NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Srpen 2012

OBŘADNÍ MÍSTA SOUČASNÝCH POHANŮ - 16.díl

27. srpna 2012 v 9:15 | Miky |  POSVÁTNÁ MÍSTA
Po delší odmlce tu máme nový příspěvek do seriálu o obřadních místech. Nedlouho po Lughnasadhu mi zavolal Frostík a nadšeně mi líčil jak letos oslavil Lugův svátek pod širým nebem v bouřce. Později mi poslal i e-mail s několika fotografiemi z místa oslavy. Zeptal jsem se Frostíka, zda bych mohl fotografie a e-mail zveřejnit na blogu a on souhlasil, což jsem moc rád. Jednak se mi totiž v současné době nové příspěvky do seriálu nějak nehrnou a za druhé se vůbec aktivita na mém blogu v posledních dnech blíží nule. Rozhodli jsme se doma vymalovat a tak, když nejsem zrovna v práci, makám doma. ;-)



HROMOVÁ SVATYNĚ





Ahoj, tohle je můj první vztyčený kámen z roku 1999. Našel jsem ho nad kámošovo chatou povalený v uměle upraveném terénu. Spolu jsme ho vztyčili a doupravili místo stání na kruhovou plošinku. Při každé návštěvě ho chodím pozdravit. Po pár letech divočáci rozryli kamenný okraj a tak jsem to nechal jak to bylo. O to bylo větší mé překvapení, že jsem našel letos, kruh okolo menhiru obnovený. Jelikož se náš pobyt kryl s Lugnsadem, doplnil jsem kruh malým oltáříčkem pro obřad, takže se z tohoto místa stala svatyně. Již mnohokrát jsem si všiml, že toto místo je terčem blesků, jak lze vidět na kmenech místních dubů a borovic. Co mi však předvedli bohové při obřadu, mi ukázalo, kdo si vzal toto místo za své. Když jsem vyšplhal stráň pod menhirem, po západu slunce, už se schylovalo k bouřce a já z toho nejvyššího místa viděl jak na černém mraku přilítavá sám Taranis/Donar/Perun. Obřad proběhl v klidu před bouří, jako by bohové čekali až vyšlu kouzlo za dobrou úrodu (nejsilněji jsem dosáhl vědomím asi 3km, dál už to bylo slabší a do ztracena) pak při rušení magického kruhu promluvil bůh hromu. Zvedl se vítr a s ním déšť. Stál jsem tam se vztyčenýma rukama, přijímaje sílu živlů. Nejbližší úder byl asi 200m ode mě, ale tlak hromu mi hodil vnitřnostma. Hůůů... to bylo něco. Další blesky se už jen vzdalovali a bouřka přešla do jemného deště.

Při focení jsem si všimnul podoby kamenu s pěstním klínem a pochopil komu patří tento mnou vytvořený posvátný okrsek.
Frostík























.

SETKÁNÍ U MOHYL

18. srpna 2012 v 19:35 | Miky |  JINÉ


Na mohyly do Dražiček jsem se tentokrát těšil ještě více než jindy. Věděl jsem totiž, že se tam výjimečně setkám nejen s předky, ale také s Pavlem a Frostíkem. No, u Frostíka jsem v to spíše doufal, neboť večer před setkáním mi od něj přišel e-mail, že jejich malá marodí, takže mise je ohrožena. S Pavlem jsem ale počítal a byl jsem na něj dost zvědavý. Až dosud jsem s tímto naším legendárním stavitelem megalitů totiž komunikoval pouze přes počítač.
Do Dražiček jsem dorazil ráno jako první. Věděl jsem že mám dost času, tak jsem se k pohřebišti jen tak zvolna loudal a kochal se zdejší krajinou. Napadlo mě, že vyhledám ty z kůry záhadně oloupané stromy, o kterých jsem psal zde a ukážu je klukům, aby mi řekli, co si o tom myslí. Nedokázal jsem je ale najít. Buď jsem zabloudil, nebo ty stromy někdo už porazil.
Když jsem dorazil na rozcestí u pohřebiště, myslel jsem, že mám zhruba hodinu čas, než se objeví Pavel. Brzy se ale přiřítilo kolo a něm hubený fousáč, který mi kynul rukou a zdravil mě "Ahoj Miky!" Bylo mi jasné, že Pavel zvládl svojí pětašedesátikilometrovou trasu o hodinu dříve, než předpokládal. Navíc, jak jsem se v zápětí dozvěděl, navštívil cestou sepekovský kostel a důkladně si ho prohlédl. Byl jsem z něho paf. Ten chlap měl za sebou trasu 65 kilometrů, ale nevypadal hůř než, kdyby se právě vrátil s rohlíkama ze sámošky. Mě by jistě zlikvidovala i poloviční vzdálenost.
Pavel mi také řekl, že hned u vstupu do lesa ho zastavil tzv. uvítací výbor, tedy pět mohylových duchů, kteří ho ovšem celkem bez problémů pustili dál. Věděl jsem o čem mluví, protože jsem je u té závory také už několikrát cítil. Moje žena má ve zvyku položit první oběti už tam. Vypadalo to, že Frostík už opravdu nedorazí a tak jsme se vydali na průzkum pohřebiště sami. Já jsem byl vlastně tentokrát pouze pozorovatelem. Nechal jsem Pavla kráčet mezi mohylami s kyvadlem a jen jsem bedlivě naslouchal tomu co říká. Když jsme došli ke kameni, který jsme kdysi s Maruškou použili jako oltář při jednom našem rituálu a který mi vždycky připadal jako povalený menhir, zeptal se Pavel kamene jestli už někdy stál a jestli by chtěl být opět vztyčen a dostal na obě otázky pozitivní odpověď. Dále se ptal jestli chce stát na mohyle a odpověď byla tentokráte záporná. Přiznám se, že se mi ulevilo, protože s jeho stavěním na mohylu bych měl vnitřní problém. Pak jsme postupovali dál a zastavili se u mého obřadního kruhu. Tady Pavel sérií otázek zjistil o co šlo tenkrát během mého "slavného" samhainového obřadu. Asi vás všechny zklamu ale Pavlův závěr vám neprozradím, je to osobní věc, kterou nechci na blogu ventilovat. Jak jsme byli tak zabráni do hovoru, náhle se kousek od nás objevil Frostík. Bylo to velké a milé překvapení. Frostík hned také vytáhl kyvadlo a já měl najednou dvojité "představení". Poslouchal jsem chvilku Pavla a chvilku zas Frostíka a s překvapením jsem zjišťoval, že se ve výsledcích svého pátrání oba poměrně přesně shodují. Na jednom místě objevil Frostík veliký hranatý balvan a hned pronesl : "To by byl oltář pro Mikyho." Já jsem zrovna běžel zpátky ke kruhu pro foťák, ale ještě jsem se na Frostíka otočil a volám: "Doufám, že ti tem kámen řekne, že ne, protože já se s ním tahat nechci." Když jsem se vrátil, tak se Frostík usmál a povídá : "Máš štěstí, nechce." Aby to nebylo Frostíkovi líto, řekli jsme mu s Pavlem o to prvním kameni a kámen pak zopakoval novému tazateli to, co už nám dnes jednou sdělil. Chce stát a to přímo na místě, kde leží! Byli jsme tu tři takže kámen za malou chvíli opravdu stál. Řeknu vám, já nejsem zvyklý pracovat s kyvadlem tak, jako moji dva druzi, ale když jsem viděl jak to tomu vztyčenému kameni sluší, věděl jsem, že tenhle náš počin byl správný.
















Potom jsme si sedli k menhiru do trávy a příjemně jsme zavzpomínali na doby trampování. Ačkoli jsme se dříve neznali, všichni tři jsme za mlada trampovali a všichni jsme dokonce jezdili na vandry na Brdy, takže bylo o čem mluvit. Frostík se ale brzy zvedl, že už musí jet a chvilku po něm odjel i Pavel. Zůstal jsem na pohřebišti sám, ale s dobrým dojmem. Vrátil jsem se do svého kruhu a poděkoval v něm zdejším duchům za tento den.






.


SVĚT JE TAKOVÝ, ZA JAKÝ HO POVAŽUJETE

14. srpna 2012 v 23:46 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Nedávno jsem měl doma z knihovny půjčeného Městského šamana od Kinga Serge Kahiliho. Čekal jsem od té knihy něco kapku jiného, takže mě docela zklamala. Zdálo se mi, že Kahili v knize nabízí spíše sbírku psychologických pouček a filosofii new age, než nahlédnutí do šamanismu, ale konec konců v každé knize lze něco použitelného najít.
Jedna z těch "šamanských" nebo spíš psychologických pouček, kterou v knize najdete zní : "Svět je takový, za jaký ho považujete." Nutno říct, že to není poučka příliš originální (určitě jste se s ní už někde setkali), je ovšem dosti pravdivá. Kahili zde připomíná známý příklad o do půli vypité sklenici, kterou může jeden člověk nahlížet jako už z půlky vypitou a druhý jako ještě z poloviny plnou. Hned další den potom, co jsem nad touto poučkou v Kahiliho knize rozjímal, jsem vyslechl v práci rozhovor dvou našich klientek. Jedna líčila té druhé jak je u nás v domově důchodců spokojena, jak se na ní personál usmívá, každý jí se vším ochotně pomůže a jak si opravdu nemůže na nic stěžovat. O chvíli později jsem stanul tváří v tvář jiné klientce, která na mě hned vychrlila, že je nešťastná, že jsou na ní všichni jako psi a že jí tady nikdo s ničím kloudně nepomůže. Člověk by si skoro myslel, že se v několika minutách ocitl náhle v nějakém úplně jiném zařízení. Obě paní však žijí na stejném místě a setkávají se s tím samým personálem. Problém ale není ani v místě, ani v personálu, ale v programu, který si člověk nese v hlavě. První zmiňovaná paní neměla lehký život. Za minulého režimu byli s manželem perzekuováni a kromě toho v jediném dni přišli tragicky o svoji jedinou dceru i vnučku. Manžel jí zemřel před necelým rokem a tak zůstala na světě sama. Přesto je svět v jejích očích v podstatě dobré místo. Paní je stále usměvavá, je vděčná za každou i třeba jen minimální pomoc a za všechno děkuje. Někdy třeba sedne a napíše kuchařkám do kuchyně krátký vzkaz, ve kterém jim jejich jídlo vychválí a omluví se za to že všechno nesnědla, protože už měla dost. Druhá paní vnímá naopak svůj život jako hotové peklo. Každý jí ubližuje a dělá jí schválnosti, sestřičky se na ní blbě tváří, uklízečky nechávají na jejím pokoji nepořádek a jídlo se tu nedá jíst. Nehorší je, že má možná částečně pravdu. Budu-li soudit podle sebe, tak požádá-li mě o něco ta první paní, vyhovím jí rád i nad rámec svých povinností, na pokoj té druhé dámy jdu naopak vždy velice nerad, protože vím, že i kdybych se rozkrájel, abych vyhověl jejím požadavkům, bude to stejně nakonec špatně. Její postřeh, že se na ni sestřičky moc neusmívají, bude tedy pravděpodobně správný. Tady totiž tak trošku funguje další dnes populární esoterická poučka, že to čeho máme plnou hlavu a na co neustále myslíme, to také do svého života přitahujeme. Visíme-li na představě, že nás nikdo nemá rád, začne to být po určité době pravda.
Svět je takový, za jaký ho považujeme. Ačkoli žijeme jako lidé vedle sebe a sdílíme spolu ten samý prostor, každý z nás se pohybuje ve své vlastní realitě, která odpovídá jeho přesvědčením. Serge Kahili v knize Městský šaman říká : "Jednou za čas potkám někoho, kdo říká, že se chce povznést nad přesvědčení a domněnky. Nad nimi ale nic není. Když nemáte domněnky, nic neprožíváte." Všichni potřebujeme nějaká přesvědčení a domněnky, jinak bychom nemohli normálně existovat. Pro mnohé lidi je ovšem těžké připustit, že jejich přesvědčení jsou pouze jejich vlastní verze reality. Obzvláště těžké je to pro dogmatika, ten totiž pokládá své vlastní přesvědčení za univerzálně platné. Dobrý šaman ovšem dogmatikem nebývá. Vzpomínám na knihu Indiánský léčitel, ve které medicinman Bobby Laka říká, že ještě důležitější než to, čemu věří léčitel, je to, čemu věří pacient. Úkolem šamana je vyzpovídat pacienta a zeptat se ho, co v poslední době zažil, co se mu zdálo za sny a co si o tom myslí. Pokud má pacient pocit jakoby se mu v žaludku převalovali hadi, je prostě nutné s těmi hady něco udělat.
Možná je tedy na těch psychologických Kahiliho poučkách, přeci jen cosi šamanského.Mrkající

PERNÝ SRPEN

8. srpna 2012 v 19:31 | Miky |  JINÉ
Léto bývá u nás v práci opravdu perné. Každý si chce užít svých "povolených" 14 dnů dovovolené a tak, pokud zrovna nejste tím šťastlivcem, který si dovolenou vybírá, jste v práci v jednom kuse. Mám svých 14 dnů už dávno za sebou, takže jdu ze směny na směnu a doma se moc neohřeju.
Lughnasad jsem letos slavil až druhého srpna, protože to jsem zrovna doma byl. Původně jsem chtěl svátek prožít ve starém jabloňovém sadu, ve kterém jsem měl loni rituál Mabonu, ale večer to vypadalo na velkou bouřku a tak jsem po dlouhé době slavil nějaký svátek doma pod střechou. Možná to byla chyba, protože Frostík mi volal, že oslavil letošní Lughnasad přímo v epicentru bouřky a prý to bylo úžasný! No nevim, pár bouřek už jsem pod širým nebem zažil a ačkoli to byl vždycky bezesporu silný zážitek, moc jsem se u toho nikdy nebavil.Mrkající Domácí rituál se kupodivu velice povedl. Vůbec mě ta změna původního plánu nakonec nemrzela.




Jak už jsem vysvětlil v úvodu, na blog a psaní článků mi teď nezbývá příliš čas. Pokud mi přeci jen nějaká chvilka času zbyde věnuji ho jiné činnosti. Ptáte se jaké? Začal jsem kreslit své vlastní runové karty. Zatím mám první čtyři a fakt mě to hodně baví. Karty jsou dosud černobílé, ale možná je nakonec i vybarvím.
Pokud tedy marně očekáváte každý den na tomhle blogu nový článek, vězte, že během srpna toho tu asi už moc nepřibude.




.

MYSTICA 2012 SE BLÍŽÍ !

1. srpna 2012 v 23:03 | Miky |  JINÉ

Již za méně než dva měsíce začíná čtvrtý ročník festivalu Mystica! Možná tedy nastal čas udělat si pro tuto akci místo ve svém kalendáři. Na prvním ročníku jsem nebyl, ale loňská a předloňská Mystica patří mezi zážitky na které velice rád vzpomínám. Zkuste si letos udělat čas a přijeďte. Kromě pohanských a čarodějnických přednášek si budete moci i tentokrát vybrat z několika workshopů, nebo se zúčastnit některého z rituálů. Součástí festivalu bude také již tradičně tržiště, kde budete mít možnost zakoupit si nějaké ty magické pomůcky apod.
Festival se koná od pátku do neděle 21.-23.9. v prostorách SPMP Modrý klíč. Sám budu pravděpodobně přítomen pouze v sobotu a už teď se těším na přednášku Kojota, Mysliče, Tomase či Noiry, nebo na rituál Podzimní rovnodennosti vedený Lindou Dragonari. Rád bych se zúčastnil i "čarodějnického běsnění" kněžky kultu Santerie, Soniy Guerrery, ale to bych musel oželet přednášku Kojota a možná bych nestihl ani tu svoji vlastní.Mrkající
No, prostudejte program a pokud se rozhodnete přijet, tak se tam někde potkáme.