NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Září 2009

ŽELVA

30. září 2009 v 16:27 | Miky |  SYMBOLY
Želva je prastarým symbolem dlouhověkosti ,vytrvalosti ,trpělivosti a životní moudrosti. Želva patří k nejstarším druhům plazů ,známe želvy suchozemské i vodní ,býložravé i masožravé a všechny tyto druhy hrály důležitou roli v mýtech a symbolice národů ,které se s nimi setkávaly. Asi nejznámějším mýtem je asijská legenda o želvě jménem Bedawang na jejímž obrovském krunýři stojí čtyři sloni ,kteří nesou na svých zádech celý svět. V této a podobných legendách má želva rysy samotné matky země. Také pomalý metabolismus želv a jejich dlouhověkost spojuje tyto tvory se základními zemskými energiemi. Indiánští šamani často používají želvích krunýřů k výrobě posvátných chřestidel jejichž zvuk má moc nás s těmito energiemi spojovat. Ve staré Číně byla želva patronem a ochráncem chrámů a z jejího krunýře se zde věštilo.
Mě osobně je energie želv velmi blízká a její symbol používám dokonce jako své osobní znamení. Jsem totiž svým založením spíše pomalejší typ a z věcí ,jako je třeba vyplnění nějakého pitomého spotřebitelského dotazníku dokážu udělat horor na hodinu ,protože každou odpověď donekonečna zvažuju. V hádkách se moc nechytám ,protože něž do hloubky promyslím co mi chce vlastně můj protivník říct a co bych mu měl odpovědět ,tak je většinou po všem.Tím nechci říct ,že bych se neuměl rozhodnout a byl snadno ovlivnitelný - to v žádném případě. Mám-li jistotu ,že jsem v něčem zvážil všechna pro a proti ,pak je mé rozhodnutí obyčejně velmi pevné až konzervativní ,vadí mi však pocit ,že bych měl něco uchvátat. Moje žena je pravý opak ,je velmi impulzivní a emocionální. A tak zatímco ona občas lituje toho ,co udělala ,já zase někdy lituju toho ,co jsem neudělal. Ani jedna z variant není úplně ideální ,ale měnit základní naturel je dost těžké a já jsem holt ta želva a moc s tím nenadělám. Mám vlastně tu želví zemskou energii docela rád a snažím se z ní využít to nejlepší. Vím i o svých slabinách a tak se snažím v okamžicích ,kdy je to opravdu důležité nezaspat a kdykoli se mi to povede ,mám ze sebe radost.




POSELSTVÍ ŠAMANŮ - Geseko von Lüpke

29. září 2009 v 7:53 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Právě dočítám knihu Poselství šamanů od německého novináře Gesenka von Lüpkeho. Kniha je vlastně složena z rozhovorů se sedmnácti různými šamany z rozličných kultur ,obsáhlého úvodu a doslovu. O šamanství jsem toho už přečetl více ,jednalo se ale většinou o knihy pojednávající o tzv. transkulturním šamanismu ,který je postaven na hledání společných rysů napříč všemi šamanskými kulturami ,anebo o knihy zabívající se jednou konkrétní tradicí. Kniha Poselství šamanů je cenná zejména proto ,že nám představuje sedmnáct různých tradic vedle sebe ,ústy jejich autentických představitelů. Přes všechny shodné prvky tak můžeme vidět obrovskou rozmanitost v pojetí a přístupech šamanů z různých kulturních okruhů.
Mám rád šamanskou moudrost ,která je spravidla přímočará a jde rovnou k jádru věci a tak se přiznám ,že čtu tuto knihu s tužkou v ruce a hodně podtrhávám. Některé myšlenky z knihy mě vedly k dlouhému rozjímání a přemýšlení a zdaleka ne všechno jsem dokázal doposud domyslet do konce. S některými věcmi ,které se mi při čtení honily hlavou se v budoucnu určitě podělím se čtenáři tohoto blogu*. Všichni šamani a šamanky ,kteří v knize promlouvají stojí obrazně řečeno jednou nohou ve své tradiční kultuře a tou druhou v západním světě. Nejde tedy o nějaké pralesní šamany z izolovaných míst ,ale o lidi ,kteří sice vyrostli v tradičním prostředí ,ale zároveň cestují po světě a někteří z nich dosáhli i akademického vzdělání na našich univerzitách. Mají tedy možnost porovnávat a především jsou schopni nám lidem ze západní civilizace své poselství srozumitelně předat. A jaké to jejich poselství vlastně je ? Zjednodušeně řečeno : Chceme-li uzdravit tento svět ,musíme znovu nalézt cestu ke svým kořenům a předkům ,k matce Zemi a k sobě samým.


G.von Lupke - Poselství šamanů ,nakladatelství Práh 2009

*Články inspirované četbou této knihy :

KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ

28. září 2009 v 16:45 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ

Latinský název : Symphytum officinale

Vládnoucí planeta : Saturn

Kostival lékařský je další bylinou ,kterou mám rád a jejíž léčebné účinky mám výzkoušené. Co se týče kostivalu ,jsem až zatvrzele konzervativní. Kdykoli mám někde na těle namožené ,nebo natažené svaly ,kdykoli se mi vrátí do zápěstí zánět šlach (pozůstatek po létech čalounění autoopěrek) sahám po kostivalové masti. Maruška mi obvykle nabízí mnohem větší škálu různých gelů ,tinktůr a mastí ,ale já jsem věrný kostivalu ,který mě nikdy nezklamal.
Nejznámější kostivalová mast se vyrábí pražením nastrouhaného kostivalového kořene v sádle ,ale existuje i mnoho dalších receptů ,které lze nalézt v každé dobré bylinkové knize. Aby byla mast opravdu silná je nutné kořen vykopat buď na jaře ještě před květem ,nebo na podzim v době po odkvětu. V období kdy kostival kvete je většina jeho síly a účinných látek shromážděna v nadzemních částech rostliny a je lepší použít k léčení listy.
Na potíže s klouby šlachami ,svaly a kostmi používají lidé kostival už od starověku. Staří Řekové vařili z kořene kostivalu lepkavou pastu kterou napouštěli pruhy plátna a pak jimi ovazovali zlámané končetiny. Nejenže léčivé látky obsažené v kostivalu opravdu napomáhají rychlejšímu srůstání kostí a hojení ran ,ale po ztuhnutí pasty měl zraněný svou končetinu zpevněnou podobně ,jako dnes my v sádře.
Kostival lze užívat také vnitřně na kašel a nemoci žaludku a střev ,ale vzhledem k tomu ,že vám mohou větší dávky odrovnat jatra ,bych v těchto případech raději volil jinou léčbu.
Nevím o tom ,že by se kostival vyskytoval v nějaké staré pověti ,či mýtu ,ale lidé si prý v dávných dobách strkali kousek kostivalu do bot ,nebo ho věšeli na zavazadla ,aby je chránil při cestování. Kadidlo ,nebo čaj ze směsi kostivalu a černobýlu prý pomáhá navodit stav transu ,koncentrace a vizualizace (hodlám vyzkoušet).

HORA RADHOŠŤ

26. září 2009 v 11:18 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA


Hora Radhošť (též Radegast) v Moravskoslezských Beskydech je dalším významným posvátným místem u nás. Své jméno prý získala podle slovanského boha Slunce a války Radegasta ,který byl ctěn zejména pobaltskými Slovany. Na vrcholku hory údajně ,kdysi stávala Radegastova dřevěná ,zlatem vykládaná socha a kterou v 9.století nechali pokácet křesťanští misionáři Konstantin a Metoděj a na jejím místě postavili kříž. Podle jiné legendy se však pohanským kněžím podařilo sochu božstva ještě před příchodem věrozvěstů ukrýt v podzemních prostorách hory. Historici se k těmto legendám staví dost skepticky ,protože neexistují žádné faktické důkazy ,které by přítomnost Konstantina a Metoděje na Radhošti a dokonce i samotné uctívání božstva na tomto místě potvrzovaly. Starousedlíci tomu ale skálopevně věří a některé záznamy pocházející ze sedmnáctého a osmnáctého století ,které se odvolávají na ještě podstatně starší zdroje ,hovoří o velkých shromážděních lidu na Radhošti v době letního slunovratu a obětech konajících se k Radegastově poctě. Dokonce i na pověsti o Radegastově podzemní svatyni ,která zní přímo pohádkově ,může něco být. Hora je totiž opravdu protkána systémem pseudokrasových pískovcových jeskyň a existuje mnoho vcelku věrohodných písemných svědectví z devatenáctého století o jejich amaterském průzkumu ,které hovoří o tajemných značkách na stěnách ,podzemí říčce a soše černého draka ,nebo psa střežícího tajuplná vrata. Problém je ,že celé podzemí je neustále v pohybu a mnoho dříve známých chodeb a vstupů do jeskyní je dnes zavaleno. Speleologové a záhadologové se ale nevzdávají a stále pátrají.
Radhošť jsem navštívil se svými trampskými kamarády v roce 1988 při našem velkém vandru po Beskydech. Po náročných výstupech na různé Beskydské kopce jsme tenkrát rádi vzali za vděk lanovkou ,která nás na Radhošť pohodlně vyvezla. Kousek od stanice lanové dráhy jsme se mohli na vrcholku potěšit pohledem na krásné dřevěné domky Na Pustevnách v nichž se snoubí prvky lidové architektury a secese. Z Pusteven nás dovedla turistická značka k dnešní soše Radegasta a pak dál až k Cyrilometodějské kapli. Radegastova socha z dílny sochaře Albína Poláška ,která dnes na hoře stojí se od podoby tohoto božstva ze známé svatyně v Retře do značné míry liší. Ze saské kroniky Bothonovy se dovídáme ,že tamnější Radegast měl na hlavě přilbu na způsob ptáka s roztaženými křídly ,na prsou černou býčí hlavu a v ruce dvojsečnou sekeru. Poláškova socha je ,ale velice pěkná a k Radhošti dnes už neodmyslitelně patří ,navíc se zdá ,že je stejně jako staré posvátné duby hojně navštěvovaná blesky. Při její instalaci v roce 1931 zabil blesk jednoho z vojáků ,kteří u sochy drželi čestnou stráž. Také za nedávnou výměnou sochy stojí blesk ,který originální sochu poškodil.
Od mojí návštěvy na této tajemné a krásné hoře uplynulo už dlouhých 21 let. Neměl jsem tenkrát foťák a tak mi cestu dnes připomínají pouze zápisky a obrázky z mého tehdejšího deníku. Stále doufám ,že se na toto místo ještě někdy vrátím.










MABON - PODZIMNÍ ROVNODENNOST

23. září 2009 v 16:14 | Miky |  KOLO ROKU
Kolo roku se pootočilo a my branou podzimní rovnodennosti vstupujeme do jeho závěrečné části. Podzimní rovnodennost ,nebo-li Mabon je jedním z osmi hlavních svátků současných pohanů. A o co v tomto svátku jde? Krásnou odpověď na tuto otázku jsem našel v článku na stránkách : http://realmagick.com ,jehož větší část zde nyní uvádím.
Mabon je oslavou velké sklizně za kterou vzdáváme díky skrze písně, tance a hodování. Je to rovnovážný čas, kdy den a noc jsou opět stejně dlouhé, čas rozjímání a introspekce, čas na zpomalení tempa našeho života a relaxaci. Je to čas na zhodnocení naší osobní sklizně v průběhu roku a ocenění spojení s lidmi kolem nás, stejně jako s těmi, kteří už mezi námi nejsou. Mabon je příležitost k pospolitosti se svými blízkými ,k oslavě dožínek a úrody ,která nám vydrží po dlouhé, temné, chladné zimní noci. Podzimní rovnodennost je čas, kdy třídíme i naší vnitřní úrodu a zkušenosti ,které jsme nashromáždili za poslední rok/y a rozhodujeme se co si ponechat ,co nechat zemřít a co nechat vyklíčit do moudrosti.
Mýticky, tento svátek slaví příběh Modron, velké bohyně Země, a narození jejího syna, Mabona. Mabon je velšské jméno ,které znamená "Velký syn", a odkazuje na syna Velké matky, božího syna světla. Podle mytologie, Mabon zmizí (nebo je unesen, v závislosti na tradici), tři dny po svém narození - světlo jde tedy do ústraní a je zahaleno tajemstvím v lůně země, kterou stělesňuje jeho matka, velká ochránkyně a strážkyně. Zde Mabon obnoví své síly a může být opět znovuzrozen. Světlo ukryto v zemi hromadí sílu a moudrost a stává se novým semenem. Mabon se vrátil do své matky. Po celé zimní období skrývá a chrání matka země ve svém lůně semena jako v inkubátoru ,aby se mohl zrodit nový život.
Podobný mýtus nalezneme také u Řeků v příběhu o Demeter, která je bohyní Země a dárkyní zrna, a její dceři Persefoně.
Mabon je dokončením sklizně ,která začala během Lughnasadhu. Je to čas velké radosti i bolesti - čas veliké změny. Právě v této době mezi světy truchlíme nad tím, co pominulo a radujeme se z hojné sklizně a z vědomí, že matka bude střežit semeno Světla ve svém lůně. Kolo roku se otočilo a bude se točit i nadále. Čas je kruh co nemá konec a zdánlivé konce jsou pouze novými začátky.
Mabon nám připomíná, že potřebujeme i období ladu a nečinnosti. Tato období nám umožňují regenerovat a také transformovat věci ,ke kterým jsme dospěli. Neboť v životě, se stalo spousta věcí, které nemůžeme vrátit a změnit , ale můžeme se z nich poučit a přijmout z nich moudrost.
Na cestě životem získáváme moudrost skrze zkušenost. Tato moudrost nás pak vede do našich zítřků a podněcuje naši touhu učit se dál a žít. Jsme na cestě ze smrti do života a z života do smrti, protože víme, že Kolo osudu se opět otočí a budeme žít znovu. Z každého života, musíme sklízet zkušenosti, které zůstanou vyryty do našich duší, stejně jako silnice na mapě a které nás přibližují stále více k pochopení...

TAJEMSTVÍ JEDNODUCHOSTI

20. září 2009 v 17:58 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Často máme mylnou představu ,že velké duchovní osobnosti jako Dalajlama ,matka Tereza ,nebo šamanští stařešinové přírodních národů znají nějaká úžasná tajemství ,která jsou běžnému člověku nedostupná. Když ale slyšíme tyto duchovní vůdce mluvit ,šokuje nás jednoduchost jejich poselství. Skutečná duchovní cesta totiž nespočívá ve složitých filosofických konstrukcích ,ale v prostých věcech jako je podat sklenici vody tomu ,kdo má žízeň ,nebo věnovat lidem úsměv. Když to slyšíme ,tak si myslíme "To přece nemůže být všechno" a dál hledáme ta opravdová a záhadná mysteria světa a svět zůstává nezměněn - žízniví žízní dál a usměvů je jako šafránu.
Toužíme mnohdy nalézt tajemství života ,ale hledáme ho tam ,kde žádný život není. Staří zenoví mistři učili ,že duchovnost je přítomna v těch nejobyčejnějších činnostech ,jako je pití čaje ,zametání dvorku ,nebo pozorování přírody. Mladý mnich byl v zenovém klášteře už více než půl roku a pořád měl pocit ,že mu nikdo nepomohl k osvícení ani o píď. Zašel tedy za mistrem z otázkou : "Mistře , v čem spočívá podstata zenu?" Starý mistr se na mnicha podíval a odpověděl otázkou : "Večeřel jsi?"
" Ano ,mistře."
" Tak jdi a umyj si misku."
Šok ! Žádné tajemství neexistuje ! A přesto je tajemství přítomno ve všem kolem nás i v nás samých. To v pochopení této jednoduché pravdy spočívá osvícení. Je to jednoduché a přitom tak těžké. Mohu to vědět ,mohu o tom dokonce napsat tento článek na blog a přesto mi to může ve skutečném životě stále unikat...




ŠTĚSTÍ TADY A TEĎ - Knížka pro babičku

16. září 2009 v 19:54 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Dneska jsem koupil babičce knížku k jejím narozeninám. Můžu tady klidně prozradit ,že se jedná o knihu ŠTĚSTÍ TADY A TEĎ od Pavlíny Brzákové ,protože babička na internet nechodí. Etnoložka
Pavlína Brzáková napsala už několik knih ,v nichž čerpala ze svých zkušeností z cest na Sibiř ,které podnikla ,aby zde lépe poznala život a filosofii tamnějších přírodních národů. Tato kniha je však poněkud z jiného soudku. Jedná se vlastně o sbírku myšlenek a vzpomínek herečky Květy Fialové ,kterou má moje babička ,stejně jako já ,ráda. Pavlína Brzáková ,která se dlouhodobě zabývá šamanismem ,zůstala i v této knize věrna svému zaměření a většina textu se točí kolem duchovna. Herečka Fialová ,která je na veřejnosti dobře známa svým netradičním pohledem na život otvírá v knize trochu vrátka svého vnímání světa a mluví zde o přírodě ,o lidech ,o buddhismu ,pohanství i šamanství. Nebudu prozrazovat žádné tajemství ,když řeknu ,že Květa Fialová je poněkud zvláštní. Když jsem chtěl vybrat nějaký citát z knihy pro tento článek zjistil jsem ,že je to problém. Odstavce knihy často začínají docela jinou myšlenkou ,než končí a jsou-li vytrženy z kontextu celé kapitoly nedávají příliš smysl. Ale taková už paní Květa je ,nezařaditelná - éterická. Přesto vás mnohé její myšlenky zaujmou a podvědomně cítíte ,že se dotýkají pravdy. To čeho si herečka nadevšechno cení je svoboda ,svědčí o tom i slova ,která stojí na úvodní stránce : Tato knížka je o mém životním pocitu, je však mnoho cest. Ctím všechny Vaše cesty! Květa Fialová
Knížka je doplněna mnoha pěknými fotografiemi. Černobílé nám ukazují momenty z hereččiny minulosti ,barevné přinášejí záběry ze šamanských rituálů ,kterých se paní Fialová zůčastnila a také záběry z připravovaného televizního dokumentárního cyklu Magické hory. Doufám ,že se bude kniha babičce líbit a docela se těším ,až jí přečte a půjčí mi ji ,abych si dočetl ty pasáže ,které jsem při jejím dnešním listování přeskočil.

VYZNAČENÍ KRUHU JAKO FORMA MAGICKÉHO VÝCVIKU

16. září 2009 v 16:10 | Miky |  KNIHA STÍNŮ

Sedět při meditaci ,nebo rituálu uprostřed magického kruhu ,který je ohraničen kameny ,zažehnutými svícemi ,nebo třeba jen mentálním obrazem v mysli meditujícího ,je velmi stará tradice známá z mnoha kultur.
Kruh ,který symbolizuje nekonečno a cyklické procesy ve vesmíru ,se během obřadu stává posvěceným prostorem ,který nás chrání před okolními vlivy a který zároveň brání nežádoucímu rozptylu energií s nimiž pracujeme.
Kromě toho lze každé vytváření kruhu ,je-li prováděno správně ,považovat i za formu magického výcviku v němž upevňujeme svojí schopnost koncentrace a vizualizace. O tvorbě magického kruhu po stránce technické (tj. kam se postavit ,co udělat a co ,v které části rituálu říct) jsem už psal zde : http://moje-kniha-stinu.blog.cz/0903/posvatny-kruh nyní bych se rád zaměřil spíše na to ,na co je dobré se při rituálu soustředit ,kde zapojit vizualizaci ,apod.
Předpokládejme tedy ,že právě sedíme před svým oltářem ,na kterém jsme pečlivě vyskládali všechny předměty ,které budeme během rituálu potřebovat.
Dříve než cokoli začneme ,soustřeďme se na svůj dech. Několikrát se zvolna ,ale zhluboka nadechněme a opět vydechněme. Nebudu zde psát 3x ,nebo 10x ,dýchejme prostě tak dlouho ,dokud se vnitřně nezklidníme a nebudeme vědět : "Právě teď se nadechuji" a "Právě teď vydechuji."
Poté vezmeme do ruky magickou dýku ležící před námi na oltáři a pomalu se postavíme. Stojíme teď čelem k severu. Pokračujeme v soustředěném dýchání ,ale vnímáme zároveň dýku ve své ruce. Prociťujme jak síla dýky rezonuje s naší vnitřní silou ,kterou nosíme ve svém těle. V okamžiku ,kdy pocítíme souznění obou energií namíříme svoji dýku k zemi. Nyní se budeme otáčet pomalu doprava (směr pohybu Slunce) a představovat si při tom jak z hrotu dýky tryská směrem k zemi stříbřitě modrý paprsek. Při otáčení vytváříme pomocí tohoto paprsku kolem sebe kruh ,který zakončíme s mírným přesahem opět na severní straně ,kde jsme ho začali.
Pak dýku na chvíli odložíme a budeme se soustředit na kruh kolem sebe. Tím ,že jsme ho dýkou a soustředěnou myšlenkou nakreslili ,ocitli jsme se v jakési energetické kouli ,která nás obklopuje ze všech směrů. Snažme se teď tuto kouli vidět svým vnitřním zrakem. V této fázi jí obvykle vnímám jako jakýsi průhledný obal ,který tu a tam zajiskří. Jestliže obal vidíme ,můžeme pokročit dále.
Do čela oltáře nyní posuňme kalich s vodou a misku se solí. Uchopme opět dýku a s nádechem ji zvedněme oběma rukama nad hlavu tak ,aby hrot směřoval dolu. S výdechem necháme klesnout ruce s dýkou až těsně nad vodní hladinu v poháru. Budeme si přitom představovat sílu proudící jako světelný paprsek z hrotu dýky do vody. Sílu bychom měli přímo hmatatelně cítit. Někdy mám dokonce pocit jakoby se v tom okamžiku voda v kalichu rozčeřila ,nebo zabublala podobně jako při vaření. To co v tomto okamžiku provádíme je očištění a požehnání vody ve jménu bohyně Matky.
Stejným způsobem požehnáme i soli a pak ji vsypeme do vody v poháru. Nyní rozmícháme sůl ve vodě pomocí lžičky ,svazečku bylin ,nebo malého košťátka devíti krouživými pravotočivými pohyby a zvedneme kalich s vodou oběma rukama nad hlavu. Svým vnitřním zrakem můžeme vidět ,že voda v kalichu intenzivně září bílým světlem. Potom obejdeme kruh od severu k severu ve směru hodinových ručiček a vykropíme ho posvěcenou vodou z kalicha. Poté se zastavíme před oltářem a znovu budeme vnímat energetickou kouli kolem nás. Prve nebyla skoro vidět ,jen se občas zatřpytila ,nyní cítíme že obal je mnohem silnější a trvale září bílým světlem. Nechvátejme ,dejme si čas to všechno procítit a vidět. Vizualizační dovednosti ,které si při tvorbě kruhu osvojíme ,nám pomohou nejen při tomto rituálu ,ale také v každé naší další budoucí magické práci.
Pohár a misku (teď už bez soli) postavíme na jejich původní místa na oltáři a do popředí přesuneme zapálenou oltářní svíci a nezapálenou vonnou tyčinku. Uchopíme opět dýku a znovu ji s nádechem zvedneme nad hlavu. S výdechem klesněme hrotem dýky nad plamen svíce a předáme plameni sílu rohatého Slunečního Boha. Síla boha i bohyně je v nás trvale přítomna ,bez této síly nemůže nic na světě existovat ,ani žít. Rituál nám dává příležitost znovu si tyto energie uvědomit ,napojit se tak na ně a pracovat s nimi. Stejným způsobem požehnáme i vonné tyčince. Pracujme s dechem. Když zvedáme dýku nad hlavu ,musíme cítit jak tyto síly nadechujeme a naše tělo se jimi plní. Když klesnou naše ruce nad tyčinku ,uvolníme s výdechem tuto sílu a necháme jí do tyčinky přejít. Tato technika nás připravuje na pozdější vysílání síly za účelem naplnění našeho záměru při čarování. Potom tyčinku zapalíme od svíce a obejdeme s ní po směru hodinových ručiček kruh. Vnímáme při tom jak se se stoupajícím dýmem naplňuje celý kruh (energetická koule) světlem. Nakonec se posadíme před oltář a dáme si čas to všechno opět vidět a procítit. Po vysvěcení kruhu vodou jsme vnímali jeho zářící plášť ,nyní je světlem naplněn veškerý prostor kruhu a my sami. Cítíme jak světlo proudí s dechem i do našeho těla a zase ven a zároveň vnímáme ,jak se světlo kolem nás i v nás samých s každým nádechem rozzáří ještě více.
Magický kruh je hotov. Vyzkoušeli jsme si při jeho tvorbě techniku vizualizace ,která velmi učinně pracuje s energiemi v nás i kolem nás a která ,ač se to zdá zprvu neuvěřitelné ,způsobuje podle zkušeností mágů a mystiků všech dob skutečné změny.
Poslední věcí která ještě zbývá je zažehnout barevné svíce na čtyřech světových stranách a přizvat k obřadu síly živlů. Téma živlů ,jejich specifických vlastností a způsobu jejich vizualizace je však natolik obsáhlé a zajímavé ,že by to vydalo na samostatný článek a tak ho zatím nechám na jindy.

O rostlinách (Medvěd Grizzly)

9. září 2009 v 16:53 | Medvěd Grizzly |  CITÁTY A MYŠLENKY
Rostlina je živý organismus. Má mysl,tělo a ducha. Umí myslet,má pocity ,může onemocnět nebo také zemřít. Má čtyři etapy vývoje srovnatelné s těmi,kterými prochází v průběhu svého života člověk: je zrozena ,roste ,stárne a umírá - a většina rostlin se opět rodí.
Rostliny jsou "lidé",stejně jako my jsme lidé. Rodí se v určitých rodinách - mají rozsáhlé rodiny ,kmeny a národy - také mají přátelé a rovněž nepřátelé. Některým se daří jednotlivě ,ale většinou dávají přednost spolupráci. Mají individuální osobnosti ,které jsou ovlivněny chemismem a duševně-duchovním myšlením. Šťastná rostlina je zdravá rostlina ,nešťastná rostlina je nezdravá rostlina. Rostlina na svém původním místě výskytu ,kde čerpá z původního zdroje energie ,je silnější a "mocnější" než druhy domestikované ,jež byly uměle vypěstovány. Rostlina rostoucí a odebrána ve svém přirozeném prostředí je při léčení účinnější ,zvláště je-li nasbírána správným a vhodným způsobem a ve vhodném časovém období. Sklízení rostlin s modlitbou ,obřadem a znalostí komunikačních formulí zajistí ,že duch rostliny zůstane v jejím těle a rostlina bude při léčení nemocí efektivnější.

(Úryvek z knihy: Indiánský léčitel ,Votobia 1996)



ŠAMANSTVÍ ,ČARODĚJSTVÍ A VYSOKÁ MAGIE

6. září 2009 v 11:07 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Šamanství ,čarodějství a vysoká magie jsou tři příbuzné magické disciplíny ,které mají mnoho společného ,ale přesto se od sebe liší. Všechny tři disciplíny pracují s psychickými a přírodními silami ,ale liší se svým přístupem k těmto silám.
Šamanství je vůbec nejstarší duchovní disciplínou světa. Na určitém stupni vývoje se objevuje u všech přírodních národů a předchází všem strukturalizovaným náboženským formám. Šaman pracuje s duchy zvířat ,stromů ,kamenů ,předků apod. s kterými komunikuje ve snech ,vizích ,nebo v uměle vyvolané šamanské extázi. Pro šamany je charakteristické cestování do jiných světů ,které se děje za pomocí monotónního prozpěvování ,rytmického bubnování ,nebo chřestění ,někdy také prostřednictvím halucinogenních rostlin.
Kromě lidských učitelů jsou hlavními šamanovými průvodci přímo duchové ,kteří mu zjevují různá tajemství ,učí ho léčivým písním a obřadům ,pomáhají mu nalézat ztracené věci ,ukazují mu budoucnost apod.
K šamanství mám velice kladný vztah. Mnohé šamanské moudrosti a techniky považuji za inspirativní a rád z nich čerpám. Šamanem se ale obyčejně člověk nestává na základě svého vlastního rozhodnutí ,duchovní síly si ho vyberou samy. Šamanovo zasvěcení pak často probíhá za dramatických okolností během tzv.šamanské nemoci ,kdy je dotyčný k nastoupení magické cesty takřka donucen. Mám pocit ,že moderní šamanismus naučený z populárních knih je na hony vzdálený původní podobě známé z domorodých kultur.
Mág pracuje oproti šamanovi takřka vědecky. Pečlivě zkoumá ,analizuje a třídí všechny síly s nimiž pracuje. Na rozdíl od šamana ,který s duchy víceméně spolupracuje a očekává jejich pokyny ,bere mág iniciativu do svých rukou a tyto síly často sám vytváří ,vyvolává a ovládá.
Systémy vysoké magie jsou velmi složité a vyžadují dlouholeté studium a trénink. Mág systematicky a cílevědomě pracuje na svém sebezdokonalování a duševním rozvoji. Za mnohá staletí nashromáždili mágové velké množství cenných znalostí a vypracovali řadu nesmírně prospěšných psychických cvičení ze kterých čerpají i současní čarodějové. Sám provádím např.cvičení podle školy Františka Bardona ,používám některé pojmy a symboly pocházející z alchymie a hermetismu ,ale jinak jsem zjistil ,že Vysoká magie není cesta pro mne. Při studiu kabaly ,nebo při snaze dostat se na kloub astrologii mám po určité době pocit ,že se zabývám matematikou ,fyzikou a hebrejštinou a nějak se vzdaluji čisté radosti z vnímání přírody. Navíc mi vadí sklon mágů všechno hierarchizovat a rozdělovat na vyšší a nižší. Člověk je např.postaven nad zvířata ,andělé nad člověka atd. Cesta vysoké magie je podle mého názoru vhodná pro intelektuálně zaměřené osobnosti s analitickým uvažováním a to já nejsem. Jinými slovy jestliže miluji svojí ženu ,tak mi stačí vědomí ,že ji miluji a nepotřebuji k tomu znát jaké chemické a fyzické procesy v mém mozku jsou za to zodpovědné.
Cestou ,kterou jsem pro sebe zvolil a kterou kráčím je čarodějství. Čarodějství je ,kdesi na půl cesty mezi šamanismem a vysokou magií. Čarodějové mají zpravidla základní přehled o vysoké magii a praktikují některé její techniky ,zároveň je to ale stále táhne k jednoduché přírodní magii ve stylu šamanů. Na rozdíl od mága pracuje průměrný čaroděj mnohem intuitivněji. Mágové proto své kolegy čaroděje občas trochu podceňují. Provádí-li ale čaroděj své řemeslo poctivě ,dosahuje obdobných výsledků jako mág. A to vůbec nemluvím o šamanech ,jejichž výsledky ,zvláště jsou-li napojeni na autentickou tradici ,bývají často přímo ohromující. Jak říká na svých stránkách Eurik : *Mnohé techniky, v zásadě primitivní a odvěké, mohou být ledaskdy účinnější a intenzivnější, než dlouhé a složité zaříkávání formulí v latině v plně vybavené oratoři se všemi pečetěmi a patřičným sigilem, kuřidlem, magickými čtverci, rituálními nástroji a se znalostí složité hierarchie.
Čarodějství má ze všech tří zmiňovaných disciplín zřejmě nejblíže ke klasickému náboženství a pro mnohé čaroděje také náboženstvím je. Primárním cílem mnohých čarodějných rituálů není magie ,ale prostá oslava přírodních sil a cyklů. Čarodějná rituální praxe je jedním ze způsobů jimiž se člověk moderní civilizace může na tyto cykly naladit a obnovit tak svůj posvátný vztah se Zemí.
Na závěr bych rád připomněl ,že v dnešním globalizovaném světě čerpá jedna z uvedených disciplín z druhé a druhá z třetí ,v mnohých bodech se překrývají a v mnohých doplňují. Navíc má každá tato disciplína spoustu různých odnoží a podob ,které se od sebe často dost liší. Proto je nutné brát to ,co zde bylo řečeno ,jako velmi stručný základní přehled a příliš to negeneralizovat.


*Eurikův citát z : http://magie.unas.cz/

BOHYNĚ ARTEMIS

2. září 2009 v 22:01 | Miky |  BOHOVÉ A BÁJNÉ BYTOSTI

JMÉNO : ARTEMIS
KATEGORIE : BOHYNĚ
OBLAST : ŘEKOVÉ

Artemis je dcerou bohyně Léty a nejvyššího z bohů řeckého panteonu Dia. Společně se svým bratrem Apollónem tvoří Artemis klasickou dvojici - Měsíční bohyně ,Sluneční bůh.
K bohyni Artemis mám zvláštní vztah. Ne ,že bych ji snad považoval za osobní patronku ,nebo jí projevoval nějakou zvláštní úctu ,ale kdysi jsem hodně trampoval a dodnes se rád toulám krajinou a pozoruji zvířata a přesně to dělávala i Artemis. Když měla Artemis požádat svého otce
Dia o dary ,vybrala si věčnou svobodu ,luk a šípy a vládu nad horami a lesy. O města nestála a tak jí bylo zasvěceno pouze jediné. Artemis se tak stala panenskou lovkyní a zároveň ochránkyní zvířat. Toulala se po lesích se svými psy v doprovodu nymf ,dryád a lesní zvěře. Byla také patronkou lovců a statečných a nezávislých žen. Byla bohyní tzv. Artemidiných medvíďat ,mladých řeckých dívek ,které žily v lesích ,samy si lovily potravu a učily se soběstačnosti i bohyní a patronkou hrdých a svobodných bojovnic - Amazonek. Její odvážné a často i tvrdé a nesmlouvavé povahy si ale cenili i muži. Mladí sparťanští bojovníci dokazovali prý svojí oddanost Artemidě tím ,že se nechali bičovat a svojí krví skrápěli její oltáře.
Jako Měsíční bohyně odpovídá Artemis dorůstající fazi Měsíce až po úplněk. Srpek dorůstajícího Měsíce připomínal starým Řekům Artemidin luk. Přestože byla Artemis pannou ,volaly si jí ženy jako pomocnici ,když nadešla jejich hodinka a měly porodit. Podle legendy totiž Artemis pomáhala své matce ,když rodila jejího bratra Apollona. Zdá se ,že místy postupně ztrácela Artemis své panenské rysy a začínala splývat s bohyní Matkou. Typickým příkladem je tzv. Efezká Artemis ,jejíž tělo bylo pokryto četnými prsy. Zde už byla Artemis dokonalou mateřskou ochránkyní živící všechny tvory. Panenský aspekt bohyně a její nezávislost je přesto dodnes tím ,co nás na ní fascinuje nejvíce. Mnoho současných pohanů a především pohanek vzývá Artemis ve chvílích ,kdy potřebují dodat odvahu a sílu samostatně něco zvládnout. Hlavní bylinou ,která je této bohyni zasvěcena je pelyněk ,který dostal po bohyni i latinské jméno Artemisia. Při rituálech spojených s fází dorůstajícího Měsíce ,či přímo s bohyní Artemis bude tedy pelyněk ,jistě jednou z nejvhodnějších byliných kuřidel. Nedávno jsem kadidlo ze sušeného pelyňku černobýlu poprvé vyzkoušel a byl jsem překvapen jeho příjemnou vůní. Všem ho mohu vřele doporučit.