NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

SVĚT ŠAMANŮ A VNITŘNÍ VESMÍR - Holger Kalweit

12. března 2011 v 17:41 | Miky |  KNIHOVNIČKA



Po dobré zkušenosti s Germánskou knihou mrtvých jsem rád sáhnul po další knize pana Holgera Kalweita. Jak už název napovídá ,autor se v této knize zabývá fenoménem šamanství ,které je pod různými názvy a v různých variantách známé snad v každé lidské kultuře světa. Šaman může být léčitelem ,bylinářem ,či vykonavatelem obřadů ,avšak nejvíce jej charakterizují cesty ,které podniká do duchovních světů ,aby zde získal radu ,či sílu potřebnou ke své práci.
Holger Kalweit si povšiml mnoha podobností mezi tím jakým způsobem popisují let svojí duše do zásvětí lidé přeživší tzv. klinickou smrt a mezi tím ,jak líčí své zážitky z cest do alternativních světů šamani. Rozdíl mezi oběma zážitky spočívá hlavně v tom ,že šaman svou cestu podniká zpravidla vědomě a kontrolovaně. Přesto však nebývají šamanské cesty bez rizika. Holger Kalweit píše : "Šaman je tedy mistrem smrti ,umírá doopravdy a doopravdy se znovu rodí. Po určitou dobu je mrtvý ,jeho návrat je nejistý a se svým uměním se neustále vznáší nad propastí definitivního rozpuštění. Vinou nepříznivých okolností nemusí najít cestu zpátky; duchové ,démoni nebo také krásy jiné sféry bytí jej mohou omámit a zmást. Cizí kouzelníci mohou šamanovi odříznout cestu a přepadnout ho, nebo může zabloudit v duchovní krajině v níž se neorientuje. Jeho vědomí může být zkalené ,jeho záměr nejasný ,může také čelit situacím ,na něž nebyl při výcviku připravován."


Západní duchovně orientovaný hledač "exotických zážitků" přistupuje mnohdy k fenoménu šamanství s dychtivou naivitou a touhou po laciném dobrodružství ,zatímco příslušník etnika s živou šamanskou tradicí se úloze šamana většinou brání. Šamanovo zasvěcení totiž často začíná událostmi ,které krutým způsobem naruší běžné vzorce jeho dosavadního vnímání. Mnohdy jsou to nešťastné události v rodině ,tělesné i duševní potíže (tzv. šamanská nemoc) apod. způsobující jakýsi šok ,který otevře adeptovi dveře ke vnímání duchů a energií ,jež jsou skrytou součástí jeho dosavadního vnitřního i vnějšího světa. Budoucí šaman se těmto novým podnětům zpočátku většinou tvrdošíjně brání ,poněvadž převracejí celý jeho dosud známý život naruby. Být šamanem často znamená přijmout mnohá tabu a poslechnout duchy i ve věcech ,které se vám vůbec nemusí líbit. Na oplátku sice šaman získává duchovní moc ,schopnost léčit ,vidět do budoucnosti apod. a také uznání od komunity ,avšak nic z toho obvykle nebývá pro člověka ,kterého si duchové vyvolili dostatečnou motivací. Mnohé šamanky a šamani jsou tak ke své úloze ve společnosti duchovními silami víceméně donuceni. Pokud totiž šaman síly ,které se v něm probudily nepřijme a netransformuje ,mohou ho postupně připravit o rozum ,či zabít.


Prosté vidění duchů není zase až tak neobvyklé ,zažívají ho dokonce občas mnozí z nás. Někteří díky své vrozené citlivosti ,jiní vlivem extrémního fyzického ,nebo duševního vypětí. V knize jsou popisovány např. vize duchů ,které měl při zdolávání jedné z hor známý rakouský horolezec R.Messner ,anebo zkušenosti s tzv.dětskými imaginárními kamarády. Holger Kalweit ale píše že : "Ve své komunikaci s duchovními bytostmi jde šaman ještě o několik kroků dál a naváže s nimi trvalý vztah. Uzavře vlastně s těmito duchy jakousi smlouvu a zůstane s nimi po celý život ve spojení. A právě v tom tkví zásadní rozdíl mezi příslušníky naší kultury ,jimž se mohou následkem vyčerpání a senzorické deprivace zjevovat duchovní bytosti ,a budoucím šamanem ,který vstupuje do intimnějšího vztahu s těmito bytostmi ,v nichž však nespatřuje fatu morgánu ani pouhé představy. Naopak posiluje jejich reálný charakter a moc pevnou vírou v existenci duchů."
Několikrát už jsem se na svém blogu zmiňoval o tom ,že i já poměrně často vídám duchy. K tomu ,abych začal těmto svým vizím důvěřovat a věnovat jim pozornost mě přiměla zejména kniha Živá tradice druidů od Emmy Restall Orr. Přesto jsem pořád spíše jen pozorovatelem těchto věcí. Vlastně nevím ,co si s tím počít. Duchové ,které vídám po mě nikdy nic nechtěli a já sám nevím jak s nimi komunikovat a vlastně ani nevím ,jestli o to stojím. Zvláště pak po loňské samhainové zkušenosti z mohylového pohřebiště v Dražicích si uvědomuji ,že úmyslné vstoupení s těmito bytostmi do kontaktu ,není žádná (odpusťte mi ten výraz) prdel. Musím si přiznat ,že i já sám jsem typickým příslušníkem naší západní ,duchovně zdegenerované kultury a je pro mě přijatelnější si o šamanství ,něco přečíst ,popřípadě si v rámci nějakého semináře ,nebo svého soukromého rituálu zlehka zabubnovat ,než vstoupit s duchy do skutečného interaktivního vztahu. Zatím volím cestu středu. Své vize neignoruji ,duchovní bytosti chovám v úctě ,ale případnou aktivitu nechávám spíše na nich. Rozhodně nemám v úmyslu znovu je kontaktovat přes Papa Legbu ,jako jsem to udělal v říjnu v Dražičkách.
Kniha Svět šamanů a vnitřní vesmír je velmi pěkná. Autor nechává v dlouhých citátech často mluvit samotné šamany a doplňuje je svými zajímavými vhledy. Přestože jsem toho na téma šamanství četl již hodně ,byla tato kniha pro mne přínosem a zdrojem mnoha nových zamyšlení. Každému ,kdo se o zajímá o šamanství ,animismus a přírodní národy ,mohu tuto knihu vřele doporučit.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 15. března 2011 v 16:42 | Reagovat

Dneska jsem si znovu přečetla tento tvůj text.Myslím,že ses správně rozhodnul neopakovat svůj zážitek v Dražičkách. Nemuselo by to možná příště dopadnout nejlépe.To,že je ti dáno  vidět duchy je asi dar jasnovidění a že si tě nevšímají pravděpodobně na tvém pracovišti,je možná dáno tím,že si všímají něčeho jiného a to je dobře.Ber to jen jako můj názor na věc, přeju vše dobré. :-)

2 Miky Miky | E-mail | 15. března 2011 v 21:27 | Reagovat

[1]:Ti v práci mě nejspíš berou jako "inventář" nebo kulisu. Za života byli zvyklí vídat na chodbách pečovatele v uniformě a teď je tam vidí zas ,ničím je v jejich bloumání neruším.
Co se Dražiček týče ,je to místo velké síly. Po tom svém loňském zážitku si to uvědomuji o to víc. Pořád mě to tam táhne. Určitě budu pohřebiště i nadále navštěvovat ,ale dobře si pro příště rozmyslím co tam budu dělat.

3 Dragomira Dragomira | Web | 18. března 2011 v 12:58 | Reagovat

Knížku jsem měla doma půjčenou z knihovny asi před měsícem, pěkná... jen mi připadala místy trošku zdlouhavá a opakující se :o) Ale je v ní spousta úžasných myšlenek.

4 Jája Jája | Web | 27. března 2011 v 21:58 | Reagovat

Poslala jsem ti mejlem :-)

5 Miky Miky | E-mail | 28. března 2011 v 7:52 | Reagovat

[4]: Moc děkuju ,Jájo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama