NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Duben 2012

STŘÍPKY Z NAŠÍ DOVOLENÉ

29. dubna 2012 v 20:31 | Miky |  JINÉ
Dneska mě a Marušce končí společná týdenní dovolená. Nic mimořádného jsme nepodnikli, ale bylo to fajn a cítíme se odpočinuti…

PONDĚLÍ 23.4. - Vyrazili jsme s našima na Borkovická blata. Bylo tam nádherně a hodně jsme toho viděli. Maruška tentokrát zapomněla čarovat abychom nepotkali zmiji a hned jsme na ní narazili. Fotoreportáž k nahlédnutí zde.
ÚTERÝ 24.4. - Odpoledne jsme strávili s našim Honzíkem u malého rybníka na Horkách. Honzík si nedávno udělal rybářské papíry, tak jsme vyrazili rybařit. Nechytili jsme nic, ale bylo nám venku dobře. Moc se mi líbil břeh porostlý blatouchy a starými obrovskými třešněmi s rozpraskanými kmeny.
STŘEDA 25.4. - Po mnoha letech jsem se zúčastnil katolické mše. Ne, nebojte se, nestal jsem se katolíkem, byla to zádušní mše za jednu paní o kterou jsem se staral v našem důchoďáku. Paní byla skautkou a když zjistila, že já jsem také skaut (bývalý), doslova mě adoptovala. Kdykoli měla nějakou návštěvu a já se ocitl na jejím pokoji, hned mě všem hrdě představovala : "To je můj bratr!" Měla v sobě takovou prvorepublikovou eleganci, moudrost a úžasný smysl pro humor. Kladu si za čest, že jsem ji znal a vůbec mi nevadí, že byla katoličkou a měla na pokoji i papežskou vlaječku. Vyrazil jsem na tu mši dokonce ve svátečním obleku, který jsem měl na sobě zatím jen jednou.
ČTVRTEK 26.4. - V noci jsem měl zvláštní sen. Utekl jsem v něm na strom před vlčí smečkou. Vlci skákali po větvích stromu a lezli za mnou až do koruny. Něco jsem na ně házel a lil jsem na ně vodu, až jsem je zahnal. Zajímavé je, že ačkoli mám ve skutečnosti k vlkům kladný vztah, v mých snech jsou vždy mými protivníky.
Dopoledne jsem doprovodil Marušku k zubaři a večer jsem jí vytáhl na přednášku a Halštatu. Přednáška se nekonala, blbě jsem se podíval na plakát, bude až za měsíc.
PÁTEK 27.4. - Oslavili jsme s Maruškou v lese u tankodromu o několik dní napřed svátek BELTINE. Měl jsem během rituálu vizi a pak jsme zažili něco zvláštního. Když jsem začal bubnovat a zpívat přišla k nám asi na 10 metrů srna. Stála a dívala se přímo na nás. Vypadalo to, že je zvědavá, co se to tu děje. Utekla až když jsem překvapením přestal bubnovat a začali jsme se víc hýbat.
SOBOTA 28.4. - Půjčil jsem si v knihovně Základy magie od Zuzany Antares a Vzkříšení pohanství od Richarda Rudgleye. Do obou knih jsem se tak zakousl, že jsem je z poloviny přečetl během jediného dne. Ve Vzkříšení pohanství jsem se dozvěděl o islandském grimoáru GALDRABÓK z 16. Století, který obsahuje 47 galdrů (zaklínadel), v nichž je občas vzýván Thor a Ódin. Tuhle knihu mít v češtině, to by bylo něco!
NEDĚLE 28.4. - Ráno jsme na farmářském trhu koupili sazenice česneku medvědího, mateřídoušky a šalvěje a hned jsme je vysadili na zahrádce. Natrhali jsme také nějaký popenec, pampelišku a sedmikrásku na Maruščiny lektvary.
Krom toho jsem během tohoto týdne přečetl knihu Sen čarodějky od Florindy Donnerové, kterou jsem si koupil v Levných knihách. Bylo to o Florindině učení u venezuelské čarodějnice a léčitelky Mercedes Peralty. Ačkoli to v knize nezaznělo, Mercedes evidentně praktikovala nějakou formu vúdú, santerie, nebo candoble, či jak se ty kulty jmenují. Zapalovala svíčky před sochou Panny Marie, vykuřovala místo i lidi tabákovými doutníky a tak. Za 29 korun to bylo dobré čtení.





OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 12.díl

25. dubna 2012 v 7:33 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Po delší době uvádím dálší díl seriálu o obřadních místech současných českých pohanů. Text i fotografie mi poslal Airis, který si za svou cestu zvolil druidství. Začtěme se společně do jeho slov a pokochejme se krásnými místy z jeho fotografií :

Je posvátná ta naše Česká krajina. A je těžké definovat jen jednu výjimečnost, když člověk okolo sebe vidí tolik krásy.
U nás doma je asi dobré zmínit jako jedno z posvátných míst kamenný kruh. Kdysi dávno ho tu postavil jeden potulný tramp, ale po čase ho krajina přijala a od té doby se stal velice kultovním místem. Leží hluboko v našich lesích v jedné z nejzapadlejších roklí a možná je to právě jí, že má v sobě kruh takovou výjimečnost. Tato rokle je sama o sobě totiž velice magické místo a cesty z ní nevedou jen do tohoto světa.
Kruh slouží jako místo pro setkávání s bohy, nebo duchy podsvětí (zrovna pro podsvětí je daná rokle opravdu velice vhodná) a má i svého strážce, který občas umí být velice nevrlý. Vzpomínám také na jara, kdy jsem ho chodil po zimě opravovat, protože se o některé kameny rádi drbali kanci. Poslední dobou to ale už nedělají, ač je pro ně zrovna tato rokle výborným útočištěm před výletníky. Také se starám o jeho energetickou stránku, takže tam chodím bubnovat, nebo zapalovat vonné směsi.
Jinak já osobně ho využívám hlavně ke svým individuálním rituálům, kdy nechci být rušen a zároveň vím, že je potřeba použít raději kruhovou rituální praxi než jinou.














Na druhou stranu i přes krásu a spiritualitu kamenných kruhů mám rád i jiná místa a to jsou posvátné háje.
Jeden z nich kam chodím, se nalézá pár kilometru od vesnice na vzdáleném kopci, přičemž jeho vzdálenost je právě jedna z jeho výhod. Když člověk totiž kráčí aspoň pár kilometrů a pak ještě musí vyjít kopec, stává se často rozvážnějším a klidnějším v mysli.* Celý háj je zaplněn starými duby, vyzařujícími svou letitou zkušenost, přičemž celému místu ještě dominuje velká skála, která je zase obrostlá překrásnými stoletými buky (bohužel její fotku jsem nestačil udělat). Na ní jsem sedával, když jsem dělal rozhodnutí o svém životě, nebo přemýšlel nad krajem. Tento háj byl také svědkem mých rituálních přísah bohům, cestě druidů a Matce Zemi a leží v něm můj první buben s holí, které mě kdysi doprovázeli na mých cestách. Jeho jedinou nevýhodou je, že se v něm nedá díky množství kořenů a úrodné půdy rozdělat oheň, ale ten by stejně narušil jeho posvátnost, takže náhradní velká vosková svíce, nebo kadidelnice jsou na rituály zde mnohem adekvátnější.













Ať už ale má člověk rád háje, skály, louky nebo jiné, je důležité nezapomenout, že nejen určité místa, ale celý svět, je velice posvátný a proto naše srdce a naše úcta by se neměly ubírat jen k ohraničení x metry, ale nejlépe k celému kraji a ještě dále… protože není na světě moc krásnějších věcí než život člověka, který souzní se svým domovem.














* Nedalo mi to, abych tu větu nezvýraznil a neopatřil hvězdičkou. Mám totiž s Airisem naprosto shodnou zkušenost. Putování přírodou, zvláště je-li namáhavé, mě dokonale pročišťuje mysl. Již po krátkém čase chůze volnou krajinou zjišťuji, že se mi hlavou přestávají honit všechna knižní moudra a pitomosti a začínám se krásně napojovat na podstatu a vnímat duchy místa.
.

NA BLATECH

23. dubna 2012 v 22:20 | Miky |  JINÉ
Znáte lidové pohádky a pověsti o světýlkách (bludičkách), o hejkalech a vodnících? Mnohé z nich pocházejí od nás z jihočeských blat. Dnes ráno jsme vyrazili už poněkolikáté na Borkovická blata, která se nacházejí jen asi 20 kilometrů od našeho domu. Bylo to tak trochu před sezónou a tak jsme se zde tentokrát potulovali sami. Naším cílem byla jezírka vzniklá po těžbě rašeliny, která jsme během naší loňské návštěvy vynechali. Naposledy jsem je viděl někdy na základce a tak jsem se moc těšil. Nutno říct, že skutečnost nakonec ještě předčila má očekávání. Vyšlo nám nádherné počasí. Modrá obloha s bílými mraky se odrážela v hladině jezírek, ptáci zpívali, prostě nádhera!







MELECHOV - ĎÁBLOVA HORA

22. dubna 2012 v 14:28 | Miky |  CIZÍ PEŘÍ
Dnešní článek je dalším příspěvkem do rubriky CIZÍ PEŘÍ. Představím vám v něm jedno místo, které má velký význam pro věrného komentátora tohoto blogu, Mysliče. Jedná se o jednu z dominantních hor Posázaví, o Melechov. Myslič se po melechovských lesích toulá parně stejně rád, jako např. já u nás po tankodromu. Nedávno mi z Melechova poslal na mail několik fotografií a mě napadlo ukázat je prostřednictvím blogu i vám ostatním. Rozlehlý zalesněný kopec se dvěma vrcholy je přírodní rezervací na jejímž území se nachází tzv. "mlžný" prales, kde Svěrák točil film "Kuky se vrací". Celkový záběr kopce jsem si vypůjčil ze stránek http://www.kyticesvetla.cz/2011/07/08/melechov/ .






Myslič mi poslal fotografie staré cesty, která vede na Melechov ze Stvořidel. O této cestě mi napsal : "Je tam už možná stovky let. Lemují jí staré hraniční kameny, břízy, duby a buky. Vždycky se na ní cítím tak nějak svobodně a v kontaktu s duchy místa. Nejkrásnější je to tam, když na okolních polích dozrává obilí.…" Myslič mi ještě napsal, že si při té cestě občas v létě v úctě sedne, sleduje dozrávající obilí, naslouchá bzučení včel v korunách stromů a oddává se zvláštnímu klidu "… To se na to místo bohové smějí".













Na menším z obou melechovských vrcholů je rozhledna, která je dnes mimo provoz, protože ji převýšily okolní stromy. Kousek pod rozhlednou je "Hubertova studánka" a u ní tzv. "Smírčí kříž". Když mi to Myslič napsal, velmi mě to zaujalo. Vodní pramen na vrcholu kopce je totiž typickým příkladem místa, které považovali naši pohanští předci za posvátné. Tady je vše ještě zesíleno tím, že je studánka zasvěcena sv.Hubertovi. Svatý Hubert je totiž podobně jako svatý Eustach lovcem, kterému se podle křesťanské legendy zjevil Kristus v podobě jelena se zářícím křížem mezi parožím. Obě tyto legendy měly dříve za úkol potlačit uctívání posvátného jelena, který byl vtělením starého božstva známého např. jako lovec Hern, nebo Cernnunos. Starý kamenný kříž vedle studánky, jakoby dokládal snahu toto místo ještě více křesťansky pacifikovat.











Obrázek svatého Huberta z galerie malíře Carpina : http://www.carpinart.com/menu/o-carpinovi


V souvislosti s tím, co bylo řečeno nás asi nepřekvapí, že na sousedním vrcholu Melechova zvaném Rohule (715,1 m. n. m.) se údajně ještě začátkem Novověku konaly čarodejnické sabaty. Od parohatého pána zvířat Cernnuna je to k ďáblovi a čarodějnickým sabatům přeci už jen kousek. Dnes tu stojí "kamenný mužík", který Mysličovi připomíná Hermovku, tedy kamenný symbol boha Herma, který se na počest tohoto božstva kdysi stavěl na křižovatkách a podél cest. Je zajímavé, že bůh Hermes je často dáván do souvislosti s ďáblem. Jak nám to všechno do sebe hezky zapadá.






Aby toho nebylo málo, zjistil jsem, že se na jižním úbočí Melechova nalézá pozoruhodný skalní útvar zvaný Čertův kámen. Jedná se o jeden z těch mnoha kamenů roztroušených po naší vlasti, kde prý zanechal rohatec svou stopu v podobě velké skalní mísy. Pokud se na Melechov někdy dostanu, tak právě toto místo bych viděl moc rád.








Obrázky Čertova kamene z : http://foto.mapy.cz , http://www.panoramio.com

RUNOVÉ AETTY

19. dubna 2012 v 20:06 | Miky |  ZAMYŠLENÍ


Posledních pár dní jsem se blogu moc nevěnoval. Pokud mi zbyl mezi prací a jinými povinnostmi nějaký čas, věnoval jsem ho doplňování své Knihy stínů (té papírové) a studiu run. Zamýšlel jsem se hlavně nad runovými aetty a jejich smyslem. Runové aetty jsou tři skupiny osmi runových znaků, na které se kompletní čtyřiadvaceti znaková sada futharku podle tradice dělí. O aettech se hovoří jako o runových rodinách, nebo rodech. První rodinu tvoří runa Feoh až runa Wunjo a nazývá se podle prvního znaku Freyin aett. Druhá rodina, které se říká Hagalin, nebo Hagalův aett, obsahuje runy Hagalaz až Sowulo. Poslední rodina, kterou tvoří runy Tiwaz až Odala, se nazývá Týrovým aettem. Existuje několik různých výkladů tohoto trojného rozdělení, ale nejvíce se mi zalíbil výklad, na který upozorňuje John Astrop v knize Runový tarot. Podle této teorie odpovídají tři aetty odvěkému dělení árijské kmenové společnosti na skupiny : Rolník (živitel), Válečník, Král a Kněz.
První aett je zaměřen na výživu, růst a udržování života a vládne mu bůh Freyr a bohyně Freya, klasická agrární božská dvojice plodnosti, růstu a bohatství. Druhý aett je o obraně a ochraně našich práv a o destruktivních silách, které mohou v našem životě působit. Tento aett spadá pod vládu runy Hagalaz, která je v přímém spojení s podsvětní bohyní Holle/Hel. Protějškem paní Holle byl pravděpodobně v původní germánské mytologii bůh války a mrtvých Wodan. Poslední aett je pod vládou boha Týra, původního nebeského krále starého germánského panteonu a je zaměřen na spravedlnost, řád a duchovní blahobyt v našem životě. Z hlediska tří základních rovin světového šamanského stromu lze Freyin aett přiřadit ke Střednímu světu (Mitgardu), Hagalin aett k Dolnímu světu (Helu) a Týrův aett k Hornímu světu (Ásgardu).
Z výše uvedeného lze vyvodit následující tabulku :

AETT ----------------- SFÉRA VLIVU -------------- ROVINA ------------ BOŽSTVA
1.FREYIN ------------ PLODNOST,RŮST ------------- MITGARD ------- FREYR / FREYA
2.HAGALIN ------------ BOJ,OBRANA -------------------- HEL --------- HOLLE / WODAN
3.TÝRUV ---------- SPRAVEDLNOST,VLÁDA --------- ÁSGARD --------- TÝR / FRIGG?

V různých dobách a na různých místech se bohové germánského panteonu ve svých funkcích střídali, sféry vlivu samotné však zůstávaly v podstatě neměnné. Svědčí o tom například zápis Adama Brémského (+ r.1081) o pohanské svatyni ve švédské Uppsale :
"Tento národ (Švédové) má proslulou svatyni, jež se nazývá Uppsala a leží nedaleko Sigtuny a Birky. V chrámě, zcela pokrytém zlatem, stojí tři sochy, vzývané lidem. Trůn nejmocnějšího z bohů, Tóra, je umístěn uprostřed síně a po jeho stranách lze spatřit Ódina a Freye. Jejich působnost je rozdělena takto" Tór vládne, jak říkají ve vzduchu a je pánem hromu a blesku, bouře a deště, dobrého počasí a úrody. Druhý z nich je Ódin , to jest zuřivost, řídí války a dává mužům statečnost v boji s nepřítelem. Třetím bohem je Frey, dávající lidem mír a potěšení smyslů. Proto je také jeho socha vybavena mohutným pohlavním údem. Ódina znázornili naproti tomu se zbraní - tak jak je tomu u nás s Martem; Tór se pak podobá svým žezlem Jupiterovi."
Zde Týra i Ódina nahradil ve funkci nejvyššího boha Tór, Ódin se vrací ke své původní funkci boha války a smrti a Freyovi zůstává jeho funkce boha plodnosti, o kterou se částečně dělí s Tórem.


RUNOVÉ KOLO ROKU

14. dubna 2012 v 22:46 | Miky |  KNIHA STÍNŮ
Mnozí z vás jistě oslavujete osm pohanských svátků a zároveň pracujete s runami. Pokud byste chtěli systém osmi svátků s runami přímo propojit, nabízí se vám Runové kolo roku, které můžete nalézt v knize Runová astrologie od Nigela Pennicka. Kolo se čtyřiadvaceti runami germánského futharku je zde rozděleno na čtyři čtvrtě z nichž každá má svoji vládnoucí ústřední runu, pět celých run a o dvě další runy se dělí s dvěma sousedními kvadranty. Každá čtvrť má také své strážce v podobě bohů a bohyní. Celé kolo vypadá takto :





SEVERNÍ ČTVRŤ

Severní čtvrti vládne runa Jera, která sama o sobě představuje koloběh roku a jeho období. Hlavním svátkem severní čtvrti je Yule - zimní slunovrat. Runa Jera je v tomto chladném a temném období příslibem nově se rodícího slunce a připomínkou semen, která dosud spí v tmavé půdě.
Stážci tohoto kvadrantu jsou Ódin a Norny. Ódin je v kruhu symbolizován svým kopím a Norny sítí osudu, kterou společně spřádají. Barva této čtvrti je černá. Jelen se sluncem mezi parohy na obrázku je symbolem zimního slunovratu.






VÝCHODNÍ ČTVRŤ

Vládnoucí runou východní čtvrti je Berkana, která přináší omlazení slunce a vítězství světla nad tmou, regeneraci a partnerství. Hlavním svátkem východní čtvrti je Ostara - jarní rovnodennost. Stážci tohoto kvadrantu jsou bohyně Frigg a bůh Týr. Frigg je v kruhu zastoupena svou přeslicí a Týr mečem. Barvou tohoto kvadrantu je červená.





JIŽNÍ ČTVRŤ

Vládnoucí runou jižní čtvrti je Dagaz, jež představuje maximum světla v rámci denního i ročního cyklu. Největším svátkem tohoto období je Midsummer - letní slunovrat. Labyrint na obrázku symbolizuje roční pouť slunce směrem k obzoru.
Strážci této čtvrti jsou bůh Thor a bohyně Iduna. V kruhu jsou symbolizováni obrázkem Thorova kladiva a Iduninými jablky nesmrtelnosti. Barvou tohoto kvadrantu je bílá.






ZÁPADNÍ ČTVRŤ

Vladnoucí runou západního kvadrantu je Kenaz. Runa Kenaz symbolizuje hořící pochodně světla a poznání, začínající přípravu dřeva na zimu a počátek akademického roku. Největším svátkem této čtvrti je podzimní rovnodennost, neboli druhá sklizeň, která předznamenává zimní období. Přípravu na zimu symbolizuje na obrázku univerzitní město obehnané hradbami.
Strážci západní čtvrti jsou bůh Njörd a bohyně Freya. Njörd je symbolizován obrázkem sekery a Freya náhrdelníkem. Barva tohoto kvadrantu je hnědá.






A na závěr ještě runové kolo osmi svátků :




Svátek Yule - runa Jera, svátek Imbolk - runa Algiz, svátek Ostara - runa Berkana, svátek Beltine - runa Laguz, svátek Midsummer - runa Dagaz, svátek Lughnasadh - runa Thurisaz, svátek Mabon - runa Kenaz, svátek Samhain - runa Hagalaz.


Čerpáno z : Runová astrologie / Nigel Pennick, VOLVOX GLOBATOR 1999

NÁVRAT ZUBRŮ A VÍRY STARÝCH SLOVANŮ

12. dubna 2012 v 8:56 | Miky |  ZAMYŠLENÍ


Pokud mám správné informace, tak bylo během letošních velikonoc vypuštěno do volně přístupného prostoru obory Židlov v Ralsku, osmičlenné zubří stádo. Zubr se tak po několika staletích vrací do českých lesů! Uvědomil jsem si, že se osud tohoto nádherného majestátního zvířete se velice podobá osudu staré slovanské víry našich předků. Ještě v 11.století se zubři vyskytovali ve větších lesních komplexech celé Evropy. Intenzivní odlov a následné odlesňování způsobilo, že na počátku 19.století žil zubr v přirozených podmínkách už pouze v Bělověžském pralese v Polsku. Před začátkem první světové války žilo v Bělověži ještě posledních 727 těchto zvířat. Pytláci a průchody vojsk během války jejich stavy silně zdecimovaly a poslední Bělověžský zubr padl nakonec rukou pytláka Bartolomea Špakoviče 19.února 1921. Ke dni 1.1.1925 už žilo na celém světě pouhých 66 zubrů v zoologických zahradách sedmi různých států. Vědečtí pracovníci z několika státu se pokoušeli zubra jako živočišný druh zachránit. V Bělověži vznikl záchranný chov, ale zubrům se dařilo zle. Přežívající staří býci již ztratili zájem o rozmnožování a největší existující zubří stádo v Německu hynulo nějakou nemocí. V roce 1932 žilo na světě už je 30 čistokrevných zvířat! Situace byla více než kritická. Poslední šancí na záchranu evropského zubra bylo zkřížit ho s americkým bizonem. Tato metoda byla zpočátku silně kritizována, ale nakonec se ukázala úspěšnou. Zubr s pomocí bizoních samic přežil. Obava z toho, že tímto způsobem nevzniknou opravdoví zubři, ale pouze míšenci se nepotvrdila. Zkušenost ukázala, že již křížence několika prvních pokolení, osvěžené tu a tam křížením s čistokrevným zubrem, nemohli podle exteriéru rozlišit od čistokrevných zubrů ani odborníci.
A teď se vraťme ke starým Slovanům a jejich náboženství. Podobně jako zubři, začala i původní slovanská víra od přelomu prvního tisíciletí rychle mizet. S nástupem křesťanství byla stále více zatlačována do těch nejodlehlejších oblastí. V 19.století nacházeli etnografové už jen fragmenty této víry, které se dochovaly v lidových zvycích a pohádkách. Kromě několika stručných historických záznamů, jež uchovaly jména starých bohů a lidových pověstí, nezbylo nic. Mytologie Slovanů byla již nadobro ztracena. Přesto jsme dnes svědky toho, že tato víra vstává z mrtvých. Nejvíce je to patrné na Ukrajině a v Rusku. Tak jako byli zubři zachráněni svým blízkým příbuzným bizonem, dnešní Slované rekonstruují svou víru s pomocí dochované mytologie Germánů a poznatků z folklóru a středověkých zpráv u starých Baltů. Slované, Baltové a Germáni jsou si svým starým náboženstvím totiž podobně blízcí, jako zubři a bizoni. Není to úplně totéž, ale příbuznost je nesporná. Dokazují to například takřka totožné rysy bohů Peruna, Perunase a Thora a také Velese, Velniase a Wodena. Slovanská Mokoš má velmi blízko ke germánské Nerthus a tak by se dalo pokračovat. Uvažuje se např. o příbuznosti Mužika z ruských pověstí a mýtického prapředka Germánů Manna.
Přeji z celého srdce zubrům i Slovanům, aby se jim u nás dařilo.



Jedna současná slovanská svatyně v Rusku. /obr. zdroj zde /


Použité zdroje informací o historii zubrů :
Podivuhodná zvířata - Igor Akimuškin /Lidové nakladatelství 1986
Budoucím myslivcům a ochráncům přírody - Otomar Rašteinek a Miroslav Poruba / Albatros 1982

Dodatek : 12.3. 2014 jsem dostal v reakci na tento článek e-mail od pana Dalibora Dostála, ředitele organizace Česká krajina o.p.s.

Naše organizace se od roku 2007 zabývá návratem zubrů do české přírody, vydali jsme studii http://www.ceska-krajina.cz/navratzubru
Chtěl jsem poděkovat, že se ve svém článku věnujete návratu zubrů, zároveň jsem chtěl upozornit na nepřesnost, která se v textu objevila a která by stála za opravu.
Populace zubrů ve volné přírodě i v zoologických zahradách jsou čistokrevné, nejsou výsledkem křížení s americkým bizonem. Ke křížení s bizonem sice v minulosti v rámci pokusů sovětských vědců skutečně došlo, ale tato zvířata jsou od čistokrevné zubří populace držena v izolaci. Ukázalo se totiž, že čistokrevní zubři jsou dostatečněživotaschopní a nepotřebují tedy krev svých amerických příbuzných. (Stádo zubřích a bizoních kříženců bylo před lety vypuštěno na Kavkaze, a od té doby se vědci děsí, že se zkříží s čistokrevnými zubry). Kříženci jsou dodnes od čistokrevných zubrů dobře rozeznatelní, mají přeci jen i po několika generacích "bizoní" rysy.
Ale aby to nebylo tak jednoduché, vědci nedávno zjistili, že zubr evropský má přeci jen kořeny, které s bizonem souvisí. Ne ovšem s bizonem americkým, ale s vyhynulým bizonem stepním. Když končila doba ledová, mizelo i přirozené prostředí bizona stepního. Jeho samci pak začali pronikat do blízkosti pravěkých praturů, odháněli jejich samce a přivlastnili si jejich samice. Výsledkem tohoto unikátního, v přírodě velmi neobvyklého mezidruhového křížení je právě zubr.
Bylo fajn, pokud byste informaci o křížení s americkým bizonem upravil (vynechal), aby nedošlo u jinak velmi zajímavého článku ke zkreslení.

Děkuji a mějte se pěkně
Dalibor Dostál

P:S. A ještě jedna informace, která stojí za upřesnění. Zubři byli v ČR zatím vypuštěni "pouze" do obory. Na vypuštění do volné přírody stále čekají.

ČEMU VĚŘÍM

9. dubna 2012 v 9:25 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Moje víra se vyvíjí, není to jednou pro vždy daná záležitost. Jak jdou roky a přicházejí nové zkušenosti a vědomosti, moje víra se různě tvaruje a posouvá. Inspirují mě různé pohanské směry a tradice, ale držím se pouze toho s čím vnitřně souzním a čemu rozumím. Jako eklektický wiccan se nemusím podřizovat nějakým oficiálním doktrínám a vyznáním víry a to mi naprosto vyhovuje. Čas od času si sám pro sebe dělám takovou malou rekapitulaci, abych zjistil kde se aktuálně nacházím. Pokud by vás poslední shrnutí mé víry zajímalo, tak zde máte možnost nakouknout :

TŘI KNIHY

6. dubna 2012 v 12:48 | Miky |  JINÉ


Mnozí z vás už určitě zjistili, že se čarodějka Coreyemma nedávno s velkou vervou pustila prostřednictvím YouTube do video-seriálu o eklektickém čarodějnictví. Oceňuji její odvahu jít takto s kůží na trh, protože je takřka jisté, že se kromě pozitivních ohlasů dočká i těžké kritiky. První díl video-seriálu se věnuje doporučené čarodějnické literatuře a Coreyemma hned na začátku této části představuje tři své nejoblíbenější knihy. Když jsem tento díl shlédl musel jsem se hned zamyslet které tři knihy bych do takového top výběru vybral já. O té vůbec nejoblíbenější knize jsem dlouho přemýšlet nemusel. Byla by to zcela jistě ŽIVÁ TRADICE DRUIDŮ od Emmy Restall Orr, o které jsem se zde na blogu už několikrát zmiňoval a ze které neustále čerpám duchovní občerstvení. Považuji jí za knihu, která míří přímo k jádru pohanství. Ačkoli je autorka druidkou, snaží se v knize pokud možno vyhnout jakýmkoli konfesním nánosům a doktrínám a je, dle mého mínění, akceptovatelná pro široké spektrum různých pohanských přístupů a tradic.
Druhou knihou, která je pro mě důležitá jsou NORDICKÉ RUNY od Paula Rhyse Mountforta. Právě tato kniha mě nasměrovala k hlubšímu zájmu o germánské pohanství. Kromě obvyklého výkladu významů jednotlivých run, je zde totiž mnoho odkazů na severskou mytologii. Dá se říci, že hlavně zásluhou Nordických run jsem se pustil do četby starší i mladší Eddy a dalších severských ság, a díky Nordickým runám jsem také začal pracovat s germánskými božstvy.
Poslední, ale neméně významnou knihou této top trojky, je pro mě ZPÍVEJ SVÉ DUŠI NA CESTĚ DOMŮ od Caitlin Matthews. Tato kniha je vynikající průvodce pro každého kdo se zajímá o šamanismus a techniky šamanského cestování. Šamanský pohled na svět a na život stojí v základech každého pohanského náboženství. Myšlenky z této knihy formovaly v začátcích i moji pohanskou víru a dodnes se držím většiny z toho, co se v této knize píše.
Zkuste se prosím zamyslet nad tím, které tři knihy jsou těmi vašimi nejoblíbenějšími a pokud máte chuť napište to nám ostatním do komentáře pod tímto článkem. Třeba váš tip někoho inspiruje k četbě a pomůže mu. Těším se na každý váš příspěvek, byť by to mělo být doporučení pouze jediné knihy.



SKORCI NA MENHIRU

4. dubna 2012 v 17:32 | Miky |  CIZÍ PEŘÍ
Před pár dny mi Frostík poslal e-mailem několik fotografií s jeho vodním menhirem, na kterém si udělali hnízdo skorci. Říkal jsem si, že by bylo škoda si tu krásu nechávat pro sebe a tak jsem se Frostíka zeptal, zda-li vám mohu ty fotky ukázat na blogu. Frostík neměl nic proti a tak nyní tímto článečkem otevírám novou rubriku, ve které se budu občas chlubit CIZÍM PEŘÍM, tedy zajímavostmi, které vy prožijete, nebo nafotíte a já po domluvě s vámi zveřejním.
Vodní menhir, o kterém je dneska řeč, vztyčil Frostík v řece pod svahem, na kterém stojí jeden z jeho obřadních kamenných kruhů. V budoucnu by totiž rád přivedl energii, která vzniká třením vody o kámen, řadou menhirů až ke kruhu. Ta energie se zřejmě zalíbila i páru skorců vodních, kteří si letos na jaře vybudovali na menhiru své hnízdo. Skorec je pozoruhodný pták, který sice patří do řádu pěvců, ale je dokonale sžitý s vodním živlem. Skorci se živí vodním hmyzem, který hledají pod kameny, přímo na dnech potoků a řek. Pozorovat tohoto ptáka velikosti špačka, jak se hbitě noří do proudu vody a zase vylétá ven, je nádherný zážitek. Osobně jsem měl to štěstí pouze jednou na Koštěnickém potoce, který protéká zámeckým parkem v Chlumu u Třeboně. Maruška si přeje vidět skorce už léta a zatím se jí to nepodařilo. Podívejme se teď společne na obrázky, které mi Frostík zaslal.

























.