NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CESTA PO DÁNSKU (7.díl)

15. dubna 2011 v 16:39 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK
Thylejren

Konečně Thylejren! Naše auto zastavilo na jakémsi přírodním parkovišti u příjezdové cesty. Vystoupili jsme a poděkovali naší zachránkyni. Míla jí na památku věnoval balíček vonných tyčinek a tu svoji kovovou sošku buddhy. Vypadala ,že jí to opravdu potěšilo. Zamávala nám ,popřála hezkou dovolenou a začala se pracně vymotávat s kárkou z parkoviště. Když odjela položili jsme bagáž u cesty ,Míla si ubalil cigárko a já udělal prvních pár fotek. Začali jsme se na novém místě rozkoukávat a děkovali uvnitř za neuvěřitelné štěstí. Když jsme dnes ráno v Kodani nastupovali do vlaku ani jsme nedoufali ,že ještě večer budeme tady ,v druhém cíli naší poutě do Dánska.


Thylejren
Kopule s proutěným košem.


Dům Kršňáků
Dům Kršňačky.


Thylejren
Opuštěný dům ,kde jsme chtěli spát.

Plácek na němž stálo několik aut ,většinou samé střepy ,byl z jedné strany lemován modrým domem s velkým žlutým mírovým znakem a z druhé strany lesem. Mezi lesem a modrým domem vedla z parkoviště prašná cesta ,která pokračovala na rozlehlou louku. Nasadili jsme batohy na ramena a vyšli po cestě na volné prostranství ,kde stály po různu roztroušené domky a chatičky všech možných tvarů. Jedna z prvních budov při cestě byla podivná kopule připomínající eskymácké iglú s velkým proutěným košem na střeše. Koš sloužil patrně jako vyhlídková pozorovatelna. Po cestě se k nám pomalu blížila mladá maminka s hlavou omotanou šátkem a s kočárkem. Říkali jsme si s Mílou ,že to bude asi nějaká muslimka. Když přišla až k nám ,hned nás s úsměvem přivítala a zahrnula nás spoustou ,jistě užitečných informací ,kterým jsme nerozuměli. Pak nám ukázala v dálce stojící červený dům a řekla ,že tam žije se svým mužem a dítětem a budeme-li cokoli potřebovat ,ať zajdeme. Pak se s námi rozloučila pozdravem "Hare Krišna" a nám bylo rázem jasné ,že muslimka to nebude. Pokračovali jsme dál a podivovali se všem možným stavbám ,které jsme potkávali. Minuli jsme skvělou podzemnici a dostali se až k velkému ,zjevně opuštěnému domu bez oken. Napadlo nás ,že bychom v něm mohli spát ,ale když jsme si ho prohlédli z blízka došlo nám ,že ho obyvatel sousedního domku používá jako sklad a raději jsme se zdekovali. Vrátili jsme se po cestě až k lesíku u parkoviště a já navrhl ,že vybuduju igelitový přístřešek v lese mezi stromy. Míla souhlasil ,tak jsem natáhl mezi dva stromy provaz ,přehodil přes něj igelit a vypnul jeho rohy pomocí provázků a kolíků. Vznikla tak igelitová stříška ,pod kterou jsme rozložili svoje spacáky a připravili se tak na noc. Když jsem přístřešek stavěl přišel ke mně hubený fousatý a rozcuchaný chlápek a tiše mě upozorňoval na malé sazeničky doubků rozeseté na zemi mezi smrky a prosil mě ,ať na ně dáme pozor. Slíbil jsem mu to a on odkráčel do chaloupky ,co stála hned vedle nás na kraji lesa - soused. Na konci parkoviště stály dvě umělohmotné kadibudky a já jsem zrovna cítil potřebu a tak jsem je šel zkusit. To ,co mě na záchodech čekalo byla vážně síla. Ještě že mám dobrou průpravu z domova důchodců ,kde pracuju. První kadibudka nešla kvůli znečištění použít vůbec. Do druhé jsem si musel vzít z lesa klacek a nacpat jím do nitra mísy obsah ,který se tlačil ven.

Thylejren polozemnice

Polozemnice.

Thylejren




Thylejren společenská budova
Společenská budova.

Nocležiště jsme měli nachystané a tak jsme vyšli na další obhlídku kempu. Tentokrát jsme vyrazili směrem ,kde stála budova s mírákem. Když jsme okolo ní procházeli ozvalo se rytmické klepání. Původně jsme si mysleli ,že někdo něco přitlouká ,ale pak jsme se otočili a došlo nám ,že někdo klepe na sklo okna. Ruka za sklem nám pokynula a vyzvala nás ke vstupu dovnitř. Vešli jsme otevřenými dveřmi do společenské místnosti a okamžitě nás do nosu udeřila omamná vůně hašiše. Kolem stolu tu sedělo několik mužů a dvě ženy a posílali si dokola dutý kužel z jehož užšího konce nasávali skrze svoje sevřené pěsti drogu. Pozvali nás ke stolu ,postavili před nás dvě vychlazená piva a nabídli i kužel s hašišem. Hašiš jsme s Mílou s díky odmítli a nikdo nás víc nenutil. Společnost u stolu tvořilo pár starých vousatých hippies a několik mladíků v hip-hopovém oblečení. Jeden z mužů ,asi padesátník bez vousů ,vyzvídal odkud jsme a když zjistil ,že jsme češi ,hned ožil a že prý jednou viděl na vlastní oči českou undergroundovou kapelu Plastic people a že se mu to fakt líbilo. Nejvíc se nám z okolosedících líbil John. Byl to fousatej stařík ,který nahlas zpíval křesťanskou mantru Aleluja a nějaké šamanské songy. Ostatní ho měli asi trošku za cvoka ,ale nám byl sympatickej. Pořád na nás mluvil a vůbec si nedělal starosti s tím ,že mu nerozumíme. Balil si cigarety z tabáku s romantickým názvem Manitou a tvrdil ,že je to čistě přírodní tabák ,bez chemických příměsí. Zábava kolem stolu byla hlučná ,místy srandovní a místy to vypadalo ,že tu lidi mezi sebou soutěží ,kdo ty ostatní přeřve. Mladý hoper po mé pravici se začal navážet do toho bezvousého chlápka ,co znal Plastiky. Mladík začal být docela nepříjemný a ženský u stolu ho začaly razantně krotit. My s Mílou jsme usoudili ,že toho bylo už pro dnešek dost a zvedli jsme se ,že půjdeme spát. Všichni se nám začali za mladíka omlouvat a přemlouvali nás ,abychom ještě zůstali. My s Mílou jim ale pantomimicky naznačovali ,že jsme unavení a jdeme si lehnout.
Po cestě k našemu přístřešku mi Míla vysvětloval ,že Marihuana a alkohol jsou dvě různé energie. Marihuana spíše pozitivní a alkohol spíše negativní. Když se tyto dvě síly kombinují ,nedělá to dobrotu ,což jsme prý právě viděli u mladého hopera.
Do spacáků jsme zalézali okolo půl jedné ráno a přesto bylo dosud vidět. Úplná tma vlastně nepřišla po celou noc ,skoro to vypadalo ,že jsme tu zažívali jednu z oněch pověstných severských bílých nocí.


Nocležiště v Thylejren
Náš igelitový přístřešek.
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 15. dubna 2011 v 18:12 | Reagovat

No jasně a už je zase konec a abych zase čekala na pokračování. Někdy tak úplně neplatí, že je dobré v nejlepším přestat. Prima počteníčko, Miky!! :-)  ;-)

2 Zdenka "ren" Zdenka "ren" | 15. dubna 2011 v 18:42 | Reagovat

Souhlasím s Jarkou. Škoda jen,že mi některá fota zůstala skryta pod křížkem. 8-O  :-)

3 Zdenka "ren" Zdenka "ren" | 15. dubna 2011 v 18:45 | Reagovat

[2]: to jsou věci, musí se napsat a odeslat komentík, a fota jsou tu natošup :-D

4 Jarka Jarka | Web | 15. dubna 2011 v 19:44 | Reagovat

[3]:Taky jsem to Zdeni zjistila, nebo je dobré na křížek kliknout pravou stranou myší a nechat si snímek zobrazit. ;-)

5 Miky Miky | E-mail | Web | 16. dubna 2011 v 7:36 | Reagovat

[1]:[2]: Kdybyste jen věděli jak se musím do toho přepisování nutit. :-D
[4]: To s tou myší byla fajnová rada ,opravdu to funguje.

6 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 16. dubna 2011 v 14:29 | Reagovat

Ale Miky, přeci vidíš, jaký máš se svým cestopisem úspěch, tak jen s chutí na další přepisování, my čekáme :-D Jo,a Jarušce dík za radu, zkusím, neb i na jiných blozích je totéž. ;-)

7 Liliana Liliana | 19. dubna 2011 v 20:53 | Reagovat

Díky za další díl a přeji hodně sil k transformaci cestopisu do elektronické podoby :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama