NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

NA NOČNÍ SMĚNĚ...

20. ledna 2011 v 17:34 | Miky |  ZAMYŠLENÍ

Loni (vlastně už předloni) v listopadu jsem se v rámci samhainovské nálady čtenářům tohoto blogu svěřil s tím ,že občas u nás v práci (v Domově důchodců) ,na nočních směnách vídám duchy. Zpočátku jsem své vize přikládal únavě a pokládal je za zrakové klamy ,když však mých zážitků přibývalo a stávaly se zřetelnějšími vzal jsem je prostě jako fakt. Dodnes sice přesně nevím ,co to vídám ,ale beru už to jako docela běžnou záležitost. Podle toho ,co jsem četl ve včerejším Dragomířině článku by ty věci ,co vidím mohly být buď emočními otisky nějakých starých událostí ,anebo zbloudilými dušemi. Obě varianty by mi v prostředí Domova důchodců ,kde se přeci jenom poměrně často umírá ,připadaly docela logické ,ale nevím ,nechci se tvářit jako nějaký znalec ,jsem spíš jenom udivený pozorovatel. Ve hře je samozřejmě stále i možnost zrakových klamů ,ale této variantě věřím ,čím dál míň.
Někdy nevidím za celou noční nic ,jindy jakoby se s přízraky roztrhl pytel. Moje poslední služba v noci z úterý na středu byla tím druhým případem. Už v čase od 18.00 do 20.00 hodin jsem zahlédl "ducha" celkem 2x. Překvapilo mě to ,protože tak časně je obvykle nevídám. Bylo to pokaždé na stejném patře ve stejném koutě a podle výšky postavy a stylu chůze se mohlo jednat o jednu a tutéž bytost (zřejmě ženu). Asi v půl deváté jsem na pokoji v tomtéž koutě pomáhal jedné klientce připravit se k spánku. Když jsem byl s prací hotov a chtěl jsem už odejít ,paní mě ještě zadržela a řekla : "Počkejte ještě ,musím vám říct ,co se mi včera stalo. Vám to říct můžu ,vy se mi smát nebudete." A začala mi vyprávět jak se nad ránem ,ale ještě za tmy náhle probudila a viděla jakousi ženu ,která stála u její postele. Žena byla oblečena v bílém a klientka si myslela ,že je to nějaká sestřička. Sklonila se prý nad ní a něco jí říkala. Klientka ,ale špatně rozuměla a také jí vadilo přítmí pokoje a tak se natáhla k nočnímu stolku a rozsvítila lampičku. V tu chvíli bíle oděná žena zmizela." O tom ,co jsem viděl před jejím pokojem ani ne před hodinou já ,jsem jí nic neřekl. Nerad bych měl nějaké problémy z toho ,že klienty straším a uvádím je ve zmatek. Musím ještě dodat ,že zmíněná klientka je zcela orientována v čase prostoru a netrpí žádnou demencí. No ,a teď mi řekněte ,co si o tom mám myslet.


duch
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 20. ledna 2011 v 18:24 | Reagovat

Naprosto souhlasím s posledními dvěma odstavci u Dragomíry. Nejvíc duší se toulá v nemocnicích a asi v DD,jsou to hlavně ty, které neodešly včas "tunelem",který má být otevřený 3 měsíce od smrti a pak se uzavře.No a pak ti,co chtějí "odejít"se snaží dostat s duší,která se chystá na "cestu" a s ní se tkzv. svézt nahoru.Jsou lidé,kteří tyto zbloudilé,nebo přisáté duše dovedou odvést ke světlu.Alespoň takhle jsem tyto informace dostala já. :-)

2 Margaret Margaret | 21. ledna 2011 v 12:39 | Reagovat

Rozhodně si nemyslím, že by se jednalo o nějaký zrakový klam. Jsi zřejmě jedním z těch vnímavějších. Sama takovéto různé bytoti vídám už od malička a podle tvého popisu se pravděpodobně opravdu jedná jen o otisky duší, z kterých není nutné si dělat jakékoliv obavy. Ale tyto bytosti vyhledávají lidi s jistým darem, protože si přejí, aby jim někdo pomohl. Pokud se na to cítíš, měl bys s tou bytostí navázat kontakt a zjistit, co ti chce říct. Pro ni je to jistě důležité.

3 gerti gerti | Web | 21. ledna 2011 v 13:21 | Reagovat

Našla jsem si kdysi podnájem u jedné paní, co jí zemřela těsně předtím maminka, která v té garsonce dříve bydlela. Nejdřív jsem měla postel na stejném místě jako ta paní, než odešla do nemocnice, ale brzo jsem jí přestěhovala a vlastně i všechen nábytek v bytě... V noci, když jsem se probudila jsem totiž několikrát tu paní nebo "cosi jako ženskou postavu v bílém" viděla. Pak jsem se jí představila a že tu teď budu nějaký čas bydlet a ona mi to dovolila... Po téhle rozmluvě a přesunutí nábytku už se tam nikdy víc neukázala :-) Mám i další různé příběhy. Taky si myslím, že to mohou být otisky (ty jsou častější), ve vzácných případech i duše...

4 Miky Miky | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 16:35 | Reagovat

[2]: To si nemyslím Margaret ,oni mě absolutně ignorují. Nikdy jsem neměl pocit ,že by po mě něco chtěli (možná proto se jich také nebojím). Prostě si tam jen tak bloumají po chodbách. Na mě nikdy nepromluvili ,ba ani nepohlédli.

5 Mirabelka Mirabelka | 21. ledna 2011 v 18:34 | Reagovat

Rovněž souhlasím s článkem od Dragomiry. U vás co není může být - zatím vás nekontaktují ale třeba to přijde. Někdy přemýšlím, jestli nám depresákům je vůbec pomoci.....kromě prášků do palice. Si představte, jak líčíte svému psychiatrovi, že máme přivtělené duše....to nemyslím ironicky, ale chápu to jako ohromný problém, protože v tom žiju. Jak se jich zbavit? Když jsou kořeny naší rodiny nemocné, samé tragédie a sebevrazi, naposledy moje matka.....já žiju už skoro 6 let v takové nedobrovolné symbióze....jsem na toto prostě chytlavá, materialista by řekl, že "ta ženská je prostě magor"...
Ale to sem asi nepatří.
Dnes mi přišla velmi zajímavá kniha o Tarotu a už se těším, jak si večer zalezu s ní do pelechu:
Tarotové dvorní karty (Archetypální vztahové vzorce Malých arkán) od Kate Warwick-Smith za 180 korun. Doporučuji! Je tam toho mnohem více, než "jen" dvorní karty. To kdybyste někdo chtěl tip na dobrou knihu.

6 Elen Elen | 22. ledna 2011 v 9:08 | Reagovat

[5]:díky za tip ;-)

7 Miky Miky | E-mail | Web | 22. ledna 2011 v 9:54 | Reagovat

[3]: Gerti ,děkuji za zajímavou zkušenost. Je zvláštní ,kolik lidí něco podobného už zažilo. Jsou to však natolik mimořádné a přitom prchavé zážitky ,že to vyžaduje od člověka hodně víry ve své vlastní smysly ,aby si připustil ,že to bylo skutečné.

8 Miky Miky | E-mail | Web | 22. ledna 2011 v 10:03 | Reagovat

[5]: Mirabelko máš určitě pravdu ,co není může být. Vzhledem k tomu ,že ale ty jevy pozoruji již více dva roky a kontakt žádný ,viděl bych to nejspíš na ty emoční otisky ,nebo něco takového.
Taky děkuji za typ s tou knihou. Knihu ,která by se věnovala konkrétně dvorním kartám jsem dosud nečetl. ;-)

9 Dragomira Dragomira | Web | 24. ledna 2011 v 23:44 | Reagovat

Teda Miky, děkuju mockrát za odkaz na článek :o) Je moc hezké, že se ti ta paní svěřila... je fajn vědět, že někdo dělá takovou práci svým způsobem rád. Tak nějak do budoucna :o)))
Jinak teda tě obdivuju, že v takovém prostředí dokážeš pracovat. Mně v mé práci stačí živí lidi, ještě aby tam byli i mrtví! :o)

10 Miky Miky | E-mail | Web | 25. ledna 2011 v 15:27 | Reagovat

[9]: Ono ,když o tom napíšu ,tak to asi vypadá děsivější ,než to ve skutečnosti je. Navíc tyhle zážitky tvoří jen zlomek procenta z celkového času ,který v práci trávím. Připadá mi to spíš zajímavé ,než strašidelné.
Jinak musím říct ,že mě ta práce opravdu baví a pracuje nás tam takových víc. ;-)

11 Jája Jája | Web | 3. února 2011 v 0:26 | Reagovat

Miky, jak vidíš, zdaleka v tom nejsi sám ;-) Osobně mám "zkušenost" s koukáním shůry na vlastní tělo na vozejku ve špitále, legrační pocit :-D A mám taky osobní kontakty s nehmotnými :-) Ale na rozdíl od Tebe je nevidím, jen vnímám... případně komunikuju prostřednictvím senzitivních přátel... I dušinky přivtělený odvádíme, místy to je moc těžká práce, nechtěj, bojej se... no a pak je občas naprosto nechtěně fotím :-D Máme rozkošné obrázky :-D Taky Tě ale obdivuju za Tvou práci se staroušky, je to někdy moc smutný, viď... ale tak záslužný a potřebný...dík!

12 Miky Miky | E-mail | Web | 3. února 2011 v 16:54 | Reagovat

[11]: Ty fotky vaše by mě dost zajímaly Jájo. Už jsem přemýšlel o tom vzít si někdy na noční foťák a zkusit je blejsknout ,ale nevím. Za prvé by se asi spolupracovníci divili ,proč běhám po chodbách s foťákem a za druhé dost pochybuju ,že bych to stihl. Bývají to jen několika vteřinové záležitosti. Když jsem zkoušel vyfotit duchy na mohylách v Dražičkách nebylo na fotkách nic.

13 Jája Jája | Web | 6. února 2011 v 23:31 | Reagovat

[12]: Viděl jsi ty fotky na putujících.cz? :-D Ty jsou roztomilé :-) Tak pohledám a pošlu ti, nechce se mi je zveřejňovat u sebe... a ještě ti dlužím povídání k těm menhirům dvojim, co jsme kdysi byli...

14 Tom Tom | 14. srpna 2011 v 21:51 | Reagovat

Mám také jeden zážitek hlavně teda s noční směny, když jsem byl v praci sám. Jednalo se hlavně o upoutaní mé pozornosti. Hlavně šlo o samovolné pohybovaní věcí (něco spadlo s rovné plochy na zem když jsem procházel kolem) nebo přesně v 0:00 vypnutí radia a další takové věci. Strach s toho rozhodně nemám ale bylo mi to celkem nepřijemné. Jedna rodinná znamá mi kyvadlem řekla , že se jedná o duší která by chtěla mojí pomoc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama