NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

POUTNÍK - MÁGŮV DENÍK - Paulo Coelho

5. ledna 2012 v 21:48 | Miky |  KNIHOVNIČKA

Poutník - Mágův deník je literární prvotinou dnes již světoznámého autora Paula Coelha. Autobiografický příběh začíná popisem iniciačního rituálu v pohoří Serra do Mar, během kterého měl být Paulo jmenován Mistrem magického řádu RAM. V rámci této iniciace měl Paulo převzít z rukou Velmistra meč. V okamžiku, kdy po meči vztáhl své ruce mu ale bylo sděleno, že v poslední zkoušce neobstál, neboť člověk čistého srdce by meč odmítl. Zdrcený Coelho pak musel vyslechnout tato mistrova slova : "A kvůli své chtivosti budeš muset jít znovu svůj meč hledat. A kvůli své pýše jej budeš muset hledat mezi prostými lidmi. A kvůli své posedlosti zázraky budeš muset hodně bojovat, abys opět dosáhl toho, co ti mělo být šlechetně předáno."
Paulo se dozvěděl, že meč musí hledat na Svatojakubské cestě. Tato prastará poutní cesta k údajnému hrobu svatého apoštola Jakuba začíná ve Francii v Saint-Jean-Pried-de-Port. Poutníci musí překonat Pyreneje a pak pokračovat k apoštolově hrobu přes celé Španělsko, takřka 800 km, až do Santiaga de Compostely. Na rozdíl od běžných poutníků měl ovšem Paulo Coelho na této cestě zvláštního průvodce, Petra. Petrus, který kdysi sám tuto pouť absolvoval, měl za úkol podrobit Paula různým zkouškám a naučit ho některým praktikám řádu RAM. Nalezení meče musel nicméně zvládnout Paulo sám.
Základní poselství knihy je vlastně stejné jako u autorova nejslavnějšího románu Alchymista. Pokud chceme naplnit příběh svého života, musíme mít odvahu opustit svazující jistoty a pustit se směle do neznáma za svým snem.
Kniha Poutník - Mágův deník přispěla ke "znovuobjevení" středověké Svatojakubské cesty. V době, kdy tuto pouť Coelho absolvoval, jí prošlo prý ročně asi 400 lidí. Dnes vyráží Do Santiaga de Compostely zhruba 400 poutníků denně. Starý čaroděj, páter Jordi v knize Paulovi prozrazuje, že kromě této cesty existují ještě tři další velké tradiční poutě. Každá z nich přináší něco jiného. Cesta do Santiaga de Compostely, přezdívaná Cesta meče, dává prý člověku moc. Cesta do Jeruzaléma, přezdívaná Cesta poháru, dává schopnost konat zázraky. Cesta do Říma, které se říká Cesta hole, umožňuje spojení s jinými světy. Poslední cesta, nazývaná Cesta mince je tajná a ví o ní jen zasvěcenci.
Z cílů těchto poutí jste jistě pochopili, že se zde jedná o křesťanskou mysterijní tradici. Odkazy na Bibli, apoštola Jakuba apod. mohou být pro pohanského čtenáře této knihy trochu rušivé, ten kdo však dokáže tyto věci při četbě shovívavě přejít si jistě přijde na své. Nakonec, křesťanství není na této pouti to hlavní. Dnešní poutníci, kteří Svatojakubskou cestu absolvují jsou lidé různých vyznání a mnozí dokonce bez vyznání. Důvody proč se na cestu vydávají jsou různé, ale všichni si z ní odnáší nezapomenutelné zážitky. Koho by to zajímalo, může si pustit na YouTube krásný film CESTA o americkém lékaři, který šel do Santiaga s popelem svého tragicky zemřelého syna. Doporučuji!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kojot Kojot | Web | 5. ledna 2012 v 22:59 | Reagovat

Nu, toto by, protože je to prvotina a autobiografie, mohlo být i zajímavé. Alchymista se mi napoprvé líbil, napodruhé jsem si uvědomil, že je spíše líbivě plytký. Podobně ostatní knížky, Coelho se mi celkem zprotivil. Na druhou stranu chápu, že Alchymista je tak úspěšný právě proto, že nabízí instatntní duchovno a úspěch Coelhovi nezávidím. Nevím, jestli ten meč, ale něco skutečně našel.

Jinak si myslím, že pohané tak trochu kopírují myšlení protestantsky laděných křesťanů - furt se ohlížejí na to, jestli v nějakém textu není nějaká čertovina, pardon - v tomto případě kristovina 8-)  Připadá mi to podobné ani tak vztahu protestantů k pohanům, ten je jasný, ale ke katolíkům - směs jistého uznání spojená s podezřením a nedůvěrou. Tak nějak. Třeba o tom jednou napíšu článek. Nicméně si myslím, že zrovna pohan by se vůbec neměl co omlouvat, pokud by se vydal na pouť do Santiaga de Compostely.

2 Kojot Kojot | Web | 5. ledna 2012 v 23:00 | Reagovat

No jo, on je ten lidový katolicismus vlastně opravdu na půl cesty mezi křesťanstvím a pohanstvím. A jako takový je velice zajímavý a použitelný, mimochodem.

3 Miky Miky | E-mail | Web | 5. ledna 2012 v 23:50 | Reagovat

[1]: Já jsem si u čtení té knihy znovu uvědomil, jak hloupé by bylo chtít z Evropy vygumovat křesťanskou historii. Coelho například popisuje, jak se mu ve městě Villafranca del Bierzo nabízelo několik lidí, že mu ukážou místní kostely. Když pak jednomu z nich nabízel za tuto službu pár peset, ten to odmítl a řekl : "My jsme na naše město hrdí, neděláme to pro peníze." Španělé, kteří si museli v minulosti křesťanství obhájit před náporem muslimů, jsou na svoji víru hrdí a považují ji po právu za dědictví po předcích. Chtít těmto lidem vysvětlovat, že jsou jakožto Evropané vlastně od přirozena pohany, by byla naprostá kravina.

4 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 6. ledna 2012 v 12:31 | Reagovat

Mám ji, a doporučuji. Sice z jiného soudku,ale taky stoji za přečtení je kniha od Marlo Morganové Poselství od protinožců :-)

5 Myslič Myslič | 6. ledna 2012 v 16:16 | Reagovat

[3]:Miky: Já mám se Španěly zajímavou zkušenost. Jsem nacionalista. A pohan. To je pro Španělské naconalisty naprosto nepochopitelná kombinace! Oni z toho byli ti Španělé na větvi: "Ty jsi nacionalista? A nejsi katolík? Jak je to možné?!" :-D
Ne, vysvětlovat jim, že jsu v jádru pohané, to by Franco rotoval v rakvi jak lodní Šroub :D

6 Miky Miky | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 16:40 | Reagovat

[4]: Zdenko, Poselství od protinožců je skutečně trochu z jiného soudku, a popravdě řečeno líbilo se mi daleko víc, než Poutník. :-)

7 Miky Miky | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 16:41 | Reagovat

[5]: No, takhle nějak jsem si myslel, že by to u těch Španělů mohlo být. ;-)

8 Barča Barča | 6. ledna 2012 v 17:06 | Reagovat

Zdeni, také jsem je četla a pak jsem se na otravné mouchy i na okolní svět začala dívat malinko jinýma očima. :-)
No, přiznám se, že na ty mouchy mi to pozitivní vidění dlouho nezůstalo. Ale třeba jsem si uvědomila na tom příkladu jak domorodci hledají vodu s kamenem v ůstech zákon rezonance.
Kdy studený vlhký kámen v ústech domorodce, hledá intuitivně v horké suché poušti studenou skrytou pozemní vodu.
A tímto způsobem jak je popsán v té knize jsem si uvědomila také to, jak magie přírodních kmenů je právě důležitá k samotnému přežití v přírodních podmínkách.

9 Barča Barča | 6. ledna 2012 v 17:44 | Reagovat

Cesta je v podstatě neustálý proces, vývoj. Myslím, že veškerá náboženství a nauky mají symbol cesty, jako určité přeměny, dozrávání.
Odměněni jsou poutníci kdy dojdou štastně ke svému cíli. A odměnou i cílem může být samotné putování po cestě.
Svůj život vnímám jako právě cestu, něco v pohybu a vyvíjejícího se.
Někdy je fajn rovinka, jindy těžko lezu do strmého kopce a nebo naopak je to velmi rychlý sešup dolů. Občas šlápnu vedle, nebo zabloudím a musím se vracetzpátky na rozcestí.
Jindy je nudná dlouhá rovina, krajina a nic nikde neubíhá. Jindy je plná zatáček a vůbec netuším, co mě za zatáčkou čeká.

10 Barča Barča | 6. ledna 2012 v 18:14 | Reagovat

(3) Miky: Ona vůbec jakákoliv Víra je obrovský fenomén ve všech aspektech lidského počínání. A je to právě nádherně vidět v umění (malířství, sochařství), stavitelství, architektuře.
--
Střípek ze Španělských dějin :-)

1109 umírá v Toledu jeden z nejvýznamnějších králů Alfonso VI.Kastilský.

(Jehož současníkem byl i bájný rytíř El Cid.)

Za vlády Alfonse VI. dochází k hospodářskému a kulturnímu rozvoji Toleda.

V této době vznikají slavné překladatelské školy, díky kterým postupně celá Evropa znovu objevuje antickou(předkřesťanskou)kulturu(dílo Aristotela) a poznatky starověké astronomie a medicíny, které byly v temném středověku zapomenuty.

To leda v Toledu :-) se v této době shromažďují filosofická a vědecká díla přeložená z arabštiny,hebrejštiny,latiny a hispánštiny.

11 Miky Miky | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 18:34 | Reagovat

[9]: Od 14ti do cca. 19ti let jsem hodně trampoval a to pěší putování mi nějak zůstalo pod kůží. Každý den spát na jiném místě a nevědět, co mě na další cestě potká, to má pro mě stále velké kouzlo, i když už jsem dnes o dost pohodlnější. Snad proto mě ta Svatojakubská cesta tak nadchla. :-)

12 Barča Barča | 6. ledna 2012 v 18:56 | Reagovat

Miky já jsem takhle jezdila se svým oddílem od 9 - do 18.let. Od 14 let jsem byla rádce - měla jsem svoji malou družinu dětí. Byla to divočina, protože hlavní vedení byli kluci, který se vrátili z vojny. Drsňárna, ale krásná.
Rozumím Ti.
Jenže pak nástup do práce na směny a do jiného města. To byla pro mě zase úplně jiná cesta a tedy i jiný život. A dnes putuji a žiji zase jinak. A cestování, všeobecně  poznávání mám moc ráda. Ta samotná cesta mě naplňuje. Nemám cíle na své cestě, spíše se kochám cestou :-)

13 Frostík Frostík | 6. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

[9]:Skvostně popsáno, to je to kouzlo života.

[12]: Znám :-) , daří se mi vyrazit několikrát do roka s partou podobných bláznů a to je ještě mimo naše stálé akce(jako jsou keltský telegraf, cesta do zásvětí při Samhainu, zimní táboření v tee-pee, stavění menhirů...) Cíl cesty není důležitý. Cesta je cílem. ;-)

14 Pavel Pavel | E-mail | 6. ledna 2012 v 21:33 | Reagovat

Četl jsem asi prvních pět knih  od Coelha - tuto ne. Nicméně názor nějaký mám.
Zdejší příspěvky jsou dost podnětné a vycházejí jak to vypadá z osobní zkušenosti.
Tu mám ji i já. Ta mi říká, že cesta do Santiaga je pro nepřipravené, ti jdou a cestou se připravují (mění)aniž o tom vědí. Viděl jsem v Santiagu před katedrálou na vlastní oči skupinu lidí kteří přišli pěšky - jistěže z daleka. Myslím, že se cestou změnili, že byli jiní ve své podstatě, než když pouť začínali. Připraveným ale stačí přijít přímo na místo. To samé platí s labyrintem v Chartres - projít ho mají nepřipravení - jinak můžeš jíš hned do růžice. To je moje zkušenost.
A moje moudro: vědět a věřit, je zásadní rozdíl. V něco můžeš věřit (ale to může být fikce), ale když víš - tak VÍŠ !

15 Miky Miky | E-mail | Web | 7. ledna 2012 v 6:28 | Reagovat

[14]: Pavle, já mám za to, že pro většinu těch poutníků je opravdu cílem sama ta cesta. Ujít pěšky 800 km, to musí proměnit každého, dokonce i ty připravené. :-)

16 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 7. ledna 2012 v 18:05 | Reagovat

Pod všechny příspěvky Barči bych se podepsala :-) Už jsem tu několikrát zmínila, že život je cesta, každý to má nastaveno jinak.Končí plutonský rok. Věk Berana měl Mojžíše, Ryb Ježíše, Vodnář .... Podle Mayů nastává změna právě na začátku tohoto věku. A je to cítit. :-)  ;-)

17 Barča Barča | 8. ledna 2012 v 9:51 | Reagovat

Zdeni, ono to s těmi jednotlivými Věky není úplně tak jasné, spíš jde opravdu o symboliku.

Naše představy o průběhu platonských věků jsou značně omezeny naší možností zjistit jaké hodnoty měla precese v propasti věků. Hodnoty precese známe tak asi za posledních 5-6 tisíc let, vše ostatní jsou jen naše domněnky a zbožná přání. To jak tradujeme otázku platonského věku, potažmo změny věků, resp. vstup do věku vodnáře, spíš než o realitě vypovídá o tom, jak myslíme nebo lépe co myslíme, že myslíme.
Kdybychom měli skutečně hovořit o Vodnářském Věku i symbolicky - měli bychom vzít i v potaz Lva - protože to je jeho protilehlý bod(osa) Pak by to byl Vodnářsko - Lví věk.

Mayský kalendář a jeho konec. To je podobné jako např. s tabulkami (efemeridy)  - ty jsou dělané pouze do roku 3000 a tady končí, dál nejsou spočítané.

18 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 8. ledna 2012 v 14:19 | Reagovat

Barunko,Mayský kalendář není o konci světa,jen končí určitý úsek,a právě v období zimní rovnodennosti budou všechny planety naší soustavy v rovnoběžce a k tomu směřovat přímo do středu galaxie,to je jejich výpočet, což se děje jednou za 12 tisíc let.Platonský rok trvá kolem 26 tisíc let a zrovna se to vše děje v tomto období. A Mayové byli výborní matematici proto tento letopočet.Jinak svět zůstane na svém místě. ;-)

19 Barča Barča | 8. ledna 2012 v 14:43 | Reagovat

Zdeni, tak to ano. Omlouvám se, že jsem Tě špatně pochopila. Když ono na tom netu hodně píší právě v souvislosti s Mayským kalendářem o konci světa.

20 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 8. ledna 2012 v 17:13 | Reagovat

Já se omlouvám za chybu,co jsem to napsala,já hlava děravá O_O .Samozřejmě nejde o zimní rovnodennost/takový nesmysl/ ale o slunovrat :-D

21 KSM KSM | Web | 9. ledna 2012 v 21:51 | Reagovat

[20]: Však v pohodě...

[19]: abysme se ještě všichni nedivili... :)

Zdá se to být zajímavá kniha...vskutku. :-)

22 Thorgal Thorgal | 10. ledna 2012 v 23:22 | Reagovat

Pěkný článek. Neshodují se ty cesty s barvami tarotu? (číše,mince,hole,meč)

23 Miky Miky | E-mail | Web | 11. ledna 2012 v 8:03 | Reagovat

[22]: Samozřejmě, že shodují. Jsou to barvy tarotu, které symbolizují čtyři živly. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama