NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CESTA PO DÁNSKU (5.díl)

25. března 2011 v 18:33 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK

Christianie

Chlapík ,který se s námi dal ve Woodstocku do řeči se jmenoval Andreas. Říkal ,že žije v Christianii už dvacet let a že je umělec-konstruktér ,pod čímž jsme nevěděli přesně ,co si představit. Zeptali jsme se ho ,kde by se dalo v Christianii spát a on nám na mapce svobodného města ukázal místo ,kde by mělo být nějaké stanové městečko ,nebo kemp. Zkusili jsme štěstí a zeptali se ho rovnou i na komunu v Thylejren. Andreas koukal dlouho do mapy ,kýval hlavou a bylo vidět ,že přemýšlí. Nakonrc ukázal na dvě místa v blízkosti městečka Fjerritslev s tím ,že si není úplně jistý. Bylo to trochu jinde než jsme předpokládali a tak jsem se ho raději zeptal jestli by to nemohlo být náhodou někde u Hanstholmu. V dokumentu z České televize jsem si totiž zapamatoval ,že jedna obyvatelka Thylejrenu říkala ,že někteří lidé z komuny dojíždí do Hanstholmu pracovat ,protože je to nejbližší město. Andreas ale rozhodně vrtěl hlavou ,jako že ne. Měli jsme z toho docela zamotanou šišku. Andreas říká Fjerritslev ,televize říká Hanstholm a jeden internetový zdroj hovořil dokonce o Aalborgu. Všechna ta místa jsou sice přibližně ve stejné oblasti na severu Dánska ,ale vzdálenosti mezi nimi jsou přeci jenom značné. Míla navrhl ,že se dojde zeptat ještě staršího ,sympaticky vypadajícího hippíka v klobouku ,kterého jsme si prve všimli v hospodě. Souhlasil jsem ,ten chlap vypadal jako člověk ,který by mohl lecos vědět i pamatovat. Míla odkráčel i s mojí mapou do Woodstocku a já zatím ukazoval Andreasovi okopírované obrázky z televizního dokumentu o Christianii vlepené do mého zápisníku. Andreasovi svítili očka ,usmíval se nad obrázky a pro sebe si po mě opakoval "Czech television dokument." Míla mi později vylíčil ,co se zatím odehrávalo ve Woodstocku. Přistoupil s mapou ke stolu u kterého seděl a bavil e s přáteli ten vousáč v klobouku ,vyslovil jméno Thylejren a podal mu mapu. Vousáč prý s bohorovým klidem zapíchl prst do místa nedaleko vesnice Frostrup ,odstrčil mapu a vrátil se zas ke svému pivu zábavě s přáteli. Když před námi Míla rozložil mapu a ukázal místo ,které označil vousáč ,Andreas horlivě přikyvoval. Vypadalo to ,že jsme doma. Frostrup je velmi blízko Fjerritslevu ,který nám původně ukazoval Andreas ,který patrně věděl ,že místo začíná písmenem F a kde přibližně leží. Vousáčova jistota a Andreasovo přitakání se tak stalo rozhodujícím pro naší další cestu. Zatím jsme však tady v Christianii a chceme si to tu pořádně prohlédnout a užít.


Christianie


Christianie

Andreas se s námi rozloučil a my vyrazili k budově stojící hned vedle Woodstocku ,na které vlála tibetská vlajka. Budova měla doširoka otevřená velká vrata ,kterými se dalo vejít do prostoru připomínajícího garáž. Všechny stěny této velké místnosti byly vyzdobeny obrázky s tibeťany a s dalajlámou. Na polici na levé straně seděla asi metrová socha buddhy v lotosovém sedu a vedle ní na další polici byla upevněna otevřená vitrína se třemi modlitebními mlýnky. Strop byl lemován šňůrou s barevnými modlitebními praporky a také uvnitř visela na zdi tibetská vlajka. Na pravé stěně visely tři velké kusy látky ,ve kterých byly napíchány placky s mírovými znaky ,se třemi žlutými christianskými puntíky a s dalajlamou. Jedna placka za 10 ,tři za 20 dánských korun. Každý jsme si nějaké nakoupily a vyšli ven. Chtěli jsme pokračovat dál ,ale objevil se tu nějaký němec a už nás táhl zpátky do Woodstocku a objednal nám další pivo. Nedalo se odmítout ,moc jsme si ale nepopovídali ,protože mluvil převážně německy. Přisedla k nám také roztomile opilá žena asijských rysů. Říkala ,že je eskymačka z Grónska a asi opravdu byla. Chovala se dost divoce. Chvíli se smála ,chvíli vyla jako vlk a cenila zuby ,chvíli obdivovala Mílovo háro a chvíli líbala kříž na mém krku. Jmenovala se Thu-shi ,nebo tak nějak a jak jsme zjistili patřila do místní početné eskymácké komunity.

Christianie


Christianie

Když jsme se později přeci jen vybatolili od stolu smáli jsme se jak blázni ,že až se nás doma zeptají ,co že jsme v té Cristianii viděli ,řekneme Woodstock! Procházeli jsme Christianií ,hlavy se nám trochu motaly ,a kochali se pohledem na všelijaké úžasné domky a domečky. Fotil jsem co se dalo ,ale lidi moc ne. Bylo mi to blbý ,nechtěl jsem z obyvatel Christianie dělat cvičené opičky pro turisty. Bylo pěkné vedro a tak jsme si s Mílou v jednom zdejším obchůdku koupili každý velkou pet lahev s minerálkou. Došli jsme až ke krásné buddhistické stúpě ,kterou tu někdo zbudoval a Míla v jejím výklenku zapálil další vonnou tyčinku. Ani já ,ani Míla nebereme buddhismus ,jako nějaké náboženství ,je to pro nás spíše filosofie ,návod jak žit a netrpět a nezpůsobovat utrpení druhým. Kromě buddhismu se zajímáme o lecos. Každý z nás má svoji vlastní duchovní cestu. Pro mě je například prvořadé pohanství ,šamanismus a víra přírodních národů. Důležité je nepodlehnout církvím a jiným institucím ,které by ti chtěli vnucovat svá dogmata a svoji autoritu a zachovat si vnitřní svobodu.

Stúpa Christianie


Christianie

Od stůpy jsme zahnuli směrem k vodnímu kanálu ,který Christianií protéká a rozděluje ji na městskou a venkovskou část. Došli jsme k lavičce natřené na červeno se třemi žlutými srdci (varianta třech puntíků) a vystoupali po dřevěných schůdcích se zábradlím na malý pahorek. Plácek na vrcholu pahorku se nám natolik zalíbil ,že jsme se rozhodli utábořit na noc právě tam. Složili jsme bagáž ,lehli si do trávy a pak notně přiopilí sluncem a pivem z Woodstocku nádherně usnuli. Spali jsme asi dvě hodiny a když jsme se probudili vytáhl jsem svůj plynový vařič a poprvé na něm ohřál jídlo. Dali jsme si Míluv krůtí guláš s nakrájenou cibulí a chlebem. Bylo ještě brzo na to rozložit náš tábor na noc a tak jsme zase popadli batohy a zašli ještě zpátky do centra Christianie. Navštívili jsme tu Art galerii věnující se comixu ,nakoupili nějaké pohlednice a pak se zas vrátili zpátky na pahorek ,který jsme nazvali "U dvou javorů". Znovu jsem vytáhl vařič a ohřál jsem vodu na čaj a na kafe. Napsali jsme pohledy domů a taky Bohouškovi s rodinou a Vágnerovic rodině ,dobrým známým Míly.

Christianie

Pak jsem vzal ručník a foťák a řekl Mílovi ,že se jdu trochu umýt ke kánálu a vyfotím při té příležitosti alespoň trochu Christianie na druhém břehu. Mílovi to bylo jedno ,nikam se mu nechtělo a aspoň pohlídal bagáž. Sešel jsem k vodě a přešel přes most ,který jsem znal ze staré fotografie z počátků Christianské komuny. Na snímku vlečou vlasatí hippies přes most dřevěnou kárku naloženou materiálem ,zřejmě na stavbu nějakého domu. Za mostem stál balvan s kresbou vikinského draka a cesta ,která se rozbíhala na obě strany byla obestavěna dalšími domy. Tahle část Christianie byla klidnější ,než její rušné turisty naplněné centrum. Udělal jsem pár fotek a vrátil se po mostě na břeh s naším pahorkem. Sešel jsem přímo k vodě ,že se trochu opláchnu ,ale když jsem se nad ní nahnul došlo mi ,že je to opravdu mořská voda. Všude samá medůza. Vzpomněl jsem si na vyprávění o tom ,jak medůzy dokážou popálit a umyl si ve vodě opatrně jenom potem ulepené ruce.

Christianie


Medůza

Vrátil jsem se k Mílovi a zrovna ,když mu líčím své zážitky s medůzami ,přiběhnou k nám dva psi. Všímám si ,že mají na krku obojky se známkou se třemi žlutými puntíky. Psi jsou tady v Christianii stejně svobodní jako lidi. Potkáte je všude. Pobíhají tu daleko od svých pánů a dělají si co chtějí. Žádný z těch co jsme potkali nepůsobil agresivně ,či nebezpečně. Ti dva ,co teď přiběhli na náš plácek U dvou javorů prostě jen vylízali plechovku od krůtího guláše a zase odběhli. Ještě než sme ulehli ke spánku přišel na náš plácek hubený světlovlasý mladík se srandovní čepičkou na hlavě. Byl to Fin a jmenoval se Oko. Výborně jsme si pokecali. Uměl totiž anglicky přibližně stejně blbě jako já ,takže jsme si s tou naší jednoduchou angličtinou bezvadně rozuměli. Říkal ,že je stavbař a v Dánsku pouze pracuje ,protože si tu vydělá víc než doma. Říkal ,že se zajímá o americké indiány a jde teď zrovna do Christianie na koncert Reggae. Shodli jsme se na tom ,že politika je na hovno u nás ,u nich a vlastně na celém světě. Chválil jsem mu Finsko ,že je to krásná země plná lesů a jezer a on na to ,že přírodu mají pěknou ,ale města ,že jsou u nich hnusný. A takhle jsme se bavili ,seděli v trávě ,pojídali mojí oříškovou směs a kouřili. Pak se s námi Oko rozloučil a vyrazil na koncert. My vytáhli spacáky ,zalezli do nich a usnuli doslova jako mrtvoly. Doháněli jsme hlubokým spánkem deficit z předchozího dne a noci strávených v autobuse.

Psi Christianie

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 25. března 2011 v 19:48 | Reagovat

Ta medúza ve vodě je krásná, ale myslela jsem, že v tom kanále už byla voda sladká, slaná se k mytí moc nehodí i kdyby tam žádné medúzy nebyly. ??? Zdá se, že v Christianii byli všichni lidé přátelští a obdivuji tě, že sis s nimi dokázal i popovídat, já bych si anglicky neřekla ani o vodu. :D

2 Miky Miky | E-mail | 25. března 2011 v 20:00 | Reagovat

Ale řekla ,přece "Water ,please." :-D
Přátelští lidé byli kupodivu nejen v Christianii ,ale i v celém Dánsku ,kam jsme se je hnuli. :-)

3 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 27. března 2011 v 18:41 | Reagovat

:-)  :-)  :-)

4 Jája Jája | Web | 27. března 2011 v 20:52 | Reagovat

Nespěchej odtamtud :-) je tam nádherně :-D No dobrá dobrá, tak jeďte dál a já se sem občas vrátím :-D :-D

5 Miky Miky | E-mail | 28. března 2011 v 7:45 | Reagovat

[4]: V příští části se z Christianie opravdu na chvíli vzdálíme ,abychom navštívili Thyleren (možná ještě zajímavější místo) a pak se zas do Christianie vrátíme. Jinak jsem rád ,že jsi z mého povídání trochu té atmosféry nasála ,bylo tam opravdu nádherně - nechal jsem tam kus srdce. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama