NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Prosinec 2010

P.F.2011

31. prosince 2010 v 4:37 | Miky |  JINÉ
PF 2011



Krásný rok 2011 Vám všem
přeje Miky.

KRŮČKY NA CESTĚ DO SVĚTA SEVERSKÝCH BOHŮ

30. prosince 2010 v 18:25 | Miky |  JINÉ

Ve svém nedávném článku Runy ,bohové a runoví duchové jsem se zmiňoval o tom ,jak se za poslední rok moje vnímání starých pohanských bohů zvolna posunulo z roviny symbolické do roviny konkrétní. Skrze práci s runami se mi stal blízkým zejména panteon severský a z něj pak především Ódin a Freya ,kteří teď na nás doma shlíží z mého runového oltáře. Freya s Ódinem jsou dle mého názoru unikátní dvojicí ,která mi tak trochu připadá jako takový germánský jin a jang. Ódin stojí v čele nebeského božského rodu Ásů ,zatímco Freya pochází z rodu Vanů spjatým s vodou ,zemí a plodností. Ódin i Freya jsou zběhlí v oblastech magie ,čarodějství a šamanismu. Zatímco Ódin je jako typický muž expertem na magii spojenou s rozumem a vůlí ,ryje runy a zná zaklínadla ,Freya je jako každá žena více intuitivní a vyniká v extatickém čarodějnickém umění zvaném seidr. Ódin však učí svému umění Freyu a Freya zas učí Ódina a tak společně tvoří ideální a vyváženou čarodějnickou dvojici. Věřím tomu ,že má-li být také moje vlastní čarodějnická cesta pevná a vyrovnaná ,měl bych se učit od obou. Téhle skutečnosti si jsou jistě vědomi i následovníci Bucklandovi Seax wiccy ,kteří nazývají Bohyni a Boha právě Freyiným a Wotanovým jménem.

Runový oltář


Na mém runovém oltáři je obrázek bohyně Freyi vlevo a obrázek boha Ódina vpravo. Mezi nimi je ochranné runové znamení Aegishjalmur a kořen ,který symbolizuje světový strom Yggdrasil. Před ním leží kožený váček s runovými kameny a vedle něj stojí krásný kravský roh na pití ,který jsem letos dostal k vánocům a který teď používám jako nádobu na medovinu při obětech severským bohům ,runovým duchům a mým předkům. Rituál ještě nemám úplně ustálený ,ale používám teď tuto modlitbu ,jejíž poslední dvě věty jsem si půjčil z Kojotova slovanského rituálu :



Veliký Ódine ,vládče Valhaly a Ásgardu ,
Mocná Freyo ,krásná Paní Fólkvangu ,
Dávní bohové ohně ,vody ,země i vzduchu ,
Mocní runoví duchové
a duchové mých předků ,
Pohleďte !
Stojím tu před Vámi a nabízím Vám tento nápoj jako obětinu.
Vložte do něj svoji sílu tak ,jako do něj já vkládám svoji.
Pijme jej spolu na znamení účastenství.



Když si s bohy připiju tak ještě říkám :


Kéž mě Vaše přítomnost a požehnání provází!
Kéž Vaše sláva není zapomenuta!


Kromě rohu jsem k vánocům dostal také Eddu (jeden z hlavních písemných pramenů k pochopení starogermánské mytologie) ,kterou teď pilně studuji. Eddu jsem si moc přál. Přestaly mi prostě stačit zprostředkované výklady a zatoužil jsem přímo po zdroji. Někde jsem slyšel názor ,že oproti Eddě je i Bible Kralická četbou do tramvaje ,ale zatím musím říct ,že se mi to čte docela dobře a nemám s textem větší problém. Cesta k hlubšímu poznání celého toho nádherně rozmanitého světa severských bohu, bude však ještě určitě dlouhá.


Roh a Edda
.

VĚSTNÍK PFI YULE 2010

26. prosince 2010 v 10:21 | Miky |  JINÉ
PFI
Dnes je to už celých pět dní od slunovratu a dva dni po štědrém dnu ,pokud vás ale ještě vánoční nálada neopustila klikněte na stránky PFI (Mezinárodní Pohanské Federace) a otevřete si Věstník Yule 2010. Vánočního čísla pohanského internetového magazínu se ujali LuciJe a Tasselhof. Vyzpovídali na téma Vánoc a Yule několik českých pohanů (včetně mě) a vytvořili tak zajímavý speciál ,který vám prozradí jak oslavuje Vánoce např. koordinátor PFI Cody ,nebo keltští rekonstrukcionalisté z budějovického sdružení Belatarvolucti. Přeju příjemné počtení.






živlová svíce


ZIMNÍ SLUNOVRAT 2010

22. prosince 2010 v 10:45 | Miky |  KOLO ROKU
Slunovrat


Mám pro vás dobrou zpávu! Od dnešního dne začíná přibývat světla! Nové Slunce se narodilo a teď bude sílit až léta.
Ti z vás ,kteří oslavují pohanské svátky si pravděpodobně připomenuli tuto událost včera ,anebo se na to chystají během dneška. Nedlouho po půlnoci totiž Slunce vstoupilo do obratníku Kozoroha a začalo pomalu zvětšovat svůj vliv. Oproti slunovratu letnímu ,kdy jsou solární síly na svém vrcholu a všechno je horké a jasné ,je slunovrat zimní mnohem studenější ,temnější a tajemnější. Je jako plamínek svíce ,který osvětluje jeskyni ,anebo lucerna v temnotě na tarotové kartě poustevníka. Kontrast mezi temnotou a rodícím se světlem letos ještě podtrhl včerejší úplněk doprovázený zatměním.
Rád při svých rituálech používám texty keltské šamanky Caitlín Matthews jeden vám tu teď nabízím ,a tak kdo ještě neoslavil může se teď pomodlit třeba takto :


Světlo v temnotách , vítej!
Ochránče jasu ,pochodni v hlubinách.
Přinášíš dary hojnosti,
bílé zázraky,padá bílý sníh.
Nechť radují se srdce v našich hrudích,
nechť brány otevřou se hostům,
nechť rozmnoží se naše moudrost,
a teplo dodá rozpáleným krbům.


Poustevník


Slunovrat


Slunovrat


KRÁSNÉ YULE 2010
VÁM PŘEJE MIKY

OREL NAD SÍDLIŠTĚM

20. prosince 2010 v 13:12 | Miky |  JINÉ
Orel

Dnes ráno ,když jsme s Maruškou vyšli z domu na nákup do Kaufladu spatřili jsme přímo nad panelovými domy našeho sídliště letět ORLA MOŘSKÉHO! Letěl poměrně nízko ,protože šlo dobře rozeznat i to ,že mu na pravém křídle chybí jedno pero. Byl to dosud mladík ,protože jeho klínovitý ocas se ještě nevybarvil do běla ,přesto byla na první pohled patrná jeho mohutnost. Pták sledoval dráhou svého letu tok řeky Lužnice. Podivuhodné není pouze to ,že se orel objevil tak blízko lidským příbytkům ,ale i to ,že jsme ho vůbec spatřili. Stačilo vyjít z domu o minutu dříve ,nebo déle a patrně bychom ho propásli. Neměl jsem bohužel dnes tak rychle po ruce foťák ,abych orla zdokumentoval podobně jako divočáky u Dražic ,ale můžete mi věřit ,že orla poznám. Nebylo to ostatně poprvé ,kdy jsem ho viděl. Zážitek to teda ale byl!



Orel
.

WICCA A KŘESŤANSTVÍ - druhá část

20. prosince 2010 v 11:01 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Přiznám se ,že jsem dlouho váhal ,jestli mám toto téma znovu otevírat. Když jsem o vztahu wiccy a křesťanství psal naposled ,dotklo se to totiž mého dobrého křesťanského přítele ,což mě potom dost mrzelo. Nemůžu si ale pomoct. Mám za sebou několikaletou křesťanskou zkušenost ( v mnohém dobrou a v mnohém také zlou) a dodnes mě věci okolo tohoto náboženství zajímají. Narazím-li pak na nějaké křesťanské vyjádření k pohanství ,čarodějství nebo k wicce ,zajímá mě to samozřejmě dvojnásob. A přesně to se mi stalo před několika dny. Přečetl jsem si totiž se zájmem křesťanskou brožurku o "Skrytých pastech Wiccy" na kterou odkazuje na svých stránkách Noira. Od té doby mám velkou chuť brožuru okomentovat a trochu se k ní vyjádřit ,což také nyní udělám.
Pentagram
Kříž
Wiccanské autorce Silver Raven Wolf se někdy vyčítá ,že se příliš naváží do křesťanů ,ale víte co? Já se ji moc nedivím. Pokud musí v silně evangelikálním prostředí USA číst a poslouchat podobné věci a pokud má jen z poloviny takové zkušenosti s křesťany jako já ,pak je těžké nereagovat. Psycholog by možná řekl ,že se těmito články vypořádávám se svým vlastním stínem a měl by asi pravdu. Svého času jsem byl totiž zrovna takovým fanatikem ,jací mi dneska tolik lezou na nervy.
Brožuru o které je řeč napsala křesťanská novinářka Katherine Edwards Sander ,dříve pracující i pro Washington Times. Knížečka je rozdělena na dvě části. V té první žurnalistka vysvětluje co to vlastně wicca je a objasňuje některé základní pojmy jako je okultismus ,neopohanství apod. ,ve druhé hodnotí wiccu z hlediska Bible a křesťanského náboženství. Druhou část pro vaší představu uvádím níže a zároveň ji doplňuji svými modře psanými komentáři.

O MOHYLÁCH

18. prosince 2010 v 16:47 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Mohyly Dražičky


Pravidelní čtenáři tohoto blogu si už jistě povšimli mé záliby v navštěvování mohylových
Mohyla Hamery u Bechyně
pohřebišť. V minulosti jste si zde mohli přečíst o dobřejických mohylách v lese Kukle ,o mohylách nedaleko Rybovy Lhoty a v neposlední řadě o mém oblíbeném mohylovém pohřebišti u Dražiček. V dnešním článku bych se chtěl mohylám věnovat v poněkud obecnější rovině.
Pohřbívání do mohyl ,tedy hlinitých násypů homolovitého tvaru ,většinou kruhového ,nebo elipsovitého půdorysu ,je velice starý zvyk známý z mnoha míst a kultur po celém světě. U nás ,tedy na území dnešních Čech a Moravy se první mohyly objevily už v pozdní době kamenné ,tj. ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem. V průběhu času ,s tím jak se u nás měnily a mísily různé národy s rozličnými kulturními tradicemi ,měnili se samozřejmě i tradice pohřební. Do mohyl se v našich krajích pohřbívalo zejména ve střední době bronzové (cca.1500 let př.n.l.) ,v době halštatské (cca. 500let př.n.l.) a ve starší a střední době hradištní (cca rok 600-800 našeho letopočtu). Na mnohých našich pohřebištích nalezneme hroby ze všech těchto období. Svědčí to o tom ,že ačkoli se zde za ta staletí vystřídala řada odlišných kmenů s rozdílnými kulturami ,úcta k pohřebištím a svatým místům předchůdců přetrvávala. Kéž by se toto dalo říci i o nás nynějších obyvatelích této země.
Průřez mohylou
Ačkoli daly mohyly název celým historickým obdobím ,zdá se ,že nikdy v žádném z těchto období neexistovala nějaká závazná pravidla pro to ,jak přesně mohylové pohřby provádět. Karel Sklenář k tomu píše : "Obsah a konstrukce násypů jsou tak rozdílné ,že bychom stěží našli mezi všemi mohylami dvě stejné : někdy je násyp jenom hlinitý ,jindy promíšen kamením ,někdy je uvnitř kamenné jádro ,jindy kamenný věnec - obvodový kruh ,který má zamezit odplavení zeminy z mohyly. Průměr takového násypu bývá obvykle několik metrů ,ale může přesáhnout i dvacet metrů. A vlastní hrob, pod některou mohylou najdeme nespálenou kostru ,pod jinou jen spálené pozůstatky položené volně na zemi ,nebo na podložce ze dřeva; některá mohyla kryje jeden hrob ,jiná ochraňuje pozůstatky několika lidí a do některých se zemřelí ukládali dodatečně až po nasypání mohyly."* Kromě toho známe i mohyly s pohřebními komorami ze dřeva ,či kamene ,mohyly kde je popel uložen v keramických hrncích a také mohyly ,kde není uloženo vůbec nic. Poslední jmenovaný typ mohyl se užíval pravděpodobně k symbolickým pohřbům osob ,které zemřely na cestách a jejichž mrtvá těla nebyla k dispozici.
V naší zemi se dochovala pohřebiště především v trvale zalesněných oblastech. Ta ,která stála v
Mohyla Chotouň
polích byla v průběhu věků většinou rozorána. Vyjímku tvoří snad jen krásná mohyla v Chotouni u Českého Brodu a obdobně výstavní mohyla u obce Mohelno. Obě jmenované mohyly vděčí za svou záchranu paradoxně křesťanským zděným božím mukám ,která na jejich vrcholcích stojí. Většina našich mohyl také utrpěla amatérskými výkopy "hledačů pokladů", nejprve těch romantických v devatenáctém století a pak těch ziskuchtivých současných. Pravdou ale zůstává ,že například Vikingové vykrádali mohyly svých náčelníků už v dobách ,kdy se ještě takto pohřbívalo. Mezi Vikingy to kupodivu nebylo považováno za svatokrádež ,ale za hrdinství. Předpokládalo se totiž ,že rek ,který se pokusí odnést z mohyly poklad bude muset svést zápas s mrtvým ,který ho střeží. Toto nebezpečí bylo pokládáno za naprosto reálné a v severských ságách se dochovala řada svědectví o těchto zápasech s mrtvými obývajícími mohyly. V těchto ságách se dočteme i o tajemných modrých plamenech ,které se na mohylách skrývajících poklady občas objevují. V této souvislosti není bez zajímavosti ,že legendy o modrých plamenech nad poklady se vyskytují hojně i v našich domácích končinách. Modré plamínky jsem nad mohylami zatím nikdy neviděl ,ale ze zkušenosti už vím ,že se u mohyl někdy dějí velice zvláštní věci. Vezmeme-li v potaz ,že se jedná o místa ,kde žijí a odpočívají duše našich dávných předků a kde se po staletí prováděly rituály k jejich poctě a k poctě pohanských bohů ,pak vlastně není divu. Většinu našich mohylových pohřebišť můžeme rozhodně považovat za tzv. místa síly ,vhodná k obřadům a navázání kontaktu s duchy.
Česká a Moravská pohřebiště jsou většinou skromná. Mohyly jsou nevelké a je jich na jednom místě obvykle jen několik desítek (počet pohřbených je zde samozřejmě vyšší). To ale neubírá těmto místo na kráse a síle. Pokud bychom měli zájem vidět mohyly vskutku monumentálních rozměrů ,museli bychom navštívit např.Británii ,Německo ,nebo Švédsko. Jedno z největších pohřebišť bychom zase nalezli v Ukrajinském Gnězdově u Smolenska ,kde se z původních pěti tisíc dochovalo dodnes asi 2 600 mohylových pahorků. Nevím jestli tato vzdálená místa někdy navštívím ,ale v blízké době (doufám že ještě v roce 2011) se chystám na mohyly u Sepekova ,u Řepče a u Vitína. Všechna tato místa mám velice blízko svého bydliště a o Vitínských mohylách se říká ,že patří k tomu nejkrásnějšímu ,co u nás lze spatřit.


Vikingská mohyla Švédsko
Vikingská mohyla - Švédsko.


Pohřebiště Gnězdovo
Pohřebiště Gnězdovo - Ukrajina.


Krakova mohyla Polsko
Krakova mohyla - Polsko.


*Úryvek z knihy Karla Sklenáře Od pěstního klínu k Přemyslově radlici / Albatros 1981

Fografie průřezu mohylou ze stránek : www.kdynsko.cz/img/ muzeum/průřez%20mohylou.JPG




A nakonec přidávám ještě jeden obrázek jako bonus pro Anču (viz.komentář pod článkem). Mapka znázorňuje nejfrekventovanější mohylové oblasti v ČR.


mapka
.

HOPI RITUÁL V DOBĚ ADVENTNÍ

12. prosince 2010 v 21:46 | Miky |  JINÉ
Hopi oheň

Protože je dnes 12.12. spojili jsme naší rodinnou advetní černou hodinku s rituálem Hopi ohně. Poprvé se do tohoto rituálu s námi zapojily i naše děti. Jak už to máme s Maruškou ve zvyku ,udělali jsme jeden kruh z kamínků a svící uprostřed na stole ,a ten druhý jsme vytvořili pomyslně okolo nás pomocí athame. Zapalovali jsme dnes i živlové svíce na světových stranách. Jsme čtyři a tak si každý z nás vybral k zapalování jednu stranu podle živlu ,který nejlépe odpovídá jeho povaze. Začala Anička ,která zapálila svou svíci na severu a pak předala tenkou zapalovací svíčku dálšímu v řadě po směru hodinových ručiček. Postupně tak oběhla zapalovací svíčka celý kruh a živlové svíce se rozhořely.
Zvláštním spestřením našeho dnešního rituálu bylo i uzlíkové čarování se jmelím ,které provádíme s dětmi třetí advetní neděli každý rok. Podstatou je devět přání ,která vkládáme do uzlíků na červené stuze za kterou pak jmelí zavěsíme nad vstupní dveře do bytu.
Po zrušení kruhu jsme nechali středovou svíci dohořet na našem oltáři a dál pokračovali v poněkud zábavnějším duchu v našem adventním večeru.

Hopi oheň

Jmelí
.

HAD A DUHA

11. prosince 2010 v 22:14 | Miky |  FILMY
Had a duha



Film Had a Duha jsem poprvé viděl někdy krátce po revoluci. Sledoval jsem ho tenkrát na videokazetě velmi špatné kvality. Byla to asi pátá kopie z kopie ,opatřená rychlodabingem ,tj. jedním monotónním hlasem namluvené všechny postavy. Možná podobné filmové zážitky ještě někteří pamatujete. Když jsem ho teď po letech viděl znova ,krásně ostrý a dobře namluvený ,skoro jsem si nebyl jist jestli je to ten samý film. Dělám si legraci ,děj jsem si pamatoval vcelku dobře.
Příběh začíná kdesi v amazonské džungli. Antropolog Denis Allan zde u indiánských kmenů pátrá po nových rostlinných lécích. Dříve než se Allan s indiány rozloučí dá mu kmenový šaman vypít
Ghede
rostlinnou drogu po které má vědec barvité a místy děsivé vize. Když vize pominou tak Allan s hrůzou zjistí ,že vesnice je liduprázdná a jeho kolega ,pilot vrtulníku ,který ho měl dopravit zpět do civilizace je mrtvý. Allan se vydává na dvěstě mil dlouhou cestu pralesem zpátky k lidem. Podaří se mu to jenom díky duchovi jaguára ,kterého předtím viděl ve své vizi.
Po návratu do civilizace čeká Dr.Allana nový úkol. Farmaceutická společnost z Bostonu ho vyšle na Haiti z cílem získat od tamějších woodoo čarodějů drogu pomocí ,které umrtvují a později znovu oživují své oběti ,jež jim potom musí sloužit. Farmaceutická firma si od toho slibuje objev nového "zázračného"anestetika.
V pátrání pomáhá Allanovi krásná doktorka Marielle Duchampová ,která je antropologovi průvodcem a zároveň ho postupně zasvěcuje do tajů haitské kultury. Mezi Denisem Allanem a Marielle nakonec přeskočí jiskra a stanou se milenci. Dobrý hougan (woodoo kněz) poradí Marielle a Denisovi ,aby se obrátili na Mozarta majitele baru a zároveň čaroděje ,který údajně drogu umí vyrobit. Pátrání po zombie-prášku však komplikuje bokor (zlý čaroděj) a zároveň načelník Tonton
Had a duha
Macoutes (policie) Peytraud ,který si nepřeje ,aby bylo tajemství drogy vyzrazeno. Peytraud vyvíjí na Allana a jeho přátelé psychický i fyzický nátlak.Ve snaze zabránit vyzrazení tajemství drogy využívá i svých magických znalostí. Vstupuje Allanovi do snů ,z nichž mu tvoří noční můry a nakonec na něj použije i samotný zombie-prášek. Doktor Allan je zaživa pohřben ,ale když droga přestane učinkovat vyhrabe ho z hrobu Christopher ,který byl kdysi také zombifikován a nyní žije na hřbitově.
Film končí v okamžiku ,kdy na Haiti propuká revoluce a ze země prchá diktátor Duvalier. Na ulicích je chaos ,haiťané si vyrovnávají účty s policisty a ostatními představiteli Duvalierovi moci ,zatímco Denis Allan a Marielle svádějí v podzemí policejní stanice poslední magickou bitvu s Peytraudem. V této bitvě pomůže Allanovi a Marielle jaguár i duchové mrtvých Peytraudových nepřátel ,které velitel policie léta věznil a ovládal.
Zlý sen
Ačkoli jsou některé detaily upraveny je film částečně založen na skutečných událostech ,a to jak historických (Duvalierova diktatura a revoluce v roce 1986) ,tak faktických (výzkum zombie-prášku ,který sestává z mnoha složek z nichž nejdůležitějším je durman a jed tetrodotoxin z ryby jménem čtverzubec.) Odhlédneme-li od některých poněkud přemrštěných hollywoodských efektů ,naskýtá se nám ve filmu i velmi pěkný pohled na reálie a prostředí haitského woodoo. Nezapomenutelným obrazovým zážitkem z filmu je například pouť k posvátnému vodopádu Saut d'Eau ,kde se kdysi podle haitské tradice zjevila Panna Marie ,což je pro haiťany jen jiná podoba bohyně lásky Erzulie.


Zlý sen

Mozart a Denis

zombie-prášek

Peytraud

Marielle a Denis
.

KELTSKÁ MAGIE - D.J.Conwayová

10. prosince 2010 v 21:23 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Keltská magie


KELTSKÁ MAGIE od D.J.Conwayové ,která vyšla v nakladatelství Ivo Železný už v roce 1997 je
jednou z prvních pohanských knih ,které jsem v životě přečetl. Rituály v této knize jsou velmi jednoduché a zároveň šité na míru samostatně praktikujícím. V době ,kdy se mi kniha dostala do rukou zbývalo do českého vydání slavného Cunninghamova díla WICCA : A GUIDE FOR THE SOLITARY PRATITIONER ještě několik let a tak není divu ,že to byla právě Conwayová a její KELTSKÁ MAGIE ,kdo mi byl pomocníkem a průvodcem při mých prvních rituálech.
Praxe keltského pohanství ,kterou autorka v knize popisuje ,není v podstatě ničím jiným než Keltskou wiccou. Od eklektické wiccy kterou popisuje například již zmíněný Cunningham se keltská magie paní Conwayové liší jenom několika detaily jako jsou například barvy živlových svící a zaměřením na panteon keltských bohů. A jsou to právě keltští bohové a bohyně jejichž charakteristikám je věnována podstatná část knihy. Ve zbytku pak najdeme popis vzorových rituálů ,návody na několik kouzel a praktické tabulky magických bylin ,kuřidel apod. Útlá kniha D.J.Conwayové není ničím zvlášť objevná a to ,co v ní najdete ,naleznete v různých obměnách i v mnoha dalších knihách tohoto typu. Přesto mám tuto knížku rád a mé rituály se dodnes do značné míry podobají těm ,které jsou v knize popsané.
.
.

JÖRMUNGAND

9. prosince 2010 v 23:59 | Miky |  BOHOVÉ A BÁJNÉ BYTOSTI
Jörmungand


JMÉNO : JÖRMUNGAND / MIDGARDSORM

KATEGORIE : PRASTARÉ BOŽSTVO

OBLAST : GERMÁNI



Obří had Jörmungand je jedním ze tří dětí boha Lokiho a obryně Angrbody. Severští bohové rozpoznali v Jörmungandovi velkou hrozbu pro svět bohů i lidí a proto ho sám Odin svrhl do mořských hlubin. Had postupně rostl a sílil až svým mohutným tělem obtočil celý lidský svět Midgard ,proto se mu též říká Midgardsorm. Kdykoli se Midgardsorm pohne projeví se to v našem světě jako zemětřesení. Podle staré věštby se jednoho dne Jörmungand vynoří z vodních hlubin a po boku svého bratra gigantického vlka Fenriho ,svého otce Lokiho a obrů se utká s bohy. Nastane ragnarök ,soumrak bohů ,strašlivá bitva mocností ,která ukončí celou naší epochu. Jörmungand bude v bitvě zabit bohem Thorem ,ale i ten nakonec podlehne hadovu jedu. Jörmungand reprezentuje tajemnou prasílu ,která sídlí hluboko v zemi a na dně oceánů. Tato síla svým způsobem svět udržuje ,tvoří jeho hranice ,ale také ho ničí. Ragnarök však není definitivní konec. Je to spíše jakési očištění a vyrovnání sil po němž bude svět obnoven a potomci původních bohů i lidí ho opět naplní.


Jörmungand




Zvláštní je ,že legendu o obrovském mořském hadovi ,který ohrožuje svět nalezneme i v jiných ,severským národům velmi vzdálených kulturách. Například lidé z afrických kmenů Fon a Ewe si odedávna vyprávějí příběh o obrovském hadovi jménem Da ,který obepíná celý svět a svými záhyby podepírá oblohu a nese váhu země. Da prý nesnese horko a proto žije na dně oceánů. Jednoho dne se prý Da vynoří z hlubin a bude se svíjet na povrchu země tak dlouho až vše smete do moře a všechno stvoření dojde konce. Had Da je uctíván i v náboženství woodoo pod jménem Dambalah.
Mořský had - nestvůra figuruje dokonce i v mýtech židů a křesťanů. V Bibli se na několika místech dočteme o mořské obludě ,hadovi ,či drakovi jménem Leviatan. Také zde se obří had objevuje v souvislosti s koncem světa. Nový zákon (Zj.20,1-8) ho ztotožňuje s ďáblem. Tento drak a dávný had byl podle apoštola Jana svržen andělem na dno propasti ,ale před koncem světa se vynoří a shromáždí obrovskou armádu ,která svede s Bohem a jeho anděly bitvu. U proroka Izajáše 27,1 se dočteme že "V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým ,velkým a pevným mečem Livjatana ,hada útočného ,Livjatana ,hada svinutého; zabije draka v moři." Podle rabínské literatury bude nakonec maso z Leviatana potravou blažených a z jeho kůže bude vyroben stan pro vyvolené.


Jörmungand
.

ZEMĚTŘESENÍ A NOVÉ DUŠE

8. prosince 2010 v 10:04 | Miky |  ZAMYŠLENÍ

Před nedávnem jsem byl u našeho Honzíka ve škole na rodičovské schůzce. Maminka ,která seděla vedle mě v lavici byla moje kamarádka se kterou se znám ještě z doby ,kdy jsem byl členem jedné křesťanské církve. Zatímco já jsem už léta z církve pryč ona je stále aktivní křesťankou. Ke cti jí slouží ,že je jednou z těch ,kteří nade mnou a mojí ženou nikdy nezlomili hůl. Potkáme-li se ve městě nepřechází na druhý chodník ,jako někteří ,ale vždy se s námi s úsměvem zastaví a prohodí pár slov.
Paní učitelka nám ukazovala práce dětí z projektového dne. Děti měli za úkol na velkou čtvrtku vylepit ,nakreslit a popsat jak vnímají náš svět. Byl jsem překvapen ,ale podle prací ho vnímají velmi realisticky. Vylepené obrázky znázorňovaly všelicos ,ale převažovala témata válek ,ničení životního prostředí a bídy. Moje kamarádka se mi chlubila výstřižkem ,který nalepila na čtvrtku její dcera. Byla to zprávička z křesťanského časopisu o tom ,kolik tisíc lidí přijalo na Haiti po ničivém zemětřesení do svého srdce Krista a kolik nových křesťanských sborů zde vzniklo. Když mi má kamarádka zprávu četla oči jí zářily nadšením. Neřekl jsem jí na to nic ,ale její eufórii jsem nesdílel. V tisku a na internetu jsem totiž zachytil pár zpráv o tom ,jak tato evangelizace haiťanů probíhá. Evangelikální církve jsou na Haiti jedním z kanálů ,kterým k fyzicky i psychicky zuboženým obyvatelům ostrova proudí humanitární pomoc. Společně s touto pomocí je vyčerpaným ubožákům zároveň vštěpováno ,že zemětřesení bylo Božím trestem za jejich pratikování woodoo. Americký kazatel Pat Robertson prostřednictvím televize CBN přímo prohlásil ,že Bůh haiťany potrestal za jejich pakt s ďáblem ,který uzavřeli v 18.století s cílem vypudit ze země francouzské kolonialisty. Kombinovaným přístupem známým jako metoda cukru a biče získávají evangelikálové na Haiti skutečně mnoho nových duší. Baptistický kazatel Sainvoyous Raymond jehož sbor sídlí na předměstí Port-au-Prince například uvedl, že po zemětřesení se v jeho sboru obrátilo více než 200 lidí ,z nichž většina předtím praktikovala woodoo. Tito lidé byli totiž přesvědčeni ,že zemětřesení byl Boží zásah.
Jsem opravdu rád ,že někdo haiťanům v jejich těžkém údělu pomáhá ,mrzí mě ale ,že v případě mnohých křesťanů není tato pomoc vykonávána podle Kristova příkazu tak : "Aby vaše pravice nevěděla ,co dělá vaše levice." ,ale se zcela zřejmým cílem zvýšit svůj vliv a získat nové konvertity. Těm křesťanům ,kteří na Haiti pomáhají ze skutečného soucitu a lásky k bližnímu a kterých se moje předcházející slova dotkla ,se hluboce omlouvám.


Haiti



Zdroj : Časopis Týden 6/10 a http://cs.christiantoday.com


Obrázek : http://img.aktualne.centrum.cz/335/19/3351987-haiti-po-zemetreseni-den-treti.jpg

SYLVIA GAINSFORD - kouzelná malířka

7. prosince 2010 v 18:29 | Miky |  GALERIE OSOBNOSTÍ
Isa


O Sylvii Gainsford toho bohužel mnoho nevím. Nevím kdy se narodila ,ani jak vypadá ,ale její obrázky mě naprosto uchvátily. Sylvia je totiž profesionální malířkou a kromě jiného i autorkou dvou tarotových karetních sad ze tří ,které vlastním.
Old Path
Northern ShadowsKdyž jsem si před jedenácti lety vybíral svou první tarotovou sadu z velkého barevného katalogu ,padly mi do oka dvě. jedna nesla název OLD PATH TAROT a ta druhá NORTHERN SHADOWS TAROT ,obě byly dílem Sylvie Gainsfordové. Tu první jsem si objednal hned tenkrát a tu druhou jsem si koupil letos Na Mystice u Lindy Dragonari. Když jsem zadal Sylviino jméno do vyhledavače zjistil jsem ,že kromě zmíněných dvou tarotových sad namalovala ještě další karty s názvem KABBALAH CARDS a pak také sadu karet runových RUNE VISION CARDS jejichž ukázky mi vyrazily dech.
O Sylviině soukromí vím jenom to ,že je vdaná a se svým mužem Leonem napsala knihu o potravě z divokých rostlin. Z finančních prostředků získaných prodejem knihy prý podporují nějakého mladého Yankton Siouxe, který žije se svou matkou v rezervaci v Jižní Dakotě. Sylvie je také členkou mezinárodního Společenstva Isis se sídlem ve Velké Británii. Společenstvo Isis (FOI) je duchovní organizace orientovaná na Bohyni a to především egyptskou Isis. Společenstvo nechce být vnímáno jako novopohanská tradice ,ale jako multikulturní ,multirasová a multináboženská obec.
Howard Rodway ,spoluautor OLD PATH TAROTU ,NORTHERN SHADOWS TAROTU a RUNE VISION CARDS o Sylvii říká : " Bylo by obtížné najít jiného umělce, který by v sobě snoubil kombinaci umělecké dovednosti, senzitivitu a vztah k předmětu, takovým způsobem jako ona." A s tím při pohledu na její dílo nelze jinak ,než souhlasit.


Kabbalah cards


Old path


Odin


Algiz
.

O magii (Heide Göttner Abendroth)

7. prosince 2010 v 10:16 | Heide Göttner Abendroth |  CITÁTY A MYŠLENKY
Magie spočívá jednoduše v tom, že člověk může navázat spojení se vším, co kolem sebe vidí, že tomuto spojení může dát konkrétní formu, a tím jej učinit opakovatelným. Magie není žádný hokuspokus, nýbrž šetrná a uctivá komunikace s přírodou.


Heide Göttner Abendroth
.

MAGIE SVÍCÍ PODLE HEIKE OWUSU

4. prosince 2010 v 12:10 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
svíce


V minulém článku jsem chválil systém svíčkové magie uvedený v knize Rituály woodoo v praxi od Heike Owusu. V dnešním článečku bych vás rád s tímto systémem seznámil. O čarováním pomocí svící vyšlo u nás už několik specializovaných knih ,ale systémy ,které tyto knihy nabízejí mi většinou nevyhovovaly svou značnou komplikovaností. V knize Magie svíček/Marianne a Patrick Caland najdeme například kouzla ,kde je nutné použít až 11 svící různých barev. Taková kouzla jsou velmi náročná na prostor a počet a barevnost svící podle mě zbytečně rozptyluje pozornost magika. Pro představu nyní uvádím dva obrázky těchto komplikovaných schémat pocházejících právě z této knihy.


01
o2


Systém podle Heike Owusu je oproti tomu velice jednoduchý a přímočarý. Ten, kdo je zvyklý pracovat v kruhu jistě ocení že základem tohoto systému je právě klasický tvar šamanského kruhu s vyznačenými světovými stranami. Kruh se středovým křížem se nejprve nakreslí na vaší pracovní plochu ,kterou může být oltář ,stejně jako například betonová podlaha. H.Owusu doporučuje ke kreslení použít směs prosa a levandule ,rýže a hřebíčku ,nebo pšenice a růžových poupat. Já osobně bych nejspíš použil směs pšeničné mouky a byliny ,která by s kouzlem korespondovala.


kříž


Do čtyř světových stran po obvodu kruhu se postaví svíce bílé barvy. Je možné použít i barvy živlů ,ale já bych to s barvami skutečně nepřeháněl. U kouzla je vždy důležité soustředění se na záměr a čím méně podnětů z okolí tím lépe. Zatímco kruh bílých svící naší pozornost vycentruje ,barvy by mohly působit rušivě. Středová svíce představuje žadatele ,tedy vás ,nebo toho ,pro koho kouzlo provádíte. Zde už je barva žádoucí. Vyberte takouvou ,která podle vás žadatele nejvíce vystihuje. Může to být barva jeho aury ,planetárního znamení ,nebo prostě barva ,která vám k žadateli nejvíce sedí. Barva dvou svící po boku té středové by zase měla odpovídat záměru kouzla. Čarujete-li pro zdraví hodí se svíce zelené ,čarujete-li pro zvýšení svých spirituálních schopností můžete použít svíce fialové či oranžové atd. Ten ,kdo má s magií nějaké zkušenosti jistě ví co ,která barva symbolizuje. Nebyl bych to já ,kdybych na tomto místě nepřipomenul ,že pro zvýšení účinnosti je možné do svící vyrýt i příslušné runové znaky.
Pomineme-li čtyři bíle svíce ,keré jsou během každého kouzla zapalovány na obvodu kruhu ,pracujeme tu vlatně pouze se třemi svícemi ,řekněte není to úžasně jednoduchý a krásný systém?


svíce
.

RITUÁLY WOODOO V PRAXI - Heike Owusu

2. prosince 2010 v 18:58 | Miky |  KNIHOVNIČKA
Po příjemné zkušenosti s knihou Haitské woodoo od K.Filana jsem se pustil do dálší knihy jejíž
Rituály woodoo
název sliboval nahlédnutí do tohoto afrokaribského náboženství. Brzy jsem ale zjistil že slovo woodoo v názvu knihy je poněkud zavádějící. Ačkoli kniha obsahuje popis několika loanů (duchů woodoo) a několika haitských magických postupů ,celkově nám přináší spíše silně eklektický mišmaš různých čarodějnických praktik ze všech koutů světa ,než popis woodoo jako takového. To by mi ale zas tolik nevadilo ,sám jsem přece eklektik a čerpám z mnoha zdrojů. To ,co mi vadilo trochu víc byl poněkud krkolomný jazyk knihy (zřejmě vina překladu) ,který mě nutil číst mnohé pasáže několikrát ,abych pochopil smysl. Další slovo z názvu knihy ,totiž "praxe" sedí naprosto přesně. Kniha je opravdu spíše o praxi ,než o teorii. Je to vlastně jeden velký receptář plný různých kouzel a návodů jak pracovat s magickými předměty a duchovními bytostmi.
Případný čtenář se ale také musí připravit na to ,že některá kouzla jsou ,jak to říct - kuriozní - a za hranicí toho ,co lze ještě považovat za "bílou" magii. Namátkou vzpomenu třeba prokletí nepřítele pomocí hřebů vytažených z rakve ,nebo vytvoření duchovního pomocníka z ruky uřízlé oběšenci.
Pomineme-li ale tato poněkud exotická a ne příliš košer kouzla ,zbývá nám tu ještě poměrně velké množství inspirativního materiálu ,který může obohatit naší vlastní praxi. A právě proto se tato kniha i přes své nedostatky určitě vyplatí číst. Osobně mě zaujal například v knize popsaný systém svíčkové magie ,který mi připadá jednodušší a přímočařejší ,než všechno ,co jsem doposud o tomto tématu četl jinde. Pro toho ,kdo si umí vybírat a nezalekne těch několika popsaných negativních praktik ,může být tato kniha rozhodně obohacující.

ADVENT V RODINĚ POHANA

1. prosince 2010 v 17:00 | Miky |  JINÉ
Chtěli byste vědět jak vypadají vánoce a advent v rodině starého pohana Mikyho? Možná vás to překvapí ,ale hodně křesťansky. Vánoce máme u nás doma rádi ,a abychom si jejich kouzlo vychutnali a nezůstalo jen u štědrého dne ,děláme si už po mnoho let s dětmi o adventních nedělích černé hodinky s konvicí dobrého čaje a zapálenými svíčkami na adventním věnci. Ačkoli jsme už dneska všichni pohani jako řemen ,křesťanským prvkům a symbolice jako jsou jesličky s Ježíškem a zpívání koled se v tomto období rozhodně nebráníme. Nutno říct ,že kromě seriózních koled ,jako je např. "Byla cesta ,byla ušlapaná" si s chutí zazpíváme i "Rolníci ,rolníci" od Ozzáka ze seriálu Comeback. Letos jsme si ale o našem prvním adventním večeru četli dokonce i biblický příběh o narození Krista. Zjistili jsme totiž ,že náš Honzík má vážné mezery ve vzdělání a neví ani ,kdo to byl král Herodes. Křesťanské poselství vánoc mi prostě vůbec nevadí ,dříve jsme chodili i na půlnoční mši a klidně bych šel i dnes. Mezi námi pohany ,co si budeme namlouvat ,stejně je ten příběh o narození Krista jen novou variantou starého slunovratového příběhu o narození Slunečního božstva. Každopádně je to ve všech variantách příběh nádherný. Vždy jde o to ,že se do nejhlubší tmy narodí nové světlo a s ním i nová naděje na nové hezčí časy. Ať už tedy o vánocích slavíte slunovrat , narození Krista ,nebo si třeba jen užíváte cukroví a Tři oříšky pro popelku ,přeju vám ,abyste si to užili naplno a nenechali se ničím otrávit.


.
.