NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Březen 2010

WOTAN (ODIN) - šamanský bůh

27. března 2010 v 12:28 | Miky |  BOHOVÉ A BÁJNÉ BYTOSTI
Wotan

JMÉNO : WOTAN - ODIN
KATEGORIE : BŮH
OBLAST : GERMÁNI

Wotan byl uctíván všemi germánskými kmeny. Vikingové na severu mu říkali Odin ,jinde ho znali pod jmény Woutan ,Wódanz ,Wátonos ,Wodan apod. Wotanovo jméno má svůj původ ve starogermánském výrazu wátos ,tj. nepříčetný ,posedlý a má také hodně společného s latinským vates - básník. Přestože byl Wotan také bohem válečníkem vztahuje se jeho jméno spíše k jeho básnické ,prorocké a vizionářské stránce osobnosti. Vikingové věřili ,že je to právě Odin ,kdo se při jejich bitvách neviditelně prohání na svém osminohém koni Sleipnirovi po bojišti a kdo určuje ,který z válečníků zvítězí a který padne. Odin však nebyl pouze válečník ,ale také mudrc ,který byl často ponořený do svých myšlenek ,zatímco válečníci a bohové hodovali a chlubili se svými hrdinskými skutky. Wotan občas upadal do prorockého vytržení a přinášel z jiných světů mystická poselství v básních. V osobě boha Wotana vidím mnoho společných prvků s šamany a také s keltskými bardy a ovaty.
Nejslavnějším Odinovým činem bylo jeho sebeobětování ,při němž strávil devět dní a nocí zavěšen na stromě Ygdrassilu. Odin se při této zkoušce zranil vlastním kopím ,po celou dobu nejedl a nepil a pak v hlubokém tranzu vešel k prameni moudrosti ,který střeží obr Mimir a za cenu obětování jednoho svého oka odtud přinesl tajemství magických run. I toto Odinovo putování ke kořenům mystického stromu světa je typickou šamanskou záležitostí.
Pokud Wotan zrovna nebojoval a nebyl chráněn zbrojí a přilbou ,byl zobrazován jako jednooký muž s dlouhým vousem ,širokým kloboukem a dlouhým modrým pláštěm. Doprovázeli ho dva vlci a dva havrani Hugin (Mysl) a Munin (Paměť) ,kteří ve dne létali po světě a v noci se vraceli k Wotanovi a přinášeli mu zprávy. Wotan byl také bohem mrtvých ,vládl podsvětní říši a v osobě Odina vládl Valhale ,síni pro padlé válečníky. Byla mu zasvěcena středa ,která dodnes nese v angličtině jeho jméno Wednesday.

Odin

Čerpáno z :
Encyklopedie mytologie germánských a severských národů /jitka Vlčková ,Libri 1999/
Vikingové - mýty a legendy /Gilles Ragache ,Gemini 1993/

Související článek zde.

KOPYTNÍK EVROPSKÝ

26. března 2010 v 19:27 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
Latinský název : Asarum europaeum
Vládnoucí planeta : Mars?

Znáte kopytníky? Ne ,nemám na mysli koně ,krávy a tak ,ale malou krásnou rostlinku ,která se jmenuje kopytník evropský. Je to jedna z prvních jarních bylin ,ale protože roste skrytě a nenápadně ,nemá tu popularitu jako sněženky ,tavolíny a krokusy a zná jí vlastně jen málokdo.
Sníh je pryč a tak mě to už pár dní táhlo do lesních strání nad Lužnicí ,kde kopytníky každoročně rostou. Včera jsem měl konečně volno tak jsem vzal foťák ,Ťapku a vyrazil jsem. Vyšplhali jsme s Ťapinou do stráně nad řeku a pomalu se blížili po lesní cestičce k místu zastíněnému korunami buků ,dubů a břízek. Právě taková místa kopytníkům náramně vyhovují. Jejich oblé podkovovité listy rostou jen kousek nad zemí a ten kdo chce vidět květ ,musí se většinou sklonit a odhrabat rukama vrstvičku suchých loňských listů ,které opadaly z okolních stromů. Je to zvláštní rostlina ,na rozdíl od většiny ostatních své květy prostě schovává. Mám z ní pocit jakoby byla nejradši ,když lidé okolo jen projdou a ani si jí nevšimnou. Ze mě asi takovou radost kopytníky neměly ,protože jsem nadšeně poskakoval od jedné rostlinky ke druhé a odkrýval její plazivé stonky ve snaze nají rozvitý květ ,což se mi bohužel nakonec nepodařilo. Asi je přeci jen ještě trošku brzo a tak jsem musel vzít zavděk pouze poupaty. Abych vás úplně nepřipravil o zážitek přidám k těm svým dnešním fotkám ještě alespoň jeden snímek květu ,který jsem si vypůjčil ze stránek : http://botanika.wendys.cz .Kromě toho ,že jsou kopytníky poslem jara ,jsou pro mě i symbolem skryté krásy ,skromnosti a schopnosti splynout se svým okolím. Chceme-li zůstat pro druhé "neviditelní" ,může být kopytník vhodným magickým pomocníkem.
Zkušení léčitelé používají kopytník ,jako prostředek proti kuřáckému kašli a zevně ke koupelím na některé druhy ekzémů. Pro laika je však bezpečnější kopytník raději neužívat ,obsahuje totiž silné jedy a bezpečné dávkování není snadné.


les


les

Místo ,kde rostou kopytníky.


kopytník


kopytník


kopytník

A to už jsou kopytníky a jejich skrytá krása.
kopytník

A nakonec vypůjčená fotografie s květem.

NOVÝ VÁČEK NA OGAMOVÁ DŘÍVKA

25. března 2010 v 8:27 | Miky |  JINÉ
Váček


Nedávno mi Maruška upletla nový sáček na ogamová dřívka. Ten původní kožený s třásněmi totiž pomalu dosluhoval. Přiznám se ,že ogamová dřívka dnes k věštbám už takřka nepoužívám. Mám-li už použít nějaké orákulum ,dávám přednost Tarotu. Jednou z mála příležitostí ,kdy s dřívky ještě pracuji je letní skautský táborový kurz pro rádce družin s názvem Hradiště. Skauti si mě obvykle pozvou k slavnostnímu zahajovacímu ohni ,abych zde provedl ogamovou věštbu. Je to docela legrační ,protože za ten rok od posledního Hradiště vždycky pozapomenu ,které dřívko je ze kterého stromu a musím se to naučit znovu. Přesto mám ale k dřívkům stále hluboký vztah a věřím ,že si nový důstojný ukryt určitě zasloužily. Kdysi mi dalo dost práce sehnat těchto pětadvacet malých kousků větviček z pětadvaceti druhů stromů. "Lov" dřívek mi tenkrát pomohl se stromy prohloubit přátelství a věštba s nimi mě vlastně nikdy nezklamala.


ogam


ogam

SEZNAM POVĚR A ZVYKLOSTÍ POHANSKÝCH Z VIII.VĚKU - Čeněk Zíbrt

23. března 2010 v 10:33 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Čeněk Zíbrt
Současný pohan čerpá inspiraci pro svoji cestu ze dvou základních zdrojů. Tím prvním jsou knihy novopohanských autorů ,jako je například Scott Cunningham ,Caitlín Matthewsová a Starhawk ,které nás seznamují s praxí různých současných pohanských tradic ,tím druhým zdrojem jsou pak práce z pera historiků ,archeologu a etnografů ,které nám pomáhají poodhalovat podobu pohanské praxe našich dávných předků.
Kniha SEZNAM POVĚR A ZVYKLOSTÍ POHANSKÝCH Z VIII.VĚKU ,kterou vám chci dnes představit patří svou povahou do zdroje číslo 2. Jejím autorem je významný český kulturní historik, folklorista a etnograf Prof. PhDr. Čeněk Zíbrt ,který za svůj život napsal řadu zajímavých prací. Na podkladě starého církevního dokumentu Indiculus superstitionum et paganiarum ,který obsahuje seznam třiceti pohanských pověr a obyčejů a dalších církevních zápovědí nám v knize dává profesor Zíbrt nahlédnout do rituální praxe a myšlenkového světa středověkého Evropana ,který přestože pokřtěn ,byl ještě často napolo pohanem.
Přestože tato kniha vyšla poprvé v roce 1895 a historici i etnografové ušli od té doby na své cestě za poznáním velký kus cesty ,zůstává toto dílo v mnohém aktuální a přináší řadu zajímavých poznatků ,které mohou být pro současného zájemce o pohanskou cestu velice inspirativní. Pro mě osobně byly velkým přínosem kapitoly pojednávající o pohřebních rituálech a kultu předků ,o ohňových slavnostech a rituálním rozdělávání ohně ,o posvátných brázdách okolo osad a další. Jsem rád ,že jsem si tuto knihu kdysi koupil a každému pohanovi ,či zájemci o minulost a zvyky našich předků jí velice doporučuji. Na závěr uvedu pro představu alespoň názvy kapitol ,které odpovídají třiceti bodům zmiňovaného církevního dokumentu.

Kniha
1/ O svatokrádeži na hrobech zesnulých.
2/ O svatokrádeži vůči zesnulým ,též nazývané dadisas.
3/ O kultu spurkalií v únoru.
4/ O pohanských svatyních.
5/ O svatokrádežích ve chrámech.
6/ O posvátných hájích ,jež jsou nazývány nimidas.
7/ O tom ,co je tvořeno ve skalách.
8/ O Merkurových a Jovových bohoslužbách.
9/ O oběti ,jež je přinášena některému ze svatých.
10/ O ochranných amuletech a návazech.
11/ O uctívání pramenů.
12/ O zaříkávání.
13/ O auguriích ,nebo o věštění z ptačího ,koňského nebo dobytčího trusu ,a o kýchání.
14/ O věštění a hádání.
15/ O ohni ,třeném ze dřeva ,zvaném nodfyr.
16/ O mozku živočichů.
17/ O pohanských obyčejích při ohništi a při počítání některých věcí.
18/ O nejistých místech ,jež jsou obdělávána pro svaté.
19/ O prosbách ,jež dobří lidé přinášejí Svaté Marii.
20/ O svátcích ,jež jsou věnovány Jovovi a Merkurovi.
21/ O zatemnění luny ,jež nazývají "vince luna".
22/ O bouřích ,rozích a lasturách.
23/ O brázdách okolo osad.
24/ O pohanském obyčeji trhaného sukna obuvi ,jež nazývají yrias.
25/ O tom ,že si vytvářejí z některých mrtvých svaté.
26/ O idolu z rozházené mouky.
27/ O idolech ,zhotovených ze sukna.
28/ O idolu ,jež je nošen na prostranstvích.
29/ O pohanském ritu dřevěných nohou a rukou.
30/ O tom ,že u pohanů věří ,že ženy pojídají lunu ,by se zmocnily lidských srdcí.

VYNÁŠENÍ MORANY

21. března 2010 v 19:06 | Miky |  KOLO ROKU
.

Vynášení smrti (nebo také Morany ,Mařeny apod.) je starý pohanský zvyk vztahující se k období jarní rovnodennosti. Naši předkové v tento čas vynášeli ze vsi figurínu ze slámy navlečenou do ženských šatů ,která představovala zimu a smrt a za vsí ji vhazovali do řeky či do potoka. Někdy jí u toho kamenovali ,tloukli klacky a zapalovali. Zpátky do vsi se potom vraceli s nazdobenou rašící větvičkou (létéčkem) a přinášeli tak sebou požehnání jara a nového života. Naši předkové brali tento rituál smrtelně vážně. Po vhození Morany do řeky se někdy dávali na kvapný útěk. Věřilo se ,že ten kdo by zůstal pozadu nebo zakopl může do roka zemřít. Létéčko (také léto ,líto apod.) pak bylo ve vsi vítáno jako zdroj skutečného požehnání a účastníci průvodu bývali štědře odměňováni hospodáři.
Mám tuhle tradici velice rád ,protože jí považuji za "naší" domácí. Wicca k nám přišla z anglosaského prostředí a většina sezónních wiccanských rituálů je tím poznamenána. S velkou radostí jsem tedy zařadil vynášení Morany ,pocházející ze Slovanského prostředí ,do své osobní praxe při oslavách jarní rovnodennosti.
Našeho Honzíka letošní vynášení smrtky docela bavilo. Navlíkl se do prostěradla a starého skautského klobouku a vypadal ,jako někdo mezi Gandalfem a Krakonošem ,zato pro naší mladou punkeru to byla neskutečná pruda. Nejvíc jsme si to celé prožili my s Maruškou ,pro nás to byl opravdový jarní magický rituál.


Morana 2010


Morana 2010


Morana 2010


Morana 2010


Morana 2010


Morana 2010


očišťování šalvějí
očišťování šalvějí


Létéčko
létéčko

Zbytek fotografií k nahlédnutí v galerii.

JARNÍ ROVNODENNOST 2010

20. března 2010 v 19:13 | Miky |  KOLO ROKU
OSTARA 2010


Je tu jarní rovnodennost a s ní přichází starý pohanský svátek Ostara a také svátky velikonoční. Držte si klobouky ,protože teď už to pofrčí! Tráva se zazelená a listí na stromech vypučí. Čeká nás čas silného voňavého jarního větru ,Slunce a ptačího zpěvu a také sem tam nějaká ta sprška deště. Hezké prožití přicházejících teplých sluníčkových dní vám všem
přeje z celého srdce
Miky

BLACK FORREST CLAN

19. března 2010 v 19:51 | Miky |  POHANSKÉ SMĚRY A TRADICE
O čarodějnici ,která si říká Silver RavenWolf a jejích knihách jsem se už na svém blogu psal několikrát. Zvykl jsem si už ,že zmíním-li její jméno ,je to vždycky tak trochu jako zamávat červeným hadrem v aréně s býky. Mnoho čarodějnic a čarodějů si totiž o Silver RavenWolf myslí ,že je velmi komerční a přihlouplá a přináší čarodějnému řemeslu více škody než užitku. Ti kdo četli moje předchozí články už asi vědí ,že tuhle čarodějku nehodnotím zdaleka tak příkře jako někteří mí pohanští kolegové a její Knihu stínů ,která vyšla i u nás považuji za poměrně dobrý základ pro vybudování samostatné praxe. Dneska ale nechci hovořit o RavenWolf ,ale o její tradici s názvem Klan Černého lesa (Black Forrest Clan) ,která podle posledních mě známých informací ,čítá už 59 covenů.
Teorie a praxe Klanu Černého lesa vychází z mnoha různých zdrojů. Třemi hlavními prameny ze kterých klan čerpá především jsou: 1/ Různé odnože wiccy , 2/ Caledonské druidství a 3/ Magický systém Pow-Wow.
Co se wiccy týče ,nedává Klan Černého lesa přednost nějakému konkrétnímu směru ,ale nechává se inspirovat Gardnerem , Bucklandem ,Cunninghamem ,Keltskou wiccou a dalšími odnožemi a všude si vybírá to ,co považuje za prospěšné. Jisté je ,že klan slaví osm tradičních wiccanských svátků a také úplňky a novy Měsíce. Členové Klanu Černého lesa vyznávají ,že všichni bohové jsou jeden Bůh a že všechny bohyně jsou jednou Bohyní , a že Bůh a Bohyně jsou ve skutečnosti jedním. V temné polovině roku uctívají jednotlivé aspekty bohyně Morrigan a boha Cernunnose a ve světle půlce bohyni Brigit a Lugha.
O Caledonském druidství se mi bohužel nic zjistit nepodařilo. Ačkoli je tato druidská tradice zmiňována v mnoha seznamech druidských a keltských pohanských směrů ,její oficiální stránky jsou nedostupné. O inspiraci druidstvím ,ale hovoří například to ,že při prvním zasvěcení se v klanu stáváte "Ovaty" ,při druhém "Fildy" a při třetím "Druidy".
Dálším zásadním zdrojem pro práci klanu je magický systém Pow-Wow ,který se vyvinul právě v Jižní Pennsylvanii ,domovském kraji Klanu Černého lesa. Pow-Wow je směsicí holandské lidové magie ,kterou do Pensylvánie dovezli osadníci z Německa a léčitelské praxe domorodých Američanů (indiánů) se kterými se zde osadníci setkávali. Samotný název je odvozen z názvu tradičních indiánských medicínských setkání. Pow-wow se zaměřuje na léčení drobných zdravotních problémů, na ochranu zvířat, úspěch v lásce, a odstraňování očarování. Systém ,který je ovlivněn Kabalou a židokřesťanskou středověkou mystikou popsal poprvé v roce 1820 ve své knize Pow-Wow ,Der Lange Verborgene Freunda John George Hohman. Členové Klanu Černého lesa zařadili tento tradiční magický systém pocházející z jejich domoviny zcela logicky do svojí praxe.
Tradiční rituální oděv se skládá z černých šatů a šňůry stříbrné ,zlaté či černé barvy jejíž délka odpovídá výšce jejího vlastníka.
Členové Klanu Černého lesa se zavazují :

Mít v úctě Boha a Bohyni
Mít v úctě náboženství druhých lidí
Přijmout zákony karmy a osobní odpovědnosti
Respektovat jiné lidi a tolerovat rozdílné pohledy na věc
Respektovat spravedlivé zákony a čestné vlády
Být poctiví k ostatním
Být loajální ke svému covenu, své velekněžce ,iniciátorům a tradici Černého lesa
Mít v úctě k přírodu
Respektovat soukromí
Praktikovat pozitivní magii
Mít v úctě posloupnost učitelů.


RavenWolf




O šamanském pohledu na svět (John Matthews)

16. března 2010 v 16:37 | John Matthews |  CITÁTY A MYŠLENKY
John Matthews

Jedním z nejdůležitějších odkazů keltských a indiánských národů je holistický názor ,podle něhož není rozpor mezi tělem a duší , nadřízenost mezi pohlavími ,ani neplatí teze ,že lidé mohou využívat svět ,jak se jim líbí ,protože jej "vlastní". Pro většinu z nás ,kdo dnes žijeme na Západě ,je celý život ,včetně duchovnosti ,založen na etice oddělující člověka od ostatního tvorstva ,duši od těla ,vědomí od hmoty.
Pro šamana tomu tak nikdy nebylo. Obýval svět ,v němž taková dělba neexistovala. Všechno bylo nedotknutelné ,každý čin posvátný (což se odráželo i ve vnitřním světě). Šaman či šamanka působili jako média mezi vnitřním a vnějším světem ,panstvími ducha i těla ,na nějž se nepohlíželo jako na oddělené existence. Pro šamany byla realita onoho světa dostupná.


šamanův vesmír


Citát a obrázek z knihy Keltský šaman od Johna Matthewse

DRUHÝ ZRAK - zkušenosti

15. března 2010 v 14:34 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Schopnost vnímat neobvyklou realitu ,tedy svět ,který se skrývá za světem forem ,se v keltských
oblastech nazývala "druhý zrak". Není to úplně přesné ,neboť vnímání neobvyklé reality často zahrnuje i čichové ,sluchové ,nebo hmatové vjemy. Dalo by se tedy mluvit také o druhém sluchu ,hmatu apod. ,ale pro zjednodušení zůstanu u označení "druhý zrak."
Druhý zrak umožňuje vidět auru ,nebo duchy mrtvých ,dává schopnost cítit objektivně neexistující vůně ,slyšet zvláštní hlasy či zvuky ,nebo hmatem poznat charakter energie ,která se skrývá v předmětu. Ve skutečnosti není vnímání těchto věcí zase až tak neobvyklé. V určité míře je druhým zrakem nadán každý a v naší společnosti je tato schopnost rozvinuta zvláště u malých dětí. S tím jak rosteme a slyšíme neustále někoho říkat věty typu :" to se ti jenom něco zdálo ,nevymýšlej si tolik" apod. naučíme se autocenzuře a automaticky pak řadíme neobvyklé vjemy do kategorie zrakových ,sluchových ,či jiných klamů. Mám za to ,že není ani tak nutné o druhý zrak usilovat ,jako spíš se mu otevřít. Otevřete-li se prostým nenásilným způsobem tomu ,že je možné vnímat i "věci pod povrchem" zjistíte ,že bude vaše citlivost postupně zcela přirozeně zrát. Nikdo není hned mistrem a přílišný chvat je spíše na škodu. Ten kdo chce všechno hned ,stává se často obětí sebeklamu. V horlivém usilování je často křeč. Každý jste už určitě někdy zažil setkání s esoterickým maniakem ,jehož vnitřní stav hraničí s duševní chorobou. Důležité je v těchto věcech zachovávat klid z každé vize hned nejančit ,ale zároveň ji hned také neodhodit jako nesmysl. Sám se stále učím ,pozoruji svět kolem sebe a nechávám k sobě věci přicházet a zase odcházet. Co se týče druhého zraku rozhodně nejsem žádným mistrem ,který by mohl někoho učit ,ale nějaké zkušenosti mám a dostal jsem chuť se s vámi o ně podělit.
Možná si vzpomínáte jak jsem se v článku Duchové zemřelých zmiňoval o stínech s obrysy postav ,které občas vídám chodit po chodbách našeho důchoďáku při nočních službách. Aniž bych o to jakkoli usiloval moje vnímání těchto ,dnes už říkám opravdu duchů ,se od té doby hodně zostřilo. Při prvních zážitcích to byly skutečně pouze stíny letmo zahlednuté periférním viděním. Tehdy jsem si opravdu myslel ,že je to s největší pravděpodobností zrakový klam vyvolaný únavou a šerem. Později jsem však začal rozpoznávat ve stínech i detaily jako : velikost postavy ,účes ,oděv nebo alespoň část oděvu a pohlaví. Dnes prostě vím jestli ten stín přede mnou je muž nebo žena ,co má na sobě a další věci. Nepotkávám je už pouze v práci ,ale také občas na jiných místech a někdy dokonce za denního světla. Nikterak je nevyhledávám ani nevyvolávám a když je zahlédnu jsem vždycky víceméně překvapen. Možná se ptáte jestli se bojím. Nebojím. Ty postavy po mě nic nechtějí ,jdou za svým ,pro mě neznámým cílem a zdá se ,že mě snad ani nevnímají. Já nechci nic po nich a oni nic po mě. Nechávám tomu volný průběh a s otevřeností očekávám jak se to bude vyvíjet dál.
Další věcí ,která se ve mě postupně rozvíjí je vnímání aury ,nebo chcete-li energetického pole předmětů a organizmů. Ani v této oblasti nejsem žádný odborník a nedokážu tak jako jiní podle aury diagnostikovat ,lidské nálady ,nemoci apod. Auru vidím vždycky jenom jednobarevně ,nikdy ne tak pestrou jak to znám z knih a obrázků. Nejčastěji ji vidím v bílé ,modré ,nebo zelené barvě. Lépe ji vnímám u stojících lidí ,nebo předmětů které se nepohybují. U zvířat a lidí v pohybu s tím mám trochu problém. Ideální jsou stromy ,tam vnímám auru naprosto zřetelně.
Energetická pole vnímám často i hmatem. To mi jde možná ze všeho nejlíp. Někdy se nemusím předmětu ani přímo dotknout ,stačí držet ruku jen několik centimetrů nad ním a už cítím chvění ,brnění ,chlad či teplo. Energii předmětů často vnímají i lidé ,kteří ,jak se říká na tyhle věci nevěří. Hodně lidí má zkušenost s tím ,že si koupí třeba šperk nebo přívěsek ,který se jim líbí ,ale nemohou ho pak nosit. Po krátkém nošení totiž zjistí ,že když ho mají trpí určitým pocitem nepohody ,podrážděnosti atd. a tak ho raději odloží někam do krabičky a už ho nenosí. Často je to záležitost naprosto intuitivní a vůbec nesouvisí s nějakým vědomým diagnostikováním energií.
Mám zkušenost i se sluchovými vjemy. Léta jezdíme se skauty na jedno tajné místo v lesích u Lužnice. Jedná se o takový přírodní camp s ohništěm a dřevěnými lavicemi u potoka. Mnohokrát se mi na tomto místě stalo ,že jsem slyšel z potoka hlasy. Nevím co říkají ale znějí skutečně jako lidské. V noci jsem si už kolikrát myslel ,že slyším vzdálený hovor někoho ,kdo do campu přichází ,ale pak jsem si uvědomil ,že to je něco jiného. Když jsem se s tím jednou svěřil Marušce překvapila mě tím ,že prý ty hlasy slýchává také. Když jsme to spolu rozebírali napadlo nás ,jestli to nemůže mít souvislost s tím ,že lesy kolem Lužnice jsou v těchto místech plné Halštatských a Slovanských mohyl. Kdo ví? Jisté je ,že ten potok mluví.
Hovořil jsem na začátku i o vjemech čichových. Taky v této oblasti mám pár zkušeností. Mnohokrát jsem například na různých místech ,kde to nebylo možné cítil klasické kostelní kadidlo. Co to znamená? Nevím.
Na téma vnímání neobvyklé reality by se toho dalo napsat ještě hodně ,ale stejně se mi zdá ,že jsem to s délkou článku tentokrát nějak přehnal ,tak raději končím a třeba zase někdy jindy.


Naše rodinné típí u potoka ,který umí mluvit.


Slovanská mohyla.

ČÍRO A RITUÁL POSTŘIŽIN

12. března 2010 v 15:02 | Miky |  JINÉ
číro
"Můžu si vyholit číro?" ,tak to byla v poslední době nejčastější otázka kterou jsme slyšeli z úst naší dcery Aničky. A není se vlastně příliš co divit. Ke kontrakulturám jako je beat generation ,hippies ,či punk máme doma blízko a několik našich dobrých rodinných přátel mělo v určité životní etapě hlavu ozdobenou čírem také. Příkladů bylo tedy dost. No jo ,jenže něco jiného je když má image "drsného" punkera váš kamarád a něco jiného je když po tomto sebevyjádření touží vaše dítě.
Naše první reakce byly tedy dost zamítavé : "Jsi na to ještě moc mladá ,počkej do osmnácti." - "Půjdeš na novou školu a učitelé si na tebe hned zasednou." - "Není důležité co máš na hlavě ,ale co máš v hlavě." - "Dostaneš někde do huby od nácků." Apod. Když ale Aniččino naléhání nepolevilo ani po několikaměsíčním boji ,nakonec jsme svolili. Znovu jsme jí zopakovali všechna rizika ,řekli jsme jí také ,že my jako rodiče budeme muset možná obhajovat její účes více než ona sama ,neboť v očích sousedů ,příbuzných a spolupracovníků nás její číro pasuje do role nezodpovědných a špatných vychovatelů ,ale že necháváme to rozhodnutí na ní a v případě ,že se rozhodne pro číro budeme za ní stát. Tahle argumentace jí docela nalomila ,neboť je to hodná holka a přes svojí velkou touhu po novém účesu to chvíli vypadalo ,že to nakonec vzdá. Anička ,které je čerstvých 15 a má ještě docela novou občanku se tak musela potrápit se svým prvním dospěláckým rozhodnutím. Nakonec číro zvítězilo ,a tak Maruška dostála svému slibu a navzdory třem nocím plných špatných snů domluvila Aničce vystříhání číra u dcery jedné své kolegyně z práce ,která se učí na kadeřnici.
punkeři
Když jsem viděl výsledek docela se mi ulevilo. Díky kvalitě a hustotě vlasů zůstalo Aničce na hlavě dostatečné množství vlasů k tomu ,aby mohla zůstat v některých situacích nenápadná. Když bude mít chuť vypadat provokativně ,načeše si číro ,nebo si stáhne pruh svých vlasů do gumičky a odkryje vyholená místa. Když ale rozhodí vlasy do stran a učeše je na pěšinku ,nikdo nic nepozná.
Rozhodnutí kolem číra dalo Aničce i nám s Maruškou pořádně zabrat. Myslím ale že to dopadlo dobře. Anička poprvé svobodně rozhodla sama za sebe a vzhledem k tomu ,že je citlivá a má nás ráda nebylo to pro ní úplně lehké. Ať už jí tohle rozhodnutí přinese cokoli ,mělo to svoji cenu a byl to krok na její cestě k dospělosti.
Vzpomněl jsem si při této příležitosti na starý iniciační rituál nazývaný "postřižiny" ,který podstoupil i legendární český kníže Václav. Tož tedy bohové ať jsou nám nakloněni a ty svatý Václave : "Nedej zahynouti nám ani budoucím."

Anička a Peří

Anička a náš kamarád Peří na loňském punkovém festivalu v Prčicích.


Jamajka

Anička a její nová image.

kadeř

SAMOSTATNÝ WICCAN - výhody a nevýhody

11. března 2010 v 19:45 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Když jsem před pár dny chystal článek o Bucklandově Velké učebnici čarodějnictví a magie prolistoval jsem po dlouhé době její stránky. Na jednom místě knihy Buckland v devíti bodech porovnává výhody a nevýhody práce v čarodějnickém covenu s vyhodami a nevýhodami samostatné praxe. Napadlo mě Bucklandovo srovnání zveřejnit na blogu a přidat ke každému bodu ještě svůj vlastní pohled na věc. Připomínám že můj pohled je pohledem solitéra ,který nemá s prací v covenu sebemenší zkušenost.


1/ Členové covenu provádějí rituály společně jako skupina lidí ,někteří (hlavně kněz a kněžka) hrají své role.
Jako samostatné čarodějnice děláte všechno sami.
Miky : U většiny rituálů ,které provádím si velmi dobře vystačím sám. Přiznávám ale ,že práce ve skupině musí mít svoje kouzlo.


2/ Coven se setkává ve velkém kruhu (obvykle o průměro 2,70 m).
Samostatná čarodějnice má malý "zhuštěný" kruh.
Miky : Tento rozdíl mi přijde naprosto nepodstatný a vlastně vůbec nevím z jakého důvodu ho Buckland zmiňuje.


3/ Coven používá celý soubor nástrojů v závislosti na tradici.
Samostatná čarodějnice používá to ,co si myslí ,že potřebuje.
Miky : Tady vidím výhodu na straně solitéra. Rituál provádím způsobem založeným na okamžité inspiraci. Někdy přímo během rituálu měním původně zamýšlené postupy i připravené nástroje ,protože cítím ,že by to tak mělo být. Kdybych podobným způsobem pracoval v covenu způsobilo by to nejspíš zmatek.


4/ Coven se schází v době ,kdy to nejvíce vyhovuje většině.
Samostatná čarodějnice může provádět rituály ,kdykoli pociťuje potřebu.
Miky : Tady zase nevím ,co tím chtěl Buckland říct. Myslím si ,že i člen covenu může provádět osobní rituály kdykoli cítí potřebu.


5/ Coven svolává všechny členy ,aby společně vytvořili kužel síly.
Samostatná čarodějnice musí sama načerpat sílu.
Miky : V tomto bodě má navrch coven. Společně vyvolaná síla má nepochybně větší energii ,než síla vyvolaná jednotlivcem.


6/ Coven má širokou škálu znalostí a speciálních vědomostí.
Samostatná čarodějnice má své vlastní znalosti a speciální dovednosti.
Miky : I v tomto bodě vede coven. Tady dokonce vidím největší slabinu nás samotářů. Žádný člověk není úplně všestranný. Někdo umí dobře pracovat s runami ,jiný zná výborně byliny ,další je zas dorý léčitel a jiný zas dovede zpracovat a číst horoskopy. Členové covenu se o své znalosti a dovednosti dělí ,mohou si pomoci a mohou se vzájemně učit. V tomto ohledu to má samostatná čarodějnice mnohem těžší.


7/ Coven je obvykle ve svých způsobech a zvyklostech stabilní.
Samostatná čarodějnice je může měnit podle nálady.
Miky : A jsme zase u improvizace. Ze stále stejných postupů a zvyklostí může časem vyprchat život a síla. Solitér je mnohem přizpůsobivější.


8/ Rituál covenu se může stát téměř "produkcí" nebo slavnostní podívanou.
Rituál samostatné čarodějnice může být tím nejholejším minimem slov a činů.
Miky : Jak už jsem psal u prvního bodu ,u většiny rituálů si vystačím velice dobře sám. Co ale závidím covenům ,je například společný tanec kolem májky o svátku Beltine. Některé věci se v jedné osobě prostě dělat nedají.


9/ Coven se může naladit jako celek.
Samostatná čarodějnice je celek.
Miky : A to je druhá věc. Pokud se coven dokáže vnitřně sjednotit a utvořit pevný celek mají jeho kouzla určitě velkou sílu. Spory mezi jednotlivými členy a vzájemný nesoulad mohou ,ale naopak všecko pokazit. Samostatný čaroděj bude mít pravděpodobně méně práce s tím být sám se sebou v souladu.


MÁM V SOBĚ KAPKU MODRÉ KRVE ?

9. března 2010 v 16:44 | Miky |  JINÉ
Když jsem asi před rokem listoval knihou Podbrdskem od městečka k městu od Jana Čáky a narazil přitom na osobu rytíře Daubka ,tak jsem zbystřil. Vzpomněl jsem si totiž na to jak se kdysi babička zmínila ,že dědeček je potomkem rytíře tohoto jména ,o kterém jsem tehdy nevěděl nic. Popravdě řečeno jsem babičin výrok o rytíři z Doubku pokládal jenom za jednu z těžko ověřitelných rodinných pověstí ,mezi které patří například historka o tom ,že naše rodina měla kdysi dávno cirkus ,který se i s lodí potopil na cestě do Ameriky. Z knihy Jana Čáky jsem zjistil ,že rod Daubků byl posledním vlastníkem Liteňského zámku před jeho znárodněním. Když jsem zjistil ,že Liteň je coby kamenem dohodil od Hostomic ,odkud můj dědeček pochází ,začalo mě to opravdu zajímat.
Jakmile jsem se s babičkou viděl hned jsem se jí na naše příbuzenství s Daubkovými zeptal. A co jsem se dozvěděl? Josef František Daubek ,který koupil Liteňské panství v roce 1850 ,měl pět dcer a jednoho syna. Jedna z pěti Daubkových dcer se vdala za jistého Doktora Luboše Jeřábka z Hostomic ,no a právě tato paní byla babičkou mého dědečka. Jsou to tedy pouhé čtyři generace ,které mě dělí od přímého potomka Josefa Františka Daubka! Naše příbuzenství s Daubkovic rodinou šlo po ženské
linii a právě proto se nejmenuji Daubek ani Doubek (obě varianty jsou přípustné) ,ale úplně jinak.
Hledal jsem pak další informace na internetu a zjistil jsem spoustu zajímavých věcí. Především to ,že Daubkovi vždycky patřili k českým
vlastencům a obrozencům a znali se se spoustou významných osobností našich dějin. Josef František Daubek se přátelil s malířem Josefem Mánesem ,který vymaloval portréty celé rodiny ,zatímco syn Josefa Františka - Josef Šebestián rytíř Daubek udržoval vřelý přátelský vztah s dalším významným českým malířem Františkem Ženíškem. Ženíšek použil dokonce tvář Josefa Šebestiána Daubka pro postavu Oldřicha při malování svého slavného obrazu Oldřich a Božena.
Neméně zajímavý byl i život syna Josefa Šebestiána Jiřího ,který se stal chotěm slavné operní zpěvačky ,Jarmily Novotné ,která byla žákyní Emmy Destinové.
Všichni Daubkové ,včetně Jarmily Novotné ,která zemřela v roce 1994 odpočívají v honosné rodinné hrobce na okraji Litně.
Co říci závěrem? Už teď jsem nám na léto naplánoval rodinný výlet do Litně. Rádi bychom viděli Liteňský zámek ,rodinnou hrobku a navštívili místní muzeum věnované Jarmile Novotné a jejímu muži Jiřímu rytíři Doubkovi. Je toho spousta ,co ještě o Daubkových nevím a věděl bych rád ,snad nám tato cesta dá na moje otázky nějaké odpovědi. Cesta do Litně mě láká o to víc ,že kousek od ní se nachází pravěké kultovní místo vrch Bacín. Snad to všechno v létě zvládneme.


Obrázek Litně od Jana Čáky. Napravo je vidět Liteňský zámek



Rodinná hrobka Daubků na okraji Litně

VELKÁ UČEBNICE ČARODĚJNICTVÍ A MAGIE - Raymond Buckland

8. března 2010 v 16:10 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Tuto knihu není nutné dlouho představovat ,neboť je mezi českými pohany notoricky známá.
Poprvé u nás vyšla v roce 1998 a po knihách Čarodějky a čarodějnictví od Janet Cave a Kartery A.duMond (Gemini 1993) a Čarodějství dnes od Stewarta Farrara (Ivo Železný 1996) to byla teprve třetí kniha ,která přinesla českému čtenáři jakés takés informace o wiccanském čarodějnictví. Bucklandova kniha je na rozdíl od obou zmiňovaných předchozích knih koncipována opravdu jako učebnice a tak se stala základem na které vybudovala svou praxi většina tehdejších českých wiccanů.
Autor knihy Raymond Buckland je žákem "otce Wiccy" Geralda Gardnera a průkopníkem wiccanského čarodějství ve Spojených státech. Velká učebnice čarodějnictví a magie nabízí čtenáři pohled do rituální praxe Saex - wiccy ,kterou Buckland sám založil a zároveň poskytuje návod ,kterak vytvořit a vést vlastní coven ,případně kráčet cestou samostatného wiccana. I naprosto neinformovaný čtenář získá z knihy základní představu o tom ,co to wicca vlastně je ,v co wiccani věří ,jak vypadají a k čemu se používají magické nástroje ,co jsou to sabaty a esbaty a co všechno může patřit k čarodějnické praxi. Pro zájemce o wiccanskou cestu je Bucklandova kniha i přes některé poněkud zavádějící informace (např.z oblasti historie čarodějství) poměrně slušným základem na kterém lze stavět. Tak jako u mnoha dalších podobných knih je to ale skutečně pouze ten základ. Tak náročná umění jako je např. bylinkaření ,nebo astrologie se samozřejmě nenaučíte z deseti ,či dvaceti stránek ,která jsou těmto tématům v knize věnována.
To ,co mi v knize absolutně nevyhovuje je vyumělkovaný jazyk používaný v navrhovaných rituálech pro oslavu svátků. Dialogy mezi knězem ,kněžkou a členy sabatu mi přijdou natolik trapné ,že kdybych se měl něčeho podobného zúčastnit ,tak se raději omluvím pro nevolnost. Jako samostatný wiccan si ale naštěstí můžu zvolit svůj vlastní jazyk a svá vlastní slova a být v klidu. V tomto ohledu jsem zastáncem názoru ,že méně je někdy více a příliš vzletná slova a velké divadlo mi prostě nesedí.
Celkově ale hodnotím Bucklandovu knihu spíše dobře a její přečtení bych rozhodně nikomu nevymlouval.


Obrázek oltáře z knihy

VLAJKA PRO TIBET 2010

7. března 2010 v 11:48 | Miky |  JINÉ
Blíží se desátý březen a s ním i každoroční akce "Vlajka pro Tibet". O akci nejčastěji slyšíme v souvislosti s tím jak se páni radní některého českého městečka hádají zda vlajku vyvěsit ,či nevyvěsit. Hádky na radnicích vznikají především proto ,že se vždycky najde pár zastupitelů ,kteří mají strach ,aby nenakrkli Čínu a čínské podnikatele a nepřipravili město o nějaké peníze. My s Maruškou jsme se rozhodli ,že se můžeme na nějaké radní vykašlat (ačkoli v Táboře jí vyvěšují) a koupili jsme si Tibetskou vlajku vlastní. Vlajka Tibetu se vyvěšuje každoročně 10.března v den výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci ,které proběhlo v roce 1959 a bylo krvavě potlačeno.
Mnoho lidí má o této akci a vůbec o podpoře Tibetu své pochyby. Lidé mají pocit ,že Tibet už je součástí Číny dlouho a že změny ,které v zemi proběhly jsou nevratné a že bychom se vlastně do vnitřních záležitostí Číňanů a Tibeťanůn neměli míchat. Přečtěte si prosím několik informací o čínské okupaci ,které jsem stáhnul z blogu Pavly Janouškové "Toulky brněnskou současností" a udělejte si na věc svůj názor :
V průběhu samotného lhaského povstání v roce 1959 čínská armáda za pouhé tři dny zabila cca. 15 000 Tibeťanů. Za období od března 1959 do října 1960 bylo jen v centrálním Tibetu zabito 87 000
Tibeťanů. Hlavními obětmi čínských čistek se stali prominenti bývalého režimu, statkáři a mniši a mnišky v buddhistických klášterech. Desetitisíce obětí si vyžádala kolektivizace zemědělství spojená s trvalým usídlováním nomádů do tzv. komun. Jakýkoliv odpor proti záměrům čínské státní moci byl trestán smrtí či deportací do pracovních táborů. Popravy se konaly bez řádného procesu a způsobem, který měl ponížit lidskou důstojnost odsouzených a jejich rodin. V tibetštině se objevilo nové slovo thabdzing vyjadřující stav duševního utrpení a hrůzy, se kterým tyto popravy byly spojeny. Odsouzení obvykle museli před shromážděnou obcí veřejně vypočítat svá provinění a poté byli kamenováni, mučeni a nakonec usmrceni svými rodinnými příslušníky a blízkými přáteli, kteří tak konali pod hrozbou stejného trestu. Děti byly nuceny zabíjet vlastní rodiče, rodiče museli tleskat pověšení svých dětí a ještě zaplatit popravčí četu. Po skončení popravy vojáci nejprve svezli oběti do otevřených hrobů a poté nutili pozůstalé, aby oslavovali a tančili na mrtvých tělech - neboť prý byli vymýceni nepřátelé lidu a socialistického zřízení. Mnohé rodiny, než aby podstoupily takovou proceduru, páchaly hromadnou sebevraždu. Celkový počet popravených přesahuje 150 000, dalších 9 000 osob spáchalo sebevraždu.
Osobně si myslím ,že hrůzy jako jsou tyto bychom měli Čínské vládě připomínat minimálně tak dlouho dokud neuzná svou vinu ,neomluví se a nepřizná Tibeťanům autonomii. Možná se zdá vyvěšování Tibetské vlajky někomu naivním a bezcenným gestem ,ale ať si ,stejně jí budeme doma vyvěšovat!
K vlajkám obecně mám vztah spíše záporný ,fangličkování a vlajkoslávy mi připadají nebezpečně blízko nacionalizmu a falešné "národní hrdosti." S Tibetskou vlajkou to mám ,ale trochu jinak. Všimli jste si někdy že na ní chybí z jedné strany její žluté lemování? Vypadá to docela divně. Dozvěděl jsem se ,že žlutá barva na Tibetské vlajce znamená zlaté Buddhovo učení a lem chybějící na jedné straně naznačuje ,že Tibeťané zůstávají otevřeni i jiným ,než buddhistickým učením a směrům. Zanést symbolicky hodnotu tolerance a vstřícnosti přímo do státní vlajky mi přijde natolik neobvyklý a originální nápad ,že tuhle vlajku prostě beru!

KRUH

6. března 2010 v 21:09 | Miky |  SYMBOLY
"Kruh patří mezi nejuniverzálnější posvátné symboly a jeho důležitost uznávají mnohé duchovní kultury. Kruh reprezentuje zcela vše - nepřetržitý koloběh života ,smrti a znovuzrození ,stejně tak jako menší změny ,například probuzení a snění ,přijímání potravy a vylučování ,nádech a výdech. Představuje celou věčnost a celý vesmír. Staří Řekové považovali kruh za dokonalý symbol ,z něhož vychází všechny ostatní věci. Planety ,stejně jako mnoho mikroskopických struktur v lidském těle,mají tvar kruhu. Pokud se tento symbol zhmotní kolem těla ,pak se vnitřní energie může umocnit ,a veškeré myšlenky ,skutky a činnosti probíhající uvnitř se stávají posvátnou metaforou."

/Raven Digitalis/


Symbol kruhu má pro pohany stěžejní význam. Nedávno jsem v jednom komentáři u Lady Roveny trochu nadneseně napsal : "Křesťan udělá kříž ,pohan vytvoří kruh." ,a přestože ne každý pohan při svých rituálech kruh vytváří ,všichni jistě ctí hlubokou symboliku kterou v sobě tento tvar skrývá. Pro pohanské vnímání času je chrakteristické uvědomování si životních cyklů ,které se podobají kruhům ,či spirálám. Všechno ve vesmíru se otáčí v kruzích. V kruzích se pohybují planety ,roční období i životní cykly všech organizmů. Vznik a zánik ,zmar a obnova ,to všechno je v obraze kruhu obsaženo. Tato symbolika je ještě zvýrazněna v kruhu znázorněném v podobě bájného hada Urubora ,který požírá svůj vlastní ocas. Vytvoření kruhu je gesto ,kterým pohan nevyznačuje pouze posvátný prostor v němž proběhne rituál ,ale také gesto ,kterým všechny tyto skutečnosti uznává. Emma Restall Orr dále připomíná : "Kruh zajišťuje ,že je do rituálu zahrnut každý stejně a nikdo nestojí nad druhými kvůli vyšší hodnosti ,jež by s sebou nesla moc. Každý člověk je považován za někoho ,kdo přináší své jedinečné dary na dané místo ,tady a teď."
Pro všechny tyto významy je mi znamení kruhu velice blízké. Vnímám ho jako symbol přírody a jejích cyklů i jako připomínku rovnosti mezi lidmi a všemi ostatními tvory. Velice sympaticky mi zní i název wiccanské tradice Seleny Foxové ,Svatyně kruhu.

Související články :



SYMBOLY - úvod

6. března 2010 v 19:01 | Miky |  ÚVODY DO RUBRIK

V této rubrice se setkáte s rozličnými znaky ,znameními a symboly a dozvíte se něco o jejich historii ,významu a způsobu použití. S mnohými symboly se setkáváme takřka denně a přitom ani netušíme co znamenají a jaké poselství nesou. Mnohé další používáme vědomě i nevědomě proto ,abychom jimi vyjádřili sympatie s určitými myšlenkami ,nebo svou příslušnost k nějaké subkultuře.
Pro čaroděje má porozumění symbolům a práce s nimi veliký význam. Pokud je symbol správně pochopen může být použit jako nosič zcela specifických energií a stát se tak důležitým prostředkem v magické práci. V čarodějství používáme symbolických znaků pro tajné zápisy do svých pracovních deníků ,k věštění ,při výrobě amuletů a při mnoha dalších činnostech. Někteří lidé dokonce tvrdí ,že v kreslení magických znaků ,tj.rytí čar má původ i samo slovo čaroděj a čarování. Ať už je to jakkoli ,objevování skrytých významů symbolů je vzrušujícím dobrodružstvím ,které nám může přinést mnohá překvapení.


Články z rubriky o symbolech naleznete zde.

/MAGICKÉ POMŮCKY/ MODLITEBNÍ KORÁLKY

5. března 2010 v 19:07 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Modlitební korálky ,které známe z křesťanství jako růžence ,nebo z buddhismu pod názvem mala jsou součástí mnoha dalších náboženství a duchovních směrů.
Nejjednodušší formou "růženců" je šňůra s několika uzlíky ,většinou jde ale o šňůrku spojenou v kruh s navlečenými korálky. Růženec ,který používají katolíci má 53 menších a 6 větších korálků ,zatímco buddhisté a hinduisté používají tradičně 108 korálků. Muslimové používají "růžence" s třiatřiceti ,nebo devětadevadesáti perličkami a džinisté dokonce se stopadesáti korálky. Velké maly lze nosit jako náhrdelníky ,malé jako náramky a ty nejmenší dokonce jako prstýnky.
Ruští pravoslavní křesťané říkají svým modlitebním korálkům "čotky"(od slova sčítat ,počítat) ,což dobře vystihuje základní funkci růženců - tedy počítání vyřčených modliteb ,manter ,nebo zaříkadel. Toto počítání se ale děje pouze po hmatu přendáváním korálků mezi prsty ,mysl může být plně soustředěna na duchovní záměr a nemusí se zabývat matematikou. V knize Rituály a magické předměty od Jeanne Rulandové jsem našel pěkný soupis toho ,k čemu všemu mohou modlitební korálky sloužit :
  • Pomáhají při rituální modlitbě; můžeme s nimi počítat modlitební formulky ,mantry ,které se meditativně opakují.
  • Pomáhají zlepšovat koncentraci a meditaci.
  • Pomáhají uklidňovat a zaměřovat duchovní síly.
  • Pomáhají odbourávat stres a každodenní spěch.
  • Pomáhají budovat stabilní duševní postoj zaměřený k vyšším cílům.
  • Chrání.
  • Pomáhají vtahovat do života síly a energie a uskutečňovat je tam.
  • Pomáhají nám dostat se do rovnováhy.
  • Pomáhají nám naladit sebe nebo skupinu na rituální úkony.
František Bardon k tomu ještě přidává ,že růženec může sloužit jako pomůcka při autosugesci a jako kontrolní počítadlo chyb koncentrace při nácviku meditace. Bardon konkrétně radí : "Dříve než se rozhodnete autosugesci provádět ,pořiďte si malý řetěz (růženec) ,který musí mít 30 nebo 40 větších uzlíčků ,a tato malá pomůcka pro autosugesci je hotová. Slouží výhradně k tomu ,abyste při opakování sugestivní formule nemuseli počítat a neodvraceli tím pozornost. Tato pomůcka Vám ale také pomůže zjistit ,kolikrát jste během meditačního nebo koncentračního cvičení odbočili. Při každém přerušení posunete jeden korálek nebo uzlíček."
Sám používám nejčastěji růženec při běžné modlitbě. Kdykoli přejdu v modlitbě k dalšímu tématu přesunu se k také k dalšímu korálku. Mezi své modlitby vkládám pokaždé některou z tradičních manter a udržuji tak svou mysl ve změněném stavu.
Používám akšamalu i klasický křesťanský růženec s křížkem. Oba růžence mám rád a do zvláštního stavu mysli mě dostává už jenom to když vložím jejich korálky do dlaně. Pořád plánuju ,že si jednou vytvořím ještě jeden wiccanský s triquertou a pentagramem. Zatím zůstává pouze v mých představách a na obrázku pod tímhle článkem.


CHŮZE NABOSO

2. března 2010 v 11:50 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
"Přivoňte k zemi ,stromům ,listům. Vstřebávejte jejich energii a posílejte jim svoji. Jedním z faktorů přispívajících k vaší izolaci od ostatní přírody jsou vaše boty. Pokud je to jen trochu možné ,choďte bosí. Navazujte spojení se zemí. Vnímejte ji ,vstřebávejte ji. Projevujte úctu a lásku k přírodě ,žijte s přírodou."
/Raymond Buckland/

Chůze naboso je dalším ze způsobů jak se lépe napojit na přírodní energie kolem nás. Až příliš často se naše duše pohybuje úplně jinde než naše tělo. Vnímání země prostřednictvím nervových zakončení v kůži našich chodidel nám pomáhá soustředit se na "tady a teď." Sundat si boty a kráčet chvíli krajinou naboso je snadná a přitom velice účinná metoda ,jak pocítit energie daného místa. Vyzkoušejte to! Úplně jiné pocity vzbuzuje chůze bosích nohou po kamenité cestě ,po trávě ,po jehličnaté půdě lesa ,chůze v blátě ,v oranici pole ,nebo v písku. Zažili jste někdy slastný pocit při procházení teplou vodou louží při dešti? Zkusili jste někdy sundat boty v zimě a projít se naboso sněhem? Kráčeli jste někdy bosky studenou vodou v korytě potoka? To všechno jsou úžasné zážitky ,které vám nemůže nikdo zprostředkovat.
Pokud nebudeme hloupí a nebudeme chodit bosí po rozpáleném asfaltu nebo po špinavé skládce plné ostrých střepů ,můžeme považovat chůzi naboso za bezpečný ,nejpřirozenější a pro naše nohy nejzdravější způsob jak se pohybovat po tomto světě. Lidé mnoha přírodních národů vůbec boty neznají. Australští domorodci i indiáni z jihoamerických pralesů chodí bosi. Pro nás lidi z moderní západní společnosti by chodit bosky pořád asi moc praktické ani bezpečné nebylo ,ale zkusme občas najít vhodné místo a vhodnou chvíli ,kdy bude možné sundat boty a vnímat svět kolem trošku jinak než jsme zvyklí a určitě nebudeme litovat.