NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

LUGHNASADH A PROMĚNY ROKU

28. července 2011 v 7:33 | Miky |  KOLO ROKU

Tento článek byl poprvé zveřejněn v loňském lughnasadhovém čísle Věstníku Pohanské federace.

Přichází svátek Lughnasadh a s ním se pozvolna objevují i první známky nadcházejícího podzimu. Mnozí z vás už jistě cítí podzim ve vzduchu a vnímají, že sluneční paprsky jsou teď jiné, jakoby měkčí a dopadají na zem pod docela jiným uhlem, než ještě před jedním či dvěma měsíci. Ten, kdo trochu fotografuje, dobře ví, jak těžké je v tomto období udělat kontrastní fotku. Známek nastupující změny je však kolem nás vidět daleko více. Když jsem se před lety začal seznamovat s pohanským kalendářem, vyvedlo mě trochu z míry, že staří Keltové vítali příchod podzimu, ale i zimy, jara a léta přibližně o půldruhého měsíce dříve, než jsme na to zvyklí podle současného kalendáře dnes my. Čím déle však s pohanským kalendářem pracuji, tím více dávám našim dávným předkům za pravdu. Staré národy si dobře uvědomovaly, že všechny věci v přírodě mají svůj přirozený vývoj. Začátky většiny dějů bývají pozvolné, zprvu takřka neznatelné, postupně nabírají na síle a intenzitě, a když dosáhnou vrcholu, pozvolna zase odeznívají. Je to klasický model, který lze vypozorovat v životě člověka, zvířat i rostlin, ale také ve fázích Měsíce a roční pouti Slunce na obloze. Podobné je to s jarem, létem, podzimem a zimou. Také tato období mají z pohanského pohledu své někdy jen těžko postřehnutelné začátky, své vrcholy, jimiž jsou slunovraty a rovnodennosti, a pak konce, kdy tajemným způsobem přechází jedno roční období do druhého. Dnes už mi připadá vítaní podzimního období v srpnu naprosto přirozené. Srpnové dny bývají často ještě horké, ale po západu slunce se již citelně ochlazuje. Podzim se už hlásí desítkami drobných znamení.




Obilí zraje, jeřabiny se barví do ruda a bezinky tmavnou, stačí se jen rozhlédnout. Kdykoli se blíží Samhain, Imbolk, Beltine, nebo Lughnasadh, napínám svoji pozornost, abych ty první jemné posly daných období rozpoznal. A tak, zatímco většina mých nepohanských přátel nebo kolegů v práci si začátkem srpna přicházející podzim ještě nepřipouští a křečovitě se drží představy nikdy nekončícího léta, mé smysly jsou rozechvělé nastupující změnou. První drobné proměny, které začátky ročních dob doprovázejí, považuji za velmi důležité. Je třeba si uvědomit, že zatímco okamžiky slunovratů a rovnodennosti jsou pevně dané, přicházejí s železnou pravidelností a dají se vypočítat, s příchodem jara, léta, podzimu a zimy je to každý rok trošku jinak. Přestože se dnes slavení keltských sezonních svátků ustálilo na datech 1.listopadu, 1.unora, 1.května a 1.prosince, vždycky a všude to tak nebylo. Je známo, že v některých oblastech Keltové například neoslavovali Beltine dříve, než rozkvetly první hlohy. Tím nechci říct, že bych snad sám kvůli hlohům a podobným věcem posouval termíny svých sabatových rituálů, chci jen říct, že hlavním předmětem našich sabatových oslav jsou právě tyto přírodní změny! Oslavovat například právě aktuální Lughnasadh pouze proto, že je prvního srpna a nevšimnout si přitom, že listí v korunách lip začíná pozvolna žloutnout, by jistě nemělo valný smysl. Řídit se při oslavách pohanských svátků pouze datem v kalendáři a být přitom slepým k přírodním proměnám ve svém okolí by totiž bylo tím pověstným zaměněním prstu, který ukazuje na Měsíc, s Měsícem samým. Kolo roku s osmi pohanskými svátky, které je součástí mnoha wiccanských, druidských i jiných pohanských tradic, je důmyslným nástrojem, jenž má pomoci člověku prohloubit jeho vztah s přírodními cykly a krajinou, ve které žije. Bez skutečného vztahu k přírodě, založeného na žitých zkušenostech a autentickém pozorováni, by bylo veškeré oslavovaní pouze mrtvým aktem bez života a duše. Rád si vždycky přečtu veškeré dostupné informace o tom, jak se sezonní keltské svátky slavily v Irsku, Britanii apod., ale za mnohem důležitější pokládám to, jak tyto svátky oslavuji já a co znamenají pro mne. Nežiji na skotské vrchovině, nepasu dobytek, ani nepracuji na poli, a proto budou mé zkušenosti s Lughnasadhem a dalšími svátky nutně jiné, než zkušenosti skotského pastevce. Pro mne, jakožto městského pohana žijícího a pracujícího v Jižních Čechách, je například jedním z velkých znamení příchodu Lughnasadhu odlet rorýsů. Rorýs obecný je výborný ptačí letec, který v minulosti hnízdil ve skalních rozsedlinách a který nyní s oblibou obývá dutiny panelových domů našich sídlišť. Přilétá k nám na přelomu dubna a května a odlétá brzy po začátku srpna. Dá se tedy říci, že jeho pobyt u nás se zhruba kryje s obdobím mezi Beltinem a Lughnasadhem. Den, kdy utichne nad sídlištěm pronikavý rorýsí křik a z oblohy zmizí poslední letec se srpovitými křidly, je pro mne zároveň dnem, kdy opravdu přišel Lughnasadh. Mám vypozorováno, že to bývá kolem 10. srpna. Pozoruhodné je, že 10. srpen je zároveň dnem svatého Vavřince. V tento den se u nás kdysi říkávalo "Svatý Vavřinec, první podzimec." Nezapadá to do sebe krásně? Jen o pět dní později, tedy 15. srpna oslavují katolíci svátek Nanebevzetí Panny Marie. Během tohoto svátku bývalo dříve v kostele posvěcováno kořeni a byliny a lidově byl nazýván svátkem Panny Marie kořenné. Vladimír Šiška v knize Keltské horoskopy uvádí, že ve stejný den slavívali Keltové zásnuby bohyně Matky Země s bohem nebes Taranisem. Křesťanský svátek Nanebevzetí Panny Marie je tedy pouze novější variantou této staré pohanské oslavy. Kdykoli se s manželkou a dětmi vypravíme 15. srpna na Mariánskou pouť k nedalekému Poutnímu kostelu v Klokotech, myslím na tuto tajemnou spojitost. Zvednu hlavu do korun starých lip, které rostou kolem klokotského kostela, a vím, že některé listy stromů už budou žluté. Rorýse na obloze určitě nespatřím, v té době bývají už pryč. Přichází Lughnasadh, je čas poděkovat Matce Zemi za její dary, vyzdobit oltáře ovocem, obilím a bylinami a přivítat a přijmout nadcházející změny.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Péťa P. Ríová Péťa P. Ríová | Web | 28. července 2011 v 9:22 | Reagovat

Zrovna včera jsem o tom přemýšlela. Byla jsem s koněm na projíždce a ztratili jsme se. Šli jsme po nějaké cestě kde už byli krásně tmavé trnky, špendlíky, dokonce i švestky už začali fialovět. Když jsme našli cestu zpět, šli jsme po poli. Polovina už byla posekaná, polovina úplně uzrálá, zrovna připravená k sečení. Byla to opravdu nádhera :-)

2 Jarka Jarka | Web | 28. července 2011 v 18:56 | Reagovat

Je to tak, příroda už se chystá na podzim. Všechno se sice díky stálému zalévání deštěm pěkně zelená, ale jsou jiné ukazatelé, které mluví jinak. Na podzim se těším. Čím jsem starší, tím míň mě lákají letní pařáky a když se vydaří hezký podzim, je to krása. ;-)

3 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 29. července 2011 v 11:57 | Reagovat

Já holka z města, když jsem se odstěhovala na venkov jsem jaro a pozim začala "cítit ve vzduchu". V předjaří,když nastalo tání,tak z půdy bylo cít jak se příroda probouzí,krása. No a když se vykopávali brambory a sklízela zelenina , zase půda voněla,ale jinak,vydala plody a chystala se k odpočinku. Tyhle dvě roční období pokládám za nejdůležitější, léto přináší ovoce,které nastartovalo jaro, a zima poskytuje přírodě odpočinek k novému životu. :-) ;-)

4 Miky Miky | E-mail | Web | 29. července 2011 v 21:29 | Reagovat

Každé období má něco do sebe. Já mám také nejraději taková ta přechodová, tedy jaro a podzim. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama