NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Září 2010

O LESNÍM POHANSTVÍ

28. září 2010 v 14:58 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Chlístov


Naše planeta je nádherný prostor se spoustou krásných míst.Travnaté stepi ,pouště i holé arktické oblasti ,to vše má něco do sebe ,doma se však cítím pouze tam ,kde rostou stromy v krajině lesů. Je to logické. Narodil jsem se přece v zemi ,která je lesů plná. Narozdíl od mnohých západních zemí máme u nás neuvěřitelnou výhodu. Většina našich lesů je veřejnosti volně přístupná. Jsme zvyklí chodit sem na procházky ,sbírat tu borůvky a houby ,můžeme v nich třeba strávit i noc - nádhera! Doufám ,že to tak zůstane i v budoucnu. Pohled na stromy a pobyt v lese je něco ,co mě odjakživa zvláštním způsobem uklidňovalo a naplňovalo.
Kdysi jsem četl knihu. Jmenovala se Lidé v zoufalství ,bohužel už nevím kdo ji napsal. Byl to pravdivý příběh o hladomoru ,který vypukl mezi eskymáky v důsledku nadměrného lovu zvířat bílými lovci. Poslední zbytky přeživších eskymáků nakonec vláda naložila do letadel a převezla více na jih ,kde bylo potravy dostatek. Eskymáci byli ale zděšeni krajinou stromů ve které nebyli zvyklí žít. Báli se lesů a tvrdili že neznají místní duchy. Nakonec se sebrali a vydali se na několik set kilometrů dlouhou pěší pouť zpátky domů. Já to mám opačně. Mám pocit ,že zdejší duchy znám a krajina bez stromů mi může sice připadat také krásná ,ale přesto tak nějak smutná a prázdná.
Vztah ke stromům a lesům mám ještě umocněn tím ,že jsem dříve hodně trampoval a skautoval. Vím dobře jaké to je spát v lese pod širákem ,sedět večer u ohně a ráno se mýt ve studeném lesním potoce. Snad proto se cítím vnitřně spojen s lesními božstvy jako je keltský Cernunnos ,nebo řecká Artemis. Rád čtu i pověsti hejkalech ,vílách a divoženkách. Některá místa v našich lesích jsou tak nádherná a divoká ,že není těžké si zde tyto bytosti představit.
Když dorazily první oddíly římských vojáků do zalesněných oblastí střední a severozápadní Evropy byli zdejšími pralesy zděšeni. Pro naše keltské ,germánské a slovanské předky to byl ale domov. Nejposvátnějšími místy těchto našich předků byli právě části lesů ,posvátné háje ,takzvané svatobory či nemetony. Keltové vybudovali na základě stromů a jejich názvů dokonce celou abecedu ,tzv.ogam. Také některé runy mají přímý vztah ke stromům. Berkana k bříze ,Eihwaz k tisu ,Ansuz nás dovede k Wotanovu jasanu a Thurisaz zase k hlohu ,nebo trnce.
Nádherný svět starých keltských ,germánských a slovanských bohů ,duchů a kouzelných lesních bytostí je můj duchovní domov. Respektuji Iunity ,jejich způsob života a jejich tundru ,respektuji i africké Masaje v savanách a kalaharské křováky a jejich polopoušť ,moje pohanství je ale bytostně spojeno s lesy. Nikdy jsem se v lese nebál. Les mi připadá bezpečnější než město. Cítím se v něm schovaný ,takřka neviditelný. Blíží se konec září a v lesích je teď vůbec nejkrásněji. Vzduch je naplněn vůní hub a tlejícího listí ,tam kde jsou k tomu podmínky nese se povětřím troubení jelenů v říji. Veverky a sojky teď soupeří ,kdo si připraví větší zásoby potravy na zimu. Pravda - prší ,ale i to k tomu patří. Však nebude pršet věčně a až přestane rád se ještě někam do lesa podívám ,dříve než přijde zima a sníh….


Cernunnos lesní bůh
.

MUCHOMŮRKA ČERVENÁ

25. září 2010 v 22:22 | Miky |  MAGICKÝ HERBÁŘ
muchomůrka


Latinský název : Amanita muscaria


Muchomůrka červená patří bezesporu k nejkrásnějším houbám našich lesů. Přestože je tato houba u nás považovaná za jedovatou ,je nesmírně populární a zná jí každé malé dítě. Vedle koštěte a černé kočky najdete na obrázcích pohádkových čarodějnic s největší pravděpodobností i muchomůrku. Není to pouze proto ,že čarodějnice jsou divná stvoření vařící různé jedovaté lektvary ,ale pravděpodobně i proto ,že skutečné ,nepohádkové čarodějnice v minulosti s muchomůrkami opravdu pracovaly.
Pro sibiřské šamany je muchomůrka červená posvátná houba s jejíž pomocí cestují do duchovních světů. Podle legendy národa Korjaků ,kdysi bůh Vahijinin (Bytí) plivl na Zemi a kam dopadly jeho
Muchomůrková šamanka
sliny, tam se objevily bílé rostliny s rudými klobouky, na nichž se božské sliny proměnily v bílé skvrny. Tyto rostliny (muchomůrky) ,jsou ve skutečnosti duchové zvaní wapaq ,kteří dostali od Vahijinina za úkol pomáhat lidem léčit nemoci a radit jim v důležitých záležitostech.
Šamani uválí ze sušených plátků houby jakousi kouli kterou pozřou. Působení muchomůrek pak probíhá ve čtyřech stádiích :
1/ Asi po 15 minutách se projevují stimulační účinky ,hlasitý zpěv a smích.
2/ Po nějaké době nastupují zrakové a sluchové halucinace spojené s pocitem ,že věci kolem se zvětšují. Zjevují se muchomůrkoví duchové ,jejichž počet závisí na počtu snědených hub (obvyklá dávka 2,5houby).
3/ Konzument ztrácí přehled o svém okolí. Muchomůrkoví duchové se ho zmocní a odvádějí ho po spletitých cestách do jiného světa.
4/ Vize začnou ustupovat ,převládne strnulost a spánek. Konzument se probouzí se všemi známkami kocoviny - pocit slabosti ,bolesti hlavy ,návaly dávení. Jediná houba ,nebo pití vlastní moči dokáže celý proces zopakovat.
Čtvrtá fáze může být značně nepříjemná a je zřejmě i důvodem proč jsou u nás mnohem více užívané lysohlávky. Vyzkoušet šamanskou cestu za pomoci muchomůrek mě vždycky lákalo ,nikdy jsem si to ale netroufl. Jsem totiž na jedy dost citlivý a bojím se že by to špatně dopadlo. Při předávkování hrozí samozřejmě vážné zdravotní následky. Přesto mám muchomůrky velmi rád a cítím k nim velkou úctu. O realitě duchů wapaq ani v nejmenším nepochybuji.
Na závěr bych rád uvedl ještě jednu zajímavost. Možná to nevíte ,ale jméno muchomůrek je odvozeno ze staré praxe posypávat jejich klobouky cukrem a používat je jako účinné jedovaté mucholapky.


muchomůrka


muchomůrky


muchomůrka


muchomůrky
.

MABON U MENHIRU

23. září 2010 v 19:41 | Miky |  KOLO ROKU
Mabon u menhiru

Dnes ráno jsem opět vyrazil k menhiru ,který stojí v lese nedaleko Milevska. Během naší minulé návštěvy ,kdy jsme zde byli s Maruškou ,se místo ukázalo jako ideální pro oslavy sezónních svátků. Posledního dubna jsme s Maruškou u menhiru prožili rituál Beltine ,dnes jsem měl v úmyslu na stejném místě oslavit Mabon tj. podzimní rovnodennost. Shodou okolností je dneska také úplněk a tak tu máme obzvláště magický den!
Místo mě přivítalo svojí obvyklou pokojnou atmosférou. Buky v okolí kamene byly dosud zelené ,ale jinak byl postupující podzim vidět na každém kroku. Cestou jsem posbíral všechno ,co mě takříkajíc "cvrnklo do nosu" a tak jsem měl dostatek materiálu pro vytvoření improvizovaného oltáře. Když jsem měl oltář hotový udělal jsem nejprve několik ilustračních snímků a pak jsem se pustil do samotného rituálu. Rituál měl několik částí ,nejsilnějším okamžikem pro mě ale bylo ,když jsem přestal mluvit a konat a jenom v sedě nasával zdejší atmosféru. Vnímal jsem tlukot strakapouda ,výkřiky sojek ,šum listů a spoustu dalších zvuků ,mezi kterými bohužel nechyběl ani vzdálený hukot aut od silnice. Vnímal jsem i "auru" (tohle slovo nerad používám) kamene i okolních stromů. Zkoušel jsem to fotit ,ale na snímcích není bohužel vidět nic zvláštního.
Co ještě říct? Rituál se povedl a milevský menhir má natrvalo místo v mém srdci ,pokud to bude ale jen trochu možné ,Samhain bych rád oslavil v posvátném kruhu u mohylového pohřebiště v Dražičkách.


Mabon u menhiru


Mabon u menhiru


Mabon u menhiru


Mabon u menhiru



Fotografie ze všech dosavadních návštěv menhiru u Milevska zde.

KAŽDODENNÍ POHANSKÁ PRAXE PODLE SELENY FOXOVÉ

20. září 2010 v 10:46 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Na stránkách : http://chicagopaganpride.org/decnewsletter.html jsem v rozhovoru se svojí oblíbenou čarodějkou Selenu Foxovou našel pár zajímavých typů pro každodenní pohanskou praxi.


