NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Srpen 2009

TIS ČERVENÝ

30. srpna 2009 v 11:28 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
TIS ČERVENÝ

Latinský název : Taxus baccata

Vládnoucí planeta : Saturn

Tis je jedním z nepodivuhodnějších stromů na naší planetě. Pro naše předky byl symbolem smrti
a znovuzrození a byl zasvěcen temným bohyním ,jako je Hekaté ,Caileach ,nebo Morana. Výzdoba z tisových větviček ,neodmyslitelně patří ke svátku Samhain a také ke svatku zimního slunovratu ,který je nejkratším dnem v roce. Tis v sobě spojuje fenomén smrti ,dlouhověkosti a věčného života. Jeho jehličí ,kůra i semena jsou prudce jedovaté. Červené bobulky tisu jsou sice jedlé a místy se z nich vyrábí víno ,ale předtím musí být odstraněna semena ,která se skrývají uvnitř. Mnoho dětí se už otrávilo ,když společně s tisinkou rozkousalo i semínka. Pro pastevce a jejich zvířata představoval tis vždycky hrozbu ,a tam ,kde se pásl dobytek byl tento strom kácen. Jsou zaznamenány případy ,kdy se koně okusující tisové výhonky otrávili a na místě skáceli. Staří keltové využívali jedovatosti tisu k výrobě otrávených šípů.
Na druhou stranu má tis některé neobyčejné vlastnosti ,které ho činí prakticky nesmrtelným. Je známo ,že se tisům časem ohýbají spodní větve k zemi ,kde zakořeňují a dávají vyrůst dalším kmenům. Když centrální kmen zestárne a začne zevnitř trouchnivět ,pokračuje v růstu jeden z jeho dceřiných kmenů ,který je geneticky shodný s kmenem původním. I bez této vlastnosti dosahují ale tisy neuvěřitelného stáří. Z Anglie známe jedince
staré 2000 let a možná i více! Přesné stáří se u tisu určuje nesnadno ,neboť je zjištěno ,že tis dokáže na mnoho let ,dokonce staletí zcela zastavit svůj růst a přitom žít vesele dál. Např. zdravý tis v Totteridge na severu Londýna nezměnil od roku 1671 ,kdy byl poprvé měřen svůj dvacetišestistopý obvod kmene ani o milimetr.
Nejstarším tisem u nás je strom rostoucí v Krompachu. Tis ,o kterém se traduje ,že je starý 1000 let zkoumal v roce 1967 botanický ústav ČSAV. Doc. Hofman ,který do stromu navrtal sondu napočítal na vrtu pouhých 90 let ,zbytek kmene je dutý ,ale porovnávací metodou určil jeho stáří na 400 let. Přední britský odborník na tisy Allen Meredith ,ale na základě těchto měření a všech dostupných údajů ,které mu poskytl český milovník stromů František Kožíšek ,odhaduje stáří Krompašského tisu na minimálně 800 let. Pokud je to pravda ,je tis v Krompachu nejstarším žijícím stromem v naší zemi.
Nejstarší tisy v Anglii rostou zpravidla na hřbitovech. Dříve se mělo zato ,že zde byli tisy našimi předky úmyslně vysazovány,dnes se mnozí přiklánějí k tomu ,že pohřebiště se naopak úmyslně zakládala tam ,kde už tisy rostly ,neboť tato místa byla vnímána jako posvátná.
Smutné je ,že se s tímto ,v mnoha ohledech podivuhodným stromem ,ve volné přírodě už takřka nesetkáme. Tisové dřevo je velmi kvalitní ,ale vzhledem k tomu že roste velmi pomalu ,k lesnímu hospodaření se moc nehodí. V minulosti byl tedy tis bohužel více kácen ,než vysazován a ocitl se tak na seznamu ohrožených dřevin.







Zdroje: Mudr.M.Lautererová - Nebezpečné rostliny ,František Kožíšek - O stromu královském ,S.Lavenderová a A.Franklinová - Magické rostliny

Fotografie č.3 : Tim Hills u tisu v Hampshire www.ancient-yew.org
Fotografie č.6 : Tis v Tandridge http://82.94.219.20/

CESTA ČARODĚJE : VĚDĚT,CHTÍT,ODVÁŽIT SE,MLČET

28. srpna 2009 v 11:40 | Miky |  ZAMYŠLENÍ

Čarodějství je cesta jednotlivců a osobností a toto platí i v případě ,že je čaroděj ,nebo čarodějka členem nějakého společenství(covenu).I při práci ve skupině má každý jednotlivec svou vlastní roli a přispívá svojí osobní silou. V čarodějství není žádných prostředníků mezi vámi a božským. Každá čarodějka nosí Sílu sama v sobě a sama sobě je prostřednicí ,zdrojem i příjemcem. Čarodějství není pasivita a konzum ,je to aktivní a tvůrčí cesta osobní odpovědnosti a vyžaduje ODVAHU a schopnost se rozhodnout. Existuje nepřeberné množství různých učení a učitelů ,to je v pořádku ,ale čarodějova cesta nespočívá v přijímání dogmat. Opravdové VĚDĚNÍ není v tom co nám někdo řekl ,nebo co jsme někde vyčetli ,ale v tom ,co jsme si sami vyzkoušeli a ověřili si u toho platnost. Scott Cunningham nás ve své knize Magická wicca nabádá : "Nepohlížejte na čtení(studium) jako na pasivní činnost.Udělejte z něj aktivní proces ,v němž vy sami hrajete hlavní roli. Zpochybněte všechno ,dokonce i tuto knihu a tyto instrukce. Přemýšlejte o tom ,co se učíte."
VĚDĚNÍ je pro cestu čaroděje naprostý základ ,je to první ze čtyř starých hermetických pilířů ,na kterých je založena jeho cesta. Je příliš mnoho těch ,kteří jen předstírají ,že vědí a chybí jim VŮLE a ODVAHA se opravdu učit. VĚDĚNÍ roste a rozvíjí se po celý život. Nikdo neví všechno po přečtení jedné knihy ,nebo vyslechnutí několika přednášek. Důležité je nezakonzervovat se v dogmatech a zůstat otevření k novým věcem a lekcím ,které nám život dává. Moje cesta je jenom moje. Bude odlišná od cesty jiných. Každý má své vlastní tempo a svůj vlastní směr. Nesnažme se být stejní.
Dalším důležitým pilířem na čarodějově cestě je ZÁMĚR. Pokud nevím co CHCI ,nemám CÍL ,nemohu se posunout dál a motám se ve zmatcích. Musím si být jist ,že se CHCI naučit pracovat s léčivými bylinami. Pokud nemám pevný ZÁMĚR ,budou se mi bylinky asi líbit ,ale nikdy své znalosti o nich ,ani svou praxi s nimi určitě nerozvinu. Čaroděj zkoumá své nitro ,aby věděl co opravdu CHCE a pak se toho drží.To nemá nic společného s tempem (mohu poznávat jednu bylinu ročně) ,ale s VŮLÍ.
O třetím čarodějném pilíří o ODVAZE už jsem se v článku několikrát zmínil ,protože je vlastně se vším předchozím úzce provázána. Být samostatnou bytostí ,neschovávat se za dav a instituce ,rozhodovat se a nést odpovědnost ,to vše vyžaduje ODVAHU. Vytrvat na cestě ,nechat své postoje ,názory i praxi projít zkouškou ohně (skutečný život a čas) a připustit své chyby ,to znamená být ODVÁŽNÝ(Á).
Posledním čarodějovým pilířem a zároveň velkou ctností je MLČENLIVOST. MLČENLIVOST je opakem tlachání. Mluvit jenom tehdy ,když máte opravdu co říct ,to byla vlastnost ,které si nesmírně cenili američtí indiáni. "Střež svůj jazyk v ústech",říkal starý náčelník Wabaša,"v dospělosti pak v tobě může uzrát myšlenka ,která poslouží tvému lidu." Mnoho mluvení rozptyluje energii a často má za cíl maskovat prázdnotu a hloupost. Moudrý člověk více naslouchá a méně mluví. V čarodějství znamená také MLČENÍ ,schopnost udržet tajemství. Ne všechno musí všichni vědět. Upovídanou čarodějku budou mnohem spíše všichni považovat za blázna ,než za moudrou vědmu zasluhující důvěru. Dobrou zásadou je MLČET o svých kouzlech ,mnoho čarodějů věří ,že nepřející lidé mohou svojí energií naše kouzla narušovat. Nechme si tedy raději podrobnosti o své magii pro sebe ,čarování a modlitba je soukromou věcí do které nikomu nic není.
Pamatujme si tedy,že na své cestě musíme VĚDĚT ,CHTÍT ,ODVÁŽIT SE A MLČET ,dotkneme se tak mystérií starých mágů a náš život bude naplněnější a smysluplnější.


O matkách a dětech (Zsuzsanna Budapest)

27. srpna 2009 v 21:03 | Zsuzsanna Budapest |  CITÁTY A MYŠLENKY
Jsou jen dva druhy lidí na Zemi, matky a jejich děti. To je důvod, proč jsou Madony s dítětem v podstatě symbolem naší lidské rasy. To je obrázek, který se objevuje v každé kultuře znovu a znovu.


KAMENY

25. srpna 2009 v 19:32 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Skály a kameny žijí svým vlastním životem. Byly tu daleko dříve než se objevil člověk a budou tu i po nás. Dotýkáme-li se kamene ,dotýkáme se čehosi prastarého a základního. Někteří původní američané věří, že člověka může hluboce a jemně uvnitř proměnit už to, když zvedne kámen a podrží ho v dlani. Snad každý z nás někdy potkal kámen ,který k němu promluvil ,zaujal ho a nakonec si ho donesl domů. Někteří to udělali v dětství ,jiným láska ke kamenům zůstává i v dospělosti ,vozí si je jako památku z míst ,které navštívili o dovolené apod. Dříve než ale kámen odněkud odneseme ,měli bychom ho požádat o svolení a nabídnout místu odkud ho bereme nějaký dar ,obvykle stačí maličkost. Chováme-li se totiž ke kamenům z úctou ,mohou se stát našimi přáteli a učiteli. Každý kámen je nadán jedinečnou energií ,která je dána jeho druhem ,tvarem ,barvou ,velikostí ,apod. ,ale všechny kameny dojednoho nás mohou učit trpělivosti a stát se naší bránou k pomalému rytmu Matky Země.
Po celé Evropě dodnes existují místa ,kde stojí velké kameny ,které zde naši předkové vztyčili v dávných ,často ještě předkeltských dobách. Některé z nich prokazatelně sloužili k astronomickým účelům a označovaly např. místa východu Slunce ve dnech významných svátků ,jiné prostě jen vymezovaly posvátný prostor ,nebo označovaly posvátná místa. Megalitické svatyně ,stejně jako jednotlivé vztyčené kameny dokáží zahrát na strunu našich emocí ještě dnes.
Nejraději mám kameny ve volné krajině ,které nebyly poznamenány lidskou rukou ,ale s krásnými kameny se setkáme i ve městech v podobě patníků ,pomníků ,nárožních kamenů ,dlažebních kostek a soch a většina z nich si kupodivu dokázala zachovat dost svojí síly a některé získaly svým opracováním i cosi z energie těch ,kteří z nich tvořili. Kameny jsou zdrojem specifického druhu síly a dalším mystériem s nímž se denně setkáváme. Stačí jen otevřít oči a srdce a vnímat…



















O skutečné podstatě (Japhy Ryder)

25. srpna 2009 v 13:18 | Japhy Ryder(Gary Snyder) |  CITÁTY A MYŠLENKY
"Čím blíž jsi ke skutečný podstatě ,ke skále ,vzduchu ,ohni a dřevu ,tak tím je ,chlapče ,svět duchovnější. Všichni tyhle lidi ,co jsou přesvědčený ,že jsou naprosto střízlivý ,praktický ,materialistický a realistický typy ,tak ti ví o podstatě naprostý hovno a hlavy maj plný mlhavejch myšlenek a představ."

Japhy Ryder (Gary Snyder) v knize Dharmoví tuláci od Jacka Kerouaca

ČARODĚJKY A ČARODĚJNICTVÍ

21. srpna 2009 v 19:06 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Kniha Čarodějky a čarodějnictví ,která vyšla v roce 1993 v nakladatelství Gemini je jednou z prvních knih ,které českému čtenáři přinesly po pádu železné opony nějaké informace o pohanství ,čarodějnictví a kultu wicca. Když se nad tím dnes zamyslím ,tak pro mě osobně byla možná právě tato kniha tím zlomovým impulsem ,který k těmto tématům nasměřoval mou pozornost. Krásné barevné fotografie z wiccanských rituálů probudili mou obrazotvornost a touhu dozvědět se o tématu více a tak jsem později sáhnul po Čarodějství dnes od Stewarta Farrara a dalších titulech a postupně přijímal wiccanské náboženství za své.
Knihu jsem měl nejprve pouze půjčenou z knihovny a když se mi o několik let později naskytla příležitost koupit ji v antikvariátu neodolal jsem ,koupil ji a dodnes v ní rád listuji. Kniha je rozdělena na tři přibližně stejně dlouhé části. První část nazvaná Od bohyně k létající čarodějnici se věnuje kultu Bohyně Matky a proměnám v chápání ženského božství a magie v různých kulturách v průběhu lidské historie. Druhá část knihy Hrůzy honu na čarodějnice ,jak už název napovídá líčí středověké pronásledování domělých i skutečných čarodějnic. Poslední část nazvaná Čarodějství dnes popisuje poměrně přesně a zasvěceně vznik a vývoj moderního čarodějství a novopohanských proudů. V závěru této poslední části nás dokonce kniha seznámí s wiccanským kolem roku ,s magickými pomůckami a základními wiccanskými rituály ,jako je např. Vzývání Měsíce ,vyvolávání kužele síly ,obřadem svazování rukou apod.
Čarodějnictví se podle kusých informací obsažených v knize praktikovat nedá ,ale jako úvod do dané problematiky ,je tato kniha dle mého názoru velice dobrá a každému zájemci bych ji s klidem doporučil. Doporučil bych ji také každému ,kdo je stejně ulítlej na pěkné obrázky a jejich prohlížení jako já ,protože tato kniha je nabízí v mírou vrchovatou.




RORÝS,POSEL PODZIMU

19. srpna 2009 v 9:41 | Miky |  KOLO ROKU
Mnohem dříve než jsem začal se svým blogem ,měl už jsem svůj ručně psaný zápisník. Měl bych
spíše napsat zápisníky ,protože za ta léta co si zapisuji své zážitky z vandrů ,výletů a všemožných jiných akcí se mi jich už nastřádalo několik. Mnoho let si do nich také zaznamenávám
den ,kdy jsem viděl první sněženky ,a den kdy odletěli na jih rorýsi. Zatímco sněženky jsou pro mne posly jara ,odlet rorýsů je neklamnou známkou nastávajícího podzimu.
Víte doufám ,co je rorýs? Je to ten vlaštovce podobný pták ,který hojně hnízdí ve skulinách panelových domů a oblažuje nás při svých leteckých akrobacií svým výrazným křikem. Rorýs je jedním z nejlepších letců ptačí říše ,ale sedne-li přímo na zem ,nedokáže už sám vzlétnout a nenajde-li se nějaký dobrodinec ,který ho zvedne a vyhodí do vzduchu ,tak po krátkém čase umírá. Sám jsem takto zachraňoval rorýse už třikrát ,ale pouze jeden z nich měl ještě dostatek sil znovu začít létat.
Desátého srpna má svátek Vavřinec a naší předkové říkávali : "Svatý Vavřinec první podzimec." Ze statistiky v mých zápisnících vyplývá ,že je to právě kolem desátého srpna ,kdy nás rorýsi opouštějí a odlétají zimovat do příhodnějších oblastí. Letos to bylo dokonce na den přesně desátého ,kdy jsme s Maruškou poslední malou skupinku rorýsů ještě zahlédli.



MALÝ RITUÁL

17. srpna 2009 v 19:50 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Hovořím-li o malém rituálu ,mám na mysli rituál při kterém netvořím kruh. Kompletní rituál s vyznačením kruhu ,jeho vysvěcení vodou ,solí a kadidlem ,rosvěcováním svící na světových stranách a vzýváním čtyř živlů je poměrně složitý a zabere dost času (u mě cca 1 hodinu ,někdy trochu více ,někdy trochu méně). Rituál tohoto typu není pro většinu z nás možné provádět každý den a ani to není nutné. Je lépe si ho "schovávat" pro příležitosti sabatů (slavení osmi svátků) ,esbatů (slavení úplňků a novů Měsíce) a pro provádění kouzel. V běžném pracovním dni ,mimo výše uvedené příležitosti jsem si zvykl provádět obřad ,kterému říkám "malý rituál." Tento obřad vyžaduje mnohem méně času (cca 15 - 30min.) a přitom mi poskytuje příležitost spirituální očisty a napojení se na božské energie.
Při malém rituálu používám pouze zapálenou svíci (symbol ohně) ,misku s vodou (symbol vody) ,misku se zapálenou šalvějí (symbol vzduchu) a oblý kámen (symbol země). Tyto předměty vyskládám před sebe na stůl do tvaru malého čtverce. Vlevo vpředu položím kámen a za něj misku s vodou ,vpravo položím misku se šalvějí a za ní svíci. Svíci zapálím a chvilku zhluboka dýchám a zklidňuji mysl ,poté zapálím šalvěj a obmyji v jeho kouři své tělo. Stále hluboce dýchám a zároveň s tím jak omývám své tělo v šalvějovém kouři si vizualizuji bílé světlo ,které mě omývá a proudí mými údy. Zachvíli cítím jak bílým světlem září veškerý prostor kolem mne. Potom položím dýmající šalvěj zpátky na stůl ,vezmu do rukou bubínek a paličku a rovněž je očistím kouřem.
Nakonec začnu bubnovat. Většinou používám serie čtyř úderů s důrazem na první úder. Čtyřmi údery zdravím světové strany a živly. Zavírám oči ,šalvěj stále kouří a já dále bubnuji. Rytmus bubnu ,dýchání a vůně šalvěje mě po chvíli uvedou do stavu hlubší meditace. Po nějaké době odložím buben ,ale zůstávám dál ponořen v meditaci. Chvíli nemyslím na nic a jen se rozpouštím v temnotě ,nebo naopak ve světle. Potom se začínám modlit. Poděkuji za dary jichž se mi dostává a požehnám v duchu sobě ,své rodině a přátelům a někdy přidám aktuální prosbu za něco. Potom se naposledy zhluboka rozdýchám a nasaju do plic i do těla sílu Velkého Tajemství. Znovu poděkuji ,zhasnu svíci (šalvěj mezitím vždycky dohoří) a rituál je u končen.




VODNÍK

15. srpna 2009 v 22:14 | Miky |  BOHOVÉ A BÁJNÉ BYTOSTI

JMÉNO : VODNÍK
KATEGORIE : NIŽŠÍ DÉMON
OBLAST : SLOVANÉ

Dnes už známe vodníka většinou jenom z pohádek ,anebo z Ladových obrázků. Bývaly ovšem doby ,kdy ho naši slovanští předkové považovali za zcela reálnou bytost. Úmyslně píšu slovanští ,protože ne všude na světě a dokonce ani ne všude v Evropě vodníka znají. O to víc mě
překvapilo ,když jsem před lety zjistil ,že kromě nás znají vodníky také v Japonsku. Dvě natolik vzdálené země a kultury a přesto má japonský a český vodník mnoho společného.
Z mnohých českých a moravských pověstí se dovídáme ,že vodník připomíná člověka ,ale je výrazně menšího vzrůstu ,často se proto o něm hovoří jako o mužíčkovi. Také japonský vodník je malý ,prý dokonce jenom kolem 75 cm. Kůže japonského vodníka je žlutozelená ,pokožka českého vodníka je popisována jako bledá až zelená ,prý v závislosti na tom ,zda se jedná o vodníka říčního ,rybničního ,nebo jezerního. Japonský vodník má červené ,nebo modročerné vlasy ,vodník našinec mívá vlasy též červené ,ale mnohem častěji zelené. Japonští i čeští vodníci jsou obdařeni zvláštními schopnostmi ,mezi které patří na prvním místě umění měnit podobu.Slovanští vodníci se s oblibou mění v žáby ,ryby ,nebo koně ,japonští vodníci mají mnoho společného s želvami a jejich obličej a rezavé chlupy připomínají lišku.
Svou sílu berou japonští i slovanští vodníci z vody. Český vodník je silný a takřka nepřemožitelný dokud mu kape voda z šatů ,japonský vodník zase nosí vždy trochu vody ve zvláštní prohlubni na hlavě. Vyschne-li našemu vodníkovi šos ,nebo přijde-li japonský vodník o vodu na své hlavě jsou oba bezmocní a pokud můžou prchají. Také vám připadá tolik podobností neuvěřitelných?
Vodníci patří do toho zvláštního druhu bájných bytostí ,které se dokážou křížit s lidmi. Mnoho našich pověstí vypráví příběhy o vodnících ,kteří unesli lidské dívky a měli s nimi děti. Vodníci bývají bytosti potměšilé,mohou být člověku prospěšní ,ale jsou mezi nimi i jedinci zlomyslní. Běda člověku ,který by se jim vysmíval ,nebo je chtěl napálit ,vodníkova pomsta bývá krutá. Rozlobený ,či zlomyslný vodník je podle japonských i slovanských pověstí nebezpečný tvor ,který má na svědomí nejedno lidské utonutí. Předloni v létě jsme byli s manželkou a dětmi na výletě po Nadějkovsku a došli jsme až k rybníku Sloup ,kde prý léta řádil zlý vodník. Utopil prý celkem 32 lidí a pamětníci vzpomínají ,že jeho poslední oběť zahynula v roce 1938. Dá se tomu věřit? Těžko říct ,ale nejde mi z hlavy výpověď jednoho rybáře ,který v televizním pořadu Jak se žije rybářům ukazoval reportérům s vážnou tváří strom na kterém prý sedává vodník "Všichni to tu vědí" říkal "Ale na kameru vám to neřeknou." Ať už je ale vodník bytost z masa a kostí ,nebo pouhá personifikace síly vody ,naši předkové ho brali smrtelně vážně. Z etnografických výzkumů víme ,že se vodníci usmiřovali obětmi pokrmů ,které se nabízeli u řek a jezer. Nedivme se našim dědům ,vnímali svoji závislost na přírodě daleko více než my a jestliže je vodník duch vládnoucí vodě a vodním tvorům ,pak pouze na něm záviselo zda bude mít rybář v síti dost ryb a voda bude klidná.
Tři fotografie od rybníka Sloup ,kde údajně zlý vodník utopil celkem 32 lidí. Rybníku o kterém se traduje ,že jeho vody skrývají pohanský kamenný sloup (odtud název) se místní dlouho vyhýbali. Poslední oběť zde vodník utopil prý v roce 1938.
Fotografie japonského vodníka i informace o něm pochází z časopisu Koktejl 4/98

SOUCIT

15. srpna 2009 v 9:20 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Ve slově soucit jsou obsaženy pojmy sounáležitost a cit. Soucítit znamená vžít se do druhého a cítit všechny jeho potřeby.
U většiny náboženství je soucit tou základní ctností. Pro buddhisty je soucit tím ,co vede člověka ke správnému způsobu žití a tím zároveň i k osvícení. Křesťané hovoří spíše o lásce ,ale skutečná láska bez soucitu není možná. Kristus učil své následovníky : "Radujte se s radujícími a plačte s plačícími." - to je soucit.
Soucítit neznamená pozorovat svět z bezpečné vzdálenosti a říkat si : "Chudáci." Soucítit znamená uvědomovat si svou provázanost a rovnost s každým a se vším. Znamená to vnímat nejen potřeby druhých lidí ,ale také bolest a potřeby všech ostatních bytostí ,které s námi sdílí život na této planetě. Čarodějnice Starhawk říká : "Soucit zahrnuje soucit pro zemi ,pro všechny související a ovlivňující se životní formy ,pro rostliny ,zvířata ,ptáky ,stromy ,ale i mikroorganismy které udržují život. Protože pokud nezahrneme tuto širší komunitu do oblasti našeho soucitu ,pokud budeme pokračovat v ničení dokonalých systémů ,které podporují naše životy ,nemůžeme přežít." *
Podle Dalajlamy je soucit založen na úctě k druhým a na uvědomění ,že i ostatní bytosti mají právo na to být šťastné a překonat utrpení. Ano ,chceme-li ve svém životě rozvíjet soucit ,je nutné nahradit naše přezírání ,nebo dokonce pohrdání druhými úctou. To neznamená ,že musíme s každým souhlasit ,nebo že nám musí být všechno sympatické. Můžete se štítit červů a pavouků a přitom je respektovat a ctít jako nepostradatelnou součást ekosystému. Můžete stát v opozici proti odpornému a zlému člověku a přitom si vůči němu zachovat slušnost a ctít v něm lidskou bytost ,která podléhá podobným strastem a touhám jako vy.
Člověk který kráčí cestou soucitu a úcty k druhým dělá svět kolem nás přijatelnějším místem k životu a proměňuje i sám sebe v lepší bytost. Většina současných čarodějek se řídí etickým pravidlem které zní : "Dělej co chceš ,ale neubližuj." Základním předpokladem pro praktikování tohoto pravidla je soucit. Čaroděj ví ,že je propojen se svým okolím a všemi bytostmi složitou sítí vzájemných vztahů a proto si při každé své činnosti ,ať už v rovině fyzické ,či spirituální klade otázku: "Jak tato má činnost ovlivní svět kolem mě? Neublíží to někomu?"
Podle Starhawk je právě soucit a porozumění vzájemnému propojení života tím vláknem ,které spojuje wiccu a novopohanství s rozmanitými duchovními tradicemi přírodních národů. Soucítění není úplně snadná věc ,vyžaduje od nás hodně přemýšlení ,vnímavosti ,trpělivosti. Často také boj s vlastním sobectvím ,pýchou a flegmatičností. V soucítění je ,ale skryté tajemství ,které toho ,kdo je ho schopen proměňuje a nesmírně obohacuje.




* Citát Starhawk z článku Soucit začíná u Matky Země. Naleznete na: http://www.bohyne.net/?q=soucit-zacina-u-matky-zeme

DUB V ZÁMECKÉM PARKU V PRČICÍCH

10. srpna 2009 v 19:43 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Pátek a sobotu jsem trávil s Jamajkou na punkovém hudebním festivalu v Prčicích. Slyšeli jsme spoustu dobré hudby ,ale akce byla náročná. Pokud jsme zrovna neposlouchali nějakou kapelku v chladivém stínu velké stodoly ,byli jsme vystaveni horoucímu slunci a dunivému rytmu linoucímu se ze soundsystému na zámeckém nádvoří ,který zněl neúnavně dnem i nocí. Každý ,kdo chtěl na chvíli odpočinout vyhledal relativní klid a příjemný stín zámeckého parku. V sobotu navečer jsme složili svá znavená těla na trávník parku i my s Jamajkou. Měli jsme asi dvě hodiny času do vystoupení našich oblípených skupin Punk Floid a N.V.Ú a tak jsme jen tak rovnali kostru a pozorovali šrumec kolem nás. A pak jsem ho spatřil. Asi sedmdesát metrů za našimi zády se tyčil obrovský a krásný dub jako z pohádky. Rázem jsem zapomněl na fesťák a lidi kolem a táhnul Jamajku blíž k tomu impozantnímu stromu. Vůbec jsem netušil ,že tu něco tak krásného je. V mojí knize o pamatných stromech není o Prčickém dubu ani zmínka. Bez přehánění musím říct ,že to byl jeden z nejhezčích dubů ,které jsem v životě viděl. Duby této velikosti mívají korunu už značně prořídlou ,ale tomuto stromu vévodila rozložitá soustava zdravých větví. Zvláštní a takřka pohádkový vzhled mu dodávají také křivolaké šlahouny břečťanu ,kterými je porostlý kmen i větve. Co vám budu povídat ,srdce se ve mě chvělo nadšením ,když jsem se dotýkal jeho kmene a dělal obrázky. Až někdy navštívíte Prčice zajděte se na něj podívat.Věřte mi ,že ani auta zaparkovaná opodál ,ani hluk a davy lidí ,nic z toho nedokázalo přebít posvátnost tohoto místa.



















Koho by zajímaly fotky přímo z fesťáku ať se jukne k Jamajce : http://bozskatiha.blog.cz/0908/doprcic-fest-2009

SYMBOL TROJNÉ BOHYNĚ

6. srpna 2009 v 10:00 | Miky |  SYMBOLY
Tento symbol představuje tři fáze Měsíce (dorůstání ,úplněk a ubývání) a zároveň tři podoby měsíční bohyně (pannu ,matku a stařenu).
Uctívání trojné bohyně je jednou ze základních charakteristik wiccanské víry. Vychází z prací Roberta Gravese a nachází oporu v rozličných podobách Bohyně u starověkých pohanských kultur.
Dorůstajícímu Měsíci odpovídá bohyně v podobě panny. Narozdíl od křesťanské panny Marie ,která je ztělesněním pokory a odevzdání se ,je mezi pohany bohyně v panenské podobě vnímána spíše jako divoká anezkrotná bytost ,křehká i prudká zároveň. Není vůbec divu ,že se nezávislá panenská lovkyně Artemis (Diana) stala tolik oblíbenou u feministicky orientovaných wiccanek.
Fáze úplňku je symbolem plnosti ,zralosti a mateřství a odpovídá neolitickým obrazům Velké Matky plných tvarů. Bohyně Matka je dárkyní úrody a ochránkyní rodících žen.
Ubývající Měsíc představuje bohyni v podobě stařeny. Jako stařena nahání bohyně trochu hrůzu ,protože symbolizuje síly smrti ,zimy a zmaru. Zároveň ale představuje možnost transformace ,regenerace a znovuzrození.
Symbol trojné bohyně je mezi wiccany velice oblíbený. V meditaci pomáhá zaměřit pozornost na energii bohyně a často se objevuje sám ,nebo ve spojení s jinými symboly (pentagram ,triquerta ,atd.) ,jako dekorace a znamení wiccanské víry na knihách stínů ,pentaklech ,rituálních oděvech a špercích.



ZSUZSANNA BUDAPEST - Dianina kněžka

2. srpna 2009 v 13:18 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Zsuzsanna Andika Budapest se narodila v Maďarské Budapešti 30. ledna 1940 během velké zimní bouře.
Její matka, Masika SZILÁGYI, byla a praktikující čarodějnice ,která naučila svou dceru oslavavovat trojnou bohyni a vnímat přírodu jako boha.
Chudoba v poválečné Evropě a politický útlak za ruské okupace po maďarské revoluci v roce 1956 donutila Zsuzsannu vzít osud do svých vlastních rukou a stat se jednou z šedesáti pěti tisíc politických uprchlíků, kteří v té době opustili zemi.
Zsuzsanna vystudovala vysokou školu v Innsbrucku, absolvoval dvojjazyčné gymnázium a získala stipendium na univerzitě ve Vídni, kde studovala jazyky. Poté emigrovala do Spojených států ,kde dále studovala na univerzitě v Chicagua ,vdala se a porodila dva syny. V Chicagu studovala v Druhém městě, což byla improvizační divadelní škola, v té době jediná v zemi.
Zsuzsanna nezapomněla na svou rodinnou duchovní tradici a dále praktikovala uctívání bohyně u svého domácího oltáře.
Ve věku třiceti let, začala s ženským osvobozeneckým hnutím v Los Angeles a stala se na dlouhá léta aktivistkou v ženského centra.
Zde pochopila že feministickému hnutí chybí duchovní rozměr a založila hnutí Ženské spirituality. Založila také první coven feministických čarodějnic , nazvaný na počest slavné ženské aktivisty Coven Susan B. Anthonyové. Tento sabat se stal vzorem pro tisíce dalších duchovních skupin rodících se a šířících se po celé zemi. Výsledkem byl zrod tzv. Dianické wiccy ,založené z velké části na tradičních rituálech a magii ,které se naučila Zsuzsanna od své matky. Dianická wicca oslavuje podobně jako ostatní tradice osm svátků a esbaty ,ale liší se tím ,že uctívá pouze Bohyni a coveny jsou tvořeny výhradně ženami.
Z.Budapest je autorkou Svaté knihy ženských tajemství ,která byla původně publikována v roce 1975 jako Feministická kniha světel a stínů.Tato kniha se stala prvním návodem vyučujícím ženy vlastnímu duchovnímu dědictví - náboženství Bohyně. V témže roce byla Zsuzsanna na základě obecního zákona proti věštectví zatčena tajnou policií za výklad tarotových karet. Byla odsouzena k podmínečnému trestu ,pokutě 300 dolarů a bylo jí zakázáno dále poskytovat věštecké služby. Zsuzsanna se nevzdala ,místo vlastního vykládání ,začala výklad tarotu a věštectví vyučovat a dosáhla nakonec toho ,že byl zákon zrušen.
Zsuzsanna se stala učitelkou ženské spirituality ,vedla mnohé rituály, přednášela, vyučovala pořádala semináře, její články byly zveřejněny ve stovkách ženských tiskovin po celé zemi. Zsuzsanna silně ovlivnila mnoho budoucích učitelů a spisovatelů zabývajících se tématem Bohyně ,mimo jiné např. jinou známou aktivistku a čarodějnici Starhawk.
Dnes žije Z.Budapest v San Franciscu Bay, hodně cestuje, pořádá workshopy a přednášky, ,ale vždy má dost času na vůni růží. Má vlastní kabelovou TV show s názvem 13. Nebe a působí jako ředitelka pro Fóra pro ženskou spiritualitu ,založila a financuje Dianickou Online universitu.


Zdroj : http://www.zbudapest.com a controversial.com

RŮŽE

1. srpna 2009 v 10:33 | Miky |  SYMBOLY
Tím ,čím je pro východní tradici lotos ,je pro tradici západní růže. Růže je symbolem dokonalosti ,osvícení a tajemství. Růže je též symbolem Afroditiným a Venušiným a tak podobně jako pentagram představuje Božské ženství ,mateřství a lásku. Také křesťanství přejalo růži jako symbol Marie ,královny nebes. Soustředné okvětní lístky růže symbolizují otáčející se kolo života a magickou spirálu věčnosti. Střed růže představuje hluboké tajemství vesmíru ,zdroj ,který způsobuje pohyb a osu kolem které se vše otáčí. Né náhodou se kruhovým mozaikám na oknech či stropech starých budov říká rozety a modlitebním korálkům Matky Boží růženec.
Barva květu a počet okvětních lístků může do značné míry měnit význam tohoto symbolu. Například z alchymie známe růži červeno-bílou ,která představuje světlo a čin ,a nevyhnutelnou
dualitu ,kterou je třeba překlenout pro vytvoření celku. Mystický řád Rosenkruciánů zase používá symbol pětilisté růže a kříž přičemž čtyřka kříže společně s pěti okvětními lístky růže ,tvoří číslo devět ,které bylo posvátné už starým Keltům.
Pětilistá růže v kombinaci s pentagramem tvoří tzv. Růžový pentagram ,který prý chrání před vnitřní rozpolceností a pomáhá zachovávat mlčenlivost a tajemství. Růži ,jako symbol mlčenlivosti můžeme vidět i v lidovém zvyku jízdy králů ,kde vyvolený ověnčený král drží v ústech růži ,aby nemohl promluvit. V německu se zas dříve zavěšovala růže nad místo ,kde se vedli hovory ,které měli zůstat v tajnosti.
Kromě pětilisté růže se můžeme také setkat s růží čtyřlistou symbolizující čtyři živly a stabilitu ,s růží šestilistou (symbol makrokosmu) a jednadvacetilistou značící ovládnutí božského principu.
V lidové magii nesměla růže chybět při kouzlech přivolávajících lásku či krásu.


Poslední obrázek z : www.udayton.edu