NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CESTA PO DÁNSKU (1.díl)

5. března 2011 v 5:46 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK


O tom ,co cestě předcházelo



Dánsko - ostrovní země na severu Evropy ,domov Vikingů a rodiště podivného spisovatele Hanse Christiana Andersena a jeho ještě podivnějších ,zvláštně melancholických pohádek ,jako jsou Malá mořská víla ,Sněhová královna ,anebo O děvčátku se zápalkami. Země ,kde mají dodnes královnu a kde také dodnes existuje několik komun ,které zde založili hippies a další alternativci v sedmdesátých letech. A právě tyto komuny ,konkrétně Christiania a Thylejren se staly cílem cesty ,kterou jsme počátkem června 2008 podnikli s mým dobrým přítelem ,undergrounďákem tělem i duší ,Mílou.
První informace o Christianii ke mně pronikla už v roce 1992. V báječném časáku Alternativa ,který vydávaly Děti země a který už bohužel nevychází ,se tehdy objevil článek s názvem LÁSKA ,MÍR A ANARCHIE s podtitulkem Dvacet let sociálního experimentu v Kodani. Článek přinesl obsáhlý materiál o historii svobodného města Christianie ,které vzniklo v Kodaňské čtvrti Christianshavn obsazením bývalých kasáren. Stalo se to v magickém roce 1971 ,kdy zemřel legendární zpěvák skupiny Doors a velký básník Jim Morrison a kdy se zároveň narodila moje maličkost. Christianie ušla od té doby velký kus cesty ,odolala všem vládním pokusům o její zrušení a vyklizení a žije svým samosprávným anarchistickým způsobem až dodnes. Druhou informací a zároveň největší inspirací pro naší cestu byl cyklus dokumentů o Alternativní kultuře z roku 1997 ,který už několikrát odvysílala Česká televize. Mám celý cyklus natočený na videu a zvláště díly pojednávající o Beat generation a o fenoménu komun a komunit jsem viděl nesčíslněkrát. Z tohoto pramene jsme se také dozvěděli o nejstarší ,ale méně známé komuně Thylejren. Tato komuna vznikla na severu Dánska ,nedaleko města Hanstholm v roce 1970 ,kdy si zde dánští hippies uspořádali svojí vlastní verzi amerického hudebního festivalu Woodstock. Mnozí z nich už z místa konání nikdy neodešli. Vznikla tak úžasná venkovská komuna ,oproti Christianii oáza klidu. Pohled na rozlehlou louku zarostlou vřesem s tu a tam roztroušenými stromy a keři ,osídlenou sroubky ,maringotkami ,zemljankami ,jurtami a tee-pee rozechvěje duši každého trampa a milovníka přírodní romantiky.

Touha tato místa navštívit se objevila ihned po shlédnutí dokumentu ,dlouho jsem to však pokládal pouze za jeden z mých neuskutečnitelných snů. Míla ,který je na rozdíl ode mne bez závazků ,nepracuje a nemá rodinu ,chtěl komuny navštívit už v létě 2007. Z nějakého důvodu k tomu ale nedošlo a tak svůj odjezd o rok posunul. Já mu to dost záviděl a tak jsem trávil poměrně hodně času tím ,že jsem se na internetu pídil po informacích o těchto komunách a kochal jsem se množstvím fotografií. A pak mě jednoho dne moje milá žena Maruška opět přesvědčila o svém úžasném povahovém rysu myslet na druhé více ,než na sebe samu ,když mi ve chvíli ,kdy jsem jí zrovna zase vyprávěl o Mílově plánované cestě prostě řekla : "Tak jeď taky!"
Tím začala moje cesta nabývat reálných tvarů. Bez Maruščina požehnání bych si totiž nedovolil ani uvažovat o tom ,že bych si bez ní a bez dětí udělal soukromou dovolenou a se značným obnosem z rodinného rozpočtu vyjel do zahraničí. V tu samou dobu mi úřady asi po půl roce proplatili pracovní úraz (rozřízlej prst na cirkulárce) a tak se v celku "bezbolestně" vyřešila i finanční stránka cesty. Od té doby ,tedy od ledna 2008 jsem začal horlivě shánět informace o Dánsku a pomalu se připravoval na cestu. Odjezd jsme naplánovali na šestého června ,takže času bylo poměrně dost. Během těch zhruba pěti měsíců od rozhodnutí vyjet do odjezdu jsme si postupně s Mílou tříbili naší představu o tom ,jak bude cesta vypadat. Původně jsme chtěli jet vlakem ,zdál se nám nejpříjemnější ,ale když jsme zjistili že by nás cesta stála cca. čtyřiapůltisíce korun ,zatímco autobusem firmy Eurolines pouze 1470 Kč ,rozhodli jsme se pro autobus. Letadlo by nás nestálo o moc víc a bylo by rychlejší ,ale to jsme zavrhli hned na počátku. Když se kdysi ptali Lawrence Ferlinghettiho proč přijel do Prahy vlakem a ne letadlem ,odpověděl : "Protože vidím svět. Vidím ,kde Praha skutečně leží. Když letíte letadlem ,každé místo vypadá stejně." A s tím se nedá ,než souhlasit. 23.dubna ,tedy asi měsíc a půl před odjezdem jsme si zajeli s Mílou d Prahy do Eurolinesu koupit jízdenky. Nevím ,jestli to bylo kvůli tomu předstihu ,nebo něčemu jinýmu ,ale dali nám slevu a jízdenka nás vyšla pouze na 1050 Kč. Zpáteční cestu jsme si nekupovali ,poněvadž jsme neměli nejmenší představu o tom ,jakým způsobem ,odkud a kdy se vlastně z Dánska budeme vracet. Když Míla zjistil ,že nás bude jízda do Kodaně stát pouhej litr ,zatímco moje babička jezdí vlakem do Hranic na Moravě za devět stovek ,rozjařeně prohlásil : "No tak to já se tam za tu tisícovku pojedu podívat tak dvakrát ,třikrát do roka ,abych viděl ,co tam ti blbci v tý Christianii pořád dělají."

Další věcí ve které se naše představy postupně měnily byly noclehy. Původně jsem se snažil vyhledávat na internetu podél naší trasy ceny a místa dánských kempů a nejlevnějších ubytoven ,později jsme se ale rozhodli pro divoké táboření v přírodě ,doplněné možná nějakou Armádou spásy a to i přes to ,že je volné táboření v přírodě v Dánsku přísně zakázané. Pokaždé ,když Maruška zaslechla nějaký zlomek našeho plánování ,tak chodila po bytě a pořád opakovala : "Vás tam zavřou ,vás tam určitě zavřou…" mě zase trochu znervózňoval Míla ,který pořád prohlašoval ,že je pevně rozhodnutej v Dánsku "Co nejvíc somrovat." vždycky ,když s tím začal ,tak jsem se bál ,že to Maruščino strašení kriminálem není zase tak úplně od věci.
Divoké nocování v přírodě je jedna věc ,rozdělávání ohňů druhá. Rozhodl jsem se proto pořídit si plynový campingový vařič ,abychom si mohli na cestě ohřát trochu té vody na čaj a nějakou tu asijskou nudlovou polívku ,které jsme plánovali vzít sebou. Míla mi navrhoval půl vařiče zaplatit ,ale já to nechtěl. Vařič přece zůstane mě a s rodinou ho ještě později bohatě užijeme.
Trochu mi také dělala starosti naše mizerná jazyková vybavenost. Vzpomínal jsem na cestu do Rumunska ,kterou jsme s přáteli podnikli v roce 1990 a na to ,jak tam nikdo nerozuměl ani takovým slovům ,jako je banka. Špatná domluva nám tenkrát nejednou naší cestu zkomplikovala. Učení se dánskému jazyku ,ale byla další věc ,na kterou jsme postupně rezignovali. Dobře to dokumentuje úryvek z jednoho dopisu ,který mi Míla v době před naším odjezdem poslal : "Měl jsem utkvělou snahu se naučit pár důležitých dánských frází ,ale dánština je bez urážky ten nejšílenější jazyk s kterym sem se měl setkat ,tak sem se na to vysral a dál se lenivě věnuju základům japonštiny /co myslíš Michale ,bude se nám v Dánsku hodit pár úchvatně znějících japonských frází?/"
Celkově jsem přípravy prožíval asi mnohem víc než Míla. Zatímco já se furt hrabal v internetu a hledal vlakové spoje po Dánsku apod. ,Mílovou největší starostí bylo zda si sebou vzít čaj Pu-erh sypanej ,nebo lisovanej. Když jsme pak po půl roce skutečně vyrazili a seděli ve vlaku z Tábora do Prahy ,zjistil Míla ,že nemá v báglu ani jednu z variant ,protože Pu-erh prostě zapomněl doma. Celkově vzato mě ale Míluv flegmatizmus vlastně docela uklidňoval a držel mě zpátky a tak ,když jsme 6.6.2008 konečně vyrazili a blížili se svému snu ,měli jsme jen velice mlhavou představu o tom ,jak tam v tom Dánsku budeme vlastně spát ,jíst ,nebo se po něm přemisťovat.



.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 5. března 2011 v 9:10 | Reagovat

Chachá, já to věděla, že jak se dám do čtení, nebude mě ta spousta písmenek vůbec vadit. Naopak mě mrzí, že musím na další pokračování, čekat. :-D Musím obdivovat vaší odvahu, takle jít za svým snem. Taky mám sny, ale ani špetičku odvahy, k jejich uskutečnění. :-)

2 Zdenka "ren" Zdenka "ren" | 6. března 2011 v 17:55 | Reagovat

Odebírám časopis Koktejl,kde byl o Christianii článek. Též oceňuji odvahu,z jakou jsi do toho šel. :-) Už se těším na další pokračování ;-)

3 Zdenka "ren" Zdenka "ren" | 6. března 2011 v 17:56 | Reagovat

Samozřejmě - s jakou- 8-)

4 Miky Miky | E-mail | 6. března 2011 v 19:39 | Reagovat

[2]: Koktejl jsem také odebíral a dnes ho občas kupuji ,ale článek o Christianii mi unikl. Můžu se zeptat v jakém byl čísle?

5 Zdenka "ren" Zdenka "ren" | 6. března 2011 v 21:44 | Reagovat

Miky,to ti bohužel už nepovím, já ho po přečtení posílám po manželovi jednomu domovu důchodců, ať si starouškové taky počtou. :-)

6 Jája Jája | Web | 6. března 2011 v 23:37 | Reagovat

Miky, to je luxusní počteníčko, taky už se těším na pokračování :-) Z flegmatického parťáka bych asi byla poměrně na nervy :-)

7 Miky Miky | E-mail | 7. března 2011 v 6:35 | Reagovat

[5]: Škoda :-( ,ale nevadí ,nějak to už zjistím. ;-)  :-)

[6]: Naopak Jájo ,Míla je pro mě většinou zdroj klidu a přeladění se a na úplně jinou vlnu. ;-)

8 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 8. března 2011 v 13:17 | Reagovat

Fajn článek :-) úplně jsem to viděla :-) Já bych si Pu-erh vzala porcovaný...ano je to barbarství, ale porcovaný se mi na cesty osvědčil :o) hlavně v lesklých nepropustných obalech :D
Už se těším na další díl :-)

9 Miky Miky | E-mail | 8. března 2011 v 22:02 | Reagovat

[8]: Já mám nejraději sypaný. U Pu-erhu nepoužívám už ani sítko. Nasypu ho přímo do hrnku. Pu-erh nelze přelouhouhovat ,čím silnější ,tím lepší. ;-)
Druhý díl zveřejním už zítra.

10 Liliana Liliana | 8. března 2011 v 23:27 | Reagovat

To vypadá na pěkné dobrodružství:-) Také se těším na pokračování.

11 DENVER DENVER | Web | 20. června 2015 v 6:58 | Reagovat

rychlá půjčka 2000 ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama