NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

MODŘÍNOVÁ DUŠE - Pavlína Brzáková

7. března 2011 v 6:26 | Miky |  KNIHOVNIČKA


Právě jsem dočetl krásnou knihu Pavlíny Brzákové ,Modřínová duše. Autorka je česká etnoložka ,která během svého doposud krátkého života (nar.1972) už devětkrát navštívila sibiřskou tajgu ,kde sbírala místní pověsti a pohádky a žila s kočovnými pastevci sobů. Kniha modřínová duše je vlastně cestopisem ,zachycujícím šest z těchto sibiřských pobytů. Pavlína si během svých expedic tajgu zamilovala a nějaký čas zvažovala ,že zůstane v Tunguzsku nastálo. Symbolem tajgy se jí stal modřín (odtud i název knihy) ,který má důležitou roli v životě zdejších lidí i v jejich legendách. Na stránkách knihy to autorka vyjadřuje např. tímto vyznáním:
Z tohohle kraje mám nejraději modříny. Vůbec se nedivím ,že v nich přebývá síla. Když člověk umírá ,jedna z jeho duší ,nebo já nevím ,jak to nazvat ,se vrací zpátky do modřínu. Pátrám ,která má část by to měla být. Život cítím v břiše, protože tam skutečně někde proudí. O svém srdci vím ,přebývá tam omi ,která jinak čeká na vtělení na mýtickém stromě světa. A můj stín? Je stále se mnou. Toulá se prý jen ve spánku ,a sny nejsou žádná pošetilost. Lidé se tady totiž po snech pídí. Probouzí to ve mně taky chuť pídit se po snech ,jenomže já si tady svůj sen plním…
…Je to určitě tak ,že v modřínech spí síla. Jsou to jediné jehličnany ,které se mění. Probouzejí se a usínají. Mám ráda modřínové dřevo. Nůž do něj vniká s přesností ,bez velkých zádrhelů. Modříny dávají taky teplo. Ohniště kvůli teplu je vždycky modřínové ,borovice spíš svítí a tolik nehřeje.

Během svých prvních cest Pavlína pátrala hlavně po šamanech a jejich tradicích ,nakonec ale našla naplnění hlavně v běžném prostém životě mezi obyčejnými ,často velmi chudými lidmi. Přesto měla několik zcela mimořádných zážitku. Jednou například podle snu ,který se jí v noci zdál ,našla druhého dne se svými eveckými přáteli uhynulého soba ,který lákal k jejich táboru medvěda. Možná to bylo vlivem zostření smyslů o kterém mluví autorka v doslovu knihy takto :
Badatel ,který pravidelně pobývá v nomádských kulturách ,postupně prochází procesem ,kdy se mění i jeho vnímání prostoru. Jako člověk dočasně bez domova přijímá odlišný způsob života ,který prohlubuje jeho důvěru k okolnímu světu a zároveň dodává jakousi ostražitost. Toto zostření smyslů ,jež civilizace otupuje ,probouzí dávno zapomenuté instinkty ,které pomáhají člověku v přírodě přežít. Porozumění odlišnostem nám vzdálené kultury se tedy děje skrze narušení našich zvykem určených vzorců myšlení a naší otupělosti. V okamžiku ,kdy je proces narušenosti zpuštěn ,je okolím zaznamenán jako "probuzení lidství." "Teď už vím ,že jsi člověk," řekl mi v září roku 1993 tunguzský pastevec ,když jsem se večer vrátila z obhlídky ohrad. Odešla jsem sama ,udělala práci daleko od tábora a stala se užitečnou.
Kniha však zdaleka není pouze nějakým mystickým vyprávěním ,nebo romantickým popisem krásné přírody. Je to vlastně z velké části dost smutný příběh a svědectví o mizející nomádské kultuře sibiřanů a o rozvratu ,který tato kultura prodělává vlivem nejprve socialistického hospodaření ,nyní dravého kapitalismu a především vlivem všudypřítomného alkoholismu. Drsností tamějšího života jsem byl během četby mnohokrát šokován.


Sebevraždy ,vraždy ,znásilnění ,zoufalství ,chlast ,chlast a chlast je bohužel až příliš častá sibiřská realita. Pavlíně Brzákové šlo během jejích cest mnohokrát o život. Bloudila po mnoho dní hladová a bez vody tajgou ,topila se v peřejích dravé řeky a nesčíslněkrát ji ohrožovali opilí násilníci. Jeden z nich promlouvá ze stránek knihy takto :
"Jen sem lezete a koukáte se ,jak chcípem. Co chceš? Ty tady žít nebudeš a nás byste drželi v lese. Tam ti už nikdo nezůstane ,nejni to k životu. Máš tam všecko ,co potřebuješ ,a stejně se ti stejská. Po čem? Po světě. Nedojdeš nikam ,všecko je daleko. Chceš poslouchat rádio ,chytíš jen vlastní stesk. Drží tě a nepustí. Bolí to ,řveš jak zvíře. Bolí tě zub a co s tím? Zubař je daleko. Rodí ti žena a možná umře. To nikdy nevíš. A pak v tý touze po lidech dojdeš do vsi. A napiješ se. Vodka ti dá sílu. A pak tobě veme rozum. Zabiješ kamaráda ,protože on tě střílel. Tak sem ho voddělal zastance. Kamaráda jedinýho…"
Nic z toho však Pavlínu neodradilo od dalších cest ,protože kromě těch nezáviděníhodných zážitku na Sibiři našla i přátelství ,prostou moudrost a lidskost a možná i svoji kutu :
"Máš kutu?" ptá se najednou.
Nevím ,jestli kutu mám. Kutu znamená štěstí.
"Kutu sou různý. Jedny sou pro dobrou rodinu ,jiný k dobrýmu lovu nebo šťastné náhodě. Jakou máš ty?" vyzvídá.
"Mají kutu šamani?" ptám se.
"Jistě."
"Tak proč je zavírali do vězení ,kde umřeli?"
"Sám nevím. Když šamany zavírali ,děla se spousta věcí. Některýho ,i kdyby do ohně posadili ,nic se mu nestalo. A pak ho stejně zavřeli a on na tyfus umřel. Těžko říct…"
"Tak kutu nejspíš ani neměli. A kdo má kutu?"
"Kutu spí možná v modřínech ,je někde v tajze. Spousta duší se po tajze rozletěla ,nejspíš i kutu odešla od lidí ,protože oni odešli od tajgy."
Na samém konci knihy pak Pavlína Brzáková říká :
Nepoznala jsem "nedotčené divochy" ,ale i ti "dotčení" mi ukázali ,že není nic důležitějšího než obyčejná "úcta člověka k člověku".
Své četné zkušenosti ze Sibiře zúročila autorka ještě v dalších knihách ,např. Dědeček Oge nebo Dva světy ,na které se v brzku chystám.




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 7. března 2011 v 20:01 | Reagovat

Knížku jsem nečetla o této autorce ano, a docela jsem byla překvapená,jak to děvče samo v tak odlehlém koutě světa pobývá. Určitě je to její cesta. :-)

2 Michal Michal | E-mail | 7. března 2011 v 21:54 | Reagovat

Zajímavý článek a kniha bude určitě taky. Naposledy jsem četl o tajze od Jana Kozáka.

3 Miky Miky | E-mail | 8. března 2011 v 6:35 | Reagovat

[1]: Také ji obdivuji.

[2]: No jo ,od Kozáka máme doma : Černý sobol ,hnědý medvěd. :-)

4 akrim akrim | 29. září 2013 v 21:43 | Reagovat

Ahoj prosím Vás nevíte kde by se mohla sehnat tato kniha. Koupit si ji už bohužel nelze. Moc bych si ji chtěla přečíst.Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama