NOVINKY :
.
Kontaktní e-mail : mikyhorozumy@seznam.cz
Dopředu ovšem upozorňuji, že NEPOSKYTUJI MAGICKÉ SLUŽBY, ANI PORADENSTVÍ A NEBUDU NA PODOBNÉ ŽÁDOSTI REAGOVAT. Děkuji za pochopení - Miky. Usmívající se

Únor 2013

ČTYŘI ROKY BLOGOVÁNÍ

22. února 2013 v 9:23 | Miky |  O BLOGU

25.února to budou čtyři roky od chvíle, kdy jsem začal s blogem. Ačkoli jsem teď hodně zvolnil a zveřejním pouze 3 - 4 články do měsíce, nemám zatím v úmyslu s psaním blogu skončit. Věnuju se teď více psaní knihy k runovým kartám, k tomu chodím do práce a mám rodinu, takže na blog nezbývá zatím čas. Práce na knize jdou ale do finiše, počítám, že tak do dvou měsíců by mohla být hotová, a pak bude zase článků pro blog více.
Teď trochu statistik. Loni v červenci navštěvovalo můj blog zhruba 300 - 350 lidí denně, někteří otevírali mé stránky opakovaně, takže se články na blogu četly tak 500 - 600x za den. Když se k tomu připočítají i náhodná kliknutí otevíraly se stránky mého blogu denně asi 1500x. To vše mi říkalo počítadlo návštěv v rámci služeb blogu.cz, které ovšem od srpna 2012 z nějakého nepochopitelného důvodu nefunguje. Jak na tom jsem dneska tudíž nevím. Vzhledem ale k tomu, že teď blog trochu stagnuje, byly by výsledky určitě o něco horší.
Když jsem loni v únoru psal podobné shrnutí, byl mým nejkomentovanějším článkem ten, pod kterým bylo přes sedmdesát komentářů. Takových článků za ten rok přibylo a dnes se mohu pochlubit dokoncemi čtyřmi z nich, které byly komentovány více než 100x. Nejkomentovanějším článkem se stal kupodivu nic neříkající článeček s názvem Střípky z naší dovolené (182 komentářů) a druhým nejdiskutovanějším příspěvkem byl článek o mém vstupu do Pohanského Kruhu (139). Nejproduktivnějšími komentátory byli určitě Myslič, Lomikel, Frostík, Pavel, Satja a Elen, a v poslední době i Čertík, ale za plamenou výměnu názorů obvykle vděčíme mnohočetné osobnosti "pana profesora", který vystupuje po vzoru boha Ódina pod mnoha jmény. Všem čtenářům děkuju za jejich přízeň a těm, kteří komentují i za odvahu a za zpětnou vazbu, kterou mi tím dávají. Velmi si vážím i komentářů od Fíby, které sice nejsou tak časté, ale vždy jsou přínosné a fundované.
Pozitivním ohlasům se loni těšil zejména seriál o obřadních místech současných pohanů, který prozatím skončil šestnáctým dílem. Několik pohanů mi příspěvky do seriálu ještě přislíbilo, ale nějak to zamrzlo a nikdo nic zatím neposílá. Seriál je ale stále otevřen a každý příspěvek vítám a rád zveřejním.
Ještě jednou vám všem děkuji za vaší podporu a za vaše přátelství a pokud to se mnou vydržíte, myslím, že se znovu dočkáme doby, kdy budeme společně diskutovat alespoń nad deseti články do měsíce.
Mějte se fajn a bohové ať vás provázejí!




Obrázky Ódina a Thora pocházejí z připravované knihy o Runách. Z pochopitelných důvodů je proto zveřejňuji pouze v malém formátu a s adresou blogu.

BEOWULF

14. února 2013 v 15:39 | Miky |  KNIHOVNIČKA

Příběh o Beowulfovi jistě mnozí z vás znají z jeho skvělé filmové verze Beowulf, král barbarů z roku 2005 v němž hlavní roli ztvárnil Gerard Butler, nebo z již méně svělého animovaného snímku Beowulf z dílny Roberta Zemeckise z roku 2007, který se nedávno objevil i v televizi.
Literární předlohou obou filmů je staroanglický hrdinský epos, který byl napsán někdy okolo roku 1000 n.l. a je pokládán za základní kámen britské literatury. Příběh se ovšem paradoxně netýká Anglů nebo Sasů, ale oslavuje norského hrdinu Beowulfa, který se s družinou svých bojovníků vydává na pomoc dánskému králi Hrótgarovi, jehož lid masakruje obří nestvůra Grendel. Český překlad eposu s velkým množstvím poznámek a rozsáhlým komentářem vyšel v roce 2003 v nakladatelství Torst. Kniha měla 344 stran a stála pětistovku. Dnes se dá sehnat asi už jen obtížně, i když pokud vím, jedno internetové knihkupectví jí ještě nabízí. Pokud se vám zdá ovšem cena vysoká a nejste příliš nároční, doporučuji vaší pozornosti Beowulfa, který vyšel v roce 2007 v nakladatelství Fragment. Levné knihkupectví (pozor nikoli Levné knihy!) ho nyní na svých prodejnách nabízí za pouhých 49Kč. Sám jsem si ho asi před týdnem koupil v běžném knihkupectví z regálu se slevami dokonce za 29Kč! Beowulf od Fragmentu sice není přímo českým překladem originálu, nýbrž pouze překladem prozaického a kritického překladu eposu z pera profesora Talbota Donaldsona, ale líčí příběh věrně a bez příkras a několik drobných, ale cenných poznámek také obsahuje. Za tu padesátikorunu jeho nákupem rozhodně neprohloupíte. Pokud se tedy zajímáte o severské mýty a legendy, nenechte se zmást trapnou barevnou obálkou ve stylu fantasy a knížku si za tuhle skvělou cenu kupte.




.

SNĚŽENKY

5. února 2013 v 7:44 | Miky |  KOLO ROKU
Pamatuji se, že některé moje oslavy Imbolku byly hodně mrazivé, např. ten u milevského menhiru v roce 2011. Letošní Imbolk je ale přímo luxusně jarní. Ranním tichem se po sídlišti line zpěv kosů, vzduch voní vlhkou zemí a v trávě mezi paneláky vyrážejí sněženky. První spatřené sněženky si každý rok si zapisuji. V únoru to bývá často. Dosavadní rekord byl únor deváty v roce 1998. Letos byl tento rekord překonán. První sněženky jsme s Maruškou objevili už 3.února! Tomu říkám Imbolk jak se patří!


.

BRANIŠOVSKÝ BOR - jižní část u Černého sloupu

3. února 2013 v 13:30 | Frostík |  CIZÍ PEŘÍ
Budík na telefonu mě probouzí a já se ho snažím co nejrychleji vypnout. Nerad bych probudil ten děs, v co by se mohla proměnit má rozespalá a nerudná lásečka. Nač si kazit možná hezký den. Ač jsem si včera vše připravil, musím na potvoru zpátky do ložnice pro ponožky (našel jsem je pak v batohu) což se rovná vstupu do minového pole. Přežil jsem.
V kuchyni koukám na teploměr a milých -8 stupňů mě vítá za zamrzlým oknem. Je to dobrý, předpověď byla, až k -15 stupňům. Venku svítá a já se láduji ceráliema. Musel jsem si do toho lisovaného zrní dát aspoň jogurt, jinak je to nežratelný. Prej energie na celý den. Říkali to v televizi, tak to musí být pravda. Ještě svařák do termosky, nealko z pytlíku, pro abstinenty. Do hodiny toho budu litovat. Poslední kontrola batohu a opouštím bezpečí domova, vstříc hrůůze, tam někde za Budějovicema.
Dobíhám autobus a úspěšně nasedám. Při jízdě si vzpomínám na přednášku o Keltech (Fíbo, byla děsná) po které jsem s jižanskýma kámošema rozebíral naší průzkumnou výpravu. Moc se mi líbilo vyprávění o paní, co si odběhla do křoví a když vyšla, tak uplynul rok jak v Blaníku. Časový skok?
Nebo čekala, že jí to ten její sežere, že si rok někde užívala s jiným? Každopádně jsem dostal kupu rad. Hlavně ať si vezmu kvér a dva plné zásobníky, na Máji (sídliště vedle Boru) je zlých černých bubáků dost. Když jsem odjížděl, loučili se, se mnou, slovy:" Tak zase za rok". Mohl jsem si to vyložit tak, že buď se stanu obětí časového skoku, nebo mě za rok pustěj z basy, kde si posedím za střelbu do černé zvěře.
Ačkoli byl náš průzkumný tým oslabený o dva členy, výpravu jsem neodvolal a před 8.ooh stojím na vlakovém nádraží. Přichází Pavel a při čekání na posledního mě zavaluje informacemi, které má z astrálních světů. ? Podle nich, v lese Boru, straší astrál mrtvého mimozemšťana ze souhvězdí Lyry!
Před 400 lety (když žil) tam zamordoval 10 lidí a teď tam opruzuje jako strašidlo. Jako skeptikem to se mnou zamává, ale nebylo všemu konec. Jestli jsem se doteď nebál, tak bych se měl začít bát teď. Tři z těch zavražděných jsme my tři!!! Proto tam jdem!!!
Z mého zmatku mě vytrhuje SMS od posledního člena týmu. Nejede. No fajn, my se tu máme potýkat s nějakým astrálem intergalaktického padoucha a musíme to zvládnout ve dvou. Bez pulzních pušek, laserů a faserů. Díky přátelé!
V MHD rozebíráme tenhle fantastický problém a Pavel mě uklidňuje, že přijal ochranou energii, když budu blízko něj, tak se mi nic nestane. Vysvětluju svůj názor na tuhle věc. Podle mě se tam nachází zbytková energie něčeho zlého, co může ovlivnit citlivé duševně nevyrovnané jedince. Většina populace s tím nemůže mít problém. Škoda, že si psice zlomila dráp, její reakce by mnohé prozradily.
Přiznávám, že Pavlovo vnímání světa je v jiných rovinách, než moje. Všechno je jen úhel pohledu a hodně z toho co vnímá, můžeme vnímat také. Otázka výkladu je ale na nás samotných. Vtom se lišíme. Ještě, že jsme už na konečné. Kdyby nás někdo pozorně poslouchal, zavolal by pro nás Chocholouška.
Na okraji sídliště Máj nepotkáváme žádný černý bubáky. Je na ně brzo, spinkají a jsou hodný.
Severní část Boru máme před sebou. Po asfaltovém chodníku, schovaným pod vrstvou sněhu, přicházíme mezi stromy. Pavel se ptá u těch nahoře, zda může vstoupit. Já jako dítě lesů se přece nebudu ptát, zda smím domů. Klíč nosím v sobě a poznám, kdy nesmím.(Rodiče dělají věci, co nemáme vidět.) A tenhle příměstský lesopark? Poprosím tedy Hromovládce mezi duby o sílu.
Míříme k Branišovské silnici a míjíme rodinný domek. Žádný vysoký plot, ani kulometné věže, ani ostnatý drát. Obyvatelé strachem netrpí. Kousek dál už jdeme po silnici a míjíme vstup do jižní části Boru.





Takhle ohnutá závora není jediná, ohlé jsou všechny. Někdo si dal tu práci… nebo to byli…? Jóóó bubáci.
Přes provoz se dostáváme až k odbočce na zelenou značku. Stezka je prošlapaná a tak jdeme bez námahy i při chůzi do mírného vrchu. Ostražitě sledujeme okolí, ale nic se neděje. Pavel ukazuje, kde cítí astrál. Stezka jde tím směrem a tak jí využíváme. Terén začne stoupat a pak to přijde.
První kontakt???
Jdu před Pavlem a zčistajasna ucítím v žaludku pocit těžkosti. Upozorňuji na to Pavla, ten nic necítí. Zkouším se znova a znova vracet přes tuto hranici a pokaždé to přijde. Se zvyšujícím se počtem přechodů pocit ustává. Co to bylo? Na tomto místě je svah prudší, že by se projevil oves k snídani?
Cestička nás vyvádí z lesa a vede po poli, kde nás míjí běžkař. Jede volným tempem a beze strachu. Kontroluji mapu. K černému sloupu je to už jen 200 m.
Pavel mě zastavuje a upozorňuje na osm astrálů zabitých tím ufounem. ???
Zírám na zasněženou pláň, kde nic nevidím, zatímco Pavel navazuje kontakt na podvědomé úrovni. Zkouším to kyvadlem a to se, jen slabě roztočí. Něco tu je. Stále však necítím tu hrůzu, před kterou jsem byl varován. Pavel si pokecal a zjistil, astrál Lyřana je u sloupu. To nás taky napadlo. Astrály těch mrtvých tam mají jít s námi. Oni se však bojí a nechtěj se tam - dovznášet? Pavel je přemlouvá a já mám pocit, že se tu někdo hádá. Sugesce?
Pavel jim vyprošuje ochranu , já přidávám trošku síly z dubu (spal, ale neodbyl mě) a pak dostáváme pokyny z vyšších sfér. Máme přijít od pole, na kraji lesa počkat. Až přijde, Pavel ho paralyzuje, my mu musíme ze srdce odpustit a on může konečně s Pavlovou pomocí vypadnout domů. No sláva.
Smyčkou přes pole se zastavujeme na okraji lesa a už vidíme černý sloup.







Napiju se a zbytek rozstříkám pro živly do světových stran. Já jsem připraven. Koukáme ke sloupu a hledáme jakýkoli projev mimořádné aktivity zla. Blíží se. Postava klátící se v rytmickém pohybu se vynořuje přímo u sloupu.
Po chvíli nás míjí běžkař. Prohlížím si ho, jestli mu něco nesedí za krkem. Je čistej.
Zimní les mlčí a ticho je hmatatelné. Stále nic. Čekáme.
Má válečnická část mé duše se těší na nějaké vzrůšo. Musím tam jít. Oznamuji to Pavlovi, který to probírá s těma nahoře a dostává souhlas. Vpřed!
Za hranicí lesa na nás nic nebaflo a tak jdeme rovnou k sloupu. Nevím jak Pavel, ale já určitě nejdu se srdcem na dlani. Můj karmický dluh mám tady určitě splacenej a s tímto místem, nemám nic společného. Vždyť nic necítím. A už jsme u sloupu. To že ho tu na tomto místě někdo postavil, musí mít souvislost s objektem našeho zájmu . Skvělý by bylo sehnat nějaký záznam o tom, proč tu stojí.


















Rozpačitě se rozhlížíme po okolí. No co, asi nikdo není doma. Pavel nic necítí, ani já ne a tak beru kyvadlo a skenuju okolí. Směrem na VJV se trochu roztočí. Projedu polovinu kružnice. Pro jistotu se zeptám Pavla kde stoji ti zabití. K mému údivu ukazuje směrem, kde se kyvadlo pohlo. ???
Další sken vykazuje anomálii vedle cesty, co jsme jí přišli. Krásná schovka.





Nic tam sice nevidím, ale Pavel tam vidí schovaného Lyřana. Pavel mě varuje, ať nejdu moc blízko a tak v kruhu smrčky obcházím. Kyvadlo se stále točí jak vrtule. Pavel musí vnímat něco víc, že by tohle?






Teď je to na Pavlovi. Poutá zlého astrála a zajišťuje jeho cestu domů. Myslím, že už nás má plný zuby a než by riskoval další naši návštěvu, odchází s radostí ze Země. Když Pavel oznámil, že je pryč, kyvadlo se už ani nehnulo. Hůůůů, něco tam bylo a fakt to poslal jinam. VÍTĚZTVÍ!!! LES JE BEZ STRAŠIDEL!!!
Co když jsme zničili folklórní fenomén? Jejda, to se musí ututlat. Až to dočtete, okamžitě si vymažte celý počítač. A jinak … PSSST!
Míříme na statek, zvěsti o sebevražedné sektě, se u mého policejního zdroje nepotvrdili. Brodíme se hlubokým sněhem k polozřícenému statku.






Ve stodole nacházíme ležení bezdomovců.







Pokud se na statku objevovala různá světélka, pocházela od nezvaných hostů.






Nic mimořádného tu nebylo, jen Pavel mluvil s duchem nějaké babičky. Byla smutná ze stavu rodového sídla.






Před statkem je Kaplička a v ní, opět sídlo bezdomovců.









Museli tu mít boží sny.

Zbytek cesty procházíme přes prozkoumanou část na sever od cesty. Opravdu, jen příměstský les. Za zmínku asi stojí telefonát od Pavlova kamaráda, který chtěl vědět, jak jsme dopadli. Nejhorší dopad byl sice ten můj na prd… , ale místo toho mu vše vylíčil a chtěl vědět zda se dílo opravdu zdařilo. (Lyřan je mazanej a podvádí!) Ten mu potvrdil odchod mimozemské entity. Valím oči, jak někdo může něco takového zjistit na dálku. Napojení na globální informační pole? Úžasné mimosmyslové schopnosti?
To ať si přebere každý sám. Nevím, jestli bych o takovéto schopnosti stál. Ono vidět za každým bukem (každým 33) ono něco a muset to řešit, se podobá vleklé stále trvající válce, která vás duševně vyčerpává. Budu raději stále jen zaklínačem, co si řeší jen věci, na kterých má přímý zájem a do kterých vidí. Do ostatních se nemíchá, protože neví, co může způsobit. Nebudu mít stále mluvící bubáky v hlavě. Každá akce vyvolá reakci a tu nemusíte zvládnout. Od Pavla vím, že náš společný zážitek má pro něj dohru. Náhoda? Pravda? A co je vlastně pravda?
Nezapomeňte, musíme to ututlat.


Frostík