NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CESTA PO DÁNSKU (4.díl)

24. března 2011 v 15:57 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK
Christianie

3.10h - VJÍŽDÍME NA ÚZEMÍ DÁNSKÉHO KRÁLOVSTVÍ !
Snažil jsem se udržet otevřené oči a plnými doušky vnímat dánskou krajinu. Marně. Oba jsme s Mílou zbytek cesty do Kodaně prospali. Když jsem konečně otevřel oči ,Míla ještě spal. Právě jsme projížděli okrajovými kodaňskými čtvrtěmi.Doma jsem si Kodaň představoval jako ponuré severské město do něhož přijedeme v ranní mlze. Ve skutečnosti bylo jasno ,uličky byly osvětleny ranním vycházejícím sluncem a všechno působilo malebně a krásně. Pastelově barevné domy vypadaly jako domečky pro panenky. Autobus nás vyložil nedaleko vlakového nádraží. Poslal jsem domu esemesku a sláva ,podařilo se! Míla si ubalil svoje cigárko ,nandali jsme bágle na záda a vyrazili jsme do centra Kodaně. Všude bylo plno kol a cyklistů. Dlouhovlasé blonďaté dánky vypadaly na svých kolech s proutěnými košíky před řidítky jako paní správcové z postřižinského pivovaru. Na kolech tu ale jezdili do práce dokonce i úředníci v oblecích s kravatou a diplomatickými kufříky.

Kodaň


Tivoli


Procházeli jsme kolem zábavního parku Tivoli ,který spolu se sochou malé mořské víly ,písničkář Jan Burian trefně označil jako dvě nejstupidnější věci v celé Kodani. Kdyby tu ale byly moje děti ,Anička a Honzík ,určitě by s panem Burianem nesouhlasily. Došli jsme před honosnou budovu kodaňské radnice a žasli nad neuvěřitelným nepořádkem ,kterým byla plocha náměstí před radnicí pokryta. Papírky ,kelímky a prázdné flašky všude kam oko dohlédlo a nad tím hejna racků ,snažících se přiživit na zbytcích jídel. Míla říkal ,že Dánové měli včera nějaký svůj státní svátek ,a zřejmě pořádně oslavovali. Z mapy jsme vyčetli ,že se nacházíme nedaleko Orsteds parku a hned jsme tam zamířili. Toužili jsme někde v klidu shodit bágle ,protáhnout svá těla zmučená čtrnáctihodinovou cestou a nasnídat se.
Park Orsteds se ukázal být pro tento účel naprosto vyhovující. Kousek za branou ,kterou jsme do něj vstoupili jsme našli lavičku na břehu rybníčka a utábořili se na ní. Slunce svítilo, na hladině rybníčku pluly kachny a labutě a v měkké trávě parku sem tam polehával a odpočíval nějaký kodaňan. Míla vytáhl sošku buddhy ,položil ji do trávy na svůj plechový hrnek a po obou jeho stranách zapálil vonné tyčinky. Děkovali jsme v duchu buddhovi a všem dobrým duchům ,kteří nad námi bděli po cestě sem a doufali ,že jejich přízeň potrvá. Pak jsme si dali lančmít s chlebem a trochu mojí oříškorozinkočokoládové směsi a nabírali pomalu sílu k další cestě. Chvilku jsem honil po parku s foťákem slípku zelenonohou ,která se od někudy vynořila ,ale kloudná fotka se mi nepovedla. Znovu jsme koukli do mapy města a naplánovali nejkratší cestu z parku do Christianie.

Jagtvej 69


Jagtvej 69

Ještě než jsme park opustili ,všiml jsem si u druhé vstupní branky velkého stromu ,na jehož kmeni bylo vysprejováno velké srdce s číslicí 69 uprostřed. Číslice 69 ,se kterou jsme se potom setkávali v Kodani doslova na každém rohu je připomínkou domu ,který stál na ulici Jagtvej 69 a který věnovalo město v osmdesátých letech kodaňským squatterům s podmínkou ,že nebudou obsazovat další opuštěné domy. Ungdomshuset (dům mládeže) ,jak se mu potom říkalo ,byl pak dlouhá léta jedním z hlavních center alternativní scény ve městě. Bylo to místo setkávání a organizování diskuzí. Byla tu veganská kuchyně ,sítotisk kino ,infoshop ,konaly se zde koncerty apod. Na jaře roku 2007 však město prodalo tento dům squatterům nad hlavou. Nepomohlo ani to ,že fond Jagtvej 69 vzniknuvší na obranu domu nabízel radním několikanásobně vyšší částku ,než jeho nový vlastník ,fanatická homofobní pravicová církev Faderhuset ,ani to ,dobyvatelé domu mládeže veřejně vyhlásili ,že si dům vzít nedají a budou za něj bojovat všemi prostředky. Město si od akce slibovalo rozprášení centra potencionálně problémové mládeže ,dům prodalo a nový vlastník ho nechal s velkou slávou a prohlášením ,že likviduje Satanovu baštu ,zbourat. Reakce uživatelů a sympatizantů domu šokovala celé Dánsko. V ulicích poblíž zbořeniště a také kolem Christianie ,jejíž obyvatelé vnímali likvidaci domu jako generálku na zrušení jejich svobodného města ,vypukla týdenní válka alternativců s policií. V ulicích hořeli barikády a policejní auta. Stal se pravý opak toho ,co radní zamýšleli. Squatterské hnutí po letech ožilo a získalo stovky příznivců po celém Dánsku i po světě. Stále pokračující represivní akce proti hnutí ,jehož symbolem se stalo číslo 69,přivedlo kodaňskou policii na buben a donutilo městský estabilišment ke slibu ,že věnuje mládeži nový náhradní dům.

Kodaň



Kodaň



Kodaň

Vyšli jsme tedy brankou z parku a postupovali podle plánu města ke čtvrti Christianshavn ,kde se nachází naše vytoužená komuna. Několikrát jsme zastavili kolemjdoucího a ujišťovali se ,že jdeme správně. Každý nám ochotně a s úsměvem radil a teď se na nás usmála i starší paní s ušlechtilými rysy ve tváři ,která kolem nás projela na kole. Fascinovaně jsem fotil uličky plné různobarevných domků okolo mořských kanálů ,ve kterých kotvily nádherné lodě. Pak jsme přešli velký most a ocitli se ve čtvrti Christianshavn. Brzy jsme došli na ulici Prinsessegade a zanedlouho jsme stanuli před branou tvořenou dvěma totemy přes něž se klenula velká deska s nápisem CHRISTIANIA.

Christianie

Vstoupili jsme ,otočili se a četli nápis na druhé straně cedule směrem z Christianie ven : " You are now entering the EU - Právě teď vstupujete do Evropské Unie." Byli jsme příliš rozrušeni tím ,že jsme konečně u cíle a tak jsme sundali batožinu ,sedli si na nízkou zídku u první malé ,graffiti a plakáty pokryté budovy za branou. Nacpal jsem si fajfku ,Míla si ubalil cigáro a jen jsme tak seděli a mlčky koukali okolo sebe. Občas kolem nás prošla skupinka podivně vyhlížejících existencí a hned nám všichni kynuli a zdravili : "Háj , háj…" A my odpovídali "Háj" a začínalo nám být jasný ,že místní komunita nás naprosto přijímá za své.

Pusherstreet


Hned za rohem ,na začátku legendární uličky Pusherstreet nás vítal na boku dřevěného stánku velký obraz chlápka s jointem v puse a cedule s upozorněním ,že na pušerce ,jak jsme ulici říkali je zakázáno fotit. Zákaz plyne z toho ,že v dobách své největší slávy bylo po celé délce uličky rozmístěno si 30 dřevěných stánků ,v nichž se dala koupit tráva ,hašiš a kuřácké pomůcky. Konopí je totiž na rozdíl od tvrdých drog podle christianských pravidel uvnitř komuny legální. Dnes už na pušerce hašišové stánky nenajdete. V roce 2004 je pod nátlakem nové pravicové vlády obyvatelé Christianie sami zbořili a rozebrali. V opačném případě hrozila likvidace celého svobodného města. Stánky zmizely ,ale díleři a všudypřítomná vůně konopí nikoli ,proto zákaz fotografování stále trvá.
Na Pusherstreet je také dům v němž má sídlo tzv. Nyt forum s informačním centrem a knihovnou. Chtěli jsme ho navštívit a poptat se na cestu do komuny Thylejren ,protože jsme stále přesně nevěděli ,kde se nachází ,ale byla sobota a infocentrum bylo zavřené. Zkoušeli jsme se ptát dvou vožrale a zhuleně vypadajících týpků co postávali před budovou ,ale i když se snažili ,komunu nám na mapě ukázat nedokázali.
Co by kamenem dohodil je od Nyt fóra jedna z christanských hospod s výmluvným názvem Woodstock. Zašli jsme dovnitř a koupili si dva lahváče. Na etiketě mezi názvem Christiania a třemi žlutými puntíky (christianským znakem) stálo malým písmem napsáno Thy Pilsner. A pivo chutnalo opravdu báječně ,jako to naše české. V hospodě obsluhoval vousatej ,možná šedesátiletej hippík s malým drdůlkem na vršku hlavy. Sedli jsme jsme si u jednoho z dřevěných stolků venku před Woodstockem a kochali se pohledem na probouzející se Christianii. O pár stolů dál seděla skupinka lidí ,která ještě zřejmě pokračovala v zábavě z minulého večera. Jeden z mužů třískal do kytary a mladá opilá žena nahlas ,ale hezky zpívala. Když Míla odešel pro další pivo procházel kolem našeho stolu nenápadný chlápek ,asi okolo padesátky a tlačil před sebou dlouhatánskej vehykl ,něco jako nákladní kolo ,jakých je po Christianii spousta. Zastavil se ,chvíli se na mě díval a pak se dovolil jestli smí přisednout a hned se ptal odkud jsme do Christianie přijeli. Poprvé jsem použil větu ,kterou jsem pak v Dánsku řekl ještě mnohokrát : "We are from Czech republic." A on odpověděl větou ,kterou jsme pak zase ještě mnohokrát slyšeli my : Welcome in Danmark." Míla se mezitím vrátil ,přisedl k nám a začali jsme si povídat. Získali jsme prvního christianského přítele.

Christianie Woodstock



Christianie


Christianie

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 24. března 2011 v 17:36 | Reagovat

A zase jsem zaskočená, že je konec, vždycky se tak začtu, že ztratím pojem o čase. :-D Je to moc prima vyprávění, s parádními fotkami. Už se těším, na další dobrodružství. ;-)

2 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 24. března 2011 v 20:25 | Reagovat

I když jsem mimo domov,nenechala jsem si další pokračování cesty ujít a zase to nemá chybu,též se těším na PĚTKU :-)  ;-)

3 Vlčice Vlčice | 25. března 2011 v 13:22 | Reagovat

Sama jsem překvapená tím jak moc se mi to líbí :) Ten dům úplně dole je úžasný! (Hlavně nefotit ;) )

4 Jája Jája | Web | 27. března 2011 v 20:42 | Reagovat

Mám pocit, že tam patřím :-D tak piš piš dál :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama