NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

SNĚHOVÁ MEDITACE

17. ledna 2010 v 20:45 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Tímto článkem se ještě jednou vrátím k naší nedávné cestě na zasaněžený tankodrom. Anebo spíše k jedné mojí velmi dávné cestě na tankodrom. Bylo to někdy brzo po tom ,co jsme se s Maruškou vzali. Bydleli jsme tehdy u mých prarodičů a na tankáč jsme to měli ,jak se říká "co by kamenem dohodil". Chodil jsem tam tenkrát dost často a žádná roční doba ,ani počasí mě nemohli odradit. Jednou jsem měl to štěstí ,že jsem zde zažil i napadnutí prvního sněhu. Toulal jsem se bezůtěšnými pláněni suchých trav a keřů bez listí a snažil se s dalekohledem na krku zahlédnout nějaký ten ptačí život. Kromě několika polních vrabců ,kvíčal a tiše pískajících sýkor jsem ale nezahlédl ,ani nezaslechl nic. Pak ,ale náhle utichly i ty sýkorky a z oblohy se začal sypat sníh. Sprvu jen drobně ,ale po chvíli to byla opravdová chumelenice. Byl to zvláštní ,skoro mystický zážitek. Sám ,v rozlehlé divoké krajině ,která se pozvolna proměňovala. Tam ,kde byla ještě před chvílí smutná šeď ,začala se tvořit vrstvička bílého sněhu. Ticho ,sníh a krása všude kolem mě.
Ten obraz mi zůstal ve vzpomínkách a později ve chvílích ,kdy jsme s Maruškou prožívali těžkou dobu plnou nejistoty okolo bydlení jsem si ho občas úmyslně přivolával a uklidňoval se jím. Všechny své starosti jsem si představil jako ty šedočerné smutné zimní pláně tankáče a pak jsem je nechal ve své mysli pomalu zapadat sněhem. A jak v mé představě sněhu přibývalo ,vrátilo se mi něco z té úžasné atmosféry a mě bylo lépe. Starosti sice nezmizely ,ale byly přikryté bílým ,chladivým sněhem a už tak nekřičely a nebolely.
Tuhle meditační techniku jsem nikde nevyčetl a možná právě díky tomu ,že byla spojena s prožitou zkušeností ,byla pro mě skutečně učinná. Važme si každé krásná chvíle ,kterou prožijeme ,neboť se nám může stát posilou v okamžicích ,kdy se snámi život zrovna nemazlí.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 17. ledna 2010 v 21:12 | Reagovat

Vždyť to říkám pořád, že ten sníh a sněžení má v sobě nějaké kouzlo! Mě ten pohled na zasněženou krajinu naplňuje nějakým nedefinovatelným pocitem klidu a štěstí, je to čisté a romantické a sněžení samotné je pro mě zázrak přírody. Nedovedu to vyjádřit slovy, ale srdce se mi tetelí nad tou krásou.  :-)

2 Miky Miky | E-mail | Web | 18. ledna 2010 v 16:23 | Reagovat

[1]:  :-)  :-)  :-)

3 gerti gerti | Web | 19. ledna 2010 v 10:28 | Reagovat

Hezký, hezký :-) jen nevím, jak bych se tou představou uklidňovala teď o víkendu, když jsme se vrátili po týdnu stráveném v zasněžené přírodě domů a uprostřed pokoje bazén - z toho krásného bílého sněhu, co nám ze střechy prosakoval do bytu v podobě bílošedivé kapaliny plné omítky... jak rychle jsem byla "zpátky nohama na zemi" ;-)

4 Lucka Lucka | Web | 19. ledna 2010 v 19:07 | Reagovat

Je to krása! Ale nesmíš začít trpět chorobnou představou, že to všechno, co vidíš, musíš lopatou odházet... :-D

5 Miky Miky | E-mail | Web | 19. ledna 2010 v 20:01 | Reagovat

[3]: No ,tak to je Gerti ta pravá "poezie" života. :-) Uznávám na to je moje sněhová meditace rozhodně nevhodná. :-(  ;-)

6 Miky Miky | E-mail | Web | 19. ledna 2010 v 20:04 | Reagovat

[4]: Chorobnou představu o odhazování sněhu naštěstí nemám. U nás v domě se v úklidu chodníku střídáme a na nás je teď řada až někdy v květnu. ;-) :-)

7 Jája Jája | Web | 24. ledna 2010 v 14:25 | Reagovat

[6]: To pak není divu, že netrpíš chorobnými odhazovacími představami  :-D  :-D  :-D
Moc milé povídání...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama