NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Prosinec 2011

ČAROVÁNÍ SE JMELÍM V ČERNÉM LESE

31. prosince 2011 v 8:40 | Miky |  JINÉ
Před dvěma lety jsem tady na blogu prozradil naší rodinnou předvánoční tradici čarovaní s uzlíky a jmelím. Asi se to líbilo, protože tento zvyk převzala i Lady Rovena a ptal se mě na něj Tasselhof v loňském rozhovoru pro vánoční speciál Věstníku PFI. Letos jsme si v době adventní v práci povídali o tom, co kdo doma na vánoce vaří a jaké zvyky dodržuje a já jsem přispěl svou troškou do mlýna zrovna čarováním se jmelím. Jedné kolegyni se to zalíbilo a hned prohlásila, že to letos udělají doma také. Tahle kolegyně, která bydlí ve vsi s krásným názvem Černý Les, je ovšem žena činu a tak zblbla ještě další sousedy ze dvou okolních chalup. Po vánocích jsem se pak dozvěděl jak se v Černém Lese čarovalo!Mrkající Popravdě řečeno sám nevím, jak jsme doma k téhle tradici přišli, mám takový matný dojem, že jsem to kdysi vyčetl z Květů, nebo jiného časopisu, ale fakt nevím. Každopádně jsem rád, že se tento zvyk šíří.



KURZ PRAKTICKÉ MAGIE - Jozef Karika, Jaroslav A. Polák, Lucienne Poláková

25. prosince 2011 v 7:46 | Miky |  KNIHOVNIČKA


Právě jsem dočetl Kurz praktické magie od Jozefa Kariky a musím říct, že je to v mnoha ohledech zvláštní kniha. Ta první zvláštnost spočívá už v samotné koncepci knihy. Kurz praktické magie je vlastně jakási složenina dvou do značné míry odlišných částí. První polovina knihy, jak už název napovídá, patří magickému kurzu o šestadvaceti týdenních lekcích, zatímco druhou část tvoří soubor několika esejů z pera Jozefa Kariky, Jaroslava Poláka a Lucienne Polákové. Spojnicí obou těchto částí je hlavní téma knihy, jímž je magie.

ZIMNÍ SLUNOVRAT 2011

22. prosince 2011 v 6:46 | Miky |  KOLO ROKU



Před chvílí se narodilo Nové Slunce! Den se začal prodlužovat! Všem čtenářům blogu přeju krásné prožití vánočních svátků. Usmívající se

JAK NÁS PŘEVÁLCOVALI JEDIOVÉ

18. prosince 2011 v 16:59 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Podle předběžných výsledků ze Sčítání lidu v roce 2011, se v České republice přihlásilo k Pohanství 863 lidí. Je to hodně, nebo málo? No, pokud by se všichni sešli u nás v Táboře na náměstí, byla by to asi nepřehlédnutelná skupina, v rámci celé ČR je to ale zanedbatelné množství. Kdyby se k těm takřka devíti stovkám lidí přidali i ti, kteří ignorovali výzvu PFI a dalších organizací a ve formuláři místo Pohanství uvedli Wiccu, Ásatrú, Druidství, Rodnověří apod. možná by to celkový počet zdvojnásobilo, ani potom bychom však nedosáhli na úctyhodných patnáct tisíc vyznavačů filosofie JEDI. Kdybychom však připočetli všechny osoby, které jsou ve své náboženské praxi pohanskými prvky ovlivněny, ale hlásí se k jiným směrům, dali bychom asi Jedium na frak. Existuje tady totiž obrovská armáda tzv. esoteriků, příznivců New Age apod., kteří čtou často stejné knihy jako my, věnují se runám apod., obrací se k pohanským bohům a nemají přitom potřebu se k Pohanství, jako takovému hlásit. Možná tu potřebu nemají i z toho důvodu, že se na ně "pravověrná" pohanská komunita dívá často z patra a posmívá se jim. Možná případné zájemce odrazuje i to, že ačkoli je nás hrstka, hádáme se spolu o každý prd. Možná, kdo ví?
Ale co, nikdy jsem si nemyslel, že by nás pohanů musely být nutně statisíce, vlastně mi docela stačí, že tahle cesta naplňuje mě, ostatní ať si dělají co chtějí. Jo a jednu výhodu oproti Jedium myslím přeci jen máme. Hádám, že většina těch, kteří se k této filosofii ze Star Wars přihlásila, se nechala vyhecovat akcí na facebooku a brala to spíše jako recesi. O těch, kteří do sčítacího formuláře napsali POHANSTVÍ si troufám naopak říct, že ve své většině moc dobře věděli, k čemu a proč se hlásí.





Pokud by někoho zajímalo o čem ta filosofie Jedi vlastně je, doporučuji navštívit stránky českých vyznavačů (nikoli recesistů) Jediismus.ic.cz .
Pokud by se chtěl někdo podívat i na graf a celkové počty pohanů v jednotlivých krajích, ať navštíví Stezky pohanství.

CHAOS MAGIE - Patrick Dunn

12. prosince 2011 v 9:48 | Miky |  KNIHOVNIČKA

Obsáhlá recenze Jozefa Kariky a krátká informace, kterou o této knize uveřejnil na svém blogu Cody, na mě působila spíše odrazujícím dojmem. Oba se shodli, že v knize moc nového nenalezli a navíc, že to, co zde Patrick Dunn prezentuje, často z rámce postmoderní magie vybočuje a vrací se spíše k magii tradiční. Nicméně oba se také vyjádřili v tom smyslu, že pokud jste laik a o chaos magii, resp. postmoderní magii jste doposud nic nečetli, pak vás Dunnova kniha potěší a naleznete v ní mnoho nových konceptů i mocných praktických technik. Přiznávám se, že já v těchto vodách opravdu laik jsem a o chaos magii jsem předtím nikdy nic nečetl a prohlašuji, že to co napsal Karika a Cody sedí. Kniha mě potěšila a našel jsem v ní mnoho nového.
Pokud jste na tom jako já, pokusím se vám teď vysvětlit, o co v postmoderní magii jde. Každý magický systém pracuje z řadou symbolů a jejich korespondencí a tyto symboly jsou odvozeny od určitého mýtu. Evropské středověké magické systémy jsou například odvozeny z žido-křesťanského mýtu o Stvořiteli, stromu života, andělech a démonech. Runová magie, kterou praktikuji já, zase čerpá svou sílu z germánského pohanského mýtu o božských rodech Vanů a Ásů, o prvotních silách ohně a ledu o kosmickém stromu a devíti světech. Postmoderní magie se utváří v prostoru, kde většina tradičních mýtů ztratila svou sílu. Žido-křesťanský mýtus, který byl ještě před 100-150ti lety všeobecně přijímaným jednotícím společenským prvkem, je dnes často odmítán a lidé se přiklánějí k množství jiných mýtů podle své libovůle a sympatií. Chaos magie nepředstavuje systémem s pevně vymezenou strukturou a předepsanými symboly, ale povzbuzuje své přívržence k tomu, aby používali z již existujících systémů to, co jim vyhovuje a zároveň se nebáli experimentovat a vytvářet své vlastní systémy. Patrick Dunn v knize ovšem několikrát upozorňuje, že pokud mícháme prvky dvou systémů pocházejících z dvou odlišných kulturních okruhů, měli bychom dobře vědět, co který symbol znamená a co vlastně děláme. Naším cílem není vytvořit nesmyslný guláš. Pojem Chaos je poněkud matoucí. Ve skutečnosti totiž nejde o to vytvořit něco chaotického, ale naopak poskládat si věci v hlavě tak, aby nám to dávalo smysl a sami pro sebe jsme v tom měli pořádek. Mnohem větší chaos by totiž mohlo vyvolat to, kdybychom se snažili přizpůsobit určitému tradičnímu systému, ale vnitřně měli s některými jeho symboly problém.
Praktická cvičení, která v knize naleznete jsou většinou zaměřená spíše na poznávání vašeho vnitřního vesmíru, než na ovlivňování vašeho okolí. Věřte ale, že podnikání cest do svého nitra a práce se svými vnitřními anděly a démony je stejně magická a často i mnohem magičtější, než čarování, aby vašemu sousedovi chcípla koza. Z obsahu knihy vám nic konkrétního prozrazovat nebudu. Řeknu jen tolik, že jsem ji četl velmi zvolna. Mnohdy jsem musel po pár odstavcích odvrátit od textu zrak a přemýšlet o tom, co jsem zrovna přečetl. Hodně věcí mě opravdu zaujalo a některá cvičení jsem začal okamžitě zkoušet. Kniha pro mě byla rozhodně přínosem a budu se k ní jistě ještě vracet.


BOHYNĚ NERTHUS

11. prosince 2011 v 12:28 | Miky |  BOHOVÉ A BÁJNÉ BYTOSTI

JMÉNO : NERTHUS
KATEGORIE : BOHYNĚ
OBLAST : GERMÁNI



Bohyni Nerthus jsem poprvé oslovil během svého letošního mabonového rituálu ve starém opuštěném jabloňovém sadu. Byl to jeden z těch několika málo rituálů, kdy jsem měl kromě vizuálních vněmů i ty sluchové. Od té doby jsem se během svých "šamanských cest", mohu-li to tak nazvat, vypravil k Nerthus ještě několikrát a vždycky se děly dost zajímavé věci.
Ona je totiž tato bohyně vůbec zajímavá. Ačkoli patří do germánské oblasti a byla podle Tacita uctívána sedmi významnými germánskými kmeny, v pozdější dochované mytologii a ságách se o ní nikde nedočteme. Jediným zdrojem informací o ní tak zůstává to, co o ní napsal Tacitus :

Pak následují Reudignové, Avionové, Angliové, Varinové, Eudosové, Suardonové a Nuitonové, ti jsou chráněni lesy a řekami. Jednotlivě není na nich nic pozoruhodného; společné jim je, že uctívají bohyni Nerthus, to jest Matku Zemi, a věří, že zasahuje do lidských záležitostí a osobně navštěvuje národy.
Na jednom ostrově v Oceánu je posvátný háj a v tom háji je vůz věnovaný bohyni, přikrytý přehozem. Dotknout se ho je dovoleno jen knězi. Kněz pozná, kdy je bohyně uvnitř, zapřáhne do vozu krávy a s velkou uctivostí provází bohyni na cestě. Tenkrát jsou dny plné radosti, slaví se svátky na místech, která bohyně poctí svým příjezdem a svým pobytem. Nezačínají se války, neberou se do rukou zbraně; je zavřeno veškeré železo. Jen tak dlouho je však znám mír a pokoj, jen tak dlouho milován, dokud týž kněz neodveze bohyni zpátky do chrámu, když už má styku s lidmi dost. Pak je povoz, přehoz a božstvo samo (chceš-li, věř tomu) omýváno v tajemném jezeře. Tuto službu konají otroci a totéž jezero je pak okamžitě pohltí. Odtud tajemná hrůza a svatá nevědomost o podstatě tajemství, jež vidí jen lidé odcházející na smrt.

Jedná se tedy o bohyni, která ztělesňuje Matku Zemi. Předpokládá se že, cesta na voze, při které Nerthus navštěvovala lidská sídla v okolí svatyně, se konala vždy na jaře v období plodnosti a probouzení přírody. V přítomnosti bohyně byly zapovězeny veškeré boje a sváry, byl to čas radostné oslavy nového vegetačního roku. Poněkud temnější příchuť má ovšem zakončení celé cesty, kdy jsou utopením v jezeře obětováni otroci, kteří bohyni a její vůz omývali. Existuje názor, že některá z mumifikovaných těl z germánského období, která se našla v dánských a německých bažinách by mohla patřit lidem obětovaným právě této bohyni.
Zdá se vám to drsné? Asi ano, náš dnešní pohled na Matku Zemi je do značné míry zidealizovaný. Bohyni, která představuje Zemi bychom rádi viděli, pouze jako tu hodnou maminku, která nás hladí, krmí a chrání. Tak ji samozřejmě viděli i staří pohané, kromě toho ji ale vnímali i jako hrobku, která jednou pozře naše kosti. Matka Země má obě tyto tváře. Léto je čas hojnosti a úrody, ale zima je čas spánku a často i hladu, nemoci a smrti. Tu temnou stránku si my zhýčkaní moderní lidé už moc neuvědomujeme a ani si často uvědomovat nechceme, pro naše předky, kteří žili bez elektriky a technických vymožeností to ale byla realita.
Bohyně Nerthus je zvláštním způsobem tajemná. Všichni jí radostně vítají a slaví, že s ní přichází čas hojnosti, ale nikdo jí nemůže spatřit, ona zůstává skryta za přehozem. Mnoho současných pohanských umělců ji proto kreslí s maskou, nebo závojem na obličeji.

Tvrdí se, že Nerthus je matkou božských dvojčat Freyi a Freye. Ačkoli pro to neexistuje žádný přímý důkaz, zdá se to být docela pravděpodobné. Freya a Frey jsou dětmi boha Njörda a z Eddy víme, že je zplodil se svou sestrou, pravděpodobně také dvojčetem. Jméno Nerthus je podle všeho latinským přepisem jména Njörðr a tak tu zřejmě máme dvojčata, boha a bohyni plodnosti Njörda a Njördu a jejich děti, opět dvojčata a božstva plodnosti Freye a Freyu. Těch indicií je více. Objížďka krajiny se sochou na voze například patřila i ke kultu boha Freye.
Bohyně Nerthus se v tomto světle jeví pramatkou božského rodu Vanů, který je tradičně spojován s atributy plodnosti, hojnosti, štěstí a bohatství. Magie Vanů je spjatá se zemí a vodou, s álfy a šamanským uměním zvaným Seidr.




PŘEDKOVÉ, KRAJINA, KULTURA A VÍRA

7. prosince 2011 v 16:01 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
V jednom komentáři pod článkem Proč nejsem národovec mi Myslič popsal zkušenost svého kamaráda z Pohanského kruhu. Mysličův kolega byl velkým fandou severoamerických indiánů. Cítil souznění s jejich spiritualitou a toužil být jako oni. Vyrazil dokonce do USA, aby se zde setkal s indiánskými svatými muži a učil se od nich. Indiáni ho sice přijali, ale v dobrém mu poradili, aby se vrátil ke kořenům spirituality svého vlastního lidu, protože indiánem se prostě stát nemůže.
Myslím, že je to celkem typický příběh. Loren Crudenová, autorka skvělé knihy Duch místa, která se učila u šamana Lewise Sawaquata z kmene Patawatomie, popisuje, jak jí Lewis vedl k pozornosti vůči pohanským svátkům, které patří k jejímu skotskému dědictví a pobízel ji, aby spíše rozvíjela své vlastní vnitřní schopnosti, než napodobovala indiánské tradice. Ono totiž nejde být někým jiným, než kým ve skutečnosti jsme. Problém není v tom, že by Loren, nebo Mysličův kolega nezvládli indiánské rituální techniky, to vůbec ne. Lewis, přece Loren Crudenovou spoustu věcí velice dobře naučil. Problém je v tom, že přírodní náboženství s nepřerušenou tradicí jsou zpravidla silně vázaná na kult předků. Tradiční indián vás např. zavede k posvátné hoře a bude vám vyprávět mytologický příběh o tom, jak byli kdysi jeho předkové stvořeni a jak vystoupili na svět právě z nitra této hory. Z indiánské spirituality můžeme převzít mnohé, tu horu, ten mýtus a ty předky však nikoli. Pokud bychom si chtěli tyto věci přivlastnit, vznikl by z toho podivný hybrid a indiáni by to po právu považovali za duchovní imperialismus. Nezoufejte, máme své vlastní hory, své vlastní mýty a své vlastní předky a věřte, že nejsou o nic horší, než ti indiánští. Možná musíme po těchto věcech jen trochu více pátrat, ale opravdu jenom trochu. Ono je těch indiánů, žijících podle starých tradic také jen hrstka. Většina z nich žije typickým hamburgerovo-televizním způsobem života, jako ostatní Američané. Věřte, že pokud se některý z nich rozhodne hledat své kořeny, má to stejně těžké jako my.
Naši předkové nám předali nejen život, tradice a posvátná místa, ale i dědičné dispozice a charakteristickou mentalitu. Nelze sice zevšeobecňovat, ale jistě bychom našli pár rozdílů v náturách průměrného Čecha, Itala, nebo Brita. Tak jako jsme bytostně propojeni se svými předky, formuje nás i krajina ve které žijeme. Jinou náturu má obvykle horal a jinou člověk žijící v nížině, jinak se chová seveřan a jinak člověk z horkého jihu. Vlastnosti, které jsme zdědili po předcích i naše domovská krajina mají bezesporu vliv i na naše vnímání posvátného. Někteří z toho vyvozují, že je nám určitý druh víry vrozený, zatímco jiné druhy jsou proti naší přirozenosti. S touhle teorií tak docela nesouhlasím. Adrian například na Mystice v přednášce Native Europaen Spirituality prohlásil, že Čech nikdy nemůže být pořádným buddhistou. Své tvrzení podepíral tím, že naší nátuře je disciplína japonských buddhistických klášterů naprosto cizí, protože jsme ze své podstaty tak trochu rebelové. Já si naopak myslím, že Čech klidně buddhistou být může, bude to jen prostě český buddhista, který se bude od toho japonského lišit, stejně jako se ten japonský liší např. od tibetského. Buddhismus, podobně jako jiná náboženství, nabírá v každé zemi svou zvláštní podobu. Základní filosofie buddhistického náboženství není vázána ani na kult předků, ani na bohy a místa. Buddhismus by neměl být vázaný vlastně na nic, protože lpění na čemkoli, je s jeho filosofií v příkrém rozporu. Tento postoj mu umožňuje lehce absorbovat prvky jakékoli kultury. Křesťanství, které je naopak pevně spojeno s historií židovského národa a rodokmeny jejich patriarchů, zase učí, že dětmi praotce Abraháma se mohou stát všichni, kdo přijmou pravou víru. Toto duchovní spojení s Abrahamovým rodem je ceněno dokonce více, než to tělesné. Křesťanům se podařilo touto kličkou úspěšně infiltrovat do celého světa. A funguje to bezvadně. Mezi Koptským křesťanstvím z Egypta, irským katolicismem a ruským Pravoslavím bychom našli jistě spoustu kulturních rozdílů, ale přesto jsou to všechno bezpochyby křesťané.
Kulturní podmínky nás tedy podle mého mínění nepředurčují k nějakému konkrétnímu druhu náboženství, ale spíše k tomu, jakou podobu bude toto náboženství v našem podání mít. Mnohý z pohanů by byl jistě šťastný, kdyby v nás Evropanech byl ten polyteismus nějak geneticky zakódován, obávám se ale, že tomu tak není. Zde se přikláním spíše k názoru britské druidky Emmy Restal Orr, která říká, že původně semitská představa jediného Boha a tvůrce pravidel, už natolik pronikla do naší kultury, že pro mnohé lidi je těžké ji vůbec postřehnout a tím spíš se jí zbavit. Nevnímám stará pohanská náboženství jako něco, k čemu bychom byli jako Evropané nutně předurčeni a co nám musí nejlépe vyhovovat. Co se týče mne, tak ano, mě pohanství opravdu vyhovuje nejlépe, ale za sousedy v našem domě neručím. Kdybych tvrdil, že každý z nich je ve své nejvnitřnější podstatě pohanem, byla by to stejná pitomost, jako když muslimové říkají, že se každý člověk rodí muslimem a teprve nevhodná výchova u něj jeho pravou víru deformuje. Kus toho pohanského dědictví si v sobě jistě všichni neseme a pokud se rozhodneme po této cestě kráčet, určitě je na co navázat, aniž bychom museli vykrádat cizí tradice. Nesmíme však zapomenout na to, že už více než tisíc let je naše kultura ovlivňována křesťanstvím a že za posledních pár desetiletí u nás zdomácněly i některé nauky, které mají svůj původ v Indii. Pokud se někdo rozhodne tyto směry následovat a rozvíjet, má na to plné právo a naše snaha jeho volbu zpochybňovat, by byla směšná.










OBCHOD JEDNÉ ČARODĚJKY

1. prosince 2011 v 7:50 | Miky |  JINÉ

U nás v rodině se traduje historka. Když mi byly asi tři roky nakreslil jsem obrázek koně a hned jsem se s ním běžel pochlubit všem, kdo zrovna byli doma. Babička, která mi vždycky hodně nadržovala, vzala obrázek do ruky a hned ostatním začala dokazovat mé "umělecké" kvality : "No jen se na toho koně podívejte, jak je krásný! Koukněte na ty detaily, vždyť on mu namaloval i nosní dírky!" Nadmul jsem se pýchou, vzal jsem obrázek od babičky a dokreslil koni k těm dvěma nozdrám ještě další čtyři. Mimochodem, ten obrázek dodnes existuje.
Budu-li teď psát o obchůdku Lightworkers a Aromance, tak je to jinak než s tím koněm. Vězte že to nedělám proto, že mi LuciJe načechrala ego svojí pochvalou, jak jsem jí ten její krámek pěkně vyfotil, měl jsem v plánu o něm napsat už předtím. Pokud sympatizujete s wiccou, opravdu ho doporučuji vaší pozornosti. Jak mi sdělil Tasselhof, LuciJe vybírá veškeré zboží do obchůdku sama a má pro to zvláštní cit. Já bych k tomu ještě dodal, že je na výběru vidět, že LuciJe je Dianička. Je to patrné například na tom, že veškeré tarotové sady, které obchod nabízí, nějakým způsobem s wiccou a pohanstvím souvisí. Našel jsem tu kupříkladu můj oblíbený Old Path Tarot, který namalovala Sylvia Gainsford za podpory osmi dalších wiccanů, mezi kterými figurují jména, jako Margot Adlerová a Janet a Stewart Farrarovi. Měl jsem také cukání zakoupit si v obchůdku sadu Tarot of The Witches, která mě už roky fascinuje a která si zahrála i v Bondovce Žít a nechat zemřít z roku 1973. Snové výjevy na těchto kartách mě zvláštním způsobem přitahují. Dvě z nich (Blázna a Svět), jsem se dokonce kdysi pokusil podle předlohy v jedné knize namalovat. Jo, a tu Bondovku máme doma, koupil jsem si ji právě kvůli těm kartám. Další sadou, kterou jsem na Mystice už, už kupoval byl zcela nový Wild Wood Tarot inspirovaný keltským šamanismem Johna Matthewse. Obrázky na těchto kartách maloval Will Worthington, který je u nás už dobře známý jako ilustrátora svělého Tarotu Magie Druidů. Nakonec jsem sadu nekoupil. Dal jsem přednost nějaké dívce, která o ni také stála. Názvy některých dalších karetních balíčků, které LuciJe nabízí, např. Earth Magic Oracle Cards, Wiccan Cards, The Wisdom of Avalon Oracle Cards, The Shaman's Oracle, nebo Goddess Tarot, vás nenechají na pochybách, hlavními tématy tu jsou wicca, zemská magie a šamanství.


Wild Wood Tarot, John Matthews/Will Worthington



Karta Blázen a karta Svět, které jsem nakreslil podle Tarotu of the Witches.


Také další sortiment stojí za pozornost. Na festivalu mě zaujal např. malovaný otočný kalendář s motivy wiccanských svátků a pak celá řada kamenných a stříbrných přívěsků symbolizujících Bohyni. Pro ukázku přikládám fotografii se dvěma z nich, které jsem z Mysticy dovezl domů.




Zvláštní kapitolou jsou vonné esenciální oleje, květinové vody, apod. z Aromance. Olejíčky jsou sice o něco dražší, než ty které koupíte u Vietnamců, ale zato máte záruku, že jsou to opravdové výtažky z bylin a seženete zde vůně, které jsou vidět skutečně málokde, např. Bazalku, Fenykl, Pepř, Mrkev, Zázvor a dokonce dva druhy šalvěje.
Tasselhof mi prozradil, že se v brzku chystá i velké rozšíření nabídky pohanské literatury.
LuciJe má prostě super obchůdky a neříkám to proto, že by mě snad platila za reklamu, ale protože si myslím, že je to fakt.

Bondův protějšek, vědma Solitaire s kartou Blázen
ze sady Tarot of the Witches.