NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Prosinec 2012

SÁGA O HERVAŘE - Jan Kozák

30. prosince 2012 v 8:39 | Miky |  KNIHOVNIČKA



Jednou ze tří knih, které jsem letos našel pod vánočním stromkem je Sága o Hervaře. Kniha má 180 stran, ale pro obyčejného člověka je ke čtení prakticky jen každá druhá strana, neboť každá první obsahuje originální text ságy ve staroseverštině. I když netvrdím, že je bez zajímavosti občas do toho staroseverského textu nakouknout a porovnat některé české výrazy s těmi islandskými. Každopádně jsem těch pár stran českého textu za těch několik dní od Vánoc už přečetl a musím říct, že jsem nadšen. Jednak je Sága o Hervaře, podivuhodný a krásný příběh a pak je to také, podobně jako jiné ságy dávnověku, výborný materiál pro získání nových znalostí o reáliích staroseverského pohanského náboženství. V příběhu jsou zmínky o thursech, álfech a dísách a také o Ódinovi, Freyovi, obětních rituálech apod. Ne všechno se dá brát samozřejmě úplně vážně, protože ságy dávnověku se historických faktů drží jen velmi, velmi volně, ale i tak se toho o životě starých seveřanů a jejich zvycích dozvíte dost. Velmi jsem uvítal, že je kniha doplněna velkým množstvím poznámek českého překladatele. Tyto poznámky, které naleznete pod čarou prakticky na každé stránce, vysvětlují špatně srozumitelné pojmy, upozorňují na shody či neshody s ostatními ságami apod. Poznámky jsou tedy pro zájemce o severskou kulturu stejně cenné, jako sága samotná. Uvědomil jsem si díky nim spoustu věcí, které mi až doposud unikaly. Dám příklad. Na straně 43. se v sáze dočteme : "I stalo se, že jednoho večera o svátku Jólu skládali muži slavnostní přísahy u královského přípitku, jak bylo tehdy zvykem." V poznámkách jsem se dozvěděl, že svátek Jól, je oslavou zimního slunovratu a že jeho součástí byl např. průvod mladíku ve zvířecích maskách, kterým se říkalo jolesweinar. Kromě toho jsou v poznámkách vysvětleny i slavnostní přísahy a přípitky. Mě ale hlavně najednou došlo, proč Rusové říkají vánočnímu stromku jólka. Vychází to z názvu svátku Jól. Jólka je tedy vlastně strom zimního slunovratu! Uznávám, že mě to mohlo dojít už dříve, ale u známějšího a pohany často používaného výrazu Yule, mě to prostě netrklo.
Pokud si tedy myslíte, že by vás mohl zajímat příběh jehož hlavním tématem je magický a prokletý meč, který ukuli trpaslíci, příběh, ve kterém narazíte na mohylové duchy, berserky a bájné bitvy, určitě si knihu přečtěte. Pokud se tak rozhodnete, garantuji vám, že se k tomu nádavkem přiučíte i leccos o způsobu života a uvažování dávných severních Germánů.





.

KEISHA CROWTHER A VYKRÁDÁNÍ DOMORODÉ SPIRITUALITY

27. prosince 2012 v 12:14 | Miky |  JINÉ



Před necelými dvěma lety jsem na blogu u Jáji poprvé narazil na zmínku o Keishe Crowther, alias "Malé Babičce", které u nás nedávno vyšla kniha Poselství pro Kmen Mnoha Barev. Projel jsem tenkrát několik videí s přednáškami této ženy, které lze nalézt na internetu a moje pocity z ní byli velmi rozpačité. Blonďatá a modrooká Keisha tvrdila, že je napůl indiánkou a že je uznávanou šamankou u kmenů Sališů a Siouxů a přitom pletla do svých proslovů Atlaňťany, egyptské pyramidy apod. Na druhou stranu jí ale nešlo upřít sympatické vystupování. Keisha se neustále hezky usmívá, mluví o úctě k Matce Zemi a vypráví zajímavé příběhy ze svého života. Příběh o jejím pátelství s velkou šedou sovou zaujal dokonce i mě, a tak jsem ho tehdy zveřejnil na svém blogu.
Keisha své učení šikovně naroubovala na dnes populární a široce přijímanou teorii o transformaci lidstva v souvislosti s mayskými proroctvími a rokem 2012 a získala tak velké množství příznivců co po celém světě. Její popularita kupodivu o mnoho neklesla ani tehdy, když se zjistilo, že si celou legendu o sobě, svém původu a dětství vymyslela. Dnes je s jistotou prokázáno, že nikdo z její rodiny není indiánského původu a Sališové a Siouxové vydali již několik prohlášení v nichž se od Keishi distancují a vyzývají ji, aby přestala tvrdit, že je "šamankou" nebo vyvolenou nějakým domorodým stařešinou či staršími, přestala tvrdit, že má domorodé předky a přestala používat indiánské posvátné předměty. Nikdo z indiánů Keishu osobně nezná a nikdo jí neučinil indiánskou šamankou. Domorodí obyvatelé Ameriky se cítí zraněni a uraženi tím, že Keisha překrucuje a prodává jejich spiritualitu a chtějí, aby se jim veřejně omluvila.
Podrobnější informace o Keishe Crowther a vykrádání indiánské spirituality naleznete na stránkách indianskastezka.blogspot.sk


Doporučuji konkrétně tyto články :



Po přečtení těchto článků snad někteří čtenáři mého blogu lépe pochopí, co jsem myslel tím, když jsem v článku o mém vstupu do Pohanského Kruhu říkal, že etnické pohanství neznamená být nepřítelem neevropských kultur, ale právě naopak. Tím, že se držíme svého a vycházíme ze zvyků našich vlastních předků, prokazujeme cizokrajným kulturám větší respekt, než ten, kdo si svévolně přivlastňuje jejich posvátné mýty, předměty a obřady. Je třeba si uvědomit, že Keisha Crother je dnes možná tím nejkřiklavějším, ale zdaleka ne jediným příkladem vykrádání domorodých kultur. Není samozřejmě nic špatného na tom poznávat cizí etnika a naslouchat moudrosti jejich stařešinů. Jedna z věci, kterou nás ovšem stařešinové, prakticky všech původních přírodních kultur, budou učit, je úcta k vlastním předkům. Zůstaňme tedy zakořeněni doma. Ne všechno bylo ztraceno a ten kdo hledá, tak moudrost a staré zvyky svých předků určitě objeví. Pokud už hledáme inspiraci v jiných krajích, měli bychom to dělat s maximálním možným respektem k odlišnostem a s vědomím toho, kdo jsme a odkud pocházíme. Paradoxně také Keisha Crowther často říká, že bychom se měli rozpomenout na to, kým doopravdy jsme, myslí tím ale bohům žel asi docela něco jiného.






.

O DEVÍTI SVĚTECH

21. prosince 2012 v 10:05 | Miky |  ZAMYŠLENÍ



Hned v úvodu chci říct, že dnešní článek je poněkud složitější a ten, kdo se nezajímá o šamanství, šamanské světy a šamanské putování, se u něj bude patrně nudit a nedočte ho. Berte to třeba tak, že jsem se vlivem slunovratu přetransformoval, anebo zbláznil.Mrkající
O šamanském stromu a třech základních světech slyšel určitě každý, kdo se někdy o šamanismus, byť jen okrajově zajímal. Jednoduše řečeno je šamanský strom osou, která protíná celý vesmír a propojuje tzv. Horní svět bohů se Středním světem zvířat a lidí a Dolním světem duchů mrtvých. Německý šamanský badatel Holger Kalweit popisuje Střední svět jako svět forem a hmoty, Dolní svět jako svět zvláštní substance nazývané Plazma, což je prematrie ze které se hmotné formy rodí a Horní svět, jako říši všejednoty a nejvyššího zákona. Makrokosmos šamanských světů je podle Kalweita v zásadě shodný s mikrokosmem, jež je obsažen v každém z nás. Lidské tělo odpovídá Střednímu světu, naše psychika Dolnímu světu a náš duch Hornímu světu.
Podobné vlastnosti tří světů lze vyčíst i z krásných slovanských názvů, které těmto říším přiřkli autoři tzv. Velesovy knihy. Střední svět je zde nazýván slovem Jav (Jev) a je světem toho, co je zjevné. Slovní kořen jav můžeme nalézt např. ve slovech objev, zjev, jeviště apod. Dolní svět je nazýván slovem Nav a označuje říši mrtvých, tj. Návů. V češtině se kořen nav dochoval snad pouze ve slovech znavený a únava. Horní svět, který je sídlem bohů řádu, je ve Velesově knize nazýván slovem Prav. Tento kořen pak najdeme ve slovech pravda, spravedlnost, právo, pravidla, oprava apod.
Ačkoli je tento popis tří světů v podstatě správný, skutečnost je poněkud složitější. Jednak od sebe nelze tak striktně oddělit duchovní a hmotné, neboť například Střední svět, což je podle Kalweita "hmotný vesmír" a podle Velesovy knihy "svět zjevného", má jakýsi zrcadlový duchovní rozměr do kterého se dá šamansky putovat stejně dobře, jako světa Horního či Dolního a jednak je každý ze tří světů mnohovrstevný a dá se dělit na další světy. Tradice starých seveřanů hovoří například ne o třech, ale o devíti světech. Devět světů Yggdrasilu, dle mojí osobní gnóze, představuje každý z původních tří šamanských světů rozdělený do dalších tří rovin.
První trojici světů, která se na šamanském stromě nachází uprostřed tvoří Mitgard, Jutunheim a Vanaheim. Mitgard, jehož jméno se překládá jako Střední svět (zahrada, dvůr), se je samotným středem osy. O úroveň výš se nachází Vanaheim a úroveň níž Jutunheim. Vanaheim je sídlem bohů rodu Vanů, kteří jsou podle mytologie bytostně svázáni se Zemí, vegetací a zvířaty. Jsou to tedy mocné duchovní bytosti, ale mají přímou vazbu na Zemi a na hmotu. Jutunheim je sídlem obrů. Také obři podle Eddy jsou a zároveň nejsou součástí našeho lidského světa. V představách starých seveřanů byli obrům vyhrazeny k žití nehostinná místa při okrajích Mitgardu. Dobře to vystihuje alternativní název pro zemi obrů Utgard, což se překládá jako Vnější svět (zahrada, dvůr).
Druhou trojici světů tvoří Ljossálfheim, Ásgard a Müspellheim. Tyto říše náleží tzv. Hornímu světu. Úplně na vrcholu stromu se nachází Müspellheim, svět ohně a nevýslovného jasu. Tento svět se společně se svým protipólem Niflheimem podílel na stvoření celého vesmíru. Jen o kousek níž se nachází Ásgard, sídlo nebeských bohů řádu. A ještě o příčku níže, nejblíže mitgardské skupině světů se nachází Ljossálfheim, říše světlých álfů, tj. mocných duchovních bytostí světla, kteří se v mnohém podobají křesťanským andělům.
Poslední trojicí světů je Svártalfheim, Hel a Niflheim. Tato trojice tvoří tzv. Podsvětí. Svártalfheim je domovem temných álfů, bytostí žijících v podzemních prostorách, podobajících se trpaslíkům a skřítkům. O patro níž se nachází Hel, tj. říše mrtvých a ještě níže nalezneme Niflheim, říši věčného ledu a chladu, která se společně s Müspellheimem podílela na stvoření světa.
Ačkoli jsem vám teď popsal devět světů krásně přehledně jako patra v panelovém domě, je třeba mít na paměti, že je tato mapa velmi zjednodušená a cesta do těchto světů vede jen málokdy rovně a přímo. Kořeny a větve šamanského stromu se různě kroutí a proplétají a tak není divu, že např. o Helu se v Eddách dozvídáme, že leží hluboko pod třetím kořenem Yggdrasilu a cesta k němu vede dolu a pak na sever.












Ještě jako doplněk textu nabízím k nahlédnutí šamanskou cestu po devíti světech s mírně hororovou atmosférou, kterou jsem našel na YouTube.






BLÍŽÍ SE SLUNOVRAT

16. prosince 2012 v 22:28 | Miky |  KOLO ROKU
Už za pět dní oslavíme svátek zimního slunovratu. Díky bláznění kolem mayského kalendáře zaregistrovali zřejmě existenci slunovratů i ti, kteří se o takové věci jinak vůbec nezajímají a vystačí si s dělením roku na "zatraceně krátké léto" a "příšerně dlouhou zimu". Nemohu samozřejmě mluvit za všechny, ale mám za to, že většina z nás pohanů , kteří oslavují 8 starých svátků rok, co rok, na letošním zimním slunovratu nic extra zvláštního nevidí. Jedinou zvláštností jsou vlastně jen ty žblebty o apokalypsách, nebo úžasných transformacích, které jsou okolo toho letos slyšet. Osobně se domnívám, že žádný konec světa nebude a lidé se do žádných vyšších úrovní bytí netransformují. Tím ovšem nechci význam svátku zimního slunovratu snižovat. Každý zimní slunovrat je posvátným okamžikem, kdy Země vzdalující se Slunci, dojde na své dráze k bodu obratu a začne se mu opět přibližovat. Na zemi se to projeví tak, že se nám začne pomalu prodlužovat den a Slunce začne nabírat na síle. Zimní slunovrat je svátkem nových začátků. Staré pominulo a rodí se nové! To je samozřejmě ideální okamžik pro magickou práci, která se týká přechodů z jednoho stavu do jiného. Proměna, neboli transformace je tedy téma, které ke slunovratu bezesporu patří. Patřilo k němu ovšem vždycky, nejen v roce 2012, a vždycky k němu patřit bude. Rozhodně nepočítám s tím, že by po letošním slunovratu nějak razantně přibylo tzv. transformovaných, tedy více duchovních a humanistických lidí. Nechci kazit new age esoterikům radost (oni si jí stejně zkazit nedajíMrkající), ale lidi jsou už po tisíce let víceméně stejní a budou takoví i po letošních vánocích. Vždycky tu bude malá skupina lidí, kteří se duchovními věcmi zabývají intenzivněji, malá skupina lidí, kteří se jimi nezabývají vůbec a pak poměrně velká skupina lidí, kteří jsou někde mezi tím.
V jedné věci se ale s těmi esoteriky shoduji. Svět jako celek skutečně jakýsi přerod, nebo chcete-li transformaci prodělává. Euro-americká civilizace prožívá již několik let vážnou krizi, která pravděpodobně skončí úplně jiným politickým uspořádáním, než na jaké jsme byli zvyklí doposud. Evropa i Amerika má těžké ekonomické problémy, které se budou v dalších letech patrně ještě prohlubovat. Role Spojených Států, jakožto současného světového hegemona, je silně ohrožena a je dost pravděpodobné, že se jí ujme nějaká jiná velmoc. Byl bych velice rád, kdyby nás tato krize naučila větší solidaritě a skromnosti, ale historie nám ukazuje, že podobné přerody se jen málokdy obejdou bez strádání a vojenských konfliktů. Když je lidem těžko, mají bohům žel tendence přiklonit se k různým bezcharakterním diktátorům, kteří jim slibují spásu. Pokud tedy někteří duchovně orientovaní lidé očekávají po slunovratu příchod lepšího, "transformovaného světa", já se přiznávám, že vyhlížím budoucnost spíše s lehkou obavou. Říkám s lehkou, protože je mi jasné, že hroutit se dopředu, ničemu neprospěje a naděje, že to nebude zas tak dramatické, stále zůstává.
Prožijte letošní zimní slunovrat v pokoji. Oslavte v klidu zrození nového Slunce a načerpejte z něj sílu do dalšího roku. Vykašlete se na všechny proroky apokalypsy i na všechny exaltované čekatele na světlé zítřky bez smyslu pro realitu. Držte se těch, které máte rádi a naslouchejte rytmu, kterým se už po miliony let otáčí velké kolo roku.









.

MALÁ ÚVAHA NAD BOHY A BOHYNĚMI

3. prosince 2012 v 22:59 | Miky |  ZAMYŠLENÍ
Temná místnost je osvětlena pouze slabým světlem pronikajícím dovnitř oknem z několika pouličních lamp a jedinou svící, která hoří na oltáři. Ve vzduchu je cítit vůně několika bylin, které se pálí v hliněné nádobě na žhavém uhlíku. Beru do ruky chřestidlo, přivírám oči a začínám rytmickým pohybem zápěstí vyluzovat zvuk, který mě pomalu unáší jinam… Brzy se ocitám u mohutného dubu, rostoucího na malé pasece na vrcholu zalesněného kopce. Byl jsem tu už mnohokrát. To místo je stále stejné a přitom pokaždé jiné. Nikdy předem nevím jestli bude u dubu ráno, poledne nebo noc, jestli bude mít korunu plnou listí, rašících pupenů, nebo jen holé větve. Hodiny i roční období zde plynou docela jinak než v našem běžném světě. Tentokrát je tu podvečer a podle listí na stromě a rostlin v trávě bych tipoval, že probíhá pozdní léto. Obcházím kmen dubu zleva, abych měl lepší výhled k lesu a doufám, že se Njörda objeví. Při svých prvních cestách jsem ji musel většinou nějakou dobu hledat a volat, nyní tu bývá většinou už dříve než já a vypadá to, že o mém příchodu ví předem a čeká na mne. Už vidím, že je to tak i tentokrát. Njörda stojí v trávě, zhruba napůl cesty mezi dubem a lesem. Tentokrát je bez pláště, pouze v šedých splývavých šatech a jako vždy má obličej skrytý za závojem. Popojdu k ní blíž a zdravím ji lehkou úklonou hlavy. Potom jí sdělím důvod své dnešní návštěvy. Mám otázku, která mě už nějakou dobu trápí a doufám, že by mi na ni Bohyně mohla dát odpověď. Njörda mě vyslechne, pak se otočí a kráčí k lesu, pokynem hlavy mi naznačí abych ji následoval…

S bohyní Nerthus jsem se setkal poprvé na podzim v roce 2011 během svého Mabonového rituálu. Během několika následujících šamanských cest jsem s ní navázal vztah, který trvá dodnes. Bývá ke mně neobyčejně laskavá a trpělivě odpovídá na mé otázky, někdy slovy, jindy tím, že mě někam zavede a něco mi ukáže. Náš vztah je přátelský, ale uvědomuji si zároveň, že Njörda není, jak se říká "Hej, nebo počkej" , ale Bohyně s velkou mocí a autoritou. Jednou jsem se jí ptal, jestli mám důvod bát se Boha Wótana a ona mi řekla : "Máš důvod bát se i mě."
Každý praktikující pohan už se jistě někdy zamyslel nad tím, co jsou ti naši Bohové vlastně zač. Jaká je jejich podstata? A jaké jsou jejich motivy pro spolupráci s námi? A napadají nás i další otázky. V diskuzích pod několika mými nedávnými články, jsme například filosofovali nad tím, jestli jsou bohové se stejnými atributy a vlastnostmi, ale pocházející z rozdílných panteonů, jednou a toutéž bytostí, nebo jestli tu máme několik různých Hromovládců, několik měsíčních Bohyní a Bohů apod. Ať už dojdeme ve svých úvahách k čemukoli, můžeme si být jisti tím, že naše pochopení těchto věcí bude vždycky omezené a nepřesné a pravděpodobně také velmi zabarvené tím, co jsme se kde dočetli a jakou duchovní historii máme za sebou. Střežme se toho, kázat ostatním nějaké univerzálně platné duchovní Pravdy. Zážitky z našich šamanských cest, vizí, snů a meditací jsou jistě autentické a reálné, jejich interpretace je ovšem často složitá. Bytosti, které k nám promlouvají, zřejmě využívají naší osobní vnitřní symboliku a přijímají takovou podobu, která je pro nás nejsnáze uchopitelná. Setkání s jednou a tou samou Silou, mohou proto různí lidé interpretovat různě. Lomikel v jednom komentáři řekl, že podle jeho názoru tu Bohové a Bohyně nebyli vždy. Vždy tu prý byly a jsou Síly a z nich se Bozi a Bohyně rodí, za účasti nás lidi. A tak nějak to asi bude. Dobře to koresponduje s názorem chaos-mága Patricka Dunna, který říká Bohové mají sice svojí vlastní nezávislou existenci, ale naše uctívání jim poskytuje podobu a strukturu. Z mého pohledu je tu tedy například pouze jediná Síla hromů a blesků a ta přijímá takovou podobu, jaká je jí v té, které oblasti a těmi, kterými lidmi připisována. To je ovšem opravdu pouze můj osobní pohled na věc, který nechci nikomu vnucovat.
Nevíme přesně co jsou Duchové, Bohové a Bytosti vlastně zač a nevíme ani, jaký užitek mají ze spolupráce s námi. Možná nás mají rádi a to, že k nim obracíme svoji pozornost je těší a možná sledují své vlastní cíle, které nám zůstávají skryté. Vztah mezi pohanem a jeho Bohy by měl být ale každopádně výhodný oboustranně. Nejsme tu proto, abychom byli otroky bohů. Diana L.Paxová ve své knize Základní kniha germánského pohanství uvádí, že staré severské ságy mluví o vyznavačích Bohů jako o jejich přátelích. Např. Thórolf z Eyrbyggjasagy byl nazýván "Thórovým blízkým přítelem" a Thórgrim z Gisliho ságy, byl zase označen za "Freyova přítele". Paxová dále říká, že stejně jako všechny ostatní vztahy, vyžaduje i přátelství s Bohy vzájemný respekt a pozornost. Při práci s Bohy je důležité zachovat si vlastní vůli a vlastní rozum. Jednejme s nimi s úctou, nesnažme se jimi manipulovat, ani nenechme je, aby manipulovali s námi. Bohové, po nás mohou chtít lecjaké zvláštní věci, ale pokud vyžadují naší bezmeznou poslušnost, jsou mi krajně podezřelí. Nejpodezřelejší je mi ten takzvaně "žárlivě milující Bůh" ze Starého Zákona, který vyžadoval po svých stoupencích veškerou čest, moc i slávu a posílal je vyvražďovat okolní národy, které ho neuctívali. Tenhle Bůh na mě vážně nepůsobí jako vznešený Stvořitel všehomíra, který je nad věcí, ale spíše jako zakomplexovaný sadistický parchant a takový malý Hitler mezi Bohy. Prosím dobré křesťany (možná se nějaký takový mezi čtenáři najde), aby se na mne za to nezlobili. Takový je prostě můj dojem. Ostatně křesťané také rádi našim bohům nadávají do démonů a ďáblů, takže si snad tohle rejpnutí můžu na oplátku dovolit.
Na závěr přidávám pro pobavení krátký animovaný film Sága o Biornovi, na který mě před nedávnem upozornil Fíba. Film je o starém vikingovi, který tak dlouho usiluje o hrdinskou smrt v boji, aby se dostal do Valhaly, až se nakonec dostane do křesťanského nebe.Usmívající se