(1) SNĚNÍ: Věnujte trochu času po probouzí na zapamatování a přemýšlení o snech, na které si
Selena Foxová
vzpomínáte. Udělejte to dříve, než vstane z postele a vplujete do každodenního shonu. Po přemýšlení a přezkoumání svých snů, zvažte jaké poselství vám pro dnešní den přináší a jak je využít.
(2) POZDRAV NOVÉMU DNI: Utvořte si rituál pro začátek dne, abyste oslavili nový den ,vzdali mu čest a posílili vaše spojení s Posvátným v souladu s vaší pohanskou praxí. Tento rituál nemusí trvat dlouho, a může být stejně jednoduchý jako když zdravíte posvátné směry a provádíte centrování.
(3) VĚDOMÉ PROŽÍVÁNÍ PŘÍRODY: Snažte se strávit každý den nějaký čas venku pod širým nebem. Nalaďte se na ročním období a fáze měsíce. Všímejte si zvířat, rostlin a počasí. Udělejte to bez ohledu na to, zda jste v městském centru, na předměstí, malém městě, nebo na venkově. Vnímejte ,že jste součást většího kruhu přírody.
(4) MEDITACE & MAGIE: Věnujte se denně meditaci a centrování. Pracujte s domácím oltářem. Modlete se ,provádějte kreativní vizualizaci, zpívejte, zaříkávejte, čarujte a podnikejte vnitřní cesty.
(5) DUCHOVNÍ STUDIUM: Udělejte si čas , učte se a přemýšlejte o pohanské spiritualitě každý den. Může to být prostřednictvím čtení, účasti na akci, návštěvy webové stránky, rozhovoru s přítelem, poslechem hudby, nebo nějakým jiným způsobem. Poznámka: Vaše poznatky si zaznamenávejte do zápisníku nebo deníku.
(6) DÍKUVZDÁNÍ: Pracujte na postoji vděčnosti. Oceňujte. Děkujte.
(7) PŘÍPRAVA NA SPÁNEK: Před spaním se zklidněte a poděkujte za požehnání odpočinku a spánku.


rituál
.

TOTEMOVÁ ZVÍŘATA

15. září 2010 v 17:27 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Totemová zvířata

V komentáři pod mým nedávným článkem o lucidních snech vyjádřil můj blogerský přítel Skeeve přání ,abych napsal něco o totemových zvířatech. Nu ,není to téma zrovna jednoduché a necítím se být expertem ,ale pokusím se.
Podle některých šamanských učení určitá část duše každého člověka ,rezonuje s duší ,nebo chcete-li energií nějakého zvířete. Část duše každého z nás je prostě natolik podobná duši některého zvířete ,že se tu dá hovořit téměř o příbuzenství. Mezi přírodními národy se bere někdy toto příbuzenství doslovně ,vaše totemové zvíře je pokládáno za vašeho předka. Šamanka Loren Crudenová k tomu říká : "Totem je vaším protějškem ,je tím ,čím byste byli ,kdybyste měli čtyři nohy ,ploutve ,listy či křídla." Můžeme prožít celý život aniž bychom o svém totemovém zvířeti věděli a nic zvláštního z toho pro nás neplyne ,pokud však chceme šamansky pracovat ,je znalost našeho totemu nezbytná. Totemové zvíře je šamanovým rádcem a průvodcem v duchovních světech. Znát svůj totem a komunikovat s ním ,je ale výhodné i pro člověka nešamana. Totemové zvíře je naším spojením se světem duchů a může nám poskytnout důležité informace pro náš život ,které jsou jinak našemu lidskému vědomí nedostupné.
Jak ale poznáme ,které zvíře je naším totemem? Není to úplně snadné. Autoři různých populárních knih o šamanismu nám radí abychom si všímali ke kterému zvířeti cítíme zvláštní sympatie ,nebo které často potkáváme v každodenním životě. Toto je sice určité vodítko ,ne však úplně spolehlivé. Ve skutečnosti se nám totiž zpočátku nemusí naše totemové zvíře vůbec líbit. Totemové zvíře si nevybíráme podle sympatií ,vlastně si ho nevybíráme vůbec. Svazek s totemovým zvířetem není záležitostí výběru ,ale spíše nalezení již existujícího niterného propojení. To že jste si od malička vylepovali do sešitu obrázky koní ,často potkáváte sousedovic kočku ,nebo že jste viděli pár super dokumentů o vlcích ještě neznamená ,že je vaším zvířetem kůň ,kočka ,nebo vlk. Takto zjednodušeně uvažuje pouze moderní západní člověk. Tam ,kde indián ,nebo černoch usiluje o vizi ,čeká na sen ,podstupuje osamění ,nebo se postí ,my meditujeme o tom ,které zvíře se nám líbí. Hledání totemového zvířete od nás ale obvykle vyžaduje určité úsilí. Meditace je jistě jednou z cest ,neměli bychom ale předpokládat ,že budeme hned napoprvé úspěšní. Chceme-li mít všechno hned ,snadno se stane ,že si něco vsugerujeme a sami sebe obelžeme. Abychom nalezli svůj totem je nutné často opakovaně snít ,meditovat ,podnikat šamanské cesty a pátrat. Zásadní věcí při takovém pátrání je trpělivost a obezřetnost. Ne vše ,co se prvoplánově nabízí ,je to pravé. Myslím ,že je určitě lépe počkat ,než rychle propadnout nějaké iluzi. Spojenectví s totemem je hluboké a často celoživotní ,až své zvíře naleznete bude to jako když do zámku zapadne ten správný klíč.
Pokud hodláte s totemovým zvířetem pracovat dále připravte se na to ,že totem sám vám prozradí jak si ho přivolat a jak využívat jeho sílu. Prostředkem může být tanec ,píseň ,nebo nějaký jiný rituální úkon , u každého je to jinak. Každý totem je nadán nějakou speciální dovedností. Některý vám může pomoci v léčitelství ,jiný vám pomůže rozvíjet vnitřní zrak ,některá zvířata vám pomohou rozvíjet uměleckou činnost ,jiná zase tělesnou mrštnost. Dobrý šaman se z toho důvodu snaží získat kromě svého totemu co nejvíce dalších zvířecích pomocníků. Čím více pomocníků ,tím více schopností. Pomocníci přicházejí a zase odcházejí ,totemové zvíře však zůstává. Opustí-li člověka i jeho totemové zvíře je to vždycky známka nějaké krize či transformace. Někdy nás naše totemové zvíře opustí ,aby uvolnilo místo zvířeti jinému. To se může stát dojde-li v našem životě k nějakému zásadnímu přerodu. Zůstaneme-li však delší dobu bez svého zvířete je to vždycky nebezpečné. Podle starých šamanů nás se zvířetem opouští i část naší duše a naší síly a hrozí nám tak nemoc a smrt. Důležitou prací každého šamana je proto vodit ztracená zvířata zpět k lidem ,kteří je o ně přišli.
Totemová zvířata jsou v určitém ohledu podobná strážným andělům známým z židokřesťanské kultury. Podobně jako totem ,je i strážný anděl průvodcem člověka ,kterému byl dán již v okamžiku jeho zrození. Z bible dokonce známe některé popisy andělů ,kteří se podobají více zvířatům ,než lidem. Svatému Janovi se v apokalyptické vizi například zjevily čtyři okřídlené bytosti z nichž jedna se podobala lvu ,druhá býku ,třetí člověku a poslední letícímu orlu (Zj.4/6-8). Myšlenkový svět starých izraelitů je ale přeci jen dost odlišný od myšlenkového světa animistických společenstev ,proto bych raději anděly a totemová zvířata moc dohromady nemíchal.
Množství lidí ,kteří v dnešním technicky vyspělém světě zatouží po nalezení svého totemového zvířete asi nebude příliš velké ,myslím si ale ,že ten kdo se o to pokusí a svůj totem nalezne rozhodně neprohloupí. Totemové zvíře nám umožní vnímat svět kolem nás skrze zvířecí smysly ,rozšíří naše poznání sebe sama a dovede nás na místa (ve fyzickém i duchovním smyslu) ,kam bychom se jinak nikdy nedostali.


totemy
.

RUNA TIWAZ

15. září 2010 v 9:24 | Miky |  SYMBOLY
Tiwaz


Runa Tiwaz (Týr) připomíná svým tvarem kopí ,šipku ,nebo také šíp ,který je považován za znamení smělosti a jasného cíle. Tytéž vlastnosti jsou spojovány i s runou Tiwaz. Kromě toho však v sobě tato runa nese i další význam a to odvahu k oběti.
Touto odvahou proslul v germánské mytologii především bůh Týr podle kterého je runa nazvána. Legenda vypráví ,že mnohé věštby ukazovaly germánským bohům na vlka Fenrira ,který se měl stát v budoucnu příčinou jejich zkázy. Bohové tedy vymysleli lest. Černí álfové jim vyrobili pro tento účel speciální nezničitelné vlákno z dupotu kočky ,ženských vousů ,kořenů skály ,medvědí šlachy ,rybího dechu a ptačí sliny. Bohové řekli Fenrirovi ,že ho svážou. Namluvili mu ,že jde jen o hru a zkoušku síly ,ale vlk tušil zradu a tak si vymínil ,že mu některý z bohů musí vložit do tlamy svou ruku. Jediným ,kdo měl odvahu vložit ruku obřímu vlkovi do tlamy byl právě Týr. Udělal to ,ačkoli věděl ,že o ruku dozajista přijde.
V runové věště je znak Tiwaz znamením ,že musíme sebrat odvahu a připravit se i na to ,že situace od nás bude vyžadovat oběť. Pozitivním poselstvím runy je ,že budeme-li takové odvahy schopni jistě zvítězíme. Pokud je před námi nějaká překážka a očekáváme boj je to právě runa Tiwaz ,která nás může posílit a může nám dodat nám odvahu postavit se problémům čelem. Pod ochranou runy Tiwaz můžeme očekávat ,že věci dopadnou v náš prospěch ,může to ale bolet.
Runu Tiwaz můžeme magicky využít potřebujeme-li úspěšně přestát nějakou zkoušku. Runa dodává sílu a odvahu a útočnost. Staří Germáni s ní rádi zdobili a posilovali své zbraně. V baladě Sigdrífomál radí valkýra Sigdrífa hrdinovi toto: "Runy války znají tě pokud silným jsi. Do jílce meče tvrzeného vyryj je. Některé na meče tělo ,jiné na čepel zářivou. Dvakrát však jméno Týrovo."


Týr
.

MOHYLY - DRAŽIČKY

8. září 2010 v 19:42 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Jenom kousíček od Tábora u obce jménem Dražičky se nachází jedno z největších mohylových pohřebišť v Čechách. Na oválné ploše o délce asi 140m se nachází na sto mohyl z období halštatského ,laténského a především slovanského. Dražičky jsou v dosahu naší městské hromadné dopravy a tak jsem využil volného dne a za pouhých 14Kč se do této vesničky svezl.


K mohylám
Cesta k mohylám.



K mohylám


Pohřebiště leží necelé dva kilometry za vsí v lese a není těžké ho najít. Vede k němu asfaltová cesta i zelená turistická značka. Mohyly jsou krásné ,na naše domácí poměry velké a z cesty nepřehlédnutelné. Kdyby je nějaký Matěj přeci jen přehlédl ,upozorní ho na jejich přítomnost cedule na rozcestí.


mohyly dražičky


Dříve než jsem se ale pustil do jejich prohlídky uctil jsem zdejší duchy krátkým obřadem. Na pařez před mohylami jsem položil plody šípku ,špendlíku a bezu a všechno dozdobil havraními pery ,které jsem ráno posbíral v parku u táborského nádraží. Zapálil jsem v oběť vonné tyčinky a omluvil se duchům za vyrušení. Místo mě přijalo velmi vlídně bez jakéhokoli náznaku nevole.


oběť duchům
Oběť duchům místa.


oběť duchům


Některé zdejší mohyly jsou opravdu mohutné a mají průměr okolo 5 metrů. Velká spousta jich je ale poničena nešetrným amatérským prokopáním novodobých hledačů pokladů.


mohyly dražičky
Rozkopaná mohyla.



Když jsem si doma o místu hledal informace zaujalo mě ,že archeolog A.Beneš zde v roce 1976 v jedné mohyle nalezl u kostry dospělého muže velký krystal křemene. Krystaly křemene byly a jsou v mnoha kulturách používány jako mocné posvátné předměty. Mimochodem i já jsem tu měl dnes jeden křišťál zavěšený na krku.


mohyly dražičky


mohyly dražičky


Mohyly měly uvnitř zřejmě kamenné věnce ,jak to bývávalo zvykem ,neboť z mnoha rozkopaných mohyl trčí po různu rozházené kameny. Z některých kamenů ležících mezi mohylami jsem v závěru své návštěvy poskládal kruh a vytvořil tak v lese za pohřebištěm přírodní svatyni. Pokud kruh někdo nezničí rád si tu čas od času udělám nějaký rituál. Místo na mě působilo klidným a krásným dojmem ,takže je to ideální prostor pro medici. Skládání kamenů mi zabralo asi hodinu času a tak jsem tentokrát nestihl více ,než kruh prokouřit šalvějí a zanechat ho tu pro příště.


Kamenný kruh


Rituál v kruhu
Svatyně za mohylami.



Další fotografie zde.

DIANICKÁ WICCA

7. září 2010 v 20:06 | Miky |  POHANSKÉ SMĚRY A TRADICE
Charakterizovat Dianickou wiccu není vůbec lehké. Obecně řečeno se Dianické tradice orientují na víru, historii a praxi ženských mysterií a spiritualitu země. Termín Dianická wicca je synonymem pro novopohanské náboženské tradice, které kladou důraz na ženské božství. Samotný název je
Zsuzsanna Budapest
odvozen od římské bohyně měsíce, lovu a plodnosti Diany. Bohyně Diana se jako statečná a nezávislá ochránkyně panenskosti a žen feministicky založeným čarodějnicím přímo nabízela.
Mluvíme-li o Dianické wicce ,můžeme mít ale ve skutečnosti na mysli několik různých tradic. Je to trochu matoucí a tak jsem zhruba před rokem na Fóru Bohyně vznesl tento dotaz :
"Ve spojení s dianickou wiccou se objevují jména Morgan McFarland ,Zsuzsana Budapest i Starhawk ,mám v tom trochu zmatek a rád bych věděl čím se tyto směry liší a co mají společného?"

Dianická wiccanka LuciJe ,jedna z autorek webu Bohyně mi odpověděla takto:

"Dianická wicca má několik různých proudů. Mezi dva hlavní patří tradice Zsuzsanny Budapest a tradice Morgan McFarland. Nejen tyto dva navzájem se již nějakou dobu lehce prolínají a z nich vycházejí tradice kombinující obě dvě.
Z Budapest svou tradici založila bez jakékoliv spojitosti s gardnerovou wiccou a z velké části ji postavila na vlastní rodinné tradici. Dianická wicca Z Budapest je tradicí otevřenou pouze ženám, v jejích řadách jsou značnou měrou zastoupeny ženy homosexuální orientace. Tradice stojí na konceptu tzv. pěti mystérií krve - zrození, menarché (první menstruace), porodu vlastního dítěte, menopauzy a smrti. Důraz je hodně kladen na intuici, třeba při tvoření rituálů. Tradice je zasvěcovací, avšak žena nemusí být zasvěcena, aby se mohla prohlásit za dianickou wiccanku. Dianická wicca je v USA zároveň registrovanou náboženskou organizací, která zajišťuje např. i kněžský výcvik - nikoliv pouze ve smyslu wiccy "každý sobě knězem", ale na úrovni duchovních, které vedou veřejné bohoslužby.
Tradice McFarland Dianics nebo též Old Dianic má naopak kořeny v gardnerově wicce, zakládali ji společně gardneriáni a jedna z členek původního New Forest covenu. Tradice je otevřená oběma pohlavím a pokud vím, tak je striktně iniciační.
Starhawk není představitelkou Dianické wiccy, ale Reclaiming, což je tradice s původem ve Feri tradici (ta má původ v gardneriánské a zároveň alexandrijánské wicce). Někde jsem zachytila informaci, že Starhawk je někdejší žačka Budapest, ale tohle je bez záruky. Každopádně se obě dvě navzájem znají a bydlí asi 2 kilometry od sebe."

Na wikipedii jsem se pak dozvěděl ,že se k dianické wicce hlásí také spousta čarodějnic ,kterým je její spiritualita blízká ,ale které přímo nepatří ani k jedné ze zmiňovaných tradic. Ačkoli pro mě není ani teď úplně jednoduché se v tom zorientovat je Dianická wicca jistě nepřehlédnutelným a silným pohanským směrem ,který v žádném řádném výčtu pohanských tradic nemůže chybět.


Diana


P.S. Děkuji LuciJi za poskytnuté informace ,které jsem tu bez jejího vědomí uveřejnil. Věřím ,že by neměla nic proti.

LUCIDNÍ SNY

3. září 2010 v 9:46 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Zvláštním typem snů ,o kterých jsem se v minulém článku nezmínil ,jsou tzv. sny lucidní (jasné ,průzračné). Jedná se v podstatě o sny během nichž si uvědomujeme že sníme ,pohybujeme se ve zvláštní snové realitě a dokážeme se přitom zcela vědomě rozhodovat kam půjdeme ,co budeme dělat apod.
Když jsem poprvé lucidně snil byl jsem naprosto šokován reálností prožitku. Všechno kolem mě bylo doopravdy naprosto jasné a do detailu ostré ,žádná rozmlžená vzpomínka na to co se mi zdálo ,ale virtuální realita jen těžko rozeznatelná od bdělého stavu. Jediné podle čeho poznáte ,že opravdu sníte jsou věci v bdělém stavu nemožné ,jako je např. vaše schopnost létat ,nebo vidět stromy rostoucí až do nebe apod. V jednom z těchto snů jsem například potkal růžového kresleného mluvícího hrocha.
Uvědomění ,že to ,co se kolem nás děje je sen ,přichází během spánku někdy zcela spontánně.
Umění snít
Pokud však nejsme předem připraveni ,vnoříme se obvykle po malé chvilce opět do standardního snění a příležitost zkoumat svůj snový svět je fuč. Zlomovým okamžikem pro to ovládnout své snění a cíleně lucidně snít bylo pro mne přečtení knihy UMĚNÍ SNÍT od Carlose Castanedy. Indiánský čaroděj kmene Jaki don Juan Matus zde učí autora knihy některým šamanským metodám snění. Tím prvním co don Juan Carlose naučil bylo právě lucidní snění ,ačkoli to tak nenazýval. Juanova metoda byla jednoduchá. První úkol který Carlosovi dal bylo : "Podívej se ve svém snu na své ruce." Carlos se tím nějaký čas trápil ,protože co se lehce řekne ,né vždy se lehce udělá ,ale po pár týdnech si skutečně ve snu vzpomněl a podíval se na své ruce. Vědomě tak začal ovládat svůj sen a začal lucidně snít. Od té chvíle to šlo Carlosovi ,čím dál lépe ,až začal mí vědomé sny takřka běžně. Já se úkolem podívat se ve spánku na ruce trápil asi měsíc ,než se výsledek dostavil ,ale bylo to ohromující. Byl jsem tím zážitkem tak rozrušen ,že jsem se bohužel zhruba do čtvrt minuty probudil. Na rozdíl od Castanedy mi cesta k dalšímu lucidnímu snu trvala opět zhruba jeden měsíc. I tentokrát jsem byl silně rozrušen. Srdce mi bilo na poplach a já se ve svém snažil uklidnit a rozdýchat to. Podařilo se! Stál jsem ve snu ve stejné místnosti ,kde zatím mé tělo spalo. Fascinovaně jsem si všechno prohlížel a bral to do rukou. Dokonce jsem lezl po čtyřech pod stolem a probíral se tam nějakými papírovými krabicemi ,které tam ve skutečnosti nebyly. Všechno bylo jasné ,krásné a barevné. Při dalším snu jsem dělal test. Ruce ,které se mi staly branou k vědomému snění jsem si prohlížel ve snu opravdu důkladně. Viděl jsem je naprosto jasně,každý chloupek ,každou pihu. Snažil jsem se zapamatovat vzorce a umístění pih na rukou ,abych to v bdělém stavu porovnal se skutečností. Výsledek testu byl ten ,že ve snu byly pihy na docela jiných místech než doopravdy.
Měl jsem potom lucidních snů ještě několik a zažil jsem v nich opravdu pozoruhodné věci ,nikdy jsem však nedosáhl toho ,aby se mi zdály běžně. Pokud takový sen chci ,musím na tom pokaždé pracovat zhruba měsíc. Tím "pracovat" myslím ,vždy před spaním si opakovat větu : "Podívám se ve snu na své ruce." Vzhledem k tomu ,že jsem ale pracující člověk a chodím spát dost unaven ,nestojí mi většinou takový vydej energie a soustředění za to. Každopádně vím ,že to funguje a nejsou to žádné žvásty. Pokud podobným způsobem fungují i další techniky ,které se Castaneda v knize naučil ,a ke kterým já se nikdy nedostal ,tak je to vážně síla. Don Juan Castanedu postupně naučí přesouvat se ve snech na skutečná místa a zjišťovat tam informace z reálného světa ,vstupovat do snů jiným lidem ,nebo snít s druhou osobou stejný sen. Zní to jako sci-fi ,ale po zkušenostech s lucidním sněním jsem nakloněn tomu věřit.
Experimentování se sny však podle Castanedy není úplně bez rizik. Čím více se vám v šamanském snění daří ,tím více prý poutáte pozornost různých duchů a snových bytostí. Některé z nich jsou dost nebezpečné a snaží se vás ve snech lapit a nepustit zpět. Pokud by se jim to podařilo ,ocitnete se v kómatu a zemřete. To mi ale zřejmě nehrozí ,protože nikdy nebudu ve snění tak dobrý.


Růžový hroch
Podobného růžového kresleného hrocha jsem jednou viděl v jinak naprosto reálné krajině svého lucidního snu. Tenkrát jsem hodně usiloval o to najít své silové zvíře. Zeptal jsem se tedy hrocha jestli je mým totemovým zvířetem. Hloupě se na mě zazubil. V tom se z roští přiřítil skutečný medvět a hrošíka rozsápal na kusy. Od té doby si myslím ,že jedním z mých silových zvířat je medvěd. Snad se nebude zlobit ,že jsem tuhle historku zveřejnil.

O KOČIČÍM SNU A SNECH OBECNĚ

1. září 2010 v 18:00 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
kočka

Včera se mi zdál sen : Jdeme s Maruškou a dětmi po sídlišti. Na chodníku u zaparkovaného auta stojí vousatý chlap ,na ramenou mu sedí kočka. Když se k nim přiblížíme kočka seskočí a otevřenými dveřmi hupsne na zadní sedačku auta. Koukám se na ní a najednou mi připadá mnohem větší a jinak zbarvená. "To je rys!" povídám překvapeně.
"Rysice ,jmenuje se Oryša." Říká muž.
Možná bych na ten sen úplně zapomněl ,ale když jsme dnes ráno s Aničkou jeli poprvé do její nové školy do Milevska stalo se něco zvláštního. Seděl jsem u okna a sledoval krajinu. Radoval jsem se že se projasnilo nebe. Včera lilo jako z konve ,ale dnes se mraky protrhaly a sluneční paprsky osvěcovaly pole ,louky a lesy podél železniční trati. Nad polem létaly poštolky a ve vysoké trávě se schovávalo několik srnek - krása. V lese před stanicí Sepekov jsem zahlédl sedět kočku. Byla bílá s hnědými fleky. Seděla a dívala se na náš vlak. Najednou mi došlo ,že je nějaká neúměrně velká ,asi jako středně vysoký pes. S údivem jsem na ní zaostřil zrak a v tom zmizela. Ne ,neutekla ,prostě se rozplynula. Přelud? Duch? Co já vím. Hned jsem si ale vzpomněl na svůj kočičí sen. Nejdříve sen a pak vize ,znamená to něco? Asi ano ,ale přiznám se že nevím co. Když jsem o tom pak v Milevsku na lavičce přemýšlel napadlo mě napsat na blog něco o snech.
Naše sny jsou realita. Jsou součástí našeho vnitřního duševního světa. Pokud uznáváme ,že
člověka dělají člověkem nejenom svaly a kosti ,ale také jeho mysl a emoce ,neměli bychom sny podceňovat. Když se zdá našim dětem něco ošklivého často je utěšujeme a říkáme: "Neboj ,to byl jen sen." Šamani všech kultur nás ale učí ,že nic takového ,jako je "jenom sen" neexistuje.
Lapač snů
Každý sen je reálný ,něco o nás vypovídá a měli bychom mu věnovat pozornost. Sny jsou řečí našeho podvědomí. Když o svých snech přemýšlíme ,často v nich objevíme útržky událostí ,které se nám přihodili v bdělém stavu. Objevují se v nich i věci ,které jsme v průběhu dne podvědomě zaznamenali ,ale ve shonu je přehlédli ,nebo jim nevěnovali pozornost.
Sny mluví ke každému trochu jinak a proto nemám velkou důvěru v knižní snáře,které příliš zevšeobecňují. Tomu ,kdo se bojí plazů ,bude had ve snu symbolizovat určitě něco docela jiného ,než zapálenému herpetologovi a teraristovi. Důležitější než snáře jsou naše vlastní záznamy snů a porozumění svojí osobní snové symbolice. Je to už více než 20 let ,kdy jsem opustil školní lavice ,ale dodnes se mi někdy stává že píšu ve snu písemku a nevím si s ní rady. Vypozoroval jsem ,že tento sen přichází vždycky ,když prožívám nějaké těžkosti v práci. Je to logické - emocionální stav při pracovním i školním stresu je podobný.
Sny jsou ale také bránou skrze kterou k nám mohou přicházet a mluvit duchové. Asi přede dvěma lety se mi zdál sen ve kterém ke mně přišel můj dávno zemřelý strýc. Stiskli jsme si ruce na pozdrav a já mu říkám : "Ta tvoje ruka je nějaká jiná." On se usmál a řekl : "Moje ruka je pořád stejná ,to jen ta tvoje už je větší." V tu chvíli jsem si uvědomil ,že strýc je mrtvý a já opravdu za ty
Sen
roky dospěl ,dojalo mě to a probudil jsem se se slzami v očích. To byl velmi silný a reálný zážitek.
Některé sny k nám mluví i zvláštním prorockým jazykem. Před lety jsem měl podivný sen ve kterém jsem byl medvědem: Běžel jsem po silnici zasněženou krajinou a cítil jsem při tom jak se celé moje medvědí tělo při běhu natřásá. Po levé i pravé straně silnice se mnou běželi sněhem dva vlci. Ten vlevo najednou učinil výpad a zakousl se mi do levé přední tlapy. Vztekle jsem ho odmrštil a běžel jsem dál. Asi o měsíc později se mi zdál jiný sen: Šel jsem po louce za městem ,když si všimnu hloučku dětí ,které se nad něčím krčí. Došel jsem k nim blíž a najednou vidím že předmětem jejich zájmu a vzrušení je sova krčící se v trávě. Vzal jsem ji do rukou a zvedl ji ze země. Sova se polekala a sevřela mi hřbet levé dlaně v pařátech. Drápy se mi zaryly hluboko pod kůži. Vyděšeně jsem třásl rukou a pokoušel se sovu setřepat. Sova se pevně držela ale nakonec se mi to podařilo. Měsíc ,nebo dva na to se mi stal v práci úraz. Levá ruka mě uvízla ve stroji na čalounění autoopěrek. Stroj tlačil na hřbet mé dlaně a vyvracel mi prsty vzad. Nemohl jsem ruku vyndat. Lidé z dílny ,včetně vedoucího se mi snažili pomoct ,ale nešlo to. Byla to hrůza. Nakonec mi ruku ze stroje doslova vylámal můj dobrý rómský přítel Ondra. Dlouho jsem tehdy marodil a na ruce mám dodnes jizvu od nekrotické pohmožděniny ,kterou mi lis způsobil. Později jsem si vzpomněl na oba sny o útoku na levou paži a došlo mi ,že šlo o prorockou předpověď této události. Od té doby vím ,že opakuje-li se nějaký sen ,nebo jeho motiv vícekrát ,měl bych zvýšit pozornost protože jeho poselství může být důležité.
Sny jsou prostě zajímavé a i ty zdánlivě nejobyčejnější nám mají co říct. Porozumíme-li svým snům ,porozumíme více i sobě samým a někdy i světu kolem nás. Pochopím někdy smysl svého včerejšího kočičího snu a dnešní vize? Nevím ,rozhodně ale zůstávám bdělý.


Spící Bohyně
Spící Bohyně z podzemní svatyně na Maltě.