NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

BOUŘE

1. července 2009 v 13:44 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Pohané nemají kostely kam by chodili poslouchat kázání ,nemají také žádnou svatou knihu ,ze které by čerpali svou moudrost. Pro wiccana je chrámem sama příroda ,to ona je jeho svatou knihou a rostliny zvířata ,čtyři posvátné živly ,nebeská tělesa ,přírodní cykly a děje jeho kazateli.
Když jsem předevčírem večer meditoval ,za okny šuměl déšť a z dálky bylo slyšet hřmění (typický obrázek posledních dní). Zvuky vzdálené bouřky mi připomněly slova indiánské aktivistky Orlí Medvědice z filmu Bouřlivé srdce. Agent FBI žádá po Orlí Medvědici jisté záznamy ,které by posloužily jako důkaz v jeho případu. Argumentuje přitom tím že tyto záznamy jsou jediná moc ,která mu může pomoci případ vyřešit. Orlí Medvědice odpovídá : "To není moc ,to je papír! Bouřka je moc ,moc je ta řeka támhle…."
O síle bouře a rozvodněné řeky se u nás v posledním čase tragickým způsobem přesvědčilo mnoho lidí. Někteří přišli o dům a majetek ,někteří dokonce o život… Samy o sobě však nejsou bouře a záplavy ani dobré ,ani špatné. Jsou prostě součástí přírodních cyklů a mají hluboký ,pro člověka často skrytý význam. Udržují přírodní rovnováhu.
Mohou nás i bouře a záplavy něčemu naučit ? Jistě. Učí nás pokoře. Učí nás o tom ,že ve svých nejextrémnějších polohách jsou bouře a záplavy důsledkem klimatických změn ,na kterých má i člověk se svojí arogancí k životnímu prostředí svůj podíl. Učí nás o chybách ,kterých se lidé v minulých desetiletích dopustili ,když narovnávali pokroucené toky řek a dláždili betonem koryta potoků.
Sledujeme-li bouři z oken svých domů ,daleko od rozběsněných vod ,může být pro nás i zajímavou podívanou. Jiné to je ,zastihne-li nás bouře v otevřené krajině ,kde nejsme ničím chráněni. Zažil jsem to několikrát. V roce 2002 jsme s manželkou a dětmi tábořili společně se skauty v Josafatském údolí. Chystali jsme se ke spánku v našem rodinném típí ,postaveném na louce asi 100 metrů od skautského tábora ,když se zvedl vítr a přihnala se bouře. Prudký vítr smetl dešťový kryt upevněný pomocí provazů a tyčí na vrcholku našeho stanu a přestože jsme měli zavřené kouřové chlopně ,začalo do típí pršet. Vyběhli jsme s Maruškou ze stanu a v nejprudší bouři se pokoušeli vrátit dešťový kryt na své místo. Vůbec nechápu jak,ale nakonec se nám to podařilo. Starosti nám ,ale také dělala velká plechová vojenská bedna ,ve které jsme měli uloženo oblečení a kterou jsme měli uvnitř stanu. Plechovábedna v kombinaci s dlouhými típiovými tyčemi trčícími k nebi nám připadala ,jako velké lákalo pro úder blesku. Vyndali jsme tedy oblečení a vytáhli bednu v lijáku a temnotě prosvěcované klikatými blesky ven na louku ,daleko od našeho stanu. Děti naštěstí spaly ,zmožené náročným táborovým programem ,my s Maruškou si ale užili dobrou půlhodinu skutečného strachu.
Můj druhý zážitek s bouří byl snad ještě horší. Pracoval jsem jeden rok v recyklační lince na drcení plastů v Sedlečku u Chotovin. Do práce jsem dojížděl vlakem a pak ještě šlapal mezi poli a lesy tři kilometry pěšky. Jednou mě na cestě zastihla bouře. Po každém zablesknutí jsem pomalu odpočítával vzdálenost bouřky od místa svého pohybu a s hrůzou zjišťoval ,že se pomalu blížím do jejího epicentra. Procházel jsem právě místem ,kde začínal les ,když se ozvala hromová rána a všechno kolem mě se rozsvítilo. Světlo bylo všude kolem mě. Vůbec nevím kam blesk uhodil ,ale muselo to být sakra blízko! Světlo a obrovská rána mě tak vyděsilo ,že jsem vyskočil asi metr do vzduchu. Pokračoval jsem dál ,chtělo se mi utéct ,bál jsem se ale běžet, rychlý pohyb prý také blesk přitahuje. Srdce mi bušilo jak o závod. Bouře se pomalu vzdalovala a já v pořádku dorazil do práce.
Setkání s bouří v otevřené krajině ,je setkání s mohutnou energií ve které se snoubí síly ohně ,vzduchu ,vody i země. Prožít takto bouři znamená setkat se se silami ,které nejsme schopni zkrotit a které nás přesahují ,děsí i fascinují zároveň. Pokud toto setkání ve zdraví přežijeme je to vlastně očišťující zážitek podobný křtu ,v němž se dotýkáme své nejvnitřnější podstaty i svých atavistických strachů. Po bouři obvykle vysvitne slunce , pročistí se vzduch a někdy se objeví i duha. Hmyz i ptáci pomalu opouští své úkryty a začíná se ozývat jejich zpěv - svět se znovuzrodil.


Před chvilkou jsem objevil pár fotek z tábora kde nás chytla ta děsná bouřka. Nejsou moc kvalitní ,ale kdo má chuť může se mrknout.


To je naše típí ve chvíli ,kdy svítilo sluníčko.


Část vnitřního vybavení.


A tohle je naše ohniště druhý den po bouřce.


A to už se nám suší prádlo. Je po bouřce a zase svítí slunce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 1. července 2009 v 17:59 | Reagovat

Na bouřku se krásně kouká z okna, to jsem hrdina, ale jednou mě chytla na cestě domů z odpolední směny. Tma, průtrž mračen, blesk jeden za druhým a děsný hromobití. Na začátku dlouhého chodníku k našemu domu jsem složila deštník (uvědomila jsem si, že má kovovou špičku) a utíkala jsem co mi nohy stačily. Nevím, jestli to bylo dobře, ale doma za oknem to vážně vypadá jinak!  ;-)  :-D

2 Lucka Lucka | Web | 1. července 2009 v 21:17 | Reagovat

Super článek! Típí vám závidím, bouřku už ne. Taky jsem ji ve stanu zažila a taky stála za to.  :-?

3 Ľudka Ľudka | Web | 2. července 2009 v 8:41 | Reagovat

Zaujímavý článok, hlavne tá druhá veta ma zaujala, že chrám je príroda!
Pobavila som sa na tej fotke v mláke a na tých motýlikoch - asi sušia prádlo - pijú z neho vodu  :-D

4 Eva* Eva* | Web | 2. července 2009 v 16:03 | Reagovat

Tak mě nikdy bouřka v přírodě nezastihla. Tedy zastihla, ale byla dost daleko.
Loni ale prásklo do sousedova hromosvodu, stála jsem u okna jak přikovaná a nemohla se ani pohnout.

5 Jarka Jarka | E-mail | 2. července 2009 v 19:07 | Reagovat

A zase cedí! Už se dělají louže i v trávě, země je napitá a vodu už nechce! [:tired:]  :-(

6 Marie Marie | Web | 2. července 2009 v 21:09 | Reagovat

[5]:Jaruško, jako by ten článek bouřku přivolal. Dneska jsem šla s dětmi na borůvky a chytli jsme buřinu s plnou parádou. Bylo to hrozný, blesky, hromy, průtrž mračen. Voda se valila proudem. Měli jsme pěkně nahnáno.Nejvic jsem se bála, když jsme šli přes most, přes Lužnici. Otavřené prostranství a všude voda.V ulicích potom ucpané kanály, vodou jsme se brodili a do toho stále blesky, hromy. Naštěstí se, ale nikomu nic nestalo.Však jsem taky vysílala modlitby ke všem svatejm.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama