NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

OBĚŤ A OBŘADNÍ VZPOMÍNKA

12. ledna 2012 v 15:57 | Miky |  ZAMYŠLENÍ


Oběť a obřadní vzpomínka jsou dva způsoby, kterými můžeme vyjádřit úctu bohům, přírodním duchům a předkům. Oba způsoby mají mnoho společného a částečně se překrývají. Obřadní vzpomínka by nebyla úplná, kdyby neobsahovala, alespoň symbolickou oběť a obětování by nemohlo správně fungovat, kdyby je nedoprovázela obřadní vzpomínka.
Přinášení obětí je jedním z nejstarších náboženských projevů a jak etymologie slova oběť napovídá, jedná se o činnost, při níž je potřeba se něčeho vzdát, něco obětovat. Oběť, která by nás nic nestála by nebyla obětí. Na druhou stranu je třeba říci, že smyslem oběti je vyjádřit úctu a vděčnost, nebo si naklonit duchovní bytosti a ne vás zruinovat. Severský bůh Ódin ve Výrocích Vysokého říká : "Lépe nic nežádat, než nadmíru obětovat. Dar si vždy jiný dar žádá. Lépe platit málo, než obětinou plýtvat." Velikost obětí bývala u starých pohanů závislá na tom, co se jí chtělo dosáhnout. V časech války, sucha, nebo nemoci se samozřejmě obětovalo více, než v dobách míru a relativní hojnosti. V extrémních případech bývaly obětovány i lidské životy. U lidských obětí však šlo většinou o válečné zajatce, kteří nebyli zabiti přímo na bojišti a jejich smrt byla odložena na později jako poděkování bohům, nebo o dobrovolníky. Dnes nám to může znít neuvěřitelně, ale pro dávné lidi mohlo být obětování jejich života pro blaho ohroženého kmene ctí. Je historicky doloženo, že lidé bývali ochotni obětovat svůj život i z mnohem nicotnějších důvodů, například aby doprovodili svého náčelníka na onen svět. Navzdory nepřátelské římské propagandě, však nebylo obětování lidí u barbarských národů severní Evropy (Keltů, Germánů, Slovanů) příliš časté. Mnohem častěji se obětovala potrava, například med, mléko, obilné zrno, nebo domácí zvířata. Zvířecí oběti nám mohou samozřejmě připadat kruté, je nutné si ale uvědomit, že zabíjení zvířat bylo pro naše předky běžné. Oni si nemohli dojít pro balené maso do supermarketu. Když chtěli maso jíst, museli zvíře vlastnoručně zabít. Je to vlastně mnohem přirozenější a čestnější, než si hrát na dobráky a milovníky zvířátek a přitom nechat druhé, aby za nás dělali špinavou práci. Rozdíl mezi obětovaným a běžně zabitým zvířetem byl kdysi pouze v tom, že obětované zvíře bylo obřadně nabídnuto bohům a krev a některé vybrané části jeho těla zůstali na oltáři. Zbytek byl prostě sněden. Pokud ovšem nemáte hospodářství a zvířata běžně nezabíjíte, nedělejte to ani kvůli obětem, v tomto případě by to bylo trochu zvrácené. Bohům většinou bohatě stačí ovoce, chléb, med a různé pamlsky. Náročnější bohové si potrpí na dobrý alkohol či tabák a některé bohyně potěší šperk, nebo parfém. Bohové a duchové vám většinou dají sami najevo, o co by stáli.
Kromě hmotných obětí mohou někdy bohové žádat i oběti nehmotného charakteru, například půst, sexuální zdrženlivost apod. V těchto případech obětujete duchům něco ze svého pohodlí. Oběti nehmotného charakteru jsou často požadovány v rámci přípravy na některé důležité rituály.
Jiným způsobem jak uctít bohy či duchy je tzv. obřadní vzpomínka. Obřadní vzpomínka je jednoduchý rituál, který od nás nevyžaduje nákladné oběti a přesto ho duchové milují. Nejjednodušší forma obřadní vzpomínky je krátká modlitba a zapálení svíce, nebo tyčinky na vašem oltáři. Je to chvíle, která patří jenom bohům a vám, chvíle ve které dáváte duchům najevo, že na ně nezapomínáte. Poněkud složitější formu obřadní vzpomínky občas provádím při svých cestách přírodou. Snad na každé své cestě narazím na malé přírodní předměty, které upoutají mojí pozornost, kamínek, list, květina, motýlí křídla, ptačí pero, šnečí ulita apod. Někdy tyto věci sesbírám a potom z nich na nějakém příhodném místě uspořádám malý přírodní oltář. Tvorba takového oltáře je jednak dar pro duchy, kteří přebývají v cíli mé cesty a jednak zastupují a připomínají různé druhy přírodních tvorů. Vím, že jsou lidé, kteří tyto jednoduché rituály podceňují, ale tvorba přírodního oltáře je forma daru, ve kterém obětujete duchům své soustředění a svou kreativitu. Listy, květy, větvičky a bobule navíc zastupují rostlinnou říši a stromy, peří, kosti, ulity apod. zastupují různé druhy zvířat, tím že z nich vyskládáme oltář si připomínáme všechny své příbuzné v přírodě. Většinou tento svůj malý rituál završím tím, že na místě zapálím několik vonných tyčinek. Balíček vonných tyčinek stojí u našeho vietnamského obchodníka 9 korun, moje oběť byla minimální a přesto v těchto chvílích cítím silné spirituální napojení.

















 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 12. ledna 2012 v 21:22 | Reagovat

Nádherné oltáře. Ten nápad sbírat po cestě zajímavé přírodniny a pak z nich udělat oltář je dobrý, zařadím do praxe :-) Řekla bych, že tvoření přírodních oltářů prohlubuje intuici a napojení na Bohy a duchy. Vždycky se snažím vycítit, jaké obětiny si přejí a jaké místo bude nejvhodnější. Navíc si myslím, že tu kreativitu určitě ocení (proto jim většinou i něco vyrobím a nebo třeba složím nějaké veršované vzývání).

2 Miky Miky | E-mail | Web | 13. ledna 2012 v 7:09 | Reagovat

[1]: Taky jsem si u psaní toho článku na tvé sošky hned vzpomněl. :-)

3 Barča Barča | 13. ledna 2012 v 11:24 | Reagovat

Jako nepohan si dovolím též říci, že to jsou moc pěkná přírodní a umělecká zátiší.
Krásně vše ladí se vším - přírodninami i barvami i těmi obětinami- hnědý kámen, hnědý pohár, hnědý chléb, i s těmi obrázkami.
Miky navrhuji nafoť tímto způsobem velký nástěnný kalendář. Inspirativní bude pro všechny - nejen pro pohany, ale také pro ostatní nepohany a lidi, kteří mají rádi přírodu. Je to pastva pro oči na cestách a vycházkách , kdy si člověk bude více všímat, kolem čeho prochází a je to také inspirace pro kreativní a jednoduché tvoření. Opravdu je to moc pěkné :-)
Já si trochu přírodnin nosím z vycházek domů a dělám si z toho doma malé výtvory. Mám pejska Ťapku (13 let, slepá) chodím s ní často na vycházky, bohům neobětuji, ale beru si vždy kousek chleba pro labuťě a kachny.

4 Eagle Eagle | 13. ledna 2012 v 14:59 | Reagovat

Já se zmůžu nanejvýš na obětování na obětování vonné tyčinky Matce Zemi. Na Na něco podobného bych asi neměl trpělivost.V bhagavdgítě se můžeme dočíst,že jestliže někdo svému bohu nebo bohyni, obětuje list, květ, plod nebo vodu on to přijme s láskou a mnohem raději, než-li zvířecí oběti. Pro dnešní dobu je tento způsob obětování asi nejvhodnější a nejúčinější.

5 Tomislav Tomislav | 13. ledna 2012 v 16:25 | Reagovat

POdľa mojich skúseností, v dnešnej uponáhľanej dobe, je vhodná práve obeť symbolická, častokrát už to, že si na rituál nájdem čas, obrátim svoje myšlienky k bohom, prípadne aj niečo obetujem. Venujem im svoj čas, myšlienky a energiu. Ja osobne najčastejšie obetujem víno, snažím sa so svojho vinohradu, ale nedorábam ho až toľko, častokrát aj kupované.

6 Mirabelka Mirabelka | 13. ledna 2012 v 19:09 | Reagovat

To je moc hezké. Připomnělo mi to, když jsem byla malá, tak jsem v lese stavěla takové jako domečky z mechu a klacíků pro broučky. No, vlastně to dělám dodnes :-D A když vycházím z lesa s houbami, tak vždycky hlasitě lesu poděkuji za jeho dary. Zajímavé je, že občas v lese takový domeček s ohrádkou najdu, takže je to zřejmě dost rozšířené.

7 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 13. ledna 2012 v 20:02 | Reagovat

[6]:: To je pravda, domečky v lese (malé i velké) nacházím i já a samozřejmě jsem jako malá také nějaký postavila :-) Za houby stejně jako ty děkuji a předtím i žádám. Mám ve zvyku vždycky při vstupu les a jeho bytosti pozdravit.

8 Miky Miky | E-mail | Web | 14. ledna 2012 v 7:30 | Reagovat

[3]: Jé Barčo, my máme taky Ťapku. Té naší je necelých 5 let. :-)

9 Miky Miky | E-mail | Web | 14. ledna 2012 v 7:38 | Reagovat

[4]: Eagle, zapalování vonných tyčinek je i u mě ten nejčastější způsob uctění bohů, ale za nejúčinnější bych ho asi neoznačil.

[5]: Tomislave, víno obětuji občas také, někdy i pivo, ale nejčastěji medovinu. Obětovat alkohol už něco stojí, ale bohové se starají dobře, tak si to zaslouží. ;-)

[6]:[7]: Domečky jsem v lese nikdy nestavěl, ale moje žena ano. :-)

10 Eagle Eagle | 14. ledna 2012 v 11:14 | Reagovat

Jelikož je alkohol dnes už zprofanovaná záležitost, tak bych ho moc jako oběť nedoporučoval. A už vůbec ne pivo, nebo vínu. To je čistě konzumní degenerace a už nemá tu hodnotu co v pradávných dobách, kdy se vařilo jen k účelům obětním. Nikoli na zahnání žízně, jako dnes. Zabíjení zvířat v dnešní době je také neetické. Jelikož jsem abstinent a úplný vegetarián, mám tyto námitky.Domečky se staví pro lesní duchy.

11 Mirabelka Mirabelka | 14. ledna 2012 v 12:21 | Reagovat

Je zajímavé, že jsem ty domečky - takové jako přístřešky z klacíků, ohrádka ze šišek, stříška z bochánků mechu, stavěla jako malá holka "sama od sebe" a když jsem se na toto téma jednou bavila s přáteli, tak hodně dětí to dělalo taky spontánně. Že by nějaký atavismus, něco, co si neseme v sobě? Čistá dětská touha po uctívání přírodních sil a jejich živlových bytostí (já jsem to brala jako dítě, že to dělám pro víly a lesní skřítky).....

12 Myslič Myslič | 14. ledna 2012 v 14:23 | Reagovat

No, já jsem včera zrovna ve svém kamenném kruhu ( Dal jsem si už kdysi tu práci a posbíral po lese staré vyvracené hraniční kameny, ze kterých jsem ho postavil) a obětoval jsem Ásům a Vanům. Já většinou obětuju pivo a nějaké pečivo. Tyčinky nepálím neb je to asijský import. Myslim, že svíčka stačí.

13 Miky Miky | E-mail | Web | 14. ledna 2012 v 14:42 | Reagovat

[10]: Pivo, víno, medovina..., to všechno jsou produkty a dary, které berou svoji sílu ze země, z rostlin, ze slunce. Pokud jsou z úctou přijímány a z úctou obětovány, nevidím v tom problém. Navíc jsou to nápoje v našem prostředí tradiční a vždy doprovázeli přechodové slavnosti(porody, svatby, pohřby apod.)našich předků. Předkové tyto nápoje obětovali bohům, ale vítali i jejich uvolňující účinnek. Pohani měli vždycky smysl pro askezi i pro rozpustilou radost, obojí je svaté. V mytologii starých Germánů plnila medovina jednak funkci posvátného nápoje božské inspirace a jednak byla nápojem radosti, který spolu s vepřovým masem čekal na mrtvé hrdiny ve Valhale.

14 Miky Miky | E-mail | Web | 14. ledna 2012 v 14:57 | Reagovat

[12]: Asijský import to bezesporu je, ale je to také nejsnadněji přenosné a použitelné vykuřovadlo. Dobře to ti Indové a Číňané vymysleli. :-)

15 Myslič Myslič | 14. ledna 2012 v 19:49 | Reagovat

[14]: Já si vyrábim vlastní čmoudidlo: Borovicová smůla, semínka, tymián, jalovec + máta. Voní to a po té borovici a jejích semínkách i trochu prská :D

16 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 15. ledna 2012 v 2:11 | Reagovat

Tyčinky jsem ještě pálit nezkoušela, zřejmě proto, že je nepoužívám ani doma, volím spíš esenciální oleje. Když dělám oheň, vezmu svazek bylin, nebo zapálím jen svíčku.
Proti obětování alkoholu nic nemám, i když jsem sama skoroabstinent. Víno, medovina nebo pivo jsou nápoje v podstatě mýtické a Bohové je mají rádi :-) Ale třeba jablečný mošt bude jistě fungovat stejně dobře.
K tomu konzumu - to bychom nemohli obětovat ani chleba. Já to beru tak, že se s Bohy vlastně podělím o to, co sama potřebuji. Další možností je samozřejmě výroba nápojů a jiných darů speciálně pro obětní účely.

17 Miky Miky | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 6:26 | Reagovat

[15]: Já také pálím lecos. Nejčastěji šalvěj, pelyněk a mnohé další byliny, to je ale náročnější na přípravu i během samotného vykuřování. Tyčinka je prostě někdy to nejsnažší řešení. :-)

18 Vlčice Vlčice | E-mail | 15. ledna 2012 v 9:19 | Reagovat

Opět musím chválit, je to moc krásný článek. Jedno mi ale nedá - to peří na oltářích necháváš? Je moc krásné a já se musím přiznat že mám takovou slabůstku protože peříčka zbírám kdekoliv jdu a asi by jsem neměla to srdce nechávat ho tam v takovém množsví. No, ale obět má být obět :) ( Mimochodem taky jsem stavěla domečky pro skřítky :) )

19 Satja das Satja das | 15. ledna 2012 v 14:31 | Reagovat

Satja Das / Trocha teorie do diskuse:
V Bhagavadgítě můžeme najít několik zajímavých textů o obětování. Nejvyšší Duch v podobě Šrí Kršny zde rozmlouvá s Ardžunou, svým oddaným: „Jestliže Mi někdo obětuje s láskou a oddaností lístek, kvítko, ovoce, nebo vodu,    přijmu to.“ Výklad je takový, že když někdo pocítí a vyvine lásku a oddanost k
Nejvyššímu, v jakékoliv formě nebo podobě, dosáhl tento nejvyšší životní dokonalosti. Dospět do duchovního světa můžeme v současném věku hádek a nepoko-
jů výhradně ryzí oddanou službou. Tuto cestu může vykonat i ten nejchudší z ne-
jchudších, který nemá žádné bráhmanské kvalifikace. Nezáleží ani na tom kým,
nebo čím člověk je. Je to tak snadné, že dokonce i pouhý lístek, voda nebo ovoce mohou být obětovány Nejvyššímu Pánu / Paní s ryzí láskou a Jeho to potěší a přijme to. Kdo by byl tak pošetilý a odmítl tuto jednoduchou metodu k dosažení nejvyššího životní dokonalosti?
Podle védské filozofie existuje různé cykly, období nebo etapy v existenci světa.Odborně se nazývají jugy, v každé z těchto jug se doporučovalo jiné obětování. První juga byla Satjajuga, trvala 1 728 000 let. Lidé tohoto věku se vyznačovali moudrostí a zbožností. Duchovní seberealizace bylo možné dosáhnout meditací.Druhá juga byla Trétajuga, která trvala 1 296 000 let. Seberealizace bylo možno dosáhnout vykonáváním nákladných obětí.Třetí juga byla Dváparajuga, trvala 864 000 let. Zde se doporučovalo uctívání v     chrámech a ášramech.Čtvrtá juga se nazývá Kalijuga. Je to období, ve kterém se nyní nacházíme. Trvá 432 000 let a 5 000 let již uplynulo. Seberealizace je možno dosáhnout zpíváním svatých jmen Pána, manter.
Kršňáci se domnívají, že je to pouze jejich harekršna mantra, která jako jediná dokáže člověka osvobodit z  hmotného zapletení a vyvést ho z bludného kruhu rození a smrti. Domnívám se však, že použít můžeme od každé metody něco.Kromě obětování zvířat, neboť to po nás Pán či Paní nežádají. Jestliže si přejeme oddaně sloužit Nejvyššímu Pánu, abychom se očistili a dosáhli nejvyššího cíle – pak musíme zajistit, co po nás požaduje. Proto nemůžem našemu Pánu obětovat maso, ryby, vejce alkohol atd. Z tohoto verše můžeme pochopit, co po nás Pán žádá a že nepřijme maso, ryby nebo vejce. Zelenina, obiloviny, ovoce, mléko a
voda představují vhodnou stravu předepsanou Samotným Pánem pro člověka. Ti,kteří obětují maso, pojídají pouze hřích a ještě více se zaplétají do složitostí hmotné přírody. Řekl bych, že v duchovním světě se pravděpodobně alkoholu, drogám a sexu moc neholduje. ( Satja das, dříve Eagle )

20 Miky Miky | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 22:02 | Reagovat

[18]: Ano, to peří tam nechávám. Ale jindy si zase jiná peříčka přinesu domů. :-)

21 Miky Miky | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 22:28 | Reagovat

[19]: Eagle, nezlob se, ale nejseš zase v nějaké sektě? Nejvyšší Pán, nejvyšší cíl, nejvyšší životní dokonalost na jedné straně a na té druhé hřích. Na jedné straně ti svatí, kteří kráčí po správné cestě a druhé straně ti pomýlení, kteří se zaplétají do složitostí hmotné přírody a možná, nedej bože, jedí maso a holdují alkoholu a sexu. Satja Dasi, nemůžu ti mluvit do života, ale z mého pohledu je tohle nebezpečné dualistické myšlení, které je pro sekty typické. :-(

22 Květa-Liliana Květa-Liliana | Web | 16. ledna 2012 v 0:11 | Reagovat

Popírání temné a tělesné stránky života je typické pro většinu východních směrů, ale i pro některé směry new age. Askeze jistě má v některých případech svůj účel, ale pokud se začne předepisovat jako obecný recept na jedinou správnou cestu, stane se jen prázdnou formou, v horším případě (pokud je aplikována násilně, bez skutečné vnitřní potřeby) může nakrmit temné (stinné) já a pustit démony ze řetězu.  
Když už jsme u těch citátů, líbí se mi v tomhle směru Oshovy myšlenky a jeho idea "Zorby Buddhy" - "člověka, který současně dokáže pít víno, tančit na pláži, zpívat v dešti a vychutnávat hloubku moudrosti a pochopení, jež mudrcům náleží." A jak řekl Jung: "Raději budu celistvý než dokonalý."
Sama jsem prošla obdobím, kdy jsem hltala východní filozofii a poté new age spiritualitu. Ovšem až poté, co mě dohnali moji černí psi a vstoupila jsem s nimi do temné noci duše, jsem začala oceňovat pohanství s jeho "nedokonalými" Bohy a vírou, že vše (temné i světlé, hmotné i duchovní) je posvátné.

23 Miky Miky | E-mail | Web | 16. ledna 2012 v 6:29 | Reagovat

K tomu se hodí můj oblíbený citát Chromého Jelena : http://moje-kniha-stinu.blog.cz/0904/o-dvouch-stranach-zivota-chromy-jelen

24 Barča Barča | 16. ledna 2012 v 8:27 | Reagovat

Východní směry a nauky nejsou cesty askeze a odříkání. To je pouze špatně pochopeno. Buddhismus vznikl v Indii, odtud se dostal do Tibetu, dále do Číny a Japonska.
Naopak, každý kdo zná Buddhův příběh tak ví, že Buddha hledal nejen osvícení, ale také se snažil přijít na to, z čeho pramení lidské utrpení. Hledal různými cestami  - jedna cesta byla cesta hojnosti a přepychu a druhá cesta byla extrém, kdy hladověl a žil v největší bídě, ale teprve na zlaté střední cestě pochopil a byl osvícen.
Zpívání manter - tam jde především o to, uvědomit si, odkud přicházejí vibrace (zvuk) z našeho těla - mantry slouží k uvědomnění si částí našeho těla.
To opakování nemá žádný jiný význam, není to žádné vzývání boha.
Východní nauky, jako je buddhismus není klasické náboženství. Žádný bůh a Pán se v budhismu neuctívá. Buddhismus je především o lidech, nikam se nahoru nevzhlíží, naopak vychází z nitra a prožitků každého člověka.
Osmidílná duchovní cesta je jen jakýsi návod, žádná přikázání, žádná dogmata, žádné modlářství.
Co se týče vegetariánství - to vzniklo v Indii především z praktických důvodů. Kráva se stala posvátným zvířetem, protože pomáhala lidem na poli, dávala mléko. Kráva jim slouží a je uctívána jako zdroj obživy - jako matka(i kvůli tomu mléku).    
Přesně jak píše Lili - pokud potlačujeme svůj stín, zároveň ho v sobě posilujeme. Je to krásně vidět i na symbolu Jinu a Jangu. Ne nadarmo se říká, že pod svícnem bývá největší tma.
A tento problém  je např. krásně vidět u křesťanské církve. Kněží musí dodržovat celibát, což je nepřirozené a proto se stávají ty případy zneužitých chlapců apd.
Oshovy myšlenky "Zorba Buddha" to je v podstatě zenbuddhismus.

25 Miky Miky | E-mail | Web | 16. ledna 2012 v 9:05 | Reagovat

[24]: Zenový buddhismus mám rád. Staří zenoví mistři byli tuláci, šašci a nic lidského jim nebylo cizí. Takový je i můj dobrý přítel zenový buddhista Míla, se kterým jsem cestoval po Dánsku. To, o čem píše v komentáři [19]: Satja Das je ale zjevně něco jiného.

26 Barča Barča | 16. ledna 2012 v 9:45 | Reagovat

[25]: Mám pocit, že Satja Das míchá ve svém komentáři více věcí najednou. Hinduismus předbudhistický, vychází z Véd (védská božstva představovali přírodní síly - oheň, vítr)
Bhagavadgíta - Píseň vznešeného(mrkla jsem na wiki)je jedna z velmi posvátných knih hinduismu, ale pozdnějšího. Hinduismus se vyvíjel a utvářel. Bhagavadgíta představuje současný, tradiční hinduismus. Bhagavadgíta - cesta oddanosti, která člověka dovede k vysvobození (samsáře)od neustále zrození.
Hinduismus je nábožensko filosofický systém, kde svět byl stvořen 5 živly (původně uctívaných). Co se týká člověka - je tady přítomna myšlenka reinkarnace, a společnost je představována společenským systémem a hierarchií (kastami). Opět je tady důležitá oddanost a plnění si úkolů ve své kastě. S jejich bohy je to dost složité, ale nejvyšší jsou 3 (Brahma, Višnu a Šiva). Z hinduismu vychází spousta filosofických škol, jsou tu různí guruové a také mystici. A v podstatě si každý člověk tu filosofii hinduismu utváří také sám, vytváří se různé odnože - protože je to právě složité, ale také variabilní a proto je také velmi rozšířený :-)

27 Myslič Myslič | 16. ledna 2012 v 17:29 | Reagovat

[22]: To mi trochu připomíná Rasputina :-D
Ten kázal, že aby mohlo být člověku odpuštěno, tak musí nejdřív pořádně hřešit :-P

28 Satja das Satja das | 16. ledna 2012 v 17:51 | Reagovat

Miky, díky bohu, v sektě nejsem. Duchovní cestu praktikuji doma, jinak chodím normálně do práce. Jenom jsem se rozhodl mít na této cestě nějakou filozofii, nějaký řád a disciplínu. Protože sezení u televize, chození do kina, nebo na mejdla mne opravdu nepřitahuje. Přitahuje mne orient, ale také pohanství. Chvíli ta samozřejmě potrvá, než-li nějakou ucelenou koncepci najdu. Bohužel jsem žádnou tajnou knihu v této souvislosti neobjevil. Západní pohanství může být Cesta, východní filozofie hlubší poznání a duchovní seberealizace. Uctívám Matku Zemi, ale cvičím pak také jógu a meditaci s mantrami. Přitom ale čtu i Gítu, Šrímad Bhagavtam a jiné duchovní spisy. V nich je hlubší filozofie a poznání. Satja Das je duchovní jméno, které jsem měl ještě v dobách, kdy jsem v sektě skutečně byl.  Neberu to jen povrchně, jen jako zájem. Ale jako skutečnou cestu a smysl a cíl života. Oddaná služba neboli bhaktijóga může pomoci i na této cestě. Jelikož mi moje nemoc neumožňuje vést normální život, tak jsem se rozhodl pro tuto cestu v tomto životě, proč ne.

29 Miky Miky | E-mail | Web | 16. ledna 2012 v 20:11 | Reagovat

[28]: Satja dasi, to je v pořádku. Kráčej po cestě, kterou jsi si zvolil, jen dej pozor, abys ji nezačal považovat, za dokonalejší a svatější cestu, než jsou cesty těch druhých. I v kině, nebo na mejdanu můžeš narazit na světce. ;-)  :-)

30 Satja das Satja das | 18. ledna 2012 v 17:13 | Reagovat

Díky Miky, aale doufám, že na světce narazím v jiném prostředí.

31 Zelú Zelú | 30. ledna 2012 v 10:00 | Reagovat

Hezká zátiší... Akorát ta černožlutá kudla se mi nelíbí.... vypadá jako hračka od Vietnamců... :-)

32 Miky Miky | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 12:10 | Reagovat

[31]: No, to možná proto, že jsem si ji vyráběl sám. ;-)  :-P Hračka to ale rozhodně není, za tu dobu, co ji používám je už hodně naplněná silou, cítím to pokaždé, když ji vezmu do ruky.

33 madma madma | 17. srpna 2012 v 15:09 | Reagovat

Taky jsem stavěla takové domečky a už tehdy jsem cítila něco posvátného v lese.
Chci si udělat otářik doma na zahradě.A posvátným stanovit ořech.Ví někdo o tom ,že by to nebylo dobré?Ráda vyslechnu i jiný názor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama