NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CESTA PO DÁNSKU (2.díl)

9. března 2011 v 7:49 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK

Pátek 6.6.2008 - den odjezdu
Z Tábora do Prahy


Vyrážím

Poslední dny před odjezdem jsem už dost trpěl cestovní horečkou. Bylo to způsobené hlavně tím ,že jsem byl pořád v práci a neměl čas si v klidu sednout a všechno promyslet. Zajímavé je ,že teď když sedíme ve vlaku na Prahu a opravdu jedem ,jsem najednou naprosto v klidu. Dokonce mi pořád nějak nedochází ,že tohle už je Ta cesta do Dánska ,na kterou jsem tak dlouho čekal. Připadá mi to jako nějaká další naše "normální" výprava do Prahy. Třeba jako ta na výstavu obrazů zenového anarchisty Lawrence Ferlinghettiho ,anebo ta na cesta na setkání s ekologickým aktivistou a jednou z vůdčích osobností amerických hippies Garym Snyderem. Tenkrát s námi jela i Maruška a Anička a na nádraží se s námi přišel rozloučit Bohoušek ,poslední muž naší "svaté" trojice bláznivejch poetů. Bohoušek stál tenkrát na peroně a mával nám svým posmrkaným kapesníkem a my zase z okna vlaku svými kapesníky jemu a všichni jsme se tomu smáli jako pitomci. Teď sedíme v kupíčku jen my dva ,já a Míla a řítíme se kamsi na sever k cíli naší dosud největší výpravy.



Snažil jsem se vzít sebou co nejmíň věcí ,přesto batoh nabyl hrozivých rozměrů. Když byl Míla v neděli u nás na poslední "pracovní" schůzce před odjezdem ,tak se mému batohu smál a radil mi ,abych to fakt ještě trochu probral. Trochu mě to trápilo a dost jsem pak přemýšlel čeho se zbavit. Horkým favoritem byla velká ,těžká plechovka od Bon-parů ,po okraj nacpaná směsí buráků ,rozinek a čokolády , jejíž výrobě mě inspirovala četba Kerouacových Dharmových tuláků. Nakonec jsem ale všechno nechal tak ,jak to bylo. Když jsem pak před chvílí seděl v Táboře před nádražím a kynul jsem přicházejícímu Mílovi na pozdrav ,pohled na něj mě uklidnil. Jeho batoh byl sice menší ,měl k němu ale připevněný dvě napěchovaný boční kapsy ,přes jedno rameno nesl nacpanej chlebník a přes druhý na špagátu spacák. Navrch táhl ještě v ruce igelitku narvanou jídlem. Teď ve vlaku vyšlo najevo ,že má v chlebníku dokonce několik knih a malou ale těžkou ,kovovou sošku buddhy. Já mám zase pár vonných tyčinek , takže budeme moci provádět i sem tam nějakej rituálek. Míla mě překvapuje a vytahuje z chlebníku i obrovskou rolničku na provázku. Chce si jí prý v noci uvazovat na batoh pro případ ,že by ho chtěl někdo okrást.
Máme otevřené okno a vítr nám do kupé občas přinese nějaký pyl ,co mě dráždí v nose a nutí ke kýchání a smrkání. Míla má o mě dojemnou starost a chce okno zavřít. Já ale jen mávnu rukou a říkám ,že by bylo hnusný dusno ať to nechá a pak mu předvádím velkou látkovou dětskou plenu ,kterou mám v kapse u kraťasů a používám ji místo kapesníku. V období ,kdy mám alergii dokážu po ránu během deseti minut posmrkat dva až tři kapesníky a to úplně durch. Plena má tu výhodu ,že než se prosmrkám z jednoho konce na druhý ,začne ten první už schnout - vysvětluju.
Do Prahy jsme přijeli kolem poledne. Autobus ,který nás má dovézt z Florence až do Kodaně vyráží až ve tři hodiny a tak se rozhodujeme sejít dolu na Václavák a strávit alespoň hodinku v Dobré čajovně. Cestou se ale ještě stavujeme na hlavní poště. Míla tu musí složenkou zaplatit splátku půjčky ,kterou si vzal ,aby vytáhl svýho bráchu ,kterej neplatil nájem z průseru. Vím ,že to není poprvé ,co mu Míla takhle pomáhá a znovu si uvědomuju ,jak je ten svět nespravedlivej. Dlouhovlasej ,zarostlej Míla dostává někdy od svého okolí pěkně na hubu (a to i doslova) za to jak vypadá a za to ,že nechodí do práce a bere invalidní důchod. Lidi v něm viděj flákače a feťáka a to jak žije neuvěřitelně skromně ,jak dokáže mamince z důchodu našetřit na pračku ,jak rozdává v Táboře na nádraží balíčky tabáku bezdomovcům ,kteří vybírají vajgly z popelnic ,to už nikdo nevidí ,anebo nechce vidět.
Sotva jsme vyšli z pošty všimli jsme si na chodníku drobné bělovlasé stařenky. Stála tam a prodávala po dvacetikoruně růže ,které leželi vedle ní na zemi v igelitové tašce. Byla tak roztomilá ,že Míla neodolal a jednu růži od ní koupil.
Do Dobré čajovny už byl jen kousek. Vešli jsme z Václaváku podloubím do dvora a ocitli se rázem v jiném světě. Zůstali jsme sedět u jednoho stolku na dvorku a přestože jsme nevešli přímo do budovy čajovny a rušný turisty přeplněný Václavák byl hned za podloubím ,neslyšeli jsme z hluku města nic. Stolky na dvorku byly schované pod rákosovými slunečníky a ve vzduchu voněli vonné tyčinky a šuměly listy bambusových stromů vysázených na okraji předzahrádky ve velkých květináčích. Na všechno dohlížela velká socha sedícího Gautamy Buddhy ,který měl na svých rukou složených na klíně několik zvadlých květů ,pozůstatek nedávné obětiny. Míla nevěděl co si počít s růží ,tak jsem mu navrhl ,aby ji nechal buddhovi. Kromě růže vsypal Míla buddhovi do dlaní i špetku marijánky ,kterou měl u sebe a nechtěl jí vézt přes hranice. Necelou hodinku jsme pak strávili nad konvicí bílého čaje s poetickým názvem Obočí dlouhého věku. Pak přišel čas vstát a vydat se na Florenc. Míla si ještě před odchodem nezapomněl koupit tři balíčky vonných tyčinek a hroudu lisovaného Pu-erhu.
Vešli jsme do metra ve stanici Můstek a náš zjev značně přitahoval pozornost kolemjdoucích. Po Praze chodí různý týpci ,ale jak vidno na takové archetypní hippies ověšené korálky a mírovými znaky ,jako jsme my ,nejsou příliš zvyklí ani tady. Lidé jedoucí proti nám na eskalátorech nás upřeně sledovali a když nás míjeli ,otáčeli za námi hlavy. Když jsme nastoupili do soupravy metra ,stál vedle nás hlučnej ,asi třináctiletej fracek v pruhovaném triku ,obklopenej houfem kamarádů. Jen co nás spatřil tak začal " Hele ,sraz hippíků! To eště existuje? Ti určitě hulí jointy!" a tak podobně. Pak se obrátil na Mílu a rozzářeně řekl : "Můžu se na něco zeptat?"
"Nevotravuj!" zpražil ho Míla a zamračil se tak ,že kluk jenom pípl : "Tak jo."
I když Míla narušil tomu mládenci zažitou představu o mírumilovném květinovém hnutí ,myslím že toho spratka odhadl dobře. Když jsme ve stanici Florenc vystupovali z vagónu zahlédl jsem ho ještě ,jak nadává nějaké starší paní do kurev jenom proto ,že mu překážela v cestě.


Buddha

.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 9. března 2011 v 10:06 | Reagovat

Nedivím se, že jste v Praze budili tolik pozornosti, když vidím Mílu na snímku, je mi to okamžitě jasný. Kdo by do toho kluka řekl, že je to tak hodný a citlivý člověk. Opravdu se nemá posuzovat podle prvního dojmu. :-)

2 Miky Miky | E-mail | 9. března 2011 v 11:02 | Reagovat

[1]: Já mám dokonce tu zkušenost ,že ti ,co vypadají jako největší exoti ,bývají ti nejcitlivější a nejhodnější. ;-)

3 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 9. března 2011 v 11:48 | Reagovat

Náhodou Míla vypadá sympaticky :-) Takový Ježíš Kristus :-)

Každopádně ta dětská plena mě rozesmála :D Také ji nosím, ale ještě jsem neměla odvahu vytáhnout ji na veřejnosti. Tedy jen v práci, ale tam je takové domácí prostředí. Ven nosím kapesníky ... ale pánské ... ty jsou větší :D Doma kapesníky nepoužívám, jen ty pleny :-) Občas si říkám, že na mě musí být ohromný pohled jak mám za pasem plínku a stále do ní troubím 8-O

4 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 10. března 2011 v 12:38 | Reagovat

Tedy mně se nezdá,že byste byli až tak neobvyklá zjevení,a zvláště v Praze, :-D spíš ta plena by byla zajímavá v přímém přenosu ;-) Dneska jsem četla docela zajímavý článek :-)

http://www.mojemedunka.cz/clanek.aspx/medunka-informuje/clanek/--keltsky-telegraf

5 Liliana Liliana | 11. března 2011 v 16:24 | Reagovat

Tak Pu-erh přeci jen bude:-) Ten popis pražské Dobré čajovny vypadá lákavě, někdy jí zajdu okouknout, jestli to tam mají pořád tak pěkný.
Cestopis je skvělý, už se těším na pokračování.

6 Miky Miky | E-mail | 12. března 2011 v 7:28 | Reagovat

Jsem rád ,že se cestopis líbí. Bude to ještě dlouhý seriál a nebyl jsem si jistý jestli se sem na blog hodí. :-)

7 Jirka Bakula Jirka Bakula | 30. března 2011 v 15:41 | Reagovat

Super! Tiše závidím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama