NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

PŘEDKOVÉ, KRAJINA, KULTURA A VÍRA

7. prosince 2011 v 16:01 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
V jednom komentáři pod článkem Proč nejsem národovec mi Myslič popsal zkušenost svého kamaráda z Pohanského kruhu. Mysličův kolega byl velkým fandou severoamerických indiánů. Cítil souznění s jejich spiritualitou a toužil být jako oni. Vyrazil dokonce do USA, aby se zde setkal s indiánskými svatými muži a učil se od nich. Indiáni ho sice přijali, ale v dobrém mu poradili, aby se vrátil ke kořenům spirituality svého vlastního lidu, protože indiánem se prostě stát nemůže.
Myslím, že je to celkem typický příběh. Loren Crudenová, autorka skvělé knihy Duch místa, která se učila u šamana Lewise Sawaquata z kmene Patawatomie, popisuje, jak jí Lewis vedl k pozornosti vůči pohanským svátkům, které patří k jejímu skotskému dědictví a pobízel ji, aby spíše rozvíjela své vlastní vnitřní schopnosti, než napodobovala indiánské tradice. Ono totiž nejde být někým jiným, než kým ve skutečnosti jsme. Problém není v tom, že by Loren, nebo Mysličův kolega nezvládli indiánské rituální techniky, to vůbec ne. Lewis, přece Loren Crudenovou spoustu věcí velice dobře naučil. Problém je v tom, že přírodní náboženství s nepřerušenou tradicí jsou zpravidla silně vázaná na kult předků. Tradiční indián vás např. zavede k posvátné hoře a bude vám vyprávět mytologický příběh o tom, jak byli kdysi jeho předkové stvořeni a jak vystoupili na svět právě z nitra této hory. Z indiánské spirituality můžeme převzít mnohé, tu horu, ten mýtus a ty předky však nikoli. Pokud bychom si chtěli tyto věci přivlastnit, vznikl by z toho podivný hybrid a indiáni by to po právu považovali za duchovní imperialismus. Nezoufejte, máme své vlastní hory, své vlastní mýty a své vlastní předky a věřte, že nejsou o nic horší, než ti indiánští. Možná musíme po těchto věcech jen trochu více pátrat, ale opravdu jenom trochu. Ono je těch indiánů, žijících podle starých tradic také jen hrstka. Většina z nich žije typickým hamburgerovo-televizním způsobem života, jako ostatní Američané. Věřte, že pokud se některý z nich rozhodne hledat své kořeny, má to stejně těžké jako my.
Naši předkové nám předali nejen život, tradice a posvátná místa, ale i dědičné dispozice a charakteristickou mentalitu. Nelze sice zevšeobecňovat, ale jistě bychom našli pár rozdílů v náturách průměrného Čecha, Itala, nebo Brita. Tak jako jsme bytostně propojeni se svými předky, formuje nás i krajina ve které žijeme. Jinou náturu má obvykle horal a jinou člověk žijící v nížině, jinak se chová seveřan a jinak člověk z horkého jihu. Vlastnosti, které jsme zdědili po předcích i naše domovská krajina mají bezesporu vliv i na naše vnímání posvátného. Někteří z toho vyvozují, že je nám určitý druh víry vrozený, zatímco jiné druhy jsou proti naší přirozenosti. S touhle teorií tak docela nesouhlasím. Adrian například na Mystice v přednášce Native Europaen Spirituality prohlásil, že Čech nikdy nemůže být pořádným buddhistou. Své tvrzení podepíral tím, že naší nátuře je disciplína japonských buddhistických klášterů naprosto cizí, protože jsme ze své podstaty tak trochu rebelové. Já si naopak myslím, že Čech klidně buddhistou být může, bude to jen prostě český buddhista, který se bude od toho japonského lišit, stejně jako se ten japonský liší např. od tibetského. Buddhismus, podobně jako jiná náboženství, nabírá v každé zemi svou zvláštní podobu. Základní filosofie buddhistického náboženství není vázána ani na kult předků, ani na bohy a místa. Buddhismus by neměl být vázaný vlastně na nic, protože lpění na čemkoli, je s jeho filosofií v příkrém rozporu. Tento postoj mu umožňuje lehce absorbovat prvky jakékoli kultury. Křesťanství, které je naopak pevně spojeno s historií židovského národa a rodokmeny jejich patriarchů, zase učí, že dětmi praotce Abraháma se mohou stát všichni, kdo přijmou pravou víru. Toto duchovní spojení s Abrahamovým rodem je ceněno dokonce více, než to tělesné. Křesťanům se podařilo touto kličkou úspěšně infiltrovat do celého světa. A funguje to bezvadně. Mezi Koptským křesťanstvím z Egypta, irským katolicismem a ruským Pravoslavím bychom našli jistě spoustu kulturních rozdílů, ale přesto jsou to všechno bezpochyby křesťané.
Kulturní podmínky nás tedy podle mého mínění nepředurčují k nějakému konkrétnímu druhu náboženství, ale spíše k tomu, jakou podobu bude toto náboženství v našem podání mít. Mnohý z pohanů by byl jistě šťastný, kdyby v nás Evropanech byl ten polyteismus nějak geneticky zakódován, obávám se ale, že tomu tak není. Zde se přikláním spíše k názoru britské druidky Emmy Restal Orr, která říká, že původně semitská představa jediného Boha a tvůrce pravidel, už natolik pronikla do naší kultury, že pro mnohé lidi je těžké ji vůbec postřehnout a tím spíš se jí zbavit. Nevnímám stará pohanská náboženství jako něco, k čemu bychom byli jako Evropané nutně předurčeni a co nám musí nejlépe vyhovovat. Co se týče mne, tak ano, mě pohanství opravdu vyhovuje nejlépe, ale za sousedy v našem domě neručím. Kdybych tvrdil, že každý z nich je ve své nejvnitřnější podstatě pohanem, byla by to stejná pitomost, jako když muslimové říkají, že se každý člověk rodí muslimem a teprve nevhodná výchova u něj jeho pravou víru deformuje. Kus toho pohanského dědictví si v sobě jistě všichni neseme a pokud se rozhodneme po této cestě kráčet, určitě je na co navázat, aniž bychom museli vykrádat cizí tradice. Nesmíme však zapomenout na to, že už více než tisíc let je naše kultura ovlivňována křesťanstvím a že za posledních pár desetiletí u nás zdomácněly i některé nauky, které mají svůj původ v Indii. Pokud se někdo rozhodne tyto směry následovat a rozvíjet, má na to plné právo a naše snaha jeho volbu zpochybňovat, by byla směšná.









 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Myslič Myslič | 7. prosince 2011 v 17:11 | Reagovat

Ano, máme své kořeny. Právě v této půdě a v tomto kontinentu. Hlas krajiny k nám (někdy) promlouvá. Když vylezete třeba na Praděd, Blaník, Radhošt' nebo Mlechov, tak to volání (zase někdy a někdo) možná uslyšíte. Na těchto a dalších svatých místech našich předků, se stačí naladit na tu "správnou" vlnu a můžete doslova odposlouchávat ozvěnu dávných nekřest'anů. A nejlíp o samotě, já to tak dělám. Mluví k vám kameny, stromy, potoky i vítr. Stejně, jako k našim předkům. K Mojžíšovi mluvil v poušti (prý) hořicí keř. Co mu namluvil, to dobře víme :-D

2 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 7. prosince 2011 v 17:31 | Reagovat

Pěkné a výstižné zamyšlení, vidím to také tak.

3 Frostík Frostík | 7. prosince 2011 v 20:04 | Reagovat

Jedmoznačně souhlasím.

4 Kojot Kojot | E-mail | Web | 7. prosince 2011 v 20:07 | Reagovat

Jé, Miky, tak tento článek se ti opravdu moc povedl! Gratuluju a šířím dál!

5 Michal Michal | 7. prosince 2011 v 21:53 | Reagovat

Ahoj moc hezký článek, narodili jsme se v čechách a prostě sem patříme....

6 Barča Barča | 7. prosince 2011 v 22:52 | Reagovat

Moc pěkný článek. Každý člověk věří ve svém nitru tomu, co mu je nějakým způsobem blízké.

7 Miky Miky | E-mail | Web | 8. prosince 2011 v 10:59 | Reagovat

[4]: Díky, taky jsem to přepisoval asi 7x. :-P

[6]: Ano, a může nám být blízké i to, co zrovna úplně nepochází z domácí kuchyně.
Často to bývá ale jako v tom Alchymistovi od Coelha. Někdy hledáme poklad v Egyptě a tam nakonec zjistíme, že ho máme zakopaný doma na dvorku.

8 Miky Miky | E-mail | Web | 8. prosince 2011 v 11:02 | Reagovat

[1]: Mysliči, přesně tak to cítím. Kameny, stromy, potoky a vítr k nám mluví a jejich řeč je nám důvěrně známá. :-)

9 Barča Barča | 8. prosince 2011 v 11:27 | Reagovat

Miky: „Kameny, stromy, potoky a vítr k nám mluví a jejich řeč je nám důvěrně známá. “

Ano, cítím to velmi podobně. A je úplně jedno, jestli jsou to duchové, andělé, pohanská božstva,nebo kami, nebo jiný člověk vnímá tímto způsobem autoritu jediného Boha.  

Myslím, že důležité je, že to slyšíme v nás samých a ne od někoho zvenčí. Tím, že to slyšíme v našem nitru – stává se to součástí naší přirozenosti.

10 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 8. prosince 2011 v 13:24 | Reagovat

Moc pěkně napsáno.Na budhismu se mi líbí,že to není náboženství,ale CESTA. Nejsem budhistou,ale ta filozofie je blízká myslím každému, kdo svobodně po své cestě jde, bez stádní poslušnosti všemožných církví a dogmat.V tomto životě,jak to cítím já, jsme spjati s předky tohoto koutu světa, ale v minulých životech jsme mohli být i tím Indiánem,takže někteří to tak cítí. Viděla jsem muže,který ctí předky této domoviny, ale je většinu roku v Mexiku,kam ho táhnou Mayové, a když jsem ho poprvé viděla,aniž jsem věděla o jeho cestách,viděla jsem  reliéfy  obličejů na mayských kresbách. A on ví,že tam kdysi patřil. A s Barčou musím též souhlasit. :-)  ;-)

11 Miky Miky | E-mail | Web | 8. prosince 2011 v 16:51 | Reagovat

[10]: No, možné je samozřejmě všechno, ale slyšel jsem, že indiáni už mají osypky ze všech těch Evropanů, kteří se domnívají, že jsou inkarnacemi jejich náčelníků a já se jim popravdě řečeno ani nedivím.

12 Myslič Myslič | 8. prosince 2011 v 17:16 | Reagovat

[8]:Jo, mluví. občas v zimě, vyrážím do skal. Jsou tam takové potůčky, které v zimě zamrznou.... No a když se na ně díváš a odráží se v těch rampouších světlo a hraje přes ně vítr.... Tak prostě slyším, co říká Skadi :-D  A když jsou větve stromů v tuhém mrazu ojíněné, tak trochu i cinkají a to, jak říkám, má Skadi rozkecáno :D
No a tohle někdo, kdo k nám přijde z pouště prostě neuslyší a nemůže porozumět hlasu našeho kontinentu. Co si budem povídat, taky bych byl někde v Austrálii neschopnej poslouchat její hlas....

13 Miky Miky | E-mail | Web | 8. prosince 2011 v 21:49 | Reagovat

[12]: Četl jsem knihu o tom, jak Kanadská vláda kdysi letecky přesídlila Iunity o několik set kilometrů více na jih, protože na severu takřka vyhynuli karibů(hlavní zdroj jejich potravy) a vypukl tam hladomor. Eskymáci byli ze svého nového prostředí naprosto zoufalí, báli se stromů a tvrdili, že v nich jsou cizí neznámí duchové. Nakonec se vydali pěšky zpátky domů a nevadilo jim ani, že tam nejspíš umřou hlady.

14 Myslič Myslič | 9. prosince 2011 v 15:49 | Reagovat

[13]:Hm....  Ale abych pravdu řekl, zase jsem četl o českém cestovateli Aloisi Musilovi (od Arabů dostal čestné jméno Můsa ar Rwali), který dokonale porozuměl hlasu pouště a dokázal jí naslouchat jako beduíni. Ale takových lidí asi moc nebude. Musil pracoval za První světové války pro Rakouskou tajnou službu a přetáhl spoustu pouštních kmenů na stranu Turecka a velmi škodil britskému agentovi Lawrencovi, který se pokoušel o podobný podnik pro Dohodu. Musil dokázal sám přejít Jordánskou poušt' (pěšky!!!!!). To asi musel hlasu džinů porozumět dokonale.... Někdy to prostě jde a cizinec to dokáže. Ale to je možná vyjímka, která potvrzuje pravidlo.

15 Eagle Eagle | 9. prosince 2011 v 16:38 | Reagovat

Česká krajina bývala kdysi pokladnicí moudrosti. Z hor, lesů a luk k nám promlouvá její duch. Ale vlivem času a doby tento duch vyprchal. Zůstali nám jenom mýty a legendy, u kterých není jisté, jestli jim můžeme věřit či nikoliv. Moderní český člověk je tolik nasycen touto dobou, že nedokáže vnímat hlasy svých předků. Například v krajině nedaleko Budče stávalo kdysi hradiště, bylo to místo, kde se setkávali druidové a jiní kněží při slavnostech a filozofických disputacích. A takových míst, kterým se říká Genius loci, je u nás mnoho. Ví ale o nich někdo, naslouchá jim někdo z místních, nebo si z toho dělají v hospodě u piva legraci?
Ale i tak myslím, že máš asi Miky pravdu. Naše domácí spiritualita by nám měla v začátcích na naší Cestě pomoci.

16 Eagle Eagle | 9. prosince 2011 v 18:50 | Reagovat

Duch člověka je totiž nespoutaný, nezkrotný a věčný. Žije od počátku stvoření v rozličných formách a druzích. Neměl by být poután k jednomu místu, to vede k jeho degeneraci. Ale měl by nasávat energii z rúzných kultur a civilizací. To vede k jeho svobodě a vývoji. Jedno místo nám pomůže vnitřně se otevřít hlasům přírody a naší matky země a připravit nás na Cestu.

17 Miky Miky | E-mail | Web | 9. prosince 2011 v 20:35 | Reagovat

[14]: Ale jo, taky si myslím, že můžeme porozumět i hlasu jiné, než domácí krajiny. Záleží ale na vnitřním naladění a na tom, jak dlouho v té jiné krajině pobýváme.

18 Miky Miky | E-mail | Web | 9. prosince 2011 v 20:45 | Reagovat

[15]: Eagle, u mýtů a legend nejde o to jestli jsou doslovně pravdivé, ale spíš o jejich vnitřní poselství. Černý Jelen říkával : "Nevím jestli se to všechno stalo tak, jak se to vypráví, ale když se nad tím zamyslíš, tak je to pravda." ;-)
Jinak máš ale pravdu v tom, že zdejší krajině nemusí rozumět ani ten, kdo zde žije. Pokud někdo nevystrčí nos z města a všude se vozí autem, jsou jeho kontakty s hlasem krajiny velmi slabé.

19 Myslič Myslič | 9. prosince 2011 v 23:55 | Reagovat

Miky: Jo, já nemám, nechci a odmítám mít auto :-P

Eagle: V tomto se nejspíš neshodneme. Rozhodně nehodlám nasávat nic z "jistých" cizích kultur, jež jsou našemu kontinentu cizí. A velice bych nerad, aby náši vládci toto nadále prosazovali. Ale na to každý musí přijít sám....

20 Miky Miky | E-mail | Web | 10. prosince 2011 v 6:54 | Reagovat

[19]: Mysliči, zdá se, že toho máme hodně společného, také nemám auto a také jsem kdysi dělal svářeče (viz.fórum DO). :-)
Co se těch cizích kultur týče, myslím že je dobré se zajímat a poznávat, ale zároveň je dobré být někde ukotven.

21 Myslič Myslič | 10. prosince 2011 v 11:40 | Reagovat

[20]: Taky koukám, že si národní syndikalista a hipík podezřele rozuměj :-D
Asi tě někdy pozvem na akci PK, teda pokud bys měl zájem. Ale asi to bude až na jaře.

22 Frostík Frostík | 10. prosince 2011 v 13:38 | Reagovat

[19]:Těžce vám závidím, auto je hromada starostí navíc, ale pro rodinu s psicí je cestování autem bohužel levnější než hromadná doprava. K tématu: Plně respektuju cizí kultury, ale tady je náš domov a naše kořeny. Proto i pro mě ty cizí zůstanou cizí. :-?

23 Eagle Eagle | 10. prosince 2011 v 14:54 | Reagovat

Také nemám moc rád techniku, ale musím ji bohužel ve svém běžném životě používat. Nikoliv jako cíl, ale jako prostředek, který mohu kdykoliv bez komplikací opustit a zanechat na místě. Líbilo by se mi žít na farmě, uprostřed divočiny, splynout s přírodou a naší matkou zemí. Takový je můj sen... Ještě bych rád upozornil na svůj druhý komentář,

24 Miky Miky | E-mail | Web | 10. prosince 2011 v 15:29 | Reagovat

[21]: No, kdyby to bylo zase u Písku, tak bych to ani neměl daleko. Nejsem si ale jistý jestli bych si tak dobře rozuměl i s tvými kamarády. :-P

[22]: No, pro mnoho lidí je bohůmžel auto nezbytností. Například ti, kdo bydlí na vsi a dojíždějí do práce se bez něj často neobejdou a já to plně chápu.

[23]: Já nejsem úplně proti technice, ale nemusím mít všechno. Např. nemáme doma myčku nádobí, těm kteří tvrdí, že je úspornější a ekologičtější než ruční mytí stále nevěřím. :-)

25 Myslič Myslič | 11. prosince 2011 v 20:23 | Reagovat

[24]: Hele Miky, ti lidi jsou v pohodě. Včera jsme měli sympozium v Brně a byli tam i normální člověci. :-D

26 H H | E-mail | 13. prosince 2011 v 21:49 | Reagovat

Také nemám auto :-) Do dvaceti kilometrů pěšky, zbytek vlakem.

27 H H | E-mail | 13. prosince 2011 v 22:47 | Reagovat

Otázka je jestli ty východní nauky nepřitahují evropské lidi z toho důvodu, že do jisté míry na jejich začátku byl vliv východních Indoevropanů, kteří je "ustanovili" v těch východních zemích jako je Indie nebo i Čína (Tocharové?) - tedy jinými slovy: Evropan hledá na východě to co zde už bylo ztraceno díky křesťanské "lásce" a na východě to v nějaké formě ještě přežilo, byť ti etničtí Indoevropané tam už dávno fyzicky zanikli. Netvrdím, že to tak je vždy, ale v některých případech možná ano.

28 Miky Miky | E-mail | Web | 14. prosince 2011 v 6:31 | Reagovat

[26]: H, no vida a já myslel, že jsem bez auta snad jedinej. :-)

29 Myslič Myslič | 14. prosince 2011 v 16:29 | Reagovat

[28]: Moje bývalá přítelkyně na mě několik let soustavně požadovala, abych si udělal řidičák a maturitu. Dneska nemám ani jednu z těch nedůležitejch věcí :-D

30 Miky Miky | E-mail | Web | 14. prosince 2011 v 22:05 | Reagovat

[29]: No jak říkám, máme toho hodně společného. :-)

31 Hoffka Hoffka | 15. prosince 2011 v 17:17 | Reagovat

skvělé povzbuzení a inspirace pro ty, kteří se v tomto směru teprve hledají :-)

32 Ozzro Ozzro | Web | 25. prosince 2011 v 23:37 | Reagovat

Ano, je pravdou, že mnohé u nás příchod křesťanství přežil, takže jsou v nás zakořeněny jeho zvyky, ale na našem území vznikla jakási všehochuť. Jak bylo správně řečeno, člověk by měl jít po stopách předků. Pokud bychom vzali dobu před křesťanstvím, tak by to bylo pro čecháčka docela dost tvrdé. Byli zde keltové, poté vpád germánů, přechody dalších národů a slované. To všechno se u nás smíchalo. Aby toho nebylo málo, tak přišlo křesťanství, které to všechno ještě víc zamíchalo. Ano, svátky ponechalo, ale dalo jim jiná jména a některé vychytávky do tradic. Ale o velikonocích se stejně jako na ostraru pracuje s vajíčky, o vánocích se pravděpodobně jako o yule zdobí jehličnany. Člověk aby se v tom vyznal :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama