NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Duben 2011

BELTINE 2011

30. dubna 2011 v 7:03 | Miky |  KOLO ROKU


O KRUHU A POSVÁTNÉM PROSTORU

27. dubna 2011 v 7:00 | Miky |  ZAMYŠLENÍ



Jednou ze základních věcí ,kterou pohan udělá před většinou svých rituálů je očištění místa ,kde se obřad koná a vytvoření posvátného prostoru. Pro wiccana je tímto prostorem zpravidla "magický kruh" ,pro druida "posvátný háj." O magickém kruhu už jsem na těchto stránkách psal vícekrát ,o posvátném háji si můžete přečíst v pěkném článku Airis z posledního čísla Pohanského věstníku (nalistujte str.17). Airis v článku píše : Hlavni rozdíl mezi posvátným hájem a magickým kruhem je tedy jeho otevřenost. Zatímco v magickém kruhu jste izolováni od okolního středního světa (například od bytosti lesa), v posvátném háji žádna takováto hranice není. Bytosti během rituálu mohou volně přicházet a odcházet. Diskutovali jsme na toto téma nedávno s mojí ženou ,která má k druidství velmi blízko a zjistili jsme ,že máme podobnou zkušenost. U domácích rituálů nám vyhovuje klasický kruh ,zatímco u rituálů venku používáme cosi na způsob posvátného háje. Říkám "cosi" ,protože ještě nedávno jsme neměli o existenci háje ani ponětí. V domácím prostředí je uzavřenost kruhu ,o které hovoří Airis velice praktická. Ačkoli moje rituály probíhají za zavřenými dveřmi naší ložnice ,doléhají ke mně často zvuky z okolních místností. Vytvořím-li kruh pomáhá mi to ignorovat např. hádku dětí za dveřmi. V kruhu vím ,že tato chvíle je určena jen a pouze pro rituál a ani mě nenapadne jít děti nějak krotit ,přeci kvůli tomu nevyjdu ze svého kruhu. S kruhem si doma prostě tvořím svaté prostředí v ne příliž svatém prostoru. Venku je to jiné. Volná příroda mi většinou připadá svatá sama o sobě. Venku se nechci od okolí izolovat ,ale mám naopak touhu co nejvíce ho na sebe nechat působit. Silně jsem to cítil například během svého posledního rituálu v kamenném kruhu na mohylovém pohřebišti v Dražičkách. Prostor kruhu jsem využil spíše jako ohnisko a centrum rituálu ,než jako bariéru. Cítil jsem ,že nemám ani nárok zde nějaké bariéry tvořit ,neboť kameny kruhu patří místním duchům a ne mě. A tak jsem vlastně intuitivně vytvořil něco na způsob druidského posvátného háje ,aniž bych to věděl. Kamenný kruh mi při tom nevadil. Kruh je úžasný symbol a není třeba ho vnímat jako oddělující prostor. Naopak! Kruh přece symbolizuje také spojení a propojenost se vším. Krásně to vyjadřuje moje oblíbená autorka a druidka Emma Restall Orr : "Když se lidé shromažďují v tradici, se zemí pod sebou a otevřeným nebem nad sebou ,kruh zajišťuje ,že je do rituálu zahrnut každý stejně a nikdo nestojí nad druhými kvůli vyšší hodnosti ,jež by s sebou nesla moc. Každý člověk v kruhu je považován za někoho ,kdo přináší své jedinečné dary na dané místo ,tady a teď."







CESTA PO DÁNSKU (8.díl)

26. dubna 2011 v 10:53 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK
Pondělí 9.6.2008

Setkání s Hanou Hinu


Thylejren


Ráno padlo definitivní rozhodnutí. Zůstaneme v táboře Thylejren ještě další den a noc a zítra vyrazíme směr Aalborg. Je to asi 60km ,ale do pátku ,kdy odsud odjíždí autobus Eurolines do Čech ,to určitě stihneme. Napsal jsem to Marušce v esemesce a s hrůzou zjistil ,že baterka telefonu má už jenom tři čárky. Udělalo se mi z toho úplně špatně. Takhle s baterkou až do našeho odjezdu určitě nevydržím. Kdybych si já blbec vzal sebou z domova nabíječku ,mohl jsem teď klidně baterku dobít. Ve společenské místnosti je zástrčka na elektriku. Budu muset Marušce napsat ,že omezím posílání zpráv pouze na jednu denně ,večer.

JEŠTĚ O MAGICKÝCH SOUVZTAŽNOSTECH...

25. dubna 2011 v 11:37 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Ellen Duganová ve své knize Magie na každý den přirovnává práci se souvztažnostmi (korespondencemi) k výrobě cukroví. Je-li recept dobrý ,pak každá ingredience při pečení musí napomoci dobré chuti a výslednému efektu. Přidáte-li naopak do čokoládových sušenek třeba mrkev ,bude výsledek nesourodý ,podivný a nechutný. Stejně je to i s kouzly. "Pečeme-li" kouzlo ,pak by měl každý použitý symbol a magický předmět dobře souznít s naším magickým záměrem.
Dobře vím ,že mnohé čarodějnice na tyhle věci hodně dbají. Vyberou si pro kouzlo vhodný den ,správnou hodinu ,oblečou si šaty korespondující barvy a oltář zahrnou spoustou souznějících věcí. Moje zkušenost je ale taková ,že čím méně těch věcí je ,tím lépe se mi kouzla daří. Možná to souvisí s tím ,že jsem muž. Ženy obecně ,se rády obklopují spoustou různých serepetiček a mají to zkrášlování a vyšperkovávání nějak v sobě. Chlapi bývají jednodušší a přímočařejší. Během své magické praxe jsem zjistil ,že příliš mnoho symbolů má na mě spíše rušivý efekt. Moje mysl pak skáče od jednoho předmětu a symbolu ke druhému a nedokážu udržet soustředění. Vyhovuje mi ,dalo by se říci ,až zenová prostota. Jedna ,maximálně tři runy ,jedna svíce vhodné barvy a dost. Kdybych si k tomu ještě vysypal oltář magickými kameny ,rozsvítil osm dalších svící ,rozložil v prostoru čtyři druhy bylin a několik vhodných tarotových karet ,tak jsem v pytli. Byl by z toho možná vizuálně efektivní rituál ,ale kouzlo by bylo v trapu.
To jen tak na okraj ,co mě napadá při čtení zmiňované knihy.




ÚDOLÍM TŘEBELICKÉHO POTOKA

23. dubna 2011 v 7:31 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA


Už několik dní jsem pociťoval silný absťák po přírodě. Zdálo se mi ,že jezdím pořád jen z práce a do práce a ani nestačím vnímat jak to okolo nás v té přírodě frčí a jak už všechno kvete ,bzučí a zpívá. A tak jsem si včera řekl ,že betonu a asfaltu už bylo dost ,využil jsem volného dne a vyrazil jsem. Ptáte se kam? K Třebelickému potoku. Toužil jsem po tom ,hlavně načerpat v lese sílu a občerstvení ,ale Třebelický potok a přilehlé stráně jsem si vybral také proto ,že by tam někde mělo být pohřebiště s pětačtyřiceti halštatskými mohylami. Šance pohřebiště najít byla malá. V běžné turistické mapě není vyznačené a tak mě vedl pouze tento popis z knihy Archeologické památky : Ze silnice Tábor-Bechyně (po levém břehu Lužnice) odbočka u Třeslic ,na západ do lesa směrem k Dobronicům; z údolí Třebelického potoka lesem vzhůru na sever. O tom jak je tento popis nedostatečný jsem se velice brzy přesvědčil na vlastní kůži. Nikde není zmínka v jakém místě onu odbočku do stráně na sever udělat ,a tak člověku nezbývá ,než prostě někde do kopce vylézt a pak jít strání i po hřebeni podél potoka a dívat se na všechny strany. Stráně jsou ovšem vysoké ,prudké a těžko schůdné a potok je velmi dlouhý. Nebudu vás napínat ,mohyly jsem nenašel. Našel jsem ale spoustu naprosto úžasných míst ,viděl jsem překrásné stromy ,cítil dotyk slunečních paprsků a mírného větru na své kůži a slyšel nepřeberné množství ptačích písní. Bylo tam prostě nádherně a tak cesta splnila svůj hlavní účel - odpočinek od civilizace.










Došel jsem až k dobronickému kostelu ,který zde stojí osamocen už od čtrnáctého století na vysokém místě nad řekou. Kdo ví ,co na tomto místě stálo předtím ,protože právě před tímto kostelem byla kdysi nalezena zlatá římská mince z období císaře Tibéria. Možná tudy vedla jen kupecká stezka ,možná že kostel navázal na tradici nějakého starého pohanského posvátného místa. Těžko říct ,ale každopádně je to místo krásné a je odtud vynikající výhled do údolí řeky Lužnice. Když jsem si u kostela trochu odpočal ,vydal jsem se na zpáteční cestu.



Znovu jsem se ponořil do hlubokých divokých lesů přírodního parku Kukle ,a znovu jsem se pustil do pátrání po mohylách. Ani tentokrát jsem neměl štěstí. Pár pahorků ,které připomínaly mohyly jsem sice našel ,ale pohřebiště ,které jsem hledal to nebylo. Přesto jsem zde měl zvláštní vnitřní pocit přítomnosti duchů a možná to nějaké mohyly opravdu byly ,je jich tu ostatně v okolí hodně. Vzpomínáte na moje a Honzíkovo loňské putování k mohylám u Dobřejic? Toto pohřebiště je vzdušnou čarou jen kilometr až dva od míst ,kde jsem se pohyboval dnes.

No ,každopádně pokud nezjistím nějaké nové podrobnosti asi už se do pátrání po zmiňovaných halštatských mohylách pokoušet nebudu. Je to jako hledat jehlu v kupce sena. Údolí třebelického potoka je nádherné i bez mohyl a kdybych býval méně hledal a víc se flákal a posedával ,možná jsem si ho užil ještě víc.






.

MAGIE NA KAŽDÝ DEN - Ellen Duganová

21. dubna 2011 v 23:02 | Miky |  KNIHOVNIČKA




Začal jsem číst Magii na každý den od americké čarodějnice a zahradnice Ellen Duganové. Je to vlastně jakýsi čarodějnický grimoár s návodem jak využít specifické magické energie každého dne v týdnu. Ellen Duganová vychází především ze staré astrologické tradice podle které je každý den v týdnu pod vládou jedné ze sedmi základních planet. Autorka se hned v úvodu knihy podivuje nad tím ,jak málo současných čarodějnic a čarodějů tyto základní magické korespondence dnů a planetárních sil zná a používá. Cituji : "Když jsem nedávno přednášela na svém turné ,měla jsem v publiku třicet pět posluchačů a představte si ,že ani jeden z nich neuměl základy každodenní magie zpaměti. Bylo mezi nimi také několik odborníků ,kteří dosáhli třetího stupně jistého magického učení. Musím říct ,že mi trvalo několik minut než jsem se vzpamatovala ze svého překvapení. Jak může někdo říct ,že je Velekněžkou třetího stupně ,a přitom nezná magické souvztažnosti každého dne? A co je důležitější ,proč jim nikdo nepředal tyto naprosto základní ,leč zásadní informace?" Přiznám se ,že tento její údiv a pohoršení nad chabými znalostmi kolegyň čarodějek mě dlouho odrazoval od toho ,abych knihu vůbec četl dál. Na rozdíl od Ellen Duganové si totiž myslím ,že lze velice dobře provozovat čarodějné řemeslo i bez těchto ,podle ní základních informací. Já jsem například až doposud s planetárními energiemi dnů nikdy nepracoval a vůbec mi to nescházelo. Celé to řazení dnů v týdnu k vlivům jednotlivých planet je mi vlastně tak trochu záhadou. Velice dobře chápu energie osmi svátků ,které jsou vázány na slunovraty ,rovnodennosti a proměny vegetačního cyklu. Dobře také rozumím proměnlivým energiím během lunárních fází. Proč by však měl být něčím zvláštním čtvrtek ,nebo úterý ,to už mi tolik hlava nebere. Proč Venuše vládne zrovna pátku a ne třeba neděli? Kdo to vymyslel a jak k tomu došel? Na tyhle otázky jsem zatím bohužel nenašel odpověď ani v této knize. Autorka to prostě bere tak ,že to tak je a hotovo!
Možná si teď říkáte ,proč jsem tedy vlastně začal tuto knihu číst ,když mám s jejím tématem takový problém. Odpověď je jednoduchá. Mnoho lidí se souvztažnostmi dní a planet pracuje a dobře jim to funguje a tak není určitě na škodu trochu se poučit. Koneckonců ,energetické působení sedmi starých ,astrologicky významných planet ,skutečně patří v našem evropském prostoru k základním okultním znalostem. Mnohem větším důvodem pro četbu této knihy ,než naučit se korespondence planet a dní ,je však pro mě paradoxně práce se šamanským kruhem. Kdysi jsem si všiml ,že každý ze směrů kruhu (sever ,jih,východ ,západ ,střed ,nahoru ,dolu) velice trefně odpovídá některé ze zmiňovaných energií sedmi planet. Napsal jsem o tom tehdy na blog článek. Kniha Magie na každý den je tedy pro mě spíše pomůckou k hlubšímu porozumění směrům šamanského kruhu ,než k porozumění astrologických vlivů na ten ,který den. Z tohoto úhlu pohledu se mi čte velmi příjemně a dobře. Pokud však během čtení navíc pochopím ,proč bych měl připisovat jednotlivým dnům v týdnu konkrétní planetární energie ,bránit se těmto novým poznatkům nebudu.






CESTA PO DÁNSKU (7.díl)

15. dubna 2011 v 16:39 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK
Thylejren

Konečně Thylejren! Naše auto zastavilo na jakémsi přírodním parkovišti u příjezdové cesty. Vystoupili jsme a poděkovali naší zachránkyni. Míla jí na památku věnoval balíček vonných tyčinek a tu svoji kovovou sošku buddhy. Vypadala ,že jí to opravdu potěšilo. Zamávala nám ,popřála hezkou dovolenou a začala se pracně vymotávat s kárkou z parkoviště. Když odjela položili jsme bagáž u cesty ,Míla si ubalil cigárko a já udělal prvních pár fotek. Začali jsme se na novém místě rozkoukávat a děkovali uvnitř za neuvěřitelné štěstí. Když jsme dnes ráno v Kodani nastupovali do vlaku ani jsme nedoufali ,že ještě večer budeme tady ,v druhém cíli naší poutě do Dánska.

V KRAJINÁCH TICHA

13. dubna 2011 v 13:59 | Miky |  FILMY


Pokud mi to čas dovolí ,zajdu se každoročně podívat na jeden,nebo dva filmy ,promítané v rámci festivalu JEDEN SVĚT. Letos jsem si vybral dokument Zdeňka Bričkovského s poetickým názvem V KRAJINÁCH TICHA. Film vypráví příběhy dvou lidí ,žijících na břehu sibiřské řeky Angary. Tím prvním je cca. padesátiletý slovanský pohan Nikolaj ,který se živí jako lovec ,druhým člověkem je taktéž padesátiletá umělkyně a křesťanka Ludmila. Ludmila a Nikolaj se navzájem neznají ,spojuje je pouze to ,že oba našli v sibiřské tajze svého Boha. Co se týče Nikolaje ,tak doslova. Jeho bohem je totiž staroslovanský Rod a jak Nikolaj ve filmu říká ,jméno tohoto boha je obsaženo i ve slově příroda. Jsi-li v přírodě ,jsi "Při Rodovi". Příroda je boží chrám a všechny zvuky tajgy jsou jeho hlasem. Další věcí ,kterou se můžeme podle Nikolaje bohu přiblížit ,je najít si v životě svou lásku a založit s ní rod. Nikolaj doufá ,že takovou lásku našel v devatenáctileté dívce ,která s ním žije v jeho sibiřském domku. Má ji opravdu rád ,ví že na něj doma věrně čeká až se vrátí z lovu a spolu s úlovkem jí nosí i její oblíbené cedrové šišky s výbornými semínky.
Ludmila má za sebou ošklivý rozvod ,po kterém ji zavrhlo celé její okolí. Klid našla až v pravoslavném klášteře ,kde žila 4 roky. Nyní žije v malém domku na břehu Angary ,maluje obrazy zdejší krajiny a píše poezii. Ludmila říká ,že opravdové sebe-vědomí je možné nalézt pouze v Bohu ,to ostatní je jen pýcha a faleš. Musím říct ,že na mě tato křesťanka působila velmi dobře. Vnímal jsem jí ,jako takový archetyp ruské rozhárané duše. Na jedné straně bol a utrpení ,na druhé straně víra a osvícení. Ludmila o tom napsala i krásnou báseň ,která se mi kupodivu podařila najít na netu :


Jsem dvěma počátky,
životem i smrtí,
jsem vzestupem i pádem,
ničím a nikým,
voskem i ocelí,
odrazem země na nebi...
Jsem popelem i žárem,
peklem i rájem,
... pokušením..,
slepotou i prohlédnutím,
jsem dalším hříšným pokolením...



Velmi mě samozřejmě zajímala Nikolajova pohanská praxe. Z filmu se toho bohužel o Nikolajově pohanství moc nedozvíme ,snad jen to ,že kromě loveckých výprav podniká Nikolaj také cesty k posvátným místům. Prvním takovým místem ,kam nás kamera společně s Nikolajem zavede ,je tzv.Hřeben. Jedná se o zajímavý skalní útvar tyčící se vysoko nad řekou. Druhé místo je ukryto hluboko v lese. I zde se nám ukáže skupina kamenů ,nebo skalek ,z nichž jedna je otesaná do podoby vousaté zachmuřené tváře. Kamera střídavě zabírá kamenné božstvo a Nikolaje. Nikolaj dlouho sedí ,hledí na kameny ,kouří a mlčí. Neřekne vůbec nic. A takové je zřejmě Nikolajovo pohanství ,pokojné splývání s krajinou. Nikolaj tvrdí ,že po určitém čase stráveném v divočině k takovému splynutí skutečně dochází. Myšlenky se vám prý rozprostřou do všech stran a vy se skrze ně můžete dotknout lidí na kilometry daleko.
Dokumentarista Zdeněk Bričkovský se vrací k názvu snímku a ptá se Ludmily i Nikolaje jestli v tajze hledají ticho. Ludmila říká ,že ticho a Rusko jsou dva pojmy ,které nejdou do hromady. Všude vnímá spoustu vzrušení a pohybu ,zatímco ticho jí evokuje nečinnost. Také Nikolaj vrtí hlavou. Usmívá se a říká ,že ticho v tajze neexistuje ,vždycky je prý slyšet alespoň šumění větru ve větvích stromů ,anebo bzučení hmyzu…





ÓDINOVO ŠAMANSTVÍ

7. dubna 2011 v 16:59 | Miky |  ZAMYŠLENÍ


Loni v březnu jsem zveřejnil svůj článek s názvem Wotan (Ódin) - šamanský bůh. V té době jsem ještě neměl přečtené Eddy a Ódinovo šamanství jsem odvozoval především ze známého příběhu ,v němž se vládce severského panteonu zavěsil na strom světa ,aby po devíti dnech a nocích trýzně přinesl bohům i lidem znalost a umění runové magie. Ódinova asketická spirituální oběť ,během které zavěšený na stromě ,zraněný kopím nejedl a nepil ,až po devíti dnech spatřil runy ,mi prostě připadala v pravdě šamanská. Připomínala mi extatické putování sibiřských šamanů po stromě ,jehož koruna sahá do nebe a kořeny do podsvětí ,indiánské asketické cesty za šamanskou vizí i Tanec Slunce ,během nějž si členové prérijních kmenů propichovali prsa bizoními kostmi a koženými řemeny se zavěšovali ke stromu ve středu tanečního kruhu.
Po přečtení Snorriho Eddy jsem se v pohledu na Ódina ,jako na šamana ,ještě utvrdil. Jedním z charakteristických rysů šamanství je používání šamanských písní. Podle Snorriho znal Ódin mnoho kouzelných písní ,pomocí kterých dokázal krotit i živly. Pouhým slovem prý uměl uhasit oheň ,utišit moře a obrátit vítr libovolným směrem.
Dalším typickým znakem šamana je to ,že hovoří s duchy. Snorri říká ,že Ódin často rozmlouval s mrtvými ,sedával pod oběšenci a radil se s nabalzamovanou Mimiho hlavou. Dokládá to i starší Edda ,kde je v příběhu Baldrovy sny popsáno ,jak Ódin navštívil hrob věštkyně ,probudil ji kouzelnými zpěvy a pak s ní rozmlouval.
To ,co mě však přesvědčilo nejvíce je Snorriho popis Ódinova proměňování ve zvířata. Snorri doslova říká : Ódin často měnil podobu. Jeho tělo leželo jako ve spánku anebo mrtvé a on se změnil v ptáka ,nebo zvíře ,v rybu či v hada a v okamžení se ocitl v kterékoli daleké zemi, kde měl co činit pro sebe ,nebo pro druhé. Navozování změněného stavu mysli ,v němž se člověk proměňuje ve zvířata a navštěvuje vzdálené světy ,aby zde získával vědomosti a sílu pro sebe i pro druhé ,je natolik typickým šamanským rysem ,že o Ódinově šamanství už nemám žádných pochyb. Dost mě to těší ,neboť šamanství jsem vždycky pokládal za základní pramen každého přírodního náboženství ,včetně wiccy. V Ódinovi se tak setkávají moje sympatie k šamanismu i k severskému pohanství.



.

CESTA PO DÁNSKU (6.díl)

5. dubna 2011 v 10:02 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK
Neděle 8.6.2008

Ráno jsme vstali asi ve ¾ na pět ,sbalili jsme si věci a vyrazili zpátky do Kodaně. Rychle jsme prošli Christianií a postupovali jsme do městského centra. Nemuseli jsme se tentokrát už nikoho ptát na cestu ,protože jsme si ji docela slušně pamatovali. Když jsme procházeli kolem Thorvaldsens muzea ,našli jsme u velkého kamenného sloupu plyšovou figurku medvídka Pú. Přestože byl plyšák trochu špinavej a smrděl pivem Míla si ho vzal a s jeho tělíčkem ,přivázaným za krk na batohu pak procestoval celé Dánsko a nakonec se s ním vrátil i domu. Nemohlo to vlastně dopadnout ani jinak. Míla na pohádky moc není ,ale medvídek Pú ,to je jeho srdeční záležitost.

RUNOVÉ "NAŠEPTÁVÁNÍ VODĚ"

2. dubna 2011 v 19:19 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Voda je podle starých esoterických tradic tím nejvnímavějším ,ze všech čtyř živlů. Nedávno jsem poslouchal rozhlasový rozhovor s tuvinským šamanem Očur-oolovičem ,který v loňském roce navštívil Českou republiku. Očur-oolovič se v rozhovoru zmiňoval o jedné z léčebných metod ,které používá ,o tzv. našeptávání vodě. Metoda spočívá v tom ,že šaman našeptá vodě její úkol a dá ji vypít nemocnému. Mnohému z nás se může takový způsob léčení zdát směšný ,ale vezmeme-li v úvahu výzkumy japonského doktora Masaru Emota ,možná nás úsměšky přejdou. Pan Emoto ,který se již dlouho zabývá fotografováním vodních krystalů pod mikroskopem ,údajně zjistil že strukturu krystalických obrazců ovlivňuje nejen kvalita vodního zdroje ,ale také myšlenky a slova ,která člověk do vody vkládá. Řadou pokusů prý dokázal ,že pozitivní emoce ,jako např. láska ,vděčnost a radost napomáhají k vytváření krásných a pravidelných struktur ,zatímco voda naplněná zlobou ,vztekem apod. buď nekrystalizuje vůbec ,anebo vytváří deformované a škaredé obrazce. Pod vlivem těchto informací se nám šamanské našeptávání vodě ukazuje v úplně jiném světle.






Nabíjení vody mocí runových znaků je metoda v severském pohanství poměrně známá. Obyčejně se doporučuje nalít do sklenice vodu namalovat prstem namířeným na její hladinu příslušnou runu a vodu pak vypít. Vhodné je toto malování runového znaku ještě podpořit recitací ,či zpěvem jeho jména. Jinou metodou je namalovat runu barvou ,nebo lihovým fixem přímo na sklenici. Pan Masaru Emoto ,to dělal podobně. Na sklenice určené k pokusům lepil papírové štítky s nápisy ,např. "štěstí" a "neštěstí" apod. Runa namalovaná na sklenici by měla mít trochu času svým kouzlem vodu pořádně prosytit ,je proto vhodné nechat vodu chvíli odstát. Doporučuji nechat vodu nabíjet tři ,nebo devět hodin. Odpovídá to tradici ,Keltové a Germáni s trojkou a devítkou hodně pracovali.
Runovou vodu ,budeme používat asi hlavně k léčení ,můžeme ji ale použít například i k přivolání moudrosti (runa Ansuz) ,odvahy (Tiwaz) apod. Budete-li chtít využít runové vody v procesu uzdravování ,mějte na paměti ,že každá runa je vhodná k léčení jiné části těla. Pokud nevíte která runa co léčí nakoukněte třeba k Lady Roveně.



.

RUNOVÉ VĚŠTĚNÍ SE SLUNEČNÍM KŘÍŽEM

1. dubna 2011 v 17:11 | Miky |  KNIHA STÍNŮ



Nejsem moc dobrý věštec ,spíše průměrný. Chci tím říct ,že ať už věštím s ogamem ,tarotem ,nebo runami vždycky mi to jde dost ztuha. Tažené karty ,dřívka ,nebo kameny většinou nejdříve dlouho prohlížím a obrazy a významy mi v hlavě naskakují jen pomalu. Někdy dokonce musím sáhnout i po knihách ,abych si některé aspekty ujasnil. Navzdory tomu jsou však mé výklady nakonec většinou velmi přesné. Možná by pomohl častější trénink ,ale nemám rád věštění jen tak pro zábavu a kvůli každé pitomosti a po tarotech ,či runách sahám jen v opravdových případech nouze.
Chtěl bych vás v tomto článku seznámit s metodou runové věštby ,která se mi zatím velice dobře osvědčuje. Už jsem se o ní kdysi lehce zmínil v článku o výrobě runových kamenů ,ale protože tenkrát nebyla ještě odzkoušena a mohla být uprostřed textu o kamenech a váčku přehlednuta ,rád ji nyní připomenu.




Způsobů jak věštit z run je celá řada. Některé najdete v knihách ,ale většina runových čarodějů si nakonec najde svůj vlastní jedinečný způsob ,který mu nejvíce vyhovuje. Bylo by jistě zajímavé vědět jakou metodu používali staří Germáni ,ale bohům žel ,mnoho o tom nevíme. Římský historik Tacitus popisuje způsob při kterém germáský kněz vysype dřívka se znaky na bílé plátno a pak ze tří vybraných dřev čte osud. Metoda ,při které se na plátno vysypou z váčku všechna dřívka (kameny) mě vždycky lákala. Bílé plátno by pro mě bylo ale asi dost nečitelné a tak jsem si vypomohl symbolem rovnoramenného kříže v kruhu. Jedná se o velice starý symbol ,známý už z pravěkých skalních rytin ,který byl prokazatelně užíván Kelty ,Germány i Slovany. Kříž v kruhu symbolizoval slunce ,kolo ročních období a mnoho dalších věcí. Je to jakási varianta šamanského kruhu ,se kterým dlouhá léta pracuji a tak se mi tento symbol přímo nabízel. Svůj sluneční kříž jsem vyvedl v barvách na hedvábný šátek ,ale jistě by šla použít i jednoduchá kresba kříže v kruhu na papír ,anebo klackem do písku.




POSTUP :

1) Nejprve rozložím nejdříve šátek s křížem na zem ,vezmu váček s runami do rukou a soustředím se na otázku.
2) Vysypu všechny runové kameny z malé výšky 20-30cm na šátek.
3) Odstraním všechny kameny ,které dopadnou mimo šátek.
4) Čtu runy ,které zůstaly na šátku.

Ty kameny ,které dopadly do první čtvrtiny kruhu (vpravo nahoře) se vztahují k minulosti. Hovoří o věcech ,které stály na počátku celého řešeného problému. Čas na kruhu symbolicky postupuje od místa v jeho horní části ,kde je obruč protnuta ramenem kříže a postupuje po obvodu po směru hodinových ručiček. Čím blíže je kámen bodu označenému na obrázku číslem 1. ,tím blíže se dostáváme k prvopočátku a základu z něhož problém povstal.
Kameny ,které dopadly do druhé čtvrtiny kruhu (vpravo dole) se vztahují k tomu ,co se děje a co tazatel prožívá v současnosti.
Kameny ,které dopadly do třetí čtvrtiny kruhu (vlevo dole) se týkají toho ,co tazatele čeká v blízké budoucnosti. Podle povahy otázky může jít o nejbližší dny ,nebo dokonce hodiny.
Kameny ,které dopadnou do poslední čtvrtiny kruhu (vlevo nahoře) vypovídají o tom ,jak celá situace dopadne. Nejvíce se dozvíme z runy ,která dopadne nejblíže k bodu označenému na obrázku číslem 2.
Dopadne-li některý kámen do středu kříže ,který mám na svém šátku zdůrazněný pentagramem v kruhu ,měli bychom této runě věnovat zvláštní pozornost! Hovoří o věci ,události ,či osobě ,která podstatným způsobem celou situaci ovlivňuje ,ať už si toho jsme vědomi ,nebo ne.
Kameny ,které dopadnou velmi blízko sebe ,nebo se dokonce dotýkají hovoří o věcech ,které spolu úzce souvisí ,nebo se vzájemě ovlivňují.
Možná vás napadlo ,co si počít s kameny ,které dopadly na plátno ,ale mimo nakreslený kruh. Tyto runy řadím ke čtvrtím vedle kterých dopadly ,ale věnuji jim meší pozornost. Tyto kameny hovoří o ne příliš podstatných vlivech.
Máte-li chuť můžete tento způsob runové věštby vyzkoušet.



.