NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

CESTA PO DÁNSKU (13.díl)

19. srpna 2011 v 7:38 | Miky |  DÁNSKÝ DENÍK


Konečně se dostávám k závěrečné části mého dánského povídání. Když se vnořím do svých zápisků z naší tehdejší cesty, nebo se nechám pohltit atmosférou pořízených fotografií, vždycky si znovu uvědomím jak výjimečný a úžasný to byl podnik. Bylo to splnění jednoho z mých snů a hodně mi to celé dalo. Svobodný vítr, který jsme s Mílou v dánských komunách nasáli, nadlouho dobil moje baterky a ještě měsíc po našem návratu jsem si do svého deníku popravdě napsal, že neuteče jediný den, ba možná ani hodina, abych si na Christianii a na ThyLejren nevzpomněl. Zapsal jsem si tehdy : Obrazy z mých vzpomínek se slévají s obrazy, které znám z TV dokumentu o alternativní kultuře a vytváří v mé hlavě podivnou směs rostoucí do mystických rozměrů. Pořád prostě žasnu nad tím, že jedna z těch úžasných věcí, které jsem tak dychtivě v dokumentech sledoval se zpřítomnila a já se stal její součástí. Ne, nemohu se vrátit do padesátých let a setkat se s Jackem Kerouacem, nemohu se vrátit ani do šedesátých let a putovat s davem hippies do San Francisca. Christianii a ThyLejren jsem ale prožil na vlastní kůži. Vlastníma nohama jsem šlapal po Pusher street a vlastníma rukama se dotýkal pazourků na prašných cestách v ThyLejrenu a to už mi nikdo nevezme.
Ale nebyly to pouze ty komuny, co na mě tak mocně zapůsobilo, bylo to vlastně celé Dánsko a jeho dobří obyvatelé. První dny po návratu jsem si bolestně uvědomoval rozdíl mezi zvláštně klidnými a vlídnými Dány a mezi nervózními, uspěchanými a agresivními Čechy. Několik týdnů po příjezdu z Dánska jsme s Maruškou a dětmi stáli ve frontě na vstupenky na petřínskou rozhlednu a já šokovaně sledoval nepříjemnou pokladní, jak doslova řve na nějaké angličany, že vstupenky nedostanou, protože prostě nemá peníze na rozměnění. Vzpomněl jsem si na nesmírnou trpělivost, kterou s námi Dánové v podobných situacích měli, na jejich shovívavost a vlídnou ochotu pomoci a skoro jsem se v té chvíli styděl, že jsem Čech. Pro nás takřka neuvěřitelná životní pohoda se projevovala v Dánsku v tisíci běžných maličkostech. U nás musíte například při přecházení silnice po přechodu hodně chvátat a stejně obvykle ještě nejste v půlce vozovky a už naskakuje na semaforu červený panáček, v Dánsku stihne přejít na zelenou i poslední babička o holi a řidiči se nezdají ani trochu nervózní. A tak by se dalo pokračovat dál. Češi bohužel také mnohem agresivněji reagují proti všem výstřelkům vůči tzv. normálnosti. Zatímco u nás se každý pokus o skutečnou alternativu velmi rychle pacifikuje (vzpomeňme např. Czektek, Ladronku apod.), v Dánsku funguje několik anarcho-komun už celá desetiletí. Ani tam to nemají alternativci samozřejmě úplně jednoduché, pravicové strany se pokusily už mnohokrát tato společenství zlikvidovat. Díky podpoře široké veřejnosti se to, ale zatím naštěstí nepodařilo. Letos v únoru měla Christianie opět na kahánku. Nejvyšší dánský soud totiž definitivně rozhodl, že obyvatelé Christianie nemají na pozemky a domy tzv. "svobodného města" žádné právo. Úřady hrozily čtvrti zbouráním a developeři už si brousili zuby na lukrativní pozemky. Bývalým hippies a jejich potomkům se však podařilo sehnat dostatek peněz a Christianii od města za 76,2 milionu dánských korun (asi 246 milionů Kč) oficiálně odkoupili. Ačkoli o tom nemám žádné konkrétní informace, předpokládám že christianští uspořádali na záchranu svého sídla podobně jako předtím squateři z Ungdomshuset veřejnou sbírku a veřejnost je prostě podpořila. Z průzkumů veřejného mínění ostatně vždycky vyplívalo, že Dánové si ve své většině přejí Christianii zachovat. Bylo by něco takového myslitelné v Česku?

