NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

VELKÁ ZPOVĚĎ ,ANEB TŘI POKLADY MÉHO ŽIVOTA

23. července 2011 v 12:09 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Včera a dneska nejsem v práci a tak jsem se chystal, že napíšu něco na blog. Od včerejška přemýšlím o tématu, ale jako na potvoru mě nic moc nenapadá a do ničeho se mi nechce. Sahám tedy po článku, který mám napsaný už asi tři měsíce, ale dosud jsem s jeho zveřejněním váhal. Není v něm nic tajného, ale dost se v něm otvírám. Ale co, když už , tak už. Aby tedy byla čtenářova radost úplná doplňuji ho ještě sérií fotografií, které bych mohl nazvat : Miky v proměnách času. ;-))


Člověk nemůže být tím ,čím ve skutečnosti není. Můžeme se samozřejmě snažit přesvědčit své okolí i sebe ,že jsme jiní než jací jsme ,ale dříve nebo později nás naše vnitřní podstata stejně dožene. Hledání své vlastní identity ,sama sebe ,nebo jak se někdy říká ,příběhu svého života ,zabírá obvykle podstatnou část našeho bytí na tomto světě a někdy i celé. Jak jde život snažíme se většinou vtěsnat svou identitu do některé ze zavedených škatulek ,které se nám nabízejí. Jedna z prvních škatulek do které jsem se dobrovolně cpal já nesla štítek s nadpisem "Tramp". Bývalo období ,kdy jsem dobře věděl ,kdo tramp je a kdo zase není ,co má mít správný tramp na sobě ,jak se má chovat apod. V období dospívání je myslím toto vymezování se vůči okolnímu světu celkem typické ,ať už nese naše škatulka jakýkoli štítek.

Moje trampská léta. Jsem ten první zleva. (Rok 1988)

Pak přišla moje konverze ke křesťanství. Tahle škatulka měla hodně ostré hranice! Vždyť jak říká Písmo Svaté ,cesta do nebe je úzká a jen málo je vyvolených! Abych byl správným křesťanem a zalíbil se Bohu musel jsem mnoho svých předchozích názorů poslat na smetiště a s nimi pro jistotu i nahrávky Jaromíra Nohavici a trampské placky s "ďábelským" symbolem Lesní moudrosti. A všechno jsem to opět dělal rád a dobrovolně ,alespoň jsem si to myslel. Zde už jsem ale nevědomky popíral něco ze své pravé podstaty. Zjistil jsem to až po několika letech ,když se mi po těch Nohavicových nahrávkách a Lesní moudrosti začalo stýskat. Vrátil jsem se tenkrát ke svým trampským kamarádům a složil jsem skautský slib. Stále jsem však byl křesťanem a z řad mých souvěrců se začínaly ozývat hlasy ,že mě pokouší "zelený mužíček". Nemysleli tím samozřejmě vodníka ,ani marťana ,ale démona trampingu ,který mě prý odvádí od Boha. Všechno vyvrcholilo tím ,že jsem se otevřeně zastal spirituality amerických indiánů a prohlásil ,že i oni znají Boha. To byl neodpustitelný prohřešek ,který mě v konečném důsledku stál členství v církvi. Díky Bohu!

Tady už jsem byl křesťanem, ale se svými trampskými kamarády jsem vyrazil na nějakou lesní brigádu. (Rok 1990)

Zkoušel jsem to potom ještě u jiných církví ,Pravoslavných a Starokatolíků ,ti mi nepřipadali tak přísní ,ale moje přírodní založení mě nakonec přivedlo k šamanismu ,wicce a pohanství. I tady existují škatulky. I zde je možné narazit na dogmatiky vytvářející bariéry ,kteří přesně vědí jak má správný wiccan ,nebo pohan vypadat ,ale já na to z vysoka kašlu. Kdo co může vědět o mojí cestě a o mojí duši. Ano ,jsem pohan a myslím ,že jsem jím vlastně vždycky byl. Moje pohanství však není spoutáno dogmaty a má mnoho přesahů do různých směrů ,dokonce i do křesťanství. Dávno již nedělám tlusté čáry za minulostí ,všechno ,co jsem prožil mě nějakým způsobem poznamenalo a obohatilo. Eklektická wicca je moje kotva ,kterou jsem si vědomě zvolil ,bod ke kterému vracím ,základ který mě drží abych neodlétl někam do ztracena ,nic víc ,ale také nic míň. K tomuto základu můžu v celku bez výčitek přidávat i ubírat ,tak jak život jde a postoje se vyvíjí. Dogmatik by možná řekl ,že je to chaos ,popřípadě věrolomnost vůči Božím zjevením a pravé víře ,já to spíše chápu jako věrnost sobě ,svému svědomí a své duši.
Podobným způsobem jsem se dlouho hledal i v profesním životě. V osmé třídě jsem neměl dostatečně dobré známky na střední školu ,neboť tenkrát milé děti ,stačila jedna trojka na to ,aby vám škola nedala doporučení a tak jsem sáhnul po prvním učebním oboru ,který se nabízel. Vyučil jsem se zámečníkem a byl to totální omyl. Ne ,že bych si v tom pár věcí nenašel ,velice dobře jsem například svařoval elektrickým obloukem ,ale moje vnitřní podstata je spíše humanitního zaměření. Dílna plná řevu brusek ,jisker a smradu a kouře mi připadala jako peklo na zemi. Dělal jsem potom ještě na pile a ve fabrice na autočalounění ,ale pořád jsem se trápil a svou práci nenáviděl. Z toho období pochází jedna moje "slavná" báseň :

Ach ty Práce
,svatá Práce.
Práce ,Matko pokroku.
Tebe ctím a oslavuji
,opruzenej v rozkroku!

Uznávám ,že bardská poezie to zrovna není ,ale dobře to vystihuje to ,co jsem tehdy prožíval. Když mi z toho začalo už vážně hrabat a hrozilo mi totální zhroucení a psychiatrie ,tak jsem dal výpověď a vykročil do neznámých vod. Nejdřív jsem se rok léčil na drtičce odpadů. Sice to byly zase stroje ,ale byla to trochu ekologie a hlavně ,šéfa mi dělal moc hodný kamarád tramp. Součástí té práce byla každodenní tříkilometrová pěší cesta tam a zpět. Všichni mě litovali ,že musím takhle šlapat a já se tetelil blahem a mluvil po cestě s ptáky ,stromy ,obilím…
Zakázek bylo ale málo a tak jsem musel místo po roce opustit. Moje zlatá žena mě povzbudila ,abych si udělal rekvalifikační kurz a šel pracovat do sociálních služeb se seniory tak jako ona a já se konečně po mnoha letech ve své profesi našel. Není to sice práce nijak extra placená a díky naším skvělým politikům jsou na tom pomáhající profese stále hůř ,ale vážně mě to naplňuje. Možná nebudu nikdy velkým šamanským léčitelem ,ale tady cítím ,že můžu ty stařečky léčit i vlídností a dobrým slovem. Setkávám se díky své profesi s bolestí ,bezmocí ,exkrementy ,umíráním a smrtí ,ale strašně moc mi to dává. Učím se vidět život a smrt takové ,jaké jsou. Bez příkras a růžových brýlí. A ve vší té bídě vidím ,jak důležitý je postoj úcty. Úcty jednoho člověka k druhému ,k moudrosti ,ke stáří ,k životu i k smrti.

Tady už jsem ženatý a ještě stále křesťan. Dlouhé vlasy a zelené oblečení, ale už naznačují můj obrat zpátky k přírodní spiritualitě.

Třetí a zřejmě nejdůležitější věcí ,která mě v životě drží ,je moje rodina ,žena a děti. Vzali jsme se s Maruškou na dnešní poměry velmi mladí ,ale našli jsme v sobě navzájem tu část své osobnosti ,která nám chyběla. Máme dost rozdílné povahy. Já na Marušce obdivuji její rozhodnost a odvahu a ona zas na mě mírnost a klid. Duchovní zázemí a dobrou práci odpovídající mé povaze jsem hledal dlouho ,svoji ženu jsem však našel rychle a dodnes nám to klape. Jsem velice vděčný Velkému Tajemství ,že jsme se bez větších kotrmelců tak záhy našli a že se dodnes můžeme na svých cestách doprovázet. Myslím ,že nejdůležitější je ,že spolu umíme mluvit. Rozebíráme spolu všechno a pořád. Rozhlédnu-li se po okolí ,po svých známých a kolezích z práce ,pak vidím jak je to mezi lidmi vzácné. I po šestnácti letech manželství se máme stále rádi. Říkám to s pokorou a bázní ,protože vím ,jak jsou tyto věci křehké.
Práce v sociální oblasti ,spirituální pouto s přírodou a vztah s Maruškou jsou tři poklady mého života ,kéž bych je nikdy nepoztrácel.

Jeden z posledních snímků ještě s dlouhými vlasy.

A nakonec moje nynější podoba.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 23. července 2011 v 14:47 | Reagovat

Tvůj pohled na křesťany a křesťanství nezdílím (je vidět, že už jsi mezi nimi dlouho nebyl), ale jinak jsem si krásně početla a prošla se tvým životem. :-) Ještě zdaleka, nejsi na konci tvé cesty, ale za tvůj krásný vztah k přírodě, zaměstnání i Marušce, se můžu s klidným svědomím modlit. :-D  ;-)

2 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 23. července 2011 v 16:54 | Reagovat

Dneska mám nějaký zvláštní den, takže ještě pár řádků a normálně bych si pobrečela :o) Není to ironie, ale fakt :o) Prostě mě to tak nějak dojalo :o)

Také jsem takhle hledala co by mě naplňovalo duševně a taky jsem po mnoha "zkoumání" různých náboženství apod. došla až k Wicce...přesněji eklektické Wicce stejně jako ty. Nic mě neomezuje, nic nesvazuje, jednám podle toho jak to cítím a zpovídám se jen sama sobě.

[1]: ono asi záleží na každém křesťanovi zvlášť. Někteří jsou víc tolerantní a někteří vůbec ne. Někteří se křižují jen tě vidí :o) Také jsem takové zažila. Pro mě to bylo docela humorné :o) Ale stejně mám pocit, že křesťanství není vůbec to co by mělo být nebo co hlásá. Ale to je jen můj názor a myslím, že to tady nebudeme rozebírat. To bychom se pak dostali úplně někam jinam než tam, že článek od Mikyho se mi moc moc líbil :o)

3 Jarka Jarka | Web | 23. července 2011 v 17:47 | Reagovat

[1]:nesdílím! :-x
Navrhuji v češtině zrušit "s" a "z"!! :-(

4 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 23. července 2011 v 19:58 | Reagovat

Moc se mi tvůj článek líbí. Já sama jsem prošla od útlého mládí katolictvím, v pubertě jsem šla ovšem proti proudu a toto zavrhla, tedy myslím církve jako takové,/což mám doposud/prošla i dobou téměř ateistickou, aby se mi nakonec zčistajasna "rozsvítilo v kebuli" a najednou jsem přesně věděla,kde je moje cesta, po které jdu. :-)  ;-)

5 Elen Elen | 23. července 2011 v 23:58 | Reagovat

Taky mě to dojalo, vybavily se mi po přečtení hned dvě mé oblíbené písně. Ta první je od Záviše a jmenuje se To to uteklo.
A ta druhá je nod Krucipusk a jmenuje se Keltskej osud
http://www.youtube.com/watch?v=IhR5gngsBSs
Věřím, že tvá cesta povede šťastně dál, to ti od srdce přeju :-)

6 Miky Miky | E-mail | Web | 24. července 2011 v 6:26 | Reagovat

Za chvilku běžím na dvanáctku do práce, tak jenom rychle děkuju všem za komentáře. Vůbec mě nenapado, že by to mohlo někoho dojmout. :-)

7 Calis Calis | Web | 24. července 2011 v 15:03 | Reagovat

Vážně krásný článek, Miky.. Přeju Ti, aby jsi své poklady nikdy neztratil a i přes všechny životní nesnáze si stále držel to, co máš v sobě.
Když mluvíš o práci v sociální oblasti a o pocitu naplnění z ní, chápu Tě, i já něco podobného prožívám. Docházím jako dobrovolnice do domova důchodců. Byly časy, kdy jsem nevěděla, co se svým životem a byla jsem z toho bezradná, ale když člověk vidí, že dokáže pouhou maličkostí vykouzlit úsměv na dříve ztrápených tvářích, že dokáže zahřát srdce druhého jen pouhým obětováním vlastního času a pomoci mu, je to něco krásného. :-)

8 Péťa P. Ríová Péťa P. Ríová | Web | 24. července 2011 v 20:56 | Reagovat

Myslím, že má životní cesta a ta tvá si sou, a do budoucna budou hodně podobné. Jsem sice ještě malé sviště, ale od malička mám k přírodě jiný vztah než všichni kolem. Nevím, zda-li je to talent, nebo dar, ale co se týče vědomostí, biologické olympiády byli vždy mé. Zvířata jsem měla ráda od malička, baví mě pracovat se zvířaty na úrovni jejich přirozenosti (např. metoda zvaná horsemanship u koní). K rostlinám sem měla vždy jakousi úctu, kterou k nim chovám do dnes. Na internátě to připomíná spíše džungli než pokoj, protože já květiny miluju a mám strašnou radost když se o ně mohu starat. Tím, že jsem včelařka, jezdím na koni, cvičím psy, chovám spoustu dalších zvířat a mám svou zahradu jsem v kontaktu s přírodou podobně jako trampíci (bohužel na vandry na koních nebo i pěšky nemám doprovod, v okolí podobných nadšenců není mnoho). Naštěstí jsem měla trochu více štěstí a dostala se na poměrně prestižní střední školu a to SOŠ Veterinární v Hradci Králové, takže budu doufejme pracovat tam kde chci. A křesťanství jsem také zkoušela. Můj otec je obecní zastupitel a jelikož bydlíme v mini vesničce kde je kostel bez kastelána, "schytal" to on. On malička tudíž chovám úctu k celému kostelu a jeho podstatě. Ovšem na křesťanství se mi nelíbí ta svázanost a víra v dogma. Přes vlastní bádání jsem našla pohanství, a díky jednomu kamarádovi asátrú a celkově hlubší okultizmus, než jen mé povrchové bádání. A líbí se mi to. Doufám, že jednou budu také na takové úrovni jako jste vy.

9 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 24. července 2011 v 23:28 | Reagovat

To je moc krásný článek, díky za něj! Kéž je nikdy nepoztrácíte!

Hodí se k tomu to, co jsem před chvílí četl:

"We may be surprised at the people we find in heaven. God has a soft spot for sinners. His standards are quite low."

"This family has no outsiders. Everyone is an insider. When Jesus said, "I, if I am lifted up, will draw..." Did he say, "I will draw some"? "I will draw some, and tough luck for the others"? He said, "I, if I be lifted up, will draw all." All! All! All! – Black, white, yellow; rich, poor; clever, not so clever; beautiful, not so beautiful. All! All! It is radical. All! Saddam Hussein, Osama bin Laden, Bush – all! All! All are to be held in this incredible embrace. Gay, lesbian, so-called "straight;" all! All! All are to be held in the incredible embrace of the love that won’t let us go."

"I give great thanks to God that he has created a Dalai Lama. Do you really think, as some have argued, that God will be saying: "You know, that guy, the Dalai Lama, is not bad. What a pity he's not a Christian"? I don't think that is the case — because, you see, God is not a Christian."

http://en.wikiquote.org/wiki/Desmond_Tutu

10 Miky Miky | E-mail | Web | 25. července 2011 v 6:48 | Reagovat

[1]: Myslím, že i kdybych se pohyboval mezi křesťany denně, moc by se na mém pohledu nezměnilo. Zkus si přečíst diskusi se dvěma křesťany pod tímto článkem : http://zavoj.wordpress.com/2011/01/23/wicca-v-kostce/
Vím, že každý křesťan není jako wonrammstein a Podiven, ale je jich bohužel takových dost. :-(

11 Miky Miky | E-mail | Web | 25. července 2011 v 6:58 | Reagovat

[5]: Elen, díky za odkaz. Tu píseň jsem neznal a je fakt dobrá. ;-)

[7]: Calis, to je dobře že dobrovolničíš. :-) Dobrovolník má oproti průměrnému stálému zaměstnanci mnohem více času opravdu toho člověka vyslechnout a popovídat si s ním.

[8]: Péťo, ta úroveň je relativní. Existuje učitě mnoho oblastí o kterých toho víš víc než já a ve kterých mě převyšuješ. ;-)

[9]: Henry, díky za postřeh. :-)

12 Jarka Jarka | Web | 25. července 2011 v 9:47 | Reagovat

[10]:Diskusi jsem prolétla a jedno vím přesně. Do něčeho takového, bych se nedala zatáhnout. Nemám potřebu obhajovat, svou osobní víru. ;-)  :-)

13 Mirabelka Mirabelka | 25. července 2011 v 11:39 | Reagovat

Docela mě překvapilo, že Vás kvůli trampingu vyloučili z církve....smím se zeptat, jaká to byla církev? Napadají mě svědkové J., adventisté......tam to je docela přísné na nějaké "přátelení se světem" a oslavování Přírody. Byl jste "odejit", nebo Vám to bylo taktně naznačeno, že "takto tedy ne".....omlouvám se za příliš dotěrné otázky, ale tato problematika mě velmi zajímá, mám za sebou něco velmi podobného.

14 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 25. července 2011 v 13:10 | Reagovat

[10]: tak jsem si přečetla onu diskuzi,no,není křesťan jako křesťan, ale v každém případě jde v každé církvi vždy o určité dogma.Jinak jsem byla z článku Dragomiry překvapena,kolik z toho je i na mé cestě O_O a myslím,že by mě ti dva taky hnali kamsi jinam :-D

15 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 25. července 2011 v 14:17 | Reagovat

[10]: P.S. Já vím,že odpověď nebyla určena mně,ale doufám,že to nevadí ;-)

16 Miky Miky | E-mail | Web | 25. července 2011 v 14:57 | Reagovat

[13]: Mirabelko, nebylo to kvůli trampingu. Několikrát jsem své přátelé z církve dokonce vytáhl na vandr a docela se jim to líbilo. Šlo spíše o to že jsem kromě Ježíše Krista uznal v podobě indiánské spirituality i jinou cestu k Bohu a zpochybnil jsem Bibli jako inspirované slovo boží. To jsou těžké prohřešky.
Odešli jsme s manželkou sami, po té, kdy jsme byli za své postoje káráni prostřednictvím rady starších. Církev jmenovat nebudu, nechci se tady teď na nich hojit. Nebyli to ale ani jehovisti, ani adventisti.

17 Miky Miky | E-mail | Web | 25. července 2011 v 15:08 | Reagovat

[15]: Zdenko, jasně že nevadí. ;-)

18 Ereon Ereon | 21. března 2012 v 21:25 | Reagovat

Nádhernej článek :-D  Já jsem měl ke křestanství vždycky docela zápornej vztah,hlavně proto že hodně z nich netolerantní k ostatním náboženstvim např. jak v minulosti třeba nakej biskup nechal strhnout sochu Svatovíta a vláčet ji po ulicích a dal místo sochy kříž.Nebo jak myslím že portugalskej arcibiskup nechal rozdrtit Buddhovu relikvii.(tim nikoho nesoudim)

19 Miky Miky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 8:17 | Reagovat

[18]: Včera jsem se konečně podíval na film Agora, tam je ta křesťanská netolerance a touha po moci pěkně vylíčena.

20 Ereon Ereon | 22. března 2012 v 21:16 | Reagovat

Taky se podívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama