NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Listopad 2010

RUNY ,BOHOVÉ A RUNOVÍ DUCHOVÉ

27. listopadu 2010 v 18:59 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Možná se tomu budete divit ,ale ještě relativně nedávno mi veškeré pohanské panteony bohů
Odin
připadaly jako víceméně nadbytečné. Hned to vysvětlím. Dlouhá léta už věřím v Boha s velkým Bé ,který má svoji mužskou i ženskou stránku a je přítomný ve všem (panteismus) a pak také věřím v to ,že každý z nás a všechno kolem nás včetně zvířat ,stromů a skal je oživeno vlastním jedinečným duchem (animismus). Pohanští bohové ,kteří nejsou ani Bohem s velkým Bé ,ani duchy stromů ,či zvířat ,mi do mé kosmologie prostě nějak nezapadali. Perun ,Odin ,Taranis a další bohové pro mě byli pouze různými aspekty mužské části Boha s velkým Bé ,zatímco Venuše ,Hekaté ,či Brigit zase pouze jednotlivými aspekty ženské části velkého Boha. V poslední době však začínám vnímat bohy s malým bé mnohem konkrétněji. Nejsou pro mě už pouze jakousi částí ,nebo vlastností velkého Boha ,ale i konkrétními bytostmi s vlastní vůlí a osobností. Ptáte se jak u mě k tomuto posunu ve vnímání došlo? Můžou za to vlastně runy.
Asi jste si všimli ,že o runách teď píšu poměrně často. Je tomu tak proto ,že jsem pro sebe runy "znovuobjevil" vlastně teprve nedávno. Vizuální stránka run mě přitahovala vždycky ,ale oproti např. ogamu mi runy dlouho připadali příliš složité. Zatímco u keltských ogamových znaků je základní význam každého písmene jednoduše odvozen od vlastností určitého druhu stromu ,každá runa v sobě skrývá nepřeberné množství asociací a význámů. To mi připadalo poněkud matoucí a tak zůstávaly runy dlouhou dobu na okraji mých zájmů. Začátkem tohoto roku jsem však začal runy znovu studovat a poprvé jsem zkusil experimentovat s jejich použitím při čarování. Výsledky mě naprosto ohromily. Dá se říci ,že ještě nic mi v magii nefungovalo tak dobře jako runy. Zároveň mě fascinovalo ,že se až do dnešní doby dochoval příběh o tom ,jak se k lidem vlastně runy dostaly. Připomnělo mi to indiány ,kteří si dodnes vyprávějí příběh o tom jak se k nim dostala posvátná dýmka. Pro nás evropské pohany byla spousta věcí související s naší tradicí nadobro ztracena a zapomenuta. Dotýkáme-li se ale run ,dotýkáme se příběhu ,který zapomenut nebyl ,příběhu ,který má moc ,spojit nás znovu s dávnými bohy. Čím více jsem s runami pracoval ,tím neodbytnější byl můj pocit ,že bych měl při jejich používání vzdávat čest tomu ,od koho runy pocházejí - tedy Odinovi. Těžko ale vzdávat čest a děkovat symbolu. Navíc jsem ve svých meditacích Odina necítil jako symbol ,nebo legendu ,ale jako skutečnou bytost. Chvíli mi trvalo než jsem se s touto novou zkušenosti srovnal ,ale nakonec mi to otevřelo cestu i k dalším bytostem germánské mytologie ,jako je Freya ,Heimdall ,Týr a jiní. Nevěděl jsem přesně co s
Freya
tím ,ale brzy jsem pocítil potřebu vedle našeho hlavního domácího oltáře vytvořit další ,který je zasvěcený pouze runám a germánským božstvům. V současné době se učím jak tyto bohy ctít ,jak jim obětovat apod. Přesnou formu stále hledám ,ale věřím že ji nakonec naleznu. Dost mi pomohl například Kojotův nedávný článek o tom jak on ctí bohy slovanské.
A jak vlastně zapadli tito bohové s malým bé do mojí kosmologie? Docela dobře. Jsou to dnes pro mě velmi mocní ,nikoli však všemocní duchové. Bohu Stvořiteli , kterého nazývám Velkým Tajemstvím tito bohové nekonkurují. Jejich možnosti a schopnosti jsou velké ,ale svojí podstatou a smrtelností jsou v mnohém podobní nám lidem. Umějí se radovat ,urážet i hněvat. Vztah mezi bohy a lidmi se může podobat obchodnímu partnerství a někdy i přátelství. Důležitá je ale slušnost ,úcta a upřímnost. Neúcta ,lež a nadutost se může člověku snadno vymstít. Ti ,kteří pracují s duchy woodoo ,nebo pohanskými bohy delší dobu vám dosvědčí ,že tu rozhodně nejde o hru a že uražený ,nebo naštvaný bůh umí člověku pěkně zatopit.
Vrátím se ještě k runám a prozradím vám ,jak si v současné době vysvětluji jejich účinnost. Myslím ,že v podstatě fungují jako magická sigilia ,nebo obrazce vévé známé z woodoo. Raven Kaldera říká ,že za každou runou stojí konkrétní duch. Docela se k tomu přikláním. Myslím že nakreslení ,nebo vyrytí runy ,tohoto ducha ,nebo sílu ,která je s danou runou spojená prostě přivolává. Odin tak možná nezískal u Mimira pouze moudrost a unikátní magický systém ,ale také čtyřiadvacet pomocných duchů ,ochotných spolupracovat na jeho kouzlech.


Runový kámen




Obrázky Odina a Freyi pochází z Tarotu of Northern Shadows. Tuto tarotovou sadu jsem dlouho scháněl. Dovezl jsem si ji z festivalu Mystica 2010.

NOVÉ ZÁHLAVÍ

27. listopadu 2010 v 15:21 | Miky |  O BLOGU
Včera jsem vyměnil záhlaví blogu. Nevím jestli je nový obrázek lepší ,nebo horší než ten předchozí ,ale každopádně je můj. Zatímco předchozí fotografii Calanish jsem kdysi odněkud stáhnul ,obrázek z nového záhlaví jsem sám vyfotil během naší letošní návštěvy Holašovického kromlechu. Bylo tam krásně...

ZNOVU U MOHYL

23. listopadu 2010 v 17:49 | Miky a Marie |  JINÉ
Mohyly Dražičky


Včera to byl přesně měsíc od mého samhainového rituálu na mohylovém pohřebišti u Dražiček. To ,co jsem tam tehdy prožil bylo velmi silné a musel jsem o tom pak ještě hodně přemýšlet. Dodnes si vlastně nejsem tak docela jistý s čím ,a proč jsem se to tam tehdy setkal. Po tom zážitku jsem pojal k Dražičskému pohřebišti rozpolcený postoj. Na jednu stranu mě to místo stále silně přitahovalo ,na druhou se mi vracely živé vzpomínky a s nimi i strach. Velmi mě potěšilo ,když mi Maruška nabídla ,že se k mohylám vypraví tentokrát se mnou. Cesta se uskutečnila včera a já jsem poprosil Marušku zda bych v tomto článku mohl odcitovat i několik úryvků z jejích včerejších soukromých zápisků.


Oběť


Už minulý týden jsme se dohodli s Michalem ,že se o dovolené podíváme spolu na mohyly do Dražiček. Po zkušenosti ,kterou na tomto pohřebišti našich předků zažil Michal na dušičky jsem měla celkem strach. Nevím jestli jsem se bála víc toho ,že cestou na pohřebiště potkal Michal malé stádo divokých
Algiz
prasat ,anebo jeho prožitku při samotném rituálu. Upřímně si myslím ,že to bylo půl na půl.Vždy záleželo na tom ,o čem jsem zrovna přemýšlela. Připravovala jsem se tedy na tuto cestu už dopředu. Střídavě jsem prosila na dálku divoká prasata ,aby nás nechala projít a setkání s námi se vyhnula ,že je respektuji a také ,že se setkání s nimi bojím. Cítila jsem na dálku porozumění a věřila jsem tomu ,že je nepotkáme. Hned na to jsem myslela na duchy předků ,jež jsou na pohřebišti pohřbeni. Ty jsem prosila ,aby přijali naší oběť ,kterou jim přineseme a aby se s námi setkali jen ti dobří z nich.
Dnes ráno tedy nadešel den ,kdy jsme se na mohyly vypravili. Ráno jsme si nachystali dary k oběti ,každý po svém. Michal nesl našim předkům medovinu a mouku. Já nachystala pro ženské duchy růži s levandulí ,pro duchy dětí vločky se skořicovým cukrem a pro duchy mužů kousek pryskyřice. Pro ducha lesa jsem nachystala jablka ,mrkev a snítku levandule...
Cestou k mohylám Maruška položila postupně oběti lesním duchům na třech různých místech. pozoroval jsem jí z povzdálí a věděl jsem ,že to bude dobré. Maruščina přítomnost mě vysloveně uklidňovala. Nechvátali jsme ,postupovali jsme pomalu a kochali se každým stromem a kamenem ,který jsme po cestě potkali.
...V lese jsme našli strom o který zřejmě nějaké zvíře třelo parohy ,jen nevím jaké. Kůra stromu byla oloupaná tak vysoko ,že nás napadlo jestli se nejednalo o losa...
Tenhle okamžik mě ,přiznám se znovu trošku rozhodil. Nebyl to jeden strom ,ale tři. Všechny nesly stopy podobné tomu ,jako když srnci vytloukají parůžky. Kůra však byla sedřená z kmene až do výšky nějakých 2,5 - 3 metrů ,takže to musel udělat nějaký gigant. Znovu se mi vybavily zvuky ,které se kolem pohřebiště minule ozývaly. Zněly jako něco mezi jelenem a krávou a já opravdu netušil ,jestli pocházejí z našeho světa. Při pohledu na oloupané stromy mě napadlo ,že to mohl být možná los. Na táborsku byli losi už několikrát spatřeni. Jedem můj kamarád viděl losa v bývalé Černické oboře a jiní kamarádi našli stopy jeho kopyt nedaleko Kozího hrádku. Jednoho před pár lety dokonce srazilo auto kousek za Turovcem. Nevím ,jestli to ,co jsem minule slyšel byl los ,nebo duch ,ale pohled na oloupané stromy mi klidu nedodal.


Dražičky


...Pak už jsme došli k mohylám. Pociťovala jsem zase strach ,ale už ne tak velký. Naopak jsem měla čím dál větší pocit ,že to zvládneme. Se špetičkou strachu jsme se pustili do příprav. Michal zapálil větvičku šalvěje ,nejprve se očistil on a potom já. Při očišťování jsem prosila dobré duchy tohoto místa ,aby přijali naší oběť a ty špatné jsem žádala ,aby zůstali spát. Po tomto kratičkém rituálu jsem se cítila mnohem líp...
Prožíval jsem to podobně jako Maruška. V duchu jsem promluvil k místu přibližně takto : "Zdravíme vás bytosti a duchové tohoto místa. Přicházíme v míru a s úctou Vás žádáme ,abyste přijali naše dary a dovolili nám chvíli pobýt ve vaší přítomnosti."
Vlastní oběť jsme neprovedli v kruhu ,ani na mohyle ,ale na kameni mezi mohylami ,který svým tvarem připomíná spadlý menhir. Mysleli jsme přitom na duchy mužů ,žen i dětí ,jež tu spočívají. Do obětin jsme vložili část své síly a poprosili duchy o totéž. Pak jsem vždy špetku obětiny pozřeli a zbytek nabídli duchům.
Rituál byl velmi pokojný a krásný ,nic z pocitů a vizí ,které jsem tu měl minule se nevrátilo. Skoro mám pocit ,že mé zážitky z minula opravdu spískal starý taškář Legba ,který si řekl : "No když to chceš hochu ,dám ti po čem toužíš."


Oběť na pohřebišti


Oběť
.

MYSTICA 2010

22. listopadu 2010 v 0:55 | Miky |  JINÉ
Mystica 2010


O účast na tomto pohanském festivalu jsem opravdu hodně stál a tak jsem se rozhodl ignorovat únavu a vyrazil jsem hned po tom ,co mi skončila v sobotu ráno noční směna. Myslel jsem ,že se vyspím trochu ve vlaku ,ale sedačka mě tlačila ,ruka mě brněla a vůbec to bylo celé nějak nepohodlné ,takže ze spaní nic nebylo. Asi stárnu. Jako mladej trampík jsem toho po vlacích něco naspal.
Když jsem pak vystoupil v Praze z vlaku nepřipadal jsem si nijak zvlášť ospalý ,ale otupělost a spomalenost se u mě projevovala na každém kroku. Například jsem si špatně označil jízdenku do metra a pak jsem nastoupil do vozu ,který jel přesně na opačnou stranu. Ateliér ,kde se festival konal jsem kupodivu po kratším hledání našel docela dobře. Když jsem dorazil ,program už běžel. Na dveřích ,zpoza kterých se ozývalo šamanské bubnování ,byla cedule s nápisem : "PROBÍHÁ RITUÁL ,NEVSTUPOVAT!" a tak mi nezbylo než vstoupit do velkého sálu ,kde se právě konal Workshop o vyrábění talismanů. Seminář vedli dva mladíci ze společenství ,které nese název Rudá klenba nebeská z nichž jeden vypadal trochu jako indián a druhý tak trochu jako Kurgan z Highlandera. Přišel jsem až ke konci takže těžko hodnotit. Oba přednášející mi byli ale sympatičtí. Při výběru kamenů pro talismany kladli důraz spíše na intuici ,než na nějaké magické korespondence s planetami apod. "Indián" říkal ,že je lepší vyhledat kámen pomocí vnitřního citu ,než si ho koupit podle svého planetárního znamení a pak zjistit ,že si nesedíte. A přesně to si myslím i já. Kluci se věnovali především kamenům ,ale talismany je podle nich možné vyrobit ze všeho ,třeba i z vajglu od cigarety ,když je třeba. "Kurgan" doporučoval dřevo. "Vezměte si třeba starou větev."říkal "Uvědomte si ,že kdysi byla součástí živého organismu ,který po léta budoval její strukturu a vnitřní cesty ,kterými proudila řada látek. Teď jsou už sice ty cesty prázdné ,ale vy je můžete lehce naplnit novou energií a novými informacemi." Přestože bylo z přednášejících cítit spíše mladické nadšení ,než vyzrálá moudrost ,myslím ,že seminář nebyl nezajímavý a svého úkolu se zhostili dobře.


Výroba talismanů - RKN


Výroba talismanů - RKN


Následující přednáškou ,které jsem dal přednost před Magickými jazyky ,byly Léčivé byliny. V úvodu jsem se trochu lekl ,protože jsem zjistil ,že celý název programu zní Léčivé rostliny - tradice východu. Nic proti východu ,ale mnohem víc mě vždycky zajímaly byliny ,které rostou a jsou používány u nás. Brzy jsem se ale uklidnil protože některé z prezentovaných bylin pocházely z tajgy (a sever mám hodně rád) ,některé jsou vysazovány v našich parcích ,anebo dokonce rostou zplaněle v lesích a všechny se tu dají pěstovat. Přednáška se věnovala tzv.adaptogenům ,neboli biostimulátorům ,tedy rostlinám široce podporujícím odolnost a imunitu organismu. Arborius ,který přednášku vedl na mě hluboce zapůsobil svým klidným ,vyrovnaným projevem a rozsáhlými znalostmi z teorie i praxe. Věci o kterých hovořil měl osobně odzkoušené a tak mělo všechno co říkal skutečnou hodnotu. V jednu chvíli poslal mezi posluchače skleničku s bobulemi Schizandry čínské ,neboli klanoprašky a vyzval nás abychom je ochutnali. Arborius mluvil o posilujících a povzbuzujících účincích této rostliny a mě napadlo ,že to je přesně to ,co zrovna potřebuji. Na rozdíl od ostatních ,kteří si brali jednu ,až dvě bobulky ,jsem si jich do dlaně nasypal asi osm a naráz jsem si je hodil do úst. Hned mi došlo ,že jsem to neměl dělat. Hořkokyselá chuť byla tak příšerná ,že nepůsobit Arborius tak důvěryhodně ,tak jsem byl přesvědčený ,že nás právě všechny otrávil. Nicméně ,asi mi to nakonec pomohlo ,protože jsem se až do konce programu docela držel.


Léčivé rostliny - Arborius


Další přednáškou byla Mystéria III.říše v podání Adriana Dragonariho. Jak už název napovídá přednáška se věnovala okultním a pohanským záležitostem spojených s nacistikou ideologií v Německu ,před a během druhé světové války. Mě osobně se přednáška líbila a dozvěděl jsem se spoustu zajímavého ,ale myslím ,že pro některé jedince ,zvláště ženy ,které se většinou tolik nevyžívají ve filmových dokumentech a literatuře faktu ,to muselo být docela náročné poslouchání.


Mysteria III.říše - Adrian


Rozhodl jsem se nešetřit se a navštívit během toho jediného dne ,který jsem na festival měl ,co se dá. U další přednášky ,kterou jsem absolvoval ,jsem rozhodně nelitoval. Koordinátor Dávného obyčeje. Darken v ní mluvil o Lokiho mystériích. Většina z vás asi ví ,že Loki je jedním z bohů severské mytologie a že bývá někdy chápán jako čiré zlo a obdoba křesťanského ďábla. Spíše než ďáblem je ale Loki jakýmsi šibalem a nepříjemným vtipálkem ,což Darken ilustroval na řadě příběhů z Eddy ,ale i na vlastních zkušenostech s tímto bohem. Darken dokonce upozornil i na některé vysloveně pozitivní Lokiho rysy a dokázal tak ,že hodnotit tohoto boha jako veskrze temnou postavu by byl zásadní omyl. Lokiho osobnost je velice složitá a pro člověka těžko pochopitelná. Myslím ,že jí ale Darken dost vystihl když prohlásil ,že Loki má radost ,kdykoli vás doběhně ,ale ještě větší radost mu činí ,když se doběhnout nenecháte. Přednáška byla skvělá! Darken měl opravdu co říct a dokázal i toto obtížné téma uchopit s vtipem a svižností ,která mě bez problému udržela bdělého.
Dalším bodem na programu byla přednáška o modlitbách pod vedením Dínen. Inspirací k tomuto tématu bylo pro Dínen setkání se skupinkou pohanů ,kteří prohlásili ,že se nemodlí. Ve skutečnosti si lze ale bez modlitby jakoukoli formu pohanské spirituality jen těžko představit a ani z poznatků o historickém pohanství není nic takového známo. Dínen původně přednášku zamýšlela jako workshop s praktickými pokusy o sestavení konkrétních modliteb ,ale vzhledem k velké účasti posluchačů zůstalo pouze u teorie. Mluvilo se o typech a struktuře modlitby. O každodenní modlitební praxi ,o posvátném prostoru k modlitbám a dalších věcech. Nakonec dala Dínen účastníkům přednášky za "domácí úkol" do druhého dne nějakou modlitbu sestavit a slíbila za tu nejpovedenější dárek. Říkala ,že ještě neví co to bude ,ale že to prý bude něco pěknýho.


Modlitební workshop - Dínen


V 16.00 h. začala další přednáška ,tentokrát na téma Enochiánská magie. Evropská středověká magie ovlivněná křesťanstvím a židovskou kabalou mě moc neříká ,ale Elijah je sympaťák a dokázal mě vcelku zaujmout i tím ,co mě vlastně jinak vůbec nezajímá.


Enochiánská magie - Eliah


O mnoho víc mě však zaujala diskuse o rituálech nazvaná Noci šelem ,vedená Adrianem Dragonarim. Adrian se podělil se spoustou zajímavých zážitků ze své dvacetileté pohanské praxe a se svými postřehy do programu vstoupilo i několik lidí z řad posluchačů. Příjemný zážitek. Adrian sám je člověk s nesporným charismatem. Působil na mě jako inteligentní ,silný a přesto skromný člověk ,který je stvořen k tomu ,aby vedl druhé.


Noci šelem - Adrian Dragonari


Následující přednáška o Alchymii se mi zdála jako to nejslabší ,co jsem ten den slyšel. Josip Samvěd je zřejmě dobrý praktik ,ale jako vypravěč se nenarodil. Abych byl ale objektivní ,musím znovu říct ,že středověká magie mě skoro nezajímá a že mojí pozornost už hodně narušovala moje rostoucí únava. každopádně jsem přednášku opustil ještě před koncem a přesunul jsem se raději k malému sálu ,kde se chystal Rituál k uctění vlka Fenriho.


Josip samvěd - Alchymie


Velký sál - Alchymie


Rituál měl být posledním bodem mého programu před odjezdem a hodně jsem se na něj těšil. Měl jsem dokonce v batohu připravený i plášť pro případ ,že by byl podmínkou účasti. Před malým sálem už postávaly holky z Ohnivého kruhu ,které se zřejmě těšili stejně jako já. Coreyemma na chvíli někam odběhla a vrátila se s dýkou v ruce ,kterou si rychle zasunula do kozačky. Na nechápavé pohledy ostatních omluvně řekla : "No víte ,já se jinak těch rituálů ,o kterých vím ,že nefungujou nebojím..." Všichni jsme se zasmáli. Coreyemma ,ale vlastně vyjádřila to ,co jsme cítili všichni ,tehle rituál fungovat bude. Linda Dragonari ,která měla obřad vést ,je v pohanských kruzích respektována jako velmi schopná čarodějka a málokdo by se odvážil její práci zpochybňovat.
Brzy jsme byli vpuštěni do sálu a nikdo po nás pláště nevyžadoval. Sál se zhusta zaplnil takže lidský kruh podél stěn místnosti byl místy dvouřadý. Linda nejprve varovala všechny přítomné ,že místnost bude během rituálu uzamčena a nikdo nebude v jeho průběhu vpuštěn dovnitř ,ani ven. Rituál bude od účastníků požadovat pití alkoholického nápoje a pojídání syrového masa. Epileptici a astmatici by měli svojí účast zvážit. Po těchto informacích několik lidí místnost opustilo. My zbylí jsme se nechali zavřít uvnitř a rituál začal. Linda pomocí chřestidla vyznačila kruh a v modlitbách se obrátila k dávným bohům. Potom začala vzývat Fenriho ,obludného vlka z germánských bájí ,který představuje síly přirozenosti ,divokosti a chaosu. Chvíli mluvila česky ,chvíli zas v gótštině. Modlitby doprovázel jeden z obřadníků rytmickým bubnováním. Obřad měl gradující tendenci. Čím déle trval ,tím více se účastníků zmocňovalo vzrušení. Někteří dokonce chvílemi vyli jako vlci. Linda požehnala obětinám ,kterými bylo patrně portské víno a hovězí játra. Potom nás obcházela s kalichem do kterého namáčela prsty ,značila nás jimi na čele a pak nám dávala napít. Obcházela nás i s mísou na které ležela syrová játra a každý z nás si z nich trochu ukousl. V průběhu rituálu jsem dvakrát zahlédl vnitřním zrakem v kruhu pohyb. Nejprve při vzývání Fenriho v okamžiku ,kdy byli zmíněni Fenriho sourozenci Hel a Jörmungand a potom během žehnání obětinám. Cosi se prohnalo kruhem dokola a do osmičky. Tvar těla jsem neviděl ,bylo to na mě moc rychlé. Výškou to ale nepřesahovalo postavy účastníků v kruhu.


Linda Dragonari


Po společné účasti na obětinách byl obřad ukončen. Linda otevřela kruh a propustila nás. Říkala ,abychom se nedivili ,kdyby nás ten večer Fenri ještě doprovázel. Odešel jsem do šatny pro svůj batoh a chystal se k odchodu. Než jsem ateliér opustil došel jsem se ještě rozloučit s LuciJí a s Dínen ,které tu měli svůj prodejní stánek. LuciJe se totiž nakonec přeci jen dostavila a tak jsme se mohli po roce internetového kontaktu poznat tváří v tvář. Né ,že bychom si nějak zvlášť pokecali ,program byl dost plný ,mozek mi vzhledem k nevyspání fungoval tak na 60% běžného provozu a také jsem se trochu ostýchal ,ale každopádně jsem viděl tyhle čarodějky rád. Působili na mě velmi sympaticky ,mile a upřímně. Věřím ,že se ještě někdy někde setkáme.
Festival Mystica 2010 byl pro mě rozhodně přínosem. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem ,kdo se podíleli na jeho organizaci a připravili nám ostatním krásné a nevšední zážitky.


Lindin stánek


Doplnění ze dne 24.11.2010 : O tom jak je mé hodnocení subjektivní svědčí diskuse na stránkách Mystiky ,kde si lidé na rozdíl ode mě přednášku o Alchymii velmi pochvalují. Koho to zajímá může pro srovnání pohledů navštívit také stránky Ohnivého kruhu ,kde je recenze Coreyemmy a Liliany.

SVÍČKY NA NÁMĚSTÍ

17. listopadu 2010 v 11:50 | Miky |  JINÉ
svíčky

Vzpomínám na listopad před jednadvaceti lety. Kamarádi tenkrát přišli se zprávou ,že se v Praze něco semlelo. Nikdo nevěděl přesně co. Prý snad ,nějaká demonstrace a tvrdý zásah policie. Lidé se prý bouří a scházejí se na Václaváku. U nás na náměstí má snad také něco večer být. Dlouho jsme se nerozmýšleli a vyrazili jsme na staré město.
Temné ,téměř liduprázdné náměstí osvětlovaly pouliční lampy a u Žižkova pomníku ,na kterém hořelo pár svíček stálo asi deset lidí. Velká shromáždění měla přijít teprve za pár dní ,ale to zatím nido z nás netušil. Stáli jsme s ostatními u pomníku ,dívali se na svíčky a nikdo nemluvil. S obavou jsem sledoval vůz Veřejné bezpečnosti ,který stále kroužil kolem náměstí. Měl jsem právě před učňovskými zkouškami a došlo mi ,že možná už nedostuduju. Po chvíli se odněkud vynořil mladý dlouhovlasý muž ,který vylezl na pomník a promluvil. Konečně jsme se dozvěděli ,co se vlastně v té Praze děje. Muž nám řekl pár povzbudivých slov a pozval nás ,ať přijdeme zítra zas. Další den se situace dost opakovala. Opět jen hrstka lidí ,opět Veřejná bezpečnost ,která jen přihlížela ,jakoby nevěděla co má dělat a opět muž na pomníku. Tentokrát jsme se dozvěděli ,že se ke stávkujícím studentům přidali i herci pražských divadel a vzniká jakési Občanské fórum. Další den už bylo náměstí plné a pak to šlo jako vodopád. V následujících dnech byly ulice a náměstí zaplněná lidmi ,všechno bylo polepeno letáky a my s kamarády prožívali euforii z toho ,že to co tu mělo být na věčné časy a nikdy jinak se hroutí jak domeček z karet.
Uběhlo dlouhých 21 let a já jsem otrávený jak indiánský šíp. Při sledování televizních politických debat se mi chce zvracet a nevěřím politikům na levo ,ani na pravo. Nevěřím dokonce ani tomu muži z pomníku ,který se nyní ,po dvaceti letech stal starostou našeho města. Vážím si získané svobody shromažďování ,vyznání ,volného pohybu atd. Dobře si pamatuji jaké to bylo ,když nás kontrolovali policajti i na vandru uprostřed brdských lesů. Dobře vím jaké to bylo v době ,kdy nesměly vycházet ani ty blbé Rychlé šípy. Přesto mám ,ale zatraceně podobný pocit marnosti ,jaký jsem měl tenkrát. Na mysl mi stále přicházejí slova filosofa Václava Bělohradského : "Za nacistů a komunistů jsme nesměli nic říct ,protože tu byl pořád někdo ,kdo nás poslouchal. Dneska můžeme říkat co chceme ,protože nás stejně nikdo neposlouchá." Když se k tomu přidá vědomí toho ,že jsou na tom dnes u nás po materiální stránce mnozí lidé hůře ,než v době ,kdy jsme stáli fronty na mandarinky ,mám skoro depresi.
Přesto jsem se včera zůčastnil vzpomínkové sametorevoluční akce ,která se konala na tomtéž náměstí ,o kterém jsem psal v úvodu. Moc lidí nepřišlo (jak také jinak). Kromě několika pohlavárů přišli hlavně vlasatí a fousatí santusáci s rodinami ,takže tu bylo docela dobře. Nešel jsem si poslechnout projev starosty (na toho kašlu) ,šel jsem si poslechnout písničky v podání mého dobrého přítele ,křesťanského hippíka Pepi Duška. Pepa byl totiž jeden z těch ,se kterým jsme před jedenadvaceti lety v revolučních dnech vyřvávali na nárožich ulic songy Hutky a Kryla a vždy ho rád vidím. Kdybych měl sebou svíčku asi bych ji i společně s ostatními zapálil a položil na kašnu. Možná s trochou nostalgie a možná s trochou hořkosti ,ale zapálil bych ji.


Jelikoš na videu není Pepa vůbec vidět přidávám jednu jeho dřívější fotografii.



Pepa Dušek


svíčky


svíčky

HURÁ NA MYSTICU!

16. listopadu 2010 v 9:45 | Miky |  JINÉ
Festival Mystica 2010 se valem blíží a už to vypadá takřka stoprocentně ,že jedu. Chystám se pouze na sobotu ,kdy je program festivalu nejplnější. V pátek mám bohužel noční službu ,takže jedu rovnou z práce a hrozí ,že budu ostatní účastníky přednášek rušit svým chrápáním. Doufám ,ale ,že bude obsah přednášek zajímavější než včerejší ,mnou absolvované školení o bezpečnosti práce a že mě udrží bdělého. Dost se na akci těším a věřím ,že mi v cestě tentokrát už nic nezabrání.

Mystica 2010
.

ZAŘÍKÁNÍ S POMOCÍ LUNY

15. listopadu 2010 v 12:20 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Evropské čarodějnictví je odpradávna úzce spojeno s Měsícem a lunárními silami. Uctívání trojné Měsíční bohyně je možná novodobým wiccanským výtvorem ,vychází ale z tradic evropské lidové magie a bohatých předkřesťanských mytologických pramenů.
Babky kořenářky a vesnické vědmy ,které působily na českém a moravském venkově před nějakými sty ,nebo dvěma sty lety ,už sice neznaly Dianu ,ani jiná pohanská lunární božstva ,ale stále ještě sbírali bylinky za úplňku a při zaříkání nemocí volaly Měsíc na pomoc. Z tohoto období se zachovalo velké množství etnografického materiálu ,který dobře dokládá ,že spojení Měsíce a čarodějnictví nevzniklo pouze v hlavách pánů Gravese a Gardnera ,ale že je a vždycky bylo reálnou skutečností.
Z knih ,které mi za posledních cca.12 let prošly rukama jsem si vypsal spoustu poznámek. Našel jsem mezi nimi i tyto tři příklady zaříkání ,která se pronášela při novém Měsíci :


"VÍTÁM TĚ MĚSÍČKU NOVÝ,
ABY MĚ NEBOLELY RUKY A NOHY.
VÍTÁM TĚ MĚSÍČKU NOVÝ,
NA ZDRAVÍ ,NA ŠTĚSTÍ,
NA VŠECKO DOBRÝ."


"VÍTÁM TĚ MĚSÍČKU MILÝ.
ABY MĚ NEBOLELY ŽÍLY.
VÍTÁM TĚ MĚSÍČKU DVOUROHÝ,
ABY MĚ NEBOLELY OUDY,
AŽ BUDEŠ TŘÍROHÝ."


"VÍTEJ MĚSÍČKU ,NOVÝ KRÁLU,
TOBĚ KU PLNI A MĚ KU ZDRAVJU!
VÍTEJ MĚSÍČKU ,NOVÝ DVÚROHÝ,
NA ŠTĚSTÍ I NA ZDRAVÍ!
TOBĚ NEBO I KORONA
A MI ŠTĚSTÍ I OBRONA."


Našel jsem také jedno zaříkání na bradavice. Podle pravidel lunární magie by se mělo čarování na odstranění čehokoli provádět od úplňku do novu ,kdy Měsíc ubývá. V tomto starém zaříkání na odstranění bradavic je však zajímavým způsobem využito naopak fáze dorůstání:


Když vyjde nový měsíc stíráme bradavici třískou a s pohledem upřeným na srpek měsíce říkáme třikrát : "CO VIDÍM, AŤ PŘIBEJVÁ, CO NEVIDÍM, AŤ UBEJVÁ." Potom řekneme: "AMEN." Třísku pak položíme pod okap a zahrabeme ji, aby shnila. Celé se to má zopakovat třikrát a potom prý bradavice zmizí.


Využívání Měsíce a jeho sil v magii je tradice jistě prastará. Nikdo neví kde má kořeny a počátky ,ale jisté je ,že pokračuje i dnes. Nemám teď na mysli pouze wiccanské čarodějky ,které s Měsícem běžně a vědomě pracují a které invokují Měsíční bohyni během rituálu zvaném Draving Down The Moon. Myslím také na všechny ty bezejmenné lidičky ,kteří dnes podle Měsíce hubnou ,zahrádkaří ,uklízejí apod. Vědomě i nevědomě ,dotýkají se vlastně tito lidé posvátných tradic našich předků a nalaďují se tak na přírodu a její rytmy ,a já myslím ,že je to dobře...


Vzývání měsíce
.

KAMENNÍ ŠOTCI

11. listopadu 2010 v 15:59 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
O kamenech jsem už na svém blogu psal vícekrát. Kameny jsou bytostmi ,které mě nepřestávají fascinovat. Ať už jsou to velké skály ,mohutné balvany ,přírodní ,či uměle vztyčené menhiry ,nebo "obyčejné" malé oblázky ,všechny mají něco do sebe. Tak jako mnoho jiných lidí ,i my si občas nějaký ten kámen doneseme domů. Většinou je to dobrá volba a jedná se o vzájemné souznění mezi kamenem a námi. S mnoha "našimi kameny" se vzájemně ctíme a máme se rádi. Občas se ale stane chyba a dostane se k nám kámen ,který u nás není šťastný. Asi před měsícem jsme s Maruškou dva takové vynesli z bytu na balkon a chystáme se je odnést na místo ,kde jim bude lépe. Jsou to takoví dva potměšilí šotci a dokud jsme je měli přímo v bytě dělali neplechu. Dříve než jim najdeme správné místo jsem si je ještě ale vyfotil. Jsou to sice šotci ,ale krásu jim nelze upřít ,co říkate?


Kamenní šotci


Obrátím-li se na nějaký strom ,ať slovně nebo mlčky ,nazývám ho bratrem. Přijdu-li k jezeru či řece ,nazývám je sestrou. Nebe je můj otec ,země moje matka ,kámen můj přítel. Spatřím-li kámen ,není to pro mě jenom kámen. Přesněji řečeno ;kámen to samozřejmě je ,to vím - ale v tom kameni sídlí duch. Může to být duch přátelský ,ale i nepřátelský. Každý kámen ,který potkám na rozmanitých cestách života ,pečlivě pozoruji a chci ,aby i on pozoroval mě. Existují dobré kameny i kameny špatné ,zlé. Existují ale i kameny ,které by měl člověk nechat na pokoji. To je v dnešní době velmi důležité. Dnes už totiž víme ,že některé kameny ,například uran ,mohou škodit.

/Galsan Tschinag - tuvinský šaman/

O RŮZNOSTI CEST

6. listopadu 2010 v 21:49 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Cesta

Znovu a znovu se vracím ke knize Živá tradice druidů od Emmy Restall Orr. Je to nádherná kniha a na žebříčku těch ,které jsem letos přečetl patří k těm nejlepším. Líbila se i mé ženě Marušce a to dokonce natolik ,že si objednala svojí vlastní. Skoro každá stránka a někdy dokonce každý odstavec mě vede k tomu ,abych knihu na chvíli odložil a přemýšlel o tom ,co jsem právě přečetl. Prostě pokladnice moudrosti. Neříkám ,že se se vším přečteným ztotožňuji ,to vůbec ne ,ale autorčin jazyk a přístup k životu je mi blízký. Ve skutečnosti je vlastně snaha plně se s něčím ,nebo někým ztotožnit vždycky marná a v konečném důsledku kontraproduktivní. Každý jsme originální a jedinečnou bytostí s odlišnými zkušenostmi a cesta každého z nás musí být zákonitě jiná. Přesně to ,má také Emma Restall Orr na mysli ,když v knize píše že : "Druidství je spiritualita ,která se u každého člověka projevuje a roste z jiných základů v závislosti na jeho historii ,rodině a společnosti ,k níž patří. K druidství nerozlučitelně patří různorodost ,protože různorodost je neodmyslitelnou součástí samotné přírody." Slovo druidství bychom samozřejmě mohli nahradit názvem jakékoli jiné duchovní nauky ,která je živá a respektuje svobodu svědomí. O uniformitu a iluzorní jednotu vlastně stojí pouze sektáři s touhou ovládat druhé a nevyzrálé dětinské osobnosti ,které si na své "pravověrnosti" budují sebevědomí ,které jim chybí. Proto nemám rád vášnivé internetové diskuze o tom ,kdo je a kdo není správný wiccan (druid,pohan apod.) ,a proto si také vážím každého ,kdo má odvahu kráčet po své vlastní neopakovatelné cestě bez ohledu na reakce okolí. Hlásím se k wicce ,ale wicca je vlastně pouze rámec uvnitř kterého rozvíjím svou spiritualitu. Žádný jiný wiccan ,nejde a nemůže jít po stejné stezce po které jdu já ,tak jako já zase nemohu plně pochopit a prožít stezky druhých. Ve skutečnosti by bylo dost obtížné následovat i svojí vlastní cestu ,tedy tu ,kterou jsme kráčeli třeba jen před několika málo lety. Opravdová spiritualita je totiž živá ,neustále se vyvíjí a proměňuje. To čemu věříte a jak praktikujete dnes ,se bude pravděpodobně velmi lišit od toho čemu jste věřili a jak jste praktikovali například před deseti lety. Nechtějme svojí spiritualitu zavírat do klece a přitesávat její hrany tak ,aby se podobala obecně rozšířeným představám ,které se k pojmům wiccan , šaman , pohan (doplň podle svého) vážou. Mohli bychom tak snadno přeslechnout hlas Ducha (nebo duchů) a stát se pouhou karikaturou toho ,čím bychom mohli ,nebo měli být....


...A takovéhle a jiné věci mě napadají při čtení té úžasné knížky od Emmy Restall Orr.

STARA BASN

4. listopadu 2010 v 16:04 | Miky |  FILMY
STARA BASN


Rád bych doporučil vaší pozornosti polský film Stara basn ,který se nedávno objevil na stáncích pod nelogickým českým názvem Staré báje Vikingů. Ačkoli se ve filmu vikingové skutečně objeví ,hraje jejich přítomnost v celkovém příběhu roli spíše vedlejší. Více než Vikingům se film
Stara basn
věnuje starým Slovanům a to především krvavému knížeti Popielovi a jeho odpůrcům z řad vladyků. Film se odehrává v Polsku v devátém století ,tedy asi sto let před nástupem křesťanství a tak zde máme možnost sledovat celou řadu pohanských reálií. V příběhu se objevují vědmy a čarodějnice ,můžeme sledovat žárový pohřeb vladyky Više ,svátek slunovratu i svatyni boha Svantovíta.
Jednou z hlavních postav filmu je mladý lovec Ziemek ,samotář který strávil nějaký čas mezi Vikingy a který se postupně stává vůdcem vzpoury proti Popielovi. Kromě konfliktu s knížetem trápí Ziemeka ještě láska k dceři vladyky Više ,které její otec určil život nikoli po boku muže ,ale ve službě bohům v pohanské svatyni. Ziemeka hraje populární herec Michal Zebrowski ,kterého známe například z titulni role fantasy příběhu Zaklínač ,takže fanoušci a fanynky tohoto takřka archetypního hrdiny si přijdou na své.
Příběh se mi vcelku líbil a každému zájemci o pohanské časy jej doporučuji ke shlédnutí. Zároveň ale upozorňuji nečekejte žádný Hollywood. Muzika nevalná ,počítačové triky ubohé ,naštěstí byli filmaři celkem soudní a raději se o ty počítačové efekty ani moc nepokoušeli. Budete proto trpět jenom párkrát a to zejména v závěru filmu kdy se hroutí věž zasažená bleskem a po obloze létají animovaní orli.


Stara basn



RAVEN KALDERA

4. listopadu 2010 v 10:53 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Na stránkách Dávného obyčeje se nedávno objevila zpráva ,že Českou republiku navštíví v příštím roce šaman a zároveň autor několika zajímavých knih Raven Kaldera. Od R.Kaldery jsem bohužel dosud nic nečetl ,protože Mýty a astrologie/Volvox Globator 2006/mě nějak nelákají a jiná autorova kniha ,pokud vím ,v češtině zatím nevyšla. Čeští pohané ,kteří jsou na rozdíl ode mne schopni číst v angličtině ,většinou Ravena Kalderu respektují jako odborníka na severské tradice a zejména jeho kniha Urban Primitive pojednávající o městském šamanismu vzbudila u nás značnou pozornost.
Po návštěvě Kalderových oficiálních stránek jsem se přesvědčil ,že se jedná o nanejvýš zajímavou osobnost. Přestože Kaldera nepatří k žádnému tradičně šamanskému etniku ,ale je obyčejným bílým Američanem ,prožil klasickou šamanskou krizi a byl ke své službě povolán duchy ,podobným způsobem jako jeho kolegové z jiných částí světa. Ve své praxi Kaldera vychází z mytologie a praktik germánských kmenů ,ale i Laponců a sibiřských národů. Ačkoli bychom našli v jeho pojetí styčné body s Ásatrú ,nebo Heathenry ,razí si Kaldera osobitou cestu založenou na jeho vlastním chápání euroasijských tradic a jeho osobní gnosi.
Za pozoruhodný považuji především Kalderův přístup k runám ,které chápe nejen jako magické znaky ,ale také jako živoucí duchy. Při nejasné runové věštbě například doporučuje dotázat se na smysl tažených znaků přímo runových duchů. Tyto duchy Kaldera vnímá jako silné nezávislé osobnosti se kterými je možné spolupracovat ,ale nelze je k ničemu nutit. Charakteristiky runových duchů ,tak jak je Kaldera poznal naleznete zde.
Raven je zasvěcen germánské bohyni Hel ,strážkyni země Helheim ,do které podle severské mytologie ,odcházejí po smrti obyčejní ,chudí lidé. Z toho důvodu nebere za své šamanské služby peníze. Pokud se mu ale chcete přeci jen odměnit ,můžete mu dát například nějaké potraviny ,nebo palivové dříví. Kaldera k tomu dodává : "Zaplaťte jen tolik ,za kolik si myslíte ,že to stálo. Pokud si myslíte ,že to nestálo za nic ,nedávejte nic a já to budu respektovat."
Raven Kaldera je známou osobností nejen mezi pohany ,ale také v transgenderové komunitě ke které sám náleží. Transgenderovou komunitu ,tedy komunitu lidí ,kteří stojí se svou sexualitou kdesi mezi oběma pohlavími ,považuje Kaldera za svůj vlastní rozptýlený kmen ,kterému byl povolán sloužit především.
Pokud vás tento novodobý šaman zaujal navštivte určitě jeho stránky ,kde se dozvíte víc ,anebo si udělejte volno a přijeďte se na něj podívat v květnu příštího roku do Prahy. Já se o to tedy určitě pokusím.


Raven Kaldera


Wuwejova recenze na knihu Urban Primitive zde.
Noiřina recenze na knihu Urban Primitive zde.