NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CESTA PO DÁNSKU (9.díl)

8. května 2011 v 6:56 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK
Thylejren

Poslední chvíle v Thylejren

Vzali jsme můj plynový vařič ,ešus a těstoviny se svíčkovou omáčkou od Vitany a odebrali se do společenské místnosti připravit si oběd. Pohybovali jsme se v táboře Thylejren už naprosto bez zábran a bez ostychu ,jako bychom tu žili odjakživa. Po obědě jsme seděli na malé verandě před vchodem ,pili kafe a pozorovali cvrkot kolem nás. Byla tu už spousta lidí ,co porůznu posedávali u stolků a popíjeli. Na kole si to kolem nás prosvištěla i Hana Hinu. Všimla si nás a zamávala. U vedlejšího stolu bylo rušno. Jedna žena zde právě obdarovala svojí kamarádku vlastnoručně ušitými šaty červené barvy v krásném ,prostém indickém stylu. Bylo z toho spousta radosti. Obdarovaná žena se do šatů ihned převlékla a obě sklízeli velkou chválu a ovace od ostatních přítomných. Pak k nám přisedl náš známý Ir a pokoušel se Mílu učit bubnovat na bonga. Mílovi šlo bubnování překvapivě dobře ,ale nebylo to takové ,jak by si Ir přál. Míla to stále rozjížděl do rychlejších rytmů ,zatímco Ir chtěl aby Míla hrál pomalu a držel se rytmu srdce. Ir cholericky gestikuloval a furt něco mlel a Míla ,který neslyší na jedno ucho mu naznačoval ,že mu stejně nerozumí. Ir už byl celej vytočenej a drsně Mílovi řekl : "You understand. Fucking ,stupid man!" Cítil jsem se za Mílu docela uraženě ,ale když jsem mu přeložil ,že mu ten chlap říká : "Ale ty mi rozumíš. Ty zasranej ,blbej chlape!" Míla se smál jako blázen ,pořád si to opakoval a tvrdil ,že je to ta nejlepší hláška ,kterou tu slyšel.




Potom k nám přistoupil ten bezvousej fanoušek Plastiků ,kterého jsme znali z předchozího večera a podával nám 50 dánských korun. Říkal ,že v obchodě za pět minut zavírají ,ať si tam zaběhneme rychle něco koupit. Nejdřív jsme peníze nechtěli přijmout ,ale bylo vidět ,že nám je nabízel z čistého srdce ,tak jsme si je nakonec vzali a Míla mě poslal do obchodu ,ať tam něco vyberu. Chlápek vtiskl Mílovi do ruky navíc ještě tři kuličky hašiše a já jsem rychle běžel do obchodu. Nevěděl jsem ,co honem vybrat. Myslel jsem ,že koupím nějaké víno ,ale žádné neměli a tak jsem vzal velkou konzervu s krůtím masem ,šišku černého chleba a velkou lahev oliv plněných paprikou. Všechno to stálo 48 DKK.
Chleba a maso jsme schovali na potom a se skleničkou oliv jsme vyšli na táborovou louku stranou od ostatních a udělali si tu v trávě piknik. Zapálili jsme dvě vonné tyčinky. Jednu jsem vzal mezi prsty sepjatých dlaní a znovu děkoval v duchu Velkému Tajemství za celou tuhle cestu a za všechno ,co tu prožíváme. Gary Snyder říká : "Podstatné je naučit se vděčnosti. Vyjádřit vděčnost za všechno ,co člověk má ,nezáleží na tom ,jestli jsou to brambory ,nebo ryby. Je třeba umět říct děkuji - to je důležité. V tom spočívá ekologický úhel pohledu." Prožíval jsem teď při pohledu na chýše v dálce ,na trávu kolem a oblaka nad hlavou opravdovou chvíli vděčnosti. Seděli jsme v trávě ,povídali si ,pojídali olivy a vonné tyčinky zapíchnuté do země vede nás vysílaly svůj kouř k nebesům.

Thylejren



Thylejren

Nakonec jsme se vrátili k našemu přístřešku a rozhodli se ,že už půjdeme spát. Poslal jsem Marušce zprávu ,že už mám jenom tři čárky u baterky a ještě než jsem vypnul mobil ,byly to čárky dvě. Z mého sdělení ,že budu posílat krátké zprávy vždy pouze večer Maruška radost neměla a já při pohledu na displej uvažoval o tom ,že jí budu muset zítra napsat ,že se jí ozvu teprve až budeme mít koupenou jízdenku domů. Vím ,že o mě bude mít starost a pomyšlení na to mi úplně kazí radost z pobytu zde. Nesmím na to moc myslet.
21.30h - Před chvílí jsem Mílovi říkal ,že jdu udělat poslední zápis tohohle dne a on ,jak blbě slyší ,rozuměl ,že jdu udělat poslední záser. Smáli jsme se tomu potom jak pitomci asi pět minut a pořád opakovali ,že je třeba udělat těžkej a bolestnej záser. Aspoň trochu jsem tak rozptýlil svoje chmury.

Thylejren

Míla se dnes probudil asi o hodinu a půl dříve než já. Ráno mě obvykle tahá ze spacáku slunce ,dnes jsme se ale probudili do dne s oblohou zataženou mraky. Když jsem otevřel oči a zjistil ,že Míla je už někde pryč ,rychle jsem vstal ,začal bořit náš přístřešek a balit. Míla se po chvilce objevil a taky si zabalil. Pak jsme nechali batohy pod stromy ,vzali si tmavý chleba a masovou konzervu ,co jsme koupili předchozího dne za darované peníze a přesunuli se na verandu společenské místnosti na snídani.

Thylejren



Thylejren

Sotva jsme začali snídat spustil se déšť. Běželi jsme s Mílou rychle pro batohy a schovali je pod stříšku verandy. Déšť brzo ustal ,ale my jsme zatažené nebe sledovali od našeho stolku dál s napětím. Měli jsme před sebou šedesátikilometrovou cestu podél silnice do Aalborgu. Zapálili jsme na verandě pár vonných tyčinek ,doplnili vodu do lahví a já vyrazil do vnitřku místnosti ,kde už tři týpci vyfukovali do vzduchu voňavý hašiš a poprosil mladíka ,který vypadal nejseriozněji ,aby mi na mapě označil přesně místo ,kde leží Thylejren ,abychom se zorientovali a věděli kudy jít dál. Mladík se ptal jestli jsme sem přijeli stopem. Přisvědčil jsem ,on uznale kýval hlavou a hned se ptal ,jak dlouho nám cesta do Thylejren trvala. Řekl jsem ,že tři dny a všichni kol stolu začali pochvalně mručet a zvedali palce vzhůru. Uvědomil jsem si ,že to špatně pochopili a myslí si ,že jsme sem dojeli stopem za tři dny až z Česka. Byl to omyl ,ale nechal jsem je při tom ,stejně bych to se svou angličtinou těžko vysvětlil. Mladík nás teď měl za hrozný frajery a hned se nabídl ,že nás kus cesty sveze svým autem ,což jsme samozřejmě s nadšením přijali.

Thylejren




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 9. května 2011 v 8:40 | Reagovat

Vždycky, když zrovna nebudu mít nejlepší náladu, vzpomenu si na poslední denní "záser" a jsem vysmátá na čtrnáct dní dopředu. :D  :-D V Thylejneru, byla určitě spousta zvláštních lidí, ale vidím je jako jednu velkou rodinu a zdá se mi, že jste se na chvíli, stali její součástí. :-)

2 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 9. května 2011 v 13:16 | Reagovat

:-) ;-)

3 Vlčice Vlčice | 11. května 2011 v 10:11 | Reagovat

Musím říct že se sem koukám téměř každý den jestli tu nemáš další díl ;-) Úžasné, vážně se nešlo nezasmát :-D

4 Miky Miky | E-mail | Web | 11. května 2011 v 15:58 | Reagovat

[3]: Vlčice ,jseš rozhodně jednou z těch ,pro které se to nutím přepisovat. ;-) díky za podporu. :-)

5 Jája Jája | Web | 11. června 2011 v 1:35 | Reagovat

:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama