NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

SVĚT JE TAKOVÝ, ZA JAKÝ HO POVAŽUJETE

14. srpna 2012 v 23:46 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Nedávno jsem měl doma z knihovny půjčeného Městského šamana od Kinga Serge Kahiliho. Čekal jsem od té knihy něco kapku jiného, takže mě docela zklamala. Zdálo se mi, že Kahili v knize nabízí spíše sbírku psychologických pouček a filosofii new age, než nahlédnutí do šamanismu, ale konec konců v každé knize lze něco použitelného najít.
Jedna z těch "šamanských" nebo spíš psychologických pouček, kterou v knize najdete zní : "Svět je takový, za jaký ho považujete." Nutno říct, že to není poučka příliš originální (určitě jste se s ní už někde setkali), je ovšem dosti pravdivá. Kahili zde připomíná známý příklad o do půli vypité sklenici, kterou může jeden člověk nahlížet jako už z půlky vypitou a druhý jako ještě z poloviny plnou. Hned další den potom, co jsem nad touto poučkou v Kahiliho knize rozjímal, jsem vyslechl v práci rozhovor dvou našich klientek. Jedna líčila té druhé jak je u nás v domově důchodců spokojena, jak se na ní personál usmívá, každý jí se vším ochotně pomůže a jak si opravdu nemůže na nic stěžovat. O chvíli později jsem stanul tváří v tvář jiné klientce, která na mě hned vychrlila, že je nešťastná, že jsou na ní všichni jako psi a že jí tady nikdo s ničím kloudně nepomůže. Člověk by si skoro myslel, že se v několika minutách ocitl náhle v nějakém úplně jiném zařízení. Obě paní však žijí na stejném místě a setkávají se s tím samým personálem. Problém ale není ani v místě, ani v personálu, ale v programu, který si člověk nese v hlavě. První zmiňovaná paní neměla lehký život. Za minulého režimu byli s manželem perzekuováni a kromě toho v jediném dni přišli tragicky o svoji jedinou dceru i vnučku. Manžel jí zemřel před necelým rokem a tak zůstala na světě sama. Přesto je svět v jejích očích v podstatě dobré místo. Paní je stále usměvavá, je vděčná za každou i třeba jen minimální pomoc a za všechno děkuje. Někdy třeba sedne a napíše kuchařkám do kuchyně krátký vzkaz, ve kterém jim jejich jídlo vychválí a omluví se za to že všechno nesnědla, protože už měla dost. Druhá paní vnímá naopak svůj život jako hotové peklo. Každý jí ubližuje a dělá jí schválnosti, sestřičky se na ní blbě tváří, uklízečky nechávají na jejím pokoji nepořádek a jídlo se tu nedá jíst. Nehorší je, že má možná částečně pravdu. Budu-li soudit podle sebe, tak požádá-li mě o něco ta první paní, vyhovím jí rád i nad rámec svých povinností, na pokoj té druhé dámy jdu naopak vždy velice nerad, protože vím, že i kdybych se rozkrájel, abych vyhověl jejím požadavkům, bude to stejně nakonec špatně. Její postřeh, že se na ni sestřičky moc neusmívají, bude tedy pravděpodobně správný. Tady totiž tak trošku funguje další dnes populární esoterická poučka, že to čeho máme plnou hlavu a na co neustále myslíme, to také do svého života přitahujeme. Visíme-li na představě, že nás nikdo nemá rád, začne to být po určité době pravda.
Svět je takový, za jaký ho považujeme. Ačkoli žijeme jako lidé vedle sebe a sdílíme spolu ten samý prostor, každý z nás se pohybuje ve své vlastní realitě, která odpovídá jeho přesvědčením. Serge Kahili v knize Městský šaman říká : "Jednou za čas potkám někoho, kdo říká, že se chce povznést nad přesvědčení a domněnky. Nad nimi ale nic není. Když nemáte domněnky, nic neprožíváte." Všichni potřebujeme nějaká přesvědčení a domněnky, jinak bychom nemohli normálně existovat. Pro mnohé lidi je ovšem těžké připustit, že jejich přesvědčení jsou pouze jejich vlastní verze reality. Obzvláště těžké je to pro dogmatika, ten totiž pokládá své vlastní přesvědčení za univerzálně platné. Dobrý šaman ovšem dogmatikem nebývá. Vzpomínám na knihu Indiánský léčitel, ve které medicinman Bobby Laka říká, že ještě důležitější než to, čemu věří léčitel, je to, čemu věří pacient. Úkolem šamana je vyzpovídat pacienta a zeptat se ho, co v poslední době zažil, co se mu zdálo za sny a co si o tom myslí. Pokud má pacient pocit jakoby se mu v žaludku převalovali hadi, je prostě nutné s těmi hady něco udělat.
Možná je tedy na těch psychologických Kahiliho poučkách, přeci jen cosi šamanského.Mrkající
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Frostík Frostík | 15. srpna 2012 v 8:10 | Reagovat

Život je přesně takový jaký si ho uděláme. Je to naše realita, ve které se odráží náš postoj ke všemu. Emil Coué (1857-1926) měl na změnu k lepšímu skvělou pomůcku. Ráno si člověk stoupne před zrcadlo ( pokud nějaké má ) a řekne si nahlas: "Zdokonaluji se každého dne a to ve všech ohledech". Prej tu opravdu funguje. ;-)

2 Jarka Jarka | 15. srpna 2012 v 8:40 | Reagovat

Díky za tento článek, konečně jsem pochopila, proč jsem tak ráda na světě, který vnímám jako moc dobré místo k životu a proč jsou kolem mne lidé, kteří to se mnou jinak než dobře, nemůžou myslet. :-D

3 Miky Miky | E-mail | Web | 15. srpna 2012 v 9:49 | Reagovat

[1]: Jo, to je takové vědomé programování své mysli. Lidé zabývající se magií podobné každodenní proklamace často úspěšně používají. Teď ale promluvím jako skeptik pracující v domově důchodců. Od určitého věku je třeba počítat s tím, že zdokonalování už se konat nebude, spíše naopak. Ten, kdo tuto skutečnost přijme bývá šťastnější.

4 Miky Miky | E-mail | Web | 15. srpna 2012 v 9:57 | Reagovat

[2]: lidé to samozřejmě s tebou můžou myslet i špatně, oni mají totiž svojí vlastní verzi reality. ;-)

5 Frostík Frostík | 15. srpna 2012 v 12:57 | Reagovat

[3]:Bude, ale v jiné úrovni. Dvakrát ročně jezdím s důchodci na rafty jako kormidelník. Už mají svoje omezení, do raftu jim pomůžeš, povinně maj vesty a zacházíš s nimy jako s malýma.  Přez svůj věk do toho jdou. Je to právě o stavu své duše. :-)

6 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 15. srpna 2012 v 16:01 | Reagovat

Věta "Svět je takový, za jaký ho považujete" se mi jeví jako velice moudrá. Vychází z toho i postoj těch dvou paní o kterých píšeš. Ta druhá je vlastně chudák,život jí běží ve stálé negaci,zbývá jen proč.

7 Frostík Frostík | 15. srpna 2012 v 16:54 | Reagovat

[6]:Proč si otravovat sám sobě vlastní život, když po světě běhá dost pitomců kteří se o to vytrvale snaží. :-D

8 Satja Das Satja Das | E-mail | 16. srpna 2012 v 10:37 | Reagovat

Svět je takový, za jaký ho považujete.Já bych řekl, že to je zase jedna z falešných iluzí, které nám život nabízí. Například nemocný člověk vnímá svět z jiného úhlu pohledu, nežli člověk zdravý.Nemocný člověk ho někdy skutečně vnímá jako hotové peklo a přechází z utrpení do utrpení. Zatímco někomu jde všechno hladce a snadno, aniž by proto vyvinul patřičné úsilí.

9 Myslič Myslič | Web | 16. srpna 2012 v 15:27 | Reagovat

[8]:Já bych zase řekl, že když si budu od rána říkat, že "dneska to bude stát za h..no", tak to za něj zase stát bude. Jeden kolega v práci je celej nesvůj, když mu jede celý den mašina bez poruchy... Vždycky je mu to divný a tak to nevydrží a rozebere něco, co už pak nedá správně dohromady a má tak konečně ten svůj problém, co mu tolik chyběl :-D .
Je to jednoduše o správném nastavení. Když ráno nevstanu včas a zaspím, jsem pochopitelně celej den kyselej. Když budu teda chtít bejt na...nej, tak se tak rozhodnu a prostě budu. Teda, pokud budu chtět votravovat ostatní. Protože, je na nic, když má být na...ný jen jeden člověk. Je potřeba do toho přeci namočit i ostatní, že? :-P

10 Pavel! Pavel! | 16. srpna 2012 v 17:17 | Reagovat

[9]: Jojo, dost jsem se nasmál, Mysliči. Je to tak

11 borius borius | E-mail | 16. srpna 2012 v 22:04 | Reagovat

„Pro mnohé lidi je ovšem těžké připustit, že jejich přesvědčení jsou pouze jejich vlastní verze reality.“ Napadá mě, že právě v tomto je možná i příčina mnohých hádek, svárů, konfliktů. Jsou dva lidé (resp. klany, komunity, víry, národy, kultury…), každý má svůj ten „jedině správný pohled“ a „jedinou správnou vizi“. A pokud nebudou obě strany schopny jakékoli empatie, tedy nedokáží se podívat na problém i očima toho druhého, z jeho perspektivy a jeho reality, nedorozumění je hned světě.

12 Elen Elen | E-mail | Web | 17. srpna 2012 v 11:51 | Reagovat

[9]: A neděláš Ty v práci s Tomasem?
Napadlo mě to, když jsem četla jeho článek S..e pes! na jeho blogu. [:tired:]

13 Myslič Myslič | Web | 17. srpna 2012 v 14:32 | Reagovat

[12]:Neeeeeee, nedělám :-D . Ale vím, jaké u nich panují poměry, tam bych pracovat nemohl, protože jsem odborář :D

14 barča barča | 18. srpna 2012 v 15:06 | Reagovat

šamanismus pracuje s psychologií, ovšem šamanismus není jen ta psychologie. Naše pohledy na svět se odvíjí od stavu naší mysli. A naší mysl ovlivńuje spousta věcí. Takže třeba takové prožívání štěstí vůbec nemusí záviset na okolních věcech - ale především vychází z nás samých z nitra. To je třeba ten případ té první paní, která neměla lehký život. Osobně třeba prožívám okamžiky štěstí, když běhám navečer a kochám se západy slunce. Vlastně mé prožívané štěstí - to jsou krátké okamžiky prožité během každého dne, v maličkostech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama