NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

DUCHOVÉ MÍSTA A KOSMOPOLITNÍ BOHOVÉ

17. října 2011 v 13:44 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Jedním z nejdůležitějších dědictví, které můžeme od našich pohanských předků přijmout je animistická víra. Lovci a sběrači i první pastevci a zemědělci, kteří na našem území žili, nerozdělovali přírodu na živou a neživou. Stromy a kameny pro ně nebyly jen zdrojem stavebního materiálu a zvířata jen zdrojem masa. Všechno bylo živé a mělo svého ducha.
Za některými duchy se chodilo na zvláštní posvátná místa. Jeskyně, vrchol hory, starý strom, nebo vodní pramen, to všechno mohlo představovat místa nabitá zvláštní energií a domov konkrétních duchů. Naši předkové k těmto místům putovali a žádali zde duchy o uzdravení, nebo jiný druh síly a sami tato místa posilovali svým postojem úcty a obětí. Ačkoli se v průběhu staletí na určitém území třeba vystřídalo mnoho různých kmenů a etnik, posvátná místa se většinou "dědila." z mnohých míst to lze skutečně archeologicky doložit. Jmenujme například horu Bacín v Českém krasu, kde se do skalní pukliny kladly oběti od doby kamenné, přes dobu bronzovou, železnou až do raného středověku, anebo mé oblíbené mohylové pohřebiště u Dražiček, kde jsou vedle sebe hroby halštatské, laténské i slovanské.
Duchové míst jsou nepřenosní, musí se za nimi putovat. Když se kmen nebo národ stěhuje, nemůže si vzít duchy míst sebou. Jiné je to však s bohy. Bohové jsou daleko více nakloněni kosmopolitnosti a stěhování jim nevadí. Když přišli do naší země Germáni a po nich Slované, přišli společně s nimi i jejich bohové. Bohové obvykle nejsou úzkoprsí a netrvají na tom, aby byli uctíváni pouze nějakou konkrétní etnickou skupinou. Z historie známe řadu příkladů, kdy se některý bůh, nebo bohyně uctívaný původně jediným národem, zalíbil sousedům a byl bez problémů přiřazen k jejich panteonu. Myslím, že bohům je úplně jedno kdo je uctívá. Horší už to je někdy s lidmi, ti si občas bohy svých předků přivlastňují a nelibě nesou, když je chce uctívat cizinec. Popravdě řečeno i mě připadá logičtější ctít naše "domácí" bohy, než třeba mayského Kinich Ahaua, ale pokud někoho skutečně Kinich Ahau oslovil a on myslí své uctívání poctivě a upřímně, tak kdo mu v tom může bránit? Můžeme argumentovat tím, že jsme krví spojeni s našimi předky a tudíž i s jejich bohy, ale podle této logiky bychom museli být asi všichni křesťané, protože posledních tisíc let se naše prabáby modlí ke Kristu, Panně Marii a svatým. Možná by nám Evropanům mělo být bližší náboženství, které je spojeno s domácími atributy jako je dub, jasan, lípa, havran a divoký kanec, ale právě křesťanství, které je spojeno s pro nás tak cizorodými symboly, jako je poušť, fíkovník, nebo Jonášova velryba, nás přesvědčuje, že to tak být zdaleka nemusí. Ať už se nám to líbí nebo ne, v otázce uctívání bohů je daleko důležitější vnitřní souznění s nimi, než naše bydliště a etnická příslušnost. Osobně mě to táhne hluboko k evropským předkřesťanským kořenům a přitahují mě keltští, slovanští a především germánští bohové, jiní lidé to ale mají jinak a mě je to fuk.



V období stěhování národů s lidmi putovali i jejich bohové.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ozzro Ozzro | Web | 19. října 2011 v 8:24 | Reagovat

Článek je výstižný, až tedy na tu propojenost krví. Tam mi to trošku nesedí. Právě proto, že jsme všichni propojení krví, už od pradávna jsou nám niterně bližší přírodní božstva dávnověku, pradávní bohové přírody, než umělá náboženství jako je křesťanství. Ale jak říkáš, je každého věc, co uznává. Horší to je v případě, že se mi snaží vnutit, že moje víra je špatná a "zlá" a že ta jeho (většinou křesťan) je dobrá.

2 Miky Miky | E-mail | Web | 19. října 2011 v 16:29 | Reagovat

[1]: Myslel jsem to tak, že jsme krví spojeni s našimi předky, kteří jsou už 1000 let povětšinou křesťany. Když zapátráme v rodině, bude některá naše babička nebo prababička jistě katolička, k pohanským předkům to máme mnohem, mnohem dál. To, že nás přitahuje pohanská víra, je podle mě způsobeno spíše pocitem ztráty autentického vztahu k přírodě a touhou nalézt své kořeny, než krevním poutem.

3 Ozzro Ozzro | Web | 23. října 2011 v 22:44 | Reagovat

[2]: Samozřejmě, babička je také křesťanka, ale já měl na mysli přirozenost věci. V přírodě všechno koluje, krev nevyjímaje, a tak i předkové našich babiček byli křesťané a jejich předkové také, ale stejně se dostaneš do bodu, kdy předek toho křesťana byl pohan. Uctívat přírodní věci je totiž to nejpřirozenější. To, proč nás přitahuje přírodní víra je spíš způsobeno tím, že jednak hledáme kořeny, ale hlavně si myslím, že je to tím, že umělá náboženství lidem nic nepřináší. Lidé nevidí žádný výsledek. Další důvod je asi ten, že lidé chtějí zvolnit z dnešního hektického způsobu života.

4 Miky Miky | E-mail | Web | 24. října 2011 v 18:03 | Reagovat

[3]: Ozzro, to co říkáš možná platí o tobě a o mě, ale opravdu si myslíš, že těm milionům křesťanů, muslimů apod. jejich víra nic nepřináší?

5 Barča Barča | 27. října 2011 v 10:43 | Reagovat

Pěkný článek. Já myslím, že je úplně jedno jestli je někdo pohan, křesťan, muslim, – ta podstata je stále stejná. Je tu něco, co nás jako lidi přesahuje. Je jedno jak to nazveme – Bůh, Jehva, Existence, Jednota, nebo jako pan Daniken Mimozemšťan.
Vše je touha lidí splynout s něčím větším než jsou sami.
A to, že si to lidé zaškatulkovali, napsali si pro určitá náboženství pravidla a zákony (Bible,Kórán apd) svým bohům dali jména – to už je věc druhá.
Každé náboženství má vlastně svou magii a rituály (modlení, dodržování určitých postupů a zásad apd.)Vše slouží k upevňování víry.
Dá se vlastně říci, že cesty k Bohu (Jednotě) jsou různé. Každý člověk má potřebu být v jednotě sám se sebou, najít a objevit sebe, poté touží splynout a souznít s druhým člověkem a takhle podobně to splývání všeho se vším a celým vesmírem postupuje dál.
Ty cesty poznání a objevování jsou myslím v zásadě 2 — první cesta je od naší přirozenosti od nás samých. Tedy od našeho středu směrem ven.
Ta druhá je, když vzhlížíme k něčemu vyššímu a odtud objevujeme a poznáváme sami sebe. Tedy opačně z vnějšího světa k sobě do svého středu.
Např. buddhismus představuje tu první cestu. Učení Krista představuje tu druhou cestu. Ale ta podstata Jednoty zůstává stejná.

6 Miky Miky | E-mail | Web | 28. října 2011 v 8:39 | Reagovat

[5]: Barčo, napsalas to hezky a já s tím v podstatě souhlasím. Nutno ale dodat, že mnohá přírodní náboženství se tou Jednotou, Prapodstatou, nebo snad nejvyšším Bohem na rozdíl od Buddhismu, nebo křesťanství příliš nezabývají. Důležitější pro ně bývá vztah k duchům a věcem, které je přímo obklopují.

7 Barča Barča | 28. října 2011 v 11:03 | Reagovat

[6]:Dovolím si rozvést Vaši myšlenku.
Myslím si, že přírodní magie, která je nedílnou součástí kultury přírodních lidí, kmenu, národa především vychází z prostředí, ve kterém tito lidé žijí.
Kultura, tedy i magie je přizpůsobena k tomu, aby člověk přežil – to je jediný a nejdůležitější cíl.
Příklad nehostinná poušť. V poušti je ukryta voda. Kde je voda, bují vegetace, shromažďují se zvířata i lidé.
Kde jsou lidé vzniká i kultura, která má právě vztah k tomuto prostředí – vznikají mýty, báje, legendy, pověsti i rituály – vše oslavující a zachovávající plodnost, život apd.

8 Miky Miky | E-mail | Web | 28. října 2011 v 12:52 | Reagovat

[7]: Barčo, pokud ti to nevadí, můžeme si tykat. ;-)
Děkuju za ty komentáře, kterými jsi mě zaplavila. Skládám poklonu, jsou natolik chytré, že se mi na ně obtížně reaguje. :-P

9 Barča Barča | 28. října 2011 v 14:28 | Reagovat

[8]: Miky děkuji Ti za poklonu. Nyní jsem na rozpacích já. :-)
Tvoje stránky jsou pěkné, inspirativní a zajímavé. Je radost si tu číst, prohlížet, přemýšlet nad nimi a reagovat na ně.

10 Barča Barča | 29. října 2011 v 20:15 | Reagovat

ještě mě napadlo k tomu samotnému názvu v Tvém článku „kosmopolitní bohové“ a „dědictví“
Je 7 dní v týdnu – a každý den je v podstatě zasvěcen jednomu z bohů. Dnes si to už ani neuvědomujeme, ale názvy dní v angličtině o tom hovoří celkem jasně a dá se říci , že pojmenování dnů v týdnu je nadčasové a pochází skutečně z předkřesťanských dob.
Příklad: úterý - Tuesday – je zasvěcen bohu Týrovi(Thor), v italštině je úterý Martedi- vychází z latiny Martes Dies - Martův den a oslavuje taj boha Marta.

11 Barča Barča | 29. října 2011 v 21:36 | Reagovat

Neznám dobře severskou mytologii. Je mi bližší řecká mytologie. Napsala jsem to špatně, Týr není Thor. Omlouvám se. Týr je bůh války, podobně jako Mart v řecké mytologii.

12 Barča Barča | 29. října 2011 v 21:42 | Reagovat

Oprava - Mars, to“t“ je přitažlivé :-)

13 Ozzro Ozzro | 30. října 2011 v 7:47 | Reagovat

[4]: Tak co si myslím je jedna věc a druhá je ta, že nechci spekulovat. Ano, myslím si, že drtivé většině nic nepřináší. Maximálně tak přelud a jakoby odpuštění. Znám pár křesťanů, kteří jsou fajn přátelé a berou svoji víru "volně." Takže jim určitě cosi dává. Ale bezhlavé uctívání něčeho o čem pomalu nic nevím asi není ta správná volba. Ovšem je to jen můj názor.

14 Miky Miky | E-mail | Web | 30. října 2011 v 20:17 | Reagovat

[10]: Ano, sedm bohů, sedm planet, sedm dní v týdnu a sedm posvátných směrů atd.

[13]: Ozzro, já znám hodně křesťanů a sám jsem kdysi křesťanem byl a věř mi, že ty z nich, kteří opravdu svoje náboženství praktikují a nejsou křesťany pouze papírově, jejich víra opravdu obohacuje. Z jejich pohledu je naopak přelud to v co věříme my.
Ona by to nebyla zase až tak špatná víra, jen kdyby nebyla tak totalitní. Jeden Bůh s velkým Bé, despotický samovládce, který miluje ty co ho poslouchouchají a nemilosrdně likviduje ty, kteří volí jiné cesty, nadutá církev, která se domnívá, že má patent na pravdu a klíče od nebeského království, to je to, co mi vadí. Dobrý křesťan s vlídným srdcem mi nevadí ani v nejmenším.

15 Barča Barča | 30. října 2011 v 20:38 | Reagovat

[14]: Naprostý souhlas. Mě též vadí spíše ta prezentace Boha v Bibli. Spíše se jedná o papeženství. Však také z dějin víme , že ve spoustě zemí byla církev kritizována – Hus, Luther apd. Víra jako taková nepotřebuje chrámy, ani kostely ani oltáře a kázání – je to záležitost čistě niterní a velmi tichá v každém z nás.
Navíc Bible sloužila jako sjednocující nástroj tehdejšího světa. Právě křesťanství mělo za úkol sjednotit tehdejší svět – politicky, mocensky, ideologicky. Proto v Bibli jsou věci, které si protiřečí, ale zároveň jsou prezentovány tak, aby každý člověk, tedy i pohan měl možnost do této církve vstoupit.

16 Miky Miky | E-mail | Web | 31. října 2011 v 4:39 | Reagovat

[15]: Hus a Luther byli ovšem ve svých křesťanských postojích ještě radikálnější a fanatičtější než katolická církev. Je například zajímavé, že v protestantských zemích se popravilo daleko více "čarodějnic",než v těch katolických.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama