na Blog.cz

Lidé ,kteří dnes zaslechnou volání předků a zatouží se vydat některou ze starých stezek mají v podstatě na výběr ze dvou základních možností. Buď si vyvolí některou konkrétní pohanskou kulturu (Keltskou ,Egyptskou ,Slovanskou atd.) a pustí se cestou rekonstrukce ,anebo si budou eklekticky vybírat s každé pohanské kultury ty prvky ,které s nimi budou nejvíce rezonovat.

Sám pro sebe jsem si kdysi vybral cestu eklektickou. Ne ,snad proto ,že rekonstruovat staré pohanské kulty v jejich původní podobě je náročnější (což bezesporu je) ,ale spíše proto ,že se mi skutečná rekonstrukce jeví v podstatě nemožnou. Spolehlivých pramenů ze kterých lze při rekonstrukcích čerpat je velmi málo. Rekonstruuje se většinou z mytologických příběhů (pokud jsou vůbec dochovány) ,ze zpráv antických autorů (které jsou žel často spíše zavádějící) ,z lidových zvyků (kde lze ,ale většinou jen stěží odlišit ,co je keltské ,germánské ,slovanské… ) a z archeologických nálezů a poznatků historiků. To vše je ,ale pro znovuzrození funkčního systému pořád málo a tak se nakonec zapojí intuice a osobní inspirace a stejně se vytvoří novotvar. Jako eklektik dělám vlastně úplně to samé ,akorát se nezdráhám smíchat slovanské s keltským a nesnažím se o nějakou iluzorní autenticitu. Ačkoli hluboce obdivuji všechny pohany ,kteří nelitují námahy ,tkají látky a šijí si šaty podle starých vzorů ,učí se původní pohanské jazyky ,obětují na svých akcích bohům berany a slepice ,osobně něco takového ke své víře prostě nepotřebuji. Věřím že bohové dobře rozumí i mojí současné češtině a že rádi přijímají i moje symbolické ,nekrvavé oběti. Nerozumějte mi prosím špatně. V žádném případě zde nechci rekonstrukcionisty hanit. Jsem velmi rád ,že existují! Myslím ,že srdce každého poctivého eklektika se musí při pohledu na estetickou malebnost rekonstrukcionistických skupin radostně zachvět. Navíc věřím ,že poctivost přístupu k pohanství ,kterou tyto skupiny obvykle mají ,nám opravdu pomáhá poodkrývat mnohé z toho ,co by jinak zůstalo skryto. Na rozdíl od historiků a etnografů zkoumají totiž tito pohané na pozadí starých rekvizit dávnou víru nikoli zvenčí ,z pohledu pozorovatele ,ale zevnitř z pohledu praktikanta.
Kolegy ,kteří se vydali cestou rekonstrukce prostě respektuji ,ale moje cesta to není. Těžko bych si uměl ze všech pohanských proudů vybrat jediný. Více než Slovanem ,nebo Keltem se cítím Evropanem. Jednotlivé kultury se tu míchaly a ovlivňovaly už odpradávna. Římané uctívaly keltskou bohyni Eponu a germánský Thor je slovanskému Perunovi natolik podobný ,že je to z mého pohledu jedna a tatáž osoba. Společná všem je i úcta k přírodě a oslavování některých svátků ,zejména slunovratů. Mluvím slovanským jazykem ,ale s velkou pravděpodobností si ve své genetické výbavě nesu i nějakého Kelta ,nebo Germána. Tak už to v našem středoevropském prostoru je. Nechci v sobě zapřít žádného z těchto předků. Slyšel jsem mnoho současných Amerických indiánů ,kteří o sobě řekli něco na způsob: "Mými předky byli Lakotové ,Šajeni a také Irové a Němci." A tak je to i s námi. Jsme směsí různých vlivů a kultur a po svých předcích jsme převzali tento prostor ,kde žijeme. Hlásím se ke svým pohanským kořenům a vzdávám čest všem dávným národům ,které zde žili před námi.
Nebezpečím eklektismu je bezbřehé rozmělnění pohanského dědictví až do jakési kaše bez chuti a zápachu ,zatímco nebezpečím rekonstrukcionismu je dogmatické ,netolerantní opevnění se v "jediné pravé" podobě pohanského náboženství. S dogmatismem mám své neblahé zkušenosti ze svého křesťanského období a tak riskuji raději to rozmělnění. Věřím však ,že poctivý eklektik ,podobně jako otevřený rekonstrukcionista ,kráčí ve skutečnosti cestou středu ,mezi oběma těmito extrémy.

.