NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

NA BESEDĚ S MARTINEM RYŠAVÝM

28. května 2012 v 15:50 | Miky |  JINÉ
Vzpomínáte si ještě na nadějkovskou rodačku Kačenku, která nás loni dovedla k myslkovskému obětnímu kameni a k dolmenu? Tak tahle naše kamarádka nás pozvala do Nadějkova na včerejší besedu s dokumentaristou a spisovatelem Martinem Ryšavým. Měli jsme s Maruškou zrovna volné odpoledne a tak jsme rádi jeli. Podobné besedy pořádá nadějkovské Občanské sdružení Zachovalý kraj už od roku 2002 a do dnešního dne jich proběhlo již více než osmdesát. V příjemném prostředí kinobaru U kostela, který se v den konání akce vždy promění na čajovnu, tu místní i přespolní posluchači vyslechli už řadu zajímavých hostí. Martin Ryšavý, jehož kniha Vrač získala loni ocenění za prózu v literární soutěží Magnesia Litera, mě zajímal především jako zkušený cestovatel po Sibiři. Podle svých slov zde prožil s přestávkami dohromady zhruba tři roky svého života a tento kraj si zamiloval. Na Sibiři natočil i několik filmových dokumentů, z nichž dva, které jsem viděl ( Sibiř - duše v muzeu a Afoňka už nechce pást soby ), se mi velmi líbily. Sibiřské zkušenosti posloužily panu Ryšavému také jako inspirace pro jeho dvoudílný cestopisný román Cesty na Sibiř, který jsem nečetl, ale recenze, např. ta WuWejova, na něj pějí chválu.
Martin Ryšavý přijel vlakem do Tábora a odtud ho nadějkovská knihovnice paní Olga Černá dovezla až na místo konání besedy. My s Maruškou jsme se svezli s nimi. Martin nám prozradil, že zálibu v dobrodružném cestování v něm zřejmě vypěstoval jeho tatínek, kovaný starý tramp a že kdysi jezdil do našeho kraje muzicírovat na folkové festivaly konané v Jistebnici. Beseda se probíhala formou autorského čtení. Pan Ryšavý přečetl úryvek z každé své knihy a zároveň odpovídal na naše zvědavé otázky. Čtené úryvky i dotazy se dotkly i otázky sibiřského šamanismu a bylo velice zajímavé slyšet o těchto věcech hovořit někoho, kdo je neposuzuje z pohledu lačného západního esoterika, ale spíše očima střízlivého nezávislého dokumentaristy. Nemohu vám bohůmžel tlumočit úryvek, který nám k tomu z knihy Cesty na Sibiř pan režizér četl, protože ji nemám, ale půjčím si jiný úryvek z WuWejovi recenze. Ukázka se vztahuje k problematice tzv. národního obrození sibiřských národů, které se dnes často po letech sovětské komunistické nadvlády snaží vzpomenut na zvyky svých předků a vzkřísit je :
"Naďa mi k závěru ještě připojila obecné ponaučení: 'Naši představitelé nás teď učí radovat se z toho, že se vracíme ke všemu, čeho si vážili naši předkové: k uctívání boha ohně, boha slunce, boha země, boha tajgy... Jenže ty rituály, které k uctívání starých bohů patří, my doopravdy neznáme, děláme jen imitace. Někde jsme si přečetli, že tak a tak to dělali naši předkové, a z toho prý plyne, že i my to máme tak dělat. To se mi moc nezdá. A navíc: kdybychom se opravdu chtěli vrátit k duchovnímu životu předků, museli bychom pak naše starobylé obyčeje dodržovat pořád, celý rok, a ne se k nim hlásit jen při ysyachu. Celý život bychom tak museli přemýšlet a žít. Jenže to už nikdo dělat nechce. A pak je snad lepší nechat ty věci být, protože to stejně k ničemu dobrému nepovede. Není přece možné vydráždit duchy nepovedeným obřadem a pak si zase klidně sednout k televizi a vodce. Myslím, že něco takového nám nemůže projít."
Nepřipomíná vám to tak trochu i naší středoevropskou novopohanskou situaci? Evenkové, Něnci a další sibiřské národy, přišli o své šamany, obřady a zvyky oproti nám teprve před nedávnem, avšak zdá se, že řeší naprosto stejné problémy jako my. To, co může na Sibiři návštěvníkovi ze západu připadat jako úžasně autentické, vnímají někdy sami sibiřané jako faleš a křeč. Také pro nás, podobně jako pro sibiřany, platí, že pokud se chceme opravdu považovat za pohany, musíme jako pohané přemýšlet a žít neustále, nikoli pouze občas. Jedině tak můžeme dosáhnout autenticity a s bohy a jejich silou v našich životech opravdu počítat. Dobrý článek k tomu zrovna aktuálně zveřejnila Linda Dragonari na stránkách Dávného Obyčeje.
Ryšavého práce se ale netýkají pouze Sibiře, ale například také Vietnamu a Vietnamců a aktuálně pracuje na dokumentárním filmu z domácího Českého prostředí. Na závěr besedy byl puštěn zatím poslední Ryšavého film Medvědí ostrovy a opuštěné vojenské polární stanici na Čukotce a o životě tamějších lovců. Prostředí drsného zasněženého severu bez jediného stromu, kupodivu nadchlo více Marušku, než mne, ale celý film jsme stejně nedokoukali, neboť jsme se s paní knihovnicí a panem režizérem museli vrátit zpátky do Tábora.




Nadějkovsko je tradičně pastevecký kraj, motiv hovězího dobytka je zde velmi oblíbený.Usmívající se







Beseda se chystá.











Martin Ryšavý.






Dokument Medvědí ostrovy na závěr.

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wu Wu | Web | 28. května 2012 v 21:06 | Reagovat

Muselo to být opravdu zajímavé, a taky prostředí je sympatické. Jak se Ti vlastně povedlo filmy zhlédnout, zachytil jsi je v televizi?

2 Miky Miky | E-mail | Web | 29. května 2012 v 4:30 | Reagovat

[1]: Ano, ty dva filmy o kterých jsem se zmínil jsem viděl v televizi. Duši v muzeu jsem si tenkrát dokonce nahrál na VHS a viděl jsem ji asi 3x. :-)

3 Satja Das Satja Das | 29. května 2012 v 16:54 | Reagovat

Sibiřský šamanismus je zajímavý. Domníval jsem se, že je jako jediný z pozůstatku    "evropského" ještě zachovalý. A ono to asi bude trochu jinak.

4 Miky Miky | E-mail | Web | 30. května 2012 v 8:09 | Reagovat

[3]: No, nevím. Pavlína Brzáková například popisuje situaci v šamanských centrech v republice Tuva a mnozí tamější šamani, jsou lidé z měst, kteří se stali šamany přes svůj zájem o Reiki apod. Jsou mezi nimi podvodníci i lidi, kteří skutečně nějakou sílu mají. Pro mnohé je to prostě jen dobrý kšeft. Mnoho starých zvyků je ale ještě v paměti lidí a pár jedinců se snad svým pojetím opravdu tomu původnímu šamanismu blíží. Rozhodně ale nemusíme mít nějaký komplex méněcennosti. I u nás jsou lidé, kteří se vrací ke starým zvykům a i u nás jsou jedinci, kteří jsou nadaní a pracují s duchy.

5 Satja Das Satja Das | 30. května 2012 v 14:31 | Reagovat

Asi to bude tak jak se říká v tom citátu. Že nejde, aby člověk jedním dechem vzýval duchy předků a pak si klidně šel sednout k "bedně" s vodkou. Práce s duchy je náročná a nesnadná. Člověk se tomu musí věnovat 24 hodin denně. Mnoho lidí, kteří měli tuto schopnost později "vyhaslo" a pak se uchylovalo k podvodům a machinacím. Ale tady se asi nejedná o nějaké vzývání našeho dědečka nebo babičky, kam ukryly svoje cennosti.

6 Miky Miky | E-mail | Web | 30. května 2012 v 16:58 | Reagovat

[5]: Práce s duchy nemusí být zas tak nesnadná. U běžného věřícího (nešamana), jde hlavně o pravidelné modlitby a oběti (např.trocha jídla). Náročná je snad jen ta pravidelnost. Pokud ale ten stálý vztah mezi duchy a člověkem chybí, může být nárazový rituál opravdu jen vydrážděním sil se kterými si pak člověk neví rady.

7 Pavel Pavel | 30. května 2012 v 22:41 | Reagovat

[6]:Práce s duchy - to jsou všechny ty bytosti které jsem vyjmenoval v řeči o sobě. Jsou i další bytosti. Když víš jak na to a máš na to, tak to zase takový problém není - si myslím. A dost jedinců se to asi může naučit.
Nedávno jsem třeba přivolával astrál (ducha) jednoho psa aby se s ním mohla majitelka "vidět"

8 Frostík Frostík | 31. května 2012 v 9:12 | Reagovat

Tak nevím, ale připadá mi to, že jsme přešli od šamanismu k nekromacii. :-D

[5]:Pravda. Šaman byl stále napojen  jednou svojí polovinou na frekvenci "duchů".

[6]: Myslím, že nestojí o hmotu, ale o tvojí myšlenkovou energii. Vztah s nima musí být na určité úrovni. Dobře to popisuje Eliphas Lévi.

[7]: Pokud nejsi "uzavřenec" určitě.

9 Miky Miky | E-mail | Web | 31. května 2012 v 19:14 | Reagovat

[8]: No ano, tím že přinášíme hmotné oběti, vytváříme zároveň tu myšlenkovou energii. Obětování vlastně slouží k určitému vnitřnímu naladění, je jakýmsi hmotným symbolem naší ochoty spolupracovat s duchy.

10 redhawk redhawk | E-mail | 5. června 2012 v 22:05 | Reagovat

Hm to mohlo byt zaujimave, Nasiel by sa kontakt na Martina Rysaveho? rad by som ho pozval na Slovensko.

11 Miky Miky | E-mail | Web | 6. června 2012 v 22:25 | Reagovat

[10]: Kontakt nemám, ale mohu se ho pokusit získat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama