NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

SEDĚT NA MOHYLÁCH...

28. září 2011 v 11:43 | Miky |  JINÉ

Irské legendy vyprávějí o božském rodu Tuatha Dé Dannon, který se po prohrané válce s Milesiany stáhnul do podsvětní říše. Branami do světa Tuatha Dé Dannonů jsou od té doby jeskyně, jezera a především pohřební mohyly. Vůdce Tuathů jménem Dagda přidělil prý vládu nad každou ze starých velkých mohyl jednomu ze svých potomků. Keltská legenda o tajemném národě, který žije skrytě v dutých kopcích, stojí patrně i v základech pověstí o vojsku, které spí v horách. Tyto pověsti jsou hojně rozšířeny také u mnoha našich kopců, jmenujme např. Blaník, Plešivec, nebo Boubín. Keltové chovali tato místa v úctě. Prostí lidé se jim raději vyhýbali, ale druidští čarodějové je vyhledávali a sedíc na mohylách vstupovali do kontaktu s bohy i se svými dávnými předky.
Se stejnou praxí se setkáváme i u Germánů. Zde bylo toto hledání vizí nazýváno termínem Utiseta, což lze přeložit jednoduše jako Sedět venku. Germánští čarodějové takto seděli na posvátných místech mlčky, nebo za zpěvu kouzelných písní celé hodiny. Mezi nejsilnější místa pro Utiseta řadili i Germáni pohřební mohyly. Sezením na mohylách, zpravidla přes noc, se navazoval kontakt s duchy mrtvých. Mistrem v této činnosti byl samotný bůh Ódin. Podle Snoriho Sturlusona vyhledával Ódin pohřebiště a popraviště a probouzel zde mrtvé. Stejný zdroj uvádí, že Ódin znal kouzelné písně, které otevíraly zem, hory, skály a mohyly. Podobně komunikuje se svou mrtvou matkou na její mohyle také eddický hrdina Svipdag : "Probuď se, Gróo, probuď se, matko, budím tě před mrtvých branou. Vzpomeň si jen, že sama vyzvalas syna k své mohyle." A Gróa odpovídá : "Co svírá srdce synáčku mému, jaké tě potkalo protivenství, že matku voláš, která v mohylu vešla a obydlí lidí opustila?" Svipdag vysvětlí matce svůj problém a ona ho naučí několik kouzelných písní, které mu v jeho strasti pomohou. Zde bych upozornil, že získávání kouzelných písní od pomocných duchů je velmi typický znak šamanské praxe v mnoha kulturách.



Včera jsem po dlouhé době zase vyrazil k mohylám u Dražiček. Ráno ještě ležela na celé krajině mlha, ale jak jsem se blížil k lesu začala se mlha trhat a objevilo se příjemné zářijové slunce. V lese bylo krásně. Paprsky slunce pronikali přes koruny stromů, které se začínají pomalu barvit do odstínů hnědé a žluté. Šlapal jsem tou rovnou lesní asfaltkou, která vede až k pohřebišti a nedočkavě ho vyhlížel v dáli. Když jsem dorazil na místo požádal jsem nejprve místní duchy o svolení chvíli tu zůstat. Byl jsem přijat velmi vlídně, dokonce jsem měl pocit, že už mě tu znají. Velmi mě potěšilo, že kamenný kruh dosud nikdo neponičil. Naopak! Kruh stále více zarůstá mechem a působí, jako by tu byl už roky. Očistil jsem se šalvějí a začal jsem připravovat obřad. Oslovil jsem v rituálu vládkyni mrtvých bohyni Hel a její služebníky strážkyni mostu Modgud a strážce brány Garma. Požádal jsem bohyni, aby mi dovolila mluvit s duchy a držela přitom zpátky ty se zlými úmysly. Jako oběť jsem jí nabídl tmavý koláč plný semen a černé pivo. Použil jsem také černou svíci, kterou jsem koupil loni na Mystice od Lindy Dragonari. Do země před oltář jsem zapíchl několik havraních per, jako symbol šamanského boha Ódina. Na severní kámen kruhu jsem položil oběti i pro mohylové duchy. Potom jsem vzal do ruky chřestidlo a více než hodinu jsem vytrvale chřestil. Chtělo by to vytrvat ještě déle, ale tolik času jsem bohužel neměl. I tak jsem ke konci své seance zřetelně prožíval změnu vnímání. Zvuk chřestidla se jakoby rozložil do několika poloh a já dokázal vnímat všechny najednou a přitom každou zvlášť. Věděl jsem, že nespím a přesto jsem celé své okolí prožíval tak nějak snově. Občas jsem měl pocit, že jsem zaznamenal v okolí kruhu nějaký pohyb. Vlevo ode mě jakoby někdo stál. Vnímal jsem tu postavu jako muže v šedých šatech splývajících až na zem s hlavou pokrytou nějakou bílou plachetkou. Prohlížel jsem si ho periferním zrakem a neodvažoval jsem se pootočit k němu hlavu, protože by mi vize pravděpodobně zmizela. To se nakonec, když jsem to nevydržel a podíval jsem se tím směrem, také potvrdilo. Všechno co jsem viděl a cítil (bylo toho víc, ale těžko se to popisuje), bylo vyloženě pokojné a bylo to velmi odlišné od toho, co jsem zde zažíval během svého loňského, špatně připraveného samhainového rituálu.
Po cca. hodině a čtvrt jsem své sezení a celý rituál ukončil a bylo mi to trochu líto, protože do stavu jakéhosi vytržení jsem se dostával skutečně až ke konci a vůbec se mi nechtělo to celé přerušovat.
O tradiční Utiseta tedy nešlo, to by vyžadovalo daleko více času, ale přesvědčil jsem se, že to funguje a těším se, že si to někdy zopakuji. Pohřebiště u Dražiček se v tomto ohledu jeví jako ideální místo.


Rozplývající se mlhy nad dražickým lesem.


Většina mohyl na pohřebišti stojí v pravidelných východo-západních řadách.





Oltář pro bohyni Hel.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liliana Liliana | Web | 29. září 2011 v 3:48 | Reagovat

Díky za inspiraci. Opět skvělé fotky i povídání:-)

2 Elen Elen | 29. září 2011 v 10:08 | Reagovat

Hezké fotky a hezký rituál. A hezký sváteční den! :-)

3 Miky Miky | E-mail | Web | 29. září 2011 v 10:48 | Reagovat

[1]:[2]: Díky, zbytek fotek je v Galerii ve složce Mohyly. ;-)

4 Ozzro Ozzro | E-mail | Web | 1. října 2011 v 21:59 | Reagovat

Tvůj blog je extrémně inspirativní. Člověk když to čte, dýchá na něj pohoda, mystično a krásy matky přírody.

Chtěl bych se optat, zda máš víc takových rituálních míst a pokud to není velkým tajemstvím, co chystáš na Samhain?

5 Miky Miky | E-mail | Web | 2. října 2011 v 21:47 | Reagovat

[4]: Samhain bych rád oslavil opět na mohylách. Bude to asi hodně podobné jako rituál z tohoto článku, pouze ještě více zaměřené na předky.
Oblíbená rituální místa v přírodě mám tři, kamenný kruh u Dražiček, menhir u Milevska a lesní zákoutí s kamenným oltářem na táborském tankodromu. Vím ale i o mnoha dalších vhodných místech, ty jsou však většinou z ruky.

6 Ozzro Ozzro | Web | 4. října 2011 v 21:32 | Reagovat

Díky. Já mám už vyhlídnuté místečko. Tedy já mám jenom jedno "stálé" místo, ale povětřinou slavím vždy někde jinde.

7 Miky Miky | E-mail | Web | 6. října 2011 v 7:26 | Reagovat

[6]: No jo, ono to není úplně jednoduché najít dobré místo, kde tě nebude nikdo rušit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama