NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Leden 2011

O historii čarodějnictví (Sally Griffyn)

29. ledna 2011 v 12:30 | Sally Griffyn |  CITÁTY A MYŠLENKY

Historie čarodějnictví probíhala v skrytosti ,takže najít kořeny wiccanského kultu bylo pro badatele dost obtížné. Skutečností ale je, že čarodějnictví jak ho dnes známe vychází ze starého šamanského na Zemi orientovaného náboženství Britských ostrovů. V rámci formálního kultu se to hodně odráží v primitivních obřadech ,jako je úctívání stromů, extatické tance, uctívání Měsíce, v ohňových rituálech a sezónních svátcích. Nicméně, hodně z kultu bylo vytvořeno až ve dvacátém století. Dosud se ví jen málo o tom jakou roli hrály v historii kultu dědičné čarodějnice, které předávaly své vědomosti o lidovém léčitelství ,o kouzlech a léčivých bylinách v rámci svých rodin.


Sally Griffyn
.

HRADIŠTĚ SVÁKOV

27. ledna 2011 v 18:14 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Hradiště Svákov


Využili jsme s Maruškou volného dne (ani jeden z nás dnes neměl službu) a vyrazili jsme na jedno z míst ,na které jsem se chtěl podívat už dávno. Nedaleko jihočeského městečka Soběslav se nachází kopec zvaný Svákov ,na kterém kdysi stávalo důležité hradiště. Přestože je to od nás co by kamenem dohodil ,nikdy se nám nějak nepodařilo se tam vypravit. Loni už nám to skoro vyšlo ,ale na poslední chvíli se spustil takový slejvák ,že jsme zůstali doma.
Dnes ráno jsme tedy konečně vyrazili a neodradilo nás ani to ,že celý kraj leží pod sněhem. Vlastně právě naopak! Užívali jsme si cestou sněhové krásy plnými doušky. Cesta podél Lužnice byla plná překvapení a pořád bylo čím se kochat. Jednou to byla nádherně kroucená vrba ,podruhé zas svatební tance hoholů severních na řece.


Vrba



Hohol severní
Hradištní kopec byl vidět už z daleka.


Hradiště Svákov



Hradiště Svákov
Zanedlouho jsme už stoupali zasněženou stezkou vzhůru na Svákov. Dříve ještě než jsme došli na hradiště zastavili jsme se u svatého pramene. Vodu z lesní studánky zasvěcené Panně Marii považují místní lidé odpradávna za zázračnou a léčivou. V roce 1763 dal vedle pramene Jan Theodor Rouvroy vystavět dřevěnou kapli ,jako poděkování za zazračné uzdravení své ženy. V roce 1865 nahradil původní dřevěnou kapli zděný kostelík Panny Marie Bolestné. Svatý pramen nedaleko hradiště nás potěšil. Místo je velmi krásné a sálá z něj dobrá energie.


Lesní kostelík Svákov



Pramen Svákov



Pramen Svákov



Pramen Svákov
Dálší cesta nás už zavedla přímo ke vstupu do hradiště.


Brána - pohled z venčí



Svákov
Mohutné až 8 metrů vysoké valy jsou dodnes dobře vidět. Z jejich čelní strany je ještě vyhlouben příkop ,což dává opevnění ještě více vyniknout.


Svákov - valy



Svákov - valy

Vylezli jsme nahoru na valy a obešli po nich takřka celé 3,8 ha. velké hradiště ,jehož okrouhlý půdorys připomíná svým tvarem ledvinu. Na východní straně areálu bylo hradiště chráněno vysokým srázem ,který sbíhá až k řece. Výhled do kraje je odtud úchvatný.


Výhled ze Svákova



Výhled ze Svákova
Archeologický výzkum dokázal ,že místo bylo obýváno už ve druhém tisíciletí před naším letopočtem v době bronzové. V mladší době halštatské (4.stol.před naším letopočtem) sídlili na hradišti Keltové a posledními obyvateli byli Slované z kmene Doudlebů ,kteří zde žili až do 10 století ,kdy hradiště zaniklo během mohutného pořáru. Bylo zvláštní si uvědomit ,že všechna ta mohylová pohřebiště v okolí ,která tak rád navštěvuji spadají právě do těchto tří období. Zde na hradišti tedy žili lidé ,kteří patřili k jihočeským mohylovým kulturám.
Hradiště Svákov je až učebnicově krásné. Po zbitcích valů není třeba pátrat ,protože jsou vidět na první pohled. Přidáte-li k tomu posvátný pramen v jeho těsné blízkosti ,pak toto místo jistě stojí za návštěvu.


Svákov - altán
.

BLÍŽÍ SE IMBOLK

24. ledna 2011 v 4:35 | Miky |  KOLO ROKU
Ještě týden a máme tu svátek Imbolk ,je čas začít vyrábět Brigitiny kříže! My už jsme s Maruškou včera dva vyrobili. Jeden z proutí a jeden z obilných klasů. Kdo neví jak na to ,může se podívat do loňského článku ,kde jsem postup při výrobě nafotil. Pletení Brigitina kříže během svátku Imbolk pochází z Irských lidových tradic. Křížek ,který je zasvěcen keltské bohyni Brigit ,je slunečním symbolem a podle tradice má moc chránit obydlí ,kde si ho lidé zavěsí nade dveře. V křesťanských dobách nahradilo v Irsku starý kult pohanské bohyně Brigit uctívání křesťanské světice Brighity. Mnoho pohanských zvyklostí ,včetně pletení těchto křížků nám tak zůstalo zachováno až do dnešních dob.


Brigitiny kříže
.

RUNOVÉ KNIHY

22. ledna 2011 v 13:02 | Miky |  KNIHOVNIČKA
.
.
Nejjednodušší způsob jak začít pracovat s runami je samozřejmě stáhnout si odněkud z internetu základní charakteristiku runových znaků ,pořídit si sadu runových karet ,nebo kamenů a pustit se do práce. Pokud ,ale patříte mezi hloubavější typy ,asi vás pár řádků o každé runě neuspokojí a budete se chtít dozvědět víc. Knih na téma "Runy" se na našem trhu objevilo už více ,ale ne všechny jsou bohužel v současné doby sehnatelné a ne všechny jsou také dobré. Knihou na toto téma ,kterou osobně řadím na špici jsou NORDICKÉ RUNY od Paula Rhyse Mountforta. Velkou předností této knihy je ,že autor čerpá z původních severských pramenů. Každá runa je vykládána na základě dochovaných runových básní (anglosaských ,norských a islandských) a v kontextu příběhů pocházejících ze severských mýtů a legend. Kniha tedy není nějakým novodobým new age blábolem ,ale seriozním pokusem dostat se k autentickým kořenům runové tradice. NORDICKÉ RUNY už není úplně jednoduché sehnat ,ale rozhodně to stojí za námahu.
Další poměrně doporučení hodnou knihou je POSELSTVÍ RUN od české autorky Renaty Herber. Knížečka je to malá ,takřka kapesní ,ale vzhledem k tomu ,že ve svých výkladech očividně dost kopíruje předchozího autora a knihu ,jsou popsané významy znaků spolehlivé. Pokud se tedy nechcete probírat složitějším textem a stačí vám vypíchnutí těch nejpodstatnějších bodů je tato kniha dobrou volbou. Oproti NORDICKÝM RUNÁM je v této knížečce každý znak ještě okořeněn
.
příslušným runovým kouzlem. Žádné z nich jsem ještě nevyzkoušel ,ale
.
všechny se mi dost líbí. Součástí knihy POSELSTVÍ RUN jsou také nádherně malované karty ,jejichž autorem je český malíř Roman Calda.
Dobrou knihou bude nejspíše také dnes už nesehnatelné dílo Igora Warnecka s názvem RUNY - PRAKTICKÁ KNIHA. Dodnes si rvu vlasy ,že jsem si knihu nekoupil dokud jí ještě u nás v knihkupectví měli. Některé úryvky z ní jsem si ale přečetl z internetu a myslím ,že by stála za to. Kromě jiného totiž obsahuje i návod jak provádět runové cviky tzv.stadhy.
Kniha RUNY - MAGICKÉ KARTY od Silver Raven Wolf sice už není tak dobrá ,ale runové karty ,které jsou její součástí jsou vynikající. Jejich autorem je mág a malíř Nigel Jackson. Tyto karty sice nejsou na pohled tak krásné a realistické jako ty zmiňované od Romana Caldy ,ale mají v sobě daleko více abstrakce a symboliky a to mi k magickým účelům vyhovuje více. Samotná kniha
.
také není úplně špatná ,ale pokud jsem Paula Rhyse Moutforta chválil za seriózní pokus o to dostat se k autentickým kořenům ,tak informace
.o historických souvislostech ,které podává Raven Wolf jsou spíše spekulativní a nepřesné. Jde-li vám ,ale především o věštbu a výklad ,pak vám tato kniha postačí.
A tímto bych s dnešním výčtem knih o runách asi skončil. Vyšly u nás samozřejmě i další "runové" knihy ,ale ty jsem buď nečetl ,anebo jsou složitější a od základního tématu run se dostávají trochu jinam ,například k časovým cyklům a hvězdám (RUNOVÁ ASTROLOGIE ,Nigel Pennick) ,nebo ke kabale a vysoké magii (VATAN KNIHA MISTRŮ A ZASVĚCENCŮ ,Edmund a Michaela von Hollander). Přeji vám při výběru runové literatury šťastnou ruku a mnoho dobrých zkušeností z runového věštění a čarování.





...
.

NA NOČNÍ SMĚNĚ...

20. ledna 2011 v 17:34 | Miky |  ZAMYŠLENÍ

Loni (vlastně už předloni) v listopadu jsem se v rámci samhainovské nálady čtenářům tohoto blogu svěřil s tím ,že občas u nás v práci (v Domově důchodců) ,na nočních směnách vídám duchy. Zpočátku jsem své vize přikládal únavě a pokládal je za zrakové klamy ,když však mých zážitků přibývalo a stávaly se zřetelnějšími vzal jsem je prostě jako fakt. Dodnes sice přesně nevím ,co to vídám ,ale beru už to jako docela běžnou záležitost. Podle toho ,co jsem četl ve včerejším Dragomířině článku by ty věci ,co vidím mohly být buď emočními otisky nějakých starých událostí ,anebo zbloudilými dušemi. Obě varianty by mi v prostředí Domova důchodců ,kde se přeci jenom poměrně často umírá ,připadaly docela logické ,ale nevím ,nechci se tvářit jako nějaký znalec ,jsem spíš jenom udivený pozorovatel. Ve hře je samozřejmě stále i možnost zrakových klamů ,ale této variantě věřím ,čím dál míň.
Někdy nevidím za celou noční nic ,jindy jakoby se s přízraky roztrhl pytel. Moje poslední služba v noci z úterý na středu byla tím druhým případem. Už v čase od 18.00 do 20.00 hodin jsem zahlédl "ducha" celkem 2x. Překvapilo mě to ,protože tak časně je obvykle nevídám. Bylo to pokaždé na stejném patře ve stejném koutě a podle výšky postavy a stylu chůze se mohlo jednat o jednu a tutéž bytost (zřejmě ženu). Asi v půl deváté jsem na pokoji v tomtéž koutě pomáhal jedné klientce připravit se k spánku. Když jsem byl s prací hotov a chtěl jsem už odejít ,paní mě ještě zadržela a řekla : "Počkejte ještě ,musím vám říct ,co se mi včera stalo. Vám to říct můžu ,vy se mi smát nebudete." A začala mi vyprávět jak se nad ránem ,ale ještě za tmy náhle probudila a viděla jakousi ženu ,která stála u její postele. Žena byla oblečena v bílém a klientka si myslela ,že je to nějaká sestřička. Sklonila se prý nad ní a něco jí říkala. Klientka ,ale špatně rozuměla a také jí vadilo přítmí pokoje a tak se natáhla k nočnímu stolku a rozsvítila lampičku. V tu chvíli bíle oděná žena zmizela." O tom ,co jsem viděl před jejím pokojem ani ne před hodinou já ,jsem jí nic neřekl. Nerad bych měl nějaké problémy z toho ,že klienty straším a uvádím je ve zmatek. Musím ještě dodat ,že zmíněná klientka je zcela orientována v čase prostoru a netrpí žádnou demencí. No ,a teď mi řekněte ,co si o tom mám myslet.


duch
.

ÚPLNĚK

19. ledna 2011 v 21:17 | Miky |  JINÉ

"JÁ JSEM KRÁSA ZELENÉ ZEMĚ A BÍLÉHO MĚSÍCE UPROSTŘED HVĚZD, TAJEMSTVÍ VOD I TOUHA V SRDCI ČLOVĚKA. VOLÁM VAŠE DUŠE ,ABY POVSTALY A PŘIŠLY MI VSTŘÍC…"

Měsíc


Po Hopi ohních a několika rituálech pod širým nebem jsme měli dneska s Maruškou svůj první společný rituál úplňku. Začínáme se slaďovat. Společné obřady nám jdou čím dál tím líp a v tom úplňkovém mi ten ženský element vyloženě chyběl. Bylo to fajn.


Rituál úplňku



Rituál úplňku
.

MAGICKÉ PRÁŠKY

18. ledna 2011 v 11:13 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Hmoždíře a byliny

Magické prášky jsou hojně používány ve Woodoo ,Hoodoo ,Santerii a dalších kultech afrokaribského ,nebo přímo afrického původu. S oblibou je používá ,ale i čím dál více evropských a amerických čarodějnic a čarodějů a tak je dnes naleznete v sortimentu většiny našich magických a čarodějnických obchůdků ,např. zde.
Magický prášek je ve své podstatě směs bylin a dalších ingrediencí ,nabitých k určitému magickému účelu. Pomocí magického prášku můžete například posílit hranice svého posvátného kruhu ,posvětit jím ,nebo očarovat předměty, použít ho jako obětinu ,nebo kadidlo ,popřípadě jím očarovat nějakého člověka. Afričtí čarodějové rádi sypají prášky ,na místa kudy bude daná osoba procházet ,na židli kam si sedne apod. Ing. Jaroslav Mareš ,který procestoval půlku světa například vzpomíná ,jak jemu a jeho přátelům nasypal černošský šaman očarovaný prášek na sedačky ,během jejich návštěvy svatyně Džu-džu v pohoří Nimba. Spisovatelovi dva přátelé si prášku nevšimli a pohodlně se usadili. Mareš ,jako vedoucí výpravy zůstal stát a zeptal se čaroděje ,co má ten prášek na sedačce znamenat. "Jste ve svatyni Džu-džu. Když se rozejdeme v dobrém ,zase tebe a tvé přátelé odčaruji." zněla odpověď. Tím ,že čaroděj usadil své hosty na magický prášek ,si vlastně jistil svou bezpečnost a nevyzrazení tajemství místa ,kde se svatyně ukrývá.
U prášků ,podobně jako u jiných magických pomůcek platí ,že je nejlepší ,když si je vyrobíme
magický prášek
sami. U koupených prášků zpravidla nevíme ,kdo a jakým způsobem je vyráběl a neznáme všechny přísady ani jejich kvalitu. Pokud znáte čarodějku ,které plně důvěřujete ,pak prosím ,jinak bych ale volil metodu samovýroby.
Pokud nevíte z čeho prášek vyrobit ,pak vězte že přísadou může být takřka cokoli ,co lze nadrtit. Mezi nejdůležitější a nejpoužívanější ingredience patří :

1) BYLINY. Byliny ,nebo jejich části (kořeny ,květy ,plody ,listy ,kůra stromů apod.) tvoří naprostý základ prášků. Na rozdíl od léčivých čajů ,tinktur apod. ,zde využíváme výhradně magických vlastností daných bylin. Obsah ,vitamínů ,minerálů atd. v bylinách je u magických prášků nepodstatný. Magické vlastnosti bylin musíte buď znát ,nebo je vyhledat v příslušné literatuře. Přidáte-li ,ale do směsi jmelí ,obvykle tím nic nezkazíte. Jmelí je v keltsko-germánských oblastech považováno za "posilovač" ,který umocňuje účinnost podobných magických směsí.
2) ZVÍŘECÍ INGREDIENCE. Součástí magických prášků mohou být drtě pocházející z mušlí a ulit živočichů ,ze zvířecích kostí ,zubů ,drápů ,srsti ,či peří. Zde bych byl ale opatrný ,protože drcení například liščích zubů ,by mohlo být zvířecím duchem vnímáno jako urážka. Osobně bych se těmto věcem raději vyhnul ,nebo použil jenom tu srst ,prachové peří apod.
3) PRACH A ŠPÍNA. Zajímavou ,ale dost obvyklou součástí afrokaribských magických prášků je prach nasbíraný na místech ,jako jsou soudy ,vězení ,školy ,nemocnice ,banky apod. Prach nasbíraný na těchto místech v sobě nese energie těchto institucí a může vám tak ve vašem magickém záměru dobře pomoci. Podobnými přísadami jsou také například seškrábaný rez z kovových předmětů ,kovové piliny ,popel ,nebo půda ze hřbitovů a posvátných míst.
4) ESENCIÁLNÍ OLEJE. Důležitou součástí některých prášků je vůně ,která se dá podpořit i několika kapkami přírodních esenciálních olejů.
5) DRAHOKAMY. Tuto přísadu uvádím pouze protože vím ,že se také používá. Sám si ale nedovedu představit ,že bych drtil na prach například opály ,či křišťál. To je mi prostě proti srsti a vidím v tom trochu barbarství a neúctu ke kamenům ,někdo to ale zřejmě vnímá jinak ,třeba jako návrat minerálních látek zpátky zemi ,nevím.
6) ZVLÁŠTNÍ PŘÍSADY. Prášky mohou také obsahovat nejrůznější rozdrcené ,roztrhané nebo spálené předměty ,jako například bankovky ,fotografie ,části oděvů ,sošky ,karty ,papírové listy s napsanými zaklínadly ,no prostě takřka cokoli vás napadne a zdá se vám pro váš účel vhodné.


Základním pracovním nástrojem při výrobě prášků je hmoždíř a tlouk. Můžete ale použít i pilník a jiné nástroje ,protože některé přísady vám půjdou drtit dost ztuha. Mějte na paměti ,že prášek nemusí být úplně jemný ,mnohé po domácku vyráběné prážky obsahují poměrně hrubé části a na jejich účinnosti to rozhodně neubírá.
Hotový prášek je vhodné ještě zasvětit v magickém kruhu. Zasvěcení ,nebo též sycení magického prášku se provádí obvykle pokropením prášku svěcenou vodou ,nebo alkoholickým nápojem. Ve Woodoo se často užívá bílý rum ,nebo bourdon. Pokropení prášku by mělo být provázeno soustředěnou myšlenkou na záměr k jakému bude prášek použit.
P.S. Nesypejte prosím vás prášky nikomu do jídla a do pití ,mějte na paměti ,že ne všechny složky prášků bývají zdravotně nezávadné!


Prášky z čarodějnického obchodu
.

HEIMDALL

14. ledna 2011 v 12:53 | Miky |  BOHOVÉ A BÁJNÉ BYTOSTI
Heimdall

JMÉNO : HEIMDALL

KATEGORIE : BŮH

OBLAST : GERMÁNI


Bůh Heimdall je synem Ódina a devíti mořských vln ,Aegiho dcer. Ačkoli je vznešeného původu, připadl mu úkol vzdorovat těžkým podmínkám a stát se strážcem duhového mostu ,jediné cesty do nebeské říše božského rodu Ásů ,do Ásgardu. Trochu mi tím připomíná Aragorna z Tolkienova Pána prstenů ,který ač královského rodu, léta byl prostým hraničářem. Na slavné hostině u boha Aegiho se Loki Heimdallovi vysmívá : "Zlý osud ti byl určen ,s mokrými zády na věky musíš střežit síně bohů." Být strážcem Ásgardu bylo však pro Heimdalla vždy ctí a nutno říct ,že nikdo by se pro tuto úlohu nehodil lépe než on. Heimdall skoro nespí a jeho smysly jsou věčně nastražené. Slyší růst trávu i ovčí vlnu. Vybavený zbraněmi a velkým signálním rohem pátrá svým ostrým zrakem po kraji ,připraven postavit se každému nebezpečí a varovat ostatní bohy zatroubením.
Bůh Heimdall je často spojován s jednou z nejlepších ochranných run ,s runou Algiz. V této souvislosti je zajímavé jak popisuje ducha této runy severský šaman Raven Kaldera : "Algiz je bojovník, ale na rozdíl od Týra, který je docela ochotný jít i do agresivního útoku, je-li k tomu čestná příčina, Algiz drží pouze obranné pozice a odvrací nepřítele od stanovených hranic. Je to hraničář, znalec svého území, a jako takový má silný vztah se všemi zvířaty, kteřá na tomto území žijí, zejména s dravci. Je vysoký, tmavý, divoký a samotářský. Občas se ukazuje ve vlčí podobě a někdy jeho hlavu
Algizzdobí paroží, někdy zahlédnete jak se na vás dívá dívá skrze větve borovice. Mluví málo a dělá hodně, je to vynikající stopař. Když se objeví ucítíte často silný zvířecí pach, nebo naopak vůni zeleného lesa. Každopádně se dostaví vždycky o chvíli dříve ,než si toho povšimnete. Když dojde k bitvě, je divokým protivníkem, jež nedovolí nikomu ,aby kolem něj prošel. Miluje divočinu Jotunheimu, a všechny hluboké lesy." Myslím ,že tento popis opravdu do značné míry sedí i na boha Heimdalla.
Zajímavé jsou též náznaky ,které Heimdalla spojují s beranem. pomineme-li to ,že Heimdall slyší růst ovčí vlnu ,pak není bez zajímavosti ,že se mu říkalo také Gullintanni (zlatozubí - jméno starých beranům ,jejichž zuby se barví do zlatavé hnědi) ,nebo Hallinskrídi (ohnuté klacky - jiný výraz pro beraní rohy.) Samotným jménem Heimdali označovali islandští skaldové skutečné berany. Možná to souvisí s rolí berana jakožto ochránce ovčího stáda. Dodnes si pamatuji ,jaký respekt budil u nás kluků starý beran ,který hlídal ovce pasoucí se kdysi za naším sídlištěm. Kdykoli jsme se jako děti k ovcím přiblížili beran vztyčil hlavu a výhružně nás pozoroval. Neústupný strážce - stejně jako Heimdall.
Kromě své strážné role je Heidmall též považován za praotce lidského rodu. Eddická Vědmina píseň začíná slovy : "Slyšte mě ,všechny slavné rody ,první i posední potomci Heimdalla." Vědma zde naráží na legendu ,podle které bůh Heimdall vešel postupně do lože se třemi lidskými páry ,kterým se pak každému po devíti měsících narodilo Heimdallovo dítě. Byly to synové Trael - praotec otroků ,Karl - praotec sedláků a Jarl - praotec králů. Jarla Heimdall vyučoval znalosti run a potomci v této linii ,zdědili mnohé Heimdallovi vlastnosti. Jsou to lovci velké tělesné zdatnosti ,rozumějí řeči ptáků a ovládaji runovou magii.
Podle dávné věštby se při závěrečné bitvě ragnaröku Heimdall střetne se svým dávným protivníkem Lokim a oba si vzájemě způsobí smrt.


Heimdall
.

O MEDU ,VČELÁCH A MEDOVINĚ

12. ledna 2011 v 6:48 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Včela

Jeskyní kresba
Med patří k přírodním darům ,které člověk užívá již od nejstarších dob. Původní postup získávání medu ,tedy odebírání medových plástů přímo z dutiny stromu znázorňuje už 15 000 let stará kresba nalezená ve španělské jeskyni Cauveas de la Arana. Později lidé včelí hnízda ze stromů odřezávali a přenášeli je blíže ke svým sídlům ,aby nemuseli za medem tak daleko. Dutým kmenům se včelím hnízdem se říkávalo brtě a ti ,kdo se o ně starali a vybírali med byli brtníci. Milovníky medu bývali ,kromě lidí odjakživa také medvědi a tak není divu ,že starší název pro medvěda hnědého je brtník. Samotný slovanský název "medvěd" v sobě skrývá slovní hříčku med-věd ,tedy ten ,který ví o medu. Medvědi bývaly člověku v dobývání medu vážným konkurentem a proto vznikaly nedaleko slovanských osad takzvané ringvaly ,tedy malé kruhové plochy oddělené vodním příkopem a dřevěnou palisádou ,kde byly včelí úly chráněny před šelmami. Archeolog Zdeněk Buchtele upozorňuje ,že tam ,kde se ringvaly dochovaly se setkáváme často dodnes s místními názvy jako je Včelná ,Včelnice ,Včelí pastva apod. Součástí každého ringvalu bývala prý pravděpodobně i malá svatyně nebo oltář pro včelí božstvo ,které mělo místo chránit. Etnografické studie dokazují ,že včely se u nás vždy těšily zvláštní úctě. Dlouho se říkávalo "Včela z Božího čela" a zabít včelu bylo
Roh
nemyslitelné. Se stylizovanými včelami a včelími plásty se hojně setkáváme i na kraslicích.
Med býval pro naše předky důležitým sladidlem a také základní surovinou pro výrobu vynikajícího alkoholického nápoje - medoviny. Medovina ,která nesměla chybět při žádné slavnosti ,byla symbolem štěstí a hojnosti. Pro severské pohany byla medovina zároveň symbolem básnické inspirace. V jednom z mýtů ukradl bůh Ódin kouzelnou básnickou medovinu z domova obra Suttunga a v podobě orla ji přenesl do Ásgárdu. Ódin se tak stal patronem a stvořitelem básníků. Podle legendy se básníky stávají ti ,kdo dostali od Ódina z této medoviny inspirace napít.
Také z hlediska zdravotního je med skutečný poklad. Kromě vitamínů B a C obsahuje med také železo ,hořčík ,vápník ,sodík ,kysličník křemičitý ,mangan ,draslík a natrávené cukry. Mnozí z nás oceňují léčivé vlastnosti medu hlavně v době nachlazení ,ale ještě v době 1.světové války býval med též hojně užíván zevně jako antiseptikum urychlující hojení ran. Výzkum ukázal ,že med pomáhá chránit organizmus i proti nákazám salmonely ,cholery ,tyfu a pneumokoků.
O to více dnes mnohé znepokojuje masivní celosvětové vymírání včel. Poslední zprávy hovoří o tom ,že v USA podlehlo záhadné chorobě už 60-70% všech včelstev a nemoc se začíná pravděpodobně šířit i v Evropě. O příčinách se vědci zatím pouze dohadují ,jisté ale je ,že za to z velké části může člověk ,který už po celá desetiletí oslabuje imunitní systém včel používáním nadměrného množství pesticidů a jiných chemikálií. Pokud by včely úplně vymřely zmizelo by prý v Evropě během krátké doby asi 20 tisíc rostlinných druhů ,které jsou závislé na opylování a lidé by začaly umírat hlady. Znovu se ukazuje jak je všechno v přírodě provázáno a že náš život je často závislý i na těch nejnepatrnějších příbuzných z živočišné říše. Možná bychom se měli začít znovu za včely po vzoru našich předků modlit. Doufám ,že se katastrofické scénáře o vymření včel nenaplní a že se ještě dlouho budeme těšit z medu ,medoviny a bzučících rozkvetlých korun starých lip.


Souboj o medovinu básníků
Souboj Ódina a Suttunga v orlích podobách o medovinu básníků.

SEAX WICCA (saská wicca)

10. ledna 2011 v 11:56 | Miky |  POHANSKÉ SMĚRY A TRADICE
R.Buckland
Tuto odnož wiccy založil v roce 1973 původem gardnerovský čaroděj Raymond Buckland. Podle jeho vlastních slov bylo založení Seax Wiccy reakcí na korupci a mocenské hry ,které prý tehdy začaly v některých sekcích Gardnerovské Wiccy vládnout. Buckland se proto od počátku snažil ,aby bylo fungování jeho nového společenství maximálně transparentní a demokratické. Z těchto důvodů :
1) Seax Wicca nepředstírá dávný původ kultu. Nenabízí historky o tajném a nepřerušeném předávání svého učení napříč staletími ,naopak otevřeně přiznává ,že je tradicí zcela novou ,ač samozřejmě čerpající ze starých pohanských praktik a legend.
2) Seax-Wica nezavazuje své členy žádnou přísahou udržovat tajemství. V Seax Wicce se neskládají žádné sliby ,které by nutily členy společenství na veřejnosti něco tajit ,nebo o něčem mlžit.
3) Veškeré informace o saské tradici jsou volně přístupné. V oficiálně vydaných knihách lze najít v podstatě všechno ,jména bohů ,přesné postupy při rituálech atd. Knihy Seax Wiccy nemají v úmyslu cokoli vynechat nebo zkreslit.
4) Pozice velekněze a velekněžky je dočasná. V covenech Seax Wiccy probíhají každoroční volby velekněžky a velekněze. Ti jsou buď na své pozici potvrzeni ,nebo jsou vystřídáni někým novým.
5) Seax Wicca uznává a podporuje i sebezasvěcení a samostatnou praxi.


Další rozdíly oproti Gardnerovské wicce bychom našli například v absolutním důrazu na rovnováhu mezi ženským a mužským božstvem ,ve výběru a množství magických nástrojů během rituálů ,ve svobodné možnosti zvolit pro práci "nebeský" ,či skutečný šat a v orientaci na germánská božstva a saské lidové čarodějství.
Sám Raymond Buckland je v Seax Wicce sice ctěn jako zakladatel ,ale nenárokuje si žádná privilegia ,ani žádné zvláštní vedoucí postavení. V současnosti se z veřejné scény víceméně stáhl a praktikuje samostatně.


Seax Wicca
Fotografie jednoho peruánského covenu tradice Seax Wicca
Povšiměte si symbolu ,který mají dva účastníci rituálu na krku.
Je to oficiální znak saské tradice ,který představuje Slunce ,Měsíc a osm pohanských svátků.


Seax Wicca


Čeští čtenáři jsou s tradicí Seax Wicca seznámeni především prostřednictvím Bucklandovi Velké knihy čarodějnictví a magie

TEMNÁ A SVĚTLÁ STRANA ŽITÍ

9. ledna 2011 v 8:22 | Miky |  ZAMYŠLENÍ

Jedna z věcí pro které si vážím pohanských duchovních směrů je to ,že obvykle mívají vyvážený postoj k temné a světlé stránce světa. Svět přece není jenom Slunce ,láska zrození a život ,ale také temnota ,hněv ,rozklad a smrt. Přiznám se ,že k duchovním cestám orientovaným pouze na lásku ,pozitivno ,bytosti světla apod. ,které zároveň popírají temnotu ,nebo proti ní tvrdě bojují ,mám krajní nedůvěru. Dobře rozumím čarodějce Sandře ,která říká : "Silně se ale pohoršuji nad směry ,které propagují povrchní pozitivní myšlení. To v sobě může skrývat nebezpečí. Kdo si nad postel pověsí obrovskou tabuli s nápisem "každý den se mi daří lépe a lépe" a dovolí si pouze pozitivní představy ,ten potlačuje část své osobnosti, tvořící protipóly ,to negativní v nás ,vlastnosti a
Hel
zvyky ,které na sobě nemůžeme vystát ,možná dokonce vlastní tělesné nedostatky a třeba i choroby. To odporuje všem vážně míněným esoterickým pojetím ,jak je vidí i čarodějný kult, který považuje za zdravý pouze celek - včetně všech polarit. Čistě horizontální myšlení může fungovat jen po omezenou dobu ,a pak se všechno potlačené zničujícím způsobem uvolní ve velké negativní explozi." V podobném duchu hovoří za mayské stařešiny i guatemalská šamanka Doňa Eufemia Cholac Chicol : "Podle našeho názoru tvoří negativní i pozitivní energie jeden celek. Potíž je v tom ,že existuje jen málo mistrů ,kteří dovedou s oběma energiemi pracovat stejným způsobem. Čím dál častěji se stává ,že jedni se zaměřují na "bílou" energii ,kdežto druzí se upíšou té "černé". Na tomto půdorysu si pak každý šaman vytvoří užší specializaci. Největší úctu ovšem požívají ti šamani, kteří dokážou vytvářet a udržovat rovnováhu mezi oběma póly, takže obě energie zůstávají spojené a ani jedna z nich se nemůže osamostatnit." Kráčet cestou středu je velmi těžké. Znamená to odložit zjednodušené černobílé myšlení ,ke všemu přistupovat s rozmyslem a přijmout plnou odpovědnost za každý svůj čin. Je to chůze mezi dvěma extrémy z nichž jedním je "bílá" čarodějka - samé sluníčko a andělíček a druhým "černý" čaroděj ,který bez skrupulí metá kletby na koho ho napadne a udělá cokoli ,za co dostane zaplaceno.
Ctím wiccanský ideál neubližovat ,ale v žádném případě ho nechápu jako povinnost nastavovat druhou tvář. Ačkoli je mým vroucím přáním být dobrým člověkem a nepral jsem se s nikým už od základní školy ,dovedu si představit situace (zejména v sebeobraně ,nebo při ochraně svých blízkých) ,kdy bych byl ochoten sáhnout k násilí. Stejně tak bych se za určitých podmínek klidně bránil i magicky. Nevidím v tom velký rozdíl.
Nevěřím také příliš na umělou "klášterní" svatost ,izolovanou od běžného života. Věřím naopak ,že veškerý život je svatý právě ve své nepředstírané opravdovosti. Doufám ,že vás neurazí ,když připomenu verš beatnického básníka Allena Ginsberga z jeho slavné básně Kvílení v němž se praví : "Svět je svatý! Duše je svatá! Kůže je svatá! Nos je svatý! Jazyk a ocas a ruka a prdel je svatá! Všechno je svaté! Každý je svatý! Každé místo je svaté! Každý den je ve věčnosti!" Ginsberg zde ,uznávám poněkud jadrnějšími slovy ,vyjádřil to ,co cítí mnozí pohané - náš svět je posvátný a svaté jsou i věci ,které dualistická mysl vnímá jako nesvaté. Jako pohan nedělím zvířata a pokrmy na čisté a nečisté ,ani nerozlišuji mezi tělesným a duchovním ,tak jako to dělají některá jiná náboženství. Z mého pohledu jsou čistí i potkani a šváby a tělo je svaté stejně jako duše.
K životu patří světlo i temnota ,zdraví i nemoc ,dobro i zlo. Bojovat se svými zlozvyky a snažit se být lepšími je v pořádku ,nechtějme být ale nelidsky dokonalí. Za prvé je to marná snaha a za druhé by nás to odvedlo od reality. Krásně o tom hovoří siouxský medicinman Chromý jelen : "Medicinman nemá být svatý. Měl by poznat a procítit všechny proměny života , zoufalství , radost , kouzla i realitu,odvahu i strach svého lidu. Měl by se umět snížit na úroveň broučka! Vznášet se vysoko jako orel. Pokud nezakusí obojí ,nestojí jako medicinman za nic.
Nemoci ,vězení ,chudoba ,opíjení - všechno jsem to musel zažít na vlastní kůži. Svět se točí kolem hříchů. Nemůžeš být tak nafoukaný ,tak nelidský ,že chceš být čistý ,duši pěkně zabalenou do igelitového pytlíku. Musíš být současně bůh i ďábel.
Být dobrým medicinmanem znamená být uprostřed vřavy a neskrývat se před ní. Znamená to poznat život ve všech jeho stupních. Znamená to nebát se občas ze sebe udělat blázna. I to je posvátné. Příroda a Velký Duch taky nejsou dokonalí. Tolik dokonalosti by svět ani neunesl. Duch má dobrou tvář i špatnou tvář. Někdy se víc poučím z té zlé stránky než z dobré."


Jin Jang
.

O VELKÉ ŠEDÉ SOVĚ - Keisha Little Gradmother

8. ledna 2011 v 6:29 | Miky |  JINÉ
O ženě ,která si říká Keisha Little Grandmother jsem se dozvěděl docela nedávno prostřednictvím článku na Jájině blogu. Prošel jsem potom ještě několik webových stránek ve snaze dozvědět se o této modrooké plavovlasé dámě ,která má po matce indiánskou krev ,něco víc. To ,co jsem zjistil mě popravdě řečeno moc nenadchlo. Keisha je přesvědčena ,že se naše planeta v brzké době znovuzrodí v plné slávě svého nebeského já ,že se nyní na zemi rodí děti ,které jsou obdařeny zcela mimořádnými schopnostmi ,že je pod egyptskou sfingou ukryta rozsáhlá knihovna obsahující starodávné pravdy rozličných národů v čele s atlanťany apod. Prostě jeden za vlasy přitažený výrok za druhým. Na Keishině videu s názvem Jednota s přírodou mě vlastně zaujala a dojala jen historka z dětství ,kterou Little Grandmother uvedla jako odpověď na otázku : Jaké je vaše oblíbené zvíře ? Příběh je to natolik krásný ,že jsem se rozhodl ho přepsat a uveřejnit na blogu. Tak tedy příjemné čtení :








To je těžké…Já hluboce miluji všechna zvířata ,to je opravdu těžké ,ale je jedno zvíře ,které má zvláštní místo v mém srdci a to je velká šedá sova. Ty byly v mém životě od malička ,asi od pěti let. Hned u našeho domu bylo hnízdo velkých šedých sov. Ty sovy tvořily můj život. Každý rok přilétaly na stromy u našeho domu. Dovolily mi přijít velmi blízko a mluvit s nimi ,zpívala jsem jim. A když jsem měla nějaký problém ,nějaké trauma ,utíkala jsem do divočiny. A jedna krásná sova ,říkala jsem jí moje sova ,byl to vlastně sovák ,letěl vždycky se mnou až k řece a zůstával tam se mnou než jsem šla zase domů. Několikrát mi přinesl i jídlo ,nosil mi ryby a hlodavce. Nosil mi jídlo a nechával ho vedle mě. A když jsem zase šla domů ,letěl se mnou.
Jednoho dne jsem šla krmit koně a slyšela jsem nějaké svištění. Otočila jsem se a sova mi narazila přímo do hrudi. Tiskla jsem svého milovaného přítele k hrudi a slyšela jsem jeho poslední údery srdce. Byla jsem malá a naprosto v šoku ,že mi právě zemřel přítel. A když jsem ho pustila a podívala se na něj ,uvědomila jsem si ,že jeho dráp je zabodnut do mé hrudi. Ten dráp prorazil kůži nad mým srdcem a mám tam jizvu ještě dnes. Jeho dráp teď nosím na krku při našich obřadech. Takže on zemřel ,ale jeho duch je stále se mnou ,a jeho potomstvo pořád žije na tom stromě v mém rodišti. Ty sovy mi byly velmi blízké v dětství a jsou pořád. Velká šedá sova je pro mě něco velice mocného ,jsou blízké mému srdci.




Doplněk : Velká šedá sova / Great Gray Owel , lat. Strix nebulosa / má i české jméno. Je to puštík vousatý ,který ovšem v Evropě žije pouze v oblastech severních lesů Švédska ,Finska ,Ruska apod. Puštík vousatý patří mezi největší sovy. Délkou těla přerůstá i výra velkého ,který je ovšem zase mohutnější a má delší křídla než puštík.
Pro představu přidávám ještě fotografii drápu výra ,který je s puštíkovým srovnatelný. Dráp na snímku pochází z výra ,kterého nějaký debil sestřelil u nás za řekou.






SMUTNOU PRAVDU O KEISHE "MALÉ BABIČCE" SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE!



UZDRAVUJÍCÍ SÍLA RITUÁLŮ

7. ledna 2011 v 8:44 | Miky |  WICCANSKÁ MYSTERIA
Rituál


Včera dopoledne jsme se s Maruškou toulali zasněženými pláněmi tankodromu. Sníh nám křupal pod nohama a my se co chvíli zastavovali a naslouchali šustění trávy ve větru ,občasnému tichému ptačímu zapískání a tichu. Když jsme došli k dubům na které jsme loni věšeli šišky obalené lojem a zrním Maruška se zastavila a já pokračoval sám směrem k lesu. Na dohled od sebe jsme pak každý sám a po svém provedli krátký zimní rituál pod širou oblohou. Já obětoval duchům místa trochu tabáku a pak jsem si ,kouříc dýmku ,povídal se stromy. Co přesně dělala Maruška to nevím ,ale její rituál byl tentokrát o poznání složitější než ten můj. Měla sebou svíčku ,bylinky a dárky pro ptáky a zvířátka. Osamělé i společné venkovní rituály se začínají pomalu stávat pravidelnou součástí našich společných vycházek. Vnímám tyto rituály jako chvíle ,kdy se člověk zastaví a vědomě prožije svojí propojenost a sounáležitost s okolím.
Odpoledne jsem pak doma při čtení časopisu Regenerace 4/2010 narazil na krásný citát guatemalské šamanky a mayské strážkyně posvátného ohně Doňi Eufemie Cholac Chicol ,v němž smysl rituálů dobře vysvětluje. Doňa Eufemie říká : "Vesmír nebo makrokosmos se nacházejí v harmonii. To jen člověk pořád zažívá disharmonii - jeho úkolem je něco s tím udělat. Harmonie je přirozený stav. Ale člověk ji neustále ruší. Z toho důvodu je také zapotřebí více se věnovat rituálům ,protože v nich je zakódováno nalezení a znovuobnovení božské jednoty."
Nezáleží na tom jakého jsme vyznání ,jsme-li pohany ,či katolíky ,dobře provedený rituál působí jako lék ,který nám pomáhá nalézt sebe samé a dostat se do rovnováhy se světem ,který nás obklopuje. A to je ten důvod proč vlastně rituály provádíme. Mysterium rituálu není výhradním vlastnictvím wiccanů ,nebo jiných věřících. Jsem přesvědčen ,že rituály potřebuje ke svému životu každý ,dokonce i ten ,kdo v žádné bohy ,duchy ,či posvátno nevěří. I ateista má své každodenní neuvědomělé rituály (ranní káva ,polibek ženě před odchodem do práce ,apod.) ,které ho zakotvují v jeho vesmíru a dávají mu pocit ,že vše je jak má být. Chtěl bych říct ,že i tyto neuvědomělé rituály naprosto respektuji ,mnohé z nich jsou velmi účinné. Věřím ale že ,čím vědoměji a aktivněji k rituálům přistupujeme ,tím větší z nich také můžeme mít prospěch. Rituál je vlastně zvláštní forma komunikace se sebou a se vším okolo nás. Pokud si uvědomujeme ,že naše gesta a činnosti hovoří ,můžeme mnohem snáze slyšet i odpovědi.
Je-li rituál lékem ,pak takovým ,který učinkuje nejlépe ,když je užíván pravidelně. Opakování a pravidelnost je u rituálů stejně důležitá ,jako zachování prostoru pro spontaneitu a náhlou inspiraci. Budeme-li užívat dar rituálu správně ,pocítíme jistě jeho uzdravující účinky my i lidé ,kteří se s námi setkávají.


Na závěr vkládám tři fotografie místa ,kde Maruška před nedávnem uskutečnila jeden ze svých rituálů. I z obrázků je myslím dobře cítit zvláštní atmosféra toho místa.


Místo rituálu


Místo rituálu


Místo rituálu
.

VRÁNA

3. ledna 2011 v 10:46 | Miky |  JINÉ

Před pár dny jsme se s Maruškou a Ťapkou toulali po zasněženém lese a na jedné olši u Lužnice jsme natrefili na vránu. Občas jí tu vídáme létat ,ale tentokrát jsme měli sebou foťák ,tak jsem jí i párkát vyfotil. Nebylo to úplně snadné ,protože vrány se fotí nerady. Ne ,nedělám si legraci ,tutéž zkušenost mám i s havrany. Dokud se na ně jenom díváte tak dobrý ,jakmile ale zdvihnete a namíříte fotoaparát tak zdrhají pryč. Krkavcovití obecně patří mezi nejinteligentnější ptáky ,chovatelé krkavců i havranů by vám potvrdili ,že jsou tito ptáci schopní naučit se takřka čemukoli.
Ernest Thompson Seton popisuje v povídce Stříbrňák (jméno starého havrana) své pozorování havraního společenstva z Frankova hradu ,což je kopec nedaleko kanadského Toronta. Seton byl mimořádně vytrvalý a citlivý pozorovatel divoké přírody a tak po nějaké době zčásti dešifroval
Odin a havrani
havraní řeč a pokyny které si spolu tito ptáci vyměňují zapsal dokonce do not. Havrani z Frankova hradu létali pravidelně nad strží přes kterou se klenul most a právě to bylo místo odkud je Seton často pozoroval. Spisovatel popisuje jak havrani reagovali zcela jinak na to ,když stál na mostě jen tak nalehko ,jinak ,když měl přes rameno pušku a jinak když na ně zamířil svou vycházkovou holí. V posledním případě dál starý havran ostatním nejprve pokyn ,aby se vznesli víš mimo dostřel ,když ale poznal ,že jde jen o hůl snesli se havrani zase klidně níž. Nedivím se ,že si severský bůh Ódin vybral za své zvědy ,kteří mu přinášeli zprávy ze světa právě havrany.
Havrany a vrány si lidé často pletou a není divu ,tyto dva ptačí druhy jsou si úzce příbuzné a je-li vrána černá ,těžko ji na první pohled od havrana poznat. Liší se od sebe vlastně pouze detaily jako je tvar zobáku ,hlas ,nebo lesk peří. Vrána je však na rozdíl od havranů tvor samotářský a vraní párek nikdy nehnízdí s ostatními vranami v kolonii tak jako to dělají havrani. Krom toho vrána být černá vůbec nemusí. V moudré knize jsem se dočetl ,že od Domažlic na západ Evropy jsou vrány většinou černé ,zatímco od slovenského města Velké Leváre na východ Evropy jsou většinou šedé. My žijeme v pásmu ,kde se oba druhy kříží a tvoří různé barevné varianty. Ta ,kterou jsem vyfotil je ale klasická šedivka ,tj. černá hlava ,křídla a ocas a zbytek šedý - přesně takhle vypadají vrány na východě.
Vrány ,havrani a krkavci ,hráli důležitou roli v mytologických představách mnoha národů. Američtí indiáni si těchto ptáků velmi vážili ,což dokazuje i to ,že jeden z nejvýznamnějších prérijních kmenů nese název Vraní. I v Evropě lidé krkavcovité ptáky ctili a to i přesto ,že u nás jsme tento ptačí rod vždycky tak trochu spojovali s čarami a smrtí. Temnou pověst si prý vrány a havrani vysloužili zejména tím ,že ve středověku houfně hodovali po bitvách na tělech padlých. Já na nich ale nic temného nespatřuji ,pro mě jsou tito ptáci krásní.






šedivka



šedivka



šedivka
.