NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Duben 2010

BELTINE 2010

29. dubna 2010 v 17:16 | Miky |  KOLO ROKU
Beltine 2010


Mezi osmi pohanskými oslavami na kole roku jsou svátky Samhain a Beltine těmi nejvýznamnějšími. Tyto dva svátky podle prastaré keltské tradice rozdělují rok na dvě části ,na tzv. temnou a světlou polovinu. Noc mezi 31.říjnem a 1.listopadem ,kdy oslavujeme Samhain a vplouváme do temné poloviny roku ,je stejně jako noc mezi 30.dubnem a 1.květnem ,kdy oslavujeme Beltine a vcházíme do světlé poloviny roku ,považována za magickou a můžeme se během ní setkat s duchy mrtvých a bytostmi z jiných světů ,neboť dle tradice jsou v tento čas závoje mezi světy nejtenčí.
Beltine ,který u nás známe jako "pálení čarodějnic" je radostným svátkem oslavujícím životodárnou přírodní sílu ,která se projevuje slunečnými dny a rašící a kvetoucí vegetací ,a která bývá personifikována jako král ,nebo královna máje ,či tajemný zelený muž. Ohně zapálené v podvečer 30.dubna mají pro toho ,kdo tomu věří očišťující moc ,zbavují nemocí a melancholie a chrání proti nebezpečným bytostem pronikajícím skrze oponu.
Hodování ,popíjení ,tanec a milování ,to vše k svátku Beltine odjakživa patřilo a nemohlo ho žádným způsobem znesvětit ,neboť Beltine je oslavou života ,radosti lásky a plodivé sily Slunce a Země.


ZAŘÍKÁNÍ PODLE CAITLÍN MATTHEWSOVÉ ,KTERÝM SE OTEVÍRÁ SVÁTEK BELTINE


Vílo pestrých květů ,otevři bránu,
Kováři duší ,přistup blíž.
Vítám tě ,životní sílo v rozpuku,
vítám tě ,Léto ,vstoupit smíš.
Cestuješ světem s náručí květů,
s dary plození ,hojnosti.
Budiž požehnán ,svatý čase Beltine,
rozpaluješ každou živou duši,
přinášíš sílu a žhavý žár touhy.
Z hlubin do výšin,
z výšin do hlubin,
do srdcí všech duší.

Kolo roku


BELTINE



Zaříkání z knihy C.Matthewsové ,Keltské rituály ,Votobia 1997
Dolní obrázek ze stránek : http://mind-temple.com/honestly.htm

KRUH BEZ NÁSTROJŮ

25. dubna 2010 v 9:13 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Vytyčení posvátného kruhu je jednou z nejzákladnějších věcí v praxi mnoha pohanských tradic. Existuje mnoho způsobů jak takový kruh vytvořit. Některé jsou složité ,vyžadují hodně času a množství rituálních nástrojů ,jiné jsou velmi prosté a vystačíte při nich jen se svou myslí a holýma rukama. Narazil jsem právě na jedno prostinké ,ale krásné zaříkání ,které lze u spontánního rituálu ,kdy nemáte nic po ruce dobře použít. Verše ,které se obrací ke všem živlům a invokují Bohyni pochází od T.Thorn Coylové kněžky tradice Reclaiming a tradice Feri.

"PŘI ZEMI , KTERÁ JE JEJÍM TĚLEM , PŘI VZDUCHU , KTERÝ JE JEJÍM DECHEM , PŘI OHNI , KTERÝ JE JEJÍM JASNÝM DUCHEM , PŘI VODĚ , JEJÍ ŽIVÉ DĚLOZE , A PŘI DUCHU , KTERÝ JE STŘEDEM VŠEHO , KRUH JE UZAVŘEN."

Slova lze ještě doplnit gestem ,při němž kolem sebe nakreslíme rukou do vzduchu kruh ,a je hotovo.
Já osobně bych asi místo slov "kruh je uzavřen" použil slova "kruh je vytvořen" ,nebo něco podobného ,protože to mám v hlavě nějaké obrácené a zatímco většina pohanů na začátku obřadu kruh uzavírá a na konci otevírá ,já mám naopak pocit ,že tvořením kruhu se čemusi otevírám a zrušením kruhu cosi zavírám a tak mi ta terminologie nevyhovuje.

p


Zaříkání z knihy : Pohanská kniha mrtvých ,Grada 2010

MENHIR - MILEVSKO

23. dubna 2010 v 18:40 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Menhir Milevsko

Dnes ráno jsem vyrazil do Milevska. Měl jsem důležitý úkol doručit na zdejší střední školu tzv. zápisový lístek ,naše Anička byla totiž včera přijata na obor Sociální služby. Řekl jsem si ,že když už budu jednou v Milevsku ,pořádně si to městečko prohlédnu. Obzvláště jsem měl spadeno na premonstrátský klášter ,který zde stál už v roce 1187 a je tak nejstarším klášterem v Jižních Čechách a pak na zdejší židovský hřbitov.
Klášter mě ohromil svojí rozlehlostí. Dvanácté století na mě dýchalo ze všech koutů a to nemluvím o nádherných památných lípách ,které jsou součástí areálu. Určitě sem příště vezmu celou rodinku a navštívíme i muzem ,které v objektu kláštera sídlí.
Také židovský hřbitov ,který je na samotě u lesa asi půldruhého kilometru za klášterem mě dostal. Ale tady jsem to docela předpokládal ,židovské hřbitovy mají prostě svojí jedinečnou atmosféru pro kterou je stojí zato navštěvovat. Zarostlé kamenné náhrobky s hebrejským písmem skryté v polostínu stromů ,odlehlost ,ticho ,samota…prostě krása. Kdo chce může hřbitov navštívit alespoň virtuálně zde.
Abych ten hřbitov vůbec našel koupil jsem si v Milevsku fungl novou turistickou mapu. A jak tak sedím na zídce židovského hřbitova a koukám právě do té mapy ,najednou to ve mně hrkne. Jenom malý kousek od hřbitova vidím v mapě nápis menhir. Dokonce se mi zdá ,že jsem už o Milevském menhiru něco slyšel. Sbalil jsem tedy mapu rozloučil se se hřbitovem a pustil se do pátrání po menhiru. Brzy jsem ale zjistil ,že značka ,která k menhiru vede ve skutečnosti neexistuje. Chtěl jsem se pokusit kámen najit i bez značky ,ale moje naděje dost pohasly. Bohové mě ale asi mají rádi ,potkal jsem na lesní cestě staršího pána a paní ,oba členy Klubu českých turistů ,kteří mi cestu k menhiru popsali. Než jsme se rozloučili tak ještě pán stačil dodat ,že je to stejně podvod a žádná prehistorie ,protože kámen prý vztyčil někdo docela nedávno. Mě to ale bylo šumák ,protože menhiry ,ať už postavené lidmi ,nebo přírodního původu ,ať pravěké ,nebo novodobé jsou v první řadě kameny a kameny jsou pro mě svaté. Novodobý menhir je pro mě stejně dobrý ,jako novodobý pohan. Vzpřímeně stojící kameny jsou navíc něco jako antény vyzařující energii a když je obejmeme ,cítíme z nich sílu podobně jako ze stromů. I přes staříkův popis jsem trošku bloudil ,ale nakonec jsem to našel. Slova mi na popis toho místa nestačí ,snad pomohou fotografie. Řeknu jen tolik ,že hezčí menhir jsem dosud neviděl. Atmosféru místa dokreslovaly i kolem rostoucí buky a další balvany ležící okolo na zemi. Jedním slovem ,svatyně! Kdybych měl nějaké květiny ,tak snad upletu věnec a kámen ozdobím ,takhle jsem alespoň sebral ze země malý průsvitný křemen a usadil ho na vrchol menhiru. Na tomto místě bych rozhodně rád v budoucnu provedl nějaký svůj rituál ,doufám ,že se mi to podaří. Děkuji těm ,kdo kámen v potu a krvi vztyčily.

menhir milevsko


Menhir milevsko


menhir milevsko


menhir milevsko


menhir milevsko



Zbytek fotografií ZDE

SÍLA STROMŮ

21. dubna 2010 v 18:40 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Dub (Prčice)

Stáli jsme s Maruškou před krásnou staletou lípou a obdivovali její silný kmen a nádhernou rozložitou korunu.
"Taky bych chtěla vidět u stromů auru.",navázala Maruška na náš nedávný hovor o tom jak vidím energii stromů jako světelnou záři kolem jejich kmenů a větví.
"Není to těžké" říkám "Zkus se koukat spíš na okraje větví ,než přímo do koruny."
"Nevidím nic ,ale cítím ji."
Přikývl jsem. "Možná je to tím ,že při svých rituálech cvičím vizualizaci ,naučil jsem se to ,co cítím ,zároveň vidět." Teď zase přikývla Maruška.

Všiml jsem si ,že struktura síly ,která ze stromu vyzařuje do značné míry odpovídá struktuře jeho větví. Bříza je například krásný jemný strom ,její větve jsou jako vlasy vlající ve větru. Energie ,kterou z břízy cítím je právě taková. Je jako vlnky na vodní hladině ,jako stuhy se kterými si pohrává vánek a zrovna tak i vypadá. Je jemná jako pohlazení ,chladivá jako doušek vody ze studánky.
Energie dubu se oproti tomu klikatí jako elektrické výboje. Zadíváte-li se na pokroucený kmen a klikaté větve starého dubu vidíte zároveň "sukovitou" energii ,která je jeho podstatou a která ho utvářela. Dokonce i listy dubu mají vlnkovitě pokroucené okraje. Energie dubu je rozvážná ,stálá a neuvěřitelně mocná.
Není ale bříza ,jako bříza a není dub ,jako dub. Základní energetický vzorec je sice u jednotlivých druhů stromů stejný ,ale každý jedinec je osobnost se svými zvláštnostmi. Podobně jako u nás lidí ,utváří i u stromů do značné míry jejich osobnost jejich stáří ,místo ,kde vyrůstají ,to jestli stojí osaměle ,nebo ve skupině jiných stromů apod.
Kudy chodím ,tudy pozoruji stromy. I když se při cestě s někým bavím ,můj zrak pořád pátravě běhá po korunách stromů ve snaze zahlédnout jejich energii a jejich ducha. Toto jarní období ,kdy se stromy probouzí ze zimního spánku ,ale nemají ještě koruny zakryté závojem listí ,je k tomu obzvlášť vhodné.
Připojil jsem k tomuto krátkému článku několik fotografií do nichž jsem neumělou rukou a počítačovou myší dokreslil linie naznačující vibrace ,které z daných druhů stromů cítím.

Bříza
BŘÍZA

Dub
DUB

Jasan
JASAN

Olše
OLŠE

ÁSATRÚ

21. dubna 2010 v 9:24 | Miky |  POHANSKÉ SMĚRY A TRADICE
Ásatrú


Ásatrú je pohanský směr vycházející ze severských náboženských tradic starých germánských kmenů. Ásatrú je staroislandský výraz skládající se ze slova Ás (Ása) ,což je obecný výraz pro slovo bůh a zároveň název pro skupinu severských bohů a slova trú, což znamená - důvěra, čestné slovo, víra. Ásatrú by se dalo tedy přeložit jako víra v bohy.
Germánští pohané vyznávají devět životních cností : odvahu, pravdu, čest, věrnost, kázeň, pohostinnost, pracovitost, samostatnost a vytrvalost. Na toto téma doporučuji k přečtení výborný článek Lindy Dragonari ,který najdete zde. Wiccanskou etiku vyjádřenou větou : "Dělej co chceš ,ale neubližuj." ,považují stoupenci Ásatrú většinou za naivní ,příliš ovlivněnou křesťanstvím a vzdálenou skutečnému životu. Ásatruáni nemají v programu konat zlo ,ale věří ,že člověk by měl mít svoji hrdost a umět se stavět protivníkům.
Stoupenci Ásatrú čerpají z Eddy a dalších staroseverských spisů ,nepovažují je však za písmo svaté a jejich víra a praxe vychází spíše ze srdce a osobního vztahu k přírodě ,předkům a bohům ,než z nějakých vnějších autorit.
Mezi nejctěnější bohy patří Ódin ,Thor ,Feya ,Týr ,Baldr ,Eira, Gefjön, a další. Ásatruáni uctívají také duchy žijící ve skalách ,stromech ,v zemi a vodě a vzdávají čest svým předkům. Ne všichni Ásatruáni se cítí být čaroději ,většina z nich si vystačí s pojmem pohan ,nebo barbar (heatherny). Čarování a věštění s runami je ,ale mezi nimi rozšířenou praxí. Runy jsou chápány také jako symboly nesoucí v sobě tajemství zděděná po předcích.
Většina stoupenců Ásatrú se distancuje od zneužívání starogermánské symboliky nacistickými skupinami a věří ,že víra a politika by se neměly směšovat. Ásatrů je otevřené nejen pro lidi skandinávského původu ,ale také pro všechny ostatní ,kteří se s touto staroevropskou vírou cítí spřízněni.


Ásatrú
Fotografie jedné Ásatrú skupiny. (čerpáno z : fiveprime.org/ hivemind/Tags/asatru)


České stránky věnované Ástrú:
http://valkyrja.gauti.net/asatru
http://vstupnistranka.wz.cz/runy/myslenky.php

ZAHRÁDKA (tankáč)

19. dubna 2010 v 12:23 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Ale jo ,musím to napsat. Dlouho jsem váhal jestli zařadit tankodrom do rubriky Posvátná místa ,ale myslím si ,že si tenhle kousek země za našim městem označení "posvátné místo" zaslouží. Tankodromy a různá vojenská cvičiště patří totiž navzdory vžité představě zdevastovaného prostoru mezi místa člověkem nejméně dotčená. Obyčejně je do nich lidem omezen přístup ,neprovádí se na nich zemědělská činnost a hlavně nehrozí ,že by zde vyrostl nějaký hypermarket ,benzínová pumpa ,nebo podobná ptákovina. To ,že zde občas vojáci cvičí ,kopají zákopy a rozjezdí cesty obrněnými transportéry ,je paradoxně mnoha živočichům ,zejména obojživelníkům ,ku prospěchu. Vznikají tak totiž nové tůňky ,které se potom plní dešťovou vodou ,což je pro čolky ,žabky ,užovky ,potápníky apod. dokonalý ráj. Vzhledem k výskytu dnes už vzácné žabky kuňky obecné ,bylo dokonce území tankodromu nazývané podle blízké vesničky Zahrádka ,zařazeno do Natury 2000.
Na tankodrom za Táborem chodím nepravidelně už od roku 1996 a za těch 14 let a 64 navštěv jsem toho zde zažil a viděl opravdu hodně. Kromě zmiňovaných obojživelníků ,to byla většinou vzácná ptačí setkání. Namátkou vyjmenuju pár zajímavých ptačích druhů ,které jsem zde potkal : bekasíny otavní ,chřástali vodní ,slavíka modráčka ,oba druhy bramborníčka ,jíkavce severní a další ,a další. Pozoruhodným a vzácným živočichem ,který připomíná vzhledem pravěkého trilobita a který se na našem tankodromu vyskytuje je listonoh letní. Je to natolik zvláštní tvor ,že mu v budoucnu možná věnuju samostatný článek.
Kromě toho má v sobě Zahrádka zvláštní magii. Hladiny tůněk a rybníčků ,které v sobě zrcadlí modré nebe ,spousta nádherných po různu roztroušených stromů a keřů ,ptačí zpěv ,žabí chóry a bzučení hmyzu ,to vše utváří jedinečnou a skutečně posvátnou atmosféru ,která dokáže léčit tělo i ducha. Nabídnu vám od tud na závěr několik starších i novějších fotografií a možná i na vás z těch obrázků trochu té síly dýchne.


.


.


.


.


.


.


tankáč

Tůňka

OHEŇ

16. dubna 2010 v 18:26 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Oheň

Oheň je od pradávna jedním z nejvíce uctívaných živlů. Mnohé národy světa vnímaly oheň jako živoucí bytost a někdy dokonce jako boha. Lakotský medicinman Fools Crow o ohni říká : "Naši lidé věděli ,že ohně ,které zapalujeme ,jsou malým kouskem slunce a jako takové přinášejí teplo z Wakan-Tankovy přítomnosti na každý kousek povrchu země." Velmi podobně uvažovali i staří Slované ,oheň pro ně byl Svarožičem ,synem Svaroga ,velkého boha slunce. I běžné zacházení s ohněm v domech našich předků provázela velká úcta. Do ohně a jeho žhavého popela se nesmělo tlouci ,plivat ani dštít ,ohni se ve starých dobách obětovalo ode všech zbytků jídla. Při prostém zapalování louče udržovali všicni uctivé ticho a k louči byl pak stavěn hrneček s vodou ,aby se prý mohl oheň podle své vůle očistit ,ochladit ,nebo uhasit žízeň.
Moderní člověk je bohužel tak trochu ignorant a posvátné vidí už v máločem ,moc ohně je ale podmanivá. Sejití s přáteli v kruhu kolem ohně ,nebo osamělá vigilie doplněná pohledem na tančící plameny ohýnku ,patří i dnes k těm nejposvátnějším okamžikům ,které může člověk prožít. Právě v těchto chvílích se často Velké Tajemství dotkne našeho srdce. Poslechněte si ,co říká o ohni Rose May Dance ,čarodějnice tradice Reclaiming :
"Život je na ohni závislý. Sluneční záření podporuje všechna živá stvoření na této planetě. Smrt je jedním ze způsobů ,jimiž je energie distribuována od jednoho stvoření ke druhému. Rostliny se živí slunečním svitem. Zvířata se živí rostlinami a ty zas živí jiná zvířata. Oheň sám se mění a nabírá miliony různých podob či těl.
Oheň může proměnit zdánlivě pevné tělo v páru nebo popel. Oheň otevírá iluzi formy ,odděluje atom od atomu ,tu nejtemnější hmotu změní v energii ,teplo a světlo.
Představte si ,že ten oheň můžete vtáhnout do sebe. Prožijte svůj život jako živý plamen. Někdy se zatřepotá a téměř vyskočí ,občas zíráme do divokých plamenů a jindy sledujeme ,jak oheň klidně ,pravidelně hoří a rozsévá teplo do okolí. Naše těla jsou součástí ohnivé sítě. Nechte stranou všechna slova ,jména a koncepty ,dívejte se do plamenů a buďte jejich zrcadlem ,jinou podobou ohně."
Už za pár dní se kolo roku zase pootočí a my oslavíme velký ohňový svátek Beltine ("čarodějnice"). Až budeme sedět někde do noci u toho "svého" ohně a budeme se dívat do jeho plamenů ,žhavého popele ,či jisker letících k nebi ,zkusme si vzpomenout na něco z toho ,co jsme si dnes o ohni řekli…

Oheň
Citát č.1 : Fools Crow moudrost a síla , Thomas E. Mails (Pragma 2008)
Citát č.2 : Pohanská kniha mrtvých , Starhawk ,M.Macha Nightmare a kol. (Grada 2010)

ROSNIČKOVÁ VÝPRAVA

14. dubna 2010 v 21:12 | Miky |  JINÉ
Co je to však za život ,když člověk nemůže zaslechnout milostný výkřik lelka nebo rozmluvy žab kolem tůně v noci? ...
/Náčelník Seattle/

tůně

Mezi našimi slovanskými předky se žáby těšily velké úctě. Zatímco mužští prapředci rodu se často zjevovali v podobě hada ,pramatky lidských rodin na sebe po smrti braly obvykle podobu žab. Žába přinášela do domu štěstí a byla-li někým zabita ,věřilo se ,že se v jeho rodině přestanou rodit děti a dům stihne pohroma. Dnes bohužel většina lidí nemá žáby zrovna v lásce. Lidé je často považují za odporné slizké tvory ,kteří tak akorát otravují svým skřehotáním. U nás doma máme žabky rádi a každé jaro podnikáme několik výprav na táborský tankodrom ,kde po nich pátráme a za pomocí sítěk je lovíme z tůní. Správně bychom sice neměli žabky v době rozmnožování rušit ,ale já jsem toho názoru ,že ten ,kdo v životě žábu nedržel v ruce je pro ní nakonec daleko větším nebezpečím ,než ten ,kdo si k ní vytvořil vztah blízkým kontaktem. Při naší sobotní výpravě za žábami jsme měli tentokráte štěstí zejména na rosničky ,které jsou mezi našimi žábami skutečnými krasavicemi a tak nacházejí sympatie i u lidí ,kteří jinak žabičky zrovna nemusí.
Rosnička je stromová žába ,která ráda šplhá do větví stromů a keřů a vystavuje se slunci.
rosnička
Málokdo ví ,že rosničky patří k těm nejhlasitějším žabám. Jejich pronikavé skřehotání znějící jako e-e-e-e-e-e-e je slyšet do daleka. Skřehotají pouze samečci ,kteří mají na hrdle zvukový rezonátor ,který se při zvukové produkci nafukuje jako balónek. I v klidu ,když je zrovna rezonátor splasklý ,poznáme samečka od samičky podle žlutohnědé skvrnky na jeho hrdle.
rosničky
Další zvláštností rosniček je to ,že podobně jako třeba chameleón jsou schopny měnit barvu v závislosti na prostředí ,kde právě jsou. Jejich zbarvení se tak pohybuje v mnoha odstínech zelené a hnědé barvy.
rosničky
Rosničky ,ale i ostatní žáby jsou v každém směru pozoruhodnými tvory.
rosnička

CIRCLE SANCTUARY

13. dubna 2010 v 18:18 | Miky |  POHANSKÉ SMĚRY A TRADICE
Selena Foxová


Circle Sanctuary (Svatyně kruhu) je jednou z největších současných Wiccanských / neopohanských organizací. Svůj počátek má v roce 1974 ,kdy během jednoho neformálního setkání zájemců o magii a mystiku obdržela zakladatelka Selena Foxová vizi ,ve které se jí vyjevil název společenství a logo kruhu. Se svým partnerem Jimem Alanem dala dohromady první skupinu lidí ,která se pak scházela v jejich domě v Madisonu. V létě roku 1975 se stal sídlem Kruhu statek na pozemku v blízkosti Sun Prairie ve státě Wisconsin. Tam vznikl prvního coven
Selena Foxová
Kruhu a další se brzy objevily.
Selena Foxová a Jim Alan se pro svého ekumenického ducha ,živou hudbu, a rozsáhlou síť činností ,rychle stali dobře známými v rostoucím americkém neopohanském společenství. V roce 1977 se vydává Kruh svou první pásku Wiccanské hudby a doprovodných zpěvník doplněný krátkými články a množstvím ilustrací. V tomto roce začíná Kruh sloužit jako celosvětové pohanské centrum. Selena Foxová vytváří kontaktní síť pro výměnu informací s cílem pomoci propojit pohany z mnoha různých tradic a skupin. Svatyně kruhu začíná také pro svou rozsáhlou síť příznivců vydávat a distribuovat pohanské noviny ,zároveň začíná pořádat multi-tradiční pohanské festivaly.
V roce 1978 se Svatyně kruhu stává oficiálně uznanou wiccanskou církví ,což se projevilo i na její struktůře vedení. Kruh se stal největším aktivním společenstvím pohanů v Severní Americe.
V roce 1979 se Kruh přestěhoval na farmu blízko Middletonu ve Wisconsinu a v roce 1983 byla zakoupena farma u Barneveldu kde byla vytvořena přírodní rezervace a rituální místo pro shromažďování Wiccanů a Neopohanů. Zde se konají oslavy tradičních wiccanských svátků na kole roku.
Foxová vytvořila prostřednictvím Svatyně kruhu ekumenické a eklektické pohanství, které čerpá z prvků náboženství přírodních národů, zvláště pak z tradic a praktik domorodých Američanů (indiánů). Systém ,který vytvořila někdy nazývá "Wiccanské šamanství" ,nebo "Přírodní spiritualita". Jedná se o směs Wiccanské spirituality, přírodní mystiky, šamanských praktik z celého světa, ekofeminismu a poznatků moderní psychologie, zejména jejích humanistických a transpersonálních směrů. Selena Foxová zdůrazňuje, že božství je přítomno v celé přírodě a že je třeba uznat Matku Zemi ,jako Bohyni.
Kromě toho ,že je Selena Foxová známá jako bojovnice za svobodu vyznání ,byla ona i celá Svatyně kruhu velmi aktivní v úspěšné kampani za povolení zobrazovat pentagram na náhrobcích viccanských vojáků ,kteří zemřeli při výkonu své vojenské služby.
Svatyně kruhu je jedním z nejviditelnějších pohanských společenství v USA. Vydává několik časopisů z nichž nejznámější je Sanctuary Circles Newsletter. Selena Foxová a její manžel, Dr. Dennis Carpenter pracují jako profesionálně vyškolení psychoterapeuti. Foxová navíc vede Školu Kruhu pro kněžky ,kde vyučuje ženy ve spiritualitě orientované na Bohyni.


Circle Sanctuary


ZDROJE:

http://www.circlesanctuary.org/
Obrázek č.1 : Andy Manis ,The New York Times

FOOLS CROW - MOUDROST A SÍLA , Thomas E. Mails

11. dubna 2010 v 19:42 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Fools Crow
Frank Fools Crow (Bláznivá Vrána) se narodil v roce 1890 a většinu svého takřka stoletého života byl Lakotským medicinmanem a svatým mužem. Mezi svými lidmi byl Fools Crow považován za jednoho z mála nedotknutelných (tj. nikdo nepochyboval o autenticitě jeho života a učení). Autor knihy ,Luteránský pastor Thomas E. Mails se s Frankem Foolsem Crowem ,dobře znal. Starý medicinman měl k Thomasovi Mailsovi důvěru a proto si ho zvolil jako svého životopisce. Byl přesvědčen ,že síla a způsoby mu byly dány proto ,aby je předal dál a Thomas Mails se stal jeho prostředníkem k tomu ,aby se jeho znalosti zachovaly pro další generace.
Kniha Fools Crow - moudrost a síla je vzácná především tím ,že skutečně nahlíží pod pokličku medicínských a rituálních způsobů ,které tento indiánský světec používal. Kromě velmi osobních věcí ,jako je např. přesné znění jemu zjevených léčivých písní ,prozrazuje Fools Crow v této knize o svých šamanských postupech takřka všechno. Toto poodhalení roušky tajemna na mě působilo osvobozujícím dojmem. Uvědomil jsem si totiž ,že způsoby používané Foolsem Crowem a způsoby používané novodobými evropskými čarodějnicemi jsou si v mnohém podobné. Vždycky jsem měl tak trochu pocit že to ,
Fools Crow
co dělají indiánští ,sibiřští ,aboriginští a další šamani přírodních národů ,je o třídu výš ,než to ,co s naší přerušenou tradicí děláme my Evropané. Při čtení Mailsovi knihy mi však došlo ,že děláme vlastně to samé a jediné rozdíly mohou být v nasazení a opravdovosti ,se kterou se rituály ,léčení a duchovní cvičení provádí. Fools Crow v knize říká : "Každý ,kdo chce žít život jako já ,může dělat věci jako já." Zní to docela jednoduše ,ale vezmeme-li v úvahu ,že Fools Crow věnoval modlitbě 3 až 6 hodin denně ,často se postil a odříkal si ,jistě to naše nadšení poněkud zmírní. Z učení Bláznivé Vrány vyplývá ,že je v těchto věcech přímá úměra. Čím více jsme ochotni dát ,tím více potom dostáváme. Ne všichni se jistě cítíme předurčeni k dráze velkého medicinmana ,všichni ale můžeme usilovat v životě o posvátnou rovnováhu a o vyšší citlivost pro věci mimo viditelnou realitu. A způsoby jakými tyto věci ve svém životě rozvíjel Fools Crow jsou skutečně velmi podobné těm ,které se učí čarodějové a čarodějnice u nás. Fools Crow například doporučuje prohlubovat svůj vztah k veškerému stvoření tzv.metodou "stávání se" ,tj. meditací ,při které se ztotožňujeme s povahou a vlastnostmi zkoumané věci. Tato meditace je dobře známá i nám čarodějům starého kontinentu. Podobně jako Fools Crow také pracujeme s posvátným kruhem ,silami čtyřech směrů a opíráme se o pomoc Matky země a Velkého Ducha. Podobně jako Fools Crow se snažíme rozvíjet a používat své vizualizační schopnosti a jasnozřivost. Podobně ,jako Fools Crow používáme pro zvýšení vnímavosti křemenné krystaly ,a těch podobností by šlo vyjmenovat ještě daleko víc. Paradoxně by se dalo říci ,že čím více jsem se během četby dozvídal o tradičních spirituálních metodách Lakotských indiánů ,tím více jsem byl hrdý na naše vlastní tradice.


.

Fools Crow ,často používal pro zvýšení koncentrace pásku ,nebo kapuci kterou si zakrýval oči ,mnoho našich čarodějnic používá ze stejného důvodu kápi svého pláště ,kterou si přetáhné přes obličej.

ARICIÁNSKÁ TRADICE

7. dubna 2010 v 9:40 | Miky |  POHANSKÉ SMĚRY A TRADICE
Ariciánské čarodějství ,které vzniklo v roce 1998 je odnož ,nebo spíše reforma tzv. Aridiánské tradice z roku 1979. Oba tyto systémy byly vytvořeny Ravenem Grimassi a mají svůj kořen v Italském čarodějství známém jako Stregheria ,které popsal už v roce 1899 (tedy cca. 50 let před
DIANA
vznikem Gardnerovské Wiccy) ve své knize Aradia ,aneb evangelium čarodějnic britský folklórista Charles Leland. Základem této knihy se stal grimoár ,který Leland získal v Itálii od ženy jménem Maddalena ,jež prohlašovala ,že pochází z rodiny s dlouhou čarodějnickou historií. Maddalenina kniha obsahovala čarodějnické mýty a zaklínání a také příběh o měsíční bohyni Dianě ,slunečním bohu Luciferovi a jejich dceři Aradii ,která byla vyslána na zem ,aby naučila utiskované lidi čarodějnictví. Podle Ravena Grimassiho jde však pouze o legendu. Ve skutečnosti byla Aradia di Toscano ,jak zní celé její jméno ,skutečnou ženou ,která se narodila v Toskánsku okolo roku 1313. Tato Italská šlechtična prožila prý cosi jako duchovní osvícení u posvátného Dianina jezera Nemi a začala vyučovat lidi utlačované šlechtou a církví starému Dianinu náboženství. Její stoupenci ji znali La Bella Pellegrina (krásná poutnice) ,nebo jako svatou Stregu (strega = čarodějnice). Staré náboženství (La Vecchia Religione) zvané též jako Stregheria popisuje Grimassi jako synkretickou odnož Etruského náboženství s pozdější příměsí " toskánského selského náboženství ", středověkého křesťanského kacířství a uctívání svatých.
Ze všech čarodějských tradic vycházejících ze Stregherie (např. Silvani , Benandanti ,Luperci, Cavellini) je Grimassiho Aricianská tradice, tou nejvíce eklektickou. V mnohém se podobá moderní Wicce ,neboť i Gardner částečně čerpal z Lelandových prací. Ariciánská tradice se obrací podobně jako Wicca k ženskému a mužskému božstvu ,které ovšem nazývá Etruskými jmény Tagni a Uni. Podobně jako Wicca také oslavuje osm sezónních svátků ,i když v trochu odlišném pojetí. Ariciánští čarodějové pracují šest měsíců v roce v tzv.nebeském šatu (tj.nazí) a šest měsíců v oděvu.V Aricianské tradici se základní grimoár ,který studenti opisují a učí se z něho ,nenazývá Knihou stínů ,ale Knihou cesty. Podobně jako ve Wicce zde existují tři stupně zasvěcení ,které vyžadují zvládnutí určitých aspektů starého náboženství a kopírování materiálů z Knihy cesty. Doba, po kterou trvá zasvěcování do jednotlivých stupňů není pevně stanovena, ale je závislá na schopnostech a úsilí každého jedince a na posouzení učitele. Minimální požadavek na dobu od jednoho zasvěcení k druhému je ale absolvování jednoho cyklu osmi svátků a oslav úplňků mezi nimi. Čarodějné tradice vycházející ze Stregherie ,včetně Ariciánů ,připouští užití tzv. válečné magie ,která slouží k obraně jednotlivců i čarodějného umění jako celku. Zvláštností Ariciánské tradice ,stejně jako ostatních tradic Stregheria je silný závazek k rodině a rodu, což se odráží v praxi uctívání duchů předků ,kteří jsou nazýváni Lare a Lasa. Zatímco Lare jsou skutečnými rodinnými předky ,Lasa jsou duchové ,kteří kdysi byli lidmi ,ale stali se božstvy a přírodními duchy.


Jezero Nemi

RUNY

5. dubna 2010 v 17:56 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Runy
Runové znaky ,které podle dávné tradice předal seveřanům sám bůh Odin ,jsou zároveň abecedou a zároveň magickým a věštebným systémem. Zvládnout umění runové magie není úplně snadné. Ke každému ze 24. znaků runové abecedy tzv. futharku se váže řada významů a asociací. Znalost těchto významů ,jejich správná interpretace a použití nepřichází k člověku hned ,ale žádá si dlouhý čas věnovaný studiu ,meditaci a trpělivé praxi. Staří Germáni používali runy nejen k nahlížení do budoucnosti ,ale také k léčení ,posilování svých zbraní ,ochraně hrobů svých předků a k dalším účelům. V severní Evropě se na hrobech , kostech , špercích , zbraních a na místech dávných germánských svatyní se dodnes dochovalo na 5000 starých runových nápisů. Umění runové magie je ale živé i dnes a takřka každý současný pohan s runami alespoň okrajově pracuje.
Já sám se cítím ve zkoumání tajemství runové symboliky stále nováčkem a tak si netroufám na víc ,než uvést zde naprosto základní známé významy runových znaků a přidat k nim kurzívou psané verše z anglosaské runové básně.

WICCA - PRVNÍ ZASVĚCENÍ ,Jakub "Zahrada" Achrer

2. dubna 2010 v 16:21 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Kniha Jakuba Achrera Zahrady Wicca - První zasvěcení vyšla už v roce 2005 ,ale můj zážitek z jejího přečtení je docela čerstvý ,protože jsem si ji pořídil teprve nedávno. Přiznám se ,že jsem s její četbou i koupí dlouho váhal. Na jednu stranu mě zkušenost prvního tradičně zasvěceného českého wiccana samozřejmě zajímala ,na stranu druhou mě odrazovaly přečtené recenze ,které se vyjadřovaly o knize jako o nedokončeném příběhu ,který vlastně nic nového nepřináší apod.
Teď mám knihu přečtenou i koupenou a musím říct že vůbec nelituji. Je pravda ,že převratných novinek jsem se ani já v knize nedočkal ,ale vzhledem k tomu ,že jsem je ani nečekal ,tak mi vlastně nescházely a četbu jsem si příjemně užil. I věci známé ,jsou-li napsané dobře ,mohou obohatit a Zahradova kniha dobře napsaná je. Pominu-li osobní Zahradův příběh zasvěcení do prvního stupně v Rakouském Gardnero-Alexandrovském sboru ,který pro svojí autenticitu zaujme asi každého ,pak musím ocenit zejména velmi pěkné pojednání o Rohatém bohu ,nový překlad Runy čarodějů přizpůsobený rytmu kroků při jejím používání a několik dalších drobností ,jako např. vysvětlení proč některé tradice přiřazují meče u Tarotu k živlu ohně ,zatímco jiné k živlu vzduchu. Solitér ,jako jsem já ,si také při čtení uvědomí úžasnou výhodu zasvěcování v linii učitel - žák ,která spočívá především ve zpětné vazbě a vyvarování se zbytečných chyb. V Zahradově knize je samozřejmě i pár věcí ,které vidím malinko jinak a měl bych k nim nějakou výhradu ,je jich však jenom několik a považuji je za natolik nepodstatné ,že je tady nebudu ventilovat. Zmíním se pouze o jedné věci. Zahradova učitelka Karen na straně 47. tvrdí ,že to ,co najde člověk v knihách je pouze vrcholem ledovce ,zatímco to ,co je podstatné a důležité se skrývá hluboko pod hladinou a neuzří to nikdo nezasvěcený. Připadá mi to trošku nadsazené ,přehnaně tajemné a moc tomu nevěřím. Pokud tím Karen myslela zvláštnosti a tajemství tradiční wiccy ,jako jsou tajná jména Bohyně a Boha ,a ne umění čarodějství a magie jako takové ,pak to může být ale i pravda.
Na závěr chci znovu zopakovat ,že se mi kniha líbila a jsem přesvědčen ,že kdyby byla tím prvním textem ,který jsem na téma wicca v životě četl ,určitě by vzbudila mojí zvědavost a touhu dozvědět se víc.

Wicca

O předávání síly (Frank Fools Crow)

1. dubna 2010 v 20:14 | Frank Fools Crow |  CITÁTY A MYŠLENKY
"Síla a způsoby jsou nám dány ,abychom je předali druhým. Myslet si něco jiného je čisté sobectví. Udržíme si je a získáme další ,jen když je předáme dál. Když to neuděláme ,ztratíme je".

Fools Crow

POHANSKÉ SMĚRY A TRADICE - úvod

1. dubna 2010 v 12:49 | Miky |  ÚVODY DO RUBRIK
.

Současné novopohanství není nějakým jednolitým celkem ,představuje naopak široké spektrum rozdílných přístupů a tradic z nichž každá se snaží uchopit pohanské dědictví po našich předcích po svém. Některé tradice se snaží rekonstruovat pohanské náboženství v některé z jeho původních etnických podob (např.Keltské ,Germánské či Slovanské pohanství),jiné volí mnohem volnější cestu a nezdráhají se kombinovat prvky a přístupy známé z mnoha odlišných jazykových i geografických oblastí. To ,co ale všechny tyto přístupy a skupiny spojuje je snaha o návrat k holistické filosofii našich prapředků ,která nestavěla hranice mezi člověka a ostatní přírodu ,ani mezi člověka a bohy. Pohanská cesta učí současného člověka znovu uzřít posvátno v sobě samém,v přírodě a přirozených rytmech našeho světa a celého vesmíru. Pro pohana není Bůh nedostupnou entitou sídlící v nedostupném nebi ,pohan vnímá božskou přítomnost v rostlinách ,zvířatech ve čtyřech živlech ,v lidech i uvnitř sebe.
Rubrika POHANSKÉ SMĚRY A TRADICE bude čtenářům tohoto blogu ,jak už sám název napovídá ,postupně představovat některé známější i méně známé proudy ze spektra moderního pohanství.

Články z rubriky zde