NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

O LOŇSKÉ OSLAVĚ SAMHAINU A STRÁŽCI KŘIŽOVATEK LEGBOVI

14. května 2011 v 9:06 | Miky |  JINÉ
Jak tak pročítám Kojotův blog a jeho články o duchách hoodoo ,znovu se mi u toho vždy vybavují události okolo mé oslavy Samhainu ,loni v říjnu. Ačkoli jsem už leccos z tohoto zážitku v náznacích čtenářům svého blogu sdělil ,nikdy jsem neodvyprávěl příběh celý a se všemi podrobnostmi. Bál jsem se totiž ,že by to lidé nepochopili a měli mě za lháře ,nebo za magora. Rozhodl jsem se ,že to risknu a se svojí zkušeností se podělím ,stejně už jsem toho prozradil víc ,než dost.




Tak tedy ,celá věc se udála loni 22.října. Vyrazil jsem tenkrát oslavit Samhain na mohylovém pohřebišti nedaleko Dražiček u Tábora. Možná si vzpomínáte na článek který jsem o tom tenkrát napsal a moje setkání s divokými prasaty cestou k mohylám. Skutečný Samhain (31.10-1.11.) měl přijít teprve za pár dní ,ale to jsem měl být v práci a tak jsem využil volna a rozhodl jsem se provést rituál o něco dříve. Dost jsem se těšil. Říkal jsem si ,že tentokrát to bude Samhain se vší parádou. Nebudu ho slavit doma jako obvykle ,ale na skutečném pohřebišti. Vezl jsem sebou nějaké obětiny a těšil se ,že stejně jako staří pohani prožiju pěkné společenství s našimi předky. Protože jsem měl akorát čerstvě dočtenou knihu Haitské voodoo od Kenaze Filana ,napadlo mě ,že učiním na rozcestí u pohřebiště oběť Legbovi ,duchovi který podle tradice voodoo hlídá bránu do zásvětí a poprosím ho ,aby bránu pro můj rituál otevřel. Doma jsem pro Legbu připravil malý balíček višňového tabáku. Stoupnul jsem si na rozcestí pomodlil jsem se k Legbovi a vložil balíček mezi kořeny stromu. Přiznávám ,že to byl z mé strany víceméně symbolický akt a naprosto jsem nečekal ,že by se mělo něco zvláštního dít. Chtěl jsem si to tam prostě v klidu a pokoji promeditovat. Noira o tomto postoji v jednom svém článku píše jako o pobožné křeči ,kdy my novodobí pohani přinášíme bohům oběti a nic od toho vlastně nečekáme.
V kamenném kruhu ,který jsem zbudoval v těsném sousedství pohřebiště během své minulé návštěvy ,jsem pak požehnal obětinám a nabídl je zdejším duchům. Zhruba v té chvíli se začaly kolem mě v lese ozývat divné zvuky. Nedokážu to přesně popsat ,ale bylo v tom něco zvířecího a přitom tak podivného ,že se mi ježili chloupky na rukou. Chodím do přírody často a za těch šestadvacet let trampování ,skautování a toulání jsem toho slyšel už hodně. Vím jak štěká liška i srnec ,podle hlasu dokážu určit mnoho ptačích druhů ,žab apod. ,ale něco takového jsem ještě neslyšel. Dodnes si nejsem jistý jestli to byly zvuky pocházející z "tohoto světa". Bylo to zatraceně divný. Pokud to mám k něčemu připodobnit ,pak to znělo jako kombinace krávy a jelena ,později jsem uvažoval o losovi ,ale mám-li být k sobě upřímný ,myslím ,že to zvíře nebylo. Měl jsem dojem že zdroj zvuku není daleko ,možná padesát ,maximálně sto metrů ,ale neviděl jsem nic. Zvuky zněly zpočátku zleva ,ale později i zprava. Snažil jsem se uklidňovat tím ,že je to opravdu "jen" nějaké zvíře ,ale moc mi to nepomáhalo. Vstal jsem z kruhu a odnesl obětiny na blízkou mohylu ,když jsem se vracel spatřil jsem mezi stromy za kruhem stín. Stín nabral tvar lidské postavy. Vypadalo to jako člověk z tmavého kouře.* Říkám člověk ,ale možná bych měl říct spíše neandrtálec ,nebo sněžný muž ,byla to prostě taková nahrbená robustní postava. Stín udělal pár kroků doleva od kruhu a rozplynul se. Znovu se ozvaly ty zvuky a já toho začínal mít opravdu dost. Měl jsem chuť utéct jako malý kluk. Snažil jsem se uklidnit. Sbíral jsem své věci a nervózně jsem se při tom rozhlížel. Zvuky pomalu ustávaly ,ale pokaždé když se to ještě ozvalo ,znovu se mě zmocňovala panika. Vykročil jsem přes pohřebiště zpátky k cestě po které jsem ráno přišel a najednou vidím ,že po té cestě někdo ,nebo něco kráčí. Tentokrát to byl "člověk" v bílém. Viděl jsem ho jasně. Byl to muž ,štíhlý ,krátké vlasy. Nebýt toho ,že se nad cestou spíše vznášel ,než šel a že ta jeho chůze byla nepřirozeně rychlá ,myslel bych si ,že je skutečný. Také tato postava se však po několika metrech rozplynula. Zaráželo mě oblečení toho zjevení. Na Keltsko-Slovanském pohřebišti bych čekal u předka nějaký dobový oděv ,ale tenhle muž v bílém vypadal spíše jako by měl nějakou teplákovou soupravu ,nebo kombinézu. Prostě tenké přiléhavé rukávy i nohavice. Nechápal jsem vůbec nic a jediné moje přání bylo odtud už zmizet. Nabral jsem dokonce do ruky hrst klacíků a kamínku a hodil je za hlavu ,tak jak se to na ochranu dříve dělávalo a vyrazil jsem po cestě k Dražičkám. Otočit jsem se odvážil až hodně daleko od pohřebiště. Nic zvláštního už jsem neviděl ,ani neslyšel.
Mockrát jsem o tom všem přemýšlel a dospěl jsem k přesvědčení ,že to bylo tím Legbou. Vidím v tom takovou ,trošku škodolibou ,Legbovu radost. Určitě si stařík říkal : "Jó chlapče ,chtěl jsi to ,tak si to užij." Nikdy předtím jsem v duchovních záležitostech nic tak reálného a hmatatelného nezažil. Pořádně mě to vyděsilo. Kojot se jednou vyjádřil ,že v době před svou iniciací měl intenzivní pocit ,že se duchové hoodoo nemohou dočkat až budou moci začít pracovat. Já jsem tady Papa Legbu oslovil poprvé v životě a hned tohle! Vážně vůbec nechápu proč to tak funguje a proč jsou Loa tak natřesení se s námi setkat ,ale vypadá to ,že je to skutečně tak.
Nakonec bych rád řekl ,že jsem se ani po tomto zážitku nestal voodooistou. Velmi mě to všechno zajímá ,ale tihle afričtí duchové jsou pro mě přeci jen příliš velká exotika. Nerozumím jim a trochu mě děsí. Pro haiťany a kubánce je to jiné ,ti se v tom narodili a je to víra jejich předků ,pro mě je to stále ještě dost neznámá půda. Mnohem bližší jsou mi germánská ,keltská a některá řecká božstva. Od zážitku na mohylách jsem ale i k nim dost změnil přístup. Nyní vnímám i tato evropská božstva podstatně reálněji. Nejsou to pro mě už pouze symboly ,ale vnímám je jako skutečné bytosti a můj vztah k nim je nyní mnohem osobnější a za tuto proměnu bezesporu vděčím starému Legbovi.



*Když jsem později na stránkách věnovaných severské mytologii narazil na článek o nemrtvých bytostech z mohyl s následujícím rozhovorem ,dost mě zamrazilo v zádech :

Sjaktak: Kdy si viděla Chodící stíny poprvé?
Unn: Poprvé? Já osobně okolo 10. nebo 11. roku
Sjaktak: V co všechno se dokážou změnit? Jak vypadají nejčastěji?
Unn: Viděla jsem je jen 2× v jiné, než lidské podobě, jsou vysocí, černí, jako z mraku. Někdy se zjevují jako žluté hroudy nahromaděného kouře. Dokáží se však proměnit též v srnu nebo velkého chlupatého psa. Ukáží se, jakmile přijdu ke stromům.
Sjaktak: Čeho všecho jsou schopni?
Unn: Nikdy nedošlo k brutálnímu útoku. Nejhorší je jejich dotyk. Nejčastěji lekají zvuky.
Sjaktak: Jak často se zjevují?
Unn: To je různé, povětšinou na podzim, někdy i 3× do měsíce, pak třeba 2 měsíce ne.
Sjaktak: Jsi z rodiny jediná, kdo je vidí?
Unn: NE! Vidíme a slyšíme je celá rodina, hodně vystrašili mojí sestru.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kojot Kojot | E-mail | Web | 15. května 2011 v 11:59 | Reagovat

Pěkný zážitek. Jen si dovoluji podotknout, že ses nejspíš nesetkal s žádnými cizokrajnými bytostmi, ale se "starousedlíky". Legba jen vyhověl Tvému přání a otevřel brány. Jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam... A pak se nejspíš dlouho smál pod fousy ;-)  
Ohledně těch loa - nemyslím, že by pro všechny platilo, že jsou "natěšení" spolupracovat. Mnozí jsou dost nepřístupní, Duchové šťastného húdú jsou specifická třída duchů, postřehy o nich rozhodně nelze zobecnit.
Jinak si myslím, že je spousta dalších způsobů, jak brány otevřít a na koho se obrátit, ale Legba je velmi efektivní. Když se nad tím tak zamýšlím, je třeba vzít v potaz, že zatímco loa uctívají miliony lidí, staré evropské pohanské bohy možná tisíce, a to se musí v jejich síle nějak projevit...

2 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 15. května 2011 v 12:16 | Reagovat

Tedy,tohle je zážitek,až mě mrazí. Pouze z mého pohledu si nejsem jistá,zda-li to není nebezpečné vstupovat do říše duchů této sféry.

3 Kojot Kojot | E-mail | Web | 15. května 2011 v 14:08 | Reagovat

Lidi dělají spoustu nebezpečnějších věcí, například kouří, jezdí auty, jedí tučná jídla, chlastají, pěstují adrenalinové sporty... 8-)
Ale ano, jistě - může to být nebezpečné, člověk během panického útěku nočním lesem může přijít docela snadno k úrazu. A samozřejmě to může pošramotit psychiku. Pokud ale člověk ví, s jakými duchy pracuje a jak se k nim má chovat, je to podle mě naprosto v pohodě.

4 Miky Miky | E-mail | Web | 15. května 2011 v 14:39 | Reagovat

[1]: Kojote, přesně to si myslím. Legba mi tak trochu šibalsky vyhověl a umožnil mi setkat se s místními duchy.
Píšeš : "Pokud ale člověk ví, s jakými duchy pracuje a jak se k nim má chovat, je to podle mě naprosto v pohodě." A tady myslím byla na mojí straně chyba ,neměl jsem vlastně ponětí o tom ,co dělám. Příště snad budu chytřejší. ;-)

5 Miky Miky | E-mail | Web | 15. května 2011 v 14:51 | Reagovat

[2]: Zdenko ,když si to zpětně vybavím také mě ještě dnes mrazí. Souhlasím ale s Kojotem ,že je-li člověk připraven ,není to zas tak nebezpečné. Důležité je ujasnit si dopředu ,co vlastně chci a proč. Já ale vůbec nečekal ,že by mohlo být mé přání vyslyšeno ,dost jsem panikařil a absolutně jsem nevěděl co s tím. Myslím ,že jsem se poučil. :-P

6 Jája Jája | Web | 19. května 2011 v 22:18 | Reagovat

Teda Miky :-D To je MOC dobře, že jsi to tady napsal, že jsi se s námi podělil o tak úžasný zážitek :-) Třeba uchráníš nějakého mladého čaroděje od zbytečného úprku z lesa :-) a taky krásně názorně vysvětluješ, jak je důležité přesně formulovat, co vlastně chceme :-) Dík, tohle povídání mi udělalo velikou radost :-)

7 Miky Miky | E-mail | Web | 20. května 2011 v 13:13 | Reagovat

[6]: Jájo ,jsem rád ,že tě to potěšilo. :-P Já jsem s tím zveřejněním strašně váhal. Kdyby se to nestalo mě a někde bych to četl ,asi bych tomu moc nevěřil. Nechtěl jsem být za kecala. Jestli z toho ale může mít někdo nějaký prospěch ,nebo poučení ,tak je to fajn.

8 Baarel Baarel | Web | 7. června 2011 v 23:21 | Reagovat

je to dobře, že jsi to zveřejnil, je to pro mě poučné, narážím na podobné věci :-)

9 Jája Jája | Web | 11. června 2011 v 1:28 | Reagovat

[7]: No vidíš... už nás je víc, kteří [8]:  to kvitujeme s povděkem :-)

10 Vencca Vencca | Web | 26. listopadu 2013 v 21:35 | Reagovat

To jsou věci... mám osobní zkušenosti pouze s řekněme pokrevně spřízněnými duchy. A i taková zkušenost mě vyděsila k smrti, ačkoli jsem věděla, že mi nechtějí ublížit. Sama v lese bych se asi zakopala :-D Takže klobouček.

11 Lvice Lvice | 24. září 2014 v 21:24 | Reagovat

Páni, tak to je síla. jednu dobu jsem se o spiritismus dost zajímala, ale ještě nikdy jsem nic "neviděla". Přemýšlí, jestli bych na tvém místě dřív omdlela nebo začala ječet ;-) ...

12 Maudica Maudica | E-mail | 29. října 2015 v 10:59 | Reagovat

Taky jsem viděla chodící stín, a byl u mne v pokoji. Nic nedělal, byl tichý, jen jako by mně pozoroval. Vždy jsem měla z našeho bytu nepěkný pocit a když jsem na tento popud hledala, z jakého důvodu by se mělo něco takového u nás doma zjevovat ( Tento zážitek se opakoval totiž několikrát, ale to už nebyly stíny, ale lidské bytosti), tak jsem zjistila, že škola, ve které jsme žili, byla postavena na dávném bojišti. Teď jsem si zase polepšila :-D Žiju u kostela a takové návštěvy tu hold občas míváme. Člověk si asi zvykne na všechno :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama