NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

O ZVYCÍCH, KTERÉ SE JEŠTĚ NEZTRATILY

4. července 2012 v 11:13 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Před nedávnem byl na stránkách Pohanského kruhu zveřejněn inspirativní článek o etnickém pohanství, který určitě stojí za přečtení a za zamyšlení. Chtěl jsem na něj zareagovat komentářem, ale rozepsal jsem se natolik, že jsem se nakonec raději rozhodl svůj komentář mírně poupravit a použít ho jako článek u sebe na blogu.
Autor zmíněného článku v jednom místě říká toto : Dodnes můžeme vidět, k jakým koncům vede, když misionáři nějakému domorodému kmenu přinesou evropskou civilizaci, jinými slovy, zbaví jej jeho původního duchovního dědictví - náboženství a kultury. Multikulturalisté však nad takovým prolnutím civilizací patrně nadšeně tleskají.
A já jsem chtěl na tato slova zareagovat takto :
Já myslím, že pokud to nejsou praktikující křesťané, tak netleskají. Vzpomínám si na bývalého šéfredaktora časopisu Koktejl, Josefa Formánka, jak před lety v pražských ulicích veřejně protestoval proti devastování původních kultur křesťanskými misiemi a mnoho i docela obyčejných lidí dnes chápe, že se nám tímto způsobem ze světa ztrácí ta pestrost a exotika za kterou do ciziny tak rádi jezdíme. Svoji vlastní původní kulturu však považuje hodně Evropanů za dávno ztracenou a proto jim výpůjčky odjinud nevadí. Přesně takhle jsem to před mnoha lety cítil i já. Obdivoval jsem kultury mnoha přírodních národů, zejména severoamerických indiánů, ale z vlastní kultury jsem byl zhnusen. Evropané přeci byli ti, kteří všechna ta kmenová společenství, která jsem tak obdivoval, zničili. Připadalo mi, že kam vkročí noha bílého muže, tam pak 1000 let tráva neroste. Věděl jsem sice, že kdysi jsme i my tady v Evropě žili podobně jako ti Indiáni, ale měl jsem za to, že po těchto časech už nezůstalo ani památky. Odvracel jsem se proto od vlastních kořenů a hledal raději jinde. Pokud se totiž dnešní Evropan neztotožňuje s křesťanským světonázorem, cítí se vykořeněn a to co ztratil, hledá logicky u jiných, méně globalizovaných národů.
Úkolem současných evropských pohanů by podle mě mělo být, pomáhat lidem tu ztracenou identitu najít. Připomenout jim, že ne všechno bylo zapomenuto. Měli bychom možná začít tím, že podpoříme to, co z pohanských časů ve společnosti přežilo alespoň ve zdegenerované formě. Drtivá většina Čechů například slaví Beltine a Samhain, aniž si to vlastně uvědomují. Čarodějnice a dušičky dosud nepatří mezi státní svátky a přesto si kvůli nim spousta lidí bere z práce volno - to je přece úžasná síla tradice! Ukažme těm lidem, co je vlastně obsahem těchto svátků, naučme je to opět slavit po pohansku! Kdyby čeští pohané místo věčného vzájemného hašteření dokázali uspořádat pro veřejnost Beltine ve starém stylu, s rozděláváním ohně pomocí tření dřev, očistným procházením mezi ohni a tancem okolo májky, udělali by určitě lépe. Možná bychom se pak časem dočkali i podobně silné účasti na takovýchto akcích, jakou mají pohané např. v Litvě nebo na Ukrajině. Podobně by jistě šlo na dušičky uctít na hřbitově, např. u vsypové loučky, naše zesnulé obětními dary a vzpomínkovým rituálem. Předky by to potěšilo a u veřejnosti by to vzbudilo pozornost.
To samé můžeme udělat i s Velikonocemi. A nemám na mysli pouze vynášení Morany, které je už zase mezi lidmi docela populární. Spousta cizinců, a to i blízkých sousedů, např. Němců, je naprosto fascinováno naší tradicí velikonoční pomlázky. Vraťme těmto zvykům jejich dávný obsah. Je nejvyšší čas! Dneska chodí bohůmžel s pomlázkou koledovat i děvčata, protože už nevědí, že pomlázka v rukou muže je vlastně falickým symbolem, který má ženě předat zdraví a plodnost a obarvené vejce, které za to muž dostane je symbolickým ženiným příslibem daru nového života. Malování kraslic bývalo opravdovým rituálem a koledující mladíci podle barvy a výzdoby vajec kdysi dobře poznali, jestli jim děvče vyjadřuje svoji náklonnost nebo ne. Kraslice jako symbol nového života nacházíme dokonce i ve starých slovanských hrobech. Obchůzka s pomlázkou a zdobení vajec je zvyk, který přežil celá staletí a pochází z pohanského dávnověku. Měli bychom se postarat o to, aby to lidé věděli.
Dalším příkladem zvyku, který se nám v pokleslé formě dochoval až do současnosti je rituál přípitků, který stoupenci Ásatrú znají jako Sumbel. Kdo neví o co se jedná, může si k tomu přečíst dobrý článek zde. Dodnes je zvykem při svatbách a jiných oslavách povstat kolem stolu a připít oslavencům. Málokdo již dnes ale ví, že přípitky měli pro naše předky magický význam a že se připíjelo nejen oslavencům, ale také bohům a bohyním a co bylo při přípitku vyřčeno, šlo jen těžko vzít zpět. Později, v době, kdy již bylo obyvatelstvo Evropy christianizováno, byl ještě stále tento rituál provozován, jako tzv. interpretatio christiana, tj. kulturní jev z času pohanství, který v upravené podobě v rámci rozšiřování vlivu církev přejala. Namísto bohům se tedy teď připíjelo křesťanským svatým. Nejznámějším dokladem tohoto zvyku u nás je slavný přípitek svatému Michalovi, který pronesl na hostině před svým zabitím kníže Václav. Pohanský rituál přípitků byl také jedním z důvodů, pro které se polský světec sv. Stanisław I. ze Szczepanowa (1030-1079), odmítal účastnit oslav a hostin. Věřím, že i v nezasvěceném Evropanovi, který by měl příležitost se s rituálem Sumbel v jeho původní podobě setkat, se rychle probudí kmenová paměť po předcích a bude dobře rozumět tomu, co se děje. A takových věcí bychom při troše snahy jistě nalezli mnohem více. Namátkou mě třeba napadá, že jsem se mnohokrát setkal s tím, že i nepohané mají často tendenci obětovat trochu svého jídla ohni. Ano, většinou to dělají, jakoby vtipem, ale možná se zde ozývá i nějaká v genech zasutá vzpomínka z naší minulosti. Naši předkové přeci takto obětovali do plamenů domácího krbu ochranným rodovým duchům. Na tyto věci bychom se měli zaměřit.
Ačkoli jsem na začátku řekl, že pomáhat lidem najít jejich ztracenou identitu a oživovat jim smysl starých zvyků, bychom my pohané měli chápat jako svůj úkol, byl bych nerad, kdyby to někdo pochopil jako výzvu k jakési pohanské misii. Na rozdíl od křesťanů nemám tendenci lovit duše a "zachraňovat" je před cestou věčného zatracení. Respektuji skutečnost, že existuje mnoho cest a každý má právo jít po té, která je mu blízká. Pokud někomu pomůžu objevit tradice jeho předků, budu rád, pokud se ale rozhodne tyto tradice ignorovat, je to jeho věc a pro mě proto horším člověkem nebude.


Sumbel.



.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elen Elen | E-mail | Web | 4. července 2012 v 13:49 | Reagovat

etnizace, multikultura, globalizace....
Lidé jsou opravdu vykořenění a nejistí. Je to naše země - nikdy tu nebyla tak levná půda - dříve museli lidi dělat i celou generaci,než si našetřili na jedno pole.
Úrodný kraj a nejsme soběstační.
Stačí si jen vzpomenout, co říkala babička ;-)

2 zelenykavalir zelenykavalir | Web | 4. července 2012 v 20:16 | Reagovat

S neblahým vlivem conquistadorů na přírodní národy musím souhlasit. Evropa se považovala za civilizovanou, ale byla to bašta tmářství a inkvizice...
Velmi obsáhlé  a zajímavé články na dlouhé studium tady máš.
Já se o takové věci také trochů zajímám, ale z pohledu historie, nic nepraktikuji...

3 Kojot Kojot | E-mail | Web | 4. července 2012 v 22:27 | Reagovat

Napsal jsem mu komentář pod původní stránku. Ta citovaná věta je vskutku bizarní a tys to komentoval možná až příliš vlídně ;-)

4 Miky Miky | E-mail | Web | 5. července 2012 v 6:45 | Reagovat

[3]: Já jsem neměl v úmyslu se nějak přít. V zásadě se mi ten článek líbí a etnickému pohanství fandím. Pouze mám pocit, že v dnešním globalizovaném světě má etnické pohanství šanci být pouze jedním z mnoha duchovních proudů a nikoli jediným nebo převažujícím. Jak už jsem napsal jinde, je to cesta pro mě, ale za souseda z baráku neručím. Pokud se rozhodne být hinduistou určitě ho nepošlu na převýchovu do lágru.

5 Jája Jája | Web | 6. července 2012 v 13:08 | Reagovat

Miky, napsal jsi to pro mé ucho veluce skvěle. Právě doma "řešíme", jak to tu vlastně máme - jezdíme do Amazonie pít s místními šamany ayahuascu - šamani z Peru a Ecuadoru už jsou tady a máme možnost pít ayahuascu už v Čechách... ale proč, proč bychom měli být odkázáni na něco přesoceánového... tady se muselo nabízet kdysi totéž, stejná možnost, i když ne zrovna s amazonskou liánou - a tvůj odkaz na Sumbel mne opravdu rozradostnil. Budu se pídit - a ptát, zjišťovat... určitě mne i dál nějak někam (jinam než do lágru na převýchovu :-D )nasměruješ ty :-), ne všechno ze soudobého pohanství mi "ladí", ale to, cos napsal - to mi ladí úplně. Dík :-)

6 Miky Miky | E-mail | Web | 7. července 2012 v 9:03 | Reagovat

[5]: Jájo, moc mě potěšilo, že jsem tě potěšil. :-P

7 Miky Miky | E-mail | Web | 7. července 2012 v 9:23 | Reagovat

[5]: Jinak, Sumbel se asi s ayahuaskou nedá srovnávat, ale je to obřad ve kterém lidé prožívají vzájemnou blízkost i blízkost svých bohů. Bohové a duchové předků se skrze Sumbel účastní hostiny společně s lidmi. :-)

8 Myslič Myslič | Web | 7. července 2012 v 17:47 | Reagovat

[7]: Jak píše Miky, sumbel je něco jako mocný kolektivní prožitek, při kterém jste s lidmi a bohy, se kterými si máte co říct ( a pít ). :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama