWC jsou jejími účastníky zpravidla vysoce hodnoceny.
Tak jako každá výrazná osobnost ,má také Zahrada celou řadu odpůrců ,kteří mu vyčítají kdeco a obviňují ho dokonce z pěstování kultu osobnosti. Těžko do této debaty nějak vstupovat. Zahradu osobně neznám ,ale z dostupných zdrojů ,jako jsou publikované rozhovory ,vystupování v TV ,jeho články a příspěvky do internetových debat ,apod. na mě jako sebestředný člověk nepůsobí. Umí si sice pevně stát za některými svými názory ,ale nemám pocit ,že by nebyl schopen respektovat odlišnou cestu druhých.


P.S. Kdyby čirou náhodou zavítal Zahrada na tyto stránky ,tak se mu omlouvám za jeho nepříliš zdařilou podobu na mém obrázku.

BLÍŽÍ SE LUGHNASADH - přichází podzim

22. července 2009 v 18:31 | Miky |  KOLO ROKU
Možná si říkáte ,že ještě ani pořádně nezačalo léto a já už straším s podzimem ,ale je to tak. Keltové oslavovali příchod podzimního období a času sklizně už 1.srpna o svátku Lughnasadh. A jak se nám tento svátek blíží můžeme první jemné známky podzimu pozorovat všude kolem nás. Už více než měsíc se nám zkracuje den ,pomalu dozrávají jeřabiny a bezinky a listí některých stromů už chytá barevné odstíny. Nevěříte? Těch pár fotek co přikládám jsem vyfotil na dnešní krátké odpolední procházce.








Listy třešní.

Zraje ovoce.

Bezinky už se budou brzo barvit do černa.

Ale nezoufejme ,čeká nás ještě celý srpen a někdy je ještě i září krásně prozářené sluníčkem.

KNIHA ČARODĚJNICTVÍ /cesta zasvěcení/ - Silver RavenWolf

22. července 2009 v 13:31 | Miky |  KNIHOVNIČKA


Včera večer jsem dočetl novou knihu od ,mezi wiccany často diskutované ,americké autorky Silver RavenWolf a mohu říct ,že z ní mám velice pozitivní dojmy. Kniha je rozdělena do pěti lekci které nesou názvy : 1/ Očista , 2/ Posvátná cesta , 3/ Péče o duchovní zahradu , 4/ Jak nahoře ,tak dole , 5/ Čarodějnický herbář. Přestože autorka v úvodu knihy píše ,že cvičení jsouvhodná pro zkušené žáky i pro nováčky ,osobně bych knihu úplným nováčkům nedoporučoval. Na rozdíl od jiných knih ,které u nás na téma čarodějství a wicca zatím vyšly je zde totiž úplně vynechaný obvyklý úvod ,který čtenáře seznamuje se základními pojmy jako jsou : Bůh a Bohyně ,čarodějné pomůcky ,apod. Kniha jaksi předpokládá ,že tyto pojmy čtenář už zná a vrhá se rovnou k složitějším tématům ,jako je duchovní očista ,porozumění magickým znakům a symbolům a práce s nimi ,čtení znamení ,které nám Duch klade do cesty ,či péče o naší vnitřní duchovní zahradu.
Rituály ,kterým nás ve své nové knize RavenWolf učí jsou také podstatně složitější ,než ty na které jsme u ní zvyklí z jejích předchozích knih. Většina z nich je zaměřena na duchovní růst a jsou skvělou kombinací magických gest ,symbolů a zvuků.
Novinkou pro mě byla také příprava a používání magických prášků z drti bylin ,kamenů a všelijakých dalších ingrediencí ,které lze použít k očarování předmětů ,jako obětinu ,přísadu kadidla ,posvátné vody či magických inkoustů.
Oproti základním textům ,které zatím v češtině vyšly (např. Velká učebnice čarodějství a magie /R.Buckland ,Keltská přírodní magie /S.Cunningham/ ,Keltská magie /D.J.Conwayová/ ,apod.) ,nás Kniha čarodějnictví posouvá trochu dál a hlouběji. Autorka nás vede ke zkoumání a hygieně svého nitra a pozornosti vůči znamením a symbolickému jazyku kolem nás. Ve svých názorech se dost přibližuje východiskům Marion Weinstein z knihy Pozitivní magie. Silver RavenWolf svou magickou filosofii podepírá (i když trochu nešikovně) poznatky kvantové fyziky a představuje nám svět mnoha dimenzí ,kde je všechno možné.
Nebyla by to samozřejmě RavenWolf ,kdybychom v knize občas nenarazili na věci u nichž se nám v údivu poněkud nadzvedne obočí ,jako např. rituál mluvící hlavy ,kde je ústředním symbolem obrázek lebky se zkříženými hnáty jako z pirátské vlajky. Tomu ,kdo je ale schopen tyto podivnůstky přehlédnout (opravdu jich není v knize moc) ,může být tato kniha na jeho čarodějné cestě požehnáním a cennou pomocí.


ZBRUČSKÝ IDOL

21. července 2009 v 11:58 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Staří Keltové ,Germáni ani Slované nepovažovali za nutné stavět svým bohům velkolepé katedrály ,ale uctívali je většinou pod širým nebem ,na místech která jim připravila sama příroda.
Občas tato místa síly zdůraznili tím ,že kolem nich vystavěli plot ,vyhloubili mělký příkop ,nebo naopak navršili nízký val. Někdy také na těchto místech ,která byla zpravidla v blízkosti posvátného stromu ,či pramene vztyčili sochu božstva. Nejednalo se o dokonale propracovaná umělecká díla jako např. u Řeků a Římanů ,ale pouze o jednoduchý sloup ,jehož vrchol zdobila hlava ,nebo postava znázorňující symbolickou podobu božstva. Slovanští bohové mívali často hlav několik z nichž každá hleděla na jinou stranu. To mělo zřejmě vyjádřit skutečnost ,že boží pozornosti nic neunikne. Někdy byl na sloupu znázorněn i některý ze základních atributů jímž se onen bůh či bohyně vyznačovali ,ale jinak nebylo ,na těchto většinou dřevěných sochách ,skutečně nic složitého a středně zručný kutil by je i dnes jistě snadno vyrobil. Jakmile byl ovšem sloup nějakému bohu zasvěcen stával se automaticky svatým. Od té chvíle mohlo božstvo sochu navštěvovat a přebývat v ní. Sloup se stal nedotknutelným a do jeho těsné blízkosti směli vstupovat pouze kněz ,nebo kněžka. Z historických záznamů víme ,že si na jedné takové soše kdysi udělala hnízdo vlaštovka. I ona se prý stala nedotknutelnou a nikdo jí nesměl ublížit.
Jednou z nejznámějších pohanských soch pocházejících ze slovanského území je tzv. Zbručský idol. Materiálem pro výrobu tohoto sloupu ,který byl v roce 1848 vytažen ze dna řeky Zbruče se stal kámen. Použití kamene bylo spíše vzácné a vyjimečné ,proto se moc starých slovanských idolů nedochovalo a když ,tak ve špatném stavu. Kamenný sloup ze Zbruče ,který je na slovanské poměry i mimořádně detailně proveden nám tak dává vzácnou příležitost udělat si o pohanských představách našich předků jasnější představu.
Sloup je ornamentálně rozdělen na tři patra. Tato skutečnost naznačuje ,že je zde možná znázorněn dolní ,střední a horní svět ,tak jak ho známe z kosmologie Evropského a Asijského šamanismu. A skutečně dolní patro ,které by odpovídalo tajemnému podsvětí je ze tří stran zaplněno podivnými postavami ,které připomínají obry. Nemohu si nevzpomenout na starogermánskou mytologii ,kde jeden z kořenů světového stromu Yggdrasilu vede k obrům do Země jinovatky ,kde obr Mimir střeží pramen moudrosti. Na sloupu ze Zbruče to dokonce vypadá jakoby tito obři podpírali vrstvu ,která je nad nimi.
Prostřední pásmo ,které by podle šamanských představ odpovídalo střednímu světu ,tedy místu ,kde žijí lidé ,je vyplněno figurami dvou mužů a dvou žen a malou postavičkou znázorňující zřejmě dítě.
Na samém vrcholu sloupu ,tedy v horním světě se tyčí postava boha se čtyřmi tvářemi. Ačkoli se dodnes mezi badateli vedou spory ,který že to bůh Zbručskému idolu vévodí ,zůstává nejpravděpodobnější verzí ,že jde o boha Svantovíta. Ze záznamů kronikáře Saxo Grammatica totiž víme ,že Svantovítova socha v Arkoně na Rujaně měla čtyři hlavy u nohou meč a v rukou roh ,který se plnilpři obřadech vínem. Zvířetem ,které bylo Svantovítovi zasvěceno byl bílý kůň. Čtyři hlavy ,meč ,roh i kůň ,toto vše se vyskytuje i na soše ze Zbruče.
Pokud by byli předpoklady o třech úrovních sloupu správné ,dokazovalo by to jak úzce byli náboženské představy našich předků svázány z původní přírodní praxí starých šamanů ,kteří v transu putovali mezi světy a přinášeli odtamtud ,léky ,věštby a vize.


O pohanské víře (Adrian Dragonari)

21. července 2009 v 10:06 | Adrian Dragonari |  CITÁTY A MYŠLENKY
Naše víra tady už kdysi byla. Je to v půdě ,vodě ,kamenech. Země si to pamatuje. Země se kterou jsme spjatí krví a třeba i tím ,že v ní spočívají kosti předků. Patříme sem. Ta božstva na to čekají a chtějí být uctívána.

(Věstník Pohanské federace č.5/2007)



Kontakt na Čarodějnický obchod Lindy Draonari : http://www.dragonari.ic.cz/

TŘEZALKA TEČKOVANÁ

20. července 2009 v 9:15 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
Latinský název : Hypericum perforatum
Vládnoucí paneta : Slunce ,Mars

O této bylince jsem se nedávno krátce zmiňoval v článečku Sny noci svatojánské v souvislosti s letním slunovratem. Vracím se k ní teď proto ,že je to bylina pozoruhodná a stojí rozhodně za víc než jen dva řádky. Dvakrát jsme jí dokonce přidali jako kytičku ke svatebnímu daru ,při svatbách našich přátel. Čaj z třezalky totiž uklidňuje nervy a pevných nervů je v každém manželství třeba. Čaje na uklidnění většinou kombinují třezalku s meduňkou ,dobromyslí apod. Tyto směsi jsou obvykle dobře snášeny ,ale moje babička s vrozeným sklonem k nižšímu tlaku si podobným čajem jednou hodně zavařila ,takže pozor!
Nejdříve jsem si myslel ,že vyberu pár moudrostí o třezalce z několika různých knih ,nakonec jsem se ale rozhodl pro zdroj jeden jediný a totiž pro knihu Hon na čarodějnice od A.Angelis o které jsem se zmiňoval na blogu předevčírem. V této knize jsem totiž našel natolik úžasný a obsáhlý odstavec o třezalce ,že k němu není skoro co dodat.
Třezalka ,známá už od pradávných dob ,je královnou slunečních rostlin ,které dávají světlo a zahánějí negativní síly a vnitřní stíny. Otevírá květy ,když je jasné počasí a Slunce na obloze září naplno. Roste na suchých až vyschlých místech vystavených Slunci a ze Slunce také bere svou sílu , ze Slunce čerpá lesk ,teplo ,přivlastňuje si jeho zářivé paprsky. Tato rostlina je natolik prosycena slunečním světlem a teplem ,že je dovede předávat jiným organismům. Zvířata ,která se jí ve velkém množství živí a žijí na Slunci ,často trpí slunečním ekzémem a spáleninami. Třezalka - z níž léčitelky připravují nápoj ,který se má usrkávat během dne - téměř vyzařuje letní Slunce ,vrhá světlo do každého koutu naší duše ,vyhání melancholii ,špatnou náladu ,deprese ,strach. Vyhání všechny negativní síly ,které se snaží ochromit našeho ducha a naší radost ze života. Dává nám vitalitu , vnitřní světlo ,rozzářenost : otevírá nás pozitivitě a úsměvu. Není to droga ,ale silná a sluneční spirituální síla. Tu léčitelky třezalkovým olejem dokázaly vrátit tomu ,kdo trpěl panickou hrůzou ,kdo ztratil důvěru v sebe sama ,kdo zkrátka zredukoval svůj život na malý průchod ,uzavřený mezi obviňování ,zášť a omrzelost ,nebo závist a malomyslnost způsobené lhostejností ostatních. Třezalka je balzám ,který dává sílu ,protože je to rostlina pod vlivem Marsu ,jak píše Paracelsus ,a léčí všechny druhy ran těla ,mysli i duše ,uzdravuje infekce ,spáleniny a záněty ,léčí gastritidu ,žaludeční vředy ,neuralgie ,záněty nervů ,bolesti svalů a kloubů. Třezalkový extrakt podávaly léčitelky dětem ,které se v noci pomočovaly ,protože u nich objevily ne nemoc ,ale tíhu na duši ,kterou slunečnost třezalky vyléčila.



O lakotském pozdravu (Carol Schaefer)

19. července 2009 v 8:33 | Carol Schaefer |  CITÁTY A MYŠLENKY
"MITAKUYE OYASIN" znamená v jazyce Lakotů "všichni mí příbuzní." Je to tradiční pozdrav ,ať zdravíme jednu osobu ,nebo více lidí. Tento pozdrav vyjadřuje ,že v každém člověku je přítomen celý vesmír : všechny dosud nenarozené bytosti ,příroda ,Matka Země ,Slunce ,Měsíc ,planety a hvězdy - jednoduše Vesmír ve své celistvosti.


MEDITACE

18. července 2009 v 23:11 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Meditace je způsob jak dostat pod kontrolu svojí neklidnou mysl ,která jinak takřka vždy kontroluje nás. Je to způsob jak odstranit stres a jak navodit pozitivní změny v našem fyzickém i psychickém konání. Meditace je základ jakékoli spirituální praxe. Co se týče magie platí to dvojnásob. Bez mysli dokonale soustředěné na určitý záměr ,nelze úspěšně provést žádné kouzlo.
Mnoho lidí se nechá od meditace odradit prvními několika "neúspěšnými" pokusy. Slovo neúspěšnými dávám úmyslně do uvozovovek ,neboť dílčí úspěchy a alespoň několika vteřinové soustředění se dostaví prakticky pokaždé. Doba zklidnění a soustředění mysli na jednu věc ,nebo úplného vyprázdnění, se prodlužuje jedině praxí a opakováním. Čím častěji a čím pravidelněji meditujeme ,tím je naše meditace kvalitnější a tím větší nám přináší užitek. Nelze to nijak urychlit ani ošidit. Přiznám se ,že nemohu nikomu dávat sám sebe za příklad. Někdy mám dobré období ,kdy medituji denně ,jindy se stane že vzhledem k pracovnímu ,či jinému vytížení nestíhám a na jeden či několik dní meditace úplně vynechám. A pokaždé je to znát. Se cvičením mysli je to podobné ,jako se cvičením těla ,když chvíli vynecháte jde vám to pak zase chvilku hůř. Pokud mi meditace hned nejde a moje myšlenky jsou příliš roztěkané vracím se k metodě počítání dechů ,kterou popíšu níže.
Meditace tak jak jí dnes známe k nám dorazila z východu a vychází zejména z náboženské praxe hinduistů a buddhistů. Podíváme-li se však na nejznámější vyobrazení keltského boha Cernunna na kotlíku z Gunderstrupu nelze si nevšimnout ,že pozice v níž se nachází připomíná typický meditační sed. Keltští druidové a druidky jistě znali a používali své vlastní techniky ,jak zkrotit mysl a je docela pravděpodobné ,že se od těch východních příliš nelišily.
Meditací existuje celá řada typů ,např. analitická , jednobodová ,vizualizační ,atd. Jakýkoli typ meditace však začíná u našeho dechu. Sledováním svého dechu se držíme přítomného okamžiku. Hluboké dýchání nás zároveň uklidňuje a naplňuje silou. Na začátku naší meditační praxe nám může pomoci METODA POČÍTÁNÍ DECHŮ. Postupuje se tak ,že nejprve počítáme "jedna" při prvním nádechu , "dva" při prvním výdechu , "tři" při druhém nádechu , "čtyři" při druhém výdechu - a tak dále až do deseti.
V další fázi počítáme "jedna" při prvním výdechu , "dva" při druhém - a tak dále až do deseti jenom výdechy.
Nakonec počítáme "jedna" při prvním nádechu , "dva" při druhém a tak dál až do deseti jenom nádechy.
Cílem tohoto cvičení je udržet pozornost u dýchání. Po několika pokusech meditující obvykle dokáže sledovat dech i bez počítání ,kdykoli však ztrácíme koncentraci můžeme si tímto cvičením pomoci.
Pro nácvik meditace je důležité najít si svůj způsob ,jak pohodlně sedět se vzpřímenou páteří. Lotosový sed asi málokdo z nás
zvládne a nepohodlnost takového sezení může být příčinou neustálého rušení našeho soustředění. Nebojme se proto usadit se na polštář ,anebo prostě na židli. Abychom měli z meditace užitek nemusíme být ještě jogíny. Pokročilí praktici jsou schopni meditovat takřka kdekoli ,pro začátečníky je však vhodné pro meditaci vyhledat samotu a klid.
Vraťme se ještě na chvíli k vyobrazení Cernunna na Gunderstrupském kotlíku. Parohatý pán lesů zde sedí a medituje a ve svých rukou drží dva předměty. V levé ruce ,která symbolizuje přijímání drží tvora ,který by mohl být had ,nebo úhoř. Obě tato zvířata představují v keltské mytologii a pohádkách moudrost. Vzpomeňme na kouzelného hada z pohádky o zlatovlásce ,který propůjčoval dar porozumění řeči zvířat. V pravé ruce která symbolizuje dávání drží Cernunnos torquez nákrčník ,který byl v keltské společnosti znakem vznešenosti a šlechetnosti. Cernunnos tak čerpá ve své meditaci moudrost z přírody a jejích energií a buduje si ke svému okolí vztah rytířskosti a šlechetnosti.
Teď když jsme našli svůj způsob jak pohodlně sedět a naučili se soustředit pomocí sledování svého dechu můžeme se inspirovat Cernunnem a přistoupit k dalšímu cvičení. Budeme k němu potřebovat plochý kámen hodící se velikostí do naší dlaně a srnčí paroh.
Zasedneme do meditační pozice a chvíli dýcháme. Snažíme se očistit svoji mysl od vnějších ruchů. Nyní vezmeme do levé dlaně kámen ,který představuje Matku zemi a Bohyni. Vnímejme jeho tvar ,teplotu a váhu (neměla by být příliš velká ) Nechme na sebe působit klidnou zemskou energii Bohyně. Potom vezmeme do pravé ruky paroh. Vnímejme jeho tvar a strukturu. Paroh symbolizuje divokou energii pána zvířat. Držíme oba předměty v rukou ,zhluboka dýcháme a cítíme jak se v nás obě energie mísí. Nyní jsme prostoupeni silou Velkého Tajemství. V pozici setrváme tak dlouho dokud udržíme své soustředění a bude nám to příjemné. Pak odložíme oba předměty na oltář a poděkujeme Bohyni a Bohu za jejich učení a sílu.
Správně provedené cvičení s kamenem a parohem nás ve chvíli ,kdy se v nás energie obou předmětu mísí přenáší do tzv.stavu bez mysli ,kdy se dotýkáme pravé podstaty věcí.


HON NA ČARODĚJNICE - Vanna de Angelis

18. července 2009 v 10:42 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Před několika dny jsem dočetl knihu italské autorky Vanny de Angelis nesoucí název Hon na čarodějnice.
Na pozadí životního příběhu skotské léčitelky 16.století Bessie Dunlop nám autorka přibližuje
historické reálie několika set let trvajícího církevního pronásledování jasnovidek ,bylinkářek a porodních bab ,jejichž praktiky vycházeli z předkřesťanských lidových tradic. Spisovatelka se ve svých názorech drží ,dnes již překonané myšlenky ,britské antropoložky Dr. Margaret Murrayové a ve veškerých zvycích a moudrostech pronásledovaných žen spatřuje zbytky jediného velkého pohanského náboženství - víry ve Velkou Matku. Kromě toho autorka zcela opomíjí ,že mezi obětmi inkvizičních procesů byli i muži (i když v menšině) a že mnohé z obětí neměli s pohanskými praktikami společného vůbec nic a jejich obvinění byla zcela vykonstruovaná.
Je to tedy špatná kniha ? To naprosto ne ! Dozvěděl jsem se z ní mnoho nového o barvitém světě středověkých lidových pohanských představ ,o světě duchů ,víl a přírodních sil. Celé dlouhé pasáže knihy jsem si podtrhal a mnohé z nich se mi staly podnětem pro další přemýšlení a pátrání.
Jedním z těchto podtržených odstavců ,který je i jakousi poctou všem těm pronásledovaným ,mučeným a zavražděným ženám ,se nyní rozloučím.

Léčitelky byly opatrovnice a nositelky kultury ,jejíž všední život je úzce spojený se stromy a s rostlinami ,které rostou na polích. Tato kultura je spojená s větrem ,který ohýbá obilí ,a s ročními dobami ,s pohybem hvězd a průzračností vody ,která bublá mezi kameny ,a i s těmi kameny. Duše ,duch ,tělo odrážející jednotu a harmonii jednotného vesmírného cyklu. Kultura léčitelek nestavěla proti sobě ducha a hmotu : jejím ústředním bodem byla celistvost lidské bytosti. Lidé jsou spojeni s přírodou i mezi sebou navzájem : nesoulad v jednom způsobuje nesoulad v druhém ,společenské výkyvy se odrážejí ve výkyvech jednotlivých osob a naopak. Nemoc není zlo jednoho ,ale byla léčitelkami považována za zlo komunity. Léčitelky věděly ,že se člověk může cítit špatně ,aniž by byl nemocný některý z jeho orgánů ,že může plakat ne kvůli fyzické bolesti ,znaly nemoc z lásky ,šílenství ,zoufalství ,znaly nemoci ,které se rodí z chudoby a samoty ,z toho ,že se člověk necítí milován a miluje ,ze sobectví ,lakoty ,krutosti ,znaly nemoci ,které nezasáhnou jenom jedince ,ale šíří se a nakazí celou společnost, A spěchaly na pomoc ,spěchaly uzdravovat…









PATRICIA KENNEALY

17. července 2009 v 18:34 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Patricia Kennealy-Morrison roz. Patricia Kennely se narodila 4. března 1946 v Irskoamerické rodině v Brooklynu. Je velekněžkou Keltské pohanské tradice a spisovatelkou. Vystudovala nauniversitě žurnalistiku a stala se jednou z prvních ženských rockových hudební kritiček.V šedesátých letech pracovala jako šéf-editorka pro časopis Jazz a Pop magazín a tak v lednu roku 1969 vedla rozhovor s legendárním zpěvákem skupiny The Doors Jimem Morrisonem. Od té doby se jim a Patricie začali stýkat a stali se milenci. Patricie byla už v té době pohanskou kněžkou a tak jejich vztah nakonec v roce 1970 vyústil k manželskému slibu a obřadu ,který je v kruzích kultu Wicca znám jako "Svázání rukou."
Nešlo o oficiální státem uznaný obřad ale Jim ji ve svých dopisech oslovoval jako "moje žena Patricia." Jméno Morrison přidala ke svému dosavadnímu jménu až později. O svém vztahu k Jimovi Morrisonovi podrobně píše ve své autobiografii :Divné dny - Můj život s a bez Jima Morrisona. Dá se říci ,že na tomto osudovém setkání se slavným zpěvákem vystavěla Patricie svoji popularitu a žije z toho dodnes. Je sice autorkou několika sci-fi a fantasy románů ,ale většina oficiálních rozhovorů s autorkou se točí kolem tématu Morrison a Doors. Patricia také ostře zkritizovala kultovní film The Doors natočený Oliverem Stonem. Doslova řekla: "Jim Morrison, muž, kterého miluji, muž za kterého jsem vdaná, v tomto filmu nikde není. To co můžete vidět je groteskní karikatura, která by se nikdy nebyla schopná napsat ty nesmrtelné a věčné písně. Nejhorší hřích Olivera Stona je ale to, že když Jim Morrison na konci filmu zemře ,bude vám to jedno."
Přiznám se ,že i já sám jsem zařadil Patricii Kennealy do galerie osobností víc ,kvůli Jimovi Morrisonovi ,kterého mám rád ,než kvůli ní samé. Její knihy neznám a o jejím pohanství vím málo.



(Ze zahraničních internetových zdrojů)

SLUNCE A JEHO MAGIE

17. července 2009 v 12:14 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Bez Slunce by nebylo života na zemi. Sluneční světlo a teplo spouští a udržuje důležité chemické reakce ,jako je fotosyntéza a trávení potravy v tělech organismů. Na počtu slunečných dnů závisí také úroda v našich sadech a polích. Známou skutečností je také vliv slunečního světla na psychiku člověka a zvýšený počet depresí v tzv. tmavých obdobích roku. Slunce je doslova životodárnou energií doplňující naše "tělesné i duševní baterky."
Naši předkové si závislost na Slunci dobře uvědomovali a tak není divu ,že se se Sluncem jakožto božstvem setkáváme u všech starověkých národů. Solární kult je velice starý. Sluneční Bůh byl u mnoha národů uctíván jako mužský protějšek ženské Bohyně Měsíce (Hélios a Selena, Apollón a Artemis ,Sol a Mani apod.) a u některých z nich byl dokonce bohem hlavním. Staří Slované uctívali slunečního boha Svaroga ,který byl zároveň stvořitelem světa. Jeho syn bůh Svarožič přinášel sluneční žár na zemi v podobě ohně a byl jeho zosobněním. Ve slovanských pohádkách přežil sluneční bůh dodnes v podobě Děda Vševěda se zlatými vlasy ,který putuje ve zlatém voze taženém zlatými koňmi celý den po obloze a proto všechno vidí a všechno ví. Keltským solárním bohem byl Belenos a pak také Lugh ,který byl podobně jako Svarožič věčně mladý ,neboť obnovoval svůj život s každým novým zapálením ohně.
V novopohanském kultu Wicca se někdy klade důraz především na Lunu a bývá proto někdy označován jako náboženství Bohyně. Zdůrazňování ženského božstva je po tolika staletích nadvlády patriarchálního židokřesťanského náboženství logické. Většina wiccanů si však dobře uvědomuje ,že pro rovnováhu je zapotřebí obou sil Bohyně i Boha ,Měsíce i Slunce.
Jestliže lunární magie souvisí s fázemi Měsíce a osmadvacetidenním putováním Luny od novu k novu ,pak magie Slunce vychází z jeho celoročního putování po obloze a je přímo spojena scyklem osmi pohanských svátků. Magické energie osmi svátku se přitom v mnohém podobají energiím osmi měsíčních fází. Energie zimního slunovratu je blízká energii působící při novoluní ,energie jarní rovnodennosti zase síle ,která působí při první měsíční čtvrti atd. Od okamžiku zimního slunovratu do slunovratu letního energie Slunce sílí. Od letního po zimní slunovrat síla Slunce postupně slábne. Mnoho starých megalitických staveb jako je Stonehenge ,nebo mohyla New Grande sloužila právě pro určování slunovratových fází Slunce.
Sluneční energie a její vliv na zemi prochází ,ale proměnami i během jednoho jediného dne. Jinou energii má Slunce ráno ,jinou v poledne ,jinou večer a zase jinou o půlnoci. Ranní síla Slunce nám pomáhá otevřít se novým věcem a výzvám Okamžik svítání je také vhodným časem pro kouzla na vymanění se ze zlých situací a sklíčenosti. Máme-li pocit ,že se noříme ve tmách beznaděje využijme energii vycházejícího Slunce k zapuzení stínů a rozsvícení nového světla v našem životě. V poledne je Slunce v plné síle a my můžeme jeho energii využít pro přímé a rozhodné akce , večerní energie je vhodná ke zklidnění ,meditaci a sebereflexi. Půlnoc je čas skrytého Slunce ,hlubina podvědomých sil a věšteb.
Nádherné adorace k těmto čtyřem Slunečním silám naleznete na stránkách : http://lucienne.bloguje.cz v rubrice Slovanská magie.


JSEM POHAN - Selena Foxová

16. července 2009 v 10:31 | Selena Foxová |  KNIHA STÍNŮ


Jsem Pohan.
Jsem součástí veškeré přírody.
Skály, zvířata, rostliny ,elementy to všechno jsou moji příbuzní.
Ostatní lidé jsou mé sestry a bratři, bez ohledu na jejich rasu, barvu, věk, národnost, vyznání, či sexuální orientaci.
Země je mou matku a nebe je můj otec.
Slunce a měsíc jsou moji prarodiče, a hvězdy mými předky.
Jsem součástí této velké rodiny přírody, ne její vládce.
Mám zde svou vlastní roli a snažím se jí hrát podle svých nejlepších schopností.
Snažím se žít v harmonii se všemi příbuznými v přírodě, chovat k nim s respekt a nezneužívat je...

Jsem Pohan.
Pozorně vnímám sezonní proměny - začátky, růst, zrání ovoce, sklizeň, zakončení, odpočinek a nové začátky.
Život je kruh s mnoha cykly ...

Jsem Pohan.
Uznávám všudypřítomnou posvátnou energii života.
Jsem animista.Cítím životní sílu v dubových stromech ,v horách, v bylinkách na zahrádce, ve zpěvu ptáků za okny, v balvanech na kopci, v sobě, a
dokonce i ve "věcech", jako je moje auto a počítač.
Chápu, že všechno má své fyzické i nefyzické aspekty. Fyzické a duchovní je hluboce provázáno, ne odděleno, jedno není lepší než druhé.

Jsem Pohan.
Moje uctívání se děje ve společenství ,ale není plazením se před někým.
Sdílím své názory s ostatními, když mám pocit, že je to správné, ale věřím že existuje né jedena,ale mnoho cest duchovního růstu.
Moje svatá místa, jsou pod širým nebem ...v kamenném kruhu v dubovém háji na vrcholku kopce ... na skále Vizí na vysokém útesu ... ... v zahradě
... v chladivé lázni potoka ... ... u křišťálově jasného jezera s posvátným pramenem... v Duhové jeskyni v údolí.
Přesto však mohu své rituály provádět kdekoliv ... můj magický kruh je přenosný.
Mluvím ke čtyřem směrům i k zemi a nebi z posvátného středu Ducha ,z místa kde právě jsem.

Jsem Pohan.
Cestuji do jiných světů ,ve snech, v meditacích ... Mé vědomí létá v čase a prostoru.
Vracím se s novými náhledy.
Navštěvuji tyto světy kvůli léčení, růstu a transformaci.
Vnímání těchto dimenzí je přirozené, nikoli nadpřirozené,
je součástí mého každodenního života.

Jsem Pohan.
Jsem vyladěna na čtyři prvky Přírody -Zemi, Vzduch, Oheň, Vodu - a pátý element, Ducha svatého, což je síla, která spojuje všechny.
I tyto prvky jsou součástí mě samé - moje fyzické tělo je moje země, můj intelekt můj vzduch, moje vůle můj oheň, moje emoce moje voda, a moje vnitřní já můj duch.
Snažím se udržovat si zdraví a vyrovnanost ve všech těchto mých částech.

Jsem Pohan.
Slyším výkřiky o matky Země.
Vidím, že znečištění vzduchu, půdy a vody.
Vidím hry které hrají národy s ohněm jaderných zbraní.
Vidím i duchovní znečištění, příliš - sobectví, nenávisti, chamtivosti, pro peníze a moc, zoufalství.
Cítím, tyto věci, ale zároveň cítím očistu a léčivou energii, projevující se na naší planetě právě v tomto okamžiku.
Vím ,že mohu pomoci dosáhnout Zemi
větší rovnováhy tím ,že naleznu rovnováhu ve svém vlastním životě.
Vím, že můj způsob života a mé názory se mohou měnit.
Snažím se být kanálem pro uzdravení a rovnováhu.



O zvířatech a lidech (Náčelník Seattle)

15. července 2009 v 22:38 | Náčelník Seattle |  CITÁTY A MYŠLENKY
Co je to však za život ,když člověk nemůže zaslechnout milostný výkřik lelka nebo rozmluvy žab kolem tůně v noci?
Jsem divoch a nerozumím ,jak je možné ,aby kouřící ocelový kůň mohl být důležitější než bizon,kterého zabíjíme jen proto ,abychom se udrželi naživu. Co je člověk beze zvěře ? Kdyby všechna zvířata odešla ,člověk by zahynul velkým osaměním ducha ,protože cokoli se přihodí zvířatům ,přihodí se i člověku. Všechny věci spolu souvisí. Cokoli postihne zemi, postihne také syny země.

(Z dopisu náčelníka Suvamišů Seattla presidentovi USA ,1855)
Celý text dopisu na : http://maidin.blog.cz


Sem chodím poslouchat rozmluvy žab já.

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV - PRUDICE

15. července 2009 v 16:05 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Pohřebiště ,místa posledního odpočinku předků byla vnímána jako svatá odpradávna. Staré kultury nepovažovaly většinou smrt a pohřebiště za cosi jednoznačně negativního. Slované a další národy zapalovali ve významné dny na mohylách svých předků ohně a slavili zde hostiny ,na které byli přizváni i duchové jejich mrtvých příbuzných. Podobných výjevů můžeme být svědky
ještě dnes při svátcích všech svatých například v Mexiku či na Ukrajině. Staří keltové prý využívali pohřebních mohyl i k osamělým modlitbám a meditacím.
Jedněmi z nejkouzelnějších pohřebišť u nás jsou staré židovské hřbitovy. Mocnou atmosféru jim dodávají i odlehlá místa ve stráních a kopcích daleko od lidských sídel (jinou ,než bezcennou půdu by židům nikdo neprodal). Na židovských hřbitovech se na rozdíl od těch křesťanských nikdy neruší ani hroby staré a nenavštěvované a tak se zde často setkáme i s velmi starými náhrobky. Prastaré kamenné náhrobní kameny popsané znaky hebrejské abecedy ,často obrostlé břečťanem - to vše vytváří zvláštní magičnost těchto míst.
Prudický židovský hřbitov leží na kopci nad cestou ,po které jsem rok chodil do práce a z práce. Často k němu zabloudil můj zrak ,ale nikdy jsem neměl dost času ,abych se vyšplhal do svahu a hřbitov si prohlédl. V neděli jsme si udělali malý rodinný výlet a hřbitov konečně navštívili. Byl ještě hezčí ,než jsem si ho představoval. Za starou pobořenou kamennou zdí nás čekal hřbitovní park zarostlý stromy ,ale s trávníkem posekaným. Slunce pronikající korunami stromů osvěcovalo roztroušené kamenné náhrobky. Maruška se dala ihned do focení ,Anička se zadumaně toulala mezi náhrobky a Honzík pobíhal sem a tam a pokládal na pomníky kamínky (řekl jsem mu totiž ,že tak vyjadřují židé úctu svým předkům). Já se zastavil uprostřed hřbitova ,zavřel jsem oči a modlil se k mrtvým. Omlouval jsem se ,že přicházíme na hřbitov se psem ,ale cítil jsem uvnitř sebe naprostý pokoj a klid. Maruška to cítila také a říkala ,že to místo je nádherně promodlené.
Kromě náhrobků mě na hřbitově zaujaly také dva stromy. Tím prvním bylo torzo staré břízy porostlé houbami. Chtělo by se mi říct ,že bříza byla mrtvá ,ale když jsem se dotkl jejího kmene cítil jsem ,že mrtvá rozhodně není. Připadala mi jako sídlo ducha zdejšího místa.
Druhým pozoruhodným stromem byla stará rozložitá třešeň v jihozápadním rohu u hřbitovní zdi. Také z tohoto stromu energie přímo čišela.
Židovský hřbitov v Prudicích je dobré místo a žádné "bubáky" zde nenajdete. Kdybych byl místní ,určitě bych sem chodil občas meditovat.