NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

ZNOVU U MOHYL

23. listopadu 2010 v 17:49 | Miky a Marie |  JINÉ
Mohyly Dražičky


Včera to byl přesně měsíc od mého samhainového rituálu na mohylovém pohřebišti u Dražiček. To ,co jsem tam tehdy prožil bylo velmi silné a musel jsem o tom pak ještě hodně přemýšlet. Dodnes si vlastně nejsem tak docela jistý s čím ,a proč jsem se to tam tehdy setkal. Po tom zážitku jsem pojal k Dražičskému pohřebišti rozpolcený postoj. Na jednu stranu mě to místo stále silně přitahovalo ,na druhou se mi vracely živé vzpomínky a s nimi i strach. Velmi mě potěšilo ,když mi Maruška nabídla ,že se k mohylám vypraví tentokrát se mnou. Cesta se uskutečnila včera a já jsem poprosil Marušku zda bych v tomto článku mohl odcitovat i několik úryvků z jejích včerejších soukromých zápisků.


Oběť


Už minulý týden jsme se dohodli s Michalem ,že se o dovolené podíváme spolu na mohyly do Dražiček. Po zkušenosti ,kterou na tomto pohřebišti našich předků zažil Michal na dušičky jsem měla celkem strach. Nevím jestli jsem se bála víc toho ,že cestou na pohřebiště potkal Michal malé stádo divokých
Algiz
prasat ,anebo jeho prožitku při samotném rituálu. Upřímně si myslím ,že to bylo půl na půl.Vždy záleželo na tom ,o čem jsem zrovna přemýšlela. Připravovala jsem se tedy na tuto cestu už dopředu. Střídavě jsem prosila na dálku divoká prasata ,aby nás nechala projít a setkání s námi se vyhnula ,že je respektuji a také ,že se setkání s nimi bojím. Cítila jsem na dálku porozumění a věřila jsem tomu ,že je nepotkáme. Hned na to jsem myslela na duchy předků ,jež jsou na pohřebišti pohřbeni. Ty jsem prosila ,aby přijali naší oběť ,kterou jim přineseme a aby se s námi setkali jen ti dobří z nich.
Dnes ráno tedy nadešel den ,kdy jsme se na mohyly vypravili. Ráno jsme si nachystali dary k oběti ,každý po svém. Michal nesl našim předkům medovinu a mouku. Já nachystala pro ženské duchy růži s levandulí ,pro duchy dětí vločky se skořicovým cukrem a pro duchy mužů kousek pryskyřice. Pro ducha lesa jsem nachystala jablka ,mrkev a snítku levandule...
Cestou k mohylám Maruška položila postupně oběti lesním duchům na třech různých místech. pozoroval jsem jí z povzdálí a věděl jsem ,že to bude dobré. Maruščina přítomnost mě vysloveně uklidňovala. Nechvátali jsme ,postupovali jsme pomalu a kochali se každým stromem a kamenem ,který jsme po cestě potkali.
...V lese jsme našli strom o který zřejmě nějaké zvíře třelo parohy ,jen nevím jaké. Kůra stromu byla oloupaná tak vysoko ,že nás napadlo jestli se nejednalo o losa...
Tenhle okamžik mě ,přiznám se znovu trošku rozhodil. Nebyl to jeden strom ,ale tři. Všechny nesly stopy podobné tomu ,jako když srnci vytloukají parůžky. Kůra však byla sedřená z kmene až do výšky nějakých 2,5 - 3 metrů ,takže to musel udělat nějaký gigant. Znovu se mi vybavily zvuky ,které se kolem pohřebiště minule ozývaly. Zněly jako něco mezi jelenem a krávou a já opravdu netušil ,jestli pocházejí z našeho světa. Při pohledu na oloupané stromy mě napadlo ,že to mohl být možná los. Na táborsku byli losi už několikrát spatřeni. Jedem můj kamarád viděl losa v bývalé Černické oboře a jiní kamarádi našli stopy jeho kopyt nedaleko Kozího hrádku. Jednoho před pár lety dokonce srazilo auto kousek za Turovcem. Nevím ,jestli to ,co jsem minule slyšel byl los ,nebo duch ,ale pohled na oloupané stromy mi klidu nedodal.


Dražičky


...Pak už jsme došli k mohylám. Pociťovala jsem zase strach ,ale už ne tak velký. Naopak jsem měla čím dál větší pocit ,že to zvládneme. Se špetičkou strachu jsme se pustili do příprav. Michal zapálil větvičku šalvěje ,nejprve se očistil on a potom já. Při očišťování jsem prosila dobré duchy tohoto místa ,aby přijali naší oběť a ty špatné jsem žádala ,aby zůstali spát. Po tomto kratičkém rituálu jsem se cítila mnohem líp...
Prožíval jsem to podobně jako Maruška. V duchu jsem promluvil k místu přibližně takto : "Zdravíme vás bytosti a duchové tohoto místa. Přicházíme v míru a s úctou Vás žádáme ,abyste přijali naše dary a dovolili nám chvíli pobýt ve vaší přítomnosti."
Vlastní oběť jsme neprovedli v kruhu ,ani na mohyle ,ale na kameni mezi mohylami ,který svým tvarem připomíná spadlý menhir. Mysleli jsme přitom na duchy mužů ,žen i dětí ,jež tu spočívají. Do obětin jsme vložili část své síly a poprosili duchy o totéž. Pak jsem vždy špetku obětiny pozřeli a zbytek nabídli duchům.
Rituál byl velmi pokojný a krásný ,nic z pocitů a vizí ,které jsem tu měl minule se nevrátilo. Skoro mám pocit ,že mé zážitky z minula opravdu spískal starý taškář Legba ,který si řekl : "No když to chceš hochu ,dám ti po čem toužíš."


Oběť na pohřebišti


Oběť
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloody_Jayne^ Bloody_Jayne^ | Web | 23. listopadu 2010 v 18:01 | Reagovat

Ahojky, u mě je bleskovka, tak se zapojte
neber to jako reklamu, ale jen jako pozvánku :)

2 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 23. listopadu 2010 v 19:06 | Reagovat

Myslím,že Maruška měla správnou intuici,když poslala svou prosbu ještě před cestou,byla přírodními silami vyslyšena a kdo v dobrém přichází .... :-) Přeju mnoho dalších krásných zážitků. :-)

3 Miky Miky | E-mail | Web | 23. listopadu 2010 v 19:38 | Reagovat

[2]: No ,já jsem minule přišel také v dobrém ,ale s Maruškou jsem měl pocit ,že je promodlen každý náš krok. Mám to ale doma druidku ,že jo? ;-)  :-D

4 Elen Elen | 24. listopadu 2010 v 8:19 | Reagovat

[3]:chodím i Cestou necestou, nebo Prostě jen tak... a myslím, že Maruška bude poklad! Až vyrostu budu taky druidka, zatím jen klíčím, ale jednou bych chtěla být jako ta lípa za naší zahradou. K vám chodím pít když mám žízeň.

5 Marie Marie | Web | 24. listopadu 2010 v 8:52 | Reagovat

[4]: Elen, Tvoje přání být jako lípa, je víc než krásné. Jen bych chtěla říct, že i já jsem na úplném počátku cesty druidství a pohanství. Začínám touto  cestou jít a poznávat ji. Myslím si, že je to dlouhá cesta, která nás bude provázet celým našim životem, když vytrváme a budeme ji následovat. A na konci z nás možná bude jednou lípa... :-)

6 Liliana Liliana | 24. listopadu 2010 v 15:48 | Reagovat

Díky za pokračování napínavého příběhu, kdo ví, třeba se mi vaše zkušenosti budou hodit.
Mimochodem obdivuji ten krásný pohár s hadem :-)

7 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 24. listopadu 2010 v 18:40 | Reagovat

Miky,já jsem taky v minulém komentáří konstatovala,že ti nemohlo být ublíženo,když jsi přišel v dobrém. ;-)Jinak vás dva obdivuji a přeju ať je vaše cesta požehnaná všemi dobrými duchy /nejen pohanskými/ :-)

8 Miky Miky | E-mail | Web | 24. listopadu 2010 v 21:06 | Reagovat

[6]: Na tom poháru je pikantní ,že mi ho kdysi věnoval křesťanský kazatel z církve ,které jsem býval členem. To ,k jakým účelům kalich dnes používám by ho asi nepotěšilo. Jinak ,ale musím říct ,že ten kazatel byl správný chlap a dodnes ho mám rád.

9 Miky Miky | E-mail | Web | 24. listopadu 2010 v 21:10 | Reagovat

[7]: To máš pravdu Zdenko ,oni to asi ti duchové tak neřeší jestli jsou pohanští ,nebo jiní.

10 Elen Elen | 26. listopadu 2010 v 19:11 | Reagovat

Hezký nový kabát!

11 Miky Miky | E-mail | Web | 26. listopadu 2010 v 19:25 | Reagovat

[10]: Díky. Já si s tím ještě nejsem úplně jistý ,možná to vrátím. ;-)  :-)

12 Jája Jája | Web | 27. listopadu 2010 v 23:35 | Reagovat

Ona si Maruška jen tak nenápadně motá ruličky a plete košíky a prochází se s foťákem - a pak jen tak zničehož nic očaruje smrkový sirup nebo uklidní divoká prasata, losy a duchy :-D s Maruškou se nemusíš bát ničeho :-D

13 Miky Miky | E-mail | Web | 28. listopadu 2010 v 12:58 | Reagovat

[12]: No jo ,Maruška je nenápadná ,nechce ,aby ji upálili. ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama