NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CESTA PO DÁNSKU (3.díl)

15. března 2011 v 22:39 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK
6.6.2008
Z Prahy do Dánska


autobus
14.50h - Bágle naloženy. Sedíme ve svém autobuse a blonďatej Dán robustní postavy ,sedící o dvě řady před námi přes uličku ,nás bujaře zdraví. Prošel uličkou až k nám. Natahuje se a tiskne si s Mílou ruku ,ukazuje na nás a pak palcem vzhůru naznačuje ,že se mu líbíme. Pak se zase usadí a věrnej sloganu "pije jak Dán" pije dlouhými doušky Plzeň z plechovky. Před chvílí mi volala Maruška ,přála nám šťastnou cestu a kladla nám na srdce ať v autobuse hlavně nezapomínáme vracet ty podšálky od kafe.

České středohoří

Vyjíždíme. Sotva se náš autobus vymotal z Prahy otevřela se nám plochá ,rovinatá krajina a na obzoru se vyrýsovaly vrcholky Českého středohoří. První horou ,která stála v krajině jako předvoj těch ostatních a okolo které jsme projížděli byl bájný Říp. Viděl jsem ho poprvé v životě. Udělal jsem pár snímků přes sklo autobusu a fascinovaně hleděl na strmou homoli ,která čněla do prostoru po pravé straně našeho autobusu. Ta hora má v sobě bezesporu sílu a já se ani na okamžik nedivil ,že má ústřední roli v našich pověstech. Neméně silně na mě působili i další kopce ,ty dávno vyhaslé sopky naší země ,ale Říp to je opravdu něco! Působí jako rudý kámen Uluru v australské poušti. Co se mě týkalo ,i kdyby se v tuto chvíli porouchal autobus a my nemohli pokračovat dál ,já svůj zážitek měl. Míla moji euforii moc nesdílel ,tak jsem mu začal líčit poznatky českého záhadologa Vladimíra Šišky. Šiška upozorňuje ,že název hory pochází z keltského slova "rip" ,nebo "ripa" ,což se překládá jako kopec ,hora ,nebo vyvýšenina. Také jména Kroka a jeho tří dcer ,prý pochází evidentně z keltštiny. V roce 1771 byl u Podmokel na rokycansku nalezen bronzový kotlík se sedmi tisíci keltskými mincemi. Na některých z nich byly vyraženy jména keltských vládců. Byla mezi nimi i mince se jménem Crocco. V Kosmově kronice je Čechův nástupce uváděn ne známým ,počeštělým tvarem Krok ,ale právě jménem Crocco. Samotný praotec ,který vystoupal na horu Říp je pak v téže kronice pojmenován jako Bohemus. Všichni víme ,že jméno Bohemia zanechal naší zemi keltský kmen Bójů. Praotec Čech byl tedy ve skutečnosti praotec Bój. To jsou věci ,co? Nevím ,jestli jsem svým líčením nějak zvedl Míluv zájem o horu ,ale bylo mi to jedno ,já byl spokojenej.

Hora Říp

Jeli jsme dál a já začal děkovat osudu ,že sedíme tam ,kde sedíme a ne na sedačce před pivním Dánem. Dán má totiž takovou tu ,jak se u nás říká ,bodrou povahu a vietnamec ,který sedí před ním se musel chtě ,nechtě smířit s tím ,že ho Dán co chvíli radostně oplácává po paži a po zádech.
Dánovi ,kterej je ve skutečnosti asi Němec ,je teď evidentně zle. Mění barvy ,divně se klátí na sedačce a každých deset minut odvrávorá na záchod. Ano ,čtete dobře ,náš autobus má WC. Vypitá piva za jízdy a před jízdou si u našeho Němce ,kterému budu pro jednoduchost říkat i nadále Dán ,vybírají svoji daň a nikdo z nás mu jeho stav nezávidí. Ještě ke všemu si trouba vybral k sezení tu stranu autobusu ,kam neustále pere přes sklo slunce.
17.24h - Jsme v Německu. Přestože jsme v Shenghenu a naši politici nás s velkou slávou ujišťovali ,že tím končí kontroly na hranicích ,musel náš autobus kousek za čárou zastavit a všichni jsme prošli policejní kontrolou dokladů. Naše evropské občanské průkazy byly bez problémů. Policisté se na ně ani nepodívali. Lidé s pasy ,zvláště ti z rusky mluvících zemí byli kontrolováni mnohem důkladněji. Jedinej ,kdo měl ale opravdu problém byl Dán ,protože udělal na jednoho z policistů ksicht. Teď už je ale všechno OK a jedeme dál.

Náš autobusZatím je okolní krajina dost stejná jako u nás. Všechno je vlastně stejný ,jako u nás : Lidl ,Aral… Když jsme byly s tátou v létě 89 v Rakousku ,byl přejezd hranic fakt znát ,teď v roce 2008 ,19 let po převratu je Rakousko ,Německo i Česko na pohled skoro stejný ,všude na vás vystrkuje svoji žlutou prdel McDonalds. Všimli jsme si jediného rozdílu. Po celé délce dálnice se táhne po obou stranách desítky a stovky kilometrů drátěného plotu. Je to asi kvůli zvěři ,ale pro duši milující volnost je to utrpení. Neexistuje tu prakticky místo kudy by bylo možné z dálnice vejít do lesa ,nebo pole. Na Mílu už leze múza a v hlavě se mu tvoří verše jako : "Německo ,tvé tělo je sevřené dlouhým ostnatým drátem ,apod." Autobus nás veze stále výš a výš na sever. Daleko za námi zůstaly Drážďany a blížíme se k Berlínu. Na poslední ceduli ,co jsem spatřil z okna stálo : BERLIN 50km. Na sloupcích nekonečného dálničního plotu občas sedí káně. Monotónní rovinu s borovými lesy tu a tam přeruší volná krajina s několika domy ,anebo řadami gigantických sloupů větrných elektráren.
21.30h - V Berlíně vystoupila hromada lidí a nová hromada je nahradila. Jsem trochu nervózní. Zatímco Míla využil přestávky k vykouření jedné balené ,pokoušel jsem se poslat domu esemesku na dobrou noc. Na displeji mého mobilu pořád běhala čárka a nápis POSÍLÁM ZPRÁVU a nic. Po pěti minutách jsem ztratil trpělivost a mobil vypnul a zase zapnul ,byl to jediný způsob jak posílání SMS přerušit a nevybít baterku. Trochu mě to vykolejilo. Doufám ,že se mi zítra podaří z Kodaně dovolat domů. Autobus pokračuje dál na sever - stmívá se ,na tenhle zápis si musím svítit. Míla ,zdá se klinbá ,mě se zatím spát nechce.
23.15h - Zkoušel jsem chvíli spát. Kroutil jsem se na sedačce a hnusně se u toho potil. Nevím jak to trvalo dlouho ,ale když jsem zase otevřel oči ,Míla je měl otevřený taky. Nemůže prej spát a jdou na něj deprese. Je tma ,ale i tak je znát ,že krajina okolo silnice je pořád stejná. Nekonečně chmurná rovina. Zíráme na to z příšeří monotónně vrčícího autobusu osvětleného jen tu a tam nouzovým světýlkem na stropě a Míla říká ,že nemá to Německo rád. Sleduju tu temnou stereotypní krajinu a deprese a beznaděj začíná pohlcovat i mě.
1.10h - Zastavili jsme asi na 10 minut na nějakém dálničním odpočívadle. Míla i já jsme asi hodinu spali a tak jsme teď oblblí a zpocení vylezli z autobusu ,abychom si protáhli kostru. Míla doplnil nikotin a mě začala roztřásat zima. Na rozdíl od většiny ostatních jsem totiž nechal svou bundu v batohu ,který je teď pohřben někde hluboko v zavazadlovém prostoru autobusu a stojím tu na chladném nočním vzduchu jenom ve svém zpoceném tričku.
Přestávka skončila. Míla usnul sotva dosedl na své místo a já upínám své oči do tmy za oknem a pátrám po moři. Myslel jsem ,že touhle dobou už u něj budeme ,ale pořád nic. Je temná noc a autobus pokračuje ve své chmurné cestě a veze nás kdovíkam … Ha ,teď kolem nás přejel kamion s mezinárodní značkou DK - blížíme se.
Asi ve čtvrt na tři vjel náš autobus do nákladního prostoru trajektu firmy Skandlines. Teď je 2.50h a my jsme konečně na moři! Vyšli jsme z autobusu a vyšlapali po schodech o několik pater výš. Butiky a restaurace nás nezajímaly ,chtěli jsme vidět moře a tak jsme vylezli až úplně nahoru a vylezli přímo na palubu. Okamžitě se do nás opřel silný vítr. Mílovi vlály divoce vlasy a jiskry jeho cigára odletovaly do dálky. Pomalu začínalo svítat ,ale pořád byla tma a tak jsme z moře viděli jenom zpěněnou vodu na boku trajektu ,když jsme se nahnuli přes zábradlí. Loď plula rychle a osvětlené pobřeží v dálce ,se rychle přibližovalo.. Za chvíli jsme drkotali zubama a běželi se schovat dovnitř lodi. Znovu jsem si vzpomněl na svoji bundu. Pak jsme se ale na palubu ještě dvakrát vrátili a pokaždé jsme na ní vydrželi o trochu déle a zima už se nezdála tak velká.
3.10h - VJÍŽDÍME NA ÚZEMÍ DÁNSKÉHO KRÁLOVSTVÍ !


Na palubě

.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 16. března 2011 v 8:56 | Reagovat

To Dánsko, není zas tak daleko. Před třetí odpoledne jste se vydali autobosem na cestu a po třetí hodině ranní, jste v zemi vytoužené. :-D Noc to ale musela být dost náročná a že by vás s Mílou teď čekal odpočinek, moc nevěřím. ;-) Těším se na pokračování. :-)

2 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 16. března 2011 v 11:45 | Reagovat

Vidím,že jste projížděli mojí domovinou :-) Doufám,že se vám naše České středohoří a Krušné hory,kudy jste přejížděli do Drážďan líbili. ;-) Na tyhle cesty je dobrý lehátkový vůz a co se týče oplocení, je všude u dálnic na západě.Je to opravdu kvůli zvěři,na dálnici by bylo jinak mnoho nehod.Také se těším na další pokračování. :-)

3 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 16. března 2011 v 12:25 | Reagovat

:-) Cestovní deník se mi moc líbí :-) už se těším na další pokračování :-)

4 Marie Marie | Web | 16. března 2011 v 15:26 | Reagovat

A kelímky jste vraceli? Do dneška jsi mi to neřekl ani ty, ani Míla. :-D  :-D

5 Miky Miky | E-mail | 16. března 2011 v 16:20 | Reagovat

[1]:Jarko ,bylo to náročné ale stálo to za to. Odpočinku jsme opravdu moc neužili.

[2]: Zdenko ,České středohoří mě už léta láká. Rád bych někdy provandroval. Chtěl bych prolézt všechny ty kopce ,kochat se tamější přírodou a nocovat tam pod širákem. Jednou se to možná povede.

[3]: Roveno ,jsem fakt rád ,že se tobě i ostatním deník líbí. Je to hrozná piplačka to přepisovat ,nebýt takovýchto povzbudivých komentářů ,tak se na to snad vybodnu. ;-)  :-D

[4]: Maruško ,kelímky jsme nevraceli ,protože nám žádné kafe nedělali ,lakomci. :-?

6 Jája Jája | Web | 27. března 2011 v 21:06 | Reagovat

Ty ses musel vydat až do Dánska, abys viděl Říp? :-D :-D :-D Úžasné :-D Parádní cestování a ještě parádnější popis, přidávám se k povzbudivým komentářům, že jako abys to vydržel přepisovat :-D

7 Miky Miky | E-mail | 28. března 2011 v 7:48 | Reagovat

[6]: To máš pravdu s tím Řípem. Ale jednou na něj vylezu doopravdy ,ten kopec stojí za víc ,než za pohled z okýnka autobusu. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama