NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

DĚDEČEK OGE a DVA SVĚTY - Pavlína Brzáková

20. března 2011 v 8:15 | Miky |  KNIHOVNIČKA





Nedávno jsem na blogu psal o krásné knize Pavlíny Brzákové s názvem Modřínová duše. Nyní bych vás rád krátce seznámil z dalšími dvěma knihami téže autorky ,a totiž Dědeček Oge a Dva světy ,které jsem přelousknul před několika dny. Knihy na sebe volně navazují a přesto je každá z nich dost jiná. Dědeček Oge je příběhem posledního z velkých tunguzských šamanů Ogeho. Oge byl jako malý kluk (asi šestiletý) vybrán a zasvěcen starým šamanem Kutujem. Je to dost smutný příběh. Oge přijde během dvou let o své rodiče a všechny své bratry. Nakonec zemře i starý Kutuj a Oge zůstává sám. Svůj další život tráví v malém srubu ,stranou od lidí v tajze. Zůstává tak ochráněn před velkými změnami ,které probíhají v okolním světě. Sovětská komunistická moc postupně likviduje tradiční způsoby života tunguzů. Ruší kočovné pastevectví ,zakládá sovchozy ,odebírá rodičům děti na převýchovu do internátních škol a především fyzicky likviduje šamany ,jakožto zdroje možného odporu. Dezorientovaní Tunguzové propadají houfně alkoholizmu a dílo zkázy je dokonáno. Oge se většinou lidí straní a žije spíše s tajgou a jejími duchy. Teprve když zestárne a cítí blížící se smrt ,přestěhuje se Oge do vsi. Léčí zde lidi a hlavně doufá ,že nalezne žáka ,kterému by před svou smrtí předal svou sílu. Nakonec mu znamení ukážou na chlapce Kuktyčeho. Všechno se vyvíjí dobře ,ale chlapcův otec v poslední chvíli zabrání předání síly a Oge umírá bez nástupce.
Knihu jsem přečetl jedním dechem. Nahlédnutí do duchovního světa tunguzského šamanství místy maličko připomíná knihy Carlose Castanedy ,ale jenom maličko. Šamanství Kutuje a Ogeho mi oproti učení Dona Juana připadalo takové více lidské a více pochopitelné. Ogeho zážitky s duchy mě také často nutili přemítat nad svými vlastními z tohoto soudku. Rozhodně musím říct ,bylo to krásné čtení.










Kniha Dva světy je volným pokračováním předchozího Ogeho příběhu. Hlavním hrdinou Dvou světů je Kuktyče. Ano ,mluvím tu o tom chlapci ,kterého dědeček Oge už nestačil řádně zasvětit. Příběh však začíná až několik let po Ogeho smrti ,v čase kdy se Kuktyče vrací z vězení ,kde seděl pro falešné obvinění z vraždy. Sovětský svaz se rozpadl stejně jako Kuktyčeho manželství a není na co navázat. Snad jenom na to ,co se Kuktyče kdysi naučil od šamana Ogeho ,v tom je snad naděje ,že mládencův život nabere smysl a směr. Kuktyče opouští svou domovinu a vydává se za svými vizemi až do vzdálené republiky Tuva ,kde marně hledá nového šamanského učitele ,který by mu pomohl dokončit to ,co kdysi začalo s Ogem.
V Tuvě probíhá po rozpadu SSSR národní obrození. Státníci se snaží obnovit národní tradice a tak podporují staré rituály a zakládají šamanská centra ve snaze koncentrovat šamany z Tuvy do několika míst. Kuktyče projde postupně tři šamanská centra ,kde se nechává najímat na úklid a pomocné práce a doufá že se při tom něco naučí. Ačkoli se zde Kuktyče skutečně s fragmenty šamanského umění setká ,převládá v centrech touha po výdělku a po moci a nenajde zde nikoho ,kdo by byl ochoten něco ho učit. Kuktyče také často pochybuje jestli zdejší šamani opravdu něco umí. Oproti tomu ,co poznal u Ogeho ,setkává se zde Kuktyče spíše s falší a psychologickou hrou ,než se skutečným nadáním. Příběh končí na starém posvátném místě Tuvinců ,ve skalách Ortaa-Sargol. Kuktyče zde prožije vnitřní přerod. Uvědomí si ,že musí šamanskou moudrost hledat především uvnitř sama sebe a rozhodne se vrátit domů.

To k čemu nakonec Kuktyče dospěl platí pro nás pro všechny. Všichni se občas honíme za stíny a vidinou nějakého lepšího exotičtějšího duchovna a zapomínámeme přitom ,že Duch je všude a doma ,že jsme tady. Dobře je to v knize vystiženo na straně 166 ,kde Kuktyče pozoruje návštěvníky z jednoho šamanského centra :

Na dřevěných lavicích vedle jurty vysedávala skupinka turistů. Poznal je podle prázdně zvědavých tváří. Neměli myšlenky ,vypadali jako nějaké pobledlé lapače věcí ,tedy všeho ,co by mohlo být aspoň trochu šamanské. To ,co vyhlíželo nešamansky je nezajímalo. Svět viděli okleštěně ,vybírali si z něj jen to ,co bylo podle nich tajemné. A vykleštěné tajemno se válelo v jejich poznámkových sešitech ,fotoaparátech a kamerách jako vytržená varlata dříve plodného býka. Jako by si mysleli ,že když si je nasadí ,budou stejně plodní jako on. Tak nějak zacházeli s šamany ,jejichž centra houfně obléhali. Někteří šamani se nechali od nich zmermomocnit a diktovali jim svoje životy ,ale druzí si z nich dělali blázny nebo si jich nevšímali. Kuktyče cítil tu jejich zadrženost všude. Potřebovali důkaz ,že u šamanů byli ,jen proto ,aby si potvrdili vlastní výjimečnost. Jejich zakalený zrak neviděl ,že šamani jsou obchodníci s vlastní tradicí a že mají dost průkazné mezery ve vzdělání. Turisti nepotřebovali znát pravdu. Potřebovali se se šamanem vyfotit a nejradši by si přivezli třeba jeho zub ,vlasy nebo něco hmatatelného ,co by okolí přesvědčilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 20. března 2011 v 14:07 | Reagovat

Nějak si nedokážu vysvětlit jednu věc: ať už se jedná o Indiány, Maury, Austrálce atd... byli to lidé s velmi vyspělým duchovnem a všechny tyto kmeny porazil alkohol.Vím,dostali se do bezvýchodné situace, ale nenašli v sobě sílu nepodlehnout této droze. Teď jsem četla,že se to bohužel stává i u Křováků.Je to smutné,jak říkám, kam vstoupila noha bělocha.....

2 Miky Miky | E-mail | 21. března 2011 v 6:46 | Reagovat

[1]: Nevím jestli je to pravda ,ale slyšel jsem ,že těmto národům ,narozdíl od nás ,chybí v těle nějaký enzym ,který pomáhá alkohol odbourávat ,proto tomu prý tak podléhají. Hodně to ale každopádně souvisí s neschopností přizpůsobit se novým podmínkám. Výměna kočování ,za usedlý způsob ,výměna života převážně pod širou oblohou za život v domě ,odebírání dětí rodičům ,likvidace tradic - bylo asi těžké alkoholu nepodlehnout.

3 Jája Jája | Web | 27. března 2011 v 20:25 | Reagovat

Dík za inspiraci, to si ráda přečtu... zatím jsem "vysvětlení" zcela všeho našla u Anastasie ze Sibiře, cyklus knih Zvonící cedry Ruska...

4 Johanka Johanka | Web | 10. června 2011 v 14:17 | Reagovat

Dědečka Ogeho jsem četla a nechal ve mně hodně hlubokou stopu. Něčím, co se dělo pod písmenky, mi připoměla Milarepu od Eduarda Tomáše.
K tomu poslednímu odstavci-ono to ničemu nevadí. Větší hrůzu mi občas nahání takoví ti "človíčkové s otevřeným srdíčkem". Občas z toho mám husinu. :-)

5 Barča Barča | 7. listopadu 2011 v 16:31 | Reagovat

Tyto knížky neznám, ale připoměli mi jinou knížku – román Forresta Cartera Odvedu vás do Sierry Madre.
Je to příběh posledních volně žijících Apačů v čele s Geronimem. Jeho příběh je sice fiktivní, ale na pozadí skutečných událostí. Silný příběh, všude smutek, bezmoc, zoufalství a zkáza, ale přesto člověk cítí nezlomného, svobodného silného ducha.

6 Miky Miky | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 18:43 | Reagovat

Odvedu vás do Sierry Madre jsem také četl. Je to oproti Dvou světům dost jiné, ale ta tragédie a likvidace přírodního národa je v tom přítomna také, to je pravda.
Od Forresta Cartera mám ještě mnohem radši Školu Malého stromu.

7 Barča Barča | 8. listopadu 2011 v 19:50 | Reagovat

[6]: Škola Malého stromu je taková lyrická, poetická, také ji znám. Odvedu vás do Sierry Madre se mnou pořádně zamávala a přečetla jsem ji jedním dechem. Tato knížka mi ukázala úplně jiný pohled na indiány, které jsem do té doby znala jen z východoněmeckých filmů. :-)

8 Renata Renata | 25. srpna 2015 v 21:46 | Reagovat

Neuvěřitelně hluboká je ta stopa, jak tu mnozí píšete. Měla jsem Dědečka Ogeho v audioverzi a v kombinaci s naléhavým a podmanivým hlasem Jaroslava Duška je to něco naprosto nepřekonatelného. Obrovská hloubka, syrovost, moudrost a naprostá logika, ale hlavně ty výlety do Cherbu Buga, ach... to nese duši úplně někam mimo vědomí. Pavlína Brzáková snad tu knihu napsala v nějakém zvláštním rauši a Jaroslavu Duškovi na míru, jinak to není možné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama