NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Červenec 2010

VÝROBA RUNOVÝCH KAMENŮ

31. července 2010 v 21:51 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Runové kameny



Včera jsem si vyrobil a dnes během oslavy svátku Lughnasadh posvětil runové kameny. Vlastním sice dvě sady runových karet ,ale už delší dobu mě lákalo zkusit klasickou věštbu s kameny. Čtení budoucnosti z rozhozených kostí ,dřívek ,nebo kamenů patří mezi ty nejstarší a nejrozšířenější způsoby věštění na světě.
Při opatřování magických pomůcek dávám ,pokud je to možné ,přednost vlastnoruční výrobě před jejich nakupováním. Vlastní výroba má své nesporné výhody. Jednak vás to vyjde většinou mnohem levněji a jednak vložíte do předmětů při jejich výrobě část sami sebe. Magická pomůcka ,kterou jste si sami vyrobili k vám prostě patří a dobře si s ní rozumíte.
K výrobě runových kamenů jsem použil dva sáčky křemenových oblázků ,které jsem zakoupil v Baumaxu po čtyřiačtyřiceti korunách. Sáček by stačil i jeden ,ale chtěl jsem mít větší výběr.
Z obou sáčků jsem nejprve vybral 25 kamenů vhodné velikosti a pak jsem podle jejich tvaru a struktury určoval kterou runou ,jaký z nich označím.

Runové kameny


Křemen je tvrdý kámen a tak jsem se rozhodl ,že nebudu runy vyrývat ,ale pouze je namaluji. Paul Rhys Mountfort v knize Nordické runy píše ,že staří Germáni barvili runy obvykle krví ,nebo okrem ,použil jsem tedy červenou barvu. Během malování jsem se pokaždé soustředil na význam runy a vkládal jsem do kamene se znakem zároveň i jeho energii. Balakrylová barva se bohužel nakonec ukázala jako ne příliš vhodná ,protože už po krátké manipulaci s kameny jsem zjistil ,že se na mnohých místech odlupuje. No ,nevadí. Až budu znaky průběžně obnovovat budu tím vlastně oživovat jejich energii.
Váček na uložení kamenů jsem vyrobil ze starého koženého kabátu ,který jsme kdysi koupili v sekáči asi za 30 korun. Udělal jsem ho tím nejjednodušším způsobem bez šití. Vystřihl jsem prostě z kůže velký kruh ,udělal po jeho okraji několik děr a ty potom protáhl koženou šňůrou. Je to jednoduché a nevypadá to vůbec špatně.

Runové kameny-váček


Posledním krokem byla výroba šátku na který budu runy během věštby sypat. Použil jsem malý hedvábný šátek na který jsem namaloval sluneční kříž ,který rozdělil plochu na čtyři díly. Kameny ,které padnou do první čtvrtiny symbolizující živel vzduchu se budou vztahovat k minulosti. Budou ukazovat příčiny a počátek daného problému. Kameny ,které dopadnou do červené čtvrtiny (živel ohně) budou promlouvat o tom ,co se děje právě teď. Třetí modrá čtvrtina (voda) bude sférou nejbližší budoucnosti. Kameny ve třetí čtvrti budou vypovídat o tom jak se budou události vyvíjet v několika následujících dnech. Poslední zemská zelená čtvrť bude mluvit o tom jak celá situace dopadne. Nejdůležitějšími pro výsledek věštby budou ale ty kameny ,které dopadnou přímo do středu šátku do prostoru s pentagramem.

Šátek na runové kameny


Při věštbě je třeba také věnovat pozornost tomu ,které kameny se dotýkají ,které padly symbolem vzhůru nohama apod. Je toho hodně a určitě to bude chtít trochu praxe ,moc se na to ale těším.

MENHIR SE ČTYŘMI BYLINAMI

29. července 2010 v 6:03 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Holašovice


Tenhle článek je vlastně ještě pokračováním povídání o holašovickém kromlechu. Pan Jílek iniciátor vzniku menhirového kruhu a vlastník pozemku ,na kterém svatyně stojí má kameny asi opravdu rád. Kromě kromlechu a velkého meditačního menhiru je totiž po celém areálu holašovické louky rozeseto ještě spousta menších ,ale neméně krásných stojících kamenů. Jeden z nich nás zaujal obzvlášť ,neboť z pukliny na jeho povrchu vyrůstaly čtyři léčivé byliny - třezalka tečkovaná ,heřmánek pravý ,pelyněk černobýl a kopřiva dvoudomá. Toto nádherné spojení kamene a rostlin ,které nebylo lidmi zamýšleno ,ale vytvořila ho sama příroda ,se nám jevilo zvláště posvátné a krásné. Všechny čtyři byliny rostoucí na kameni patří mezi velmi silné léčivky s dlouhou tradicí v lidovém léčitelství a čarodějství. Kámen ,který obvykle symbolizuje zemský živel mi tak připadal jako obraz samotné Matky Země ,živitelky a léčitelky. Moc hezý zážitek.


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Holašovice
.

HOLAŠOVICKÝ KROMLECH

27. července 2010 v 11:37 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Kromlech Holašovice


Asi 15km na západ od Českých Budějovic se nachází obec Holašovice. Vesnice ,která proslula mimořádně krásnou návsí s domky postavenými ve stylu selského baroka je od roku 1998 zařazena do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Vesnička je skutečně malebná (viz.Maruška) a určitě stojí za návštěvu.
To ,co však přitáhlo do těchto míst nás ,byl především holašovický kromlech. Třicetimetrový menhirový kruh zde na svém pozemku postavil pan Václav Jílek. Poradcem ,který kameny pečlivě vybral a určil jim místo byl známý český odborník na posvátnou energii krajiny Pavel Kozák. Kromlech je volně přístupný a byl navržen a postaven tak ,aby se stal návštěvníkům místem pro odpočinek a načerpání síly. Holašovické menhiry jsou největší megalitickou stavbou v ČR. Přestože je tato svatyně zcela novodobá ,svou působivostí si s podobnými místy v Irsku ,Británii ,či Bretani nezadá. Okolí Holašovic svou pohanskou historii ale rozhodně má. Jen pouhý jeden kilometr od kromlechu se nachází mohylové pohřebiště knovízké kultury. V roce 1927 zde byl dokonce nalezen bronzový depot s množstvím nástrojů a ženských i mužských šperků.
U holašovických menhirů jsme pobyli zhruba dvě a půl hodiny. Měli jsme štěstí ,že se to tu zrovna nehemžilo turisty a tak jsme si mohli kameny v klidu "ohmatat" a užít. Chodili jsme mezi kameny převážně naboso a riskovali tak včelí žihadlo ,neboť jetel ,který tu rostl jenom bzučel ,ale není nad to cítit energii země bosými chodidly. Když jsme pak skoro po třech hodinách odcházeli abychom stihli autobus měli jsme stejně pocit ,že pro plné prožití atmosféry tohoto místa by to chtělo mnohem více času. I tak jsem ,ale vděčný ,že se mi podařilo přesvědčit rodinu a výlet k holašovickým menhirům jsme podnikli.


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Holašovice


Více fotografií zde.


Natočil jsem tu i kátké video. Musel jsem to natáčení vzít hopem ,protože se z dálky rychle přibližovali další návštěvníci a ty jsem nechtěl mít v záběru ,tož aspoň tak:




Další stránky o holašovickém kromlechu zde a zde.

ČAROVÁNÍ S RUNAMI ,ANEB MALOVÁNÍ ČAR

24. července 2010 v 15:28 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Už několik měsíců pracuji s runami. Stále se snažím více proniknout do jejich tajemství a úspěšně je používám při magické práci. Runový systém ,který kdysi stál na okraji mých zájmů mi vyhovuje čím dál více. Zjistil jsem ,že při čarování mnohem lépe udržím soustředění vložím-li svůj záměr do namalovaného symbolu.
Navíc mě těší ,že čarování pomocí rytí či malování znaků je metoda skutečně prastará a prověřená věky. Zuzana Antares v jedné ze svých knih upozorňuje že samotné slovo "čarování" je velmi pravděpodobně odvozeno právě od kreslení a rytí čar tj. magických symbolů. Ze svědectví pocházejícího z jedenáctého století ,které nám zanechal bulharský mnich Chabr se dozvídáme ,že : "Slované dřív ,když byli pohany neměli písma ,ale počítali a věštili črtami a zářezy." Jak tyto slovanské znaky vypadaly bohužel nevíme ,ale dá se předpokládat ,že se podobně jako písmo starých Etrusků ,nebo kontinentálních Keltů od germánských run příliš nelišily. Samotní Germáni žili na našem území od konce prvního století před naším letopočtem až do příchodu Slovanů a tak si můžeme být jistí že runová magie do našeho středoevropského prostoru určitě patří.
Umění vkládat do obrázků a znaků magickou sílu bylo kdysi poměrně značně rozšířeno. Je známou skutečností ,že prakticky veškeré vzory a symboly ,kterými zdobili naši předkové své oděvy ,nádoby ,zbraně apod. v sobě nesly magické funkce. Odborníky na kreslení znaků a jejich magické nabíjení (dělání čar) byli čarodějové. Nejprve to bývali kmenoví šamani ,později jejich práci převzaly vesnické vědmy ,které prostřednictvím rytí a malování symbolů vyráběly čarovné amulety. Do precizní propracovanosti dotáhli toto umění středověcí mágové vytvářející složité pentakly.
To ,co obdivuji na runovém systému je jeho univerzálnost. Runy lze použít jako písmo ,lze s nimi čarovat ,provádět věštby i léčit. Vyhovuje mi také ,že narozdíl od středověkých magických amuletů a pentaklů ,nejsou runy ovlivněny židokřesťanskou mystikou ale jsou skutečně čistě pohanským systémem. Stále ještě se nepovažuji za nějakého runového odborníka ,ale čím více s runami pracuji ,tím více mi přirůstají k srdci.


Runové čarování
.

POHŘBÍVÁNÍ DO MENHIRŮ

19. července 2010 v 21:02 | Miky |  JINÉ
Urnový menhir


Slyšeli jste už o urnových menhirech? Ano, čtete dobře nemám na mysli menhiry runové ,ale opravdu urnové. S nápadem pohřbívat zpopelněné lidské ostatky do menhirů přišel před časem karlovarský podnikatel František Bláha. Pan Bláha si nechal nápad patentovat a založil i firmu MENHIR-PLUS ,která pohřby do urnových menhirů realizuje. Pozůstalý si vybere kámen a určí pro
Urnový menhir
něj místo na svém pozemku. Firma kámen doveze ,usadí a vyvrtá do něj otvor (nebo otvory) pro kovové pouzdro s popelem. Po vložení pouzdra se otvor uzavře a vznikne tak neobvyklý hrob a pomník v jednom.
Lidé ,kteří se pro pohřeb do menhiru rozhodnou chtějí tímto způsobem ochránit ostatky svých blízkých před vandaly a zloději. Mnohým se to také jeví jako důstojnější místo pro urnu ,než polička nebo kredenc. Co si o tom myslíte vy?
Přiznám se ,že sám jsem z toho trochu v rozpacích. K menhirům obecně mám vztah pozitivní a spojení megalitů s pohřby ,není nic ,co by nebylo z historie známo. Stačí vzpomenout na dolomeny ,nebo menhiry vyskytující se v blízkosti pohřebních mohyl. Přesto mi na tom něco nesedí. Nevím přesně co. Možná to navrtávání ,které mi přijde ke kamenům neuctivé ,anebo strach z komerčnosti a možnosti nové módy pro bohaté ,prostě nevím. Možná je to také pouze nezvyk a nedůvěra k novému ,i to je možné.
Jsem zvědav jak se tento způsob pohřbívání do budoucna uchytí. Firma pana Bláhy už založila tzv.MENHIR KLUB v němž se sdružují příznivci této nové tradice ,kteří si přejí sami být po své smrti takto pochováni. Kromě toho hodlá firma koupit pozemek pro ty ,kteří si menhirový pohřeb přejí ,ale nemají kámen kam umístit. V budoucnu bychom se tak mohli u nás dočkat prvního menhirového hřbitova. Máte-li chuť zanechte tu nějaký komentář ,opravdu by mě zajímalo jak se na tuhle věc díváte.


menhiry


Obrázek č.1 : deník.cz
Obrázek č.2 : Menhir-plus.cz

O STÁLÉM DOMÁCÍM OLTÁŘI

18. července 2010 v 15:02 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Vrchní deska velké komody u nás v ložnici je naším stálým domácím oltářem. Říkám "naším" protože jej máme společný s Maruškou ,oba se o něj staráme a podílíme se na jeho aktuálním vzhledu. Oproti dočasnému oltáři ,který si sestavuji vždy pouze pro chvíli daného rituálu je komoda v ložnici stálým spirituálním středobodem naší domácnosti. Jeho výzdoba se často mění a dobře odráží probíhající roční období i to ,co se zrovna děje v naší rodině.
Standardní výzdobou našeho oltáře jsou živlové svíce ,obrazy Bohyně a Boha a velký plochý kámen uprostřed nich ,na který stavíme vázu se sezonními květinami. Kromě toho se zde pravidelně objevují předměty symbolizující právě probíhající pohanský svátek. Např. kraslice při jarní rovnodennosti ,nebo chléb a obilí během Lughnasadhu. Úplně nejradši mám ale předměty ,které jsou připomínkou našich cest. Bývají to oblázky ,ptačí pera ,listy ze stromů ,žaludy ,šišky ,kousek smolné borové kůry apod. ,prostě všechno ,co nás na našich výletech "cvrnkne do nosu". Tyto předměty ležící na oltáři nám pak ještě dlouho připomínají místo odkud jsme si je donesli i to ,co jsme tam zažili. Nejsou to však pouze suvenýry. Z našeho animistického pohledu jsou to přátelské energie (duchové) se kterými jsme se na svých cestách potkali a zatoužili být chvilku pospolu.
Deska našeho stálého oltáře je ale i pracovním prostorem kde nabíjím krystaly ,nebo stavím runové karty a jiné předměty do kterých jsem předtím během rituálu vložil nějaké kouzlo.
Stálý oltář v naší ložnici je tak živoucím posvátným místem z něhož voní byliny a vyzařují rozličné síly ,které nás ovlivňují a zároveň o nás mnohé vypovídají.


oltář



Oltář Imbolk
.

JÁNOŠÍK

16. července 2010 v 19:01 | Miky |  FILMY
JÁNOŠÍK-PRAVDIVÁ HISTORIE ,aneb malá exkurze do pohanských zvyklostí osmnáctého století.


Jánošík


Před několika dny mě rodinka vyslala do videopůjčovny ,abych vybral nějaký film. Asi jsem doma všechny svým výběrem zklamal ,neboť jsem se vrátil s posledním zpracováním zbojnické legendy o Jánošíkovi a oni zatím čekali Alenku v říši divů s Johny Deepem ,nebo nějakou komedii. Nějak jsem si ale v té půjčovně nemohl pomoct. Jako malí kluci jsme si vždycky na Jánošíka hrávali a vedle Robina Hooda a Jana Žižky ,to pro nás byl ten správný hrdina ,který bojovával proti zlým a nenažraným pánům a bránil chudé. Moje vlastní děti k mému překvapení oproti tomu vůbec netušily ,kdo to Jánošík byl a tak jsem to bral tak trochu i jako osvětu.
Teď už ale k samotnému filmu. S lítostí musím říct ,že jsem od něj čekal víc. Narozdíl od starého zpracování ,které jsem viděl v dětství se tento nový film drží poměrně přesně historie a dobových reálií a to je bohužel asi jeho jediná přednost. V recenzi na http://fanmovie.cz se píše že scénář je dějově velmi nevyvážený, skáče od jedné postavy ke druhé a nemůže si vybrat, nakolik bude o Jánošíkovi a jeho družině a nakolik o středověkých zvycích s čímž žel nelze než souhlasit. Jednotlivé scény nejsou vůbec špatné ,ale jednotící linka ,nebo idea jakoby chyběla. Divák se v ději těžko orientuje a o tom za co ,nebo proti čemu Jánošík vlastně bojuje se může jenom dohadovat. Skoro to vypadá ,že Jánošík pouze neměl zrovna nic jiného na práci a tak prostě vypomohl svému kamarádovi Tomášovi Uhorčíkovi ,který se chtěl usadit a vzal to zbojničení za něj.
Pro mne jako pro pohana byl ale film zajímavý právě pro ukázky těch středověkých zvyků o kterých hovoří zmíněná recenze. Slovensko bylo počátkem osmnáctého století samozřejmě už dávno křesťanské ,ale ve filmu je dobře vidět ,jak se mezi lidmi křesťanské náboženství stále ještě mísilo se starými pohanskými zvyklostmi a myšlením. Na jednom místě filmu například žádá Tomáš Uhorčík Boha o znamení tak ,že zakřičí do horského údolí a v odpověď se mu ozve zahřmění. Také Panna Marie zjevující se Jánošíkovi stojíc na vodě mi připomínala víc artušovskou Jezerní paní než biblicku světici. Vysloveně pohanskou podívanou je oslava letního slunovratu ,která se ve filmu odehrává dokonce třikrát. Kromě toho uvidí divák také zvyky spojené s pohřbem a svatbou a obojí stojí zato. Zvláště fascinující se mi jevily podivné maskované postavy dupající a chřestící u rakve nebožtíka. Chlupaté kápě na jejich hlavách mi připomínali masku dida (později žida) z masopustních průvodů ,který podle etnografů představuje děda ,tedy ochrannou duši předka. Ve filmu se objeví také dvě čarodějnice. Jednou z nich je přímo Jánošíkova babička ,která je evidentně zběhlá v lidovém léčitelství a tu a tam utrousí nějakou moudrost a druhou ,podstatně temnější je milenka jednoho ze zbojníků Markéta. Markéta se zabývá věštěním budoucnosti ,připravuje pro vesničany lektvary lásky a pro jejich výrobu neváhá použít ani odříznutý penis svého mrtvého syna. Jednomu takovému lektvaru od chtivé šenkýřky podléhá i sám Jánošík. Omámený zbojník má pak vizi vodních démonů (snad rusalek) které se po něm sápou.
Pokud se tedy nebudete od filmu čekat moc napětí ,nebo humoru a vystačíte si s etnografickou exkurzí do slovenských hor osmnáctého století ,může být pro vás nový Jánošík poměrně příjemnou podívanou.



TUŽEBNÍK JILMOVÝ

14. července 2010 v 17:06 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
Tužebník

TUŽEBNÍK JILMOVÝ


Latinský název : Filipendula ulmaria (Spiracea ulmaria)


Vládnoucí planeta : Venuše

Před několika dny jsem vyrazil k malému rybníku za naším sídlištěm ,abych zde nasbíral trochu tužebníku. Tuto léčivou bylinu znám dlouho ,ale dosud jsem jí ještě nikdy nevyzkoušel ,ačkoli mě to vždycky lákalo. Kdysi jsem se někde dočetl ,že v dobách kdy lidé ještě neznali aspirin ,léčili si horečky a revmatické bolesti právě pomocí tužebníku. Tužebník ostatně obsahuje kyselinu salicylovou ,která je ve zmiňovaném léku základní látkou. Chceme-li dosáhnout při užívání tužebníku srovnatelného účinku s aspirinem ,je nutné ho ale užívat ve formě tinktury. Tužebníkové čaje a výluhy jsou prý o něco slabší ,ale na rozdíl od aspirinu nedráždí žaludek. U Jáji jsem se dozvěděl ,že tužebník výborně učinkuje i na plísně a ekzémy.
Kromě léčivých vlastností je tužebník jilmový znám svojí výraznou vůni. V časech ,kdy neexistovaly supermarkety a lidé neholdovali různým chemickým vůním ,používaly naše prabáby tužebník jako rostlinu pomocí které provoňovaly své příbytky. A nečinili tak pouze lidé prostí ,ale svou láskou k vůni tužebníku proslula například i královna Alžběta I.
Tužebník jilmový je zasvěcen bohyni Venuši a tak hrál odedávna důležitou roli v milostné a plodnostní magii. O zásnubách a svatbách probíhajících v období ,kdy tužebník kvete ,nesměla tato rostlina v pohanských časech chybět ve výzdobě věnců a slavnostních oděvů svatebčanů ,zejména nevěsty a ženicha. Tužebník se přidával i do vína a dalších nápojů ,byl součástí kadidel a olejů určených k rituálnímu pomazání.

Tužebník jilmový


Tužebník jilmový


Tužebník jilmový
.

ZAMYŠLENÍ NAD BUDOUCNOSTÍ WICCY V ČR

9. července 2010 v 16:36 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Občas někde narazím na zmínku o tom ,že Wicca je v současnosti nejrychleji rostoucím náboženstvím. Možná že to platí v USA a možná je to také pouze mýtus ,který kdysi někdo vyřkl a sto dalších lidí ho odpapouškovalo. Nevím. Jisté ale je ,že to rozhodně neplatí u nás. K Wicce a dalším pohanským směrům se v České republice hlásí jen hrstka lidí a nezdá se ,že by se tato komunita nějak zvlášť rozrůstala. Čím to?
Inu ,šedesátá léta ,která měla na západ od našich hranic na rozmach alternativních náboženských směrů zásadní vliv jsou dávno pryč a česká pohanská scéna ,která se začala formovat až ve druhé půlce devadesátých let ,má za světem padesátileté zpoždění. V tradičně silně religiózních Spojených státech se Wicca ,která proklamuje návaznost na evropské předkřesťanské kulty ,tak nějak logicky a samozřejmě nabízí jako dobrá alternativa pro ty ,kdo se zklamali v převažujícím křesťanském náboženství. V naší zemi mají ale křesťanské církve už dlouhá léta velmi malý vliv na společenské dění a většina lidí se docela dobře obejde i bez nich. Snaha hledat za ně nějakou relevantní náboženskou náhradu je proto malá. Většina wiccanů navíc nemá potřebu jakkoli misionařit. Těžko si představit wiccany stojící podobně jako např.jehovisté s pohanskými časopisy před obchodním domem ,anebo zpívající úderné songy na náměstí a vyzývající lidi aby se obrátili k Bohyni. Wiccani se totiž nedomnívají ,že jejich náboženství je to "jediné pravé" a nemají pocit že ten ,kdo se na něj nepřistoupí snad skončí v nějakém pekle. Wiccanské sebeprezentace prostřednictvím internetu ,tisku a jiných médií bývají motivovány spíše touhou se sdílet ,než získat nové duše. Tytéž vlastnosti má Wicca i v zahraničí ,u nás je to ale ,přičteme-li absenci dlouholeté pohanské tradice ,poměrně slušný handicap.
Osobně si myslím ,že Wicca má v České republice svůj "zlatý věk" ještě před sebou. Ten podle mě nastane ve chvíli ,kdy se u nás objeví první Čech ,nebo Češka s oprávněním vyučovat a zasvěcovat v nějaké tradiční wiccanské linii. Potenciál lidí ,kteří by se rádi nechali zasvětit a připojili se k nějakému funkčnímu covenu zakotvenému v uznávané tradici ,je podle mého u nás větší ,než je na první pohled vidět. Nechat se zasvětit a studovat v zahraničí je zatím pro mnohé z hlediska velkých finančních nákladů a nutnosti dobré jazykové vybavenosti problematické. Mým snem není aby se u nás Wicca stala převažujícím ,nebo nedejte bohové ,institucionalizovaným náboženstvím. Taková vize mě spíše děsí. Z představy wiccanských kněží sedících osmadvacátého října na Hradě vedle zástupců křesťanských církví a politických elit při udílení státních vyznamenání mi naskakuje kopřivka. Vůbec mi nebude vadit zůstane-li Wicca i v budoucnu u nás spíše takovým undergroundem ,trošku toho růstu a rozkvětu bych jí ale ze srdce přál.


Selena Fox

Stane se někdy i u nás Wicca součástí oficiálních struktur ,jako v USA ,nebo zůstane náboženským undergroudem?
.

O vzájemné propojenosti (J.T.Garrett)

7. července 2010 v 20:02 | J.T.Garrett |  CITÁTY A MYŠLENKY
J.T.Garrett
Rádi si myslíme ,že jako jedinci i jako lidé různých kultur žijící na matce Zemi jsme nezávislí. Ovšem vše ,co se stane jednomu z nás ,stane se nám všem. Velký duch nás všechny spojuje v elementární životní energii. Jestliže poškodíme druhého ,poškodíme sami sebe. Každý mladý Čerokí se učí ,že všechny bytosti jsou našimi bratry a sestrami. Existuje důvod ,proč se to učí a proč je to pravda. Vychází to ze Staré moudrosti ,kterou nás naučil Velký duch ,který pocházel z jiného prostoru a času. Předkové tyto věci chápali a my je musíme pochopit také ,abychom spolu přežili.


/Citace z knihy J.T.Garretta - Indiáni kmene Čerokí ,Pragma 2001/

ČAS SMUTKU A ŠÍLENOSTÍ

4. července 2010 v 13:53 | Miky |  JINÉ
balon


balon


Včera večer málem přistál na sousedním paneláku horkovzdušný balón. Nevím co se stalo a proč letěl balón tak nízko ,ale podívaná to byla šílená. Šíleným se mi v poslední době jeví takřka všechno ,co se okolo mě děje. Ve slunovratovém článečku jsem si ještě stýskal po sluníčku a teď je horko ,že bych nějakým tím mrakem nepohrdl. Nechce se mi dělat nic ,dokonce ani psát články na blog. Je to jednak tím vedrem a jednak tím ,že zažívám dost smutné období. Den poté co zemřel děda ,zemřel ještě můj kamarád ,kolega z práce. Zatímco u dědečka to šlo tak nějak čekat u toho kamaráda je to horší. Bylo mu teprve 27 let. Setkávám se se smrtí díky své profesi dost často ,ale tohle mě opravdu vzalo. Od zítřka budu navíc na tři týdny takřka permanentně v práci ,takže toho na mém blogu asi moc nepřibude.
Na ostatních pohanských stránkách je už několik dní docela živo. Vášnivá diskuze okolo spolku Matera Opidum ,časopisu Sabatník a především "velké čarodějnické guru" Ivety Andromedy Woodové přeskočila postupně z Tasselhofových stránek ke Codymu a Kojotovi a nebere konce. Nechtěl jsem se do této pře moc zapojovat ,protože nemám tohle dohadování po internetu moc rád ,ale čím déle diskuze pokračují ,tím je mi jasnější ,že největším magickým poděsem u nás asi nebude Lord Lukáš ,jak jsem si doposavad myslel ,ale zmíněná paní Andromeda. Nechci vůbec soudit to ,čemu paní Woodová věří a co učí (i když si o tom myslím své) ,ale její vlastní obhajoba a nekritický obdiv jejích zastánců zavání sektářstvím a kultem osobnosti.
Jinak se těším na dovolenou ,kterou budeme s dětmi a manželkou mít až uplynou ty tři prací nabité týdny. Doufám ,že bude počasí trochu příznivé i k nějakým výletům a podaří se nám navštívit i některé z míst ,která mě lákají.
Včera jsme byli celý den na zahradě a já sklidil první svazek letošní šalvěje. Kéž její vůně pročistí mou mysl a odvane smutek ,který se v ní usadil. A tak se staň!

šalvěj
.