Letecký pohled na oblast, kterou zabírá Christianie.

Obrázek z roku 1971. Obsazení bývalých kasáren v Christianshavn.
Tři žluté puntíky - znak Christianie se nakonec ukázaly být pouze třemi puntíky nad písmeny i v názvu komuny.


Více než Christianie se mi ale líbilo ve venkovské komuně ThyLejren, proto je většina fotografií, které jsem dnes k článku zařadil, právě od tud. Být něco podobného u nás, už bych tam nejspíš byl a stloukal si tam nějaký sroubek. V ThyLejrenu nemusíte kupovat pozemek, není třeba mít stavební povolení, platit projektanta a zápis do katastru nemovitostí, žádná z těchto omezení, která stojí spoustu peněz a dovedou člověka otrávit tu nejsou. Stačí jen sehnat nějaký materiál domluvit se s komunou a pustit se do práce. Člověk se skoro diví, že je v kempu stále dost místa. Podle mého odhadu je zaplněn pouze z jedné třetiny. Ne každý se zřejmě dokáže smířit s trochou toho nepohodlí, jako je např. suché WC a také s tím, že je odtud všude daleko. Daleko k doktorovi, daleko do práce, daleko kamkoli. Je to prostě konec světa a lišky tu dávají dobrou noc.
Děkuju bohům, že taková místa existují a že jsem je mohl spatřit na vlastní oči. Možná se tam někdy ještě vrátím, často na to myslím, ale i kdyby ne, tak Christianie, Thylejren a celé Dánsko už navždy zůstanou v mém srdci.

Takhle začínala komuna ThyLejren v roce 1970.
Další snímky znázorňují jak jsme komunu viděli my v roce 2008.





























Všechny články seriálu jsem ode dneška sjednotil pod novou rubrikou DÁNSKÝ DENÍK.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 19. srpna 2011 v 8:39 | Reagovat

No, pro mě by takový život nebyl. Už jsem zhýčkaná civilizací. :-D Ale svodná a romantická duše, si tady uprostřed přírody a stejně smýšlejících lidí, určitě najde to své. ;-)
Celý tento seriál, se mi moc líbil. Dánsko i jaho obyvatelé, jsou mi sympatičtí a díky tobě, i bližší. :-)

2 Miky Miky | E-mail | Web | 19. srpna 2011 v 8:46 | Reagovat

[1]: Já jsem dokonce tak zblblej, že když byla letní Olympiáda, tak jsem fandil dánským jachtařům. :-P

3 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 19. srpna 2011 v 17:29 | Reagovat

Moc se mně tvůj seriál líbil,zrovna včera jsem si říkala, že už jsi na závěrečný díl zapomněl ;-). Víš, my jsme prošli trochu jinými historickými ději, tak asi proto jsme takoví jací jsme. Doufám,že příští generace budou jiné. :-)

4 Miky Miky | E-mail | Web | 19. srpna 2011 v 20:36 | Reagovat

[3]: Ano, to samé si myslím i já. Léta nacistické a komunistické diktatury udělala své. Generace, které nyní vyrůstají jsou jistě svobodnější a odvážnější, žel nemyslím si že by byly ohleduplnější. Uvidíme jak se na nás teď podepíše nastupující ekonomická krize, změní nás k lepšímu, nebo k horšímu?

5 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 19. srpna 2011 v 21:25 | Reagovat

[4]: Máš pravdu,že ohleduplnější nejsou,ale nemyslím si,že to je jejich vina, jsou jen odrazem toho,co vidí okolo.Ale věřím,že bude líp a že nás to nesemele. :-)  ;-)

6 mila mila | E-mail | 14. února 2016 v 20:41 | Reagovat

přečetla jsem všechny díly jedním dechem. krásné a inspirativní, velké díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama