NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Listopad 2009

ADVENT – OČEKÁVÁNÍ ZIMNÍHO SLUNOVRATU

30. listopadu 2009 v 12:22 | Miky |  KOLO ROKU
Včera mnozí z nás zapálili první svíci na adventním věnci ,který svým kruhovým tvarem a křížem tvořeným čtyřmi světly nápadně připomíná pohanský magický kruh. Přestože tyto dvě věci nemají žádnou souvislost ,je jejich podobnost důkazem určitých archetypů hluboce zakořeněných v lidském podvědomí.
Adventní období je pro křesťany časem přípravy na Vánoce ,kdy oslavují narození Krista. Svatý Jan přirovnává Krista ke světlu ,které přichází do světa a osvěcuje každého člověka (Jan 1,9). Není náhodou ,že křesťané situují příchod tohoto světla (narození Krista) právě do času zimního slunovratu. Vždyť v tento okamžik ,kdy Slunce začíná uprostřed nejhlubší tmy sílit oslavovali už pohané odedávna narození slunečního boha.
Tradice slunovratových oslav je skutečně prastará a mnoho megalitických svatyní staré Evropy postavili naši předkové tak ,aby sluneční světlo v tento den dopadalo na oltář ,procházelo kamennou bránou ,apod.
Jedním z nejznámějších příkladů je skotská mohyla MaesHowe. Po většinu roku je prostor hrobky uvnitř mohyly ponořen do naprosté tmy ,ale v den zimního slunovratu se stane zázrak. Paprsky zapadajícího slunce proniknou vstupní štolou a osvětlí na krátký okamžik celý interiér hrobky. Příroda a lidský um ,tak dohromady vytvořili nádherné podobenství světla nového života ,které proniká tam ,kde vládne smrt.
Ani jako pohanovi mi tedy nevadí oslavovat o vánocích narození Krista ,protože v té betlémské legendě cítím zašifrovaný mnohem ,mnohem starší příběh…





Obrázky mohyly MaesHowe ze zahraničních internetových zdrojů.



O svobodné víře čarodějnic (Sandra)

28. listopadu 2009 v 22:10 | Sandra |  CITÁTY A MYŠLENKY
Čarodějky jsou v křesťanském smyslu pohanky - věříme v jednoho rohatého boha a bohyni ,kteří dohromady představují prapůvodní energii. Čarodějnická víra nemá tak přísné a pevné předpisy jako křesťanská církev. Každá čarodějka může mít víru ,jakou chce. Jak jsem se už zmínila ,velmi emancipované a politicky orientované čarodějky vidí jako střed všeho Matku bohyni ,a to je také v pořádku. Nám čarodějkám vyhovuje mít různé objekty uctívání ,to podle našeho názoru patří k potřebné volnosti v tomto životě ,která nám umožňuje zvládnout naše úkoly.

PŘIROZENÁ PODSTATA VĚCÍ

28. listopadu 2009 v 11:40 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
"Čím blíž jsi ke skutečný podstatě ,ke skále ,vzduchu ,ohni a dřevu ,tak tím je ,chlapče ,svět duchovnější."
Tato slova ,která pronáší Japy Ryder (Gary Snyder) v Kerouackově románu Dharmoví tuláci mají hlubokou platnost a často mi vytanou na mysli ,když se sám k té skutečné podstatě přiblížím.
Přiznám se že pojem "skutečná podstata" mi moc nesedí (zní to jako nějaké sektářské heslo) ,ale vím o čem Snyder mluví a výstižnější termín mě nenapadá. Opravdová podstata je všude kolem nás a dokonce i v nás samých a přesto ji jen málokdy opravdu cítíme a vnímáme. My ,obyvatelé měst jsme se obklopili betonem a asfaltem ,trávíme značnou část dne v zaměstnání uvnitř budov při umělém osvětlením a reprodukované hudbě a když přijdeme večer domů ,žijeme cizí příběhy z nekonečných televizních seriálů ,nebo zíráme do monitorů svých počítačů. Denní shon nám často nedovolí vidět ,že nezávisle na našem pachtění existuje ještě jiný ,přirozenější svět. A pak nás najednou zastaví zpěv ptáků ,květina v trávě ,nebo měsíční svit a zahraje na strunu našeho přirozeného bytí ,naší skutečné podstaty a my ,jako bychom prozřeli. Někdy nás musí ten přirozený svět doslova cvrknout do nosu ,abychom si ho všimli. Vzpomínám si na to ,jak jsme jednou s manželkou užasli ,když jsme si všimli krásného kamene ležícího na podlaze výtahu (na tak nepravděpodobném místě) ,nebo jak jsme byli překvapeni ,když při věšení prádla vletěl otevřeným oknem do bytu vrabec a dotkl se manželčina ramene.
Mnohokrát jsem si uvědomil ,že největší sílu mají ty nejjednodušší věci ,ty o nichž hovoří Snyder v úvodním citátu - oheň ,skála ,vzduch ,dřevo… Podstata s velkým Pé je opravdu přítomna ve všem ,dokonce i ve zmiňovaném betonu a asfaltu ,vždyť není kolem nás nic ,co by nemělo původ v přírodě. V mnoha lidmi vyrobených věcech je ,ale přirozená podstata schovaná za složitými výrobními procesy a je těžké ji najít. Když to řeknu polopatě ,je pro mě vždycky o něco snadnější pocítit ducha z rostlinky lnu ,než ze lněné košile ,nebo z hroudy vlhké a voňavé hlíny ,než z hliněné misky ,a to nemluvím o věcech ,jako Pet-lahev ,nebo igelitový sáček. Podobné to mám i při svých rituálech. Více než sigilie ,nákresy kabalistického stromu života a magická roucha ,přibližují mě podstatě (Duchu) při mých obřadech věci ,jako kořeny stromu ,semena uvnitř chřestidla ,ptačí peří ,paroží ,sušené byliny ,které pálím ,nebo velký kulatý kámen na oltáři… Na těchto věcech není nic umělého. Kámen vznikl z matky země a byl po staletí omílán v řece ,peří patřilo Káni ,která kroužila nad lesem a hlasitě křičela ,byliny vyrostly ze semen a hluboce zakořeněné v zemi rostly a sílily vystaveny větru a slunci. Cítím v těch věcech skutečně cosi základního ,jsou pořád živé a je v nich duch. Můžeme být jakkoli civilizovaní a přesto jsou okamžiky ,kdy se nás tyto věci mocně dotknou. Vzpomínám na dlouhé noci ,které jsem kdysi strávil u táborových ohňů. Neposvátnější byly okamžiky ,kdy většina lidí už odešla spát a jen posledních pár vytrvalců zůstávalo u dohořívající hranice. Postupně utichaly hovory a drnkání na kytary a zbylo jen tiché koukání do plamenů ohně. To ,co se tehdy dělo v našich nitrech ,se dozajista dělo už v srdcích pravěkých lovců z Dolních Věstonic ,když po úspěšném lovu a slavnosti zůstali vzhůru a zírali do svých ohňů. To základní ,ta skutečná podstata o které mluví Snyder zůstává totiž stejná a neměnná už po tisíce let a dotkne-li se nás ,může nás navždy proměnit.










KNIHA STÍNŮ - Silver RavenWolf

26. listopadu 2009 v 10:13 | Miky |  KNIHOVNIČKA

O této knize už bylo napsáno mnohé. Česká pohanská scéna zareagovala na její vydání zpočátku víceméně kladně a až na několik věcných námitek byla přijímána jako slušný zdroj inspirace a rovnocenná alternativa ke knihám S.Cunninghama a Ly deAngelesové (viz. Zahradův blog.) Od zveřejnění zdrcující kritiky této knihy na stránkách známé české čarodějky Noiry mám ale pocit ,jakoby se Silveřina Kniha stínů ocitla mezi "slušnými wiccany" na jakémsi pomyslném černém seznamu. Kniha jistě není bezchybná ,ale přesto mám pocit že tak příkré odsouzení přeci jen nezasloužila. Na rozdíl od Noiry ,která jí vnímá jako veskrze špatnou ,s výjimkou několika dobrých míst ,jí já naopak vidím ,jako v podstatě dobrou ,až na několik míst špatných.
Kniha je psána lehkým ,zábavným a srozumitelným stylem ,neboť je podobně jako autorčina předchozí práce (Mladé čarodějnice) určena především mladším čtenářům (řekněme teenagerům). S tím také souvisí termín "New Generation Witchcraft", kterým jsou tyto knihy značeny. Noira poněkud paranoidně předpokládá ,že : " Je to zcela umělé heslo, které vymyslelo vydavatelství Llewellyn pro knihy Ravenwolfové." a že toto heslo : " Útočí na lichotivou představu, že tohle je to moderní, nové čarodějnictví pro samostatně působící, dostupné všem, jednoduché a snadné." Podle mě však tento termín neznamená nic jiného ,než že jsou knihy určeny pro novou ,mladou ,nastupující generací budoucích wiccanů a wiccanek.
V Knize stínů najdeme několik mimořádně zdařilých míst ,jako např. kapitola o živlech ,nebo všemi (dokonce i Noirou) chválený oddíl věnovaný čarodějným nástrojům a pomůckám. Vedle těchto dobrých míst ,nalezneme v knize i místa slabší ,např.ta věnující se alchymii, astrologii a tarotu. RavenWolf se těchto témat dotýká skutečně jen velmi zlehka a dost při tom klouže po povrchu. Osobně mě to ,ale příliš neuráží. Je jasné ,že složitější témata ,jako právě tato ,nejdou ani v rozsahu 540 stran vyložit nějak komplexně a možná by toho autorka skutečně ani nebyla schopna. Jakous takous úvodní informaci o těchto tématech z knihy ale získáte a kdo chce ,zjistí si více jinde.
Za tu vůbec nejslabší část knihy považuji ten oddíl ,který je věnován kouzlům. V prvé řadě je i tato část knihy ušita na míru především ,s odpuštěním puberťačkám a kouzla typu ,jak se zbavit akné ,jak být krásnější ,apod. jsou pro dospělejšího čtenáře naprosto nezajímavá. Co je ale horší najdete zde i kouzla jako např. Zaříkadlo na špatného šéfa ,nebo Zaříkadlo na zbavení se nepříjemného spolubydlícího ,která už by mohla spadat do škatulky negativní ,manipulativní magie. Asi bych si uměl představit situace ,kdy bych užití těchto kouzel dokázal pochopit ,ale uvádět je jako příklad pro novou ,náctiletou generaci čarodějů je asi přeci jenom trochu hazard.
Musím však říci ,že ani tato poněkud sporná kouzla nepokazila můj celkově pozitivní dojem z knihy. Kniha stínu od RavenWolfové v mnohých ohledech předčí Bucklandovu Velkou učebnici čarodějnictví a magie a dozvíte se z ní určitě více než z Cunninghamovi Keltské přírodní magie. Pokud tedy nebudete od knihy očekávat učebnici hermetismu (čímž není) ,ale přijmete ji jako poměrně obsáhlý úvod do eklektického čarodějství (čímž je) ,budete určitě spokojeni. Silver RavenWolf nepředstavuje v knize žádnou konkrétní tradici a dává čtenáři naprostou svobodu v tom ,jaký panteon bohů si zvolí a z jakých zdrojů bude při své samotné praxi čerpat. Přičteme-li k tomu její bezstarostný literární styl určený teenagerům ,nedivím se ,že jsou někteří "vážní čarodějové" ,kteří si připadají jako strážcové tradic zděšeni. Mě naopak tento Silveřin svobodný přístup vyhovuje a strach mi nenahání. Těm ,kdo si knihu pořídí přeji příjemné čtení.



DUCHOVÉ ZEMŘELÝCH

25. listopadu 2009 v 18:27 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Téma dnešního článku je ještě tak trochu samhainovské a možná i trochu strašidelné. Přiznám se ,že otázku záhrobního světa ,duchů a vůbec toho ,co bude ,nebo nebude po smrti ,nemám sám pro sebe tak úplně vyřešenou. Jsou lidé ,co věří v nebe a peklo ,ve Valhalu ,nebo nějakou jinou formu ráje ,jsou jiní ,kteří jsou skálopevně přesvědčeni o reinkarnaci (přerozování) a jsou i tací ,co věří že po smrti není vůbec nic. Já osobně prostě nevím. Ještě jako křesťan jsem si v Bibli našel verš který říká : Co oko nevidělo a ucho neslyšelo ,co ani člověku na mysl nepřišlo ,připravil Bůh těm ,kdo ho milují. (1.Kor.2.9) Tento verš jsem tehdá takříkajíc přijal za své a řídím se jím prakticky dodnes. Řekl jsem si tenkrát ,že pokud mi ty věci ani na mysl nepřijdou ,nemá příliš cenu se jimi zabývat ,protože ať už vymyslím cokoli ,stejně to bude skutečnosti vzdálené. Tím bych mohl otázku zásvětí nadosmrti sprovodit ze světa ,jenže…
Jenže se čas od času prostě přihodí věci ,které mi otázku posmrtného bytí znovu připomenou. Jedna taková věc se mi přihodila docela nedávno. Někteří už víte ,že pracuji jako ošetřovatel v Domově pro seniory. Sloužíme zde i noční služby a na jedné z nich jsem nedávno řešil problém. Jedna paní nemohla spát. Na tom by samozřejmě nebylo nic zvláštního. Staří lidé spí špatně a to zvláště tehdy ,když jsou něčím rozrušeni. Zvláštní byl ale důvod její nespavosti. Paní tvrdila ,že neustále slyší zvuky připomínající cinkání skleniček a byla přesvědčena ,že se těmito zvuky projevuje duch její spolubydlící ,která jen pár dní předtím zemřela. Prohlédl jsem celý pokoj ,třásl se stolem ,skříní i policí a nic. Žádný zdroj cinkavého zvuku jsem neobjevil. Zajímavé je ,že se podobná věc u nás nestala poprvé. Na manželčině stanici (pracujeme zde oba) se při jiné noční službě na pokoji po zemřelé zase bez zjevných příčin neustále spouštěl alarm. Mimoto máme s manželkou oba takřka na každé noční směně pocit ,že po chodbách chodí stíny. Zahlédneme je periférním viděním. V první chvíli máme pocit ,že se některý důchodce probudil a bloudí po chodbách ,když se ale podíváme zpříma tím směrem ,nic tam není. Stojí snad za našimi zážitky duchové? Popravdě řečeno nemám na to odpověď. Ta věc s alarmem mohla být náhoda a všechno ostatní jen fantazie vytvořená zjitřenou myslí ,ale kdo ví? Někteří okultisté doporučují namířit na místo ,kde jste vycítili stínovou postavu fotoaparát a pořídit snímek. Často se prý vyfotí velmi zajímavé věci. Možná to jednou zkusím.
Ještě mnohem dramatičtější zážitek měli před rokem děti ze třídy naší dcery. Třída byla společně na horách a děti se domluvili ,že budou večer na chatě vyvolávat duchy. Nevím jakým způsobem to prováděli ,ale něco se stalo. Začalo se prý samovolně vypínat a zapínat rádio a podobně se chovalo i světlo. Tři děti upadly do jakéhosi šoku a učitelé museli přivolat rychlou záchrannou službu. Ani za tímto příběhem nemusí nutně stát duchové ,ale přiznejme si,že je to divné.
Známý český mág František Bardon by patrně řekl ,že za všemi těmito projevy nestojí skuteční duchové mrtvých ,nýbrž tzv.Fantomové ,tedy bytosti vytvořené a oživené naší představivostí a vírou ,které na sebe podobu mrtvých pouze berou. Skuteční duchové se podle Bardona zas tak snadno nezjevují a je lepší je nechat na pokoji. Ale i Bardon byl jenom člověk a jeho názor ,je jen jeho názor. Šamani přírodních národů s duchy svých předků obvykle pracují ,ale jejich představy o tom ,co to vlastně ten duch je ,jak se projevuje a jak vypadá jsou od našich Evropských představ ,ovlivněných křesťanstvím a pohádkovými příběhy usměvavého Caspera , často dost odlišné.
Ten ,kdo čekal na závěr tohoto zamyšlení nějaké rozuzlení ,bude patrně zklamán. Stále nevím ,co se s člověkem po smrti děje a stále netuším jestli jsou duchové zemřelých schopni s námi nějakým způsobem komunikovat. Myslet si můžeme co chceme ,ale jestli se někdy dozvíme pravdu ,bude to patrně až po naší vlastní smrti.

O posvátnu v životě čarodějnic (Phillis Curott)

22. listopadu 2009 v 21:23 | Phillis Curott |  CITÁTY A MYŠLENKY
Čarodějnice je osoba ,která se učí věnovat pozornost posvátnému. Je to někdo ,kdo rozvíjí schopnost vidět posvátno v sobě ,v ostatních lidech i ve světě kolem. Je to někdo ,kdo v sobě zvětšuje prostor pro přítomnost božského a žije posvátným způsobem v posvátném světě - přesně to je čarodějnice.

MARIÁNSKÝ PRAMEN DOBRÁ VODA

22. listopadu 2009 v 9:01 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
O svatém prameni Dobrá voda ,který se nachází cca kilometr za západním koncem našeho města (Tábora) ,jsem chtěl napsat už dříve. Vzhledem k tomu ,že ale o tomto místě zveřejnila před časem na svém blogu článeček i moje žena ,nechal jsem téma trochu vychladnout.
Léčivých pramenů ,nad kterými stojí Mariánské kaplička jsou v naší zemi určitě desítky(možná i stovky). Souvisí to s pohanským kultem Bohyně ochránkyně pramenů a vod. V dávných dobách přicházeli naši předkové k těmto místům vykonávat své obřady a nabírat vodu ,kterou používali k ozdravnému pití a omývání. Prameny ,místa vstupu do tzv. dolního světa ,jsou také často spojeny s legendou o zjevení Bohyně ,která se s nástupem křesťanství proměňuje v pannu Marii. Často je to právě ona ,kdo dá prameni vytrysknout ,nebo alespoň pomůže lidem pramen objevit. Prameny ozdobené křesťanskými svatostánky proto vnímám jako pohanská svatá místa a rád se u nich zastavuji a vnímám jejich atmosféru.
Nedaleko od kaple Dobrá voda ,o níž je řeč ,se nachází vojenské cvičiště. Je to divoké místo plné tůní a rybníčků ,domov mnoha druhů ptáků ,obojživelníků a plazů. Kdysi jsem za těmito tvory na cvičiště pravidelně chodil a často jsem se před tím u Mariánského pramene stavil. Nechal jsem tu Bohyni v oběť trochu tabáku a pak pokračoval dál. Mám tedy k tomuto místu opravdu osobní vztah. Dříve než dojdete z Klokot (Táborská čtvrť) ke kapličce minete ještě jedno svaté místo. Je to nevelký uměle navršený pahorek ,který byl původně pokládán za pozůstatek Klokotské tvrze. Dnes na něm stojí kamenný kříž .



Pozdější výzkumy však přítomnost tvrze vyvrátili a je pravděpodobné ,že měl tento kopeček již od svého vzniku funkci kultovní.



V okolí pahorku je několik nádherných balvanů.


A tohle už je kaple nad pramenem.




Pramen.









Obraz Panny Marie Klokotské.


Obětování vonných tyčinek u pramene.


A na závěr legenda o místním Mariánském zjevení pocházející údajně z 12.století.

Na stráních pod zřídlem dobré vody se rozkládají a hojnou pastvou posetých pásávali Klokotští svůj dobyteček. Jednoho dne přiběhli pastevci plni radostného udivení vypravujíce, že viděli u dobré vody sličnou dívku s milostnou tváří plnou krásy nebeské, anaž tak líbezným hlasem k nim promlouvala, že pustivše mimo sebebázeň, jež je při tomto neobyčejném zjevu byla obklíčila, blíže a důvěrně k ní se přichýlili, načež je o Pánu Bohu poučovala. Když pak se jí na jméno tázali, hned před očima zmizela. Domácí hospodářové chtějíce přesvědčiti se o pravdivosti této výpovědi, za nějaký čas u dobré vody sami pásávali a hle! I jim se zjevila onamo krásná panna, jejíž obličej zářil jako slunce a jejiž roucho bylo jako sníh a jejíž krásné dlouhé vlasy daleko dolů splývaly, ruce pak její jako k modlitbě sepjaty byly. Pozorujíce toto neobyčejné zjevení a hned v něm nějakou nadlidskou bytost tušíce, plni vroucí úcty k ní se přiblížili a padnuvše na kolena, o jméno ji žádali. V okamžení ukázali se dva andělové, kteří tuto krásnou pannu na rukou svých vzhůru do oblak povznášejíce zvolali: Maria jest jméno její! Obyvatelé klokotští přesvědčivše se takto o zjevení se Panny Marie a bez toho již Dobrou vodu co místo svaté považujíce, tím větší úctou k němu přilnuli a na důkaz toho malou kapličku tam vystavěli, kdež na stěnu zavěsili obraz, kterýž jistý malíř z blízkého města Oustí dle popisu a udání očitých svědků původně byl maloval.


JÁ ,ČARODĚJKA - Sandra

20. listopadu 2009 v 8:53 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Před pár dny jsem dočetl knihu Já ,čarodějka od osoby ,která si říká Sandra. Knihu jsem si půjčil taříkajíc z nouze v knihovně ,protože jsem zrovna na nic lepšího nenarazil. Z textu na zadní straně desek knihy jsem se dozvěděl ,že Sandra je dcerou předválečného herce Raoula Schránila (známého z filmů pro pamětníky) a sama je též bývalou herečkou a členkou pražského divadla Semafor. Myslel jsem si tedy ,že Sandra bude nejspíš čarodějka ve stylu dam Fialová ,Skořepová ,které mám obě rád ,ale zároveň mi připadají trošku potrhlé (v dobrém slova smyslu). Při čtení jsem byl pak docela překvapen ,protože jsem zjistil ,že Sandra je čarodějkou z úplně jiného soudku.
Kniha není pojata jako učebnice ,jak to u mnohých čarodějnických publikací bývá ,ale je spíše stručným Sandřiným životopisem popisujícím ,její čarodějnou cestu ,doplněným tu a tam ,nějakou tou radou ,nebo rituálkem. Životní pouť autorky byla rozhodně zajímavá. Dětství prožité na rodinném zámečku ,první paranormální zážitky ,tříletý pobyt v Africe a studium voodoo rituálů u místních šamanů ,herecká dráha ,emigrace do Německa po roce 1968 ,vstup do magické lóže odvozené od Řádu Zlatého úsvitu a nakonec čarodějnické služby prováděné se živnostenským listem na plný úvazek.
Sandra v knize mnohokrát varuje před zneužíváním magie k negativním cílům (tzv.černá magie) ,ale zároveň upozorňuje ,že i negativní věci jsou důležitou součástí našeho života a říká ,že není správné snažit se zlé věci úplně z našeho žití vyloučit. "Silně se ale pohoršuji nad směry ,které propagují povrchní pozitivní myšlení. To v sobě může skrývat nebezpečí. Kdo si nad postel pověsí obrovskou tabuli s nápisem "každý den se mi daří lépe a lépe" a dovolí si pouze pozitivní představy ,ten potlačuje část své osobnosti,tvořící protipóly ,to negativní v nás ,vlastnosti a zvyky ,které na sobě nemůžeme vystát ,možná dokonce vlastní tělesné nedostatky a třeba i choroby. To odporuje všem vážně míněným esoterickým pojetím ,jak je vidí i čarodějný kult, který považuje za zdravý pouze celek - včetně všech polarit. Čistě horizontální myšlení může fungovat jen po omezenou dobu ,a pak se všechno potlačené zničujícím způsobem uvolní ve velké negativní explozi."
To zcela odpovídá mojí zkušenosti. Několikrát jsem byl svědkem ,jak silně zapálený křesťan tzv.charizmatického směru ,nejprve pořád "vítězil" ,vyháněl démony všeho možného a byl křečovitě šťastný ,až se nakonec zhroutil a skončil v péči psychiatrů.
Dalším pro mě sympatickým Sandřiným názorem je její varování před závislostí na různých guru. Sandra říká : "Mnozí ve spirituální oblasti se snaží učinit své klienty závislími ,aby si vypěstovali početné "stálé publikum". Myslím ,že to není správné - mou největší radostí je ,když je člověk po několika sezeních již na své vlastní cestě , k níž jsem mu dala jen ve správnou dobu několik podnětů."
Největším plusem této knihy pro mne bylo ,ale několik jednoduchých návodů ,jak během běžného pracovního dne "dobíjet baterky. To už vám ,ale neprozradím ,přečtěte si knihu sami.



ŠTĚSTÍ

16. listopadu 2009 v 20:09 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Všichni hledáme ve svých životech štěstí. Touha po spokojenosti je vlastní všem živým bytostem. Velkým mystériem ,které je mnoha lidem skryto je to ,že naše štěstí jen velmi málo záleží na vnějších podmínkách. Hodně lidí se domnívá ,že by jim štěstí přinesl například dostatek peněz ,ale jakkoli je hmotně zajištěný život pohodlnější ,velmi mnoho bohatých lidí šťastných není. Podobné je to se zdravím. Znám jednu devadesátiletou stařenku ,která je plných šest let slepá ,na nohou má bolestivé bércové vředy a přesto září vnitřním klidem ,je vděčná za každou maličkost a vnitřně spokojená. Znal jsem jiného starého muže ,který byl na svůj věk vyjimečně zdravý a schopný a přesto si sám vzal život. Štěstí není ukryto ve věcech ,které bychom mohli mít a nemáme ,ale ve spokojenosti s tím ,co už máme. Paní Sandra ve své knize Já ,čarodějka říká : "Kde ale najdeme pravdu a štěstí? Kolik už na tomto glóbu bylo vynalezeno zdrojů blaha ,na které se mnozí upínají! Čarodějný kult ale po staletí zná jen jednu odpověď : Zdrojem blaha jsme my sami. Jenom když sami uděláme všechno proto ,abychom žili pravdivě ,namísto abychom na štěstí čekali jako na dárek k vánocům ,tak se nám dostane štěstí i pravdy v tomto životě."
V podobném duchu se nese i prohlášení hvězdné Bohyně ze známého wiccanského Vzývání Luny : "A ty kdož mne hledáš ,věz ,že se ti to nikdy nepodaří bez porozumění jedné moudrosti ,nenajdeš mne nikde jinde než sám v sobě. Neboť já jsem s tebou od počátku a jsem i to ,čeho dosáhneš na konci své touhy."
Nalézt štěstí tedy ve skutečnosti znamená ,nalézt sama sebe a posvátný střed ,který je ukryt v každém z nás. Pokud štěstí nenajdeme v sobě ,budeme jej marně hledat v celém světě.



FESTIVAL MAGIE ,POHANSTVÍ A ŠAMANISMU

15. listopadu 2009 v 13:39 | Miky |  JINÉ
Příští týden proběhne v Praze zajímavá akcička. Na rozdíl od mnoha New Age esoterických festivalů pořádají tuto akci skuteční praktici ,kteří se tématy čarodějství ,šamanismu a magie opravdu zabývají. Součástí akce bude i několik otevřených rituálů. Festival určitě bude stát za navštívení. Já se na něj nedostanu ,ale ti z vás ,kteří budete poblíž a máte čas neváhejte.
Bližší informace na : http://mystica.davnyobycej.cz/

OHEŇ ,VODA ,ZEMĚ ,VZDUCH (díl 2.) živlová kniha

15. listopadu 2009 v 7:59 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
V prvním článku o čtyřech živlech jsme si řekli ,že jsou tyto základní síly přítomny v celém vesmíru a že poměr jejich zastoupení uvnitř nás samých ,výrazně ovlivňuje naše povahové rysy. Všichni v sobě neseme energie všech čtyř elementů ,jedna nebo dvě z nich však obvykle převažují a ovlivňují náš charakter ,a to jak v dobrém ,tak ve zlém.
Osoba s převahou ohnivého elementu bude odvážná a velmi energická ,bude se umět dobře bavit ,ale může mít také sklony k výbušnosti a násilí. Osoba s převahou vodního živlu bude citlivá ,přizpůsobivá a vnímavá k potřebám druhých ,ale nechá se snadno zmanipulovat a někdy bude jednat velmi iracionálně. Osoba s převahou zemského živlu bude zádumčivá s pevnými zásadami a hlubokým vhledem do věcí ,ale s neschopností rychle se rozhodnout. Osoba ovládaná ponejvíce vzdušným živlem bude inteligentní ,komunikativní a optimistická ,její výřečnost ale nebude pokaždé podepřena žitou zkušeností.
Mnoho mágů a čarodějnic si na začátku svého magického výcviku zakládá takzvanou živlovou knihu (knihu elementů),do které zapisují své pozitivní i negativní vlastnosti tak ,že je rozdělují do tabulky podle příslušných živlů. Tak například činnorodost je pozitivní vlastnost ohně ,zatímco žárlivost je negativní ohnivá vlastnost. Skromnost je pozitivní vlatnost vodního živlu ,zatímco nestálost je negativní vodní vlastnost. Tímto způsobem čarodějnice zapisují každou svou vlastnost do tabulky ve své živlové knize. Předpokladem je ovšem dobrá předběžná znalost živlů a jejich kvalit. Podle výsledné tabulky pak mág ,nebo čaroděj snadno určí do jaké míry je uvnitř jeho osobnosti ten ,který živel zastoupen. Ideální by samozřejmě bylo mít v sobě všechny živly zastoupeny rovnoměrně. Přiznám se ale ,že na takové naprosto vyrovnané osobnosti nevěřím. Myslím ,že naše základní povaha nám byla dána do vínku už při našem zrození a že si jí ponesem životem až do naší smrti. Živlová kniha má ,ale čarodějům pomoci lépe pochopit sama sebe a je dobrým základem k tomu ,abychom věděli ,který živel bychom měli v sobě podpořit a kde by bylo lépe ubrat. Dokonale harmonickými bytostmi se asi nestaneme ,ale můžeme se k tomu alespoň vědomě blížit.
Ze záznamů v mojí živlové knize jsem se dozvěděl ,že u mě naprosto převažuje prvek země ,druhým nejzastoupenějším elementem byl u mě vzduch ,pak trochu vody a žalostně málo ohně. Nedostatek ohnivého živlu se u mě projevuje neochotou do něčeho se střemhlav vrhat. Musím nejdříve vždy všechno zvážit. Mám vrozenou nedůvěru k bujarým zábavám a dobře se pobavím a zasměju pouze s přáteli o kterých vím ,že jsou to hlubocí a citliví lidé. Povrchnost a bezduchost mě děsí ,někdy ale díky tomu působím jako suchar. Nedostatek ohně se u mě projevuje také nepříliš velkou životní energií ,snadno se unavím a dlouho se dobíjím. Díky živlové knize ,ale o těchto věcech vím a mohu na nich pracovat. Existuje celá řada cvičení a postupů ,jak v sobě ohnivý element posilovat a já jich rozhodně do budoucna hodlám využívat.



WICCA A SATAN

10. listopadu 2009 v 19:06 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Wiccani jsou stále většinou křesťanů a částí ostatní společnosti pokládáni za uctívače ďábla. Na jednu stranu se tomu nemůžeme divit ,provádíme tajemné rituály ,nosíme tmavá roucha a pentagramy a velebíme "podivné" rohaté ,či parohaté božstvo. Na straně druhé jsou tato obvinění úsměvná ,neboť nejenže se žádné temné entitě podobné křesťanskému ďáblu neklaníme ,ale ani v ni vlastně nevěříme.
Křesťané chápou svého Boha ,jako nejčistší a ničím neposkvrněné světlo a dokonalé dobro. Představa dokonalého Boha si ale nutně žádá protipól ,protože kdo by byl jinak zodpovědný za věci temné a zlo?
Wiccanští pohané oproti tomu vnímají Boha jako sílu ,která obsahuje oba póly a obě polohy ,mužskou i ženskou ,světlou i temnou ,plus i mínus. Z wiccanského hlediska je stejně důležitý zrod i zánik a smrt pro nás není důsledkem lidského pádu a trestem za hřích ,ale přirozenou součástí přírodního koloběhu. Ne všechno ,co je pro nás nepříjemné a bolestivé musí být nutně zlem. I komáři a kopřivy ,které nás někdy zlobí ,mají v přírodě své místo a svůj význam. Živelné pohromy ,jako jsou povodně a výbuchy sopek mohou pro nás znamenat osobní tragédii ,ale z širšího pohledu jsou důležitými jevy v rámci zachování přírodní rovnováhy a života ,jako celku. Také stinné stránky lidské povahy považujeme za přirozené. Nechci tím samozřejmě říci ,že bychom si snad libovali v konání zla a neusilovali o to být dobrými lidmi. Říkám jen ,že zlo které je v člověku ,nemá žádného vnějšího zlomyslného původce ,ale je naší vrozenou součástí ,kterou můžeme ,pracujeme-li na tom ,přetransformovat v dobro.
Koncepce zlovolné ďábelské bytosti ,pokušitele a knížete zla je nám naprosto vzdálená. Z úhlu běžné logiky by bylo holým nesmyslem obviňovat někoho z uctívání něčeho ,v co nevěří. Podle křesťanské logiky ,ale uctíváme ďábla nevědomky a to ,že v něj nevěříme ,je největší důkaz toho jak je Satan mocný a jak nás dokonale oblafl. Co na to říct?
Položme si otázku. Kdo je větší uctívač ďábla? Ten ,kdo v něj nevěří a pro svůj pohled na život ho nepotřebuje ,nebo ten ,kdo v něj věří a udržuje ho při životě energií své víry?
V Bibli existuje jeden verš o ďáblu ,který se mi líbí a ve kterém je myslím velký kus pravdy. Svatý Jakub ve své epištole říká : "Vzepřete se ďáblu a uteče od vás ,přibližte se Bohu a přiblíží se k vám." Kdyby se křesťané řídili tímto veršem ,nehledali ďábla v každém horoskopu a zaměřili svou pozornost na Boha ,bylo by nám všem mnohem líp. Jsem přesvědčen o tom ,že ten ,kdo usilovně hledá ďábla za každým rohem ,tak ho nakonec najde. Vzpomeňme na hrůzy páchané inkvizitory. Ve snaze potřít ďábla ,se sami stali jeho spodobněním. Viděli Satana v každé porodní bábě a nepoznali ,že sami jsou těmi největšími stvůrami.
Jsem wiccan ,v Satana nevěřím ,neklaním se mu a nesloužím mu. Rohatý bůh ,jehož obrázek ,stojí na mém oltáři vedle obrázku Velké Matky ,je symbolem mužského božského principu ,nikoli ďábla. Bůh v kterého věřím není ani dobrý ,ani zlý ,je zcela mimo tyto kategorie a má svoji světlou i temnou tvář. V duchu pravidla Wiccan Rede se snažím být dobrým člověkem a neubližovat. Modlím se za zdraví a štěstí pro všechny své blízké a celou naši planetu. Kdybych žil ve středověku ,tak dozajista shořím na nějaké hranici…


HISTORIE KNIHY STÍNŮ

8. listopadu 2009 v 9:48 | Miky |  ZAMYŠLENÍ

Kniha stínů je záznamem kouzel ,obřadů ,receptů a dědictví bohyní,které se předávaly z matky na dceru ústním podáním čarodějnic. Nikdo neviděl ani jedinou. Možná shořely společně se svými vlastníky v dobách upalování ,nebo to jsou možná vysněné báje ,vytvořené současnými čarodějnicemi odtrženými od svých kořenů. Nikdy se to nedozvíme. Inkvizitoři dělali svou práci dobře a zůstaly pouze pověsti a pomlouvačné fantazie o čarodějnické kultuře předcházející čarodějnickému pobláznění.*
/Elizabeth Brooke/

První šamani a čarodějnice uchovávali své umění pouze ve své paměti a předávali ho ústně od učitele k žákovi. S rozvojem písma začali čarodějnice postupně zaznamenávat své rituály ,kouzla a léčitelské postupy do deníků a knih a vznikly tak první čarodějné grimoáry. Mnohé z těchto receptářů se prý předávalo z generace na generaci a každý další majitel do nich přidával nové stránky. Ať už je existence těchto knih skutečnost ,nebo legenda ,jisté je ,že většina současných čarodějnic si podobné čarodějné deníky píše.
V tradicích wiccanského čarodějnictví se tyto receptáře nazývají Knihami stínů. Tyto knihy mívají rozličnou podobu od jednoduchých sešitů ,až po pečlivě vázané knihy v kožených deskách. Tradice praví ,že Kniha stínů by se měla psát ručně ,ale mnoho dnešních čarodějů si své knihy píše a tiskne na počítači.
První wiccanskou Knihu stínů dal dohromady Gerald Gardner v roce 1949. Na základě vlastních výzkumů rituální magie namíchal literární koktejl ze zlomků starobylých obřadů ,které údajně dodržovali jeho druhové v čarodějnických sborech ,zednářských rituálů a citací výroků svého přítele a kolegy Aleistera Crowleye ,uznávaného okultisty a samozvané veličiny rituální magie. Poté se Gardner rozhodl přidat něco z Aradie a Bílé bohyně od Lelanda a Gravese a pro vyvážení připojil i špetku Ovidia a Kiplinga. Konečný výsledek ,sepsaný v nápodobě alžbětinské angličtiny a posílený přidáním 162 tzv.Zákonů bratrstva ,se stal jakýmsi katechismem pro Gardnerovu znovuzrozenou wiccu.**
Gardnerova Kniha stínů tedy nepochází z 16.století ,jak původně tvrdil ,ale je jeho vlastním dílem. Gerald Gardner je dokonce i původcem samotného názvu Kniha stínů. Doreen Valientová ,Gardnerova velekněžka tvrdila ,že si termín vypůjčil z článku publikovaném v časopise The Occult Observer v roce 1949. Pojednával o starodávném sanskrtském manuálu stejného názvu ,který popisuje ,jak číst osud člověka z délky jeho stínu.***
Fakt ,že je tradiční Kniha stínů ve skutečnosti Gardneruv kompilát a výmysl ,nic neubírá na její funkčnosti a významu ,který měla pro další rozvoj čarodějnického kultu. Původně byl text Gardnerovské Knihy stínů pečlivě střežen před veřejností a znali ho pouze samotní Gardnerovci. Dnes jsou podstatné části této knihy všeobecně dostupné ,např. na http://www.sacred-texts.com/pag/gbos/index.htm a staly se vzorem pro další Knihy stínů později vzniklých tradic.
Scott Cunningham ,veličina v oblasti samostatně praktikujících wiccanů ,nás ve svých knihách povzbuzuje ,abychom se nebáli vytvořit si své vlastní ,osobní verze Knihy stínů ,přičemž doporučuje aby naše kniha obsahovala tyto náležitosti:

1/ Kodex zásad ,podle kterých se budeme řídit
2/ Invokace Bohyně a Boha
3/ Návrh oltáře
4/ Instrukce o tvoření a rušení kruhu
5/ Rituály:Sabaty ,Úplňkové rituály ,vysvěcování nástrojů ,apod.
6/ Modlitby ,zpěvy a invokace pro různé příležitosti
7/ Popis čarodějných nástrojů
8/ Obřad sebezasvěcení
9/ Informace o bylinách ,magické znaky ,kouzla ,atd.****





























CITACE :
*Elisabeth Brooke ,Kniha stínů /Oldag 1998/
**Čarodějky a čarodějnictví /Gemini 1993/
***Silver RavenWolf ,Kniha stínů /Pragma 2003/
****Scott Cunningham ,Magická wicca /Fontána 2007/

Knihy stínů z fotografií v článku lze zakoupit na : http://www.magickyavalon.cz

OHEŇ ,VODA ,ZEMĚ ,VZDUCH (díl 1.) - tabulka korespondencí

6. listopadu 2009 v 19:26 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Veškerý vesmír ,všechno nahoře i dole ,uvnitř i vně je utvořeno ze čtyř základních prvků ,ohně ,vody ,země a vzduchu. Toto učil své žáky už středověký lékař a alchymista Paracelsus (1490 - 1541) a před ním též řecký filosof Empedocles ,žijící v pátém století před Kristem. Systém čtyř živlů je ale pravděpodobně ještě mnohem starší a odráží se v něm kosmologické představy dávných evropských šamanů.
Podle hermetiků jsou tyto čtyři prvky v určitém poměru zastoupeny v každé věci a dávají jí její charakteristický tvar a vlastnosti. Mluví-li čarodějové ,nebo mágové o živlech nemají na mysli pouze jejich zjevnou podobu ,kterou jsme schopni vnímat svými pěti smysly ,ale také duchovní a energetické principy ,které stojí za touto zjevnou podobou.
Tyto principy jsou samozřejmě přítomny nejen v našem okolí,ale i v nás samých. Poměr zastoupení toho ,kterého živlu v našem těle výrazně ovlivňuje naše fyzické i psychické zdraví ,naší povahu ,apod. Pokud čaroděj ,či čarodějka dobře síly živlů pochopí a naučí se s nimi pracovat ,velmi jim to usnadní jakoukoli magickou práci a přispěje to k jejich vnitřní vyrovnanosti.
Prvním krůčkem k porozumění živlům může být například meditace nad tabulkou živlových korespondencí.


Vzduch
Oheň
Voda
Země
Polarita
Mužská, vysílací
Mužská, vysílací
Ženská, přijímací
Ženská, přijímací
Směr
Východ
Jih
Západ
Sever
Roční doba
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Svátky
Imbolk ,Jarní rovnodennost
Beltine ,Letní slunovrat
Lughnasadh, Mabon
Samhain,Zimní slunovrat
Úsek dne
Svítání
Poledne
Stmívání
Půlnoc
Životní etapa
Dětství
Mládí
Dospělost
Stáří
Barva
Žlutá
Červená
Modrá
Zelená
Archanděl
Rafael
Michael
Gabriel
Uriel
Magické pomůcky
Dýka (hůlka), Kadidlo
Hůlka (dýka), Svíce
Pohár ,Kotel, Svěcená voda
Pentakl ,Sůl
Přírodní symboly
Ptačí pera, Kouř
Oheň, Žhavé předměty
Mušle, Skořápky
Kameny, Obilí, Semena
Hvězdná znamení

Váhy, Vodnář, Blíženci
Beran, Lev, Střelec
Rak, Štír, Ryby
Býk ,Panna, Kozoroh
Rituály
Cestovní, studijní, pátrací
Ochranné, sexuální, posilující
Očistné, věštecké, uzdravující
Stabilita, Úroda, Prosperita
Hermetický axiom
Chtít
Odvážit se
Mlčet
Vědět
Povaha
Sangvinická
Cholerická
Flegmatická
Melancholická

Intelekt
Vůle
Cit
Vědomí já

Radost
Vášeň
Soucit
Klid

Vize
Sexualita
Snění
Síla

Počátky
Růst
Přechod
Naplnění

Komunikace
Zkušenost
Modlitba
Očištění
Elementálové
Sylfy
Salamandři
Undiny
Gnómové

O posvátném středu (Ly de Angeles)

5. listopadu 2009 v 20:13 | Ly de Angeles |  CITÁTY A MYŠLENKY
Středem se myslívá duch ,podstata ,duše ,vědomí. Jsou to hlubiny vašeho nitra ,které se snaží pochopit nejen kdo jste ,ale také proč tu jste. Je to ono celistvé ve vás ,které je v protikladu k pouhému souhrnu všech vašich částí a vaše brána k vědění.

LAURIE CABOT - Salemská čarodějnice

1. listopadu 2009 v 16:51 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Laurie Cabotová je mediálně dobře známá americká čarodějnice ,která žije a působí ve městě Salem ,místě proslulém čarodějnickým procesem ze 17.století.
Laurie se narodila 6. března 1933 ve městě Wewoka v Oklahomě. Když bylo Laurii šest let začala si uvědomovat psychické dary a byla neustále v průšvihu pro informace ,které získala prostřednictvím mimosmyslového vnímání. Později tyto své zážitky z dětství rozdělila do čtyř kategorií: přijímání poznatků, které nejsou k dispozici ostatním lidem prostřednictvím běžných informačních kanálů, léčení jiných bylinkami, kouzly a doteky, změněné stavy vědomí a komunikace s duchy.
Laurie byla vychovávána jako katolička ,ale už od mala si kladla otázky jako, "Jak by mohla Marie, matka Ježíšova porodit božské dítě, aniž by byla sama bohyní?" V roce 1947 se Laurie společně s matkou přestěhovala do Bostonu, aby zde dokončila středoškolské vzdělání. V té době začala důkladně studovat náboženství ve snaze pochopit své psychické dary. Trávila hodně času sama v knihovně a brzy upoutala pozornost zdejší sympatické zaměstnankyně, která jí doporučila , aby se nesoustředila na křesťanství a nahlédla také do jiných systémů víry ve kterých by mohla získat více informací o psychických paranormálních jevech. Později se ukázalo,že knihovnice byla sama čarodějnicí.
Během svých studií se Laurie seznámila s dalšími dvěmi čarodějnicemi, z nichž jedna byla starší. Tyto tři ženy naučily Laurii čarodějnické řemeslo. Ve věku 16 let, už měla Laurie dostatečné znalosti, na to ,aby mohla být zasvěcena do čarodějného covenu. Při slavnostním zasvěcení prožila Laurie výraznou transformační zkušenost. Poté, co byla pomazána olejem si vzala meč ,zabodla jej do země a řekla: "Navrátila jsem se do země své moudrosti a od nynějška si budu říkat čarodějnice ", a tak začalo její celoživotní spojení s čarodějnictvím.
Laurie se nějaký čas živila jako tanečnice v Latinské čtvrti v Bostonu. Byla dvakrát vdaná a v
každém manželství se jí narodila jedna dcera. V roce1960 po svém druhém rozvodu složila, Laurie slib, že bude žít po zbytek svého života "úplně jako čarodějnice", že nebude nosit nic jiného, než tradiční černé čarodějnické dlouhé roucho, nosit pentagram a pomocí černého očního make-upu zpodobňovat Bohyni. Tento ,pro ni charakteristický extravagantní zjev ,její pozdější podnikání a titul "Oficiální Salemská čarodějnice" přinesl Laurii řadu nepřátel z řad jiných čarodějnic a čarodějů ,kteří jí obviňují z přílišné komercionalizace čarodějného umění.
Do Salemu v Massachusetts se Laurie přestěhovala na naléhání jednoho svého přítele. V tomto slavném městě ,kde bylo v roce 1692 za čarodějnictví odsouzeno a oběšeno 19 lidí ,začala Laurie vyučovat wiccanské řemeslo a založila zde svou vlastní čarodějnou tradici ,kterou nazvala Tradice čarodějné vědy. Její zjev a okázalý styl vzbuzoval i zde zpočátku rozpaky ,ale Lauriina upřímnost a její nesporné schopnosti nakonec způsobili ,že jí lidé přijali a mnozí u ní začali vyhledávat radu a pomoc. Laurie si v Salemu otevřela čarodějnický obchod který brzy zaznamenal obrovský úspěch a stal se významnou turistickou atrakcí. Luriina tradice ,která dnes čítá několik tisíc stoupenců vyučuje praktickou magii a podobně jako Gardnerovci se drží zásady neubližování (Wicca rede) a zákona trojnosti. Laurie ,ale popisuje svou tradici jako keltskou a předgardnerovskou. Laurie také založila Čarodějnickou Ligu pro veřejné povědomí (WLPA) a angažuje se na Projektu čarodějnické ochrany (PWP). Obě organizace jsou zaměřené na nápravu mnoha mylných představ o čarodějnictví a boj za náboženskou svobodu. Laurie se také aktivně podílí na ochraně životního prostředí. Její Tradice čarodějné vědy se například zavázala vysázet v průběhu pěti let v Salemu 5000 stromů.
V roce 1977 získala Laurie Cabotová za svou práci od tehdejšího guvernéra státu Massachusetts Michaela Dukakise titul "Oficiální Salemská čarodějnice."



Na závěr uvádím ukázku z Lauriiny knihy Síla čarodějnic ve které Laurie vysvětluje jak ona sama chápe pojem čarodějství :

Černá a bílá magie
Neexistuje nic takového jako černá nebo bílá Magie. Provozování magie umožňuje jednotlivci nebo skupinám pracovat se silami vesmíru tak,aby měli vliv na ně samotné ,nebo ostatní. Zachování harmonie v dnešní společnosti je těžké a čarodějnictví nám dává mnoho nástrojů, které mohou k navrátit harmonii nejen nám ,ale také těm ,kterým budeme pomáhat. Narozdíl od kladiva, které je určeno k tomu tvořit i ničit, magie by měla pouze pomáhat. Někteří se mohou pokusit použít magii tak ,aby poškodili ostatní, tyto úkony ale nepatří do čarodějství o nic víc než přepadení někoho s baseballovou pálkou do baseballové hry. Zlo spouští v magii trojnásobný zákon ,který vrací úder tomu ,kdo je jeho původcem.
Kouzlo
Kouzlo se podobá modlitbě, pouze více soustředěné. Pro kouzlo je nezbytné opravdu se soustředit na to, co se má stát. Můžeme čarovat pro sebe i pro jiné ,ale vždy tak abychom nikomu neškodili a pro dobro všech. Kouzla jsou součástí našeho umění a měla by být chápána jako způsob pomoci ,který spojuje řadu koncentračních prvků, působících v souladu se záměrem. Důležitá je příprava. Než půjdete na výlet také si zabalíte vše potřebné. U kouzel je to podobné, abychom měli úspěch musíme se soustředit na cíl a mít sebou všechno co by nám mohlo pomoci.
Démoni ,Satan a jiné děsivé věci
Démoni jako Satan a Lucifer jsou relativně nedávným vynálezem židovsko-křesťanské víry ,který má za úkol udržovat věřící v poslušnosti a nemá s námi nic společného. Byli jsme tu dávno před křesťany i židy, což je důvod, proč si přivlastnili mnohé z našich tradic, ale toto je úplně jiný příběh. Naše náboženství nezná zlé božstvo a naše filozofie nepotřebuje, udržovat žádný strach aby fungovala. Našimi nástroji jsou vzdělávání a osvěta.
Síla a umění.
Hermetické principy nás učí, převzít aktivní roli v našich životech. Jsme pacifisté, ale aktivní, pokud jde o sebeobranu. Využíváme k tomu magii a naše umění a pomáháme chránit i ostatní. Nevracíme poškození nebo nesprávné energie na ty, kteří je použili na nás, my je neutralizujeme tak ,aby už nemohly poškodit nikoho. Čarodějnice musí naučit v první řadě postarat sami o sebe, než budou pomáhat ostatním. Není to sobecké, ale praktické. Správný lékař by měl před zahájením složité operace sám zdravý a v dobré kondici a to je i zásada dobré čarodějnice.
Název
Čarodějnictví není zastřešující pojmem pro všechny ty, kteří praktikují magii. Čarodějnictví je Indo-evropského původu a v naší tradici začíná Hermem Trismegistem, který zřejmě pocházel ze starého Egypta.
Řemeslo se rozšířilo prostřednictvím migrace národa známého jako Keltové. Čaroděj není totéž jako kouzelník. Stoupenci našeho řemesla jsou prostě čarodějnice a čarodějové. Můžete je také nazývat Druidy, Mágy, knězi, kněžkami, či dokonce staršími, ale stále to budou čarodějové.
Čarodějnice a móda
Čarodějnice nosí oblečení všech barev a stylů - Mnoho Čarodějnic se rozhodne nosit černé oblečení, nebo rituální roucho. Černá barva je vyvrcholením všech vibrační rychlosti světla na materiální rovině.Černá absorbuje světlo a informace a pomáhá být čarodějnicím vnímavější k psychické energii. Stát se ale čarodějnicí trvá trochu déle než pověsit si na krk pentagram a vzít na sebe plášť.
Čarodějnice jsou všude!
Čarodějnice pocházejí ze všech sociálně-ekonomických vrstev a všech etnik. Mnohé Čarodějnice jsou profesionálové na odpovědných místech. Najdete mezi nimi lékaře, zdravotní sestry, policisty, učitele, atd. Čarodějnice nedělí lidi podle barev pleti a etnického původu. V jejich očích jsme všichni stejní.
Hůlky
Čarodějnice používají kouzelnou hůlku - Kouzelné hůlky znáte z pohádek a kreslených filmů a tak se může jejich používání zdát povrchní.Čarodějnice ale opravdu kouzelné hůlky používají při léčení a pro řízení energie.
Čarodějnictví je systém
Čarodějnice vnímají své řemeslo jako vědu, umění a náboženství. Využívají svých znalostí a magie v souladu s vesmírem a přírodou kolem nich. Mnohé z toho, co děláme, je ověřitelné. Na naší práci není nic nadpřirozeného a okultního. To co děláme my může výcvikem a praxí dosáhnout každý. Vadí mi slovo "nadpřirozený", které evokuje jakýsi mimořádný zásah z venčí. Sportovec, který tvrdě pracuje na zdokonalení svých dovedností nedělá nic nadpřirozeného ,ani my ne. Okultní znamená skrytý, a i když je pravda, že jsme po staletí naše praktiky skrývaly ,abychom se vyhnuly pronásledování, nic z našeho systému není skryto těm, kdo se chtějí učit.
Čarodějnice, která je která?
Slovo "čarodějnice" má hlubokou a bohatou historii - Jak je definováno v Oxfordském anglickém slovníku slovo"čarodějnictví"(witch), je keltského původu a znamená moudrá žena ,nebo moudrý muž. Nepoužíváme slovo magie, ve smyslu kabaretních dovedností pro pobavení. Magie je termín pro globální síly s nimiž pracují i jiné nečarodějnické tradice ,jako jsou tradice amerických indiánů a další.
Pentagram
V náboženství čarodějnic používáme pentagram jako amulet a symbol ochrany - pěticípá hvězda představuje lidské tělo a zemi. Pěticípá hvězda obklopená kruhem představuje ochranu všeho. Pentagram je symbol univerzální moudrosti. Pentagram naruby znamená, že jste ho zavěsili vzhůru nohama, ale nic víc.
Příroda
Čarodějnice se zabývají ekologií - Nikdy nezapomněly základní fakt ,že svět není naším nepřítelem. Země a všechny živé bytosti v sobě nosí stejné životní síly ,které se skládají ze vzorců inteligence, znalostí a božství. Celý život je síť. Jsme v ní vetkáni jako sestry a bratři ze všech. Čarodějnictví je založeno na respektu ke všem světům. Být čarodějnicí znamená být odpovědným člověkem ,pouze odpovědný přežije.
Vážíme si přírody, ale neuctíváme ji. Čarodějnice vlastně neuctívají nic, ale jsou vším ,všechno tvoří a všechno je v nich.



Obřad vedený Laurií Cabot na pahorku oběšenců v Salemu



Čerpáno ze stránek www.lauriecabot.com a controversial.com.