NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Srpen 2010

KAMENNÉ STRÁNĚ POD TANKODROMEM

27. srpna 2010 v 6:51 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
kameny

Gary Snyder jednou řekl o japonském mnichovi a básníkovi Saijgóovi ,že jeho padesátiletou buddhistickou praxí bylo pozorování měsíce a květin z mnoha různých míst. Většina lidí si asi duchovní praxi představuje poněkud jinak než "pouhé" pozorování přírody ,ale já jako pohan považuji putování krajinou ,prociťování přírodních energií a komunikaci s místními duchy za důležitou součást své spirituální praxe. Podobně jako naši předkové věnuji při svých cestách zvláštní pozornost vodním pramenům ,stromům ,horám ,mohylám a kamenům. U kamenů a kamenných struktur pak nedělám rozdíl mezi těmi ,které byly uměle vztyčeny a sestaveny lidmi ,a těmi které "naaranžovala" sama příroda. Zvláštní kamenné útvary přírodního původu byly ve skutečnosti uctívány dávno před tím ,než člověka napadlo tyto sestavy svou vlastní silou napodobit. Přirozená skalka ,viklan ,nebo dolmen může mít ,a často dokonce i má ,větší sílu ,než podobné sestavy vytvořené lidmi.
Včera jsem se po dlouhé době vydal na průzkumnou cestu do kamenitých strání pod tankodromem. Na starých černobílých fotografiích kokotského kláštera z přelomu devatenáctého a dvacátého století jsou tyto stráně ještě holé ,porostlé jen nízkým křovím. Dnes jsou strmé břehy nad řekou Lužnicí zarostlé hustým lesem a putování po zdejších skalách a balvanech se podobá objevování rozvalin starého mayského města někde v pralese. Neuvěřitelně krásné kamenné útvary tak zůstávají před náhodným návštěvníkem většinou utajeny. Pokud se přeci jen rozhodnete kameny vidět ,musíte počítat s obtížnou chůzí ve strmém svahu ,roštím ,kopřivami a klíšťaty a věřte ,že toto jsou velice účinní "strážní duchové" tohoto místa.
Já jsem to riskl a šplhal se po stráních nahoru a dolu ,dával jsem při tom pozor ,aby mi neuklouzla noha a občas odhodil nějaké to klíště šplhající mi po lýtku. Obdivoval jsem krásné rozpukané a podivně seskládané kameny a směřoval pomalu k místu ,které je v mapě pojmenované ,jako Kamenné pole stádo. Některé kameny byly skutečně nádherné. Našel jsem útvary vzdáleně připomínající menhiry ,nebo dolomeny i romantické plošinky pod skalními stěnami ,které by dobře posloužili jako meditační místa. Dole u řeky jsem našel dokonce kameny s tzv. mísami. Podobné objekty bývají často spojené s pověstmi a čertech ,kteří zanechali v kameni stopu apod. Uctívání kamenů s miskami je doložené z Irska ,Německa ,Polska a dalších zemí.
Dříve než jsem došel ke kamennému stádu mi ale v kapse zazvonil mobil. Volali mi z práce ,že musím zastoupit kolegyni ,které onemocnělo dítě. Musel jsem to tedy otočit a kamenné stádo jsem protentokrát neviděl.


kámen


kámen


kameny
Mezi kameny lze nalézt spousty nádherných průsvitů a dutin.


kámen
Skoro menhir.


kámen


kameny


kamenná mísa
Kamenné mísy.


kamenná miska


kameny


kameny


kameny


orlí skála
Orlí skála - také skoro menhir.


Kámen
Dub ,kámen a bedla.


kameny



Další obrázky zde.

O wiccanském náboženství (Selena Foxová)

20. srpna 2010 v 18:43 | Selena Foxová |  CITÁTY A MYŠLENKY
"Wiccanské náboženství i jiné formy pohanství* jsou panteistické ,protože vidí Boha všude a ve všem. Jsou také animistické, protože věří že každý člověk, strom, zvíře, potok, kámen a jiné formy přírody mají uvnitř sebe živoucího ducha. O mnoha tradicích se dá říct ,že jsou zároveň monotheistické ,protože ctí božskou Jednotu. Jsou ale i polytheistické protože božství je ctěno v různých ženských a mužských formách ,v Bohyních a Bozích , kteří jsou aspekty božského ženství a mužství a jejich Jednoty".

/Selena Foxová/


Selena Foxová


* S. Foxová zde má patrně na mysli formy pohanství z Wiccy odvozené. Pro mnoho pohanských směrů ,např.druidství ,ásatrú ,slovanské pohanství apod. je narozdíl od Wiccy charakteristický důsledný polyteizmus ,tj.bohové a bohyně jsou vnímány jako skutečné nezávislé osoby ,nikoli pouze aspekty božské Jednoty.

ODINOVA MOUDROST A SMUTEK

18. srpna 2010 v 19:58 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
V knize NORDICKÉ RUNY od Paula Ryse Mountforta ,kterou právě čtu a studuji jsem narazil na krásný citát z Hávamálu* připisovaný Odinovi :


"Skromně moudrý člověk měl by být-
Po přílišné moudrosti netužte;
Srdce člověka zřídka šťastné je,
Je-li ten člověk doopravdy moudrý.




Skromně moudrý člověk měl by být-
Po přílišné moudrosti netužte;
Nemůžete-li daleko do budoucnosti dohlédnout,
Pak žít můžete bez starosti."



Odin nám zde připomíná hlubokou pravdu ,že moudrost v sobě přináší i břímě poznání toho ,že ne všechno na světě je radostné a spravedlivé. Dá se dokonce říct ,že čím více toho víme ,čím více nám docházejí souvislosti a čím dále dohlédneme ,tím méně jsme schopni se bezstarostně radovat.
Citát působí ještě silněji uvědomíme-li si ,že to byl právě Odin ,kdo byl pokládán za nejmoudřejšího z bohů. Odin v citátu říká : "Po přílišné moudrosti netužte…" ,ale byl to právě on ,kdo natolik toužil moudrost získat ,že neváhal podstoupit pouť k prameni moudrosti hlídanému obrem Mimirem ,obětovat své oko a trpět devět dní a nocí zavěšen a probodnut na světovém stromu. Říká-li Odin ,že málokdo doopravdy moudrý je šťasten ,pak mluví jistě také o sobě. Severské legendy vyprávějí o tom jak jednou Norny ,spřádající osud bohů i lidí ,prozradili bohům ,že v budoucnu přijde ragnarök ,osudný den ,kdy v žáru zahynou světy a strom Yggdrasil se zhroutí. Bohové Baldr a Hör se věštbě prý smáli ,Thor spoléhal na svou sílu ,Heidall zvýšil svou ostražitost a Odin ,ten odešel naplněn zlou předtuchou. Dokázal totiž ve své moudrosti dohlédnout do daleké budoucnosti a byl zdrcen.
Odin nám tedy ve výše uvedených verších nepředstavuje pouze nějaké své filosofování o moudrosti ,ale otevírá nám také část svého melancholického nitra. Zde ho nevidíme pouze jako válečníka ,šamana a básníka ,ale také jako muže plného starostí a bolu.


Odin


*Hávamál (Výroky vysokého) - básnické dílo ,jeden z nejznámějších textů Písňové Eddy.

TINKTURA Z TUŽEBNÍKU

17. srpna 2010 v 20:52 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Tužebník jilmový


Dneska to bylo třiatřicet dní od chvíle ,kdy jsem vložil nať tužebníku jilmového do sklenice s alkoholem abych vyrobil léčivou tinkturu. Sklenice se má uložit na stinné místo a obsah se má denně protřepat ,aby se účinné látky lépe uvolňovaly. Postavil jsem tedy sklenici do kouta svého nového runového oltáře ,kde byla chráněna před přímými slunečními paprsky. Tužebník je lék používaný především při chřipkách a horečce. Pro zvýšení léčivého účinku jsem sklenici označil runami Uruz (vrací sílu,tlumí bolest svalů) ,Kenaz (dostává horečku pod kontrolu) a Ehwaz (tlumí bolest kloubů). Během každodenního protřepávání jsem se soustředil na přirozenou sílu tužebníku i na moc zmiňovaných run.
Dnes ,po více než měsíci ,jsem tinkturu přecedil přes plátýnko a naplnil s ní tmavou skleničku. Až přijde nějaká chřipajzna ,jsem připraven.


Runový oltář
Runový oltář.


Tinktura na runovém oltáři
Tinktura na oltáři.


Tužebníková tinktura
Runové kouzlo.


Tužebníková tinktura
"Elixír" z tužebníku.


Tužebníková tinktura
Tinktura připravena.
.

GAVIN BONE - wiccan se svobodnou duší

14. srpna 2010 v 16:55 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Gavin Bone



Gavin Bone je známým autorem a lektorem v oblasti magie , čarodějnictví a Wiccy a aktivním
Gavin a Janet
organizátorem v neopohanském společenství. Ve spolupráci se Stewartem a Janet Farrarovými významně přispěl k vývoji a rozvoji moderního čarodějnického hnutí.
Gavin se narodil v roce 1964 v anglickém Portsmouth v Hampshire. V dospělosti se stal registrovanou zdravotní sestrou a dále studoval doplňkové léčebné metody, jako např. reflexologii. Zájem o alternativní léčitelství a duchovní záležitosti dovedl Gavina v roce 1986 k zasvěcení do Seax-Wiccy. V té době se Gavin kromě léčitelství začal také intenzivně věnovat runám a šamanismu. O tři roky později ,v roce 1989 se na Pohanském Festivalu Groby u Leicesteru setkal s manželi Farrarovými a navázal s nimi hluboké přátelství ,které postupně přerostlo v jakési skupinové manželství ,uzavřené v roce1993. Když Stewart Farrar v roce 1995 utrpěl mrtvici ,využil Gavin Bone naplno své zdravotní vzdělání a léčitelské schopnosti a vzorně o svého přítele pečoval až do jeho smrti v roce 2000.
Gavin spolupracoval s Farrarovými na knihách "Pohanská cesta" (1995) a "Léčitelské umění" (1999), a také působil jako produkční manažer Farrarovských filmů. Stál také v čele projektu "Pahanské informační sítě", která propojuje pohany v celé Británii a Severním Irsku.
Ačkoli má čarodějnictví ,které Gavin Bone a Janet Fararrová provozují kořeny v Alexandrovské a Saex Wicce a jsou oba čestnými členy několika dalších tradic ,včetně italské Stregy ,dnes už se k žádné známé tradici nehlásí. Došli společně k názoru ,že každý má rozvíjet svou vlatní tradici a vlastní cestu. Legitimita naší pohanské ,nebo wiccanské cesty podle nich nestojí na tom zda jsme byli ,nebo nebyli zasvěceni v nějaké tradiční čarodějnické linii ,ale na našem autentickém vztahu s bohy a přírodními silami. Přestože mají Gavin a Janet i nadále žáky ,snaží se jim být spíše průvodci než učiteli a vedou je k nalezení svého vlastního způsobu práce. Wicca v pojetí Gavina a Janet se stále více přesouvá od způsobů vycházejících ze středověké rituální magie k čistě přírodním praktikám a šamanství.
Přestože jsou Gavin Bone a Janet Farrarová v pohanské komunitě velmi známými a respektovanými osobnostmi ,ozývají se občas hlasy ,které jim vytýkají odklon od některých názorů ,které prezentovali v dříve napsaných knihách. Gavin a Janet vidí posun ve svých názorech ,jako přirozený vývoj a růst a přirovnávají to k známému přírodnímu principu ,který funguje tak ,že co se nerozvíjí ,to zaniká. Neočerňují jiné způsoby wiccanské praxe ,věří v rozmanitost a svobodné vyjádření. Na svých internetových stránkách říkají ,že nepřítelem pohanství není křesťanství ani ,jiné náboženství ,ale fundamentalismus a ten se bohužel objevuje i mezi pohany. Gavin k tomu říká :
" Jedním z problémů mnoha pohanů, je, že byli vychováni v patriarchální náboženské kultuře, která dává důraz na "náboženství knihy" (křesťanství, judaismus a islám). Bohužel mnozí přenesli něco z této kultury i do své pohanské praxe, aniž by si to uvědomovali. Proto někdy vidíme ve Wicce přehnané zdůrazňování významu Knihy stínů ,která se stává jakýmsi "evangeliem". To samé se děje i se zákony. Mnoho wiccannů přikládá zákonům cechu stejný význam jako Desateru přikázání ze Starého zákona ,místo aby byli adaptabilní a používali zdravý rozum."
Cesta kterou kráčí David Bone a Janet Farrarová a kterou oni sami někdy nazývají "progresivní wicca" se mi jeví velice sympatická.


Gavin a Janet



Čerpáno z Wikipedie ,z http://www.wicca.utvinternet.com/aboutus.htm a dalších zdrojů.

O pravém zasvěcení (Gavin Bone)

11. srpna 2010 v 21:25 | Gavin Bone |  CITÁTY A MYŠLENKY
Gavin Bone
Pokud máte duchovní prožitek ,nepotřebujete ho obhajovat ,protože pochází přímo z vás z vašeho vlastního nitra. Lidé jsou stále zmítáni v mentalitě kultury v níž dochází ke spojování wiccy se jmény jako Gardner ,Sanders ,nebo Starhawk. Spojují sílu s osobami. Vidět ,ale své zasvěcení jako něco pocházející z člověka a ne z ducha ,to není správné.

HOPI - OHEŇ - poprvé...

9. srpna 2010 v 10:41 | Miky |  JINÉ
Počasí nám přálo a tak jsme včera večer s Maruškou na zahradě vykonali rituál mírového ohně kmene Hopi tak ,jsme si naplánovali.
Iniciátorem byla Maruška a tak to má být ,neboť Hopi-oheň tradičně zapaluje a vede žena. Každý ,kdo obřad vede je samozřejmě individualita a tak je logické ,že dochází v rituálu k drobným změnám podle toho ,jak to daná osoba cítí. Jája například obřad doplnila prvky mého "malého rituálu" a také Maruščino pojetí bylo osobité. K zapálení ohně například nepoužila březovou kůru ,ale doma vyrobenou svíčku ,kterou si posvětila v ledovém potoce v čase svátku Imbolk. Během obřadu Hopi-ohně se také do plamenů přidávají bylinky. Moc se mi líbil Maruščin nápad připravit byliny do čtyř malých mističek a položit je před obřadem na kameny vnějšího kruhu do čtyř posvátných směrů.
Myslím ,že jsme celý obřad prožili dobře a rádi ho někdy zopakujeme. Podrobněji ho popisuje na svém blogu Maruška ,takže máte-li zájem koukněte sem.


Hopi oheň



Hopi oheň



Hopi oheň
.

MÍSTA ,KTERÁ MĚ LÁKAJÍ č.4

8. srpna 2010 v 15:51 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Počet z pohanského pohledu zajímavých ,či posvátných míst ,která mě v naší zemi lákají k návštěvě neustále narůstá. Rozhodl jsem se tedy zveřejnit další ,v pořadí již čtvrtou desítku těchto míst na blogu a poskytnout tak podobným nadšencům jako jsem já inspiraci k novým výletům. Každá z výprav na tato místa se může stát jakousi pohanskou poutí v jejímž cíly se setkáte s rozličnými zemskými a přírodními silami a někdy i s duchy našich předků. Přeji sobě i vám ,aby nám tato setkání přinesla osvěžení ,posilu a nové zajímavé poznatky.


1/ KELTSKÁ SVATYNĚ MARKVARTICE - Dodnes dobře patrná svatyně v poli ,vymezená dvěma remízky s místy zachovalým valem. Asi 1 km jižně od svatyně se nalézají tři kamenné stély ,označované jako "smírčí kříže" nesoucí sluneční symboly. Více zde.


Svatyně Markvartice


2/ ŽURÁŇ - Na kopci Žuráň ze kterého vedl Napoleon bitvu u Slavkova byly nalezeny tři mohyly s pohřebními komorami ,lidskými i koňskými kostrami a množstvím předmětů. Jedná se patrně o germánské hrobky z období stěhování národů.


Vrch Žuráň


3/ ŽIHELSKÝ LES - Podivuhodné kamenné útvary ,viklany ,kamenné mísy a mohutné zvláštně poskládané bloky ,to vše najdeme v žihelském lese nedaleko Rabštejna. Útvary pravděpodobně vytvořila sama příroda. I z fotografií je cítit posvátnost tohoto zvláštního lesa.


Žihelský les


4/ MOHELNO - Městys nedaleko Náměšti nad Oslavou. V okolí nálezy z neolitu i doby železné a množství mohyl ,které daly obci i název Mohelno (dříve Mohylno). Na největší z mohyl stojí boží muka zasvěcená sv.Antoníčkovi.


Mohyla u Mohelna


5/ DOLMEN VRKOSLAVICE - Kamenný monument nazývaný "Čertův kámen" ,stojící na malém návrší nedaleko hřbitova. Soustavě kamenů je přisuzován přírodní původ ,ale mnohé naznačuje ,že by mohlo jít o skutečný ,lidmi postavený pravěký dolmen.


Dolmen Vrkoslavice


6/ KELTSKÁ JESKYNĚ V ÚDOLÍ PLAKÁNEK - Knobloch-Skálova jeskyně nedaleko hradu Kost sloužila dříve pravděpodobně jako přírodní svatyně. V době rovnodenností ozáří sluneční paprsky vnitřní prostor jeskyně ,včetně skalního oltáře pod nímž byly nalezeny nádoby z doby Laténské.


Knobloch-Skálova jeskyně


7/ KROMLECH U LEMBERKA - Po Holešovicích druhý největší Kromlech v ČR. Přestože se jedná o novodobou záležitost sestavenou v roce 1991 sochařem Jiřím Beránkem ,stal se Kromlech místem častých obřadů a mnoho návštěvníků zde cítí sílu.


Kromlech Lemberk


8/ MENHIRY NA JAVORNÍKU - Vrch Javorník je nejvýznamnější šumavskou menhirovou lokalitou. Nejznámějším menhirem zde ,je tzv.Měsíční kámen. V oblasti je ale ještě celá řada neméně zajímavých kamenů ,které si můžete prohlédnout zde.


Měsíční kámen


9/ MEDICÍNSKÉ KOLO HALUZICE - O tomto kamenném kruhu ,který pod vedením šamanky Alicie Hamm vytvořili její čeští přátelé jsem se zmiňoval v předcházejícím článku. Medicínské kolo bylo postaveno podle tradničních indiánských pravidel a slouží k obřadům a meditacím.


Medicinské kolo Haluzice


10/ MENHIR V DOLNÍCH CHABRECH - Tento starý menhir ,který kdysi stál volně v poli najdeme dnes uprostřed zástavby v okrajové pražské čtvrti Dolní Chabry. Menhir nebyl naštěstí zničen ani povalen ,ale pouze ze tří stran obestavěn zahradní zdí. Místní lidé si kamene váží a chodí k němu dobíjet sílu.


Menhir Dolní Chabry


Předchozí články :



Obrázek kromlechu u Lemberka z : www.novinky.cz/cestovani
Obrázek jeskyně v údolí Plakánek z : http://www.putujici.cz

ALICIA HAMM A MEDICINSKÝ KRUH

7. srpna 2010 v 17:32 | Miky |  JINÉ
Alicia Hamm 2


Pokud nám to počasí dovolí ,tak máme v plánu zapálit zítra na zahradě Hopi oheň ,o kterém už vícekrát psala na svém blogu Jája. Oheň zapalovaný na mnoha místech na světě vždy 1.1 ,2.2. atd. má spojovat všechny lidi ,kteří si přejí mír a zároveň uzdravovat naší Matku Zemi. Podrobnosti si přečtěte u Jáji. Zítra končíme s Maruškou naší dovolenou a tak bude tento oheň i jakousi tečkou za časem oddechu ,který jsme mohli společně prožít.
Než se do nějakého obřadu pustím ,chci vědět o něm ,i o lidech kolem něj co nejvíce. Prošel jsem tedy odkazy a zjistil ,že tradici mírových ohňů kmene Hopi k nám přinesla šamanka ALICIA HAMM ,která následuje duchovní cestu kmenů Lakota a Hopi. Alicia jezdí do ČR
Alicia Hamm 1
pravidelně ,pořádá tu semináře a společně s českými přáteli zde vytvořila už dva kamenné kruhy ,které slouží jako tradiční indiánská medicinská kola. Dnes ráno jsme si s Maruškou udělali čas a vyslechli jsme dokument ve kterém Alicia o medicínském kruhu hovoří. Celé video ,které naleznete zde trvá asi třičtvrtě hodiny ,ale jeho shlédnutí rozhodně není ztráta času. Alicia Hamm na mě v dokumentu působí velice dobře. Věci o kterých hovoří pro mne nejsou úplně neznámé ,neboť s jistou variantou medicínského kruhu (vycházející ovšem spíše z evropských tradic) pracuji už mnoho let. Přesto jsem v Alicině vyprávění našel několik podnětných míst ,která moje vnímání kruhu a posvátných směrů zase o kousek rozšířila. Byla to například skutečnost ,že medicínský kruh nám může posloužit i k rozdělení a utřídění našich znalostí podle směrů ,ze kterých k nám přišly. V dnešní globalizované době bychom asi těžko hledali někoho ,kdo kráčí nějakou duchovní cestou v její čisté původní podobě ,nezasažené vlivy zvenčí. Každý z nás je podoben mozaice skládající se z mnoha vlivů a zkušeností. To není samo o sobě špatné ,ale množství informací které nosíme v hlavě nám může někdy způsobit zmatek. Medicínský kruh nám dává příležitost se ztišit a roztřídit své znalosti podle míst jejich geografického původu. Umění meditovat ,znalosti o čakrách a karmě bych například umístil na východ ,z jihu nám přišla řecká a egyptská mystéria a také africké přírodní kulty včetně woodoo. Západ vnímám jako oblast keltského vlivu a také místo odkud pochází tradiční spiritualita indiánů. Ze severu pochází znalosti germánského seidru a galdru ,runová magie a moudrost laponských šamanů. A tak by se dalo pokračovat dále. Přestože není toto dělení znalostí úplně přesné ,myslím že je to dobrá pomůcka jak si v sobě udělat čas od času trochu pořádek. Uvědomíme-li si odkud naše znalosti pochází ,vzdáváme tím zároveň čest místům a tradicím ,které obohatili náš život.
Medicínské kolo není v naší kultuře žádnou novinkou. Není to žádné exotické zboží uměle roubované na naše tradice. Desítky a stovky kamenných kruhů rozesetých po celé Evropě ,kruhové svatyně starých Slovanů i čarovné kruhy středověkých mágů a čarodějnic dělené na čtvrti pod vládou živlů dokládají ,že to ,co učí Alicia Hamm se od učení našich předků příliš neliší.
Alicia je mi sympatická. Její seminář asi nikdy nenavštívím ,protože vzít jen tak třiapůl tisíce z našeho rodinného rozpočtu si prostě nemůžu dovolit. Myslím ,že se bez toho také docela dobře obejdu. Rozhodně si ale její práce vážím a jsem vděčný ,že učí naše lidi rozpomenout se na věci ,které byly kdysi dávno součástí odkazu i našich předků.


Medicinské kolo Haluzice
Medicinské kolo v Haluzicích.


Úvodní foto ze stránek : www.openyourheart-festival.de . Další snímky a informace jsem nalezl zde.
.

RUNOVÉ POZICE - STADHY

4. srpna 2010 v 22:03 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Jednou ze zajímavých metod jak se propojit s energií run je tzv. Stadhür ,tedy napodobování runových znaků postojem vlastního těla. Není mi známo ,kdo tuto metodu vyvinul a docela pochybuji o její starobylosti ,o její účinnosti jsem ale přesvědčen.
Celý systém je někdy s nadsázkou nazýván runovou jógou. Nejde tu ale primárně o nějaké tělesné cvičení ,nýbrž o magickou metodu při které pomocí gest vyvoláváme sílu runových symbolů.
Celý postup je následující : Potřebujeme například vyvolat ochrannou sílu runy Algiz. Postavíme se tedy nejprve do uvolněného postoje s rukama u těla ,chvíli zhluboka dýcháme a meditujeme nad energií ,kterou hodláme přivolat. Potom pomalu zvedneme ruce nad hlavu tak ,abychom svým postojem napodobili tvar runy. Nadechneme se a s výdechem nahlas ,táhle a pomalu prozpěvujeme název runy : "Aaaallllgiiiizzzz". Prozpěvování opakujeme tak dlouho dokud nepocítíme ,že ochranná síla runy je přítomna. Potom sílu buď odešleme na osobu ,věc ,či místo ,které chceme chránit ,nebo si ji ponecháme a naplníme s ní pro tento den energetický obal svého těla.
Stejným způsobem pracujeme i s ostatními runami. Mění se pouze naladění ,pozice těla a název ,který budeme zpívat. Runové pozice tzv. stadhy jsou unikátní metodou ,která nám pomáhá zapojit do čarování ducha ,mysl i tělo a dosáhnout tak plného soustředění.


Runové pozice


Na Youtube.com jsem objevil video ,které dobře ukazuje runové pozice i prozpěvování:




.

O respektu k víře druhých (J.T.Garrett)

4. srpna 2010 v 21:02 | J.T.Garrett |  CITÁTY A MYŠLENKY
Každý má své vlastní chápání a ducha pro věci ,jež jsou pro něj posvátné. Je-li pro někoho něco
J.T.Garrettposvátné ,musíme to u něj respektovat a považovat za jedinečné ,aniž bychom o tom něco věděli nebo to chápali. Buďte vděční každému ,kdo se o takové věci podělí ,protože je to dar.





/Citace z knihy : Indiáni kmene Čerokí ,J.T.Garrett/

SLOVANSKÉ MOHYLY - DOBŘEJICE

3. srpna 2010 v 8:56 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Včera jsem vyrazil na další svojí pohanskou pouť ,tentokrát k mohylám u vesničky Dobřejice. Ženské části naší rodiny se moc běhat po lese a hledat nevýrazné kopečky nechtělo a tak mě doprovázel pouze náš Honzík ,kterého baví snad úplně všechno.
Dobřejické mohyly se skrývají v lese s podivným názvem Kukle a slovo skrývají je na místě ,neboť jsem si na jejich hledání už kdysi "vylámal zuby". Bylo to v roce 1998. Mohyly jsem tenkrát hledal s kamarádem Radkem. S tím samým Radkem ,se kterým jsem objevil orlí hnízdo. Lítali jsme po lese sem a tam a nic. Tenkrát jsme byli ale ještě příliš ovlivněni obrázky mohyl New Grange a Silbury Hill a nějakou tu terénní vyvýšeninku jsme snadno přehlédli. Od té doby uběhlo spousta času a já získal pár zkušeností s mohylami odjinud a tak jsem věřil ,že tentokrát nevyrážíme nadarmo. Pojistil jsem to ještě doma důkladným zkoumáním mapy a satelitního snímku z mapy.cz ,ale jisté to nemáte nikdy.
Mlaďas nabral hned od vlakové zastávky v Čenkově takové tempo ,že jsem se začal obávat ,aby nemusel v cíly naší cesty postavit mohylu také pro mě. Nakonec jsem to ale zvládl a brzy jsme už chodili ve stráni nad bezejmenným potokem a pátrali po vyvýšeninách ,které by mohly být mohylami. Podle popisu z knihy by tu mělo být zhruba 25 chudých žárových hrobů z doby Hradištní ,tedy cca. 1000 let starých. Našli jsme je tentokrát kupodivu docela brzy ,asi přeci jenom zapracovala zkušenost. Napočítali jsme s Honzíkem asi 12 zřetelných mohyl pěkných oblých tvarů a několik narušených ,u nichž jsme si nebyli úplně jisti. Bylo to moc hezké a zážitek nám znepříjemňovaly pouze nálety klošů jeleních ,kteří nám zasypávaly ruce nohy i hlavu. Kloš je opravdu odporný tvor ,který se živý krví savců i ptáků a ačkoli nás snad žádný nekousl ,jejich lechtání v chlupech na rukou ,ve vlasech a vousech bylo velmi nepříjemné. Kousek dál od mohyl ,tam kde les zřídnul už to bylo lepší a tak jsme zde odpočinuli ,zapálili pár vonných tyčinek ,jako oběť předkům a posvačili. Dokonce vylezlo slunce a prosvětlilo okolní bukový les a nám bylo opravdu dobře.
Výprava byla úspěšná ,přesto mě les Kukle nepřestává přitahovat ,ukrývá se v něm totiž ještě jedno pohřebiště ,Halštatské. Mělo by být mnohem větší ,asi 50 mohyl ,a některé z nich mají mít neobvykle velké rozměry. Toto místo však není vyznačeno na turistické mapě a mám k němu pouze dost neurčitý slovní popis cesty. Možná to jednou zkusím najít ,ale zatím to nechám spát a pokusím se sehnat nějakou mapu.


Polesí Kukle
Polesí Kukle skrývající dvě mohylová pohřebiště.


Mohylové stráně
Bukové stráně kousek od mohyl.


Mohyly Dobřejice
Jedna z mohyl.


Mohyly Dobřejice
Další mohylka.


Mohyly Dobřejice
A nakonec velký hledač mohyl Honzík.



Zbytek obrázků zde.