NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

PROČ NEJSEM NÁRODOVEC

16. listopadu 2011 v 9:05 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
S velkým zájmem jsem sledoval diskuse, které se nedávno rozhořely na webech BRATRSTVÍ a POHANSKÝ KRUH, pod prohlášením, ve kterém se zástupci české pobočky Mezinárodní Pohanské federace distancovali od jednotlivců i skupin, jež své pohanství spojují s extrémním nacionalismem. Diskuse to byly opravdu bouřlivé, neboť oba zmiňované weby jsou provozovány a navštěvovány pohany, kteří národní prvek, považují za jeden ze základních pilířů své víry. Někdy mám pocit, že se většina článků na těchto stránkách zabývá více politikou, než samotným pohanstvím. Rozhodně se zde dává více prostoru národovectví a odporu vůči multikulturalismu, než třeba přírodě a rituální pohanské praxi. To ale nemíním jako kritiku, pisatelé článků mají prostě své pohanství s těmito postoji silně provázané a mají potřebu to dávat najevo. Někteří diskutéři však považují tyto akcenty za natolik zásadní, že označili pisatele prohlášení, potažmo další liberály za nevyzrálé, nepravé pohany, kteří si na své pohanství jenom hrají, a to je stejně nefér, jako tvrzení PFI, že nacionalismus do pohanství nepatří a špiní jeho jméno. Asi bychom měli na obou stranách opustit myšlenku jediného pravého pohanství a připustit, že přístupy mohou být různé. Já jsem například levičák se sympatiemi k hnutí hippies, na nacionalismus se dívám s velkou nedůvěrou a přesto si myslím, že si na své pohanství nehraju a beru ho smrtelně vážně. Ve své pohanské praxi čerpám především z tradic a odkazu svých evropských předkřesťanských předků. Jako vodítko mi slouží nejen knihy novopohanských autorů, ale zajímám se i o práce historiků, etnologů a archeologů. Přesto mě národovectví nebere a samotný pojem národ (ačkoli ho jako pomocné slovo také používám) je pro mě snadno zneužitelný a uměle vykonstruovaný termín. Hned řeknu proč.
Všechny znaky na jejichž podkladě se s nějakým národem obvykle indentifikujeme jsou totiž při bližším zkoumání sporné. Tím prvním znakem, který nás zřejmě napadne je jazyk - mateřština. Mluvím česky, tak jsem Čech. Zní to logicky, ale podle této definice bychom museli českou národnost přiřknout také každému černochovi, Arabovi nebo Vietnamci, který se u nás narodil a od dětství se učil česky. Jazyk toho o našem původu a národnosti opravdu moc neříká, vždyť i předkové mnohých Čechů mluvili kdysi např. německy. Namátkou mě teď také napadají ty spousty Irů, Velšanů a Skotů, které byli v minulosti donuceny přestat používat své rodné keltské jazyky a přijmout angličtinu. Podle jazyka jsou dnes tedy Germány, ale podle rodu jsou to spíše Keltové. Další příklad: Po Velké Francouzké revoluci proběhl ve Francii průzkum místních jazyků a ukázalo se, že z pětadvaceti milionů Francouzů mají za svůj mateřský jazyk francouzštinu pouze tři miliony. Stát zakročil a začala se plošně vyučovat francouzština - uměle se vyrobili noví Francouzi! A tak by se dalo pokračovat.
Když jsme nepochodili s jazykem, mohla by tedy možná určovat naší národnost rasa, nebo řekněme fyziologický typ. V určování národnosti podle rasy se za války vyžívali zejména němečtí nacisté. Měřili lebky, porovnávali barvu očí, znáte to. I dnes ještě někteří lidé věří bludům o tom, že všichni Keltové měli zrzavé vlasy, vystouplé lícní kosti a modré oči apod. Z archeologických nálezů však bezpečně víme, že Keltové, Germáni i Slované byli už tenkrát v dobách své slávy podobnou směskou různých typů, jako jsme my dnes. Pravda je, že např. ve Skandinávii se setkáme s modrookými blonďáky mnohem častěji, než třeba u nás ve střední Evropě. Mohli bychom proto snadno tvrdit, že takto vypadají typičtí severní Germáni. Co si ale počít s obyvateli severního Ruska, kteří vypadají úplně stejně, ale cítí se být Slovany. Ani fyziologický typ nám tedy v určení národnosti nepomůže.
Dalším znakem, který by mohl něco vypovídat jsou lidové zvyky, kultura, či náboženství. Tyto znaky se ale často velmi lišili kmen od kmene i v rámci velkých jazykově příbuzných skupin. Hledání prvků, které by byly typické pro všechny Germány, všechny Slovany, nebo všechny Kelty, bývá proto velmi obtížné. Stačí se třeba jen podívat do Tacitova výčtu Germánských kmenů a hned vidíme, že co kmen, to jiné zvyky, jiný způsob oblékání a jiné náboženské zvyklosti. Staré "národy"zdaleka nepředstavovaly jednolité celky, které by si potrpěly na svém keltství, germánství, slovanství, apod. Jednotlivé kmeny se spojovaly, nebo spolu válčily, a pramálo přitom obvykle záleželo na tom, jakou řečí jejich protivník, nebo spojenec mluví.
Posledním a asi vůbec tím nejnejistějším znakem příslušnosti k nějaké národnosti je obývání určitého území. Ačkoli nacionalisté někdy mluví o tradičním území, na kterém jejich národ žije od nepaměti, pravý opak bývá pravdou. Po celou dobu lidské historie se národy stěhovaly a hranice měnily.
Samotný pojem národ byl během historie vykládán různými způsoby ,ale až příliš často byl zneužíván k rozdmýchávání vášní a vytváření nepřátelské atmosféry "my a oni". Když se řekne národ, vybaví se mi obrozenci falšující dějiny, Hitler a pochody vyholených ranařů skandujících heslo "Nic než národ!" Nemůžu za to, prostě to tak mám. Podstatně pozitivnější vztah mám k evropanství. Evropany se může zcela po právu cítit většina z nás. Jako Evropané jsme však dědici velkého množství různých, od sebe se lišících kultur a během staletí jsme vstřebali i řadu různých mimoevropských vlivů. I když jako pohané čerpáme především z předkřesťanských kultů, nemůžeme tisíciletou křesťanskou historii jednoduše vymazat. Navzdory nacionalistickému tvrzení, že tzv. národní náboženství jsou více ve shodě s genetickými, mentálními či environmentálními vlastnostmi daného národa*, dnes mnoho Evropanů křesťanství vnímá jako své dobrovolně přijaté náboženstvím (dokonce jako dědictví po předcích) a vždycky už to tak patrně i zůstane. Nezanedbatelné množství Evropanů se také hlásí k buddhismu, hinduismu a dalším náboženstvím východu. Globalizace se nám nemusí líbit, ale je skutečností, které se budeme jen těžko stavět. Chceme snad postavit nepohanská a neevropská vyznání mimo zákon? Já doufám, že nikoli. Pohanství je vzkříšeno, o tom není pochyb. Osobně dokonce věřím, že u nás bude pohanů v dalších letech zdárně přibývat. Ten kdo však věří v nějaký masový návrat naší společnosti k pohanství a v Evropu očištěnou od cizorodých vlivů, je buď naiva, nebo fanatik. Jistá opatrnost je jistě na místě, ani já si samozřejmě nepřeji, aby se bílý Evropan stal v Evropě menšinou a aby tu na každém rohu stála mešita. Z agresivního nacionalizmu a bojovníků za rasovou a kulturní čistotu mám ale přeci jen pořád větší strach, než z přílivu přistěhovalců. To je ale pouze můj osobní postoj a někteří jiní pohani to prostě vnímají opačně. S nacionálně orientovaným křídlem pohanství si asi nikdy úplně rozumět nebudu, o extremizmu bych ale začal mluvit až ve chvíli, když by toto křídlo začalo vyzívat k rasové válce a velebilo plynové komory. S tím jsem se v našem pohanství zatím naštěstí ještě nesetkal.


*Citát ze článku Proč ožívá stará duchovnost č.1/ Bratrství.net
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Myslič Myslič | 16. listopadu 2011 v 18:50 | Reagovat

Miky: No vidíš, já jsem pohan, socialista a mám nálepku "krajního pravičáka" :-D .  Ale jinak jsi to popsal pěkně. Sice nesouhlasíš, ale nekydáš špínu. Jak pravil klasik Cimrman: "Může te s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat...."  Pro mě je "nacionalismus" jen jiné slovo pro "národovectví". A s pohanstvím se mi to rozhodně nekříží. Naopak. To, že Český národ je směs různých EVROPSKÝCH etnik (rozuměj jedné Indoevropské rasy), je samozřejmě pravda a je to tak dobře. Jsem Evropan, jsem běloch a moji předkové byli též. Nikdo nemá právo mi podsunovat "nacismus". Jsem moc rád, že Ty to neděláš. A abych nezapoměl, oba jsme skauti ;-)

2 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 16. listopadu 2011 v 18:51 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsal,souhlasím.I když moje pohanství je jen jeden  střípek z celé mozaiky. :-)

3 Barča Barča | 16. listopadu 2011 v 19:44 | Reagovat

Nejsem pohan, ani budhista,ani ani křesťan, ani indián, ani.. – ale toto vše je pro mě zajímavé poznávat.
Osobně vyznávám rčení – respekt pro mě, respekt pro ostatní. Bohužel pokud jakákoliv myšlenka je vyšroubována do maxima a upředňostňována před jinými stává se z toho extrém.
Tak jak píšeš o Hitlerovi, nebo v dobách dřívějších např. křesťanství, které bylo stejně tak milosrdné pro věřící, chudé stejně jako vražedné a bez slitování pro lidi jiného vyznání.
Cítím se jako Čech. Přemýšlím a jednám jako čech, mám českou mentalitu se všemi dobrými i špatnými vlastnostmi. Vážím si historie a dějin našeho státu. Stejně tak jsou v dějinách místa, na které nejsem moc hrdá – ale tohle má myslím každý stát a každá země.
Národní hrdost má jako vše rub a líc. Národní hrdost je potřeba  při obraně státu, ale  stejně tak se dá použít při napadení a podrobení si jiného státu.
V současné době v našem státě se děje „nacionalismus“ naruby. Nepřizpůsobiví mají větší privilegia a práva než normální spořádaní občané našeho státu. A mě se toto používání dvojího metru od naší vlády nelíbí.

4 Barča Barča | 16. listopadu 2011 v 19:53 | Reagovat

[1]:Myslič: „"Můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat...."

Trefné :-)

5 CAba CAba | 16. listopadu 2011 v 22:12 | Reagovat

Pěknej článek Miky, neska mám před spaním o čem přemýšlet :-) Díky

6 Miky Miky | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 22:53 | Reagovat

[1]: Mysliči, jsem rád, že tě článek neuráží. Ona ta cesta středu není vůbec lehká, většinou naštveš všechny nalevo i na pravo od sebe. ;-)  :-D

[2]: Zdenko, všichni jsme střípky v mozaice. :-)

[3]: Barčo, máš pravdu, národní hrdost může v sebeobranných a sebezáchovných situacích sehrát i pozitivní roli. Pozor ale na manipulátory, kteří vytvářejí pocit vnějšího ohrožení a ukazují prstem na viníka, pro kterého je třeba připravit "konečné řešení".

[5]: Cabo, já děkuji za pochvalu. Hodně jsem se rozmýšlel jestli ten článek vůbec psát. Je to složité téma a já nejsem žádný odborník.

7 Myslič Myslič | 16. listopadu 2011 v 23:02 | Reagovat

[6]:Miky:  To je jako s tou želvičkou, o které jsme si psali :-D .
A naštvávat lidi, no to je spíš o naštvávání jedinců, kteří, když něčemu nerozumí a jsou líní si o "tom" něco přečíst, tak hned nálepkují. Možná někdy někde pokecáme a změníš názor i na ty "holohlavé ranaře". ;-)

8 Miky Miky | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 12:23 | Reagovat

[7]: No, jeden holohlavej ranař, skin národovec ale antifašista, který se mnou jeden čas přebaloval seniory a dnes se živí jako vyhazovač, mě přiměl k tomu, abych si založil tenhle blog. Ne vždy jsme měli shodné názory, ale byl to inteligentní, slušný člověk a dodnes jsme přátelé.
Jo a mimochodem, holohlavý ranař Myslič mi připadá také jako fajn člověk. ;-)

9 Myslič Myslič | 17. listopadu 2011 v 20:42 | Reagovat

[8]:Ó! Děkuji :-D    Ono vůbec to paušalizování jedinců, kteří nějak vybočují z davu, je hrůza. No, také Ty jsi můj oblíbený "hipík". :D

10 kojot-jaroslav kojot-jaroslav | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 10:49 | Reagovat

"Moderní pohanské směry rozlišujeme na gotické pohanství, plešaté pohanství a batikované pohanství :-)" Michal Darken Koudelka

11 Eagle Eagle | 19. listopadu 2011 v 14:42 | Reagovat

Moc pěkný článek, opravdu moc.Určitě stojí
za zamyšlení.Není to jen obyčejné tlachání u internetu. Existuje spousta blogů, které kopírují jeden druhého a kde se skutečný hledající toužící po poznání moc nedozví. I když s některými názory komentátorů nesouhlasim. Podle mého osobního názoru nás má duchovní cesta spíše oddělit od hmotných tužeb a vazeb a přenést do světa mimo tento čas a prostor. V něm všechny naše hmotné iluze, jako je smrt, nemoc, stáří, láska k národu, k bližnímu atd zmizí a zůstane jenom čistá oddaná láska a služba k Nejvyššímu Pánu, případně Paní. Tím, že spojujeme toto hmotné tělo se svým skutečným Já, vytváříme jenom další iluzi, která nás nutí bloudit neustále v kruhu a strhává nás do koloběhu rození a smrti. To je ale jen můj osobní názor a zkušenost, kterou jsem prodělal za posledních dvacet skromných let své duchovní pouti. Nemyslím si,že má pohanství nebo přírodní filozofie něco společného s duchovním poznáním. Možná jenom jakýsi morální a etický základ, který člověk na této cestě potřebuje. Eagle

12 Miky Miky | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 21:27 | Reagovat

[10]: To sedí. :-D Já budu nejspíš ten batikovaný, ale jak stárnu mám vlastně náběh i na to plešaté pohanství. :-P

13 Miky Miky | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 21:52 | Reagovat

[11]: No vidíš Eagle, a mě se na pohanství líbí zrovna to, že je takové zemité a neodděluje sféru duchovní od té hmotné. Pohanská spiritualita je bytostně spojena s hmotnými věcmi, jako jsou kameny, hlína a kůra stromů a nepovažuje za nízké ani takové věci, jako je sex, hněv, nebo strach, protože jsou to věci přirozené a vše přirozené má svůj význam a je zároveň posvátné. :-)

14 Eagle Eagle | 20. listopadu 2011 v 16:25 | Reagovat

Poslední věta se mi moc nepovedla. Byl jsem trochu víc zamyšlený nad textem a přepsal jsem se. Chtěl jsem jen říci, že si nemyslím, že má pohanství nebo přírodní filozofie něco společného se vztahem k určitému národu, nebo národovectví Mě se také na pohanství nebo přírodní filozofii líbí, že má hlubší vztah k přírodě a k Matce Zemi, ale jsem toho názoru, že by to měl být jen začátek našeho poznání.Na začátku naší cesty je přirozené, že se setkáváme s ostatními hledajícími a komunikujeme s nimi. Protože to nás může mnoho věcí naučit. Žádný učený z nebe nespadl, ani v tomto případě ne. Později však, když získáme určitou moudrost a zkušenost se vydáme vlastní cestou. Celá příroda se nám stane jakýmsi zeleným chrámem a my se při meditaci v tomto chrámu ještě mnohému dalšímu naučíme.Jinak, když zůstaneme stát na jednom místě, tak se nikam neposuneme, ale naopak se dostaneme do poslední pasti, kterou nám iluze postavila do cesty. Abychom sice nežili v chrámu nebo ášramu, ale stále v zajetí svých iluzí,které by nás nutili si užívat jiným způsobem. Příroda je na začátku našeho zrození a měla by být i na konci. Člověk by měl být natolik statečný, že by měl opustit svůj tzv. domov a národ a odejít do lesa, kde by se měl věnovat duchovním činnostem, které ho přenesou do dalšího lepšího života nebo přímo do duchovního světa.

15 H H | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

Já se sice také za národovce nepovažuji, spíše za pohanského tradicionalistu, ale národovectví vnímám jako pozitivní uvědomnění si sebe samého - a na tom nevidím opravdu nic špatného. On je totiž rozdíl mezi nacionalismem (česky národovectvím) malého národa, který se v historii spíše brání a nacionalismem národa velkého, který kolikrát útočí na své sousedy. I když ani tohle pravidlo nemusí platit vždy - i Němec má právo být národovcem aniž by byl zároveň (neo)nacistou. To že historickému nacismu značná část tehdejších Němců "naletěla" nevypovídá o zlém charakteru Němců jako takových, ale spíše  o tom, že tehdejší Německo na tom nebylo zrovna nejlíp - a ti lidé prostě zvolili tehdy neznámé a nové hnutí. Chápu ale, že po zkušenostech války, koncentráků a okupace (u nás) jde z některých věcí pořád strach. přesto si myslím, že to není důvod k zatracování "uvědomnění si národní identity". S Evropanstvím osobně nemám žádný problém, vlastně se snažím nějak rozumně skloubit zájem o evropskou (indoevropskou) kulturu a zájem o národní kulturu. Pokud zmiňuji národní kulturu, nemám tím na mysli obrozenecké pojetí českého národa. Mám totiž svojí vlastní definici národnosti. My sice hovoříme slovanským jazykem, ale nevěřím, že naše identita je jenom slovanská. Můžeme to sledovat z různých úhlů pohledů: například zkoumáním pohádek, kde se občas vyskytují motivy opravdu hodně staré (třeba ještě z doby kamenné)nebo motivy )pravděpodobně) neslovanské. zde bych upozornil třeba na pověsti okolo bílé paní (patrně s pozůstatkem germánské bohyně) a nebo třeba na českou pověru, že "čáp nosí děti" - podle knihy Germánská mytologie, Libuše Spáčilová, Maria Wolfová je čáp "totemovým" zvířetem bohyně Friji-Frigg. Tedy souvisí to s mateřstvím a čáp původně nenosil děti jako v té pohádce Dařbuján a Pandrhola (pokud se nepletu),ale byl symbolickým ochráncem dětské duše vstupující na Svět. Další věc pro určování národní identity je pro mně třeba místopis, není pochyb, že množství názvů řek, měst, hor v krajině je předslovanských. Osobně tedy nevěřím tomu, že Slované přišli do prázdné země a ani nevěřím tomu, že starší obyvatelstvo vyhubili. Patrně zde došlo k prořídnutí a většinovému odchodu germánského obyvatelstva, neodešli ale všichni. Ti co zbyli, byli asimilováni nově příchozími Slovany. Tento scénář se podle mého opakoval mnohokrát už od doby kamenné, takže teoreticky můžeme mít minimálně zčásti své předky už v neolitu. A ještě něco: Pokud zkoumáme pravěk, zjišťujeme, že zde žilo postupně mnoho archeologických kultur - to může vypovídat o migracích, o změně národnosti, ale také nemusí, protože ne vždy musel někdo nový přijít. Gotika je jiná než renesance a přesto víme, že "po zániku lidu gotického sem nepřišel nový lid renesanční" :-) Takže když to shrnu, já považuju za součást naší identity klidně lidi z doby kamenné, bronzové, halštatské, Kelty,Germány a Slovany. V tomto případě jsem tedy v opozici vůči národnímu obrození. V opozici ale jenom zčásti, protože i v tom národním obrození lze najít zajímavé věci, například co se týše lidové kultury.... Myslím, že taková národní obrození měli i jiné evropské národy. Jenže ani Němec není "čistý" Germán, ale má mnohé předky, Římany a Kelty na jihu, Slovany v Polabí...

16 Miky Miky | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 22:38 | Reagovat

[14]: Eagle, já asi vím co máš na mysli, přesto to cítím malinko jinak. Mým cílem není osvícení, spasení, nebo únik z koloběhu samsáry, nemám potřebu všechno opustit, abych získal něco vyššího. Všechny ty věci o kterých hovoříš v prvním komentáři a které označuješ za hmotné iluze (smrt, nemoc, stáří, láska k národu, k bližnímu atd.)považuji za relevantní a nechci se od nich nějak oprošťovat.
Já jsem jednu dobu hodně studoval buddhismus (hlavně ten zenový) a přestože mi to lecos dalo, připadal mi ten důraz na to, na ničem nelpět a vnímat všechno kolem sebe jako pomíjivost a iluzi, jako nepřirozený a vzdálený lidské povaze. Pohanství, tak jak ho já chápu, není tolik o meditaci (i když ta je tam samozřejmě také),ale spíše o instinktech, vášních, živočišnosti, radosti a propojení s divokostí přírody. ;-)

17 Miky Miky | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 22:57 | Reagovat

[15]: H, děkuji za obsáhlý komentář. V celku mohu říct, že souhlasím skoro se vším cos napsal. Národ a národní identita jsou pojmy, které se dají definovat různě. Tvoje definice, tak jak ji popisuješ, je hodně široká a propojuje tě vlastně se spoustou poměrně odlišných kultur, které mají ale ve vzdálené minulosti společný základ. To se mi líbí. Horší je když to někdo definuje přísně stylem "Já jsem Slovan", nebo dokonce "Já jsem Rus" a všichny neslovany, nebo nerusy vnímá jako ohrožení.

18 Myslič Myslič | 22. listopadu 2011 v 15:31 | Reagovat

[17]: No, tady to vidím takhle: Pro mne různé indoevropské kultury nejsou zas tak odlišné. Ty, které nám tu H vyjmenoval, jsou prostě "naše" :-D Není to žádný multi-kulti import dnešní doby (různé východní směry)....

19 Eagle Eagle | 22. listopadu 2011 v 15:41 | Reagovat

Miky a H: já samozřejmě také vnímám, že jsme se narodili do určitého prostředí, které nás formuje od dětství až po dospělost. A je obrazem naší duše. Takový fanatik zase nejsem, abych vše odvrhoval, ale když jsem hovořil o přírodě, měl jsem na mysli přírodu duchovního světa. Jednou z naších tezí je i teze, že to, co je nahoře je i dole. Tím je myšlen duchovní a hmotný svět, v obracené polarizaci. Hmotný svět je vždy pouhým odrazem nebo stínem duchovní přírody, která zaplňuje většinu stvoření,kdežto hmotný svět zaplňuje jenom jeho nepatrný kousek,leží někde na okraji,takřka nepovšimnut. Podle toho jak se chováme nebo žijeme v tomto světě,tak bychom se měli chovat i ve světě duchovním. Život v hmotném světě je jen zvráceným odrazem toho skutečného světa.Ten druhý svět může jakýkoliv název třeba já jsem si ho pojmenoval Midgard, nebo Bhú-mandala,což jsou védy. V nich je také velice pěkný obraz duchovního světa.V našem světě jsme neustále konfrontováni bojem o přežití,kolik si kdo urve,aniž by bral ohled na druhého. Je to taková malá džungle, kde lidé vystupují jako lvi,tygři nebo vlci. A jejich oběti v rouše beránčím. Tzv národovectví je pak jen rozšířenou formou falešného ega, které se někdy rozšíří i na dlaší členy větší rodiny jako je národ, komunita atd. Což je také forma iluze. Dostali jsme příležitost narodit se v tomto životě jako lidské bytosti a proto bychom toho měli využít a vyřešit problémy, které jsou s tím spojené. Jako je například rození, umírání,stáří, nemoc, smrt atd.
Kdoví za kolik milionů nebo miliard životů dostaneme opět tuto šanci. H: I zmalého ohínku může vzejít obrovský požár.Nezáleží, jakknot svíce dlouhý, zýleží na tom jaký vytvoří plamen. V historii jsme se o tom přesvědčili mnohokrát M: Pocity, vnímání, vášeň, radost atd je v pořádku, ale měla by být zaměřena určitým směrem. Domnívám se,že nikoliv k uspokojování sebe sama, to vede k degradaci. Zvířata mají také takové potřeby, ale nevytvořili žádnou civilizaci, ani kulturu. Člověk je na trochu pokročilější úrovni. A proto by měl i pocity zasvětit do vyšší služby. P.S.Snad jsem se zase někde nepřepsal. Slunce v duši. :-)

20 Miky Miky | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 22:44 | Reagovat

[19]: Eagle, nepřepsal jsi se nikde. Já tvou cestu respektuji, pouze kladu menší důraz na tu reinkarnaci a větší na ta zvířata, ale to je v pohodě, není přece nutné abychom se shodovali v každém detailu. Slunce v duši i Tobě. ;-)  :-)

21 Miky Miky | E-mail | Web | 23. listopadu 2011 v 7:21 | Reagovat

[18]: Mysliči, ve slově indoevropské národy slyším tu Indii a to už je pořádný východ. Slovani, Germáni a Kelti, tam je toho možná více společného, než rozdílného, ale ta Indie, nebo Írán, to už je docela exotika. Někde jsi psal, že se zajímáš o Mitrův kult a o Peršany, to už by někdo mohl klidně za multi-kulti import pokládat. Eagle je například těmi východními směry, které pocházejí z Indie zjevně ovlivněn hodně, mě to úplně nesedí, ale ani mě to netrápí. Řekni sám, oč je horší Indie, než Persie?

22 Myslič Myslič | 23. listopadu 2011 v 16:41 | Reagovat

[21]: No, oni ti dávní Árjové byli přeci jen, nám Evropanům, etnicky bližší, než jejich dnešní potomci v Iránu, Pakistánu a Indii... No a kdo k nám ve středověku z Indie doputoval a vegetí tady dodnes, to snad dokládat nemusím :-D . Tuším, že ještě Xenofón popisuje Peršany, jako (co se týká zjevu) bratry Řeků a říká,že když vedle postavíme Peršana (tehdy zřejmě ještě i Inda-Árju) a Řeka, tak mezi nima nejsou velké fyzické rozdíly. To, že Indové dnes už mimo jazyka snad s Evropany nemají nic společného, je jiná věc. Oni se totiž "kulturně i fyzicky" promíchali s Dásy (původně tmavým neárijským etnikem). Peršané to později zvládli taky, tentokrát pro změnu s Araby. Když se začteš do Véd, najdeš tam i pasáže, kde je bůh hromu Indra ( ve všech indoevropských pantheonech je snad Hromovládce tentýž bůh) popisován, jako "Žlutovousáč".  Tedy pro mne, není kontraproduktivní přebírat z Indie a Persie něco, co je nám podobné.

23 Miky Miky | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 4:51 | Reagovat

[22]: On má prostě každý tu hranici, co už je kontraproduktivní a co ještě ne, někde jinde. Já jsem v tom výběru vlastně také spíše tradicionalista, ale ti kteří si vybírají i z kultur velmi vzdálených mě nevadí. Pokud to má někdo v hlavě srovnané a dává mu ta jeho kulturní směs smysl, nemám nic proti.

24 Myslič Myslič | 24. listopadu 2011 v 15:16 | Reagovat

[23]:Takhle: Mě docela dost zajímá i šintoismus, kodex Bušidó a podobné věci. Ale nemohu tomu nikdy plně porozuměta nemohu se stát šintoistou. Prostě to nemám(e) v krvi. Jeden můj soukmenovec z PK, vyprávěl, jak se moc zajímal o kulturu severoamerických Indiánů..... Chtěl být prostě Indiánem, tehdy to proněho byla jedinná možnost, jak se nekřest'ansky a přesto duchovně realizovat. Dokonce byl za indiánskými svatými muži i v Americe. A víš co mu řekli? "Nemůžeš se stát Indiánem. Ale můžeš se vrátit ke kořenům svého lidu a pochopit vaše (bílých) duchovno...."
A to on udělal.

25 Miky Miky | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 15:38 | Reagovat

[24]: Tak pod to bych se podepsal. Přesně takhle to cítím. I když se mohu samosebou nechat v něčem inspirovat i u šintoistů a indiánů, ty šamanské prvky jsou si dost podobné na celém světě.

26 Eagle Eagle | 25. listopadu 2011 v 15:25 | Reagovat

V každé kultuře na Zemi, teď mám na mysli kultury a civilizace předkřesťanské a starší najdeme něco co dává smysl i teď. Každý si může vybrat určitý ddíl nebo střípek skládanky, který mu do jeho poznání zapadá. Kdysi prý byla jedna moudrost, která se však vlivem času rozdrobila na tisíce kousků a my ji nyní dáváme pracně dohromady. Také jsem měl rád indiány a jejich civilizaci,a stál na jejich straně, i zěch jihoamerických ale jako K.Kolumbus jsem na začátku své Cesty zabloudil do Indie a nijak toho nelituji. Miky: Asi ti víc záleží na Cestě, že? Mně také, ale na konci Cesty by měl být nějaký Cíl.

27 Myslič Myslič | 26. listopadu 2011 v 13:51 | Reagovat

Zrovna včera jsem si v trafice koupil DVD "Na konci světa". Lákavý přebal, popis "střetu dvou světů". Jihoameričtí Indiáni versus misionáři.....  Dneska jsem to zkoukl.  Nejdřív jsem čekal něco, jako Gibsonovo "Apocalypto". Ale to jsem se spletl.....  Misionáři přiletí do deštného pralesa, Indiáni je pozabíjej (protože si nerozuměj). Jenže potom se syn a žena zapíchnutýho misionáře vydávaj za tím kmenem a "civilizujou" ho [:tired:] ....  Dokonce je očkujou proti obrně (kde k ní asi ti Indiáni přišli?!) a samozřejmě je pokřtěj :-? .....  Na konci filmu si všichni odpustěj a "civilizovaní" domorodci žijou v takovějch pěknejch plechovejch chatrčích, jako Cikáni na Spiši. :-P
Hlavně, že uvěřili v ten jed z Judeje...

Vymejvačka mozků, tenhle film. Kultury odlišných ras se míchat nemaj, protože pak vznikne naprosto nefunkční hybrid. Ten film stojí stovku a rozhodně se vyplatí si to koupit. No prostě "...a žili št'astně až do smrti."..... :-!

28 Miky Miky | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 21:12 | Reagovat

[27]: A viděl jsi THE MISSION s Jeremy Ironsem a Robertem de Nirem? Je to o Jezuitské misii mezi indiány v Jižní Americe v polovině osmnáctého století. Tenhle film mě fakt hodně zasáhl, spousta silných momentů.

29 Myslič Myslič | 29. listopadu 2011 v 15:48 | Reagovat

[28]: Viděl. Byljsem na něm kdysi v kině. Ten film je fakt síla. Bývalý otrokář de Niro pomáhá Jezuitům  chránit Indiány proti Portugalcům a Španělům....  Ale pořád jsem myslel na to, co "dobrého" Jezoviti udělali u nás. Ale zase bych se na to klidně podíval. Už jen ten začátek, jak misionář přitlučený na dřevo, "raftuje" s vodopádů.....  Kdysi jsem někde četl rozhovor s Liamem Neesonem, kde se ho ptali, jaké zažil nejhorší natáčení. Mistr Neeson pravil, že když točili Misii. Prý ho přitom pokousali snad všichni hmyzáci z celé Jižní Ameriky a on málem zkolaboval O_O

30 Miky Miky | E-mail | Web | 29. listopadu 2011 v 19:07 | Reagovat

[29]: Já jsem si Misii kdysi koupil v Levných knihách, mám ten film rád, klade spoustu otázek a odpovědi nejsou lehké. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama