NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Červen 2011

NOVÁ RUBRIKA - ČARODĚJNICKÝ ADEPT

27. června 2011 v 12:43 | Miky |  O BLOGU
Na různých webových stránkách, které se věnují wiccanskému čarodějnictví se můžete občas setkat s radami pro začínající praktikanty. Mezi nejlepší články na toto téma patří Desatero začínajícího praktikanta od Dragomiry a zcela vyčerpávající pětidílná série článků Průvodce čarodějnictvím pro začátečníky u Noiry. Napadlo mě také několik věcí (zatím asi tři ), které by mohly nováčkům pomoci a tak zakládám na blogu novou rubriku s trapným názvem Čarodějnický adept (na lepší jsem nepřišel), kde budu tyto své "rady" uveřejňovat. Slovo "rady" dávám úmyslně do uvozovek, protože si uvědomuji, že cesta každého jedince je osobitá a každá rada má tendenci zobecňovat. Berte proto tyto články prosím nikoli jako závazné rady, ale spíše jako doporučení, nebo ještě lépe podněty k zamyšlení. To, co nakonec se svým čarodějstvím uděláte, je jenom a pouze vaše věc.



ZASVĚCENÍ

27. června 2011 v 12:43 | Miky |  ČARODĚJNICKÝ ADEPT
Čarodějky vědí, že jsou čarodějkami, avšak jejich iniciace stvrzuje nabyté vědění prostřednictvím moci rituálu a záměru do podoby hlubšího uvědomění a odpovědnosti jak uvnitř jich samých, tak ve vztahu k silám, kterým jsou zasvěceny.
Jakmile jednou proběhne iniciace, cesta zpět není možná - celý život budete hledat. Proto ji nepodstupujte bezmyšlenkovitě.
/ Ly de Angelesová /
Tato slova pocházejí z knihy Cesta čarodějky od Ly de Angelesové, která u nás vyšla v nakladatelství DOBRA v roce 2000. Přiznám se, že když jsem je četl před lety poprvé, nerozuměl jsem jim. Dokonce se mi zdálo, že autorka celou věc přehání a zbytečně dramatizuje. Dneska si to už nemyslím. Iniciace, ať už ve formě sebezasvěcení, nebo ve formě zasvěcení někým, je věc velice vážná, která trvalým způsobem ovlivní náš život. Rituál zasvěcení je zodpovědný závazek a slib, který by se dal vzdáleně přirovnat například ke slibu manželskému. Na jedné straně tu stojíme my a na straně druhé síly, které nazýváme Bohyně a Bůh, Vesmír, nebo jim dáváme nějaká konkrétní jména z pohanských mytologií. Je třeba si uvědomit, že tyto síly jsou naprosto reálné a zasvěcením s nimi vstupujeme do trvalého vztahu. Tak jako je možné manželství později opustit a rozvést se, můžeme samozřejmě časem opustit i wiccanskou cestu. V obou případech nás to ale nějakým způsobem více, či méně poznamená. To, co se jednou stalo a bylo stvrzeno rituálem, nedá se prostě jen tak odestát. Asi v šestnácti letech jsem uvěřil v Boha, později jsem se nechal pokřtít a vstoupil jsem do jedné křesťanské církve. Ačkoli jsem po několika letech církev opustil a dnes kráčím velice rozdílnou cestou, navždycky už bude tato epizoda součástí mého života a cítím, že křest zanechal v mé duši trvalou stopu. Stejným způsobem se do vašeho života zapíše i wiccanské zasvěcení.
Mnoho čarodějů začátečníků, kteří si přečetli jednu, nebo dvě knihy o wicce, spěchá co nejrychleji své wiccanství "legitimizovat" rituálem sebezasvěcení. Z mnoha internetových stránek se totiž dozvěděli, že jakmile projdou sebezasvěcením, mohou se počítat mezi "plnohodnotné" čaroděje. Pokud bych však směl čarodějům začátečníkům radit, určitě bych jim řekl ,aby nechvátali. Věřte mi, že tříměsíční zájem o wiccu je pro tak velký závazek obvykle opravdu málo. Namísto skutečného zasvěcení doporučuji nejprve rituál, ve kterém vyjádříte svou touhu jít wiccanskou cestou a učit se. Můžete při té příležitosti také poprosit bohy, aby vám v tom pomohli, ale nic konkrétního neslibujte, ani se k ničemu nezavazujte. Hlubší závazek posuňte minimálně o ten pověstný rok a den. Tuto dobu pak věnujte studiu a praktikování a věřte, že čím déle vydržíte, tím více bude váš budoucí slib promyšlenější a vaše zasvěcení krásnější. Pokud jsme zasvěcení přirovnávali ke svatbě, můžeme dobu před ním přirovnat k době "chození". Jen málokdo z nás by se asi oženil nebo vdal po několika málo týdnech známosti. Chceme obvykle svého partnera nejprve lépe poznat a přesvědčit se, že trvalý svazek s ním bude pro nás to pravé. Dejte si proto i se svým zasvěcením na čas. Po roce nebo delším čase wiccanského žití, budete už při provozování svých rituálů zkušenější. Nebudete při vytyčování kruhu číst texty z papíru apod. a budete mnohem lépe vědět, co vlastně chcete.



MENHIR U VESCE

22. června 2011 v 7:24 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA


Cestou od skalní brány jsme potkali ještě jeden pozoruhodný kámen. Bylo to úplně neplánované, nikdo z nás netušil, že by tu mělo ještě něco být. Kámen který připomíná svým tvarem menhir stojí na louce u Vesce v těsném sousedství mladého jasanu. Když jsme kolem projížděli autem všimla si ho opět Maruška, nejpozornější člen naší výpravy. Zastavili jsme a šli jsme si menhir prohlédnout z blízka. Mohutný zašpičatělý balvan zde pravděpodobně stojí od nepaměti, nevypadá to, že by sem byl umístěn lidmi. Podobně jako skalní brána za vsí na druhé straně, jedná se i tady s největší pravděpodobností o přírodní výtvor. Obě místa jsou pro mě důkazem, že ke stavbě megalitů byli kdysi lidé inspirováni samotnou přírodou a při budování dolmenů a vztyčování menhirů v podstatě pouze jen napodobovali to, co viděli kolem sebe.















Máte-li chuť, můžete se podívat TV dokument Kameny v české krajině. Objeví se v něm krátce i Husova kazatelna, menhir u Milevska a skalní brána a menhir u Vesce.

MODLITBA PŘI ZAPALOVÁNÍ OHNĚ

20. června 2011 v 18:50 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Tímto článkem pokračuji ve zveřejňování modliteb a zaříkadel, jež ve své pohanské praxi nejčastěji používám. Tato modlitba, která se pronáší při zapalování ohně nebo svící, není mým výtvorem. Pochází z autorské dílny pohanského společenství Brothrjus Wulfe a používá ji například čarodějka Linda Dragonari.

Zapaluji posvátný oheň
očisty a stvoření
První tajemství
a poslední milost
Nechť je plamen oživen plamenem
Nechť nám jeho světlo září na cestu
Nechť posvátný plamen naší víry znovu povstane
Aby zalil Midgard
svým životadárným svitem

Já jsem si modlitbu pro své účely trochu upravil. Závěrečný apel na to, aby plamen naší víry zalil Midgard mi totiž připadal příliš "misijní" a tak raději říkám : "Nechť nám jeho světlo září na cestu a jeho odlesk zasvítí do všech devíti světů."
Jinak se mi modlitba moc líbí a říkám ji při každém zapalování svící na oltáři, ale také třeba i při zapalování svíčky v aromalampě. Oheň je posvátný a je dobré si to třeba i touto formou připomínat.
Na závěr přidám jako bonus ještě krásnou modlitbu, kterou ráno při zapalování ohně v domácím krbu pronášeli keltští křesťané. Tato modlitba pochází z knihy Keltský rok od Shirley Toulson. Modlitby prvních keltských křesťanů si v sobě zachovaly jakési pohanské kouzlo starých časů a často znějí spíše jako zaklínadla. Kniha Keltský rok je podobných modliteb plná, takže komu se bude tato ukázka líbit, může se pokusit knížku sehnat.

Požehnáno buď zažehnutí ohně.
Dnešního rána zažehnu svůj oheň
S pomocí nejsvětějších andělů nebeských,
S pomocí Ariela nejmilostivějšího
S pomocí Uriela s miriádou kouzel,
Bez zloby, zášti či závisti,
Bez strachu, bez obav ze svých bližních.
Zaštítěn Nejsvětějším Synem Božím
Bez zloby, zášti či závisti,
Bez strachu, bez obav ze svých bližních,
Zaštítěn Nejsvětějším Synem Božím.


SKALNÍ BRÁNA U VESCE

18. června 2011 v 21:18 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA


Posledním cílem naší pondělní "kamenné" cesty byla tzv. skalní brána u Vesce. Skalní bránu tvoří tři obrovské žulové balvany poskládané na sobě ve stylu pravěkého dolmenu. Atmosféru místa podtrhuje i to, že brána stojí v hájku na vrcholku kopce. Na kamenech, které bránu tvoří se opět setkáváme s obětními miskami.
Přiznám se, že jsem byl už po celodenním putování docela unavený a tak jsem si atmosféru tohoto bezesporu posvátného místa už tolik nevychutnal. Neodolal jsem ale pokušení a zkusil jsem si bránou projít. Byl to zvláštní pocit kráčet mezi balvany do světla, které mi zářilo skrze kamenný průchod a větve stromů vstříc. Efekt je dobře vidět i na fotografiích. Dovedu si zde dobře představit provedení nějakého zasvěcovacího rituálu, v němž by průchod branou symbolizoval přechod do nějakého nového stavu bytí.














CESTA STŘEDU, ANEB O TŘECH KOŘENECH YGGDRASILLU

18. června 2011 v 6:41 | Miky |  ZAMYŠLENÍ


Při studiu severské/germánské mytologie stále narážím na pro mě nové a fascinující věci. O mýtickém stromu Yggdrasillu, který podle starých seveřanů prorůstá všemi světy, spojuje je a drží pohromadě, jsem se na blogu zmiňoval už několikrát. Zkusme se dnes na chvíli zastavit u jeho tří hlavních kořenů, které podle legendy vedou ke třem pramenům. Není jistě bez zajímavosti, že pojem kořen či pramen v hovoru často obrazně používáme pro vyjádření základního zdroje a podstaty věcí.

URDIN PRAMEN
Jeden kořen prý vyrůstá u Ásu, u tzv. Urdina pramene. Zde žijí tři Norny, sudičky, které tkají osud celého světa. Norny každý den nabírají vodu z pramene a zalévají jí kořen Yggdrasillu, aby strom neuvadl a měl stále sílu. Urdin pramen bychom tedy mohli nazývat pramenem života.

PRAMEN HVERGELMI
Jiný kořen vede do Nilfheimu, respektive Helu, k prameni Hvergelmi, který je plný hadů. V tomto prameni dlí strašlivý had-drak Nídhögg, který neustále kořen Yggdrasillu ohlodává. Tento pramen bychom mohli tedy nazvat pramenem zkázy.

MIMIRŮV PRAMEN
Třetí, prostřední kořen vede do země obrů k prameni, který by se dal nazvat pramenem moudrosti. Je to Mimirův pramen, ze kterého se kdysi přišel napít Ódin a pak do něj, zavěšen na stromě, devět dní a nocí hleděl, až objevil posvátné Runy.

Vidím v tom hlubokou symboliku. Na jedné straně tu máme síly, které život celého vesmíru udržují, tj. Norny zalévající kořen stromu, na straně druhé tu máme síly, které život vesmíru rozkládají, tj. Nidhögg, který kořen stromu požírá. Nejde tu, jak by se mohlo zdát, o síly dobra a zla, neboť pro správné fungování vesmíru je třeba obou těchto principů, života i smrti, světla i temnoty. Ódinuv příběh nám však ukazuje, že cesta moudrosti je cestou středu. Střední cesta mezi dvěma krajními polohami (extrémy), bývá nejtěžší, ale zkušenosti věků ukazují, že je cestou správnou. Všichni v sobě neseme jak síly Urdina pramene, tak i pramene Hvergelmi, obojí se nám v životě hodí. Někdy je třeba vlídnosti, jindy zase tvrdosti. Moudrost Mimirova pramene spočívá v tom, správně poznat, kdy kterou z obou zmiňovaných sil použít. Ódinuv příběh nás učí, že pití z pramene moudrosti se však často neobejde bez bolestných obětí.

ANDĚLSKÝ KÁMEN

17. června 2011 v 9:09 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA


Andělský kámen leží napůl cesty mezi Kovářovem a Vescem. O jeho existenci jsem se dozvěděl z informací na zadní straně mapy této oblasti. Snažil jsem se najít na internetu i jinde o kameni něco víc, ale marně. Nikde nebyla zmínka o tom, kdy a kdo sochu anděla na kámen umístil, dokonce ani jeho fotografie. Kámen je celý takový nějaký zapomenutý. Dokonce zhusta zarůstá bujnou vegetací a nebýt postřehu Marušky, byli bychom ho během jízdy ke skalní bráně u Vesce přehlédli. Jisté je tedy pouze to, že socha stojí na, pro zdejší oblast typickém balvanu s obětními miskami, o kterých jsem psal v článku o Husově kazatelně. Spojení kamene a anděla mi připadá fascinující. Vylezl jsem k andělovi nahoru, abych si ho prohlédl zblízka a podíval se i na misky a hluboce to na mě zapůsobilo. Škoda jen, že se o toto místo nikdo nestará. Andělský kámen by si jistě zasloužil maličko uvolnit ze svého zeleného sevření, aby mohl zazářit v celé své kráse. Až budete mít cestu kolem, určitě se u kamene zastavte, stojí to za to!
















HUSOVA KAZATELNA

16. června 2011 v 8:30 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA


Nedaleko Vrškamene, jen asi dva a půl kilometrů vzdušnou čarou, se nachází devítihektarové chráněné území Husova kazatelna. Svůj název toto místo získalo podle nádherného viklanu, který podle lidové legendy kdysi posloužil jako přírodní kazatelna mistru Janu Husovi. O viklanu jsem věděl už dlouho a vždycky jsem si přál ho navštívit, vůbec jsem ale netušil, že kazatelna je pouze jedním z mnoha pozoruhodných balvanů, které se na tomto místě nacházejí. Jedná se vlastně o jakýsi velký lesopark s porůznu roztroušenými obřími balvany. Čím více jsme se k areálu blížili, tím více mi tlouklo srdce vzrušením. Jedním slovem, nádhera! Mnoho zdejších balvanů, včetně samotné Husovy kazatelny, nese na svém povrchu prohlubně s odtokovými žlábky. Prohlubním, které se vždy po dešti zaplní vodou, se říká kamenné, nebo také obětní misky. Magické využití kamenných misek je doloženo z řady míst po celé Evropě. Etnografové zaznamenali zvyk přinášet k některým z těchto kamenů oběti (potraviny, mince apod.). Říká se, že druidové využívali kamenných misek také k věštění. Sledovali prý na vodní hladině odraz nebe a z obrazů, které se v miskách objevovaly četli budoucnost. Asi se to opravdu dělávalo, protože i Slované říkali těmto miskám "kamni-sledoviky". Vědci se obvykle k používání kamenných misek k pravěkým kultovním účelům staví skepticky, s poukazem na to, že tyto prohlubně vznikly přírodní cestou, bez zásahu člověka. Popravdě řečeno však tento argument nedokazuje zhola nic. To, že miska na kameni vznikla přírodním způsobem přeci ještě neznamená, že se z vody v ní nevěštilo, nebo že se do ní nekladly oběti. Misky k podobnému využití přímo vybízí a docela pochybuji, že něco takového naše pohanské předky nenapadlo. Zvláštní přírodní kamenné útvary jsou ostatně považovány za posvátné v mnoha kulturách po celém světě.





Honzík věští z kamenné mísy.

Miska na Husově kazatelně je přímo obří.
Areál kolem Husovy kazatelny je z mého pohledu naprosto dokonalá přírodní svatyně. Tady nemuseli naši předkové nic stavět ani vztyčovat o vše se tu postarala sama příroda, a to mnohem lépe, než by to mohl vůbec člověk vymyslet. Chvílemi jsem měl co dělat, abych zde nebrečel dojetím, jako ta Květa Fialová v dokumentech o magických horách. Opravdu Krása ! Dokázal bych zde lehce strávit celý den. Mnoho zdejších kamenů mě naprosto dostalo a kdybych měl sestavit žebříček těch nejhezčích, asi by kazatelna na prvním místě nestála. Z části areálu jsem pro vaši lepší představu natočil video, které přikládám v závěru.

















VRŠKÁMEN

14. června 2011 v 17:41 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA





Včera jsme s Maruškou, naším Honzíkem a mými rodiči podnikli skvělý výlet za kameny Českého Meranu. Vzhledem k tomu, že jsme tentokrát jeli autem, stihli jsme toho opravdu hodně. Navštívili jsme úžasný balvan zvaný Vrškámen, viklan s názvem Husova kazatelna a Andělský kámen, skalní bránu a menhir nedaleko Vesce.
Vrškámen, který se nachází asi 1,5 km od obce Petrovice, je prý pravděpodobně největším volně ležícím balvanem na území středních Čech. Vzhledem k malé ploše na které tento mohutný balvan spočívá, bývá někdy označován jako viklan. Nedovedu si však představit sílu, která by dokázala tohoto giganta rozviklat. Balvanu se někdy také říká Čertův kámen, protože ho podle pověsti na tomto místě kdysi upustil čert, který stavěl v nedalekých Obděnicích tvrz pro Jakuba Krčína. Podle geologů je ovšem Vrškámen na svém místě už od dob svého vzniku v dávných prvohorách.



Ačkoli je Vrškámen vidět už z daleka, chvíli nám trvalo než jsme k němu našli cestu. Vlastně jsme jí vůbec nenašli a přešli jsme k němu středem kukuřičného pole. Teprve zblízka jsme si opravdu uvědomili jeho mohutnost. Já a Honzík jsme na něj vyšplhali a náležitě si ho ohmatali. V jednu chvíli jsem si na kámen dokonce lehl a nechal na sebe působit jeho sílu. Bylo to krásné. Prožíval jsem podobné pocity, jako když objímáte starý strom. Vrškámen už něco pamatuje a našich časů se dožil pouze zázrakem. Na jeho hřbetě jsou dobře patrné vrty a zářezy. Někdo se ho zjevně kdysi chystal rozstřílet na kusy. Kolik podobných kamenů z okolí asi stihl tento osud ? To už se nedovíme. Je ale jasné, že mnoho viklanů, menhirů a dalších pozoruhodných kamenů Českého Meranu skončilo rozemleto na stavební materiál a mnoho jiných odpočívá v křoviskách podél cest, kam byly odklizeny z polí. Jsem velice rád, že byl Vrškámen nakonec zachráněn a můžeme se z jeho přítomnosti těšit ještě dnes.














KRÁČÍM VAŠÍM SMĚREM...

11. června 2011 v 16:49 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Tímto článečkem odpovídám na přání Lady Roveny, abych po Runovém zaříkání pro každodenní ochranu zveřejnil některá další zaříkadla, nebo modlitby, které používám. Následující modlitbu ke všem živým tvorům před cestou do přírody, jsem sestavil už velmi, velmi dávno. Inspirovalo mě k tomu přečtení nádherné knihy Poselství od protinožcům, kde je popisováno, jak se australští domorodci vždy ráno před svým putováním pouští, modlili ke všem tvorům, které na své cestě potkají. Použil jsem tuto modlitbu už mnohokrát a mnohá podivuhodná setkání s ptáky, zvířaty a rostlinami jsem potom vnímal jako odpověď na ní. Použil jsem jí také včera, před naší cestou na tankodrom, kde jsme se setkali s listonohy.

Jsem tady a kráčím vaším směrem.
Nechci vám ublížit.
Jste moji bratři a mé sestry.
Kráčím vaším směrem.
Chci vás jen vidět a radovat se z vás.
Chci vás jen slyšet a radovat se z vás.
Kráčím vaším směrem a chci pokorně přijmout to,
co mi můžete dát.
Kráčím vaším směrem a chci vás ochotně obdarovat tím,
co pro vás mohu udělat.
Kráčím vaším směrem...

Počáteční slova této modlitby : "Jsem tady" jsou velmi důležitá. Všiml jsem si, že podobnými slovy, například : "Stojím na tomto místě" ,nebo "Hovořím z tohoto místa", začíná mnoho starých indiánských modliteb. Tato vstupní formule pomáhá modlícímu uvědomit si přítomný okamžik a plně se soustředit, alespoň u mě to tak funguje. Často si teprve u slov : "Jsem tady" plně uvědomím, kde stojím a kam mířím. Přestanu prostě přemýšlet o tom co bylo, teď jsem tady a mluvím ke tvorům, kteří na mě v dálce přede mnou čekají. Slova : "chci vás ochotně odarovat tím, co pro vás mohu udělat" pak často naplním nějakou malou službičkou. Přeřežu a sundám provaz, který se bolestně zařezává do kmene stromu, odnesu z lesa do kontejneru nějaké vyhozené PET-lahve apod. Včera jsme s Kejchalem například přenesli dvě hrstě žabích pulců z vysychající louže, do louže plné vody.




LISTONOH LETNÍ

10. června 2011 v 19:04 | Miky |  JINÉ

Asi před týdnem se mi e-mailem ozval kamarád "Kejchal", kterého znám od skautů. Ptal se, jestli bych neměl čas vyrazit s ním po delší době na táborský tankodrom. Kejchal je studentem Přírodovědné fakulty a vášnivým ornitologem. Nevím jestli si moc nefandím, ale mám takový dojem, že jsem ho tím zájmem o ptačí říši naočkoval kdysi tak trochu já. Ať je to ale jak chce, je to fajn člověk a tak jsem jeho výzvu rád přijal a dneska ráno jsme vyrazili.
Tankáč byl krásný jako vždycky. Od poslední návštěvy, kdy jsme tu s Maruškou slavili Beltine, všechno nádherně zarostlo vegetací. Vyšlapané cestičky na hrázích rybníků byly místy takřka neprůchodné. Naslouchali jsme ptačím hlasům a pátrali po slaviku modráčkovi, kterého jsme tu už párkrát zahlédli. Slavíka jsme tentokrát nenašli, ale zato jsme objevili louži plnou listonohů. Měl jsem z nich hroznou radost, protože loni jsme po nich s Maruškou marně pátrali. Kdysi jsem na blogu slíbil, že o listonozích něco napíšu a teď s čerstvými snímky, konečně mohu svůj slib splnit.


MAGICKÉ HORY

8. června 2011 v 12:36 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
V sobotu začíná Česká televize na svém druhém programu vysílat nový dokumentární seriál s názvem Magické hory. Seriál se bude věnovat posvátným horám a kopcům naší země. První díl nás zavede, jak také jinak, na legendami opředenou horu Říp. Pořadem nás bude provázet geolog a spisovatel Václav Cílek a herečka Květa Fialová. Přiznám se, že mě tato dvojice průvodců láká skoro stejně silně, jako samotné téma dokumentů. Ivan Adamovič v článku pro časopis Tv-Max říká : Párek průvodců působí sám o sobě trochu pohádkově. Paní Fialová v dlouhém hábitu, který jí na vrcholcích vlaje ve větru, pan doktor vybavený poutnickou holí z pravěkého dřeva, již mu daroval jeden anglický druid….
….Pár obvykle vystoupá na temeno hory, Květa Fialová se nad tou krásou dojímá k slzám a chová se bezprostředně, jako malé dítě, zatímco geolog popisuje scenérii z hlediska svého oboru a dodává kulturní a historické kontexty čerpané z vlastních encyklopedických vědomostí.
Máte-li tedy rádi putování po posvátných místech ,laskavou moudrost pana Cílka a roztomilou potrhlost paní Fialové, neváhejte a dívejte se !
První díl uvidíte na ČT 2 v těchto termínech :

SO 11. 6. - 18:10
NE 12. 6. - 7:40
ČT 16. 6. - 22:15





Doporučuji ke shlédnutí i upoutávku na stránkách ČT.
Zdroje : www.ceskatelevize.cz/ , časopis TV-Max.

RUNOVÉ ZAŘÍKADLO PRO KAŽDODENNÍ OCHRANU A PODPORU

7. června 2011 v 18:27 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Moje sbírka soukromých modliteb a zaříkadel se rozrostla o další kousek. Jedná se o zaříkání, které by se mělo provádět ráno, dříve než opustíte byt a vrhnete se za svými povinnostmi. Tímto zaříkáním vzývám 24 runových znaků a jejich síly, s vírou že mi požehnají a podpoří mě v nastávajícím dni.

Čtyřiadvacet run mě chrání,
V tomto dni už od svítání.

Feoh mi požehná v hmotných potřebách.
Uruz mi dá sílu a zdraví.
Thurisaz ode mne odrazí všechno zlo.
Ansuz mi požehná moudrostí.
Raido mě dovede ke všem mým cílům.
Kaunaz zažehne můj vnitřní plamen.
Gebo mi přivede v cestu dobré lidi.
Wunjo mě radostí naplní.
Hagalaz mi dá nahlédnout k jádru věcí.
Naudiz mi pomůže překonat každou nouzi.
Isa zastaví všechny zlé věci.
Jera mi dá sklízet dobré plody
Eihwaz zesílí mé spojení s duchy.
Pertho mi dá štěstí a hravost.
Algiz mě ochrání.
Sowulo mi posílí sebevědomí.
Teiwaz mě naplní odvahou.
Berkana mě očistí.
Ehwaz mi dá přijmout změny.
Mannaz mě učiní člověkem.
Inguz dá plodnost mým činům.
Laguz posílí mou intuici.
Othila ochrání mou rodinu a byt.
Dagaz rozzáří můj den.

Čtyřiadvacet run mě chrání,
Svou velkou mocí bez ustání.
A tak se staň !







CESTA PO DÁNSKU (11.díl)

4. června 2011 v 21:23 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK
Středa 11.6.2008 - den šestý

Ráno jsem se probudil první. Vylezl jsem z přístřešku a udělal pár fotek domků okolo nás. Vyfotil jsem Banánový dům ,který získal své jméno podle svého zahnutého půdorysu i dům s velikou mandalou namalovanou na zdi. Všude bylo ticho a mrtvo. Najednou na mě padla podivná melancholie, ve které se asi dost zrcadlila únava ze všeho toho cestování a já si přál být už zase doma.

Chrstianie



Christianie


RUNA NAUDIZ

2. června 2011 v 8:23 | Miky |  SYMBOLY


Název runy Naudiz se překládá jako "potřeba", nebo "nouze." Tato nouze může být skutečná, ale mnohem častěji je pouze domnělá. Padne-li Naudiz při výkladu, může to znamenat, že pociťujeme v něčem nedostatek, nebo toužíme po naplnění něčeho. Naudiz často představuje nutkavou touhu, která nás zaslepuje, kalí nám rozum a svírá srdce. Tato potřeba má málokdy racionální základ. Něco nás vyvedlo z rovnováhy a my se ztrácíme v pocitech strachu a beznaděje. Dokážeme-li zastavit emoční chaos a soustředit svou pozornost, můžeme zjistit, že pomoc a zhojení jsou blíže, než se zdá. Tak se to říká v Anglosaské runové básni : Potřeba svírá srdce, ale může přinést pomoc a zhojení, dostane-li se jí pozornosti včas. Zkusme přijmout stav nouze jako příležitost k sebepoznání a k posunutí se dál.
Islandská runová báseň říká, že potřeba je bolem nevolnice. Naše "potřeby" nás často svazují a činí z nás nevolníky neschopné se rozhodnout. Severská tradice si vždy vážila odvahy. Odvaha byla mezi Germány ceněna jako jedna z největších ctností. Runa Naudiz nás vyzývá, abychom s odvahou přijali svůj osud a postavili se všemu, co by z nás chtělo očinit nevolníky. Většinu problémů lze řešit, to co řešit nejde bychom měli nést s hrdostí a odvahou. Jedním z oblíbených obrázků, které se malují na runové karty se symbolem Naudiz, je člověk, který v mrazivém počasí rozdělává oheň pomocí luku a dřev. Nejde tu pouze o podobnost postavení luku a třecího dřívka s runovým znakem, ale také o to, že se člověk na obrázku staví aktivně nepříznivým okolnostem, symbolizovaným špatným počasím.



Runa Naudiz je jednou z těch méně šťastných run a objeví-li se výkladu, je vždycky třeba zpozornit, protože obvykle značí nějakou potíž. Při práci s touto runou buďte opatrní. Vzpomínám jak jsem nad ní během jednoho ze svých rituálů meditoval a pak si její kartu vystavil na pár dní na oltář. Chtěl jsem jí mít na očích, abych o ní dále přemýšlel. Od toho okamžiku však začala naše rodina pociťovat v mnohých věcech nedostatek a nouzi. Když jsem si uvědomil v čem je zakopaný pes a runu "deaktivoval" a schoval, potíže ustaly.
Použití v magii : Runa Naudiz se dá při čarování využít k překonání potíží a závislostí a k naplnění našich potřeb. Má v sobě totiž potenciál na vzpamatování se a nalezení vnitřních sil. Dá se samozřejmě použít i negativním způsobem, chcete-li potíže a závislosti na někoho seslat. V magii lásky by Naudiz mohl například pomoci vyvolat u někoho touhu a potřebu po vaší osobě. Tyto praktiky však nedoporučuji, neboť jsou nejen neetické, ale často se i vymstí.
Runě Naudiz prý vládne, poněkud zlověstná norna Skuld. Jako zlověstná byla však vnímána hlavně kvůli tomu, že vládne budoucnosti, která je vždycky nejasná a lidé nevědí, co od ní čekat. Budeme-li budoucnost i runu Naudiz chápat spíše jako příležitost, pak mnoho ze své zlověstnosti ztratí. Pomocí runy se lze také napojit na tajemnou germánskou bohyni noci Nott. Nott je dokonce jedním z alternativních názvů této runy. Také noc a temnota symbolizuje ztrátu orientace, bloudění a touhu po světle. Snad nás povzbudí, že synem Nott je bůh Dag, jehož jméno naopak znamená den.