NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Červen 2010

DĚDA

30. června 2010 v 16:35 | Miky |  JINÉ
Včera ve 12.50h. mi umřel děda. Byl na tom v poslední době dost špatně a smrt si už přál. Přišlo to rychleji než jsme čekali ,ale je to tak určitě dobře.
V posledních dvou měsících dědečkova života jsem ho párkrát navštívil a sblížili jsme se spolu možná víc ,než za celý předchozí život. Děda mi vyprávěl mnoho věcí ze svého dětství a mládí a já se konečně také dozvěděl podrobnosti o jeho působení v partyzánském oddíle na Českomoravské vrchovině v období druhé světové války. Byl tenkrát mladý a dostával spíše jednodušší úkoly ,párkrát se ale dostal do hodně nebezpečných a skutečně bojových akcí. Při poslední návštěvě mi věnoval knihu Lidé stateční a ti druzí ,která se partyzánským odbojem na Vysočině zabývá. V knize jsou vloženy tématické výstřižky z novin a také parte kamaráda ,spolubojovníka ,který odešel "k předkům" ještě před dědou. "Vezmi si tu knihu na památku a přečti si ji." říkal mi děda ,když mi ji dával.
Zkušenosti z války přispěly k tomu ,že byl děda byl celoživotním "kovaným" komunistou. Vzpomínám ,jak těžko se smiřoval s revolucí v listopadu 1989. Byl tenkrát tak rozčílený ,že vypadal až nebezpečně. Letos z jara si děda zlámal při pádu ruku a nohu v krčku a od té doby to s ním šlo po zdravotní stránce z kopce. Dostal se nejdříve do nemocnice na oddělení ortopedie a potom na eldéenku. Před smrtí strávil ještě několik dní doma ,ale bylo mu čím dál hůř. Když ležel na ortopedii navštívil jeho souseda pacienta kněz. Děda pozoroval ze svého lůžka jak pacient dostává rozhřešení a svaté přijímání a něco se v něm pohnulo. Když pak kněz odcházel ,děda ,letitý ateista ,ho zastavil a požádal ho o zpověď. Mladý kněz dědečka vyslechl ,řekl mu par milých slov a zalitoval ,že s sebou už nemá žádnou hostii. Nelitoval však námahy a ačkoli byl už pozdní večer ,hostii někde sehnal a ještě se k dědovi vrátil. A tak i děda dostal rozhřešení. "A pak mi řekl ,že jsou mi odpuštěny hříchy. Nezlob se ,že mě to dojímá." říkal mi děda a po tvářích mu stékaly slzy. Musím se přiznat ,že jsem se držel zuby nehty ,abych nezaslzel taky. Nejsem křesťan a na hříchy a zpověď mám svůj názor ,ale za to co udělal ten kněz pro mého dědu jsem hrozně vděčný. Byl to vzácný člověk ,protože navštívil dědu pak ještě jednou ,poklekl před ním a nechal si ,on kněz ,od mého dědečka požehnat.
Dnes 30.června 2010 je to první den ,kdy můj děda už není na tomto světě. Budu na něj vzpomínat a jako anarchista jsem hrdý na to ,že je mezi mými předky člověk ,který nasazoval v mládí svůj život v boji s nacisty. Až přijde v listopadu svátek Samhain bude na mém oltáři hořet svíce i za mého dědečka.


řepka a mraky
.

SIRONA KNIGHT

26. června 2010 v 17:41 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Sirona Knight


Dalším člověkem ,kterého bych rád představil v rubrice Galerie osobností je Sirona Knight. Sirona je jedním z vlivných hlasů současné Americké pohanské scény. Je autorkou řady knih o pohanství a Wicce, z nichž nejznámějšími jsou Witch Like Me, Wiccan Spell a Day a Wiccan Spell a Night, Empowering Your Life with a spoluautorkou tarotové sady Shapeshifter.
Oba její rodiče byli vysokoškolskými profesory. Matka byla jazykovědkyní a otec historik a antropolog. Příklad rodičů přiměl Sironu zajímat se o mnohé složité věci již ve velice ranném věku. Sirona byla fascinována zejména vším metafyzickým ,tajemným a také starověkou historií lidstva. Velmi ji ovlivnila i římskokatolická zbožnost její babičky. Když bylo Sironě 15 let zakoupila si svojí první sadu tarotových karet a začala studovat jejich výklad. Na vysoké škole studovala psychologii a filozofii a navštěvovala semináře srovnávacích studií náboženství.
Po vysoké škole se Sirona stala Hypnoterapeutkou a dále se věnovala studiu v oblasti možností rozvoje lidské mysli. V té době se v San Jose v Kalifornii setkala s mimořádným mužem Marcelem Vogelem. Marcel byl vynálezcem a vědeckým pracovníkem v IBM a zároveň velmi schopným krystalovým léčitelem. Pro Sironu se stal Macel jejím prvním učitelem v oblasti léčitelství a magie.
Později se Sirona Knight začala učit keltskému druidismu u jedné pohanské skupiny ze severní Kalifornie a stala se velekněžkou Gywddonické Druidské tradice. Sirona je ale velmi svobodomyslná a druidismus v jejím pojetí je kombinací Druidských a Wiccanských principů s důrazem na keltskou spiritualitu. Kromě toho Sirona také praktikuje tzv. keltský šamanismus a pracuje se zvířecími pomocníky a přírodními duchy. Zkušenosti ,které Sirona nasbírala během mnoha let praktikování rozličných magických disciplín ,zůročila při psaní svých knih ,které jsou pohanskou veřejností vysoce hodnoceny.
Sirona dnes žije a pracuje v Sierra Foothills v severní Kalifornii. Nejraději tráví svůj čas v horách ,v přírodě , u potoků ve stínu stromů. Příroda ,její poznávání a komunikace s jejími duchy patří k základům Sironiny duchovní praxe.


tarot
Tarotová sada Shapeshifter na které Sirona spolupracovala s D.J.Conwayovou.


Zdroje : Wikipedie , http://www.lipstickmystic.com/interviews/sirona-knight.html ,a další.
Obrázek nad článkem : Wiccan wisdomkeepers /Sally Griffyn.

O CHLÍSTOVSKÝCH MENHIRECH A MÍSTECH ,KTERÁ CHTĚJÍ PATŘIT SAMA SOBĚ

25. června 2010 v 15:59 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Tímto článkem bych se rád ještě jednou vrátil k menhirům u Chlístova. Po zveřejnění reportáže z tohoto místa se ozvalo několik lidí s tím ,že jim bylo během prohlížení obrázků a videa v článku divně. Zdenka "Ren" napsala do komentáře že jí brnělo celé tělo ,jiné čtenářce mého blogu se prý udělalo fyzicky tak špatně ,že nemohla dopsat komentář a moje manželka hned po prvním shlédnutí obrázků prohlásila ,že to místo je negativní (což jsem jí vymlouval). Podobně se ale ve svém článku na http://menhiry.mysteria.cz vyjádřil také David Trambta ,který řekl : "Samotné seskupení menhirů na mne působí pozitivně, zatímco okolní temný les má dost negativní energii." Zajímavé bylo také to ,co mi řekla kolegyně z práce ,která mě potkala v Nadějkově na autobusové zastávce ,když jsem se z výletu za menhiry vracel. Byla prý u Chlístovských menhirů ,kdysi také a když si je potom na památku fotila ,měla prý vtíravý pocit ,že by to dělat neměla. Ptal jsem se proč. Pokrčila rameny a řekla že neví ,ale myslí si ,že by se ty kameny fotit neměly.
Já osobně jsem to u menhirů neprožíval nijak drasticky a rozhodně jsem se tam nebál ,nebo tak něco ,ale můj starý trampský instinkt mi říkal ,že na přenocování ,nebo dlouhodobý pobyt to tu není. Je tu prostě málo slunečního světla a dost vlhko. Zdejší tichá a odlehlá atmosféra jakoby říkala ,že to místo patří samo sobě a netouží po vyrušování.
Co se to tedy u menhirů v Chlístově děje? A proč pouhé sledování obrázků odtud působí u některých lidí takové reakce? Je to snad místo prokleté ,nebo hlídané zlými duchy? Ne ,nemyslím si to. Druidka Emma Restall Orr říká ,že přírodní svatyně jsou dvojího druhu. Jedny se k vám jakoby natahují a touží po sdílení a spolupráci s vámi a jiné zas chtějí uchovat svůj klid a proti jakémukoli narušení zvenčí protestují. Ta první místa můžete zdobit modlitebními vlaječkami a upravovat jejich okolí ,ta druhá je lépe nechat s úctou tak ,jak jsou. Není v tom zloba ,nebo dokonce zlomyslnost místních duchů ,žádnou "černou" magii v tom nehledejte. Jsou prostě jen určitá místa jejichž energie se s tou lidskou tak docela nesnáší. Chlístovské menhiry budou právě jedním z takových míst. Můžeme je navštívit a s respektem u nich pobýt ,můžeme se například i opřít zády o oblý kámen a čerpat jeho uklidňující energii ,neměli bychom však toto místo jakkoli znásilňovat. Chápu už docela dobře výzvu Falky ze stránek http://druidova.mysteria.cz ,kterou si nyní dovolím ocitovat : "Závěrem bych vás chtěla poprosit, abyste na Chlístov nechodili ani s detektory, ani se svíčkami, co všude kapou vosk, ani v kutnách a jiných divných oblečcích. Pokud se tam budete chtít tiše pomodlit, nikdo vám bránit nebude. Ale uvědomte si, prosím, že znalost slova menhir vám nedává právo na této lokalitě cokoliv měnit, kopat, stavět, a tak podobně. Berte to třeba jako kulturní památku. Vše, co si přinesete, si odneste s sebou. Mohu vám zaručit, že si s sebou navíc odnesete nezapomenutelné dojmy."
Negativní reakce ,které u sebe zaznamenali někteří čtenáři mého článku o menhirech jsou pro mě důkazem ,že i pouhé prohlížení obrázků z tohoto místa si žádá jakési vnitřní naladění a úctu k této svatyni. Je to podivuhodné a můj respekt k tomuto místu na základě těchto nových zkušeností ještě vzrostl.


Chlístov
.

LETNÍ SLUNOVRAT 2010

20. června 2010 v 12:56 | Miky |  KOLO ROKU
Také se vám zdá ten letošní rok takový divný. Nejdříve nekonečně dlouhá zima s hromadami sněhu a teď zase prší a prší. Sluníčka jsme si letos zatím moc neužili. Nejsem zrovna příznivcem čtyřicetistupňových pařáků a koupališť ,vždycky mě to táhlo spíš na sever než na jih ,ale trochu toho světla a tepla bych už docela snesl.
Na Slunci a jeho tepelné a světelné energii je závislý veškerý život na naší planetě. Tohle dobře ví především zemědělci a zahrádkáři ,kteří s úzkostí každoročně sledují výkyvy počasí ,protože na správném poměru slunečního svitu a vláhy závisí jejich úroda.
Zítra ,tedy 21.června ve 13.28h. nastává okamžik letního slunovratu. Je to okamžik ,kdy je Země Slunci nejblíže ,okamžik na který s napětím čekávaly dlouhé generace našich předků ,aby ho oslavily a aby požádaly sluneční božstvo o požehnání pro probíhající zemědělskou sezonu. Letní slunovrat býval kdysi oslavován velkými ohňovými slavnostmi a očistnými koupelemi v řekách a potocích. U nás už je dnes slunovrat slaven spíše sporadicky ,většinou pouze nadšenci z řad novopohanů apod. ,ale v severní Evropě ,např. ve Švédsku ,Finsku a Lotyšsku patří dodnes mezi nejvýznamnější svátky roku.
Dříve se věřilo ,že byliny nasbírané v období letního slunovratu patří mezi ty nejmocnější. Také ke sběru bylin by se nám ale hodilo více toho Slunce a méně dešťů a tak nezbývá ,než si počkat ,jak se to s tím počasím letos vyvrbí. Doufejme ,že Slunce uvidíme i na obloze a ne pouze v symbolech na naších oltářích.


Letní slunovrat
.

O posvátných místech (Charlie Thom)

19. června 2010 v 14:50 | Charlie Thom |  CITÁTY A MYŠLENKY
Charlie Thom
Bez našich posvátných hor ,bez pozemků ,které poskytují nejnutnější živobytí ,bez svatých a obřadních míst nemůžeme přežít.Ta místa ,která nám Velký Tvůrce na Počátku daroval ,abychom mohli pátrat po vizích ,abychom získali vůdce ,sílu a znalosti ,abychom mohli provádět posvátné rituály a obřady a abychom mohli sbírat naše byliny a duchy pro léčení ,nutně potřebujeme.


/Charlie Thom - medicinman kmene Karuků /
svatá místa
.

O tom ,jak jsem hledal a opět nenašel obětní kámen u Myslkova

17. června 2010 v 9:46 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
První moje pátrání po obětním kameni u Myslkova se událo před sedmi lety v roce 2003. Vlastně to ani nebyl můj nápad ,ale nápad mého skautského kamaráda Fuldy ,který pod dojmem čerstvě shlédnutého filmu "Mlhy Avalonu" zatoužil vidět nějakou domácí pohanskou památku. Fulda věděl ,že mě tyhle věci také zajímají a tak mě k cestě za kamenem přizval. Hledali jsme ho tenkrát asi hodinu. Chodili křížem krážem místy ,kde by kámen podle mapy měl být a nic. Teda - né tak docela. Našli jsme kameny dva ,ale ani jeden se nám nezdál ničím zvláštní. Nakonec jsme se rozpačitě shodli ,že obětním kamenem bude asi ten větší z nich ležící na louce ,ale stejně v nás zůstal tak trochu otazník.
kámen
Kámen ,který jsme s Fuldou v roce 2003 určili jako obětní.


Před nějakou dobou jsem myslkovský kámen viděl na fotografii z internetu a zjistil jsem to ,co už jsem tak trochu tušil ,tedy že jsme ho tenkrát s Fuldou nenašli. Myslkov není od Chlístova ,kde jsem se byl podívat na menhirech daleko a tak jsem se rozhodl pro druhý pokus.
Nesl jsem si v hlavě přibližnou podobu kamene z internetu a byl jsem rozhodnut najít ho tentokrát stůj co stůj. Pokoušel jsem se držet mapy ,ale brzy jsem zjistil ,že potkávám úplně jiné cesty než ty v mapě vyznačené a že místo ,kde by měl podle nákresu kámen být je neprostupnou džunglí. Bylo mi to jedno. Chodil jsem cestou necestou ,ale necestou víc. Přeskakoval jsem potok ,lámal se trnitými keři ,prodíral se vysokou trávou i kopřivami. Nic ,co by se podobalo kameni z fotografie jsem ale nenacházel. Po třičtvrtě hodině pátrání jsem byl už dokonale zničený. Byl jsem zmáčený potem ,nohy jsem měl od trní do krve rozedrané ,ale pořád nic. Jímalo mě zoufalství a měl jsem chuť tu mapu roztrhat na tisíc kousků a vyhodit. Rozhodl jsem se naposledy zkusit štěstí a prozkoumat úzký pás hustého smrkového porostu ,který byl už trochu mimo oblast ,kde by měl kámen podle mapy být. Když ho nenajdu ,říkal jsem si ,prostě to otočím a jdu pryč. Vkročil jsem do tmavého lesa a vypadalo to nadějně . Mezi stromy všude leželo spouta zajímavých balvanů. A pak jsem ho spatřil ! Mezi stromy se vyjímal nádherný velký plochý kámen připomínající kamenný oltář.
Kamenný stůl



Kamenný stůl



Tak jsem ho přece našel ,pomyslel jsem si s úlevou. Na nějaké nadšení už jsem neměl sílu ,ale udělal jsem alespoň pár snímků. Necítil jsem z kamene žádnou zvláštní energii a pochyboval jsem o tom ,že je to skutečná pravěká památka. Na druhou stranu se kámen svým tvarem k oltářnímu využití přímo nabízel a říkal jsem si ,že by nebylo od věci ho pro obřady vysvětit. Neměl jsem už ale moc času o těchto věcech uvažovat ,protože jsem se hledáním dost zdržel a chtěl jsem ještě stihnout židovský hřbitov v Květuši a hlavně autobus domů.
Kamenný stůl
Když jsem fotil kámen s bleskem podařilo se mi vyfotografovat "bludičku". Nevím ,co to je ,možná odraz blesku od nějakého prolétajícího hmyzu. Na dalších snímcích z téhož místa a za stejných podmínek už se úkaz neobjevil.


Když jsem pak večer doma porovnal svoje fotografie se snímky z http://lujer.rajce.idnes.cz ,zjistil jsem ,že jsem byl i tentokrát vedle jak ta jedle a myslkovský obětní kámen jsem opět nenašel. Kámen který jsem objevil je sice tomu skutečnému dost podobný ,ale ten pravý leží evidentně na jiném místě a také misky na jeho povrchu jsou výraznější a hlubší. Při pohledu na své zubožené nohy jsem z toho sice mírně zděšený ,ale asi mě v budoucnu čeká pátrání číslo 3.


Obětní kámen u Myslkova (foto Lujer)



obětní kámen u Myskova (foto Lujer)
Skutečný obětní kámen od Myslkova z Lujerovi galerie.
.

CHLÍSTOVSKÉ MENHIRY

16. června 2010 v 14:27 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
CHLÍSTOVSKÉ MENHIRY


Včera jsem si splnil jeden ze svých snů a navštívil jsem Chlístovské menhiry ,o kterých jsem se zmiňoval v článku "Místa ,která mě lákají č.2" Cesta k nim ,byla nakonec mnohem snažší než jsem čekal. Zjistil jsem ,že stačí nasednout na autobus směr Tábor - Příbram ,zakoupit jízdenku do zastávky Chlístov - rozcestí a za 32 Kč se tak dovézt na místo ,které je od menhirů vzdálené sotva jeden kilometr.
Vystoupil jsem tedy na rozcestí u velkého kamenného kříže a vydal se po silnici směrem ke kopci s menhiry. Vrcholek kopce byl zahalen mlhou skrze kterou tu a tam prosvítala slabá zář slunce. Působilo to tajemně a mysticky. Kdybych svou cestu režíroval jako filmový tvůrce ,lepší atmosféru bych pro návštěvu menhirů nevymyslel.


Chlístov


Chlístov

Tajemná mlha nad kopcem s menhiry.



Podle popisu cesty ze stránek Davida Tramby http://menhiry.mysteria.cz jsem za mostem přes potok začal stoupat kamenitou cestou do stráně. Nebylo to úplně jednoduché ,neboť po cestě se valila po nedávných deštích voda jak potůčkem. Napravo i nalevo od cesty bylo vidět v lese spoustu kamenů z nich některé neměly k označení "menhir" daleko.


Chlístov

Jeden z kamenů ,který neměl k menhiru daleko.



S napětím jsem pátral očima mezi stromy ,abych místo neminul. Obával jsem se ale zbytečně. Ani ne po deseti minutách stoupání jsem došel na malou mýtinu a otevřel se mi pohled na to ,co jsem znal zatím pouze z fotografií. Skupina tří vztyčených kamenů ,z nichž prostřední je možná skutečně pravěkou stélou ,působí skutečně impozantně.


Chlístov


Když jsem se na menhiry dostatečně vynadíval rozhodl jsem se ještě prozkoumat kamenité stráně porostlé mohutnými buky nad nimi. Šplhal jsem po kamenech k velikému buku s dutinou ve kmeni a náhle mi takřka v rovině očí prolétla sova (asi puštík). Měl jsem tak trochu pocit deja-vu ,totéž jsem totiž před pár lety prožil na jiném posvátném místě na Plešivci. Sova prý varuje a tak jsem si dával od té chvíle velký pozor ,aby mi na kamenech neuklouzla noha ,nebo tak něco.


Chlístov

Když jsem fotil tento snimek proletěla kolem mě sova.



Vracel jsem se obloukem k menhirům ,ale dříve než jsem k nim došel udělal jsem krátký obřad u plochého kamene připomínajícího oltář. Pozdravil jsem duchy kamenů a stromů a položil v oběť na kamenný stůl půlku jablka a do prohlubně na jeho povrchu nalil trochu kofoly. Nic jiného jsem neměl. Může se vám to zdát směšné ,ale teprve od tohoto okamžiku jsem měl pocit ,že mě místo skutečně přijalo.


Chlístov

Můj kamenný oltář. V pozadí jsou vidět menhiry.



Znovu jsem se vrátil k menhirům a začal zkoumat jejich energie. Nejlépe na mě působil ten nejširší a nejoblejší z nich. Jeho energie byla pomalá ,uklidňující a léčivá. Když jsem se o něj opřel zády ,cítil jsem se báječně.


Chlístov


Energie prostředního menhiru ,který jediný zde stojí od nepaměti ,pulsovala o poznání rychleji a byla taková "ostřejší." Tato síla by šla určitě dobře využít jako podpůrná energie u některých druhů čarování.


Chlístov


Energie třetího kamene byla něco na půl cesty mezi oběma předchozími.



Chlístov



Mluvíme-li o energiích ,je třeba říci ,že se pohybujeme v rovině velmi subjektivní a člověk od člověka by mohl mít dojmy značně rozdílné. Svoji roli hraje i psychické rozpoložení a fyzická kondice toho,kdo zkoumání energií provádí.
David Tramba na svých stránkách píše ,že zatímco kameny na něj působily dobře ,okolní les má energii dost negativní. Totéž řekla i moje žena Maruška a to viděla pouze video a fotografie. Já bych asi nepoužil slovo "negativní" ,ale je pravda ,že tmavý a vlhký les působil dost nevlídně. Je to divoké a nespoutané místo ,hodící se více pro jiné tvory než pro lidi. Menhir u Milevska je docela jiná káva. Přesto se mi u menhirů líbilo a doufám ,že to nebyla moje poslední návštěva tohoto zvláštního místa.


Na závěr pro dokreslení atmosféry vkládám ještě krátké video ,které jsem u menhirů natočil:


.


Související článek O chlístovských menhirech a místech ,která chtějí patřit sama sobě zde.

POHANSTVÍ A SEXUALITA

13. června 2010 v 11:45 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Beltane 02

V mém nedávném povídání (recenze by bylo příliš vznešené slovo) o knize Bobbyho Gryzzlybeara INDIÁNSKÝ LÉČITEL ,jsem toto dílko veskrze chválil. Cítím ,že bych se měl ale zmínit o jednom bodu ,kde jsme se s autorem v názorech přeci jenom trochu rozcházeli.
Podle Grizzlybeara jsou některá lidská onemocnění způsobená přestupky ,kterých se člověk v životě dopouští vůči přírodnímu řádu a Velkému Tvůrci. Tady bych možná ještě dokázal souhlasit ,horší je to však u výčtu těchto přestupků ,který se nachází na samém závěru knihy. Všiml jsem si ,že většina zmíněných prohřešků se točí kolem sexuality. Čtyři body z devíti uváděných se týkají sexu přímo a zbytek většinou alespoň nepřímo. Když to shrnu ,tak je podle Bobbyho seznamu nepřípustné provádět sexuální styky na přírodních místech ,jako jsou lesy ,louky ,pouště ,hory oceány atd. Dále je prý přestupkem provozovat tzv.neobvyklé sexuální styky (nevím ,co tím myslí ,ale obávám se ,že např.homosexualitu) a být pod vlivem sexuálního styku během lovu ,rybolovu ,sběru bylin ,modliteb ,obřadů a léčení. Celý seznam mi připomíná středověké církevní výnosy o tom ,kdy sex ano a kdy ne ,které byly Bobbyho devítibodovému výčtu dost podobné. Nejsem si úplně jistý jestli je tento přístup Bobbyho osobní paranoiou ,nebo jestli je to běžný názor všech léčitelů v Severozápadní Kalifornii ,jak to Bobby tvrdí ,ale každopádně je tento přístup do značné míry v rozporu s tím ,jak na tyto věci nahlížejí evropští pohané.
Z pohanského hlediska jsou veškeré sexuální styky (včetně ,těch neobvyklých) projevem základní přírodní tvůrčí energie a sexuální styk mezi mužem a ženou je z wiccanského pohledu dokonce obrazem posvátného spojení Bohyně a Boha z něhož pramení veškerý život ve vesmíru. Ačkoli i pohané vědí ,že je před některými obřady lépe zachovávat sexuální abstinenci ,aby pak nechyběla ,nebo nebyla rozptýlena potřebná energie ,v zásadě platí že je na sex pohlíženo jako na přirozenou a posvátnou záležitost. Dobrý článek od Starhawk na toto téma najdete zde. Mnohé staré pohanské obřady a svátky měly silný sexuální podtext. Jmenujme například jeden z největších keltských svátků Beltine ,který je radostnou oslavou mladosti ,plodnosti a životní síly ,která se projevuje v novém růstu a kvetení vegetace a rozmnožování lidí i zvířat. Sexuální styk ,nebo jeho napodobování bylo u evropských pohanských národů součástí tzv. plodnostní magie ,která měla zaručit úrodnost polí a prosperitu stád dobytka. Mocný energetický proud vznikající během sexuálního aktu byl ,a někdy dosud je ,využíván jako podpůrná síla pro čarování. Ať už ale patříme mezi pohany v této oblasti odvážnější ,nebo stydlivější všechny nás zřejmě udiví názor Gryzzlibeara ,že milování se v přírodě je něco špatného. Bobby to vysvětluje tím ,že přírodní duchové nemají rádi znečištění lidským pachem a činností. To nechápu. Jsme snad horší než naši zvířecí příbuzní ,kteří se páří v přírodě naprosto běžně?
Chápu ,že tato ustanovení mohou být součástí tradic některých konkrétních indiánských kmenů a že indián ,který tato ustanovení poruší může trpět vinou a následkem toho onemocnět ,ale naprosto se s těmito pravidly neztotožňuji. Špatné je pouze sexuální násilí a zneužívání ,jinak jsme my lidé stejně jako všichni ostatní tvorové na této planetě pevnou součástí přírody a sexuální akt je oslavou života a radostnou a posvátnou záležitostí ke které jsme byli všichni stvořeni.



Skyclad
.

O PŮVODU RUNOVÝCH ZNAKŮ

11. června 2010 v 7:58 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Runový kámen



Jedna z věcí ,která mě na runách fascinuje je mytologický příběh o jejich původu. Vypráví se ,že bůh Odin hledaje moudrost ,vypravil se na dlouhou pouť k jednomu z kořenů světového stromu Yggdrasilu. Tento kořen vyrůstá z kouzelného pramene ,který střeží obávaný obr Mimir. Odin věděl ,že ten kdo se napije vody z tohoto pramene bude obdařen nesmírnou moudrostí. Zeptal se tedy obra co žádá za doušek vody z pramene a Mimir si řekl o Odinovo oko. Odin neváhal vyňal si oko ,dal ho obrovi a zhluboka se napil. V tu chvíli ač jednooký prozřel vnitřním zrakem. Náhle věděl ,co přesně musí udělat ,aby dosáhl poznání těch nejhlubších tajemství. Přibodl se kopím ke kmeni Yggdrasilu ,tak ,že hlavou visel dolů a hleděl do hlubin pramene moudrosti. Devět dní a nocí nic nejedl a nepil ,trpěl bolestí a pátravě hleděl do vodní hladiny. Devátého dne zahlédl na dně pramene runové znaky. S velikým vypětím je vylovil a téměř se při tom utopil.
Odin se vrátil zpět učil všechen lid ,bohy ,elfy ,trpaslíky i obry magickému runovému umění. Naučil lidi jak z run číst skrytá tajemství ,jak s nimi vykládat budoucnost ,jak léčit i jak čarovat.
Považuji tento příběh za velké dědictví a dar. Stačilo málo a dochovaly se nám pouze runové znaky vyryté do kamenů. Nebýt Runatalu a dalších starogermánských runových básní ,nevěděli bychom o jejich významu a posvátném původu nic.
Nezáleží na tom ,že se současní badatelé domnívají ,že runové znaky jsou odvozeny ze severoetruských abeced a příběh o Odinovi je jenom legenda. Účelem mýtů přeci nikdy nebylo vědecky něco popsat ,účelem mýtů vždycky bylo a je ,naučit člověka hlubším pravdám skrytým pod povrchem příběhu. Vzpomínám na fascinující větu ,kterou ukončil medicinman Černý jelen své vyprávění Lakotské legendy o Bílé Bizonní ženě a původu posvátné indiánské dýmky. Černý jelen tehdy řekl : "Tak se to vypráví a já nevím ,jestli se to tak stalo či ne ,ale když se nad tím zamyslíš ,pochopíš ,že je to pravda."
Ano nezáleží na tom jestli se to s runami a Odinem všechno seběhlo tak jak je to popsáno ve výše uvedeném příběhu ,neboť posláním této legendy je něco jiného než vědecky přesný popis událostí. Poselství ,které v tomto příběhu cítím já je následující : Runy jsou posvátné. Je to dar bohů ,který byl na náš svět donesen šamanskou cestou ,za cenu velkých obětí. V runách je skryta moudrost a magie a mají sloužit k dobrému všem živým bytostem.


Odin na Yggdrasilu



Báseň Runatal z Výroků Vysokého :


On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.
Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.
Boithomův syn, který jest otcem Bestliným,
devět mi písní pěl, medovinu mi naléval,
čarovný Ódraedir.
Pak rostl v tajných věděních v moudrosti veliké
ožily skutky ve skutcích a slova slovům dala žít.
Runám se uč,
uč se je číst, ty mocné silné znaky ság,
znaky, jež Bolthorn krví psal
a Ódin do skal vyrýval.
Pro Ásy ódin,
pro elfy Dain,
Dvalin pro trpaslíků svět,
Asvid pro obry ukrutné,
a teď je ryju já.
Než stvořen člověk, Thund je ryl,
Co rychle vzchází, uvadá.
Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.
Spíše se ptej než přechvaluj,
dar každý hledá dar,
raději odpusť než zatrať:
dříve než člověk napsal Thund.

MAGICKÝ HERBÁŘ - úvod

9. června 2010 v 17:37 | Miky |  ÚVODY DO RUBRIK
Magický herbář


V této rubrice se tak trochu dotýkám jedné z tradičních čarodějnických disciplín a totiž BYLINÁŘSTVÍ. V článcích se zmiňuji o některých zajímavých bylinách a jejich využití v léčitelství ,ale také při rituálech a magii. Není mým cílem podat v článcích vyčerpávající popis látek ,které bylina obsahuje ,ani účinků ,které rostlina má. K tomuto účelu lépe poslouží odborná bylinkářská literatura ,které je na našem trhu dostatek. Mým cílem je spíše se podělit o nějakou konkrétní zkušenost ,kterou s danou rostlinou mám a přidat sem tam nějakou informaci o jejím možném magickém využití.
Ačkoli mnoho bylinek znám a některé z nich mám odzkoušené ,v žádném případě se nepovažuji za nějakého odborníka. Stát se skutečným bylinkářem vyžaduje léta studia a experimentování a také notnou dávku intuice. Každý z nás je totiž individualita a může reagovat na léčbu stejnou rostlinou jinak ,než ti druzí. Některé byliny učinkují okamžitě ,jiné je nutné užívat jako klasické léky několikrát denně po určitý čas ,než zaberou. Bylinkář ,nebo bylinková čarodějnice musí dobře vědět jak vytvářet bylinné směsi a jak se jednotlivé rostliny navzájem ovlivňují. Pevně věřím ,že kvalitu léčby ovlivňuje i přístup ,který léčitel ,nebo pacient k rostlině zaujímá. Mnoho čarodějnic a šamanů shodně potvrzuje ,že respekt ke sbírané bylině projevený modlitbou a symbolickým darem ,její účinky mnohonásobně zvyšuje. Moje žena Maruška promlouvá k bylinám nejen při jejich sběru ,ale i během vlastní přípravy čajů ,mastí apod. Příprava čaje tak má pevný záměr a stává se obřadem a čarováním. Já to dělám také ,ale Maruščiným čajům věřím víc. Maruška má prostě bylinkaření nějak v krvi. Indiánský léčitel Bobby Grizzlybear k tomu říká :
"Rostliny a byliny mají na této zemi zvláštní místo ,účel a funkci. Abychom byli při léčení efektivní ,musíme jako lidské bytosti začít uznávat fakt ,že v léčebném procesu je třeba používat rostlin celých ,tj. - jejich duchovních vlastností s vlastnostmi fyzickými. Rostliny jsou živé ,a když je sbíráme s modlitbou a najímáme si je k vykonání nějaké práce prostřednictvím rituální dohody a omluvy ,poskytnou navíc nemocnému člověku životní energii. Fyzická část rostliny účinkuje na fyzické tělo pacienta a duchovní esence rostliny účinkuje na duchovní bytost člověka. Tak je mezi rostlinami a lidmi harmonický vztah."


Čarování s bylinkami

Články z rubriky Magický herbář zde.

HEŘMÁNEK PRAVÝ

9. června 2010 v 8:31 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
HEŘMÁNEK


HEŘMÁNEK PRAVÝ


Latinský název : Chamomilla recutita
Vládnoucí planeta : Slunce


Heřmánek pravý patří mezi pionýrské rostliny. Kdekoli se rozkope a naruší země ,objeví se na obnažené půdě heřmánek jako jedna z prvních bylin. Loni nám u řeky za sídlištěm postavili odpočinkovou zónu s asfaltovým okruhem pro bruslaře. S půdou se tu hýbalo hodně a tak nám letos na místech kolem areálu ,kde se dosud nechytila tráva vyrostly heřmánkové plantáže. S radostí jsme využili prvního slunečného dne po deštích a vydali se natrhat si heřmánkovou zásobu na zimu. Tahle nádherná ,voňavá bylinka patří totiž v naší rodině k těm nejužívanějším. Heřmánkový čaj uklidňuje podrážděný žaludek i duši a tak ho s úspěchem pijeme jako první pomoc ,kdykoli je nám tak "nějak divně"po těle.
Heřmánek také velmi dobře hojí povrchové rány na kůži. Osvědčil se nám zejména na odřeniny a spáleniny. Kdysi jsem se pokoušel o amatérské horolezectví a ošklivě jsem si odřel na skále loket. Strup na odřenině mi neustále praskal a rána začala hnisat. Uvařil jsem si tedy heřmánkový čaj do hrnce a loket v něm asi 15 minut máchal. Stačila jedna tato koupel a rána se nádherně vyčistila. Tenký strup ,který se mi po koupeli vytvořil už nepraskl a loket se brzo zahojil. Podobně efektivně heřmánek zafungoval i na ošklivou popáleninu od kotle u jednoho mého skautského kamaráda.
Heřmánek je sluneční rostlina a jako taková zlepšuje náladu a přitahuje úspěch. Je to jedna z bylin ,které jsou zasvěceny letnímu slunovratu. Heřmánek podporuje trpělivost a hojně se používá v magii lásky. Přidáme-li heřmánek do kadidla půjdou nám lépe meditační techniky.

heřmánek

heřmánek

heřmánek
.

O přijetí temnoty (Starhawk)

6. června 2010 v 9:31 | Starhawk |  CITÁTY A MYŠLENKY
Starhawk
Jednou z pohanských hodnot je přijetí temnoty. Nespojujeme temnotu se zlem a světlo s dobrem, ale vidíme světlo i temnotu jako součást jednoho celku. Temnota pro nás představuje dělohu, tmavou úrodnou zemi, temnou noční oblohu plnou tajemství, tvořivost a život.
Nechci tím říct ,že nepoužívám elektrické světlo na čtení a nepoužívám počítač ,občas se dokonce v noci dívám i na nějaký film. Vím ale ,že náš strach ze tmy se zrcadlí v našem strachu z volné přírody ,těla a přirozenosti ,odráží se v našem strachu ze smrtelnosti a projevuje se očerňováním žen, útlakem lidí tmavé kůže a pohrdáním pro ty, kteří pracují s rukama v tmavé zemi. Popírání temnoty vede k tomu že i nadále ničíme systémy, které podporují naše životy.
Pohanství je velkou erotickou, vášnivou a divokou láskou na celý život, která zahrnuje temnotu i světlo a celý cyklus narození, růstu, smrti, rozkladu a regenerace.

pavouk


Zdroj: http://starhawkblog.org./

INDIÁNSKÝ LÉČITEL - Bobby Grizzlybear Lake

5. června 2010 v 14:05 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Indiánský léčitel
Indiáni a jejich spiritualita jsou mojí "starou láskou." Kdysi jsem se dokonce domníval že by duchovní stezka rudého muže mohla být pro mě tou pravou cestou. Brzy jsem ale zjistil ,že indiánská víra je z velké části postavena na úctě k předkům a vztahuje se ke konkrétním místům síly v krajině ,kde indiáni žijí. Mnohá z těchto míst jsou přímo spojena s legendami a mýty indiánských kmenů. Došlo mi ,že nejlépe budu následovat indiánskou stezku ,paradoxně tím ,že ji opustím ,obrátím se k vlastním předkům a objevím posvátná místa svého vlastního lidu. A přesně to jsem pak také udělal. Přesto jsou mi indiánská spiritualita ,moudrost i humor stále blízké a rád se podívám na každý film a přečtu si každou knihu ,která o těchto věcech pojednává.
Jednou z nich je kniha Indiánský léčitel ,kterou napsal Bobby Grizzlybear Lake ,který prošel šamanským výcvikem u dvanácti různých indiánských medicinmanů. Knihu už asi nikde nekoupíte ,vyšla u Votobie už v roce 1996. Od té doby jsem jí četl asi třikrát a pokaždé mě něčím novým inspiruje. Bobby v knize barvitě popisuje části svého výcviku. Některé jeho zkušenosti jsou v pravdě dramatické a pro evropského skeptika jen těžko uvěřitelné. Najdete v ní i popis některých příkladů z Bobbyho léčitelské praxe. Celou knihou se jako červená nit line stále znovu varování před laciným a povrchním přístupem k duchovním věcem a apel na to ,že cesta léčitele vyžaduje od člověka často obět a utrpení. Bobby přímo
Bobby Grizzlybear Lake
říká : "Všechny lidské bytosti mají přirozenou touhu spojit se s vesmírem. Všechny lidské bytosti mají univerzální právo komunikovat se stvořením a s Velkým Tvůrcem. Naneštěstí zřídkakdy učiní oběť ,které je k využití tohoto práva zapotřebí. Než by šly k němu ,očekávají že přijde za nimi prostřednictvím falešných ,člověkem vytvořených církví nebo něčeho podobného. Potom se chodí v neděli posadit do kostela v galantních šatech ,se znečištěnou myslí ,špinavým tělem ,otrávenou duší a čekají na Tvůrce ,že se zastaví v jejich Cadillacu a všem jim požehná." Skoro si říkám ,že by tato kniha mohla být povinou literaturou pro všechny ty naše rádoby šamany a léčitelé ,kteří v sobě objevili úžasné schopnosti po přečtení jedné knihy ,nebo absolvování nějaké super přednášky.
Ty z vás ,kdo se ke knize přeci jen nějak dostanou čeká mnoho zajímavých informací o snech a vizích ,symbolech a znameních ,místech síly a léčitelských obřadech. Kniha je napsaná svižným stylem se smyslem pro dramatičnost ,takže vám mohu slíbit ,že nudit se určitě nebudete.

Chimney Rock
Posvátná hora Chimney Rock na které získal Bobby sílu medvěda Grizzlyho.

JSEM WICCAN ,POHAN ,NEBO ČARODĚJ ?

3. června 2010 v 12:28 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Mám-li odpovědět na otázku z nadpisu článku ,musím říct ,že asi od každého kousek. Nejméně z toho jsem však čaroděj. Nemám vůbec nic proti termínu čaroděj ,nebo čarodějnice a rozhodně ve mně toto slovo nevyvolává žádné negativní emoce ,často ho ostatně používám. Mám ale tento výraz spojený spíše s někým ,kdo se narodil s určitými vyjimečnými vlohami ,nebo s někým kdo prošel náročným výcvikem a intenzivně se zabývá magií. Já z toho nejsem ani jedno. Ano ,vidím auru a někdy i duchy ,ale to nepovažuji za nic moc zvláštního ,tyto schopnosti má kde kdo ,jen si je málokdo připouští. Je také pravda ,že občas čaruji ,ale není to základ mé cesty ,nemám z toho živnost ,ani to neprovozuji denně. Občas také věštím pomocí tarotových karet ,nebo ogamových dřev ,ale moje věštba je spíše zkoumáním vlastního podvědomí ,než nějakou vyjimečnou schopností. "Rozená" čarodějnice vidí v kartách i to ,co v nich vlastně není a řekne vám o vás věci ,které nemůže vědět ,já v nich přečtu hodně o sobě ,ale pro druhé se vykládat zdráhám.
Mnohem více než čarodějem se cítím pohanem. Všechny ty věci kolem čarodějství ,šamanismu apod. jsou pro mne vlastně metodou jak se víc přiblížit přírodě a svému vlastnímu nitru. Nestačí mi vědět ,že ten strom přede mnou ,nebo ten pták sedící v jeho větvích je krásný ,chci cítit jejich energie ,chci s nimi navázat kontakt ,chci vědět ,že patříme k sobě. Pohanství pro mě znamená hlubinný ponor do těchto věcí a nalezení souznění s přirozeným světem kolem nás. Strom ,pro mě není jenom dřevo a zvíře jenom kus masa ,jsou to pro mě bytosti obdařené duší a blízcí příbuzní a tento pocit sdílím společně se všemi pohany minulosti ,přítomnosti i budoucnosti ,proto jsem pohanem. Pohanských směrů je ale celá řada. Některé čerpají z keltské , germánské , slovanské , nebo jiné pohanské mytologie a snaží se zrekonstruovat staré kulty v jejich původní podobě. To já nedělám. To ,co dělají rekonstrukcionalisté je sice malebné a plně to respektuji ,ale složit z těch úlomků informací ,které se dochovaly skutečnou podobu starého náboženství je stejně nemožné a o některé věci ,jako je například obětování jehňat vlastně ani nestojím. Také bych se asi neuměl rozhodnout ,který směr vlastně zvolit. Líbí se mi keltští bohové ,germánské runy i slovanské lidové zvyky. Rád čerpám z pohanství jako celku.
Kromě toho ,že se cítím být pohanem jsem ale také wiccan. Ne proto ,že bych byl zasvěcen v nějaké tradiční wiccanské linii odvozené od Gardnera ,nebo Sanderse ,ale proto ,že moje pohanská praxe a moje rituály jsou do značné míry na těch Garnerovsko-Alexandrovských založené. Kdybych řekl ,že jsem pouze pohan ,nebo čaroděj ,byla by to jenom půlka pravdy. Moje pohanství i čarodějství stojí na wiccanských základech ,kterými jsou Bohyně a Bůh ,trojný zákon ,wiccanské rede ,oslavování osmi svátků a měsíčních úplňků a novů. Pracuji ve vysvěceném kruhu ,používám dýku athame ,atd. Čarodějnice najdete ve všech kulturách a čarodějnictví má mnoho podob. To co dělám já ,je ale podle všech znaků čarodějnictvím wiccanského typu ,proto se nezdráhám říkat si i wiccan.
Všechny tři termíny ; wiccan ,pohan a čaroděj jsou ale pouze názvy ,slova na kterých pramálo záleží. Důležité je to ,co se děje uvnitř člověka ,to jaký je ,ne to jak si říká. Slova a názvy někdy dost matou ,každý si pod nimi může představit něco jiného. A tak se nebráním přátelství s kýmkoli ,ať si říká pohan ,křesťan ,buddhista ,satanista ,nebo ateista. To důležité je obyčejně za slovy a pojmy ,tam někde pod povrchem a máme-li otevřené srdce většinou se to dobře pozná.


žehnání vody
.

SMETÁNKA LÉKAŘSKÁ

3. června 2010 v 8:39 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
Pampeliška

SMETÁNKA LÉKAŘSKÁ

Latinský název : Taraxacum officiale
Vládnoucí planeta : Jupiter

Kdo by jí neznal? Smetánka lékařská ,které říkáme s oblibou pampeliška je rostlina široce rozšířená na celé severní polokouli naší planety. Zahrádkáři považují pampelišku za úporný plevel a většinou jí v lásce moc nemají. Bojovat s ní musí být těžké ,neboť má dlouhé kořeny a semínka opatřená lehkými "padáčky" doletí daleko. Máloco je ale tak nádherné jako louka posetá jejími žlutými květy a také jako léčivka je smetánka rostlinou mimořádnou !
Smetánka je bohatá na minerály ,zvlášť na draslík a železo a také na vitamin B ,C a provitamin A. Kořeny obsahují steroly ,inzulin ,cukry ,pektin a glykosidy. Konzumace pampelišky zvyšuje tvorbu zažívacích šťáv a žluči ,čímž usnadňuje trávení a čištění jater. Odedávna se využívá při léčbě jaterních chorob ,včetně žloutenky. Pampeliška je vhodná i pro diabetiky a lidi trpící kožními problémy. Známá rakouská léčitelka Maria Treben doporučuje čtrnáctidenní kůru ,při které se denně sní pět čerstvých stvolů smetánky na odstranění malátnosti a únavy (hodlám vyzkoušet).
Kořeny se sbírají buď na jaře v březnu ,anebo až na podzim v září a říjnu. Stejně jako u všech dalších léčivých bylin platí i zde ,že kořen má největší sílu v době před květem ,nebo po květu. Léčivé látky ale u smetánky obsahují i její nadzemní části a saláty z jarních pampeliškových listů jsou mezi lidmi docela populární.
Pampeliška je zasvěcena Bohyni v podobě stařeny. Byly to právě květy této rostliny ,kterými podle řecké mytologie vítala Hekaté Thésea. Z tohoto důvodu se hodí její kořeny do kadidel připravených pro svátek Samhain.
Rozfoukání pampeliškových semínek je doporučováno při rituálech ,kdy mentálně vysíláme někomu na dálku své poselství.

Pampeliška


Pampeliška
.